ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.3008.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 3008/2022-185
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) P. N. a b) P. N. , zastoupených Mgr. Markem Hoskovcem, advokátem se sídlem Praha, Hybernská 1007/20, proti žalovaným 1) Stavební společnost JK spol. s r.o. , se sídlem Děčín II – Nové Město, Benešovská 1466/35a, identifikační číslo osoby 01739565, 2) PRAŽÁK s.r.o., se sídlem Milotice, Školní 77, identifikační číslo osoby 26963531, zastoupené JUDr. Janou Vlčkovou, advokátkou se sídlem Brno, Boženy Antonínové 64/9, o 669 083,84 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 6 C 478/2019, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 1. 2022, č. j. 8 Co 167/2021-139, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 1. 2022, č. j. 8 Co 167/2021-139, se v části výroku, jíž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 17. 12. 2020, č.j. 6 C 478/2019-107, ve výroku o věci samé tak, že se zamítá žaloba o zaplacení částky 669 083,84 Kč s příslušenstvím vůči druhé žalované, a ve výrocích o nákladech řízení před soudem prvního stupně a řízení odvolacího zrušuje a v této části se rozsudek vrací krajskému soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Děčíně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 17. 12. 2020, č. j. 6 C 478/2019-107, uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobcům částku 669 083,84 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně od 1. 10. 2019 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem (odvolací soud) rozsudkem ze dne 17. 1. 2022, č. j. 8 Co 167/2021-139, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I, tak že se zamítá žaloba o zaplacení částky 669 083,84 Kč s příslušenstvím vůči druhé žalované, ve vztahu k první žalované rozsudek okresního soudu v tomto rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení; zároveň rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů mezi žalobci a druhou žalovanou.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, které Nejvyšší soud projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem posouzena jinak.
Podle §239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná nejen tehdy, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry, ale i tehdy, je-li jeho právní posouzení neúplné (při formulaci právních závěrů nezohlednil všechny relevantní skutečnosti, které po zhodnocení důkazů měl k dispozici).
Jak vyplývá z obsahu dovolání, dovolatelé zpochybňují správnost závěru, že žalobci vady díla nevytkli včas, tím, že odvolací soud v rozporu s ustálenou judikaturou vyhodnotil obsah e-mailu ze dne 2. 10. 2017.
Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným, neboť rozsudek odvolacího soudu závisí na výkladu právního jednání obsaženého v e-mailu žalovaných ze dne 2. 10. 2017 a na vyřešení s tím související otázky, zda došlo ke včasné notifikaci vad. Odvolací soud obsah dotyčného e-mailu vyložil v rozporu s pravidly pro výklad právních jednání, v důsledku čehož je právní posouzení otázky včasnosti uplatnění vad nesprávné.
Nejvyšší soud ve své judikatuře ve vztahu k právní úpravě obsažené v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku (dále jen „o. z.“), opakovaně dovodil, že výkladu podléhá zásadně každé právní jednání, bez ohledu na to, zda se navenek jeví jako jednoznačné (jasné). Je tomu tak již proto, že sám závěr o jednoznačnosti (jasnosti) určitého právního jednání je výsledkem jeho výkladu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2021 sp. zn. 27 Cdo 3424/2019). Právní jednání se posuzuje podle svého obsahu (§555 odst. 1 o. z.). Ustanovení §555 odst. 1 o. z. formuluje východisko výkladu jakéhokoliv právního jednání; podstatný je jeho obsah, nikoliv např. jeho označení či pojmenování. Skutečnost, že osoba činící právní jednání je nesprávně (např. v důsledku svého mylného právního názoru) označí, nemá při výkladu právního jednání zásadně žádný význam (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017 sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2019).
Každý projev vůle (výslovný nebo konkludentní) se vykládá podle úmyslu (záměru) jednajícího, jestliže druhá strana takový úmysl (záměr) poznala nebo o něm musela vědět; není-li možné zjistit úmysl (záměr) jednajícího, přisuzuje se jednajícímu v projevu vůle takový úmysl (záměr), jaký by mu zpravidla přikládala (rozumí se v dobré víře a v souladu s dobrými mravy) osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (srov. §556 odst. 1 o. z.). Kromě úmyslu (záměru) jednajícího (ve zjištěné nebo přisouzené podobě) se při výkladu projevu vůle přihlíží také k „praxi zavedené mezi stranami v právním styku“, k tomu, co projevu vůle předcházelo, a k tomu, jak strany daly následně najevo, jaký obsah a význam projevu vůle přikládají (srov. §556 odst. 2 o. z.). Byl-li při výslovném projevu vůle použit výraz, který sám o sobě připouští různý výklad, a nepodaří-li se výše uvedeným postupem vyjasnit projev vůle, měl by se podle ustanovení §557 o. z. vyložit „k tíži toho, kdo výrazu použil jako první“. Výklad projevu vůle může směřovat jen k objasnění jeho obsahu, tedy ke zjištění toho, co bylo skutečně projeveno. Pomocí výkladu projevu vůle nelze „nahrazovat“ nebo „doplňovat“ vůli, kterou subjekt občanskoprávního vztahu neměl nebo kterou sice měl, ale neprojevil ji. Výkladem projevu vůle není dovoleno ani měnit smysl jinak jasného právního jednání.
Podle §2629 odst. 1 o. z., z něhož odvolací soud při svém rozhodování vycházel, soud nepřizná právo ze skryté vady, které objednatel neoznámil bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl při dostatečné péči zjistit, nejpozději však do pěti let od převzetí stavby, namítne-li druhá strana, že právo nebylo uplatněno včas. Totéž platí o skryté vadě projektové dokumentace a o jiných obdobných plněních. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
Ze skutkových zjištění vyplývá, že žalobci dne 2. 10. 2017 zaslali druhé žalované e-mail, v němž oznamují, že po nastěhování domu zjistili, že v posuvech (oken a dveří) „praská snad 20x víc, než v posuvech, které měli v předchozím domě praskání se projevuje, i když slunce jen prosvítá, praská hlavně v horní části oken, ale i ve styku pevné a posuvné části“. Žádají o názor, co může být příčinou a zda se to dá opravit. Netvrdí, že se musí jednat o reklamaci, jestli se něco neodehrálo v pořádku, tak si opravu zaplatí.
Odvolací soud s odkazem na §555 odst. 1 a §556 odst. 1 o. z. obsah uvedeného e-mailu vyhodnotil tak, že žalobci jím vadu díla nevytkli.
S tímto právním posouzením se dovolací soud neztotožňuje.
Ustanovení §2629 odst. 1 o. z., z něhož odvolací soud při svém rozhodování vycházel, nepřiznání práva ze skryté vady váže na její neoznámení bez zbytečného odkladu poté, co ji objednatel mohl při dostatečné péči zjistit. Způsob či formu notifikace vad zákon nestanoví. Obsahově je potřeba vadu označit či oznámit, jak se projevuje (srov. též POROD, Jakub. §1921 [Vytknutí vady]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, nebo ŠILHÁN, Josef. §1921 [Vytknutí vad v reklamační lhůtě]. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§1721–2054). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 903 - 910).
E-mail žalovaných ze dne 2. 10. 2017 je dostatečným (řádným) oznámením vad, neboť z jeho obsahu je bez pochybností zřejmé, že žalobci (druhé žalované) oznamují „problém“, že v posuvech (oken a dveří) „praská snad 20x víc, než v posuvech, které měli ve starém domě. (…) Praskání se projevuje, i když slunce jen prosvítá, praská hlavně v horní části oken, ale i ve styku pevné a posuvné části“. Tvrzení „netvrdím, že se musí jednat o reklamaci“ a že si případně opravu zaplatí na tom, že notifikují vadu nic nemění.
Pokud v následujícím e-mailu ze dne 12. 2. 2018 žalobci uvedli, že „na doporučení stavitele dosud nereklamovali“, pak to nutně nemusí znamenat, že některé z vad již nenotifikovali.
Protože je rozhodnutí odvolacího soudu z výše uvedených důvodů nesprávné, dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu v dotčené části zrušil.
Právní názor dovolacího soudu je závazný (§243g odst. 1 věta první o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v konečném rozhodnutí (§243g odst. 1 ve spojení s §151 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 9. 2023
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu