ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.314.2023.1
sp. zn. 33 Cdo 314/2023-342
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce J. K. , zastoupeného JUDr. Klárou Dvořákovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Za Poříčskou bránou 365/21, proti žalované Lucky Money a. s. , se sídlem v Praze 5, K výtopně 1224 (identifikační číslo 272 05 746), zastoupené Mgr. Radkem Buršíkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1734/2c, o 4.260.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 26 C 33/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2022, č. j. 19 Co 42/2022-278, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 31.024,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. Radka Buršíka, advokáta.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím Městský soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 24. 6. 2021, č. j. 26 C 33/2020-203, kterým Obvodní soud pro Prahu 5 zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení 4.260.000 Kč s 10 % úroky z prodlení od 30. 10. 2019 do zaplacení, a uložil mu zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 325.937,70 Kč; současně přiznal žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 62.048,80 Kč. Po právní stránce odvolací soud uzavřel, že dohoda účastníků z 13. 9. 2019 je podle svého obsahu narovnáním, v jehož rámci žalovaná uznala závazek vyplatit výhru ve výši 5.500.000 Kč a žalobce jí formou vydání kvitance prominul dluh z výhry ve výši 4.260.000 Kč (§1903 a násl., §1949 odst. 1, §1995 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. z.“). Soud prvního stupně – argumentuje odvolací soud – správně vyčlenil aplikaci soukromého práva z vlivu práva veřejného. Sjednáním práv a povinností odchylně od §10 odst. 5 zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 186/2016 Sb.“), podle něhož je provozovatel povinen vyplatit výhru ve lhůtě stanovené herním plánem, nejpozději však do šedesáti dnů ode dne uplatnění nároku na výhru sázejícím, se účastníci nedopustili žádného zakázaného ujednání vyjmenovaného v §1 odst. 2 o. z. Odkaz žalobce na nález Ústavního soudu ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 58/04, označil odvolací soud za nepřípadný, neboť vychází z jiného skutkového stavu.
V dovolání, kterým napadl rozhodnutí odvolacího soudu, žalobce zpochybnil řešení otázky důsledků porušení veřejnoprávní povinnosti na dohodu, jíž účastníci upravili své soukromoprávní vztahy. Uzavřením dohody žalovaná – koncesovaná provozovatelka hazardních her – porušila svou zákonnou povinnost vyplatit výhru. Z toho s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 58/04, žalobce dovozuje, že jí z dohody nemůže plynout majetkový prospěch. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná se ve svém vyjádření ztotožnila s argumentací soudů obou stupňů a navrhla zamítnutí, případně odmítnutí dovolání.
Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení výše formulované otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena [§237, §239 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)].
Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Právní posouzení je rovněž nesprávné, není-li úplné, tj. učinil-li soud právní závěr, aniž při jeho utváření zohlednil všechny relevantní skutečnosti.
Podle §1 odst. 1 o. z. ustanovení právního řádu upravující vzájemná práva a povinnosti osob vytvářejí ve svém souhrnu soukromé právo. Uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného.
Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti (§1 odst. 2 o. z.).
Odvolací soud vyšel z následujícího skutkového stavu.
V průběhu měsíce srpna 2019 vyhrál žalobce v „živé hře Ruleta“ celkem 11.760.000 Kč, a to ve třech samostatných hrách. Za vyplacení peněz ve zkrácené – nikoli zákonné – lhůtě, kterou si přála zachovat žalovaná, nabídl žalobce slevu z výher. Dohoda „o uznání dluhu a podmínkách jeho splacení“ z 13. 9. 2019 vyjadřovala úmysl účastníků vyplatit výhry před uplynutím zákonné lhůty oproti prominutí části dluhu ve výši 4.260.000 Kč.
Podle rozhodnutí Celního úřadu pro Hlavní město Prahu z 19. 11. 2020, č. j. 715267-9/2020-510000-12, žalovaná spáchala přestupek, neboť do 25. 3. 2020 nevyplatila žalobci část výhry 4.260.000 Kč, kterou vypořádala „jako slevu/odpuštění dluhu“ , což je v rozporu s §10 odst. 5 zákona č. 186/2016 Sb. Generální ředitelství cel rozhodnutím ze 13. 9. 2021, č. j. 220-3/2021-900000-311, rozhodnutí Celního úřadu pro Hlavní město Prahu potvrdilo (§90 odst. 5 věta druhá zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, potvrzeno).
Podle důvodové zprávy k ustanovení §1 občanského zákoníku „v případech, kdy je namístě vázat uplatňování soukromého práva na právo veřejné, vyžaduje se, aby to zákon stanovil výslovně“ . Uvedené pravidlo rozvádí odborná literatura: „( …) pro právní následky v oblasti soukromého práva je zásadně bez významu, jaké právní následky s týmiž právními skutečnostmi spojuje veřejné právo“ . (Lavický, P. §1 [Soukromé a veřejné právo; dispozitivnost; zakázaná ujednání]. In: Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§1-654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 13). „Formulace druhé věty §1 odst. 1 o. z. o nezávislosti uplatňování soukromého práva na uplatňování práva veřejného vylučuje paušální podřízenost soukromého práva vůči právu veřejnému. Skutečnost, že je určitý stav po právu nebo protiprávní podle předpisů práva veřejného nebo že je určité jednání přípustné podle veřejného práva, anebo že jde naopak o veřejnoprávní delikt, nevypovídá nic o právnosti nebo protiprávnosti stavu nebo jednání v soukromoprávní sféře“ . (Eliáš, K. K justifikaci pravidla o nezávislosti uplatňování soukromého práva na uplatňování práva veřejného. In. Právník, roč. 2014, č. 11, s. 1007.).
Byla-li tedy žalované uložena pokuta orgánem celní správy za správní delikt spočívající v uzavření dohody, v jejímž důsledku nebyla žalobci vyplacena část výhry, pak tato skutečnost sama o sobě není způsobilá zmařit právní účinky takovéto dohody. Odvolací soud – vyčleniv aplikaci soukromého práva z vlivu práva veřejného – rozhodl v souladu s výše uvedenými tezemi, které dovolací soud pokládá za správné.
V nálezu z 16. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 58/04, Ústavní soud posuzoval nárok na výhru dosaženou na nepovoleném automatu (§846 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku). Výherce byl poškozen tím, že mu nebyla vyplacena výhra v důsledku porušení norem veřejného práva výherním podnikem. V projednávaném případě žalovaná spáchala přestupek podle §123 odst. 1 písm. l/ zákona č. 186/2016 Sb. a soud je v tomto rozsahu rozhodnutím vázán (§135 odst. 1 o. s. ř.), ale dohoda z 13. 9. 2019 – soubor práv a povinností věřitele a dlužnice – je institutem podléhajícím soukromému právu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3005/2011). Lze tak souhlasit s tím, že na projednávanou věc nelze závěry nálezu aplikovat.
Tvrdí-li žalobce, že žalovaná částečné splnění své povinnosti podmiňovala uzavřením dohody, pak nenapadá žádný právní závěr, nýbrž pouze správnost a úplnost skutkových zjištění. Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na skutkovém závěru, že to byl žalobce, kdo navrhl a inicioval uzavření dohody, a jaké byly úmysly jednajících stran. Uplatněním dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení, vychází-li z jiného skutkového stavu, než ze kterého vyšel odvolací soud. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudy nižších stupňů a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 (§211) o. s. ř., dovolacímu přezkumu nepodléhají.
K doplnění dovolání podáním z 14. 6. 2023 dovolací soud nepřihlížel, neboť bylo podáno po uplynutí lhůty k podání dovolání (§242 odst. 4 o. s. ř.).
Protože otázku, pro niž bylo dovolání připuštěno, vyřešil odvolací soud správně, Nejvyšší soud dovolání žalobce zamítl (§243d písm. a/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Žalované přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, 2, §2, §6 odst. 1, §7 bodu 6 a §11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v rozhodném znění (dále jen „advokátní tarif“), tj. částkou 25.340 Kč; součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300 Kč (§13 odst. 1, 4 advokátního tarifu) a částka 5.384,40 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 17. 8. 2023
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu