ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.3299.2023.1
sp. zn. 33 Cdo 3299/2023-744
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce Mgr. Pavla Strnada, Ph. D., advokáta se sídlem v Praze 1, Dlouhá 730/35, zastoupeného Mgr. Evou Bílkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Dlouhá 730/35, proti žalovaným: 1) R. A. , a 2) C. D. , zastoupeným Mgr. Paolou Spoladore, advokátkou se sídlem v Praze 2, U Kanálky 1359/4, o zaplacení 1.933,- EUR s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 28 C 39/2009, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2018, č. j. 69 Co 454/2017-676, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. 9. 2017, č. j. 28 C 39/2009-610, uložil žalovaným zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 1.933,- EUR s blíže specifikovaným úrokem z prodlení z částky 6.914,- EUR, zamítl žalobu co do částky 6.576,- EUR s úrokem z prodlení z částky 1.933,- EUR; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 11. 4. 2018, č. j. 69 Co 454/2017-676, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé ohledně částky 141,41 EUR s blíže specifikovaným úrokem z prodlení z částky 5.122,69 EUR; v rozsahu částky 1.791,59 EUR „s příslušenstvím“ rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl; dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní (dále též „dovolatelé“) dovolání, které považují za přípustné podle §237 o. s. ř., neboť dovoláním napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného i procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud dílem odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a dílem jde o právní otázky dosud v rozhodovací činnosti dovolacího soudu nevyřešené. Nesouhlasí s poučením odvolacího soudu, že proti jeho rozhodnutí není dovolání přípustné. Mají za to, že dovolání je přípustné podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť v případě účastníků řízení se jedná o spor ze spotřebitelské smlouvy, jelikož žalobce je podnikatel (advokát) a žalovaní jsou nepodnikatelé (pouhé fyzické osoby).
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení §241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Z povahy dovolání jako mimořádného opravného prostředku vyplývá, že ho není oprávněn podat kterýkoli účastník, nýbrž jen ten, jemuž byla napadeným rozhodnutím odvolacího soudu způsobena újma odstranitelná zrušením takového rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopisu Soudní judikatura, ročník 1998, sešit č. 3, pod č. 28, nebo ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2357/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 154). Žalovaní nejsou oprávněni podat dovolání proti té části výroku rozsudku odvolacího soudu, jíž byla žaloba ohledně zaplacení částky 1.791,59 EUR s příslušenstvím zamítnuta; dovolání je v této části tzv. subjektivně nepřípustné.
Podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50.000,- Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V projednávané věci se tento limit uplatní, neboť se jedná o spor mezi advokátem (žalobcem) a jeho klienty (žalovanými), mezi nimiž byla uzavřena smlouva o poskytnutí právních služeb, které spočívaly ve vypracování šesti smluv souvisejících se záměrem žalovaných podnikat v České republice, a to společenské smlouvy společnosti A.R.C. s. r. o., smlouvy o výkonu funkce, smlouvy o taxislužbě, smlouvy o poskytnutí ubytovacích služeb, smlouvy o poskytování zdravotnických služeb zdravotnickým zařízením a smlouvy o poskytnutí odborných služeb gynekologem. K tomu závěru dospěly soudy obou stupňů a vyplývá z něj, že oslovili-li žalovaní žalobce s tím, aby pro ně vypracoval smlouvy související s jejich podnikáním, nevystupovali v tomto vztahu jako spotřebitelé (srovnej §419 a §420 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Nejvyšší soud (ve shodě s Ústavním soudem -viz nález ze dne 8. 7. 1999, sp. zn. III ÚS 140/99, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 15, ročník 1999, díl I. pod číslem 101) ve své rozhodovací praxi (srovnej např. jeho rozsudky ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 29 Odo 383/2001, ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 33 Odo 341/2004, ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3376/2011, ze dne 20. 9. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1129/2008, a ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. 33 Cdo 2441/2016) zdůraznil, že pro závěr o tom, zda vztah mezi dvěma osobami je vztahem mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, je určující podstata společenského vztahu, v němž vystupovaly. Pro posouzení, zda závazkový vztah vznikl mezi podnikateli, je rozhodující, zda se týká jejich podnikatelské činnosti, přičemž tato skutečnost musí být zřejmá s přihlédnutím ke všem okolnostem v době vzniku právního vztahu. Žalovaní neuzavírali smlouvu s žalobcem za účelem uspokojení svých „osobních potřeb“, nýbrž v souvislosti se svou podnikatelskou činností (podnikatelským záměrem) na území České republiky (viz opět rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. 33 Cdo 2441/2016). Dovolatelé ostatně Nevyššímu soudu nepředkládají k řešení žádnou právní otázku, která by se týkala charakteru právního vztahu účastníků. Současně částka, kterou jsou žalovaní podle rozsudku odvolacího soudu povinni společně a nerozdílně žalobci zaplatit představuje bez příslušenství 141,41 EUR, tedy 3.581,21 Kč při kurzu 25,325 Kč/EUR platnému ke dni vydání napadeného rozhodnutí.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Vzhledem k výsledku dovolacího řízení nerozhodoval Nejvyšší soud o návrhu na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 11. 2023
JUDr. Václav Duda
předseda senátu