ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.3541.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 3541/2022-1643
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobců a) M. Š. , bytem XY, a b) J. H. , bytem XY, zastoupených Mgr. Tomášem Slabým, advokátem se sídlem v Praze 1, Truhlářská 1104/13, proti žalovanému P. K. , bytem XY, zastoupenému JUDr. Adamem Batunou, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 846/1, o 1.317.901,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 123 C 36/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 16. 6. 2022, č. j. 23 Co 167/2021-1606, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 16. 6. 2022, č. j. 23 Co 167/2021-1606, se – vyjma výroku, jímž byla žaloba v rozsahu 500.409,60 Kč s příslušenstvím zamítnuta – ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobci se žalobou domáhali, aby žalovaný každému z nich zaplatil 1.159.360,50 Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení). V dohodě z 20. 4. 2010 se žalovaný zavázal uvedené částky uhradit jako podíl ve výši 50 % na nákladech vynaložených žalobci na vybudování vodovodní přípojky a přípojky dešťové a splaškové kanalizace pro stávající a budoucí stavby na pozemcích účastníků.
Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 18. 3. 2021, č. j. 123 C 36/2013-1455, žalovanému uložil zaplatit každému z žalobců 1.159.360,50 Kč se specifikovanými úroky z prodlení, na náhradě nákladů řízení 1.310.147,30 Kč a státu 171.072,50 Kč (znalečné).
Rozsudkem ze dne 16. 6. 2022, č. j. 23 Co 167/2021-1606, Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé změnil tak, že žalovanému uložil zaplatit každému z žalobců 658.950,90 Kč s úroky z prodlení ve výši 8% od 21. 4. 2010 do 30. 6. 2010, 7,75% od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012, 7,50% od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012, 7,05% od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2017, 7,50% od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, 8% od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, 8,75% od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, 9% od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, 7,25% od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020, 7,25% od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021, 7,5% od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, 10,75% od 1. 1. 2022 do 16. 6. 2022 a „za dobu od 17. 6. 2022 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí“ , a co do 500.409,60 Kč s příslušenstvím pro každého z žalobců žalobu zamítl; každému z žalobců přiznal na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 762.235,10 Kč, resp. 65.896,50 Kč a žalovaného zavázal k náhradě nákladů řízení státu (171.072,50 Kč). Po právní stránce odvolací soud uzavřel, že (nepojmenovaná) dohoda, kterou účastníci uzavřeli, založila občanskoprávní vztah obsahem a účelem blízký ustanovením §829 a 634 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). Náklady žalobci vynaložené na vodovodní přípojku a přípojky dešťové a splaškové kanalizace pro plánovaný areál by se tedy měly rozdělit rovným dílem, tj. 50% žalobci, 50% žalovaný. Odvolací soud však s odkazem na §136 občanského soudního řádu žalobcům přiznal jen 30 % z částky 4.393.006 Kč, tj. celkem 1.317.901,80 Kč, neboť vlastnicí vodovodní přípojky a přípojky dešťové a splaškové kanalizace je společnost, v níž majetkový podíl mají žalobci, a žalovaný má možnost přípojky jen využívat, i když tak nečiní.
Rozhodnutí v měnícím výroku o věci samé, jímž odvolací soud uložil žalovanému zaplatit každému z žalobců 658.950,90 Kč s příslušenstvím, a v akcesorických nákladových výrocích napadl žalovaný dovoláním. Posouzení existence a platnosti dohody o následném vypořádání nákladů vynaložených na vybudování vodovodní přípojky a přípojky dešťové a splaškové kanalizace na pozemku účastníků považuje dovolatel za právní otázku, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Listina z 20. 4. 2010 neobsahuje náležitosti smlouvy o smlouvě budoucí (§50a, §50b obč. zák.), ani náležitosti jiné (nepojmenované) smlouvy, z níž by vznikly závazky stran ohledně stavby přípojek a budoucího vypořádání nákladů (§34, §37 odst. 1 obč. zák.). Navrhl, aby dovolací soud v napadeném rozsahu rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), přípustné, protože napadené rozhodnutí, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky procesního práva (viz níže), při jejímž řešení odvolací soud postupoval v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Ústavního a Nejvyššího soudu.
Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná nejen tehdy, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry, ale i tehdy, je-li jeho právní posouzení neúplné (při formulaci právních závěrů nezohlednil všechny relevantní skutečnosti, které po zhodnocení důkazů měl k dispozici).
Není sporu o tom, že žalobci jsou rovnodílnými spoluvlastníky pozemků parc. č. XY a stavebních parcel č. XY a XY zapsaných na listu vlastnictví XY pro katastrálním území XY, žalovaný je vlastníkem pozemků parc. č. XY a XY zapsaných na listu vlastnictví XY pro katastrální území XY a žalobci (každý v rozsahu 1/6) a žalovaný (v rozsahu 2/3) jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. č. XY zapsaného na listu vlastnictví XY pro katastrální území XY.
Poté, co zopakoval důkaz listinou z 20. 4. 2010 – zápisem z jednání, který „slouží jako písemná dohoda o dalším pokračování aktivit v Areálu pro obchod, skladování a zakázkovou výrobu v Pardubičkách“ –, vyšel odvolací soud z toho, že se účastníci dohodli na vybudování vodovodní přípojky a přípojky dešťové a splaškové kanalizace pro plánovaný areál na pozemku parc. č. XY. Žalobci vložili finanční prostředky do jimi založené společnosti s ručením omezeným bez majetkové účasti žalovaného, z nichž byla cena stavby přípojek uhrazena. Náklady – jejichž výše, příp. způsob rozdělení nebyly ujednány – se následně měly rozdělit mezi účastníky, a to stejně jako náklady na vybudování „společné komunikace“ na tomto pozemku, tj. 50% žalobci a 50% žalovaný. Dílo zhotovila SOSTAF s. r. o. (identifikační číslo 150 52 001) a objednatelkou byla M-TECH STAVEBNÍ s. r. o. (identifikační číslo 275 26 798), která je vlastnicí vodovodní přípojky a přípojky dešťové a splaškové kanalizace. Podle revizního znaleckého posudku Vysokého učení technického v Brně, Fakulty stavební, č. 64/19 z 19. 12. 2019 je minimální přiměřenou cenou stavby vodovodní přípojky a přípojky dešťové a splaškové kanalizace částka 4.393.006 Kč (včetně 3% VRN a 19% DPH).
Jakkoliv platí, že zpochybnění správnosti skutkových zjištění odvolacího soudu sice zásadně nemůže vést k závěru o přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., Ústavní soud přesto ve své judikatuře (srov. nálezy ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13, ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. II. ÚS 2070/07, nebo ze dne 3. 5. 2010, sp. zn. I. ÚS 2864/09, a stanovisko pléna Ústavního soudu přijaté dne 28. 11. 2017 pod sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16) dovodil, že zcela výjimečně mohou nastat případy, kdy právě skutková zjištění soudů jsou natolik vadná, že ve svém důsledku představují porušení práv garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (jde o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními). Jde obvykle o situace, kdy je zjištění skutkového stavu prima facie natolik vadné, že by k němu soud nemohl při respektování základních zásad hodnocení důkazů (srov. §132 a násl. /§211/ o. s. ř.) nikdy dospět. Podstatou přezkumu tedy není přehodnocování skutkového stavu, nýbrž kontrola postupu soudů při procesu jeho zjišťování. Otázka, zda soudy při zjišťování skutkového stavu respektovaly procesní zásady, je přitom již otázkou právní (otázkou procesního práva) a jako taková může být prezentována i Nejvyššímu soudu v dovolání s náležitostmi uvedenými v §241a odst. 2 a §237 o. s. ř. (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2502/2018, ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. 33 Cdo 854/2019, ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2943/2017, a ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2279/2018).
Odvolací soud zopakoval dokazování obsahem listiny datované 20. 4. 2010, bodu 16 [ „Vzhledem k tomu, že dochází ke změnám na společné komunikaci z oboustranného zájmu, náklady, zejména za studii, projekt a inženyring v souvislosti s touto stavbou, budou rovnoměrně rozděleny (50% P. K., 50% S. & H.)“ ], a bez zřetele k dalším důkazům provedeným v řízení před soudem prvního stupně (zejména výpovědi svědků M. T., J. D. a P. M.) vztáhl ujednání účastníků týkající se stavby komunikace na pozemku parc. č. XY i na stavbu vodovodní přípojky a přípojky dešťové a splaškové kanalizace na tomto pozemku, ačkoliv v listině o inženýrských sítích pod komunikací – vyjma toho, že „musí být ve stavu dokončení a nesmí být během výstavby poškozeny“ – není zmínky. Skutkový závěr, že účastníci uzavřeli dohodu o financování stavby vodovodní přípojky a přípojky dešťové a splaškové kanalizace, je v extrémním rozporu s důkazy provedenými v řízení před soudy obou stupňů.
Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem. Nejvyšší soud – aniž se zabýval výhradou „zda společníkům s ručením omezeným vzniká přímý nárok vůči žalovanému, jímž se domáhají úhrady části plnění, které poskytli společnosti na úhradu jejího závazku“ , a námitkou promlčení práva žalobců na vydání bezdůvodného obohacení – napadený rozsudek odvolacího soudu v dotčené části zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 1, odst. 2 věta první o. s. ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1 věta první, §226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 5. 2023
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu