ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.3567.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 3567/2022-433
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně OP papírna, s.r.o. , se sídlem Olšany 18, identifikační číslo osoby 25128612, zastoupené JUDr. Radimem Charvátem LL. M., Ph.D., advokátem se sídlem Brno, Koliště 1965/13 proti žalované B. B. , zastoupené Mgr. Jiřinou Svojanovskou, advokátkou se sídlem Brno, Šilingrovo náměstí 257/3, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované Generali České pojišťovny a.s. , se sídlem Praha 1, Nové Město, Spálená 75/16, identifikační číslo osoby 45272956, zastoupené Mgr. Ondřejem Buchou, advokátem se sídlem Stříbro, Kostelní 840, o zaplacení 15 000 EUR s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 242 C 61/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2022, č. j. 28 Co 215/2020-288, 28 Co 185/2021-388, ve znění usnesení ze dne 5. 9. 2022, č. j. 28 Co 215/2020-409, 28 Co 185/2021-409, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2022, č. j. 28 Co 215/2020-288, 28 Co 185/2021-288, ve znění usnesení ze dne 5. 9. 2022, č.j. 28 Co 215/2020-409, 28 Co 185/2021-409, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 27. 5. 2020, č. j. 242 C 61/2016-300, se ruší a věc se vrací Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se vůči žalované (patentové zástupkyni) domáhá zaplacení 15 000 EUR s příslušenstvím jako náhrady škody vzniklé neodborným provedením rešerše výrobku – boxu, zásobníku na cigaretové papírky.
Městský soud v Brně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 27. 5. 2020, č. j. 242 C 61/2016-300, ve spojení s usnesením ze dne 15. 9. 2021, č. j. 242 C 61/2016-336, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 000 EUR s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 000 EUR od 7. 8. 2015 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Brně (odvolací soud) rozsudkem ze dne 30. 6. 2022, č. j. 28 Co 215/2020-388, 28 Co 185/2021-388, ve znění usnesení ze dne 5. 9. 2022, č. j. 28 Co 215/2020-409, 28 Co 185/2021-409, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil, nákladové výroky potvrdil v odlišném znění a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, na jehož přípustnost podle §237 občanského soudního řádu usuzuje z toho, že:
1) Napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva týkající se dohody o narovnání jako právního základu en bloc pro vznik a rozsah škody vyplývající z deliktního jednání, a tedy na aplikaci právních pravidel hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Klade otázky (i) zda může dohoda o narovnání, která byla uzavřena mezi poškozeným (v pozici škůdce) a třetí osobou (v pozici poškozeného) a která zrušila a nahradila jejich původní vzájemný právní vztah, nicméně navazující na deliktní jednání škůdce (nadto pak výslovně vylučující prejudici k oprávněnosti původního nároku), představovat právní základ en bloc pro vznik a rozsah (regresního) nároku na náhradu škody vzniklého na straně poškozeného vůči škůdci vyplývajícího z jeho deliktního jednání. (ii) zda okolnosti pro vznik a rozsah škody, jež byly zapříčiněny v důsledku deliktního jednání škůdce, představují rozhodující skutečnost pro příčinnou souvislost mezi deliktním jednáním škůdce a dohodou o narovnání uzavřenou mezi poškozeným (v pozici škůdce) a třetí osobou (v pozici poškozeného), která zrušila a nahradila jejich původní vzájemný právní vztah, nicméně navazující na deliktní jednání škůdce?
2) Napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky okamžiku vzniku škody, při jejímž řešení se odvolací soud (i soud prvního stupně) odklonil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, zejména od rozsudku ze dne 24. 1. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2146/2000.
3) Napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty pro právo na náhradu škody, při jejímž řešení se soudy obou stupňů odklonily od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu představované rozsudky ze dne 9. 1. 2006, sp. zn. 21 Cdo 551/2005, ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 21 Cdo 151/2016, ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3401/2011, nebo ze dne 23. 6. 2016, sp. zn. 25 Cdo 4890/2014, či usnesením ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1990/2012.
4) Dovolatelka nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem spatřuje v porušení jejích ústavně zaručených základních práv a svobod napadeným rozhodnutím, jak plyne z usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 772/13 ze dne 28. 3. 2013.
5) Odvolací soud, jakož i soud prvního stupně, se odklonily od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to zejména rozsudku ze dne 19. 3. 2008, sp. zn. 25 Cdo 657/2006 a usnesení ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 1500/2006, při řešení otázky spoluodpovědnosti (spoluzavinění) na straně poškozeného.
6) Za předpokladu, že dovolací soud nepřisvědčí argumentaci o odlišném okamžiku vzniku a rozsahu škody, má dovolatelka za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky rozsahu (skutečné) škody, při jejímž řešení se odvolací soud odklonil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to zejména stanoviska občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 18. 11. 1970, Cpj 87/70.
Žalobkyně se k dovolání obsáhle vyjádřila a navrhla, aby je dovolací soud jako nepřípustné odmítl.
Nejvyšší soud dovolání projednal podle úpravy zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Podstatou dovolací argumentace včetně formulovaných otázek je nesouhlas dovolatelky s tím, jak odvolací soud posoudil otázku splnění podmínek pro její odpovědnost za škodu. Odvolacímu soudu vytýká, že při určení okamžiku vzniku škody a její výše nesprávně vyšel z dohody o narovnání, v níž si žalobkyně s držitelem nizozemského patentu „sjednala úhradu určité kompenzace bez prejudice k oprávněnosti daného nároku“, což je v rozporu s tím, jakým způsobem jsou (oproti institutu narovnání) definovány předpoklady pro vznik odpovědnosti za škodu.
Dovolání je přípustné a je i důvodné, neboť rozsudek odvolacího soudu závisí na otázce hmotného práva - podmínek pro vznik povinnosti k náhradě škody, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Odvolací soud vyšel ze zjištění, jež učinil soud prvního stupně, že žalovaná (patentová zástupkyně) v rámci spolupráce „na bázi smlouvy o poskytování služeb patentového zástupce“ poskytovala žalobkyni odbornou pomoc ve věcech jejího průmyslového vlastnictví. V rámci této spolupráce žalobkyně dne 5. 8. 2011 mailovou zprávou vznesla žádost k provedení rešerše na patentovou nebo průmyslovou ochranu výrobku zn. FUTUROLA box (box, zásobník na cigaretové papírky) dle přiložené fotografie s dotazem, „ zda výrobek v příloze – box je chráněn nějakým patentem nebo průmyslovým vzorem, je to box s 1700 lístky na balení cigaret, který se vsune do držáku a z toho si jednotlivé lístky kuřák tahá “, a s tím, že předmětný Futurola box je vyroben pro společnost Future Trading Company b.v. se sídlem v Nizozemí. Žalovaná dne 17. 8. 2011 vypracovala dokument, v němž uvedla, že v návaznosti na uvedené údaje dohledala mj. přihlášku evropského patentu EP č. 2292532 firmy Future Holding B.V., v níž je řešena pouze konstrukce („držák“), do které se posuzovaný box s cigaretovými papírky měl vkládat; dále uvedla, že tato přihláška požívá prioritu z národní přihlášky vynálezu v Nizozemsku č. NL 2003452, přičemž tato přihláška byla doložena celá, a že kromě průmyslových práv společnosti Future Holding B.V. byl ještě nalezen relevantní evropský patent č. 1509097 – bločky papírků na balení cigaret, spis přiložen, s komentářem, že „ vzhledem k tomu, že podklad rešerše představovala fotografie cigaretových papírků v obalu a údaj, že jde o box s 1700 lístky na balení cigaret, není možné posoudit relevanci nalezeného evropského patentu č. 1509097 “. Současně odkázala na porovnání patentového spisu s výrobkem žalobkyně. K přihlášce evropského patentu č. 2292532 společnosti Future Holding B.V. žalovaná uvedla, že „ tato přihláška řeší pouze držák, do kterého se box s papírky vkládá “.
V e-mailu dne 9. 3. 2012 žalovaná žalobkyni sdělila, že popsané nároky (č. 6 až 10) se týkají boxu pro uložení štosu lístků, přesněji jeho konstrukce, a konstatovala, že z přiložené fotografie není možné zjistit konstrukci produktu žalobkyně, přičemž důležitý je pouze popis konstrukce boxu uvedený v jednotlivých nárocích č. 6 až 10 jeho komparace s vlastnostmi výrobku žalobkyně. Žalovaná učinila dotaz ohledně technických parametrů boxu při užití pojmosloví definice řešených nároků, konkrétně ohledně „zahnuté okrajové části“ jako určité novosti výrobku. Ohledně ostatních částí uvedla, že se nejedná o nic nového nebo vynálezeckého.
Po další proběhlé e-mailové komunikaci žalovaná dne 12. 3. 2012 zaslala žalobkyni odborné stanovisko ohledně boxu na cigaretové papírky Amazigh, z něhož vyplývá, že holandské území je na základě základního patentu chráněno proti (výrobě a distribuci) boxu na cigaretové papírky „Amazigh“.
Podle rozsudku Okresního soudu v Haagu ze dne 29. 1. 2014, č.j. C/09/415122/Ha Ta 12-359, ve věci sporu společnosti Future Holding B.V. a společnosti Future Bags B.V. proti A.B.K. Producten V.O.F. (obchodní partner žalobkyně) je společnost Future Holding B.V. držitelkou nizozemského patentu č. NL 25003451 na „Dispenser for Dispending Sheets“ uděleného dne 9. 3. 2011 na přihlášku podanou 8. 9. 2009, společnost Future Bags B.V. od prosince 2009 na základě licence podle tohoto patentu dodává na trh zásobník a krabičky cigaretových papírků pod značkou FUTUROLA, přičemž společnost A.B.K. Producten V.O.F. dodává na trh krabičku s cigaretovými papírky, kterou je možno používat v kombinaci s patentovaným zásobníkem FUTUROLA, který na trh dodává Future Bags B.V., čímž došlo k porušení patentu z její strany.
Dne 14. 3. 2015 žalobkyně uzavřela se společností Future Holding B.V. dohodu o narovnání, podle níž se žalobkyně k úplnému vyřešení sporu týkajícího se porušení patentových práv způsobeného výrobou, prodejem a dodáváním zásobních boxů žalobkyní společnosti A.B.K. Producten V.O.F. zavázala uhradit paušální částku 15 000 EUR, jejíž zaplacení „nepředstavuje uznání společností žalobkyně porušení jakýchkoliv patentů nebo nedodržení jakýchkoliv zákonů nebo porušení právní povinnosti“, a s tím, že se nadále zdrží veškerého přímého a nepřímého porušování práv plynoucích z uvedených patentů.
Dne 15. 6. 2015 žalobkyně vyzvala žalovanou k náhradě škody v souvislosti se zpracováním rešerše ze dne 17. 8. 2011, v níž je popsán postup vedoucí k mylným závěrům, jež vyústily v řízení vedené u Okresního soudu v Haagu, k výzvě společnosti Future Holding B.V. žalobkyni k náhradě uložených plnění a k uzavření dohody o narovnání.
Vzhledem k tomu, kdy k porušení povinnosti žalovanou došlo, odvolací soud po právní stránce vycházel z právní úpravy účinné do 31. 12. 2013. S odkazem na §442 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen jako „obč. zák.“), a úpravu zákona č. 417/2004 Sb., o patentových zástupcích a o změně zákona o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví (dále jen „zákon č. 417/2004 Sb.“), dovodil, že jsou naplněny předpoklady odpovědnosti žalované za škodu. Žalovaná na základě jasného zadání (dotazu, jehož smysl, účel a obsah musel být žalované znám) v rešerši ze dne 17. 8. 2011 chybně interpretovala jí vyhledanou přihlášku evropského patentu, ohledně níž uvedla, že tato přihláška řeší pouze držák, do kterého se box s papírky vkládá, zatímco v rámci druhé rešerše (stanoviska) ze dne 12. 3. 2012 tuto interpretovala zcela odlišně; touto věcnou odbornou chybou porušila své povinnosti patentového zástupce stanovené v §34 odst. 1 a 2 zákona č. 417/2004 Sb., přičemž v důsledku toho byl vyvolán „řetěz následných událostí“, jež nemohly být zvráceny ani následnou druhou rešerší z března 2012. Ohledně vzniku škody a její výše vyšel odvolací soud z toho, že žalobkyní uhrazená částka 15 000 EUR představuje vzniklou škodu, když právě o tuto částku se majetkový stav žalobkyně zmenšil oproti stavu, pokud by k žádnému porušení cizích práv duševního vlastnictví nedošlo. Na výši škody nemá vliv ani částka, kterou žalobkyně obdržela od společnosti A.B.K. Producten V.O.F. za jí dodané výrobky, ani to, že z dohody o narovnání uzavřené dne 14. 3. 2015 se společností Future Holding B.V. nevyplývá množství zboží, z něhož byla výše kompenzace určena.
Ohledně samotné výše škody odvolací soud rovněž odkázal na rozhodnutí nizozemského soudu, z něhož vyplývá povinnost společnosti A.B.K Producten V.O.F. k úhradě částky téměř 40 000 EUR, přičemž v porovnání s možnou výší nákladů v případě soudního řešení sporu lze v uzavřené dohodě o narovnání sjednanou povinnost k zaplacení částky 15 000 EUR za dané situace považovat za maximum možného. Na vznik škody nemohl mít podle odvolacího soudu vliv ani počet výrobků dodaných na tamní trh. Ohledně příčinné souvislosti (mezi výkonem odborné činnosti žalované a vzniklou škodou) odkázal na závěry vyplývající z rozhodnutí Okresního soudu v Haagu ze dne 29. 1. 2014 týkající se porušení práv průmyslového vlastnictví držitele nizozemského patentu.
Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná nejen tehdy, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry, ale i tehdy, je-li jeho právní posouzení neúplné (při formulaci právních závěrů nezohlednil všechny relevantní skutečnosti, které po zhodnocení důkazů měl k dispozici).
Ač to odvolací soud výslovně neuvedl, z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že smluvní vztah účastníků poměřoval úpravou zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Pro uvedené svědčí nejen jeho úvaha, že jde o odpovědnost objektivní, ale též užití ustanovení §266 obch. zák. při výkladu obsahu zadání žalobkyně.
Podle §379 obch. zák. nestanoví-li tento zákon jinak, nahrazuje se skutečná škoda a ušlý zisk. Nenahrazuje se škoda, jež převyšuje škodu, kterou v době vzniku závazkového vztahu povinná strana jako možný důsledek porušení své povinnosti předvídala nebo kterou bylo možno předvídat s přihlédnutím ke skutečnostem, jež v uvedené době povinná strana znala nebo měla znát při obvyklé péči.
Citované ustanovení jako výjimka ze zásady o nahrazování skutečné škody a ušlého zisku představuje omezení hraditelné škody pouze na takovou škodu, kterou strana při uzavírání smlouvy předvídala nebo mohla rozumně předvídat. Za nepředvídatelnou se považuje taková škoda, jejíž vznik nemohla tato osoba předvídat s přihlédnutím ke všem okolnostem, které znala nebo měla při obvyklé péči znát v době vzniku závazkového vztahu, a právem se tedy domnívala, že z porušení povinnosti, kterého se dopustila, taková škoda vzniknout nemůže. Rozhodující při tomto posouzení je nejen skutečnost, zda bylo možné uvedenou okolnost předvídat, ale také to, kdy k této okolnosti došlo (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.10.2008, sp. zn. 32 Cdo 2843/2008, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 88/2009, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2000, sp. zn. 29 Cdo 2001/99).
Založil-li odvolací soud svou úvahu o výši škody, k jejíž náhradě je žalovaná povinna, pouze na zjištění, že žalobkyně uhradila dotyčnou částku držiteli patentu na základě dohody o narovnání, aniž (vedle příčinné souvislosti) vyhodnotil, zda šlo o škodu v době vzniku závazkového vztahu předvídatelnou, je jeho právní posouzení věci neúplné a tudíž nesprávné.
Bude na odvolacím soudu, aby vyhodnotil, zda úhrada částky 15 000 EUR podle dohody o narovnání je takovou škodou, kterou žalovaná při uzavírání smlouvy předvídala nebo kterou bylo možno předvídat s přihlédnutím ke skutečnostem, jež v této době znala nebo měla znát při obvyklé péči.
Protože změnu rozhodnutí dosavadní výsledky řízení neumožňují [§243d odst. 1 písm. b) o. s. ř.], Nejvyšší soud, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí také na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud podle §243e odst. 2 o. s. ř. také tento rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je závazný (§243g odst. 1, část věty za středníkem, ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v konečném rozhodnutí (§243g odst. 1 ve spojení s §151 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 11. 2023
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu