ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.3805.2022.3
sp. zn. 33 Cdo 3805/2022-723
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně S. C. , se sídlem XY (identifikační číslo XY), zastoupené Mgr. Ladislavem Malečkem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Nerudova 1419/22, proti žalované C. , se sídlem XY (identifikační číslo XY), zastoupené doc. JUDr. Alešem Rozehnalem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Železná 490/14, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované Nord Point Group s. r. o. , se sídlem ve Štětí, Stračenská 752 (identifikační číslo 048 06 034), zastoupené doc. JUDr. Alešem Rozehnalem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Železná 490/14, o určení vlastnictví k věcem nemovitým, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 10 C 141/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 9. 2022, č. j. 11 Co 73/2020-676, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 5. 2. 2020, č. j. 10 C 141/2014-383, Okresní soud v Litoměřicích určil, že žalobkyně je vlastnicí specifikovaných nemovitých věcí zapsaných u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště XY, pro obec XY a katastrální území XY, a rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně odmítl prostřednictvím analogie legis aplikovat závěry, které za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, pro institut zástavního práva přijal Nejvyšší soud v rozsudcích ze dne 4. 4. 2002, sp. zn. 21 Cdo 957/2001, a ze dne 30. 3. 2006, sp. zn. 29 Odo 577/2004. V poměrech zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se zajišťovací převod práva od zástavního práva výrazně liší co do rozsahu oprávnění věřitele - příjemce zajištění. Ten – na rozdíl od zástavního věřitele – je po celou dobu trvání zajištění oprávněn s předmětem zajištění nakládat, uspokojovat se z jeho plodů a „veškeré znaky funkční akcesority vedlejšího závazku“ (zajišťovací, uhrazovací) jsou v porovnání se zástavním právem zjevně posíleny na úkor subsidiarity vedlejšího závazku. Je žádoucí, aby akcesorická povaha vedlejšího závazku v existenční rovině byla výraznější, než je tomu u zástavního práva. S ohledem na výrazně silnější postavení věřitele, který se v případě nesplnění hlavního závazku bez dalšího stává neomezeným vlastníkem předmětu zajištění, je namístě i výraznější ochrana dlužníka „spočívající v tom, že věřitel, který se může stát vlastníkem původně jeho věci, je mu od počátku znám“ . V případě zajišťovacího převodu práva nemůže akcesorický právní vztah vzniknout (nabýt účinnosti) před vznikem hlavního závazku (§2040 odst. 1, §2041 o. z.). Na tom nic nemění to, že příjemcem zajištění byla osoba, která se následně stala věřitelem poskytovatele zajištění. Smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva je neplatná, protože ji účastnice uzavřely dříve, než se žalovaná stala věřitelkou pohledávek odpovídajících zajištěným dluhům (§580 odst. 1 o. z.).
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 13. 9. 2022, č. j. 11 Co 73/2020-676, změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobu o určení vlastnictví zamítl, a žalované i vedlejší účastnici přiznal na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů 1.019.317,71 Kč, resp. 424.793,31 Kč. Podle odvolacího soudu jsou zástavní právo (§1309 a násl. o. z.) a zajišťovací převod práva (§2040 a násl. o. z.) zajišťovacími instituty svojí povahou sobě nejbližší, takže „poměry zástavního práva lze vztáhnout i na zajišťovací převod práva“ . Poskytovatelem jistoty může být nejen dlužník, ale i třetí osoba, takže totéž platí i pro věřitele či příjemce jistoty (§2040 odst. 1 o. z.). Akcesorický právní vztah (zajištění) může být platně sjednán před vznikem hlavního právního vztahu. Ze smlouvy je patrné, že nejde o tzv. normální převod vlastnictví, nýbrž o převod, jehož účelem je zajištění „budoucího dluhu“ . Nebyl-li sjednán zánik zajištění (kdy a jak bude vlastnictví žalobkyně obnoveno), platí §2040 odst. 2 o. z. Převod vlastnického práva se stal nepodmíněným, protože žalobkyně dluh řádně a včas neuhradila.
V dovolání, kterým napadla rozhodnutí odvolacího soudu žalobkyně prosazuje neplatnost smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva, neboť jde o právní jednání odporující zákonu (§580 odst. 1 o. z.). V případě zajišťovacího převodu práva – argumentuje dovolatelka – „nemůže akcesorický právní vztah vzniknout před vznikem hlavního závazku ani být před vznikem hlavního závazku právně účinný“ . Smlouvu o zajišťovacím převodu práva nelze platně uzavřít před tím, než se nabyvatel práva stane věřitelem pohledávky odpovídající zajišťovanému dluhu. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ani vedlejší účastnice se k dovolání nevyjádřily.
Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva – platnost smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva k nemovité věci, byla-li uzavřena před tím, než se žalovaná stala věřitelkou žalobkyně –, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena [§237, §239 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)].
Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Právní posouzení je rovněž nesprávné, není-li úplné, tj. učinil-li soud právní závěr, aniž při jeho utváření zohlednil všechny relevantní skutečnosti.
Podle §2010 odst. 1 věty první o. z. lze dluh zajistit, zaváže-li se třetí osoba věřiteli nebo ve prospěch věřitele za dlužníkovo plnění, anebo dá-li někdo věřiteli nebo ve prospěch věřitele majetkovou jistotu, že dlužník svůj dluh splní.
Podle §2040 o. z. smlouvou o zajišťovacím převodu práva zajišťuje dlužník nebo třetí osoba dluh tím, že věřiteli dočasně převede své právo (odstavec 1). Má se za to, že zajišťovací převod práva je převodem s rozvazovací podmínkou, že dluh bude splněn (odstavec 2).
Týká-li se zajišťovací převod práva věci zapsané do veřejného seznamu, vzniká zajištění zápisem do tohoto seznamu; do veřejného seznamu se zapíše i dočasná povaha zajišťovacího převodu práva (§2041 o. z.).
Poté, co doplnil dokazování, odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně a vyšel z toho, že smlouvou uzavřenou 16. 1. 2014 žalobkyně „dočasně“ převedla na žalovanou (kupující) vlastnictví specifikovaných nemovitých věcí. Předmět převodu měl sloužit k zajištění dluhu 3.000.000 Kč s příslušenstvím a budoucího dluhu až do výše 6.000.000 Kč původního věřitele M. C. (VERONY TRADE a. s.) a dluhu 1.100.000 Kč a budoucího dluhu až do výše 3.000.000 Kč původní věřitelky VELAPO a. s. s tím, že se žalovaná stane věřitelkou pohledávek odpovídajících uvedeným dluhům. Právní účinky zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí – s poznámkou „dočasná povaha věcného práva na základě zajišťovacího převodu“ – nastaly 22. 1. 2014.
Smlouvou z 15. 1. 2014 postoupil M. C. pohledávku 3.000.000 Kč z titulu smlouvy o půjčce z 24. 11. 2010 za žalobkyní postupnici VERONA TRADE a. s., která smlouvou z 5. 2. 2014 pohledávku dále postoupila žalované. Smlouvou z 28. 1. 2014 postoupila VELAPO a. s. (postupitelka) pohledávku 1.100.000 Kč ze smlouvy o půjčce uzavřené s žalobkyní 20. 2. 2013 žalované.
Uvedené pohledávky byly zajištěny zástavním právem zřízeným smlouvou ze 13. 9. 2011 (právní účinky vkladu zástavního práva nastaly 14. 9. 2011), resp. smlouvou z 20. 2. 2013 (právní účinky vkladu zástavního práva nastaly 20. 2. 2013). Podle souhlasného prohlášení se žalovaná po postoupení pohledávek stala zástavní věřitelkou.
Žalovaná 11. 6. 2014 vyzvala žalobkyni k úhradě dluhů zajištěných vlastnickým právem k věcem nemovitým.
Zajišťovací převod práva – v projednávaném případě vlastnického práva k nemovitým věcem a jejich součástem (§498 odst. 1, §506 o. z.) – představuje formu zajištění (peněžitého) dluhu odpovídajícího pohledávce věřitele. Smlouvou o zajišťovacím převodu vlastnického práva zajišťuje dlužník nebo třetí osoba dluh tím, že příjemci jistoty dočasně převede své vlastnictví k věci. Není-li sjednáno jinak, platí, že v případě nesplnění dluhu se převod vlastnického práva stane nepodmíněným (§2044 odst. 1 o. z.).
V projednávaném případě byly ve smlouvě o zajišťovacím převodu pohledávky původních věřitelů žalobkyně jednoznačně identifikovány (jim odpovídající dluhy ostatně zajišťovalo zástavní právo zřízené na týchž nemovitých věcech) a strany smlouvu uzavíraly s podmínkou, že původní věřitelé postoupí existující pohledávky žalované, která se stane věřitelkou žalobkyně. Smlouva o zajišťovacím převodu práva neodporuje ve smyslu §580 odst. 1 o. z. zákonu proto, že v době jejího uzavření, resp. nabytí účinků zápisu (vkladu) vlastnického práva, nebyla žalovaná (kupující) věřitelkou žalobkyně. Okamžikem, kdy žalovaná (postupnice) nabyla od původních věřitelů žalobkyně pohledávky s příslušenstvím, se prosadila realizační (zajišťovací) funkce převodu vlastnictví s důsledky plynoucími z §2044 o. z.
Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudy nižších stupňů a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 (§211) o. s. ř., dovolacímu přezkumu nepodléhají. Žalobkyně výtkou, že smlouva o zajišťovacím převodu práva nebyla z důvodu včasného nepřijetí nabídky uzavřena, zjevně uvedený předpoklad opomíjí, neboť kritiku právního posouzení věci odvolacím soudem, podle něhož smlouva byla uzavřena postupem podle §1731 odst. 1, §1735, §1740 odst. 1 a §1745 o. z. (tj. nikoliv jen připojením podpisu jednatele žalované, ale včasným projevem souhlasu vůči žalobkyni), založila na skutkové verzi odlišné od té, z níž po zhodnocení provedených důkazů vyšel odvolací soud. Podle jeho zjištění nabídku uzavřít smlouvu učinila žalobkyně (listinu - návrh na uzavření smlouvy 15. 1. 2014 podepsal v advokátní kanceláři JUDr. Ivana Vávry, zmocněnce žalobkyně, jednatel M. Š.), žalovaná nabídku přijala, což stvrdil 16. 1. 2014 podpisem téže listiny jednatel Z. L., a přijetí nabídky došlo tentýž den zmocněnci žalobkyně. Vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Obdobné platí pro námitku neplatnosti smlouvy o zajišťovacím převodu práva podle §583 a 584 odst. 2 o. z. Jak vyplývá z obsahu smlouvy (viz výše), bylo úmyslem stran zajistit dluhy žalobkyně převodem vlastnictví k nemovitým věcem přesto, že dosavadní věřitelé postoupili své pohledávky žalované až po uzavření smlouvy. Takové zjištění a priori vylučuje jednání žalobkyně v omylu týkajícím se postavení osoby přijímající zajištění.
Nejvyšší soud dovolání žalobkyně zamítl, protože otázku, pro kterou bylo dovolání připuštěno, vyřešil odvolací soud správně (§243d písm. a/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. (žalované, která by měla právo na jejich náhradu, v tomto stadiu řízení žádné náklady nevznikly).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 6. 2023
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu