ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.3875.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 3875/2022-284
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně ITP STAVBY s.r.o. , se sídlem Zlín, Lužkovice, U Tescomy 252, identifikační číslo osoby 25596381, zastoupené JUDr. Filipem Petrášem, advokátem se sídlem Praha, Opletalova 1525/39, proti žalovaným 1) V. M. , a 2) P. K. , oběma zastoupeným JUDr. Tomášem Hofrichterem, advokátem se sídlem Brno, Josefská 504/8, o 149 702 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 28 C 68/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně, ze dne 7. 9. 2022, č. j. 59 Co 66/2022-255, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou podanou dne 10. 5. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byli oba žalovaní společně a nerozdílně zavázáni zaplatit jí částku 149 702 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o dílo.
Krajský soud v Brně (odvolací soud) rozsudkem ze dne 7. 9. 2022, č. j. 59 Co 66/2022-255, potvrdil rozsudek ze dne 23. 12. 2021, č. j. 28 C 68/2020-222, kterým Okresní soud ve Zlíně (soud prvního stupně) zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovaným zaplacení částky 149 702 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% p. a. z částky 399 168 Kč od 25. 6. 2019 do 31. 10. 2019 a s úrokem z prodlení ve výši 9,75% p. a. z částky 149 702 Kč od 1. 11. 2019 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 věty první o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalobkyně jako zhotovitelka provedla na základě smlouvy uzavřené se žalovanými jako objednateli dne 3. 9. 2018 dílo „Novostavba rodinného domu – spodní stavba vč. desky hrubé stavby 1. PP zdiva 1 NP“ za cenu 635 590 Kč. Následně se smluvní strany konkludentně dohodly, že žalobkyně provede i kompletní vyzdění 1. NP včetně garáže, svislé konstrukce 1. NP a hydroizolaci za cenu 635 590 Kč, přičemž za provedení některých stavebních prací za ostění, nadpraží, zateplení kolem oken a dveří a garáže a další hydroizolace cenu neujednaly. Cena takto provedeného díla (bez vad) činila podle znaleckého posudku 731 626 Kč, se zohledněním zjištěných vad a po započtení vyčíslené slevy z ceny díla v případě vad neodstranitelných 606 933 Kč. Protože žalovaní žalobkyni uhradili 619 466 Kč, tedy více než činila cena díla, byla žaloba zamítnuta.
Dovolání, jímž rozhodnutí odvolacího soudu žalobkyně napadla, není přípustné.
Platí, že dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, nelze úspěšně v dovolacím řízení zpochybnit. Vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně zjevně uvedený předpoklad opomíjí, staví-li dovolání (při formulaci právních otázek týkajících se její odpovědnosti za vady díla) na tom, že její postup provádění díla byl podle výrobce v pořádku, že nemohla předem zjistit či rozpoznat nevhodnost materiálu dodaného žalovanými, že postupovala v souladu s běžnou praxí a vynaložila potřebnou péči, že odvolací soud nereflektoval následnou dohodu smluvních stran o provedení zateplení, že vytýkané vady (spočívající v nedodržení tloušťky ložných spár předepsaných výrobcem) nebyly způsobeny špatným založením zdiva, nebo že ač byli žalovaní upozorněni na nevhodnou povahu dodaného materiálu, trvali na provedení prací. Jak bylo řečeno výše, soud prvního stupně hodnocením listinných důkazů a znaleckého posudku a výpovědí znalce, s nimiž korespondovaly i výslechy svědků (osob, které participovaly na provádění předmětného díla) zjistil, že žalobkyně dílo provedla s řadou vad způsobených nesprávným technologickým postupem při provádění prací; uvedená zjištění nedoznala v odvolacím řízení změn. Otázku hmotného práva – posouzení odpovědnosti žalobkyně za vady díla, resp. existence práva žalovaných z vad díla (§2594 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku - dále jen „obč. zák.“), jejíž řešení odvolacím soudem pokládá za nesprávné, tak žalobkyně připíná k vlastní verzi skutkového děje.
Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 11. 2023
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu