ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.515.2023.1
sp. zn. 33 Cdo 515/2023-208
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce L. H. , zastoupeného Mgr. Jakubem Horkým, advokátem se sídlem Praha, Vodičkova 695/24, proti žalované Alza.cz a.s. , se sídlem Praha 7, Holešovice, Jankovcova 1522/53, identifikační číslo osoby 27082440, zastoupené Mgr. Pavlem Steinwichtem, advokátem se sídlem Praha, U Pergamenky 1522/2, o zaplacení 4 298,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 12 C 238/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2022, č. j. 68 Co 12, 13/2022-162, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 1 573 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. Pavla Steinwichta.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Obvodní soud pro Prahu 7 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 12. 10. 2021, č. j. 12 C 238/2019-126, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 38 690,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 38 690,10 Kč od 7. 8. 2019 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v části, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení 4 298,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 298,90 Kč od 7. 8. 2019 do zaplacení (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výroky III. - V.). Usnesením ze dne 16. 11. 2021, č. j. 12 C 238/2019-132, rozhodl o výši znalečného a o splatnosti nákladů řízení státu.
2. Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 18. 5. 2022, č. j. 68 Co 12, 13/2022-162, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé potvrdil, jeho nákladové výroky zrušil a věc v tomu odpovídajícím rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení; usnesení soudu prvního stupně ze dne 16. 11. 2021 zrušil ve výrocích o splatnosti nákladů řízení státu a v tomto rozsahu věc rovněž vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
3. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že dne 27. 6. 2019 žalobce (spotřebitel) jako kupující uzavřel s použitím prostředku komunikace na dálku s žalovanou (podnikatel) jako prodávající kupní smlouvu, jejímž předmětem byl mobilní telefon iPhone (za kupní cenu 29 990 Kč) a tablet Lenovo (za kupní cenu 12 999 Kč), od níž ve lhůtě 14 dnů odstoupil, zboží žalované vrátil až po uplynutí lhůty čtrnácti dnů od odstoupení od smlouvy. Z videozáznamů a ze znaleckého posudku a doplňujícího výslechu znalce Ing. Jana Aksamita zjistil, že poškození telefonu (řada jemných oděrek na displeji a drobné vrypy na zadním krytu způsobené posouváním zařízení po znečištěném povrchu, výrazné vrypy v levém dolním rohu rámečku způsobené pádem zařízení na zem a řada drobných oděrek na obvodovém krytu) v době jeho vrácení žalobcem bylo způsobeno nikoliv běžným užíváním zařízení a tablet vykazoval poškození dvěma viditelnými vrypy o délce 6 cm a 3 cm na horním krytu, vryp o délce 4 cm na opačné straně, 2 menší vrypy na spodním krytu, 2 vrypy na napájecím zařízení, 2 vrypy na rámečku displeje a neuvedení přístroje do továrního nastavení. Znalec určil rozdíl v obvyklé ceně zmíněného zboží při jeho vrácení (1. 8. 2019) s ohledem na zdokumentované poškození u telefonu částkou 7 550 Kč a u tabletu částkou 3 849 Kč.
4. Po právní stránce odvolací soud dovodil, že byť ustanovení §1833 věta druhá zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 5. 1. 2023 (dále jen „o. z.“), míří na případy, kdy spotřebitel užívá zboží jinak než způsobem potřebným k seznámení se s jeho povahou, vlastnostmi a funkčností, v souzené věci je aplikovat nelze, neboť ke snížení hodnoty zboží nedošlo jeho užíváním i po okamžiku seznámení se s ním nebo nesprávným nakládáním (neodbornou manipulací) s ním, ale natolik excesivním způsobem, který nelze nazvat jinak, než jako destrukční užívání, jež i spotřebiteli muselo být zjevné. Užívání zboží zjevným poškozujícím způsobem seznatelným na první pohled jakékoliv osobě nelze klást naroveň nesprávnému nakládání se zbožím (např. ponechání nábytku napospas venkovním vlivům, jakkoliv pro takové užívání není určen). Proto odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) odepřel přiznat dotyčnému právu žalobce (na vrácení celé kupní ceny) právní ochranu, neboť jde o jeho zjevné zneužití (ve smyslu §8 o. z.). Posouzení, zda žalovaná beze zbytku splnila svou povinnost stanovenou v §1820 odst. 1 písm. f) o. z., shledal bez významu.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl potvrzen výrok o věci samé rozsudku soudu prvního stupně, podal žalobce dovolání, jehož přípustnost odůvodnil tím, že napadený rozsudek závisí na otázce hmotného práva, jež nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena, a to „zda v případě, kdy zboží utrpělo pád na zem, zůstalo však plně funkční, či v případě, kdy na zboží jsou viditelné vrypy, představuje zneužití práva pro vrácení kupní ceny podle §1833 o. z. při nesplnění informační povinnosti“. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že v případě excesivního užívání zboží není podstatné, zda podnikatel sdělí spotřebiteli údaje podle §1820 odst. 1 písm. f) o. z., ani se závěrem, že užívání zboží zjevným poškozujícím způsobem nelze klást na roveň nesprávnému nakládání, neboť zákon žádné dvě kategorie excesivního užívání zboží neurčuje. Namítá, že v případě tabletu odvolací soud „vůbec nerozlišuje“, kdy jde o vrypy, u kterých ještě právo na vrácení kupní ceny přiznat lze, a u kterých nikoliv. Má za to, že v projednávané věci o zjevné zneužití práva nejde.
6. Žalovaná v písemném vyjádření navrhla dovolání zamítnout.
III. Přípustnost dovolání
7. Nejvyšší soud dovolání projednal podle úpravy zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“).
8. Dovolání je přípustné, neboť rozsudek odvolacího soudu závisí na otázce hmotného práva, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena, za jakých podmínek spotřebitel v případě odstoupení od smlouvy uzavřené distančním způsobem odpovídá za snížení hodnoty zboží.
IV. Důvodnost dovolání
9. Podle §1820 odst. 1 písm. f) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v rozhodném znění (dále opět jen „o. z.“) směřuje-li jednání stran k uzavření smlouvy a používá-li při něm podnikatel výhradně alespoň jeden komunikační prostředek, který umožňuje uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti stran nebo směřuje-li takové jednání k uzavření smlouvy mimo prostor obvyklý pro podnikatelovo podnikání, sdělí podnikatel spotřebiteli v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy nebo před tím, než spotřebitel učiní závaznou nabídku také - pokud lze využít práva na odstoupení od smlouvy, podmínky, lhůtu a postupy pro uplatnění tohoto práva, jakož i formulář pro odstoupení od smlouvy, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis.
10. Podle §1831 odst. 1 o. z. odstoupí-li spotřebitel od smlouvy, zašle nebo předá podnikateli bez zbytečného odkladu, nejpozději do čtrnácti dnů od odstoupení od smlouvy, zboží, které od něho obdržel. Byla-li spotřebiteli již poskytnuta služba, není z toho podnikateli ničeho povinen s výjimkou ustanovení §1834. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení podnikatel může po spotřebiteli požadovat pouze úhradu nákladů stanovených tímto zákonem.
11. Podle §1833 o. z. spotřebitel odpovídá podnikateli pouze za snížení hodnoty zboží, které vzniklo v důsledku nakládání s tímto zbožím jinak, než je nutné s ním nakládat s ohledem na jeho povahu a vlastnosti. To neplatí, pokud podnikatel nesdělil spotřebiteli informace podle ustanovení §1820 odst. 1 písm. f).
12. Podle §6 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě (odstavec 1). Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu (odstavec 2).
13. Podle §8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.
14. Jelikož v případě prodeje na dálku (prodeje mimo obvyklé obchodní prostory) spotřebitel nemá možnost si před uzavřením smlouvy zboží prohlédnout či vyzkoušet, přiznává mu právní úprava v těchto případech právo na odstoupení od smlouvy. Spotřebiteli je tím dána možnost si zakoupené zboží vyzkoušet a prohlédnout, a to v míře nutné k obeznámení se s jeho povahou, vlastnostmi a funkčností [viz bod 37 odůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. 10. 2011, o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES (dále jen jako „směrnice 2011/83/EU“), a rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) ze dne 27. 3. 2019 ve věci slewo - schlafen leben wohnen GmbH proti Saschovi Ledowskimu, C-681/17, rozsudek SDEU ze dne 23. 1. 2019 ve věci Walbusch Walter Busch GmbH & Co. KG proti Zentrale zur Bekämpfung unlauteren Wettbewerbs Frankfurt am Main eV, C-430/17, nebo rozsudek SDEU ze dne 3. 9. 2009 ve věci Pia Messner proti Firma Stefan Krüger, C-489/07].
15. Právo odstoupit od smlouvy jako prostředek ochrany spotřebitele závisí na tom, zda je o něm spotřebitel informován, jakož i o podmínkách, lhůtách a postupech pro jeho uplatnění. Povinnost poskytnout tyto informace spotřebiteli před uzavřením smlouvy ukládá právní úprava podnikateli (obchodníkovi) [čl. 6 odst. 1 písm. h) směrnice 2011/83/EU, §1820 odst. 1 písm. f) o. z.]. Nesplnění informační povinnosti je spojeno s negativními důsledky pro podnikatele (obchodníka) a dalším posílením postavení spotřebitele (viz např. §1829 odst. 2 o. z.), jedním z těchto důsledků je omezení odpovědnosti spotřebitele za snížení hodnoty zboží (§1833 o. z.).
16. Ustanovení §1833 o. z. vychází z čl. 14 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. 10. 2011, o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES (dále opět jen „směrnice 2011/83/EU“), podle níž spotřebitel odpovídá pouze za případné snížení hodnoty zboží v důsledku nakládání s tímto zbožím jiným způsobem, než je nutné k tomu, aby se obeznámil s povahou, vlastnostmi a funkčností zboží. Spotřebitel není v žádném případě odpovědný za případné snížení hodnoty zboží, pokud podnikatel neposkytl informace o právu odstoupit od smlouvy podle čl. 6 odst. 1 písm. h) směrnice 2011/83/EU.
17. Důvodem úpravy byly případy zneužívání možnosti odstoupení od smlouvy spotřebiteli. Někteří spotřebitelé uplatňovali své právo odstoupit od smlouvy poté, co zboží používali v míře vyšší, než je míra nutná k tomu, aby se obeznámili s povahou, vlastnostmi a funkčností zboží. V tomto případě by spotřebitel neměl pozbýt právo odstoupit od smlouvy, měl by však odpovídat za případné snížení hodnoty zboží. Aby se spotřebitel obeznámil s povahou, vlastnostmi a funkčností zboží, měl by s ním nakládat a zkontrolovat je jen takovým způsobem, jaký by mu byl umožněn v prodejně. Například oděv by si měl spotřebitel jen vyzkoušet a nesměl by jej nosit. Během lhůty pro odstoupení od smlouvy by proto spotřebitel měl se zbožím náležitě zacházet a zkontrolovat je náležitým způsobem. Povinnosti spotřebitele v případě odstoupení od smlouvy by ho neměly odradit od využití jeho práva odstoupit od smlouvy (bod 47 odůvodnění směrnice 2011/83/EU).
18. V případě odstoupení od smlouvy spotřebitel zašle nebo předá podnikateli (obchodníkovi) zboží, které od něho obdržel. Podnikatel (obchodník) není oprávněn požadovat za užívání předmětu plnění žádnou náhradu; spotřebitel odpovídá pouze za snížení hodnoty zboží, které vzniklo v důsledku jeho užívání neodpovídající jeho povaze a vlastnostem. Toto pravidlo se neuplatní v případě, že obchodník (podnikatel) nepoučí spotřebitele o právu od smlouvy odstoupit (§1833 věta druhá o. z. a čl. 14 odst. 2 směrnice 2011/83/EU).
19. Jinak řečeno, spotřebitel, který nebyl poučen o právu odstoupit od smlouvy, nenese odpovědnost za snížení hodnoty zboží ani v případě, že s ním nakládal jiným způsobem, než jaký byl nezbytný k seznámení se s tímto zbožím (srov. též Nález Ústavního soudu ze dne 5. 11. 2019, sp. zn. II. ÚS 2778/19).
20. V porovnání se zněním směrnice 2011/83/EU, která stanoví odpovědnost spotřebitele pouze za případné „snížení hodnoty zboží v důsledku nakládání s tímto zbožím jiným způsobem, než je nutné k tomu, aby se obeznámil s povahou, vlastnostmi a funkčností zboží“, je ustanovení §1833 o. z. vůči spotřebiteli zřetelně benevolentnější, neboť stanoví odpovědnost pouze za případné „snížení hodnoty zboží v důsledku nakládání s tímto zbožím jiným způsobem, než je nutné s ním nakládat s ohledem na jeho povahu a vlastnosti“. Na tuto diferenci zákonodárce reagoval novelou občanského zákoníku provedenou zákonem č. 374/2022 Sb., která se v projednávané věci neuplatní.
21. Ustanovení §1833 o. z. slouží k ochraně spotřebitele v případě jeho poctivého jednání (§6 o. z.). Nebyl-li spotřebitel informován podnikatelem a následně využije svého práva odstoupit od smlouvy, nemůže nést negativní následky svého užívání věci v plném rozsahu. Citované ustanovení nemá otevírat prostor zneužití, zejména užívání zboží v rozsahu širším, než je nutné s ohledem na jeho povahu a vlastnosti, již s úmyslem následně odstoupit od smlouvy (§8) [HULMÁK, Milan. §1833 [Odpovědnost spotřebitele]. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§1721–2054). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 560–562].
22. Co se týče projednávané věci, nutno nejprve poznamenat, že dovolatel formulaci k přezkumu předestřené otázky včetně jejího řešení staví na vlastní skutkové verzi (prosazuje-li, že jde o případ, kdy zboží utrpělo pád na zem) odlišné od té, z níž vycházel odvolací soud, který po skutkové stránce (skutková zjištění dovolacímu přezkumu nepodléhají) zjistil, že žalobce s dotyčným zbožím, jež užíval zhruba po dobu přesahující jeden měsíc (od 27. 6. 2019 do 1. 8. 2019) nenakládal nad míru obvyklého používání nebo ve smyslu neodborné nebo nesprávné manipulace, ale užíval je natolik excesivním způsobem, který nelze označit jinak, než destrukční užívání, tedy způsobem neslučitelným se zásadami občanského práva. Jinak řečeno z provedeného dokazování vyplývá, že jednal ve zlé víře, pokoušel se zneužít právo věc užívat tím, že se zbožím nakládal se záměrem je poškodit.
23. I když citovaná úprava má za cíl chránit spotřebitele v souvislosti s kupní smlouvou uzavřenou na dálku, jejím cílem není přiznat mu práva, která jdou nad rámec toho, co je nezbytné k tomu, aby mu bylo umožněno efektivně uplatnit jeho právo odstoupit od smlouvy.
24. Nakládání se zbožím způsobem neslučitelným se zásadami občanského práva je protiprávním jednáním, jež se vymyká účelu aplikovaného ustanovení §1833 o. z., jímž je omezená závaznost smlouvy pro spotřebitele, který má právo odstoupit od smlouvy bez uvedení důvodu; zjevné zneužití tohoto práva nemůže požívat ochrany podle §8 o. z.
25. Obdobně SDEU v rozsudku ze dne 3. 9. 2009, Pia Messner proti Firma Stefan Krüger, C-489/07, byť šlo o předchozí úpravu, dovodil, že evropská úprava (týkající se distančních smluv) nebrání tomu, aby byla spotřebiteli uložena povinnost zaplatit náhradu za užívání zboží, pokud užíval uvedené zboží způsobem neslučitelným se zásadami občanského práva, jako jsou zásady dobré víry nebo bezdůvodného obohacení, za podmínky, že nebude ohrožen cíl uvedené směrnice a zejména účinnost a efektivita práva odstoupit od smlouvy. O takový případ by se jednalo například tehdy, pokud by výše takové kompenzační náhrady byla zjevně nepřiměřená vzhledem ke kupní ceně dotčeného zboží nebo pokud by vnitrostátní právní úprava spotřebiteli ukládala důkazní břemeno, že toto zboží během lhůty pro odstoupení od smlouvy nepoužíval způsobem, který by šel nad rámec toho, co bylo nezbytné k tomu, aby mu bylo umožněno užitečně uplatnit jeho právo odstoupit od smlouvy. Je věcí vnitrostátního soudu, aby věc, kterou v konkrétním případě projednává, rozhodl ve světle těchto zásad s tím, že náležitě přihlédne ke všem zvláštnostem této věci a zejména k povaze dotčeného výrobku, jakož i k délce doby, po jejímž uplynutí spotřebitel z důvodu nedodržení informační povinnosti prodejcem uplatnil své právo odstoupit od smlouvy.
26. Zbývá odpovědět, zda má pro tento postup význam, zda došlo či nedošlo ze strany podnikatele (obchodníka) k poskytnutí informací o právu odstoupit od smlouvy.
27. Povinnost poskytnout poučení o právu odstoupit od smlouvy má za cíl ochranu spotřebitele plynoucí z toho, že uzavřel smlouvu na dálku (aniž mu bylo umožněno je otestovat či prohlédnout a seznámit se s jeho povahou, vlastnostmi a funkčností), aby případnou absencí poučení nemohlo dojít k ohrožení cíle uvedené směrnice (úpravy) a zejména účinnost a efektivita práva odstoupit od smlouvy. Úprava pamatuje i na důsledky jejího nesplnění - jde kupříkladu o prodloužení lhůty pro odstoupení od smlouvy či omezení odpovědnosti spotřebitele za snížení hodnoty zboží (viz odstavec 43 odůvodnění a články 10 a 14 odstavec 2 směrnice 2011/83/EU). Povinnost podnikatele (obchodníka) poučit spotřebitele o zákazu nakládání se zbožím způsobem neslučitelným se zásadami občanského práva ze Směrnice neplyne. Spotřebitel jako každá jiná svéprávná osoba s rozumem průměrného člověka (§4 o. z.) musí vědět, že užívání zboží způsobem neslučitelným se zásadami občanského práva je protiprávní. Lze tak uzavřít, že v případě, kdy spotřebitel užíval zboží způsobem neslučitelným se zásadami občanského práva, jde o protiprávní jednání, na něž se informační povinnost podnikatele (obchodníka) nevztahuje. Na vznik odpovědnosti za toto protiprávní jednání nemá vliv, zda podnikatel (obchodník) informoval spotřebitele o jeho právu odstoupit od smlouvy.
28. Jinak řečeno odpovědnost spotřebitele, který zboží užíval způsobem neslučitelným se zásadami občanského práva, nastává, i když nebyl informován o svém právu na odstoupení od smlouvy.
29. Dovolací soud proto nesdílí přesvědčení dovolatele, že v případě nesplnění poučovací povinnosti o právu odstoupit od smlouvy podnikatelem (obchodníkem) nemohla nastat jeho odpovědnost vyplývající z porušení zákazu nakládání se zbožím způsobem neslučitelným se zásadami občanského práva.
30. Rozhodnutí odvolacího soudu je správné a Nejvyšší soud proto dovolání zamítl podle §243d odst. 1 písm. a) o. s. ř.
31. O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243c odst. 3 ve spojení s §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které tvoří odměna za zastupování advokátem ve výši 1 000 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §7, §8 odst. 1 ve spojení s §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění, k tomu náhrada hotových výdajů 300 Kč za uvedený úkon podle §13 odst. 4 téže vyhlášky, a částka 273 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.), což je celkem 1 573 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
.
V Brně dne 29. 11. 2023
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu