ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.565.2023.1
sp. zn. 33 Cdo 565/2023-269
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce R. Š. , zastoupeného JUDr. Radoslavem Bolfem, advokátem se sídlem v Mělníku, Zádušní 2590/2, proti žalovaným 1) I. D. , a 2) S. D. , zastoupeným Mgr. Janem Vargou, advokátem se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, o 374.955 Kč, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 16 C 245/2021, o dovoláních žalobce a žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2022, č. j. 22 Co 189/2022-223, takto:
I. Dovolání účastníků se odmítají .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou ze 13. 8. 2021 se žalobce po žalovaných domáhal nároků ze smlouvy o zápůjčce ze 17. 4. 2019 [smluvní pokuta 241.000 Kč, smluvní úroky ve výši 643,83 Kč, kapitalizované úroky z prodlení od 18. 4. 2020 do 15. 6. 2020 z 250.000 Kč ve výši 4.041,09 Kč a kapitalizované úroky z prodlení od 16. 6. 2020 do 16. 11. 2020 z 50.000 Kč ve výši 2.109,58 Kč] a ze smlouvy o zápůjčce z 18. 4. 2019 [smluvní pokuta 120.250 Kč, smluvní úroky ve výši 3.979,45 Kč a kapitalizované úroky z prodlení od 19. 4. 2020 do 18. 11. 2020 z 50.000 Kč ve výši 2.931,50 Kč].
Okresní soud v Mělníku rozsudkem ze dne 2. 5. 2022, č. j. 16 C 245/2021-166, uložil žalovaným zaplatit rukou společnou a nerozdílnou žalobci 242.382,17 Kč, co do 132.572,83 Kč žalobu zamítl a žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení 28.847,62 Kč.
Rozsudkem ze dne 15. 11. 2022, č. j. 22 Co 189/2022-223, Krajský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně změnil jen tak, že zamítl žalobu i v rozsahu 93.576,72 Kč, jinak je potvrdil a žalobci uložil nahradit žalovaným na nákladech řízení před soudy obou stupňů 29.098, resp. 14.049 Kč. Smlouvy o zápůjčkách odvolací soud zhodnotil jako platná právní jednání (§2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“). Právo na úroky sjednané účastníky ve výši 5 % z 250.000 Kč od 17. 4. 2019 do 15. 6. 2020 (14.589,04 Kč), z 50.000 Kč od 16. 6. 2020 do 19. 11. 2020 (1.054,79 Kč) a z 50.000 Kč od 18. 4. 2019 do 18. 11. 2020 (3.979,45 Kč), opřel o ustanovení §2392 odst. 1 o. z. Protože dnem následujícím po splatnosti dluhů (18. 4. 2020, resp. 19. 4. 2020) se žalovaní dostali do prodlení, má žalobce právo na 10 % úroky z prodlení (§1970 o. z., §2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Ujednání smluv utvrzující splnění povinnosti vrátit zápůjčky včetně sjednaných úroků řádně a včas neodporují dobrým mravům (§580 odst. 1, §588 o. z.). V případě smlouvy ze 17. 4. 2019 je výše smluvní pokuty 500 Kč (tj. 0,2 %) denně z 250.000 Kč za dobu od 18. 4. 2020 do 15. 6. 2020 (29.500 Kč) přiměřená. Po částečné úhradě 200.000 Kč dne 15. 6. 2020 představuje však její výše již 1 % denně ze zbytku dluhu (50.000 Kč), což s přihlédnutím k hodnotě a významu utvrzené povinnosti není přiměřené. Smluvní pokuta – argumentuje odvolací soud – „je existenčně závislá na existenci utvrzeného dluhu, proto nemůže vycházet z původní výše dluhu, nýbrž z aktuální faktické výše dlužné částky“ ; proto podle §2051 o. z. snížil žalobcův nárok za dobu od 16. 6. 2020 do 13. 8. 2021 na 100 Kč (tj. 0,2 %) denně (42.400 Kč). V případě smlouvy z 18. 7. 2019 soud prvního stupně výši smluvní pokuty z dluhu 50.000 Kč za dobu od 19. 4. 2020 do 13. 8. 2021 správně snížil ze sjednané částky představující 1 % denně na 100 Kč (tj. 0,2 %) denně (48.200 Kč).
V dovolání, kterým žalobce napadl v plném rozsahu rozhodnutí odvolacího soudu, shledává jeho přípustnost v odchýlení se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky moderace nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 31 Cdo 927/2016, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 55/2019, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2021, sp. zn. 33 Cdo 14/2021, prosazuje, že úvahy o nepřiměřenosti výše smluvní pokuty se mohou upínat jen k těm okolnostem, které tu byly v době jejího sjednání. Ke skutečnostem, které nastaly po sjednání smluvní pokuty, nelze při hodnocení (ne)přiměřenosti její výše přihlížet. Odvolací soud proto neměl přihlédnout k částečnému splnění dluhu ze zápůjčky ze 17. 4. 2019 po jeho splatnosti, tj. v době, kdy žalovaní byli v prodlení, a v případě zápůjčky z 18. 4. 2019 nebyl důvod ke snížení výše smluvní pokuty, domáhal-li se „ekvivalentu denní sazby … ve výši 0,5 % ze zapůjčené částky“ . Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti výroku, kterým odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně co do povinnosti zaplatit žalobci 148.805,45 Kč, podali dovolání žalovaní. Otázku, zda má žalobce právo na smluvní pokutu, jestliže prodlení žalovaných se splacením peněžitého dluhu bylo důsledkem s dobrými mravy neslučitelného jednání žalobce při „vymáhání“ pohledávek, považují za dovolacím soudem dosud nevyřešenou. Navrhli, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném výroku zrušil a věc mu vrátil v tomto rozsahu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Odvolací soud po doplnění dokazování rozsudkem Okresního soudu v Mělníku z 16. 6. 2022, č. j. 14 T 111/2021-583, vyšel z následujících skutkových zjištění:
1) Na základě smlouvy o zápůjčce ze 17. 4. 2019 předal žalobce (zapůjčitel) žalovaným (vydlužitelům) v den podpisu smlouvy 250.000 Kč v hotovosti. Strany se dohodly na splatnosti dluhu dne 17. 4. 2020 a v článku IV bodu 5 ujednaly „pro případ nezaplacení zápůjčky v plné výši a dohodnutém termínu“ utvrzení dluhu smluvní pokutou ve výši 500 Kč za každý den prodlení, „ve kterém nebude zápůjčka vydlužiteli splacena v plné výši i s úroky“ . Úroky sjednaly ve výši 5 % ročně.
2) Na základě smlouvy o zápůjčce z 18. 4. 2019 předal žalobce (zapůjčitel) žalovaným (vydlužitelům) v den podpisu smlouvy 50.000 Kč v hotovosti. Strany se dohodly na splatnosti dluhu dne 18. 4. 2020 a v článku IV bodu 5 ujednaly „pro případ nezaplacení zápůjčky v plné výši a dohodnutém termínu“ utvrzení dluhu smluvní pokutou ve výši 500 Kč za každý den prodlení, „ve kterém nebude zápůjčka vydlužiteli splacena v plné výši i s úroky“ . Úroky sjednaly ve výši 5 % ročně.
3) Žalovaní uhradili 15. 6. 2020 částku 200.000 Kč, 16. 11. 2020 částku 50.000 Kč, 18. 11. 2020 částku 50.000 Kč a 11. 5. 2021 částku 15.000 Kč.
4) Okresní soud v Mělníku rozsudkem z 16. 6. 2022, č. j. 14 T 111/2021-583, zprostil žalobce obžaloby ze zločinu vydírání ve spolupachatelství. Usnesením Krajského soudu v Praze z 13. 10. 2022, č. j. 11 To 284/2022-623, byla odvolání státního zástupce a poškozených zamítnuta. Obžaloba vinila žalobce z toho, že se v roce 2020 účastnil vydírání směřujícího k vymožení 790.000 Kč po žalovaném.
K dovolání žalobce .
Dosavadní soudní praxe, podle níž úvahy o nepřiměřenosti sjednané smluvní pokuty se mohou upínat toliko k těm okolnostem, které tu byly v době jejího sjednání, a ke skutečnostem, které nastaly po sjednání smluvní pokuty v určité výši, nelze při hodnocení (ne)přiměřenosti smluvní pokuty přihlížet (srov. rozsudky ze dne 17. 5. 2011, sp. zn. 23 Cdo 2192/2009, ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 23 Cdo 4620/2015, ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 23 Cdo 5068/2014, a ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 31 Cdo 927/2016, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 55/2019), byla změněna rozsudkem ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022. Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí – mimo jiné – uzavřel, že „[S] oud nezkoumá nepřiměřenost ujednání o smluvní pokutě, nýbrž nepřiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu. Přihlédne přitom nejen k okolnostem známým již v době sjednávání smluvní pokuty, ale též k okolnostem, které zde byly při porušení smluvní povinnosti, jakož i k okolnostem, které nastaly po jejím porušení, mají-li v porušení smluvní povinnosti nepochybně původ a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné“ . Změna interpretace ustanovení §2051 o. z. znamená, že se již nemůže prosadit závěr, že účinky moderace nastávají zpětně k okamžiku ujednání. Přihlédl-li v projednávané věci odvolací soud při úvaze o snížení nároku na smluvní pokutu ke stavu, který nastal po částečné úhradě dluhu 15. 6. 2020, postupoval v intencích závěrů výše uvedeného rozsudku. Vzhledem k odlišným skutkovým zjištěním není rozhodnutí odvolacího soudu ve vztahu k usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2021, sp. zn. 33 Cdo 14/2021, divergentní; v projednávaném případě výše smluvní pokuty po částečné úhradě dluhu ze zápůjčky ze 17. 4. 2019 – stejně jako u zápůjčky z 18. 4. 2019 – činila 1 % denně ze zbytku dluhu.
Námitkou, že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, nezpochybnil žalobce žádný právní závěr, na němž bylo založeno, nýbrž odvolacímu soudu vytýká, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí; k vadám řízení – jsou-li skutečně dány – dovolací soud však přihlédne jen, je-li dovolání přípustné; samy o sobě nejsou způsobilé přípustnost dovolání založit. Nejde totiž o otázku správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř., tj. o otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí, nýbrž o otázku případné existence či neexistence vady řízení ve smyslu §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2758/2013, ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 185/2014, a ze dne 23. 7. 2014., sp. zn. 30 Cdo 2266/2014).
K dovolání žalovaných .
Spojují-li žalovaní přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí jít o takovou otázku, na níž byl výrok rozsudku odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen. Jestliže rozhodnutí odvolacího soudu není založeno na vymezené právní otázce, pak dovolání pro její řešení nemůže být podle §237 o. s. ř. přípustné. Otázku, zda má žalobce právo na smluvní pokutu, jestliže prodlení žalovaných mělo původ v jeho (nemravném) jednání při „vymáhání“ pohledávek, odvolací soud neřešil; navíc je narativní argumentace dovolatelů založena na jiném skutkovém základu, než z jakého odvolací soud vyšel.
Nepředložili-li účastníci k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Žalobce napadl rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu, tedy i výrok, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně co do částky 148.805,45 Kč. V tomto rozsahu je však dovolání subjektivně nepřípustné (srov. §218 písm. b/, §243c odst. 3 větu první o. s. ř.). Subjektivní přípustnost reflektuje stav procesní újmy v osobě určitého účastníka řízení, jenž se projevuje v poměření nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že oprávnění je podat svědčí účastníku, v jehož neprospěch toto poměření vyznívá, je-li způsobená újma na základě dovolání odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší nebo změní. Částí potvrzujícího výroku odvolací soud nezpůsobil žalobci žádnou újmu; naopak, v tomto rozsahu byl úspěšný.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 8. 2023
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu