ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.597.2023.1
sp. zn. 33 Cdo 597/2023-270
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou ve věci žalobkyně A. R. , bytem XY, zastoupené Mgr. Pavlem Panoškou, advokátem se sídlem v Plzni, Na Roudné 443/18, proti žalovaným 1) D. H. , bytem XY, a 2) E. H. , bytem XY8, oběma zastoupeným Mgr. Tomášem Krejčím, advokátem se sídlem v Praze 1, Pařížská 204/21, o nahrazení prohlášení vůle, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 7 C 149/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 8. 2022, č. j. 64 Co 7/2022-212, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.566 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Tomáše Krejčíře, advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Klatovech (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. 9. 2021, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala nahrazení prohlášení vůle žalovaných s uzavřením kupní smlouvy o prodeji pozemku p. č. st. XY, jehož součástí je budova č. e. XY, pozemku p. č. XY a pozemku p. č. XY, vše v k. ú. XY a obci XY, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště XY (dále jen „předmětné nemovitosti“ nebo „sporné nemovitosti“). Soud prvního stupně nepřehlédl, že u téhož soudu byla pod sp. zn. 7 C 249/2016 projednávána prakticky totožná žaloba, která byla zamítnuta. Dále soud prvního stupně vycházel z toho, že žalobkyně byla uznána vinnou (v době rozhodování soudu prvního stupně nepravomocným rozsudkem) z přečinu vydírání podle §175 odst. 1 trestního zákoníku, jehož se měla dopustit vůči žalovaným tím, že je psychickým nátlakem nutila k tomu, aby jí - za pro ně nevýhodných podmínek - prodali sporné nemovitosti v XY, Soud vzal za prokázané, že se žalobkyně dlouhodobě vyvíjeným psychickým nátlakem snaží žalované donutit k tomu, aby jí prodali předmětné nemovitosti. Od roku 2016 podává účelové žaloby, jejichž projednávání opakovanými obstrukcemi zdržuje a protahuje. V důsledku nich jsou v katastru nemovitostí vyznačovány poznámky spornosti, které mají odradit jiné potenciální zájemce o koupi těchto nemovitostí. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyni nelze poskytnout právní ochranu, pakliže šikanózním způsobem nutí žalované, aby jí prodali sporné nemovitosti.
Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 9. 8. 2022, č. j. 64 Co 7/2022-212, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. V průběhu odvolacího řízení ustanovil žalobkyni opatrovníka podle §29 odst. 3 o. s. ř., protože opakovaně žádala ze zdravotních důvodů o odročení jednání a doručila odvolacímu soudu žádost o odročení se zprávou ošetřující lékařky o žalobkyní očekávaném operačního zákroku. Odvolací soud ji proto vyzval, aby zprostila poskytovatele zdravotnických služeb povinnosti mlčenlivosti za účelem vyžádání informace o jejím zdravotním stavu z pohledu toho, zda jí brání (nikoli pro přechodnou dobu) účasti na jednání před soudem. Žalobkyni upozornil na možnost nechat se v řízení zastoupit zástupcem, kterého si zvolí, s tím, že v opačném případě jí ustanoví opatrovníka. Na uvedené žalobkyně nereagovala, a proto jí odvolací soud opatrovníka ustanovil s přihlédnutím k obdobného chování v řízení vedené pod sp. zn. 7 C 249/2016. Ve shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně občanskoprávní řízení zneužívá ve snaze poškodit žalované, případně je vystavit takovému tlaku, aby jí prodali své nemovitosti. Žaloba sledující takový cíl je zneužitím práva nepožívající právní ochrany, neboť sleduje jeho zneužití a žalobkyně vytváří protiprávní stav, kdy již samotným vedením řízení je žalovaným způsobována újma, přinejmenším ve výkonu jejich vlastnického práva k nemovitostem.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) spatřuje (posuzováno podle obsahu - §41 odst. 2 o. s. ř.) v nesprávném právním posouzení otázky procesního práva (ustanovení opatrovníka podle §29 odst. 3 o. s. ř.), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, představované jeho rozhodnutími sp. zn. 30 Cdo 883/2014, sp. zn. 26 Cdo 1721/2021 a sp. zn. 29 NSČR 125/2019. Odvolacímu soudu vytýká, že aniž byla objektivně prokázána existence zdravotních důvodů … které by jí dlouhodobě znemožňovaly účast na řízení, ustanovil odvolací soud žalobkyni opatrovníka podle §29 odst. 3 o. s. ř., čímž řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek „nezákonnost napadeného rozhodnutí“. Odvolací soud jí rovněž znemožnil účast u jednání dne 9. 8. 2022, neboť o termínu jednání byl vyrozuměn jen jí ustanovený opatrovník a nikoliv i ona, přestože soud informovala o tom, že její zdravotní stav již umožňuje její účast u jednání a v té souvislosti navrhla zrušení ustanovení opatrovníka. Odvolací soud rovněž pochybil, když ji o termínu jednání vyrozuměl elektronicky zaslanou zprávou, nedoručil jí předvolání k jednání nejméně 10 dní přede dnem, kdy se jednání mělo konat, že dovoláním napadený rozsudek doručil pouze jejímu opatrovníkovi, a že toleroval soudu prvního stupně procesní pochybení, která vedla k porušení jejího práva na spravedlivý proces.
Žalovaní navrhli dovolání jako nedůvodné zamítnout.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále opět jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení §241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelka sice ohlašuje, že její dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., neboť odvolací soud nesprávně posoudil otázku procesního práva, (…) neboť se při jejím řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a že jeho rozhodnutí navíc spočívá na nesprávném skutkovém zjištění, a přesto, že odkazuje na spisové značky rozhodnutí Nejvyššího soudu, její dovolací argumentace obsahově (§41 odst. 2 o. s. ř.) směřuje k tomu, že řízení bylo zatíženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, popř. představuje pouhou polemiku s rozhodnutím odvolacího soudu bez vymezení konkrétní varianty přípustnosti dovolání; k vadám řízení dovolací soud přihlédne jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou žalovaní podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 29. 6. 2023
JUDr. Václav Duda
předseda senátu