ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.603.2023.1
sp. zn. 33 Cdo 603/2023-118
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václavy Dudy ve věci žalobce E. S. , zastoupeného JUDr. Ing. Pavlem Cinkem, LL.M., advokátem se sídlem v Plzni, Veleslavínova 363/33, proti žalované M & M reality holding a. s. , se sídlem v Praze 1, Krakovská 583/9 (identifikační číslo osoby 274 87 768), zastoupené Mgr. Peterem Harmečkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Macharova 302/13, o zaplacení 60 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 65 C 216/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2022, č. j. 11 Co 188/2022-88, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 598 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Petera Harmečka, advokáta.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 1. 2. 2022, č. j. 65 C 216/2020-47, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 60 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 22. 8. 2020 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 14. 9. 2022, č. j. 11 Co 188/2022-88, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 60 000 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení od 22. 8. 2020 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost zdůvodnil tím, že „ vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak “ a že „ rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena “. Po podrobné rekapitulaci vlastních skutkových tvrzení odvolacímu soudu vytýká, že převzal skutková tvrzení žalované, která nemají oporu v provedeném dokazování, resp. že neposuzoval důkazy ve vzájemných souvislostech a nepřípustně extenzivně k prospěchu jedné strany přistupoval k ujednáním kupní smlouvy uzavřené 11. 6. 2020 z hlediska toho, co je a není povinností smluvních stran. V této souvislosti připomíná, že „ Dohoda o koupi nemovitosti, číslo zakázky 728981 ze dne 11. 6. 2020 je smlouvou spotřebitelskou “, která nesmí obsahovat ujednání v neprospěch spotřebitele. Dovolatel je přesvědčen, že napadené rozhodnutí „ není podloženo žádnou zákonnou úpravou “ a nadále prosazuje, že nebylo prokázáno, že to byl on, kdo zavinil, že k uzavření kupní smlouvy nedošlo.
Žalovaná považuje napadené rozhodnutí za správné a dovolání za nedůvodné.
Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§239 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, znamená, že je povinen uvést, při řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (dovolacím soudem již dříve vyřešená) má být nyní dovolacím soudem posouzena jinak; k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2014, nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Z právní úpravy přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. vyplývá, že v konkrétním případě pro řešení téže právní otázky může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem předvídaných kritérií přípustnosti dovolání; splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání totiž vylučuje, aby současně bylo naplněno kritérium jiné. Další ze základních podmínek, jíž dovolatel ve smyslu §237 o. s. ř. identifikuje důvod přípustnosti dovolání, je vymezení konkrétní otázky hmotného nebo procesního práva, na níž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, a jenž má být podrobena dovolacímu přezkumu; tuto otázku je povinen vymezit pouze dovolatel a dovolací soud je tímto vymezením vázán. Domáhá-li se dovolatel revize řešení několika otázek (ať již hmotného nebo procesního práva), musí ve vztahu ke každé z nich vymezit, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti, neboť není úkolem dovolacího soudu při pochybnosti dovolatele přezkoumávat správnost rozhodnutí odvolacího soudu z moci úřední.
Žalobce shora uvedeným požadavkům nedostál. Obecné formulace, že „ vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak “, a že „ rozhodnutí závisí na otázce hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena “, nevymezují řádně přípustnost dovolání v režimu ustanovení §237 o. s. ř., jestliže dovolatel současně neformuluje konkrétní právní otázku, jíž požaduje vyřešit odlišně od toho, jak ji dovolací soud řešil doposud, ani neuvádí konkrétní právní otázku, kterou má za dosud dovolacím soudem neřešenou. Nadto podle obsahu dovolání nelze ani vyloučit, že žalobce nepožaduje, aby dovolací soud revidoval svou dosavadní judikaturu ve vztahu k nějaké otázce hmotného nebo procesního práva, ale že žádá, aby věc právně posoudil jinak než odvolací soud, což významově neodpovídá kritériím uvedeným v §237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013).
Chybějící údaj týkající se řádného vymezení přípustnosti dovolání nelze dovodit ani z obsahu tohoto podání (§41 odst. 2 o. s. ř.), neboť jeho podstatu tvoří výhrady ke správnosti, popř. úplnosti skutkových zjištění, z nichž odvolací soud při právním posouzení věci vycházel, a kritika hodnocení provedených důkazů (zatímco odvolací soud skutkově uzavřel, že žalobce po prohlídce nabízených nemovitostí uzavřel coby zájemce o jejich koupi nepojmenovanou smlouvou nazvanou „Dohoda o koupi nemovitosti“, přestože věděl, že není jisté, zda se na pozemku nachází jímka, popř. jaký je její stavebně technický stav, žalobce prosazuje opak.
Řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání v intencích §237 o. s. ř. nenaplňuje ani výtka dovolatele, že se odvolací soud „ odchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudů “ , jestliže neposuzoval důkazy ve vzájemných souvislostech.
Nejvyšší soud připomíná, že skutkový základ sporu ani výsledek hodnocení důkazů promítající se do skutkových zjištění, z nichž odvolací soud vycházel při právním posouzení věci, nelze v dovolacím řízení úspěšně zpochybnit; je v dovolacím řízení nezpochybnitelný a dovolací soud z něj vychází (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 33 Cdo 843/2014). K vadám řízení (jsou-li skutečně dány) pak dovolací soud přihlédne, jen je-li dovolání přípustné; samy o sobě nejsou zásadně způsobilé založit přípustnost dovolání. Aby se vadou řízení dovolací soud mohl zabývat, musela by být splněna podmínka vyplývající z §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. (tj. že dovolací soud shledá dovolání přípustným z jiného důvodu), případně jestliže by vada představovala v rámci uplatněného dovolacího důvodu otázku procesního práva, na jejímž řešení rozhodnutí odvolacího soudu spočívalo, resp. záviselo, a ve vztahu k níž dovolatel vymezil předpoklady přípustnosti dovolání.
Absence údaje o tom, v čem podle dovolatele spočívá splnění předpokladů přípustnosti dovolání (tj. správného vymezení přípustnosti ve smyslu §237 o. s. ř.), zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013, a ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013); Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 27. 9. 2023
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu