ECLI:CZ:NS:2023:4.PZO.9.2023.1
sp. zn. 4 Pzo 9/2023-443
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. 8. 2023 návrh D. Š. , na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného soudcem Okresního soudu v Děčíně dne 8. 11. 2021, sp. zn. V 18/2021 – 0 Nt 509/2021, a rozhodl takto:
Podle §314m odst. 1 tr. ř. příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudce Okresního soudu v Děčíně ze dne 8. 11. 2021, sp. zn. V 18/2021 – 0 Nt 509/2021, ohledně navrhovatele D. Š., byl porušen zákon v ustanoveních §88 odst. 1, 2 tr. ř.
Odůvodnění:
1. Nejvyššímu soudu byl doručen dne 20. 6. 2023 podle §88 odst. 8 tr. ř. návrh D. Š. (dále jen „navrhovatel“) podaný prostřednictvím obhájce na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, který vydal soudce Okresního soudu v Děčíně dne 8. 11. 2021, pod sp. zn. V 18/2021 – 0 Nt 509/2021. Podle navrhovatele je předmětný příkaz nezákonný, neboť nebyly splněny podmínky pro vydání příkazu dle §88 odst. 1 tr. ř., když horní hranice trestní sazby za přečin podle §299 odst. 2 tr. zákoníku nedosahuje hranice stanovené v §88 odst. 1 tr. ř. Současně akcentuje, že z obsahu příkazu není zřejmé, jaká mezinárodní smlouva má Českou republiku zavazovat ke stíhání jednání uvedeného v §299 odst. 2 tr. zákoníku. Navrhovatel poukazuje dále na skutečnost, že příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu je možno vydat toliko tehdy, jestliže lze předpokládat, že jím budou získány skutečnosti významné pro trestní řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak. Zastává názor, že vydání příkazu se opírá výhradně o spekulativní ničím nepodložené závěry státního zástupce, resp. policejního orgánu. Návrh na nařízení odposlechu byl veden naprosto zjevnou snahou policejního orgánu získat doslova cokoliv, co by odůvodnilo zahájení úkonů trestního řízení vůči jeho osobě, kdy policejnímu orgánu, státnímu zástupci a potažmo soudu muselo být zcela zřejmé, že informace, které měli k dispozici v době vydání příkazu, jsou dostatečné toliko pro spekulace a zjevně v budoucnu povedou k odložení věci, popř. k zastavení trestního stíhání. Nadto podotýká, že soud o pár dnů později nařídil domovní prohlídku a prohlídku jiných prostor, takže účelu sledovaného předmětným příkazem mohlo být dosaženo jinak – domovní prohlídkou a prohlídkou jiných prostor. Zdůrazňuje rovněž skutečnost, že realizovanými odposlechy nebyly získány žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly zahájení trestního stíhání, přesto bylo trestní stíhání navrhovatele zahájeno a následně v prosinci 2022 věc potichoučku odloženo. Konstatuje, že informace o odposlechu mu byla doručována policejním orgánem v období vánočních svátků, přičemž písemná informace o provedeném odposlechu mu nebyla po uplynutí lhůty k vyzvednutí vhozena do jeho schránky, ale vrácena na pokyn policejního orgánu zpět policejnímu orgánu. O provedeném odposlechu a možnosti přezkoumat jeho zákonnost se tak dozvěděl až v červenci 2023 poté, co mu bylo v souvislosti s požadavkem na náhradu škody po státu umožněno nahlédnout do policejního spisu.
2. Nařízený odposlech považuje za naprosto excesivní zásah do svého soukromí, který nemá oporu v zákoně. Odposlech byl umožněn jako neodkladný a neopakovatelný úkon ve smyslu §160 tr. ř., aniž by byly splněny podmínky pro provedení takového úkonu. Tvrdí, že úkon (odposlech) nebyl neodkladný, bylo možné jej bez nějakých zvláštních důsledků odložit až na pozdější dobu. Odůvodnění neodkladnosti úkonu (odposlechu) spekulací o tom, že potřebné poznatky pro trestní řízení přinese jeho komunikace po provedené prohlídce vozidla, neobstojí ve světle potřeby bránit státní moci v zásahu do soukromí osob, resp. v tom, aby takové zásahy byly co nejmenší.
3. V závěru podaní navrhuje, aby soud usnesením rozhodl tak, že vydáním příkazu byl porušen zákon.
4. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k podanému návrhu vyjádřil dne 9. 8. 2023, sp. zn. 1 NZP 2/2023. Ve svém vyjádření nejprve shrnul obsahově návrh na přezkum zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a následně předestřel, že napadený příkaz byl vydán na návrh státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Děčíně. Má za to, že ve věci byla dodržena zásada subsidiarity pro povolení a nasazení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle §88 tr. ř., neboť vydání příkazu soudcem předcházelo zahájení úkonů trestního řízení pro podezření z předmětného trestného činu, a to na základě oznámení konkrétních skutkových okolností příslušnému policejnímu orgánu. Tedy v uvedeném případě nedošlo podle státního zástupce k situaci, při níž by orgány činné v trestním řízení teprve prostřednictvím nařízeného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu získávaly informace o tom, zda se odposlouchávaná osoba dopustila nějakého protiprávního činu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1217/2016). Zásada subsidiarity při povolení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebyla podle státního zástupce porušena ani tím, že následně po vydání příkazu podle §88 odst. 1, 2 tr. ř. byly stejným soudem pod sp. zn. 0 Nt 41/2021 a 0 Nt 43/2021 vydány dne 15. 11. 2021 příkazy k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor a pozemků. Účelem zkombinování uvedených naprosto samostatných úkonů trestního řízení vedeného snahou dosáhnout účelu trestního řízení totiž mimo jiné bylo zachytit prostřednictvím odposlechu případnou reakci podezřelé osoby na provedené prohlídky, což je argumentačně zachyceno jak v návrhu státní zástupkyně, tak ve vlastním příkazu soudce na povolení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
5. Státní zástupce následně shrnul okruh trestných činů, u nichž podle §88 odst. 1 tr. ř. je možné odposlech a záznam telekomunikačního provozu za splnění dalších podmínek povolit. Uvádí, že předpokladem pro vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu v projednávané věci byla existence vyhlášené závazné mezinárodní smlouvy, konkrétně se jednalo o Úmluvu o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin (CITES) č. 572/1992 Sb. a Úmluvu o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť č. 107/2001 Sb.m.s., což je podle jeho názoru z příkazu, resp. jeho odůvodnění na první pohled zřejmé. Doplňuje, že příkaz soudu i návrh státního zástupce byly dostatečně odůvodněny. Bylo v nich kromě jiného uvedeno telefonní číslo, které mělo být odposloucháváno, včetně jeho aktuálního uživatele, a stejně tak v nich byla vymezena doba povolení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Státní zástupce dále akcentuje, že odposlech nebyl povolen na maximální dobu 4 měsíců, ale na dobu poloviční, tedy 2 měsíce, s logickým odůvodněním. V odůvodnění příkazu pak nechybí, byť je notně strohé, odůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ve smyslu jeho neproveditelnosti v dalších fázích trestního řízení.
6. Státní zástupce je tedy přesvědčen, že příkaz Okresního soudu v Děčíně ze dne 8. 11. 2021, sp. zn. V 18/2021 – 0 Nt 509/2021 byl řádně odůvodněný a je zákonný, tudíž nařízený odposlech a záznam telekomunikačního provozu splňoval všechny podmínky předpokládané §88 tr. ř. Na uvedeném pak nemůže ničeho změnit skutečnost, že vlastním prováděním odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebyly zjištěny skutečnosti důležité pro trestní řízení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Pzo 3/2014).
7. Stran namítaného doručování informace o odposlechu státní zástupce předestírá, že doručování informace se provádí na základě obecné úpravy pro doručování podle §62 až §64a tr. ř. Připouští pochybení policejního orgánu, který navrhovatele řádně o provedeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nevyrozuměl, ač na daný případ nedopadá úprava §88 odst. 9 tr. ř., avšak takové pochybení nemůže činit vlastní příkaz, jímž byl odposlech nařízen, nezákonným (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Pzo 1/2014).
8. Státní zástupce své vyjádření uzavírá konstatováním, že formální i materiální předpoklady pro vydání předmětného příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu dodrženy byly a k porušení článku 13 Listiny (ani jiného ustanovení) tudíž nedošlo. V návaznosti na uvedené zjištění proto navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §314n odst. 1 tr. ř. usnesením vyslovil, že zákon nebyl porušen.
9. Podle ustanovení §314l odst. 1 tr. ř. na návrh osoby uvedené v §88 odst. 8 tr. ř. Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
10. Podle ustanovení §88 odst. 8 tr. ř. může takový návrh Nejvyššímu soudu podat osoba uvedená v §88 odst. 2 tr. ř., a to do 6 měsíců ode dne, kdy jí byla doručena informace o vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
11. Nejvyšší soud se nejprve zabýval tím, zda návrh byl podán oprávněnou osobou, neboť návrh podle §88 odst. 8 tr. ř. nemůže podat kdokoliv, ale pouze osoba, která byla uživatelem telekomunikačního provozu, jehož údaje byly předmětem uvedeného příkazu. Pokud se týká pojmu telekomunikační provoz, tak se tím rozumí komunikace s využitím telefonu, telefaxu, mobilního telefonu, vysílačky, i jiného telekomunikačního zařízení, včetně zasílání zpráv elektronickou poštou. V příkazu musí být vždy uvedeno konkrétní zařízení, kterým má být telekomunikační provoz realizován tak, aby nemohlo být zaměněno s jiným zařízením, a z jehož provozu mají být předmětné údaje telekomunikačního provozu zjištěny.
12. Z pohledu řešení otázky, zda je navrhovatel osobou oprávněnou podat návrh na přezkum podle §314l odst. 1 tr. ř., je třeba vycházet z dikce ustanovení §88 odst. 2 tr. ř., které upravuje mimo jiné náležitosti příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu. Podle tohoto ustanovení, vztahuje-li se žádost ke konkrétnímu uživateli, musí být v příkazu uvedena jeho totožnost, pokud je jeho totožnost známá. V praxi tedy mohou nastat dvě situace, a to že v příkazu je přímo uvedena totožnost uživatele telekomunikačního zařízení, kterého se předmětný příkaz týká nebo je pouze identifikováno telekomunikační zařízení, ohledně kterého se příkaz vydává (např. IMEI mobilního telefonu, číslo SIM karty, e-mailová schránka) a teprve následně v průběhu řízení je zjištěna totožnost uživatele tohoto telekomunikačního zařízení, když ani není vyloučena situace, že uživatele se nepodaří v průběhu trestního řízení vůbec ztotožnit, popř. že je dodatečně zjištěno, že telekomunikační zařízení užívala jiná osoba, než uvedená v příkazu. Z dikce ustanovení §88 odst. 2 tr. ř. lze dovodit, že k podání návrhu podle §88 odst. 8 tr. ř. není oprávněn podezřelý nebo obviněný jako osoba, proti níž se trestní řízení vedlo, ale že návrh může podat jen uživatel telekomunikačního zařízení uvedeného v příkaze, popř. osoba, jejíž totožnost bude následně zjištěna v rámci trestního řízení za předpokladu, že byl oprávněným uživatelem telekomunikačního zařízení uvedeného v příkazu. Jinak vyjádřeno, návrh nemůže podat každá osoba, jejíž údaje o uskutečněném telekomunikačním provozu byly v rámci realizace tohoto příkazu zjištěny, ale pouze osoba, která byla oprávněným uživatelem telekomunikačního zařízení, kterého se uvedený příkaz týkal a která ho užívala v době odposlechu, když taková osoba může být osobou totožnou s obviněným, ale i osobou odlišnou.
13. V posuzovaném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že navrhovatel je podle výše citovaných ustanovení trestního řádu osobou oprávněnou podat předmětný návrh Nejvyššímu soudu, neboť byl oprávněným uživatelem účastnického telefonního číslo, ohledně kterého byl vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
14. Současně bylo nutno zkoumat, zda byl informační dopis podle §88 odst. 8 tr. ř. obviněnému doručen a zdali návrh na přezkum zákonnosti příkazu byl podán včas v zákonem stanovené lhůtě 6 měsíců od doručení informace o povolených odposleších.
15. Nejvyšší soud z předloženého procesního spisu Policie ČR zjistil, že policejní orgán zaslal navrhovateli informační dopis ve smyslu §88 odst. 8 tr. ř. s poučením, že ve lhůtě 6 měsíců ode dne doručení této informace může navrhovatel podat k Nejvyššímu soudu návrh na přezkum zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu. Zde je namístě vhodné uvést, že policejní orgán poučil navrhovatele nikoliv správně, když ho poučil o možnosti podat návrh na přezkum zákonnosti příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu, byť v předmětné věci vůbec příkaz k zjištění údajů o telekomunikačním provozu nebyl vydán.
16. Z předloženého spisového materiálu je zřejmé, že policejní orgán zmíněný infomační dopis zaslal dne 20. 12. 2022 do místa trvalého bydliště obviněného, obálkou, která mohla být uložena pouze 10 dní a následně poté případně vrácena, když policejním orgánem nebyla připuštěna možnost vhození doručované písemnosti po uplynutí 10denní lhůty do schránky. Nejvyšší soud na č. l. 320 in verte zjistil, že navrhovateli se nepodařilo písemnost doručit do vlastních rukou, tento byl následně vyzván Českou poštou k jejímu vyzvednutí, přičemž zásilka byla připravena k vyzvednutí od 21. 12. 2022 do 2. 1. 2023. Adresát, tedy navrhovatel, si ovšem přes výzvu předmětnou písemnost obsahující informační dopis nevyzvedl, a tak byla vrácena policejnímu orgánu – Policii ČR, KŘP Ústeckého kraje, Službě kriminální policie a vyšetřování, územní odbor Děčín, oddělení hospodářské kriminality, neboť policejní orgán vyloučil její vhození do schránky (viz §64 odst. 3 tr. ř., věta druhá). Lze mít za to, že v dané věci došlo k doručení fikcí podle §64 odst. 4 tr. ř., kdy za okamžik doručení se považuje 10 den uložení, tj. 2. 1. 2023, a od tohoto okamžiku se počítá 6měsíční lhůta. Protože návrh byl podán dne 20. 6. 2023 k Nejvyššímu soudu, lze mít za to, že byl podán včas v 6měsíční lhůtě. Nejvyšší soud ještě pro úplnost dodává, že pokud navrhovatel ve svém návrhu uvádí, že se o provedeném odposlechu dozvěděl až v červenci 2023, když mu bylo umožněno nahlédnout do spisu z důvodu požadavku na náhradu škody, tak se jedná o zřejmou nesprávnost, když vlastní návrh na přezkum zákonnosti odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byl podán už dne 20. 6. 2023.
17. Následně Nejvyšší soud přistoupil k přezkoumání podaného návrhu navrhovatele. Nejvyšší soud považuje za vhodné obecně uvést, že odposlech a záznam telekomunikačního provozu představuje zajišťovací institut, který je svou povahou pouze velmi blízký operativně pátracím prostředkům a v širším smyslu tedy slouží k předcházení, odhalování a objasňování trestné činnosti, jakož i pátrání po skrývajících se pachatelích, pátrání po hledaných nezvěstných osobách a po věcných důkazech. Nejedná se ovšem o operativně pátrací prostředek, jak opakovaně uvádí policejní orgán, a to nejen v žádosti o povolení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Mezi operativně pátrací prostředky se totiž řadí předstíraný převod, sledování osob a věcí a použití agenta.
18. Z předloženého spisového materiálu Policie ČR, KŘP Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, územní odbor Děčín, oddělení hospodářské kriminality, vedeného pod sp. zn. KRPU-183468/TČ-2021-040281 (dále jen „policejního spisu“¨) a spisu Okresního soudu v Děčíně sp. zn. 0 Nt 509/2021, bylo zjištěno, že v dané věci bylo vedeno trestní řízení pro podezření ze spáchání přečinu neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle §299 odst. 2 tr. zákoníku, z jehož spáchání byl podle policejního orgánu podezřelý navrhovatel a jeho manželka H. Š.. Trestní řízení bylo vedeno pro přečin, kterým je úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva , jak bude rozvedeno dále. Soudce Okresního soudu v Děčíně v příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 8. 11. 2021, sp. zn. V 18/2021 – 0 Nt 509/2021, explicitně odkázal na mezinárodní smlouvu č. 572/1992 Sb. a č. 107/2001 Sb.m.s. Nejvyšší soud dodává, že se jedná o Úmluvu o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin a Úmluvu o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť, kdy obě úmluvy zavazují k trestnímu stíhání daného trestného činu páchaného na volně žijícím živočichu. Navrhovatel v předmětné věci podle policejního orgánu vystupoval jako osoba podezřelá ze spáchání tohoto přečinu. Vzhledem ke shora uvedenému je možno uzavřít, že ve věci byla splněna formální podmínka, že bylo vedeno řízeno o trestném činu, ohledně kterého je možno odposlech a záznam telekomunikačního provozu podle §88 odst. 1 tr. ř. povolit. Je tomu tak proto, že §88 odst. 1 tr. ř. obsahuje tři alternativy trestných činů, pro něž je možno odposlechy a záznam telekomunikačního provozu nařídit, a to taxativně uvedené trestné činy, úmyslné trestné činy s horní hranicí trestní sazby 8 let anebo právě úmyslné trestné činy, k jejichž trestnímu stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva. Nelze ani přisvědčit navrhovateli, že z příkazu není zřejmé, jaká mezinárodní smlouva má ČR zavazovat ke stíhání jednání uvedeného v §299 odst. 2 tr. zákoníku. V předmětném příkazu je explicitně mezinárodní smlouva uvedena v jejím číselném označení (č. 572/1992 Sb. a č. 107/2001 Sb.m.s.), publikovaném ve Sbírce zákonu. Lze připustit, že soudce Okresního soudu v Děčíně mohl uvést i celý název těchto úmluv, ovšem nejedná se o nějaké pochybení, které by způsobovalo nezákonnost předmětného příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, neboť z obsahu příkazu je seznatelné, o jaké mezinárodní smlouvy se jedná. Nejvyšší soud tedy uzavírá, že formální podmínka uvedená §88 odst. 1 tr. ř. ohledně přípustnosti povolení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byla splněna právě odkazem na mezinárodní smlouvy, v tomto případě úmluvy, které zavazují ke stíhání daného trestného činu [§299 odst. 2 tr. zákoníku – obchod s chráněnými živočichy uvedených v Příloze II Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin (CITES), a záměrné odchytávání, držení, záměrné usmrcování volně žijících živočichů uvedených v Příloze II Úmluvy o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť].
19. Zde je třeba akcentovat, že podle přílohy II k Úmluvě o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin (CITES) a přílohy II Úmluvě o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť je chráněn celý rod dravců (Falconiformes). Nadto je možno uvést, že trestní řád v §88 odst. 1 tr. ř. ani explicitně nepožaduje uvedení konkrétního ustanovení dané mezinárodní smlouvy, pouze odkaz na vyhlášenou mezinárodní smlouvu, která ke stíhání, v tomto případě trestného činu neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami zavazuje. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že pro naplnění skutkové podstaty přečinu podle §299 odst. 2 tr. ř. postačuje prohlášení daného zvířete za kriticky ohroženého pouze v rámci české právní úpravy, pokud splňuje předpoklad, že se jedná zvíře, které spadá do kategorie rodu dravců. O takový případ se v dané věci také jedná, když luňák červený je kriticky ohroženým druhem dravce podle vyhlášky ministerstva životního prostředí č. 395/1992 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.
20. Nejvyšší soud se dále musel zabývat tím, zda byly splněny i další podmínky uvedené v §88 odst. 1, 2 tr. ř., které stanoví předpoklady pro vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, včetně jeho náležitostí, a to jak formální, tak i materiální. Podle §88 odst. 2 tr. ř. nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu je oprávněn předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce. Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být vydán písemně a musí být odůvodněn, včetně konkrétního odkazu na vyhlášenou mezinárodní smlouvu v případě, že se vede trestní řízení pro úmyslný trestný čin, k jehož stíhání tato mezinárodní smlouva zavazuje. V příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být dále stanovena uživatelská adresa či zařízení a osoba uživatele, pokud je její totožnost známa, a doba, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděn, která nesmí být delší než čtyři měsíce; v odůvodnění musí být uvedeny konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu, včetně doby jeho trvání odůvodňují, musí zde být uveden účel odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a také vysvětleny důvody, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo proč by bylo jinak jeho dosažení podstatně ztížené.
21. Obecně je nutno podotknout, že formulací „nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené“ podle §88 odst. 1 tr. ř. zákon vyjadřuje v souladu se zásadou přiměřenosti a zdrženlivosti vymezenou v §2 odst. 4 tr. ř. tzv. subsidiaritu použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Jde o omezující podmínku nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na případy, kdy nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo kdy by bylo jinak jeho dosažení ztížené. Při nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a jeho vlastním provádění musí být tedy dán nejen důvodný předpoklad, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení, ale musí být také vždy pečlivě zváženo, zda získání konkrétních významných skutečností pro trestní řízení nelze zajistit a posléze dokazovat i jinými důkazními prostředky uvedenými v trestním řádu, např. sledování osob a věcí, výslech svědků, listinné důkazy apod., které jsou méně invazivní ve vztahu k základním právům a svobodám.
22. Předně je třeba konstatovat, že podnět k podání návrhu na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle §88 odst. 1, 2 tr. ř. podal policejní orgán dne 3. 11. 2021, č. j. V9-1/2021-KRPU/KPDC-JEŠ, pro telefonní čísla XY, XY na dobu 2 měsíců od 8. 11. 2021 (viz čl. l. 403), přičemž telefonní čísla měla být registrována na společnost Zubní ordinace XY, s. r. o., kde jednatelkou je H. Š., která využívá SIM kartu XY a navrhovatel SIM kartu XY. Úkony trestního řízení byly zahájeny ve věci zastřelení kriticky ohroženého druhu luňáka červeného.
23. Policejní orgán v odůvodnění žádosti uvedl, že dne 18. 10. 2021 v 16:30 mohl být spáchán přečin neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle §299 odst. 2 tr. zákoníku ze strany neznámých pachatelů tím, že palnou zbraní usmrtil kriticky ohroženého luňáka červeného podle vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb., kterého následně z místa odvezl vůz ve vlastnictví Zubní ordinace XY, s. r. o. Policejní orgán následně konstatoval, že ve věci vyslechl původního oznamovatele H., jenž popsal, za jakých okolností podle něho mělo dojít k zastřelení luňáka červeného. Obdobně se v rámci podání vysvětlení vyjádřila i jeho manželka. Poté policejní orgán rozvedl, na základě jakých skutečností ustanovil vozidlo a jeho provozovatele, přičemž zjistil, že jednatelem společnosti Zubní ordinace XY, s. r. o., jenž vlastní předmětné vozidlo je H. Š., který je také vlastníkem zbrojního průkazu pro skupiny CE. Ohledně osoby navrhovatele policejní orgán rovněž zjistil, že tento vlastní zbrojní průkaz pro skupiny ABCE. Následně si policejní orgán ověřil, že H. Š. svým vzhledem odpovídá osobě, kterou dne 18. 10. 2021 vyfotil H, a která se nacházela na místě činu, kde došlo k usmrcení luňáka červeného. Na místě provedl policejní orgán ohledání místa činu, kde byla zajištěna stopa – jednotlivá péra. Současně policejní orgán sdělil, že ve věci byl podán podnět k vydání příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemku (SUV vozidla), k příkazu k domovní prohlídce. Současně je v žádosti o povolení k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu uvedeno, že ke stíhaní přečinu neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a plané rostoucími rostlinami podle §299 tr. zákoníku zavazuje ČR Úmluva o mezinárodním obchodu ohroženými volně žijících živočichů a rostlin (CITES) (č. 572/1992 Sb.), a Úmluva o ochraně evropských planě rostoucích, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť č. 107/2001 Sb.m.s., tedy splňující podmínky §88 odst. 1 tr. ř.
24. Policejní orgán v žádost o vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu zároveň výslovně konstatoval, že předpokládá, že po provedení výše uvedených prohlídek budou Hana Škařupová a David Škařupa o dané trestní věci komunikovat prostřednictvím svých mobilních telefonů, a proto bylo požádáno o použití operativně pátracích prostředků podle §88 tr. ř., neboť touto cestou mohou být získány důkazy vedoucí k objasnění věcí. Dále uvedl, že použitím operativně pátracích prostředků nebude sledován jiný zájem než získání skutečností důležitých pro trestní řízení, práv a svobod bude omezeno pouze v nezbytné míře.
25. Z návrhu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 5. 11. 2021, sp. zn. V 9-2/2021-1 ZN 2113/2021 státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Děčíně bylo zjištěno, že navrhovala vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu účastnického čísla 775 888 405 uživatele D. Š. jako neodkladného a neopakovatelného úkonu ve smyslu §160 odst. 4 tr. ř. na dobu dvou měsíců od 8. 11. 2021 do 8. 1. 2022. Samotného odůvodnění návrhu obsahuje téměř doslovné odůvodnění jako podnět policejního orgánu ve vztahu k dosud zjištěným skutkovým okolnostem. Nad rámec podnětu policejního orgánu státní zástupkyně v návrhu dále uvedla, že při ohledání místa činu označeného oznamovatelem byla v jeho okolí zajištěna genetická stopa – množství peří, přičemž skutečnost, že nalezené peří patří luňákovi červenému měla potvrdit zooložka správy národního parku E. S.. Státní zástupkyně rovněž akcentovala, že Česká společnost ornitologická potvrdila výskyt luňáka červeného v předmětné lokalitě, přičemž společenskou hodnotu podle sazebníku Slovenska stanovila na 468 000 Kč. Podle s tátní zástupkyně dosud zjištěné skutečnosti důvodně nasvědčují tomu, že byl D. Š. pravděpodobně v dosud blíže nezjištěné součinnosti s H. Š. spáchán přečin neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle §299 odst. 2 tr. zákoníku. Měla za to, že existuje důvodné podezření, že se ve vozidle užívaném podezřelým(i) a v nemovitostech, které obývají, mohou nacházet věci důležité pro trestní řízení, např. ostatky usmrceného ptáka nebo biologické stopy odkazující na usmrceného luňáka červeného, ale případně i další věci pocházející nebo užité ke spáchání trestné činnosti podezřelým(i). Z toho důvodu byl podán i návrh na vydání příkazu k domovní prohlídce, a to už dne 4. 11. 2021, když návrh na vydání příkazu k prohlídce jiných prostor byl podán už dne 29. 10. 2021. Současně uvedla, že Okresním soudem v Děčíně byl již dne 1. 11. 2021 pod sp. zn. 0 Nt 38/2021 vydán příkaz k prohlídce osobního automobilu zn Toureg reg. zn. XY, přičemž rozhodnutí ohledně domovní prohlídky neměla státní zástupkyně ke dni sepisu tohoto návrhu k dispozici, když konstatuje, že ze strategických důvodů bylo počkáno s provedením prohlídky osobního vozidla na rozhodnutí o domovní prohlídce.
26. Státní zástupkyně dále v návrhu akcentovala přílohu III vyhlášky č. 395/1992 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, podle níž se za kriticky ohrožený druh prohlašuje mimo jiné luňák červený. Zdůraznila, že trestný čin podle §299 odst. 2 tr. zákoníku je úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva – Úmluva o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES) (č. 572/1992 Sb.) a Úmluva o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť (č. 107/2001 Sb.m.s.). Proto má za to, že v dané věci byly splněny podmínky podle §88 odst. 1 tr. ř.
27. Podle státní zástupkyně lze předpokládat, že odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení, přičemž podle ní sledovaného účelu nejde dosáhnout jinak. Státní zástupkyně dále konstatovala, že ačkoliv oznamovatel H. informoval správu národního parku bezodkladně, tato oznámila jím popsané jednání policejnímu orgánu až s odstupem několika dní. Vzhledem k tomu nejde tedy předpokládat, že se odposlechy podaří zajistit komunikaci bezprostředně navazující na spáchanou trestnou činnost, nicméně za situace, kdy se pachatelé domnívají, že jejich trestná činnost zůstala beze svědků, lze důvodně předpokládat, že pro trestní řízení důležité poznatky ve smyslu objasnění spáchané trestné činnosti přinese jejich případná komunikace po provedené prohlídce vozidla. Za cíl odposlechu tak státní zástupkyně uvedla zadokumentování okolností a zjištění případných dalších informací k prověřované trestné činnosti podezřelého, když jiným způsobem tyto informace důležité pro trestní řízení nelze získat.
28. Podle státní zástupkyně se jednalo zároveň o úkon neodkladný ve smyslu §160 odst. 4 tr. ř., neboť jej nejde odložit do doby po zahájení trestního stíhání konkrétní osoby, protože právě jeho prostřednictvím lze získat poznatky ke spáchané trestné činnosti, a rovněž úkon neopakovatelný, neboť jej ve shodné formě nelze provést v řízení před soudem. Dobu 2 měsíců státní zástupkyně odůvodnila tím, že po tuto dobu lze předpokládat, že mohou podezřelí, a to ať již mezi sebou nebo dalšími osobami, o prověřované trestné činnosti komunikovat. Nejvýznamnější poznatky státní zástupkyně očekávala bezprostředně po provedení prohlídek. Sledovaného účelu nešlo podle názoru státní zástupkyně dosáhnout jiným způsobem šetřícím více práva podezřelých.
29. Z vlastního příkazu soudce Okresního soudu v Děčíně ze dne 8. 11. 2021, sp. zn. V 18/2021 – 0 Nt 509/2021, bylo zjištěno, že podle §88 tr. ř. byl nařízen odposlech a záznam telekomunikačního provozu na telefonní číslo podezřelého XY D. Š. na dobu 2 měsíců, tj. od 8. 11. 2021 do 8. 1. 2022. Předmětný příkaz byl vydán ve věci podezření ze spáchání přečinu neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle §299 odst. 2 tr. zákoníku. Soudce zároveň považoval odposlech za neodkladný a neopakovatelný úkon podle §160 odst. 4 tr. ř. V příkazu byla pak uvedena poměrně dosti zestručněná skutková zjištění a dosud zjištěné skutečnosti, které byly obsaženy již v podnětu policejního orgánu a návrhu státní zástupkyně. Současně bylo konstatováno, že luňák červený je podle vyhlášky Ministerstva životního prostředí č. 395/1992 Sb. kriticky ohroženým druhem, a jeho zastřelením někdo ze zúčastněných osob spáchal přečin neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle §299 odst. 2 tr. zákoníku. V odůvodnění předmětného příkazu dále soudce akcentoval, že byl vydán příkaz k provedení prohlídky jiných prostor, konkrétně předmětného automobilu a že je dále rozhodováno o domovní prohlídce. Soudce se ztotožnil s tím, že požadovanými odposlechy se podaří zajistit komunikaci uvedených osob, zejména po realizaci těchto prohlídek, přičemž se tak lze domnívat, že tato komunikace může významně přispět k objasnění trestné činnosti. Současně je v odůvodnění výslovně uvedeno, že za uvedený přečin je stanoven trest odnětí svobody až tři léta, avšak že se jedná o úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, konkrétně č. 572/1992 Sb. a č. 107/2001 Sb.m.s., tudíž byly podmínky §88 odst. 1 tr. ř. v předmětné věci naplněny. Soudce tak vyhověl návrhu státní zástupkyně s tím, že zájem na odhalení trestné činnosti převažuje nad ochranou soukromí odposlouchávaných osob. Podle soudce se jedná o úkon neodkladný a neopakovatelný, jelikož vzhledem k jeho charakteru by v budoucnu již nebylo možno jej provést. Dobu odposlechu 2 měsíců soudce odůvodnil tím, že nelze předpokládat, že by uvedené osoby o trestné činnosti komunikovaly delší dobu, když současně lze z popsaných okolností nejvýznamnější komunikace očekávat bezprostředně po provedení shora uvedených prohlídek.
30. Nejvyšší soud považuje ještě v souvislosti s obsahem a odůvodněním předmětného příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu za vhodné uvést, že jeho odůvodnění je poměrně strohé a formalistické, když příkaz obsahuje velmi zkrácený obsah návrhu státní zástupkyně a vlastní hodnotící úvahy soudce jsou velmi stručné. V dané souvislosti je třeba uvést, že soudce jen výslovně uvedl, že v dané věci jsou splněny podmínky §88 odst. 1 tr. ř., když je vedeno řízení pro úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášena mezinárodní smlouva, konkrétně č. 572/1992 Sb. a č. 107/2001 Sb. Z pohledu tohoto konstatování je třeba ovšem uvést, že jak v odůvodnění tohoto příkazu, tak ale zejména v podnětu policejního orgánu a návrhu státní zástupkyně absentují jakékoliv úvahy v tom směru, z čeho je dovozováno úmyslné usmrcení luňáka červeného, jenž je kriticky ohroženým druhem. Tato skutečnost je podstatná pro možnost postupu podle §88 odst. 1 tr. ř., neboť pokud by se nejednalo o úmyslný trestný čin, tak by nebyl možný postup podle §88 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud si je samozřejmě vědom skutečnosti, že na počátku trestního řízení, zejména ve fázi před zahájením trestního stíhání, neexistuje dostatek podkladů a důkazů, jimiž by mohl být zjištěn skutkový stav bez důvodných pochybností, kdy bývá i např. neznámá osoba pachatele, takže orgány činné v trestním řízení vycházejí z toho, že ve věci existuje určité důvodné podezření ze spáchání konkrétní trestné činnosti, které může být následně potvrzeno či vyvráceno. Je ovšem třeba mít za to, že v případě, kdy je možná varianta jak nedbalostního jednání, tak i úmyslného, a možnost vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu je závislá od toho, zda se jedná o úmyslný či nedbalostní trestný čin, by měl již podnět policejního orgánu či návrh státního zástupce obsahovat alespoň minimální úvahy v tom směru, na základě čeho odůvodňují naplnění skutkové podstaty úmyslného trestného činu, zejména pokud to nevyplývá z dosud zjištěných skutečností. Z pohledu tohoto závěru je třeba zdůraznit, že v době rozhodování o vydání příkazu nebylo ani prokazatelně zjištěno, že k zastřelení luňáka červeného skutečně došlo, neboť ani oznamovatel netvrdil, že by skutečně viděl, že podezřelí luňáka zastřelili, z jeho strany se jednalo o podezření, že by tomu tak mohlo být (oznamovatel jen viděl luňáka červeného letět, a slyšel výstřel, ovšem neviděl, že by došlo k jeho zastřelení). Takže nebyla vyloučena ani varianta, že k případnému usmrcení luňáka červeného, pokud k němu skutečně došlo, mohlo dojít z nedbalosti při výcviku loveckého psa podezřelých (podezřelí totiž v dané lokalitě prokazatelně stříleli z důvodu výcviku svého loveckého psa a výcvik řádně oznámili, což si ovšem policejní orgán před podáním podnětu ani neověřil). Nejvyšší soud si je vědom toho, že v návrhu státní zástupkyně bylo explicitně tvrzeno, že peří zajištěné v lese patřilo podle zooložky S. správy národního parku luňákovi červenému (viz č. l. 227), ovšem tato v době podávání návrhu nebyla vyslechnuta na úřední záznam postupem podle §158 odst. 3 písm. a) tr. ř., k tomu došlo až po vydání příkazu (viz č. l. 97), kde tato popřela, že by policejnímu orgánu sdělila, že peří zajištěné při ohledání místa činu patří luňákovi červenému, k čemuž ani neměla patřičnou kvalifikaci.
31. Obecně musí Nejvyšší soud, jak již bylo naznačeno (viz bod 21 tohoto rozhodnutí) konstatovat, že v případě rozhodování o vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu je vždy nutno velmi pečlivě zvažovat, zda skutečnosti důležité pro trestní řízení nelze zjistit jiným způsobem, kterým není tak výrazně zasahováno do základních práv a svobod odposlouchávané osoby (zásada přiměřenosti). V tomto směru nelze také pominout, že skutečnostmi důležitými pro trestní řízení se rozumí zejména skutečnosti uvedené v §89 odst. 1 písm. a) až c) tr. ř. za předpokladu, že tyto jsou pro trestní řízení závažné. Při zvažování otázky, zda nebylo možno skutečnosti důležité pro trestní řízení zjistit jiným způsobem, kterým nebylo tak výrazně zasahováno do základních práv a svobod navrhovatele, se musel Nejvyšší soud především zabývat faktickou situací v době vydání příkazu. V tomto směru je třeba zdůraznit, že není pochyb o tom, že příkaz byl vydán zejména na základě podaných vysvětlení manželů H., pořízené fotodokumentace z místa činu údajného usmrcení luňáka červeného, když v předmětné době nebylo ani požádáno o odborné vyjádřené či znalecké zkoumání zajištěného peří ohledně toho, zda se jednalo skutečně o peří luňáka červeného (znalec byl přibrán až dne 24. 11. 2021). Vlastní příkaz pak byl vydán až po spáchání trestné činnosti, a to v době, kdy mezi spácháním trestné činnosti a vydáním příkazu uplynuly tři týdny (18. 10. 2021 a 8. 11. 2021). Zde je ovšem nutno pro jistou přesnost zdůraznit, že podezření se spáchání předmětné trestné činnosti bylo ze strany navrhovatele H. oznámeno e-mailem státní správě národního parku ještě ten den, když ovšem ani v tomto oznámení nebylo výslovně tvrzeno, že by oznamovatel viděl, že podezřelí luňáka červeného zastřelili, když trestní oznámení samotné bylo podáno až týden po údajném spáchání trestného činu (25. 10. 2021).
32. Předmětný příkaz byl tedy vydán až po spáchání trestné činnosti, tedy účelem předmětného příkazu nebylo zjištění, zda je předmětná trestná činnost páchána, tato už měla být spáchána, přičemž ani policejní orgán ve svém podnětu k vydání příkazu, ani státní zástupce ve svém návrhu na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu netvrdili, že by snad se strany navrhovatele a případně dalších osob mělo být v páchání trestné činnosti pokračováno. Z návrhu státní zástupkyně je zřejmé, že účelem povolených odposlechu mělo být faktické zjištění reakce navrhovatele a další podezřelé osoby na provedenou prohlídku vozidla, která již byla v době podání návrhu státní zástupkyni soudcem povolena, ale ještě nerealizována a na provedenou domovní prohlídku, ohledně které bylo ze strany státní zástupkyně předpokládáno, že bude povolena a realizována před vlastním odposlechem. Tedy, jednalo se o prověření toho, zda v rámci povolených odposlechů tyto osoby sdělí nějaké skutečnosti, které by mohly přispět o objasnění již spáchané trestné činnosti. Jinak vyjádřeno, při vydání příkazu bylo ze strany soudce předpokládáno na základě podaného návrhu státní zástupkyně, že před vydáním příkazu budou realizovány úkony svou povahou méně zasahující do základních práv a svobod navrhovatele, a to přinejmenším prohlídka osobního vozidla.
33. Je možno připustit, že příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu je možno vydat i po spáchání trestné činnosti, byť v praxi ve většině případů je příkaz vydán v době páchání trestné činnosti, popř. v době její přípravy nebo pokus o ní. Lze mít za to, že vydáním příkazu po spáchání trestné činnosti lze i získat skutečnosti důležité pro trestní řízení ve smyslu ustanovení §89 odst. 1 písm. a) až c) tr. ř. Pokud je ovšem příkaz vydáván po spáchání trestné činnosti, tedy v době, kdy je trestný čin dokonán, popř. zcela dokončen z pohledu pachatele, je vždy nutno velmi pečlivě zvažovat, zda skutečnosti důležité pro trestní řízení nelze zjistit jiným způsobem, kterým není tak výrazně zasahováno do základních práv a svobod odposlouchávané osoby (zásada přiměřenosti) a také velmi pečlivě zvažovat dobu povolených odposlechů, zejména za situace, kdy mezi spácháním trestné činnosti a nařízením příkazu uplynula určitá doba, neboť právě odstup času jistým způsobem výrazně snižuje předpoklad, že tímto budou zjištěny skutečnosti důležité pro trestní řízení. Nepochybně je také nutno zvažovat, o jakou trestnou činnost se jednalo, zda tedy o zcela náhodnou či připravovanou, a tedy realizovanou po určité míře plánované.
34. Nejvyšší soud považuje za vhodné zdůraznit, že velmi kusá argumentace soudce, že požadovaným odposlechem lze podrobněji zdokumentovat trestnou činnost podezřelých, sama o sobě nemůže obstát, jako důvod pro nařízení odposlechu. Lapidárně řečeno, při akceptaci tohoto zdůvodnění, by bylo možno vydat příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu pro jakoukoliv trestnou činnost splňující podmínky stanovené v §88 odst. 1 tr. ř., neboť v každém případě může existovat určitý předpoklad, že se pachatelé a zainteresované osoby mohou prostřednictvím telekomunikačního provozu bavit o spáchané trestné činnosti, popř. že se budou domlouvat na postupu před orgány činnými v trestním řízení a na obsahu výpovědí. Lze mít za to, že aby bylo možno vydat příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu za situace, kdy trestná činnost je již dokonána a od jejího spáchaní uplynula jistá doba, jen z toho důvodu, že podezřelé osoby mohou hovořit o již spáchané trestné činnosti, musí být před vlastním vydáním tohoto příkazu zjištěny nějaké relevantní skutečnosti, že je takto ze strany osob podezřelých činěno, nestačí pouhá ničím nepodložena úvaha, že by k tomu mohlo dojít. Zároveň musí být zřejmé, že skutečnosti důležité pro trestní řízení nelze získat v dané době jiným způsobem či by bylo jejich získání podstatně ztíženo, což ovšem musí být v příkazu řádně a přezkoumatelným způsobem doloženo. Takto v dané věci nebylo postupováno.
35. Současně je třeba akcentovat, z pohledu skutečností tvrzených v návrhu státní zástupkyně na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu (předpoklad, že po provedené prohlídce vozidla a domovní prohlídce mohou navrhovatel a další podezřelá osoba na tuto situaci reagovat, a tudíž v rámci telefonických hovorů sdělit skutečnosti důležité pro trestní řízení, k stejnému závěru dospěl policejní orgán v rámci podaného podnětu), že ani jeden z těchto plánovaných úkonů, který měl podle podaného návrhu předcházet vydání příkazu, nebyl v okamžiku vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vůbec realizován. Jinak vyjádřeno, přestože soudce při vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vycházel z informace, že před vydáním příkazu dojde k provedení těchto úkonů, a to zejména prohlídky osobního vozidla, a to že tento úkon bude impulsem k tomu, aby podezřelí v rámci telekomunikačního provozu probírali spáchanou trestnou činnost, což by mohlo vést k objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení, tak fakticky tyto úkony realizovány nebyly. Pro jistou přesnost je třeba konstatovat, že příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků na automobil byl soudkyní Okresního soudu v Děčíně vydán již dne 1. 11. 2021, sp. zn. 0 Nt 38/2021 (provedení neprodleně, ideálně od 1. 11. 2021 do 5. 11. 2021) a stejně tak příkaz k domovní prohlídce a k prohlídce jiných prostor, který byl vydán soudkyní Okresního soudu v Děčíně již dne 4. 11. 2021, sp. zn. 0 Nt 39/2021 s dobou provedení od 8. 11. 2021 do 12. 11. 2021. Ani jedna z nařízených prohlídek nebyla na základě těchto příkazů před vydáním příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu realizována, přičemž ze spisu není zřejmé, z jakých důvodů se tak nestalo.
36. Nejvyšší soud musí zároveň podotknout, že příkaz k domovní prohlídce a k prohlídce jiných prostor a pozemků byl realizován až na základě dalšího příkazu Okresního soudu Děčíně ze dne 15. 11. 2021, sp. zn. 0 Nt 41/2021 (prohlídka měla být provedena ve dnech 18. 11. 2021 do 26. 11. 2021), a to dne 22. 11. 2021, a to v domě č. p. XY na pozemku p. č. st. XY v obci XY, okres XY, včetně přilehlých pozemků p. č. XY, XY, XY, 228/2, XY, XY, XY, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro XY, katastrální pracoviště XY, na LV XY pro obec katastrální území XY. Tedy jinak řečeno, domovní prohlídka byla povolena až týden po vydání předmětného příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a provedena o další týden později. Rovněž příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků na osobní automobil Volkswagen Touareg, jehož majitelem je Zubní ordinace, s. r. o. (příkaz byl vydán dokonce s chybou, neboť majitelem vozidla byla společnost Zubní ordinace XY, s. r. o.), byla soudcem Okresního soudu v Děčíně opětovně nařízena až 16. 11. 2021, příkazem pod sp. zn. 0 Nt 43/2021 (tedy opět až za týden po vydání předmětného příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu), kdy samotná prohlídka vozidla proběhla dne 22. 11. 2021, tedy opět až 14 dní po zahájení odposlechů, kterým ovšem měly podle podaného návrhu prohlídka osobního vozidla předcházet. Pro jistou přesnost je třeba uvést, že tyto úkony nevedly k zajištění žádného relevantního důkazů ve věci.
37. Lze tedy mít za to, že jestliže soudce Okresního soudu v Děčíně odůvodnil odposlech telefonního čísla navrhovatele tím, že měla být zadokumentována komunikace mezi jím a jeho manželkou, popř. dalšími osobami, po předmětných prohlídkách, tak přinejmenším odposlech navrhovatele od 8. 11. 2021 do 22. 11. 2021 byl zcela nadbytečný a porušil práva navrhovatele na soukromí, zásadu přiměřenosti, zásadu subsidiarity (obě podle §88 odst. 1 tr. ř.), neboť zcela postrádal smysl tvrzený orgány činnými v trestním řízení v podaném podnětu a návrhu na povolení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
38. Nejvyšší soud má zároveň za to, že ani doba povoleného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu v délce trvání 2 měsíců nebyla odpovídající, byť lze připustit, že tato doba nepřekročila maximální lhůtu pro povolení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Přesto vzhledem k druhu páchané trestné činnosti, ale zejména skutečnosti, že měla být zajištěna komunikace bezprostředně po provedení domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků, nelze povolenou dobu odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu považovat za odpovídající z pohledu zásady přiměřenosti, když z logiky věci bylo možno očekávat, že pokud dojde k nějaké komunikaci, která může přispět k objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení, tato bude probíhat skutečně bezprostředně po provedení předmětných prohlídek.
39. Zde je třeba uvést, že pokud by předmětné podezření bylo potvrzeno, což se v dané věci nestalo (toto ovšem samo o sobě nemůže zakládat nezákonnost povoleného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu), nic nebránilo orgánům činným v trestním řízení požádat o prodloužení doby odposlechů. V případě takového postupu by zásah do základních práv a svobod odposlouchávaných osob byl v souladu se zásadou přiměřenosti. V dané věci navíc ovšem soudce nijak v příkazu dobu povoleného odposlechu blíže relevantně nezdůvodnil, stejně tak policejní orgán a státní zástupce, což nepochybně představuje vadu tohoto příkazu.
40. Nejvyšší soud se dále zabýval tím, zda v dané věci byla splněna podmínka, že nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak či by bylo jejich získání podstatně ztíženo, což musí být v rovněž v příkazu řádně a přezkoumatelným způsobem doloženo. Takto podle Nejvyššího soudu nebylo postupováno. Předně je třeba uvést, že při akceptaci zdůvodnění, že po provedení prohlídky osobního vozidla či domovní prohlídky (tyto ovšem ani před vydáním příkazu nebyly provedeny) lze předpokládat, že může dojít k tomu, že podezřelí budou o věci komunikovat a že tak budou zjištěny skutečnosti důležité pro trestní řízení, by bylo možno vydat příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu pro jakoukoliv trestnou činnost splňující podmínky stanovené v §88 odst. 1 tr. ř., neboť v každém případě může existovat určitá obava, že po provedení úkonů v trestním řízení – a to právě např. po domovní prohlídce či prohlídce jiných prostor a pozemků – budou pachatelé spolu komunikovat ohledně dalšího postupu.
41. Předně je třeba mít za to, že v okamžiku podávání návrhu na vydání příkazu, orgány činné v přípravném řízení nevyčerpaly v úvahu připadající jiné možnosti, jakými bylo možno objasnit skutečnosti důležité pro trestní řízení i výrazně méně invazními prostředky (blíže viz §2 odst. 4 tr. ř.). Není totiž pochyb o tom, že při nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí rozhodující soudce zkoumat nejen to, zda existuje důvodný předpoklad, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení, ale musí být také zvažováno, zda získání konkrétních skutečností významných pro trestní řízení nelze zajistit a posléze dokazovat i jinými důkazními prostředky uvedenými v trestním řádu, např. výslechem svědků, sledováním osob a věcí podle §158d odst. 1 tr. ř., domovní prohlídkou, opatřením znaleckého posudku či odborného vyjádření apod. Lze mít za to, že o takový případ se v dané věci jedná, když z pohledu prověřování toho, zda vůbec došlo ke spáchání shora uvedeného přečinu a zvažování postupu podle §160 odst. 1 tr. ř., bylo nutno si především objasnit, zda vůbec ke spáchání předmětného přečinu došlo, tedy zda existuje důvodné podezření, že došlo k úmyslnému usmrcení luňáka červeného a kým. V tomto směru nelze totiž pominout, že před podáním návrhu státní zástupkyně na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, nebylo postavena na jistou s vyšší mírou pravděpodobnosti, že vůbec došlo k usmrcení luňáka červeného a pokud ano, zda došlo k jeho záměrnému usmrcení.
42. V tomto směru nelze totiž skutečně pominout, že ani oznamovatel H. neviděl usmrcení luňáka červeného, neviděl ani kdo střílel, kdy usmrceného ptáka, kterého měl podezřelý ukládat do zavazadlového prostoru vozidla, viděl na vzdálenost 300 m, což samo o sobě vzbuzovalo pochybnosti, jestli na takovou vzdálenost mohl oznamovatel skutečně poznat, o jakého ptáka se jedná. Je zřejmé, že při ohledání místa činu bylo nalezeno peří, když ovšem nelze ani přehlédnout skutečnost, že ohledání se provádělo 2x, když původně ohledané místo nemělo být místo, které označil oznamovatel. Při druhém ohledání bylo sice nalezeno peří, ovšem před podáním návrhu nebylo alespoň odborným vyjádřením ověřeno, zda se skutečně jedná o peří luňáka červeného a toto ani nebylo v době podávání návrhu vyžádáno (později bylo zjištěno, že se nejedná o peří luňáka červeného). Nejvyšší soud si je vědom toho, že podle úředního záznamu, který ovšem sepsal jen policejní orgán, měla při ohledáním druhého místa údajně pracovnice správy chráněného území E. S. potvrdit, že se jedná peří luňáka červeného. V tomto směru nelze pominout, že se jednalo o záznam policejního orgánu, který nebyl nijak ověřen, např. vyslechnutím jmenované formou úředního záznamu podle §158 odst. 6 tr. ř., tak aby bylo najisto postaveno, že jmenovaná má odpovídající odborné znalosti, když nelze pominout, že jmenovaná tuto skutečnost poté, co byl vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu popřela, tedy uvedla, že nikdy netvrdila, že se jedná o peří luňáka červeného, když v tomto směru nemá ani odpovídající znalosti . Za dané situace se měl policejní orgán před podáním podnětu především pokusit především ověřit, zda skutečně k usmrcení luňáka červeného vůbec došlo, a tedy zda vůbec existuje důvodné podezření ze spáchání nějakého trestného činu. V úvahu přicházelo právě ověření, zda zajištěné peří patří luňáku červenému a prohlídka vozidla užívaném navrhovatelem a jeho manželkou, stejně tak domu a pozemků užívaných navrhovatelem a jeho manželkou, když teprve poté mohlo být zvažováno, zda v dané věci přichází v úvahu vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, a to z pohledu zjištěných skutečností. Tedy jinak řečeno, prvotně mělo dojít k prověření toho, zdali kromě výpovědi oznamovatele H. nasvědčují i jiné skutečnosti tomu, že došlo navrhovatelem nebo jeho ženou k zastřelení luňáka červeného, a to úmyslnému a jeho následnému odvezení si ho vozidlem, když oznamovatel se toliko domníval, že došlo k zastřelení luňáka a naložení jej do vozidla, neboť samotné zastřelení neviděl, pouze slyšel výstřely. Takto ovšem nebylo v dané věci postupováno, neboť až po provedených odposleších a záznamech telekomunikačního provozu bylo přistoupeno k dalšímu prověřování údajné trestné činnosti navrhovatele prostřednictvím méně invazivních prostředků a institutů. Zejména až poté došlo k podání vysvětlení dalších osob (P., K., S., B., S.), když teprve poté bylo zjištěno, z jakého důvodu se podezřelí v dané lokalitě nacházeli (tito zcela řádně tzv. dopředu oznámili, že v dané lokalitě budou a budou střílet z důvodu výcviku loveckého psa), byla provedena domovní prohlídka domu navrhovatele a prohlídka jiných prostor v podobě prohlídky osobního vozidla navrhovatele, při nichž mimochodem nebylo ničeho zjištěno, a tak ani nebylo potvrzeno podezření ze spáchání trestné činnosti kladené za vinu navrhovateli, dále bylo znalecky zkoumáno nalezené peří na místě činu, jakož i věcí v zavazadlovém prostoru vozidla.
43. Z pohledu shora naznačených závěru má tedy Nejvyšší soud za to, že zásada subsidiarity a rovněž také zásada přiměřenosti ve věci navrhovatele byla porušena, když jednak před vlastním vydáním příkazu policejní orgán neprovedl další v úvahu připadající úkony, které by do základních práv navrhovatele zasahovaly méně invazivním způsobem než povolený odposlech, zejména si dostatečným způsobem neobjasnil, zda došlo k usmrcení luňáka červeného, když teprve dne 24. 11. 2021 byl přibrán znalec z oboru zemědělství, odvětví veterinářství, specializace molekulární genetika u zvířat analýzou DNA, k posouzení zajištěného peří ze dne 26. 10. 2021 a zajištěných předmětů z vozidla. Jinak řečeno, jestliže tedy na místě údajného činu bylo zajištěno zakrvácené peří domněle zastřeleného luňáka červeného, mělo nejdříve dojít ke znaleckému zkoumání tohoto peří, popř. vyžádání odborného vyjádření, aby nejprve bylo potvrzeno nebo vyvráceno usmrcení tohoto kriticky ohroženého druhu dravce. Navíc nelze opětovně pominout, že ačkoliv z podaného podnětu policejního orgánu a návrhu státního zástupce je zřejmé, že nejprve mělo dojít k prohlídce jiných prostor a pozemků (osobního vozidla užívaného navrhovatelem) a domovní prohlídce, když následně byla předpokládána jistá reakce ze strany podezřelých osob, která by mohla přispět k objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení, tak fakticky tyto úkony byly provedeny až po povolení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
44. Lze tedy mít za to, že v posuzovaném případě existovaly jiné důkazní prostředky, jimiž bylo možné objasnit skutečnosti významné pro trestní řízení bez použití tak invazivního institutu, kterým bezpochyby odposlech a záznam telekomunikačního provozu je. Tento závěr je souladný i s nálezem Ústavního soudu ze dne 23. 5.2007, sp. zn. II. ÚS 615/2006, uveřejněný pod č. 88 ve sv. 45 Sb. nál. a usn. ÚS ČR., ze kterého mimo jiné vyplývá, že v příkazu musí být alespoň v minimální míře konkrétně uvedeno, jaké skutečnosti významné pro trestní řízení mají být takto zjištěny, z čeho je to vyvozováno a že z hlediska ústavně chráněných základních práv je nepřípustné, aby zahájení úkonů k objasňování a prověřování skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin podle §158 odst. 3 tr. ř., např. ve formě odposlechů, bylo zneužíváno jako prostředku k teprve dodatečnému opatřování podkladů pro tento postup, tj. samotné důvodnosti podezření. Proto je třeba mít za to, že předmětný příkaz nebyl vydán v souladu se zákonem.
45. Nad rámec shora uvedeného je třeba uvést, že Nejvyššímu soudu není zcela zřejmé, na základě jakého spisového materiálu soudce Okresního soudu v Děčíně dne 8. 11. 2021 povolil předmětné odposlechy a záznam telekomunikačního provozu. V pomocném spisu Okresního soudu v Děčíně vedeného pod sp. zn. 0 Nt 509/2021 je založen pouze návrh státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Děčíně doručený okresnímu soudu dne 5. 11. 2021, předmětný příkaz a následně vyrozumění o průběhu a ukončení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu s informací, že k odtajnění celého materiálu došlo dne 12. 1. 2022 policejním orgánem. V tomto spise pak zcela absentuje odkaz na jakýkoliv přesný odkaz na listiny či spisový materiál, který měl být v rámci rozhodování o vydání příkazu soudci předložen. Lze se toliko domnívat vzhledem k předloženému procesnímu spisu Policie ČR, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, oddělení hospodářské kriminality, sp. zn. KRPU-183468/TČ-2021-040281, a datumu vyhotovení jednotlivých listin do tohoto spisu založených, že v době podání návrhu na vydání příkazu k odposlechu mohlo být soudci předloženo toliko trestní oznámení, e-mail oznamovatele H., jím pořízené fotografie, úřední záznamy o podaných vysvětlením oznamovatele H. a jeho manželky, protokoly o hledání místa nálezu peří, úřední záznam policejního orgánu o údajném sdělení E. S.. Ostatní listiny založeny do procesního spisu byly vyhotoveny až po vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Současně je třeba uvést, že předložený procesní spis neobsahuje ani tvrzené fotografie z Facebooku navrhovatele, úřední záznamy policejního orgánu o ztotožnění navrhovatele a jeho manželky, výpis z obchodního rejstříku o vlastníkovi a jednateli společnosti Zubní ordinace XY, s. r. o., jako výpis z registru vozidel a úřední záznam o policejních kontrolách tohoto vozidla apod., čímž bylo orgány činnými v trestním řízení v podnětu, návrhu i samotném příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu argumentováno.
46. Navrhovatel dále zpochybňuje, že se jednalo o neodkladný a neopakovatelný úkon, byť je jeho argumentace velmi kusá. I v tomto směru lze připustit, že odůvodnění předmětného příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu obsahuje velmi strohé a spíše formalistické odůvodnění, proč se jedná o úkony neodkladné ve smyslu §160 odst. 4 tr. ř. Obecně je ovšem třeba obecně akcentovat, že v souladu s rozhodnutím Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. II. ÚS 2806/08, za splnění podmínek uvedených v §160 odst. 4 tr. ř. může být odposlech a záznam telekomunikačního provozu vykonán i před zahájením trestního stíhání. Současně je třeba konstatovat, že je nezbytné vždy posuzovat, zda se z hlediska materiálního skutečně jednalo o neodkladné či neopakovatelné úkony či nikoliv. Jinak vyjádřeno, skutečnost, že odůvodnění návrhu státní zástupkyně a rozhodnutí soudce formálně obsahují pasáž, která se výslovně věnuje neodkladnosti či neopakovatelnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, nemusí vždy postačovat. Je tomu tak proto, že z judikatury Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. I. ÚS 3108/08) vyplývá, že smyslem a účelem povinnosti vyložit věcné důvody pro neodkladnost nebo neopakovatelnost úkonu je zaručit transparentnost trestního řízení a jeho kontrolovatelnost, tj. zajistit náležitou přezkoumatelnost těchto úkonů ex post (srov. obdobně usnesení Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 1033/07).
47. Jak již bylo naznačeno, odposlech a záznam telekomunikačního provozu může být vykonán i před zahájením trestního stíhání jako neodkladný nebo neopakovatelný úkon za splnění podmínek uvedených v §160 odst. 4 tr. ř. Podle ustanovení §160 odst. 4 tr. ř. neodkladným úkonem je takový úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání. Neopakovatelným úkonem je takový úkon, který nebude možno před soudem provést. Povahu úkonu jako neodkladného nebo neopakovatelného je třeba posuzovat vždy podle okolností konkrétního případu. Je třeba přitom přihlížet k vývoji soudní praxe ohledně těchto úkonů, přičemž soud je orgánem, který je oprávněn při svém rozhodování posuzovat v konečné fázi, zda ten, který úkon je úkonem neodkladným nebo neopakovatelným. Pojem neodkladného úkonu je vztahován k okamžiku zahájení trestního stíhání, zatímco pojem neopakovatelného úkonu až k řízení před soudem. Platí, že orgán činný v trestním řízení, který provádí úkon před zahájením trestního stíhání, musí vždy bedlivě zvažovat, zda takový úkon je úkonem neodkladným nebo neopakovatelným, a tedy zda splňuje podmínky neodkladnosti či neopakovatelnosti vymezené v §160 odst. 4 tr. ř., a to vždy ve vztahu k určité osobě, vůči níž má být později zahájeno trestní stíhání.
48. Z pohledu shora naznačených východisek je možno uzavřít, že rozhodující soudce před vydáním příslušného příkazu musí nejen bedlivě zkoumat, zda v té, které věci jsou pro nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu splněny všechny formální zákonné podmínky, ale musí také v příkazu, jímž odposlech a záznam telekomunikačního provozu nařizuje, věnovat náležitou pozornost tomu, aby své rozhodovací důvody v jeho odůvodnění dostatečně a zřetelně vyložil. Tím ovšem nelze rozumět, že postačí pouhý odkaz na příslušná zákonná ustanovení (příp. jejich citace), aniž by bylo současně dostatečně zřejmé, z jakých skutkových (a případně i jiných) okolností tento příkaz jako rozhodnutí orgánu veřejné moci vychází, případně čím – a v čem – pokládá zákonem stanovené podmínky za naplněné (srov. přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 28. dubna 2009, sp. zn. I. ÚS 536/06, uveřejněn pod č. 100 ve sv. 53 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). Nejvyšší soud v projednávané věci musí konstatovat, že odůvodnění ustanovení §160 odst. 4 tr. ř. soudcem je zcela formálního charakteru bez konkrétního zdůvodnění okolnostmi případu. V projednávané věci se jedná pouze o formální neurčité konstatování bez hlubší argumentace.
49. Se zřetelem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud konstatuje, že příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudce Okresního soudu v Děčíně ze dne 8. 11. 2021, sp. zn. V 18/2021- 0 Nt 509/2021, nebyl vydán v mezích zákona a jeho odůvodnění není dostatečné, neboť z formálně-materiálního hlediska nesplňuje všechny náležitosti vymezené v §88 odst. 1, odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud navíc akcentuje, že k závěru o materiální důvodnosti nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a zákonnosti tohoto úkonu nelze dospět ani po přezkoumání věcně a v zásadě i formálně dostatečně odůvodněného návrhu státního zástupce na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a spisového materiálu.
50. S ohledem na shora uvedené závěry lze tedy konstatovat, že zákonem vymezené předpoklady pro povolení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebyly v přezkoumávané věci splněny.
51. Proto po prostudování předloženého spisového materiálu a s ohledem na výše uvedená zjištění Nejvyšší soud dospěl k závěru, že příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudce Okresního soudu v Děčíně ze dne 8. 11. 2021, sp. zn. V 18/2021 – 0 Nt 509/2021, zákon porušen byl, což ve svém rozhodnutí podle §314m odst. 1 tr. ř. vyslovil.
52. Na závěr ještě považuje za vhodné zdůraznit skutečnost, že trestní věc vedená proti navrhovateli D. Š. a jeho manželce H. Š. byla dne 12. 12. 2022 odložena podle §159a odst. 1 tr. ř. usnesením Policie ČR, Krajským ředitelstvím policie Ústeckého kraje, Územním odborem Děčín, oddělením hospodářské kriminality, sama o sobě nemůže mít vliv na otázku zákonnosti povoleného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný (§314m odst. 2 tr. ř.).
V Brně dne 23. 8. 2023
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu