ECLI:CZ:NS:2023:4.TDO.1001.2023.1
sp. zn. 4 Tdo 1001/2023- 266
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2023 o dovolání obviněného P. Č. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2023, sp. zn. 8 To 167/2023, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 2 T 150/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 4. 2023, sp. zn. 2 T 150/2022, byl obviněný P. Č. (dále jen „obviněný“) uznán vinným jednak přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a jednak přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku, jichž se dopustil podle zjištění jmenovaného soudu skutkem popsaným ve skutkové větě výroku o vině.
Za tento trestný čin byl podle §175 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byly zrušeny výroky o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 11. 11. 2022, sp. zn. 8 T 2/2022, a z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 19. 1. 2023, sp. zn. 21 T 89/2022, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 7. 2023, sp. zn. 8 To 167/2023, tak, že odvolání podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2023, sp. zn. 8 To 167/2023, podal následně obviněný prostřednictvím obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř. V odůvodnění dovolání uvedl, že byl v době vynesení rozsudku sp. zn. 2 T 150/2022 ze dne 27. 4. 2023 souzen v několika dalších případech a sám ani nevěděl, o jakou trestnou činnost se má jednat a jaké důkazy svědčí o jeho vině. V daném případě pak byla důkazem pouze nahrávka, která však vinu obviněného prokazuje velmi vágně. Následně obviněný navrhl uzavřít dohodu o vině a trestu s navrženým trestem v délce trvání 18 měsíců. V dané věci byla dohoda o vině a trestu schválena, avšak s trestem v délce trvání 24 měsíců, čehož si obviněný nevšiml. Odvolací soud v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno osobou neoprávněnou, když odvolání obviněného je nepřípustné, neboť obviněný vzal na vědomí důsledky dohody o vině a trestu, dohoda tak byla uzavřena v souladu se zákonem. Je však třeba zohlednit, že poučení je v praxi vedeno velmi formálním způsobem, poučení pochopí spíše osoba práva znalá, na rozdíl od osoby spíše nižšího intelektu, jimiž recidivisté většinou jsou. Možnost porady s obhájcem však zůstává pouze v rovině teoretické, v praxi k ní nedochází. Tak tomu bylo i v tomto případě, obviněný tak se schvalovanou dohodou souhlasil, aniž se mohl detailně v pro něj přiměřeném čase s ní seznámit. Obviněný se tak domnívá, že jeho prohlášení viny a následné uzavření dohody o vině a trestu bylo uzavřeno bez dostatečného poučení, kterému by on sám byl schopen porozumět, přičemž uzavřená dohoda neodpovídá návrhu, který předložil a změna ve výměře trestu mu nebyla dostatečně vysvětlena.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, aby zrušil i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 4. 2023, sp. zn. 2 T 150/2022, a věc přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření uvedl, že na počátku hlavního líčení konaného dne 27. 4. 2023 došlo ke sjednání dohody o vině a trestu a soud prvního stupně tuto dohodu schválil. Tomuto úkonu byla přítomna tehdejší obhájkyně dovolatele, s níž se dovolatel opakovaně radil. Schválená dohoda zásadně omezila rozsah možných opravných prostředků, které mohl dovolatel podat. Proti rozsudku, kterým soud schválil dohodu o vině a trestu, lze podat odvolání pouze v případě, že takový rozsudek není v souladu s dohodou o vině a trestu, jejíž schválení státní zástupce soudu navrhl – viz §245 odst. 1 tr. ř. Dovolatel uvedené omezení opravných prostředků ve svém odvolání nerespektoval. Formálně (a nepravdivě) tvrdil ve svém odvolání ze dne 10. 5. 2023, že výsledný rozsudek soudu prvního stupně není v souladu s dohodou navrženou státním zástupcem, aby pak toto odvolání doplnil podáním ze dne 4. 7. 2023, v němž místo toho tvrdil, že obsahu dohody nebyl schopen porozumět. Odvolací soud v odůvodnění svého usnesení připomněl dovolateli konkrétní průběh hlavního líčení, v němž dohodu o vině a trestu uzavřel, včetně porad s obhájkyní a pečlivého poučování dovolatele soudem. Odvolací soud učinil závěr, že odvolání bylo podáno osobou neoprávněnou a zamítl je podle §253 odst. 1 tr. ř. bez věcného přezkoumání napadeného rozsudku. Podle ustálené judikatury je dohoda o vině a trestu překážkou bránící podání odvolání proti výroku o vině i trestu a tím brání rovněž tomu, aby byl výrok o vině a trestu napaden dovoláním. Pokud dovolatel takové dovolání podal, je toto nepřípustné.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
Dospěl přitom k závěru, že obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud však dále konstatuje, že dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2023, sp. zn. 8 To 167/2023, není přípustné, a to z následujících důvodů.
Z hlediska přípustnosti tohoto dovolání je určující, že obviněný před soudem prvního stupně prohlásil vinu ve smyslu §206c odst. 1 tr. ř. a soud prvního stupně toto prohlášení viny podle §206c odst. 4 tr. ř. přijal. Jestliže tedy obviněný prohlásil vinu a soud toto prohlášení přijal, nelze podle §206c odst. 7 věta druhá tr. ř. skutečnosti uvedené v prohlášení viny napadat opravným prostředkem [§246 odst. 1 písm. b) tr. ř.], což ve svém důsledku znamená, že odvolací soud výrok o vině v rozsahu, v jakém bylo soudem prohlášení viny obviněného přijato, nemůže přezkoumat podle §254 odst. 1 tr. ř., protože ho podala osoba, která takovou část rozsudku nemůže napadat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2022, sp. zn. 8 Tdo 722/2022).
Prohlášení viny, resp. jeho přijetí, má tedy za následek mj. to, že obviněný může odvoláním napadnout rozsudek pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, nejde-li však o výrok o vině v rozsahu, v jakém soud přijal jeho prohlášení viny [§246 odst. 1 písm. b) tr. ř.]. Odvolací soud proto nepochybil, jestliže výrok o vině ve smyslu §254 tr. ř. nepřezkoumával, přičemž důvodně ve svém usnesení uvedl, že podá-li obviněný odvolání proti skutečnostem uvedeným v prohlášení viny (v daném případě tedy proti všem skutečnostem týkajícím se viny), odvolací soud jeho odvolání zamítne dle §253 odst. 1 tr. ř. jako podané osobou neoprávněnou. Pro úplnost je možno uvést, že přiléhavějším důvodem by bylo to, že dovolatel byl osobou, která se odvolání výslovně vzdala (viz prohlášení u hlavního líčení konaného dne 27. 4. 2023, že je mu známo mimo jiné i „vzdání se práva odvolání“ – č. l. 162 trestního spisu).
Nejvyšší soud konstatuje, že dovolatel může napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost je přezkoumat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003, publikované pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr.).
Dovolání, které svým obsahem směřovalo (velmi obecně) proti výroku o vině a především rozporovalo uzavření dohody o vině a trestu, proto není s ohledem na výše uvedené přípustné.
Nejvyšší soud proto bez věcného přezkoumání rozhodnutí dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, neboť proti napadenému rozhodnutí není dovolání přípustné. Učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 10. 2023
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu