ECLI:CZ:NS:2023:4.TDO.1063.2023.1
Petra ci4 Tdo 1063/2023-543
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 11. 2023 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného P. C. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2023, sp. zn. 8 To 36/2023, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 6 T 51/2022, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2023, sp. zn. 8 To 36/2023.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2023, sp. zn. 6 T 51/2022, byl obviněný P. C. uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu obecného ohrožení podle §272 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
„dne 19. 11. 2020 v době od 14:01 hodin do 14:03 hodin v XY, okres XY, v ulici XY číslo popisné XY, ve skladovací a výrobní hale společnosti B. s.r.o., s vědomím, že se zde nacházejí vysoce hořlavé materiály, za použití otevřeného ohně, v úmyslu způsobit obecné nebezpečí vydáním cizího majetku v nebezpečí škody velkého rozsahu, založil ve zmíněné budově ve skladu obalových materiálů požár, a způsobil tak zahoření tohoto skladu a dále také provozovny čerstvých ryb, kdy požárem bylo zničeno vybavení skladu, především pak stroje pro balení čerstvých ryb, zařízení pro filetování lososů, výrobníky šupinatého ledu a obalové materiály, a tímto svým jednáním způsobil škodu na zničeném vybavení ve výši 41.000.000 Kč, škodu na požárem zničených skladových zásobách ve výši 13.400.000 Kč, na požárem zničené budově škodu ve výši 118.000.000 Kč, celkově tedy způsobil poškozené společnosti B. C. R. s.r.o., IČO: XY, se sídlem XY, škodu ve výši nejméně 172.000.000 Kč.“ .
2. Za uvedené jednání byl obviněný P. C. odsouzen podle §272 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) roků. Podle §56 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
3. Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2023, sp. zn. 6 T 51/2022 podal obviněný P. C. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 6. 2023, sp. zn. 8 To 36/2023 tak, že podle §258 odst. 1 písm. c) tr. ř. napadený rozsudek zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného P. C. podle §226 písm. c) tr. ř. zprostil obžaloby.
4. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2023, sp. zn. 8 To 36/2023, podal podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. nejvyšší státní zástupce dovolání, a to v neprospěch obviněného P. C., opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Poukazuje na procesně vadný postup odvolacího soudu, v jehož důsledku jsou jím deklarovaná skutková zjištění ve zjevném rozporu s důkazy provedenými soudem prvního stupně. Namítá, že odvolací vrchní soud v rámci veřejného zasedání dne 28. 6. 2023 neprovedl vůbec žádný důkaz. Za tohoto stavu byl ovšem vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, která by byl oprávněn měnit pouze za předpokladu, že by takovým skutkovým zjištěním sám provedl odpovídající důkazy, které by byl následně oprávněn samostatně hodnotit a vyvozovat z nich vlastní skutková zjištění (srov. §263 odst. 7 a §259 odst. 3 tr. ř.). Závěr odvolacího soudu, že pachatelství obviněného nebylo dostatečným způsobem prokázáno, přitom obsahově neodpovídá důkazům provedeným soudem prvního stupně. V první řadě je závěr odvolacího soudu v rozporu s obsahem zajištěného kamerového záznamu ve spojení s výsledky vyšetřovacího pokusu a závěry odborného vyjádření z oboru požární ochrany. Obsahem těchto důkazů se přitom odvolací soud vůbec nezabýval s výjimkou paušálního konstatování o jejich neprůkaznosti. Soud prvního stupně přitom detailně popsal čas a zaznamenané jednání obviněného i svědka F. F. Pokud na podporu svého tvrzení odvolací soud zmínil, že do skladu mohla vniknout i jiná osoba než obviněný a že k tomu koneckonců nemuselo dojít několik okamžiků před založením požáru, odporuje tento závěr provedenému dokazování před soudem prvního stupně. Z toho naopak vyplývá, že obviněný měl ten den pracovat do 14:30 hod. a že až po odchodu svědka F. ze skladu nečekaně volal svému vedoucímu K., zda může jít domů dříve. O tomto dřívějším odchodu obviněného z místa následného požáru tedy věděl pouze svědek J. K. Pokud by jakákoli jiná osoba hodlala ve skladu založit požár v době před 14:30 hod., musela by počítat s tím, že ve skladu bude nejméně obviněný, ale nejspíš i svědek F. V návaznosti na kamerový systém byl významným důkazem i výsledek vyšetřovacího pokusu, kterým bylo dle závěrů nalézacího soudu prokázáno, že po odchodu svědka F. ze skladu k čipovacímu zařízení zaznamenávajícímu docházku až k místu u dveří, kde se měl obviněný setkat se svědkem F. poté, co opustil sklad, uplynulo cca 1:40 až 1:45 minuty. Uvedený čas byl podstatný ve vazbě na zjištěné volání obviněného ve 14:01 hod. svědkovi K., zda může odejít z práce dříve, a na následné zaznamenání odcházejícího svědka a obviněného ve 14:03 hod. kamerovým systémem, přičemž již ve 14:04 hod. bylo patrné, že z budovy stoupá dým. Z těchto skutečností ve spojení se závěry odborného vyjádření Hasičského záchranného sboru, vyplývá, že k založení požáru došlo úmyslně. Soud prvního stupně správně dovodil, že k úmyslnému založení požáru muselo dojít v době od 14:01–14:03 hod., tj. v době, kdy byl ve skladu prokazatelně přítomen toliko obviněný. Soud prvního stupně zároveň relevantně vyloučil pachatelství svědků F. a K., kteří se sice vyskytovali v blízkosti, nikoli ale ve skladovací hale, přičemž z jejich svědeckých výpovědí vyplynulo, že se pohybovali pouze ve své kanceláři pracovníků údržby. Soud prvního stupně vyloučil i výskyt jiné osoby ve skladovací hale, neboť žádnou takovou osobu nespatřil obviněný, ani svědek F. a nebyla patrná ani na kamerových záznamech. Na základě provedených důkazů bylo proto možno vyloučit, že by se jiná osoba po odchodu obviněného ze skladu do něj mohla dostat nespatřena, že by měla čas na jeho založení požáru a po něm by opět nikým nespatřena sklad opustila.
5. S ohledem na popsané skutečnosti nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř., zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2023, sp. zn. 8 To 36/2023, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §254l odst. 1 tr. ř. a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pokud by Nejvyšší soud shledal, že v posuzované věci je nutno rozhodnout jiným než navrhovaným způsobem, vyjádřil nejvyšší státní zástupce i pro tento případ souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
6. Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření obviněnému P. C., který se prostřednictvím svého obhájce k dovolání nevyjádřil.
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že nejvyšší státní zástupce podal dovolání jako osoba k tomu oprávněná [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], učinil tak včas a na správném místě (§265e tr. ř.), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. b) tr. ř.], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. ř.).
8. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem–advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
9. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatněný nejvyšším státním zástupcem, je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu do trestního řádu však nedošlo k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Uvedený nově výslovně zakotvený dovolací důvod je proto třeba vykládat zcela shodně, jak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021. I nadále tak lze pod uvedený dovolací důvod podřadit tři skupiny vad důkazního řízení. Do první skupiny takových vad patří tzv. opomenuté důkazy, pokud soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily. Patří sem taktéž případy, pokud soudy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu vadné realizace důkazního řízení tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí oblast pak zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. pokud odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Jedná se tedy o tzv. stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2022 sp. zn. 7 Tdo 1315/2021). I nadále však na podkladě uvedeného dovolacího důvodu není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Mimo meze tohoto dovolacího důvodu jsou tedy takové námitky, jimiž se obviněný snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy obou stupňů, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou prosazuje, či která více odpovídá představám obviněného. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy není naplněn námitkami, které jsou prostou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů, nejde-li o uvedenou kategorii nejtěžších vad důkazního řízení odpovídajících kategorii tzv. extrémního nesouladu.
10. Nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání poukazuje na procesně vadný postup odvolacího soudu, v jehož důsledku jsou jím deklarovaná skutková zjištění ve zjevném rozporu s důkazy provedenými soudem prvního stupně.
11. Nejvyšší soud považuje za vhodné připomenout ustanovení §263 odst. 7 tr. ř., podle něhož z hlediska změny nebo doplnění skutkových zjištění může odvolací soud přihlížet jen k důkazům, které byly provedeny ve veřejném zasedání před odvolacím soudem; tyto důkazy hodnotí v návaznosti na důkazy provedené soudem prvního stupně v hlavním líčení. Odvolací soud je vázán hodnocením těchto důkazů soudem prvního stupně s výjimkou těch důkazů, které odvolací soud sám ve veřejném zasedání znovu provedl.
12. Podle §259 odst. 3 tr. ř. může odvolací soud rozhodnout sám rozsudkem ve věci jen je-li možno nové rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn a popřípadě na základě důkazů provedených před odvolacím soudem doplněn nebo změněn. Odvolací soud se může odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně jen tehdy, jestliže v odvolacím řízení
a) provedl znovu některé pro skutkové zjištění podstatné důkazy provedené již v hlavním líčení, nebo
b) provedl důkazy, které nebyly provedeny v hlavním líčení.
13. Nejvyšší soud poukazuje na protokol o veřejném zasedání ze dne 28. 6. 2023 (č. l. 514), v jehož rámci odvolací soud neprovedl žádné důkazy, a to ani důkazy ryze formální povahy. Žádný důkaz provedený soudem prvního stupně odvolací soud ani nezopakoval. Za tohoto stavu byl proto vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně. Přestože odvolací soud neprovedl v odvolacím řízení vůbec žádný důkaz, sám učinil rozhodné skutkové zjištění, že nelze prokázat, že by obviněný byl pachatelem žalovaného trestného činu. Bez ohledu na výše zmíněný nesprávný procesní postup odvolacího soudu spočívající v absenci jakéhokoli dokazování se se závěry odvolacího soudu nelze ztotožnit. Pokud jde o hodnocení provedených důkazů, Nejvyšší soud konstatuje, že Krajský soud v Praze hodnotil důkazy na základě své volné úvahy jednotlivě, v jejich souhrnu i ve všech vzájemných souvislostech tak, jak mu ukládá ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. a došel v dané věci ke zcela jednoznačnému závěru, že požár ve skladovací a výrobní hale poškozené společnosti byl založen úmyslně, a to obviněným, což bylo prokázáno zejména zajištěným kamerovým záznamem, výsledky vyšetřovacího pokusu a závěry odborného vyjádření z oboru požární ochrany.
14. Pokud jde o osobu, která požár založila, připadají v úvahu pouze osoby dvě, a to obviněný a svědek F., neboť nikdo jiný se ve skladovací hale v předmětné době nevyskytoval. V blízkosti byli pouze svědci F. a K., kteří se pohybovali ve své kanceláři pracovníků údržby. Provedeným dokazováním bylo také vyloučeno, že by požár způsobila jiná osoba, neboť takovou by museli zpozorovat obviněný se svědkem F. a nakonec by musela být patrná i na kamerových záznamech. Nelze proto souhlasit s domněnkou odvolacího soudu, že do skladu mohla vniknout i jiná osoba, která by požár úmyslně založila. Vše naopak hovoří pro závěr, že po vyložení kamionu, který dle kamerového záznamu odjel ve 13:29 hod., se žádná třetí osoba ve skladu obalových materiálů nenacházela. Dle těchto záznamů bylo patrné, že ve 12:41 hod. vychází z budovy skladu svědek F. F., postupně přichází až k popelníku vzdálenému několik desítek metrů a zapaluje si cigaretu. Ve 12:47 hod. přijíždí k nákladové rampě skladu kamion. Ve 12:54 hod. se svědek F. vrací do budovy a ve 13:29 hod. kamion odjíždí. Ve 14:03 hod. vychází z budovy skladu svědek F. následovaný obviněným. Obviněný popojde několik metrů od budovy, načež se otáčí a hledí na budovu. Poté pokračuje v chůzi několik dalších metrů, celým tělem se natáčí směrem k budově, na kterou opakovaně hledí, pokračuje v chůzi opět několik metrů, otáčí se a rychlejším krokem se vrací k budově, ze které již stoupá dým. Zpět do budovy se obviněný vrací ve 14:04 hod. Je třeba poukázat na výsledek vyšetřovacího pokusu, kterým bylo prokázáno, že po odchodu svědka F. ze skladu k čipovacímu zařízení zaznamenávajícímu docházku až k místu u dveří, kde se měl obviněný setkat se svědkem F. poté, co opustil sklad, uplynulo cca 1:40 až 1:45 minuty. Obviněný tak byl na pracovišti po tuto dobu, než se setkal u dveří do skladu se svědkem F., sám, což je doba dostatečně dlouhá na to, aby za pomocí otevřeného ohně založil požár. Je proto nepochybné, že požár nikdo jiný založit nemohl, když byl obviněný poslední osobou, která opustila sklad. Protože do skladu po odchodu obviněného už nikdo jiný nevstoupil, je zřejmé, že požár mohl založit pouze obviněný. Pokud jde o svědka F., toho lze jako pachatele vyloučit, neboť pokud by to byl on, kdo požár založil, musel by to zpozorovat obviněný, k čemuž nedošlo. Ani počínání svědka F. předmětného dne nebylo nijak nápadné, když po skončení pracovní doby odešel ze svého pracoviště, bez dalšího nasedl do svého vozu a odjel domů. Na rozdíl od obviněného, který dle kamerových záznamů po odchodu z budovy neustále ohlížel směrem k požárem zasažené budově.
15. Odvolací soud označil jako ničím nepodloženou spekulaci závěr soudu prvního stupně o motivu jednání obviněného, jímž měla být snaha zkompromitovat svědka F. před zaměstnavatelem, aby vypadal jako viník požáru a připravit ho tak o pracovní místo, na které chtěl následně prosadit svého známého. Dále přisvědčil odvolací argumentaci obviněného, že nebylo možno vyloučit motiv i jiných osob poškodit společnost B. C. R., s. r. o. K tomu Nejvyšší soud pouze dodává, že motiv jednání netvoří složku žalovaného trestného činu a ani případná absence motivu proto nemůže mít vliv na závěr o jeho spáchání obviněným. Závěr soudu prvního stupně o motivu obviněného k založení požáru ovšem rovněž vycházel z provedených a soudem prvního stupně pečlivě hodnocených důkazů, k jejichž hodnocení odvolací soud vůbec nepřistoupil. Z dokazování provedeného před soudem prvního stupně zároveň plyne, že nebyl důvod se zabývat motivem k založení požáru u jiné osoby než u obviněného, neboť pachatelství jiné osoby bylo díky důkazně podloženému časovému snímku vyloučeno. Rovněž úvaha odvolacího soudu, že do skladu mohla vniknout jiná osoba a úmyslně založit požár, byla provedeným dokazováním vyloučena. Přestože tedy proti obviněnému nestojí žádný přímý důkaz, lze na základě výše uvedeného dospět k jednoznačnému závěru o jeho vině.
16. Za tohoto stavu má Nejvyšší soud za to, že rozhodná skutková zjištění Vrchního soudu v Praze, která jsou určující pro závěr o pachatelství žalovaného skutku, k nimž Vrchní soud dospěl nesprávným procesním postupem a jež následně vedla ke zprošťujícímu výroku podle §226 písm. c) tr. ř., jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Tím Vrchní soud v Praze zatížil své rozhodnutí vadou ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
17. Nejvyšší soud ze shora uvedených důvodů proto shledal ve smyslu §265k odst. 1 tr. ř. dovolání nejvyššího státního zástupce důvodným, a podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2023, sp. zn. 8 To 36/2023. Podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, neboť tento soud může v řízení o odvolání napravit pochybení, kterého se dopustil.
18. Při novém projednání věci bude Vrchní soud v Praze vázán právním názorem, který Nejvyšší soud zaujal (§265s odst. 1 tr. ř.), při respektování §263 odst. 7 a §259 odst. 3 tr. ř. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo zrušeno z podnětu dovolání podaného nejvyšším státním zástupcem v neprospěch obviněného, není odvolací soud povinen aplikovat ustanovení §265s odst. 2 tr. ř., podle kterého nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (zákaz reformace in peius).
19. Toto rozhodnutí přijal dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit v zasedání veřejném /§265r odst. 1 písm. b) tr. ř./.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 11. 2023
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu