ECLI:CZ:NS:2023:4.TDO.415.2023.1
sp. zn. 4 Tdo 415/2023-180
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 5. 2023 o dovolání obviněného M. P. , nar. XY, bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2022, sp. zn. 5 To 283/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 45/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. 17 T 45/2022, byl obviněný M. P. uznán vinným ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
„dne 6. 3. 2022 zejména v čase od cca 5.50 hodin do 6.07 hodin na ulicích XY, XY ve XY, řídil vozidlo Škoda Superb, registrační značky XY, po předchozím požití návykové látky, kdy nejprve spal v nastartovaném vozidle v křižovatce, resp. na její hranici, dále po probuzení z místa s vozidlem skákavějším způsobem odjel a následně s ním prudším způsobem opětovně zastavil, po chvíli se rozjel, kdy jeho pomalá a nejistá jízda byla sledována hlídkou městské policie, které bylo podezřelé jednání oznámeno, která mu po zastavení vozidla naměřila orientační dechovou zkouškou 1,78 g/kg alkoholu v 06.22 hodin, proto byla volána Policie České republiky, která naměřila v dechu při prvním měření v 06.32 hodin 1,46 g/kg alkoholu, při druhém měření v 06.40 hodin 1,98 g/kg alkoholu, při třetím měření v 6.46 hodin 2,29 g/kg alkoholu, přičemž vzhledem k rozdílu hodnot měření více než 10 % byl vyzván k provedení odborného lékařského vyšetření spojeného s odběrem vzorku žilní krve, toto po řádném poučení odmítl, kdy v místě provádění dechových zkoušek byla popisována též nezřetelná artikulace obžalovaného, mluvil zjevně pomalu, měl pomalé reakce, neměl vždy kontrolovaný pohyb, po otevření okénka vozidla měl z vozidla čpět alkohol.“ .
Za uvedené jednání byl obviněný M. P. odsouzen podle §274 odst. 1 tr. zákoníku za použití §67 odst. 2 písmeno a), §68 odst., 1, 2 tr, zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 80 denních sazeb po 500 Kč, celkem 40.000 (čtyřicet tisíc) Kč.
Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 20 (dvaceti) měsíců.
Proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. 17 T 45/2022, podal obviněný M. P. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. 11. 2022, sp. zn. 5 To 283/2022, tak, že podle §256 tr. ř. odvolání zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2022, sp. zn. 5 To 283/2022, podal obviněný M. P. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Uvedl, že neodmítl dechovou zkoušku, že podle §67 odst. 4 č. 273/2008 Sb. nepožádal o odběr krve a zároveň, že použitý analyzátor v inkriminovaný den nejevil známky poruchy, byť se postupně naměřené hodnoty liší o více než 10 %. Z různých předpisů, metodik a názorů správních orgánů dovozuje, že v takové situaci je vyloučeno jak akceptování alespoň nejnižší analyzátorem naměřené hodnoty, tak ověření hladiny alkoholu lékařským vyšetřením krve – „chybí tedy důvod pro lékařské vyšetření“. Uvádí, že nebylo možno legálním způsobem zjistit, jaké množství alkoholu obsahovala jeho krev. Z těchto důvodů je proto podle obviněného jeho trestněprávní odpovědnost zcela vyloučena. Má za to, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je stíhán, neboť k tomu nejsou opatřeny relevantní usvědčující důkazy. Nadsazení hmotněprávní normy je vzhledem ke stávajícímu stavu nepřípustné, a proto navrhuje, aby Nejvyšší soud vyhověl dovolání a aby z jeho podnětu podle §265k odst. 1 a §265l odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 5 To 283/2022 ze dne 30. 11. 2022.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že dovolání je založeno na důvodech podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., přičemž z obsahu dovolání je patrno, že tyto důvody se mají vztahovat k odsuzujícímu rozsudku Okresního soudu ve Znojmě, jakožto soudu nalézacího, že usnesení odvolacího soudu chtěl patrně dovolatel napadnout podle písm. m) citovaného ustanovení. Z námitek dovolatele je patrno, že brojí pouze proti předpisům procesním – včetně předpisů podzákonných. Obsahově tedy neuplatnil námitky hmotně právní, které by bylo možno podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Brojí pouze proti učiněným skutkovým zjištěním ohledně ovlivnění alkoholem – aniž by bylo možno zjistit, jaké skutkové zjištění považuje on sám za vyvrácené a jaké za správné. Pokud by měl být nesprávnými skutkovými zjištěními založen některý z dovolacích důvodů, muselo by se jednat o rozhodná skutková zjištění, která jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nimž nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy – viz §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v nyní účinném znění. Taková vadná zjištění však ve věci nejsou. Soudy řádně odůvodnily,
proč dovodily nezpůsobilost dovolatele řídit automobil následkem požití alkoholu. V souladu s ustálenou judikaturou přitom nepovažovaly za rozhodné, že „není dána najisto zjištěná míra ovlivnění alkoholem (rozbor krve)“ – viz v bodu 17 a 18 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a obdobně v bodu 12 odůvodnění usnesení soudu odvolacího. Oba soudy k tomu v uvedených částech svých rozhodnutí přiléhavě odkázaly na rozhodnutí č. 26/2008 Sb. rozh. tr. a uvedly množství okolností umožňujících pouze jediný závěr – že dovolatel byl pod takovým vlivem alkoholu, že vůbec nebyl schopen ovládat svůj automobil (usnutí v křižovatce, nejistý odjezd po probuzení, zápach alkoholu, zastřená mluva, zpomalené reakce, nereagování na výzvy nepít vodu, obtíže při provádění dechové zkoušky a vulgární konstatování vstříc příjezdu služebního vozidla policie . To, že dechová zkouška je jen jedním (a nikoliv nejvýznamnějším) důkazem o míře opilosti řidiče je patrno i z obsáhlé judikatury, na niž státní zástupce odkazuje. Z této judikatury je pak zřejmé, že při hodnocení důkazů se oba soudy řídily po desítky let ustáleným názorem Nejvyššího soudu, že pokud svědci popisují takové projevy opilosti obviněného řidiče, z nichž je zcela zřejmá jeho neschopnost bezpečně ovládat jím řízené vozidlo, pak konkrétní výsledek dechové nebo krevní zkoušky již není rozhodným důkazem o naplnění či nenaplnění znaků přečinu podle §274 odst. 1 tr. zákoníku. Ze shora uvedených důvodů proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Z hlediska ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný M. P. ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Obviněný má za to, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je stíhán, neboť k tomu nejsou opatřeny relevantní usvědčující důkazy. Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu uvádí, že z hlediska namítaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je podstatné, že všechny výsledky dechových zkoušet o překročení hranice 1 g/kg alkoholu v krvi byly v souladu se svědky popisovaným nejistým způsobem jízdy obviněného. Nelze zde proto hovořit o absenci usvědčujících důkazů, ani o rozporu mezi skutkovým zjištěním o opilosti obviněného a výsledkem tří zkoušek jeho dechu.
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dále dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle tohoto dovolacího důvodu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). K tomuto dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. namítl, že nebylo možno legálním způsobem zjistit, jaké množství alkoholu obsahovala jeho krev. Z těchto důvodů je proto dle názoru obviněného jeho trestněprávní odpovědnost zcela vyloučena.
Nejvyšší soud konstatuje, že v podaném dovolání obviněný nepopírá, že své vozidlo řídil pod vlivem alkoholu. Netvrdí ani, že by snad bylo množství alkoholu v jeho krvi nižší než judikaturou uznávaná hranice 1 g/kg. Jeho námitky směřují pouze proti metodice měření. Tedy proti procesu, jímž bylo předmětné množství alkoholu zjištěno. Nejvyšší soud k uvedeným námitkám uvádí, že přestože byla zjištěna odchylka mezi měřeními dechovými analyzátory více jak 10 %, nelze pominout, že hodnoty přesahovaly výrazně přes 1 měřenou promile. V projednávaném případě byla opakovanými dechovými zkouškami u obviněného zjištěna v čase 06:22 hod. hladina 1,78 promile alkoholu v dechu, následně v 06:32 hod. 1,46 promile, v čase 06:40 hod. 1,98 promile a nakonec v 06:46 hod. 2,29 promile alkoholu v dechu. Tyto výsledky obviněný bez jakékoli připomínky či výhrady i vlastnoručně podepsal. Nejvyšší soud pro úplnost dále uvádí, že z judikatorních rozhodnutí lze dovodit, že i když není dána najisto zjištěná míra ovlivnění alkoholem, lze o případném vyloučení způsobilosti řidiče rozhodnout nejen na základě výsledků dechových zkoušek, ale i výpovědí svědků o způsobu jízdy a jeho chování. Lze odkázat například na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2011, sp. zn. 7 Tdo 864/2011, v němž obviněný obdobně namítal nesprávnou metodiku měření. Nejvyšší soud zde uvedl, že trestní stíhání řidiče motorového vozidla obviněného z přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku není vyloučeno ani v případě, jestliže se nepodařilo objektivně zjistit přesné množství alkoholu v jeho krvi v době jízdy. S tím, že není-li k dispozici údaj o množství alkoholu v krvi řidiče, je možné a nutné stav vylučující způsobilost dovodit ze souhrnu ostatních okolností, za nichž byla jízda řidiče motorového vozidla uskutečněna, např. ze způsobu jízdy, z celkového chování řidiče apod. V projednávaném případě všichni slyšení svědkové – strážníci Městské policie XY, příslušníci PČR OO XY, policista dopravního inspektorátu i J. S., který prvotně zaznamenal obviněného při řízení vozidla – shodně uvedli, že obviněný byl dle jejich vnímání a zkušeností pod vlivem alkoholu. Dané potvrzovaly nejen provedené dechové zkoušky s hodnotami nad 1,46 promile alkoholu v dechu, ale dále i zápach alkoholu z prostor vozidla, špatná artikulace, ne zcela koordinované, zpomalené pohyby obviněného, ale také kamerový záznam, který zachycuje zjevně pomalý způsob vyhledání dokladů a problematickou realizaci dechových zkoušek. Rozhodně se proto nelze ztotožnit s námitkami obviněného, který s ohledem na výsledky provedené dechové zkoušky nepovažuje za jednoznačně prokázané naplnění znaků přečinu, ze kterého byl shledán vinným.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného M. P. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 5. 2023
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu