ECLI:CZ:NS:2023:4.TDO.654.2023.1
sp. zn. 4 Tdo 654/2023-1126
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 8. 2023 o dovolání obviněného J. K. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. 44 To 78/2023, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 3 T 27/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 1. 2023, sp. zn. 3 T 27/2022 (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“), byl obviněný J. K. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným dílem samostatně, dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku přečinem ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §156 odstavec 1 tr. zákoníku [jednání pod I], kterého se dopustil společně se spolupachatelkou A. P., a přečinem ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §156 odstavec 1 tr. zákoníku [jednání pod bodem II]. Podle skutkových zjištění se trestné činnosti dopustil tím, že:
I. v období od roku 2019 do 12. 1. 2022 obžalovaný J. K. sám v Praze, náměstí XY a na dalších místech v Praze ze svého osobního vozidla značky Mercedes Benz E 220 Bluetec, registrační značky XY, anebo obžalovaná A. P. v Praze, v místě bydliště obžalovaných po jejich předchozí vzájemné telefonické domluvě, na základě inzerce nabídky na internetu neoprávněně prodávali a za účelem prodeje přechovávali farmaceutika určená k léčbě erektilní disfunkce, zejména léčivo Kamagra, Cenforce, Cobra, přičemž tato farmaceutika uváděli na trh v České republice, aniž by jim byla udělena řádná registrace ve smyslu §25 odst. 1 zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o léčivech“), a aniž by byli osobami způsobilými pro zacházení s léčivy podle §20 an. zákona o léčivech ve smyslu požadavků zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu
zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta (dále jen „zákon o odborné způsobilosti“), kdy za těchto okolností distribuce takových přípravků může mít negativní dopad na zdraví a život jednotlivých odběratelů, kterých měli dle zajištěné elektronické komunikace nejméně desítky, takto učinili nejméně stovky prodejů a za účelem prodeje přechovávali uvedené léčivo v hodnotě nejméně 1 070 942,68 Kč, přičemž konkrétně se podařilo ztotožnit následující prodeje, odběratele a za účelem prodeje přechovávaná léčiva:
1) v přesně nezjištěné době od roku 2019 do doby zadržení obžalovaných dne 12. 1. 2022, v Praze, XY před domem XY, po předchozí vzájemné telefonické domluvě obžalovaných prodala obžalovaná A. P. Z. Č., narozenému XY, nejméně ve dvou případech po jednom platu přípravků Kamagra a Cenforce za částku celkem 2 000 Kč,
2) v blíže nezjištěné době od konce roku 2019 do doby zadržení obžalovaných dne 12. 1. 2022, v Praze, XY před domem XY, po předchozí vzájemné telefonické domluvě obžalovaných prodala obžalovaná A. P. J. S., narozenému XY. nejméně ve třech případech nejméně celkem 4 balení přípravku Kamagra gel za částku 700 Kč za balení, a dále v jednom případě obžalovaný J. K. v Praze, XY , prodal J. S. jedno balení přípravku Kamagra gel za částku 700 Kč,
3) ve dnech 6. 10. 2020, 17. 11. 2020 a 29. 3. 2021 v Praze, XY před domem XY, po předchozí vzájemné telefonické domluvě obžalovaných prodala obžalovaná A. P. M. K.,narozenému XY, vždy za částku 700 Kč po jednom balení přípravku Kamagra gel,
4) obžalovaný J. K. v přesně nezjištěné době od konce roku 2020 do doby zadržení obžalovaného dne 12. 1. 2022 na blíže nezjištěném místě v centru Prahy prodal nejméně v pěti případech L. D., narozenému XY, po jednom balení o 4 tabletách přípravku určeného k léčbě erektilní disfunkce za částku v řádech stovek Kč za balení,
5) dne 7. 10. 2021 v Praze, XY před domem XY, po předchozí vzájemné telefonické domluvě obžalovaných prodala obžalovaná A. P. T. Z., narozenému XY, jeden blistr přípravku na léčbu erektilní dysfunkce za částku 2 000 Kč,
6) v přesně nezjištěné době mezi přelomem září a října 2021 a koncem roku 2021 obžalovaný J. K. v Praze , na náměstí XY, před budovou XY , prodal D. B., narozenému XY, v jednom případě za částku nejméně 1 300 Kč jedno plato přípravku Cenforce 200 mg po deseti tabletách, a ve druhém případě jedno plato přípravku Cenforce 200 mg po deseti tabletách společně s gelem Kamagra 100 Oral Jelly za částku kolem 2 000 Kč, a dále po předchozí vzájemné telefonické domluvě obžalovaných prodala obžalovaná A. P., D. B.v Praze, XY před domem XY, dvě plata přípravku Cenforce 200 mg po deseti tabletách za částku nejméně 1 300 Kč za plato,
7) dne 4. 11. 2021 v 15:06 hodin v Praze, XY, po předchozí vzájemné telefonické domluvě obžalovaných prodala obžalovaná A. P. v rámci povoleného předstíraného převodu policistovi OEČ XY jedno originální balení léčiva Kamagra 100 Gold obsahující 4 tablety za částku 500 Kč,
8) v blíže nezjištěném počtu případů prokazatelně dne 16. 11. 2021, v Praze, XY, na zastávce MHD, po předchozí vzájemné telefonické domluvě obžalovaných prodala obžalovaná A. P. M. Č., narozenému XY, za částku 500 Kč jedno balení přípravku Kamagra po 4 tabletách,
9) v blíže nezjištěné době od roku 2021 do doby zadržení obžalovaných dne 12. 1. 2022 obžalovaný J. K. sám v Praze, na náměstí XY, a obžalovaná A. P. po předchozí vzájemné telefonické domluvě obžalovaných v Praze, XY před domem XY, celkem nejméně v 5 případech prodali J. G., narozenému XY, blíže nezjištěné množství přípravku Kamagra gel v ceně 100 Kč za jeden sáček,
10) v přesně nezjištěné době od roku 2021 do doby zadržení obžalovaných dne 12. 1. 2022 v Praze, XY před domem XY, po předchozí vzájemné telefonické domluvě obžalovaných prodala obžalovaná A. P. J. J., narozenému XY, nejméně ve čtyřech případech po jednom balení přípravku Cobra 120 za částku 700 Kč za balení,
11) obžalovaný J. K. v přesně nezjištěné době od roku 2021 do doby zadržení obžalovaného dne 12. 1. 2022 na blíže nezjištěném místě v centru Prahy prodal nejméně ve třech případech M. B., narozenému XY, po jednom balení o 4 tabletách přípravku určeného k léčbě erektilní disfunkce za částku 400 Kč až 500 Kč,
12) obžalovaný J. K. v blíže nezjištěné době koncem roku 2021 v Praze, na XY, po předchozí telefonické domluvě prodal Š. N., narozenému XY, v jednom případě 1 kus přípravku Kamagra gel za blíže nezjištěnou cenu nižší než 800 Kč,
13) obžalovaný J. K. dne 12. 1. 2022 v době kolem 16:50 hodin v Praze, XY před domem XY, ve svém osobním vozidle Mercedes Benz E 220 Bluetec, registrační značky XY, neoprávněně za účelem dalšího prodeje přechovával v zavazadlovém prostoru přípravky na léčbu erektilní disfunkce, konkrétně Kamagra 100 Oral Jelly (13 krabiček), Cobra 150 (9 blistrů), Kamagra Gold (20 blistrů po 4 tabletách), Kamagra Super (12 blistrů po 4 tabletách), Kamagra 100 (11 blistrů po 5 tabletách), Cenforce 200 (7 blistrů po 10 tabletách), Lovegra (8 blistrů po 4 tabletách), Vidalista 40 (5 blistrů po 10 tabletách), Cialis (5 blistrů po 8 tabletách), Kamagra 100 (24 krabiček), Cenforce 200 (5 blistrů po 10 tabletách), Vidalista 40 (6 blistrů 10 tabletách), Cobra 120 (10 blistrů po 5 tabletách), Lovegra (10 blistrů po 4 tabletách), Kamagra Gold (10 blistrů po 4 tabletách),
14) obžalovaný J. K. dne 12. 1. 2022 v době kolem 18:00 hodin v Praze, XY , v bytě obývaném obžalovanými, neoprávněně za účelem dalšího prodeje přechovával přípravky na léčbu erektilní disfunkce, konkrétně Cobra 120 (1 blistr po pěti tabletách), Super Kamagra (4 balení po 4 tabletách), Kamagra Oral Jelly 100 mg (18 balení), Cenforce 200 (4 balení o 10 blistrech po 10 tabletách), VIDALISTA 60 (2 balení o 10 blistrech po 10 tabletách), Lovegra (20 blistrů po 4 tabletách), Cobra 120 (20 blistrů po 5 tabletách), Kamagra 100 (7 krabiček s jedním blistrem po 4 tabletách), Kamagra 100 (40 blistrů po 4 tabletách), Kamagra Super (17 blistrů po 4 tabletách), Kamagra 100 (20 blistrů po 4 tabletách a jeden blistr po 2 tabletách), Kamagra Super (7 blistrů po 4 tabletách), Kamagra Oral Jelly (1 balení po 5 sáčcích), Lovegra (9 blistrů po 4 tabletách), Vidalista 40 (5 blistrů po 10 tabletách a jeden blistr se dvěma tabletami), Cialis (13 blistrů po 2 tabletách), Cenforce 200 (3 blistry po 10 tabletách a jeden blistr po 5 tabletách), Cenforce 150 (3 blistry po 10 tabletách), Cobra 120 (13 blistrů po 5 tabletách)
II. obžalovaný J. K. samostatně poté, co mu bylo dne 12. 1. 2022 sděleno obvinění pro jednání specifikované pod bodem I. do dne 12. 4. 2022, na základě inzerce nabídky na internetu neoprávněně prodával a za účelem prodeje přechovával farmaceutika určená k léčbě erektilní disfunkce, zejména léčivo Kamagra, Cenforce, Cobra, přičemž tato farmaceutika uváděl na trh v České republice, aniž by mu byla udělena řádná registrace ve smyslu §25 odst. 1 zákona o léčivech, a aniž by byl osobou způsobilou pro zacházení s léčivy podle §20 an. zákona o léčivech ve smyslu požadavků zákona o odborné způsobilosti, kdy za těchto okolností distribuce takových přípravků může mít negativní dopad na zdraví a život jednotlivých odběratelů, a to konkrétně:
1) v přesně nezjištěné době od roku 2021 nejméně do 11. 4. 2022, po předchozí telefonické domluvě prostřednictvím aplikace WhatsApp, prodal J. M., narozenému XY, nejméně dvakrát 6 plat a jedenkrát 5 plat přípravku Kamagra (1 plato po 4 tabletách za částku 500 Kč), tzn. celkem nejméně 17 plat přípravku Kamagra za částku 8 500 Kč, které mu prostřednictvím České pošty zasílal na adresu bydliště XY,
2) dne 12. 4. 2022 kolem 12:50 hodin v Praze, XY, po předchozí telefonické domluvě prodal v rámci povoleného předstíraného převodu policistovi OEČ XY, za celkovou částku 3 000 Kč šest blistrů přípravku Kamagra Gold 100 obsahujících 6 x 4 tablety zelené barvy,
3) dne 12. 4. 2022 v době kolem 16:10 hodin, v Praze, na křižovatce ulic XY a XY za účelem dalšího prodeje neoprávněně přechovával ve svém osobním vozidle Mercedes Benz E 220 Bluetec, registrační značky XY, přípravky na léčbu erektilní dysfunkce, konkrétně přípravky Kamagra 100 (19 nerozbalených balení v každém 7 pytlíčků s tekutinou a jedno rozbalené balení s 5 pytlíčky s tekutinou), Kamagra Super (10 balení o 1 blistru po 4 tabletách), Kamagra Gold (14 blistrů po 4 tabletách), Lovegra (5 blistrů po 4 tabletách), Cobra 120 (10 blistrů po 5 tabletách a 1 blistr se 3 tabletami), Cenforce 150 (4 blistry po 10 tabletách), Vidalista 40 (4 blistry po 10 tabletách), Vidalista 60 (6 blistrů po 10 tabletách), Cenforce 200 (6 blistrů po 10 tabletách) .
2. Za uvedené přečiny uložil soud prvního stupně obviněnému podle §156 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu výkon tohoto trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let. Podle §70 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a sice finanční hotovosti ve výši 242 900 Kč a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí následujících věcí:
1) osobní vozidlo značky Mercedes-Benz E 220 Bluetec, hnědé barvy , RZ: XY, VIN XY, včetně klíče a malého a velkého technického průkazu č. XY a č. XY
2) mobilní telefon zn. Samsung Galaxy A52s modré barvy, IMEI: 352599504214706/01, 353137644214705/01,
3) mobilní telefon zn. Samsung Galaxy A70, IMEI: 358382104799812, 358383104799810,
4) Cenforce 150 (7 blistrů po 10 tabletách),
5) Cenforce 200 (4 balení o 10 blistrech po 10 tabletách),
6) Cenforce 200 (21 blistrů po 10 tabletách a jeden blistr po 5 tabletách),
7) Cialis (13 blistrů po 2 tabletách),
8) Cialis (5 blistrů po 8 tabletách),
9) Cobra 120 (54 blistrů po 5 tabletách a 1 blistr se 3 tabletami),
10) Cobra 150 (9 blistrů),
11) Kamagra 100 (7 krabiček s jedním blistrem po 4 tabletách),
12) Kamagra 100 (24 krabiček),
13) Kamagra 100 (60 blistrů po 4 tabletách a jeden blistr po 2 tabletách),
14) Kamagra 100 (11 blistrů po 5 tabletách),
15) Kamagra Gold (50 blistrů po 4 tabletách, 1 blistr se 2 tabletami),
16) Kamagra 100 Oral Jelly (31 balení),
17) Kamagra 100 Oral Jelly (19 nerozbalených balení v každém 7 pytlíčků s tekutinou a jedno rozbalené balení s 5 pytlíčky s tekutinou),
18) Kamagra Oral Jelly (1 balení po 5 sáčcích),
19) Kamagra Super (46 blistrů po 4 tabletách),
20) Super Kamagra (4 balení po 4 tabletách),
21) Lovegra (52 blistrů po 4 tabletách)
22) Vidalista 40 (20 blistrů po 10 tabletách a jeden blistr se dvěma tabletami),
23) Vidalista 60 (26 blistrů po 10 tabletách),
24) 3 ks podacích lístků.
3. Spoluobviněná A. P. byla odsouzena podle §156 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku jí výkon tohoto trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let.
4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný i spoluobviněná P. odvolání, které směřovali do všech výroků. O podaných odvoláních rozhodl Městský soud v Praze usnesením dne 29. 3. 2023, sp. zn. 44 To 78/2023 (dále jen „soud druhého stupně“, popř. „odvolací soud“), tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ohledně obviněného J. K. zrušil toliko ve výroku o trestu propadnutí věci, a to finanční hotovosti ve výši 242 900 Kč. Podle §256 tr. ř. odvolání spoluobviněné A. P. zamítl. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. 44 To 78/2023, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání do všech výroků. Dovolatel výslovně uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
6. Dovolatel má za to, že v nalézacím řízení nebyl náležitě zjištěn skutkový stav věci, soudy se nevypořádaly zejména s tím, zda skutečně došlo k naplnění skutkové podstaty trestného činu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §156 tr. zákoníku, zejména jeho objektu. Dovolatel současně výslovně odkazuje na veškerá svá vyjádření v rámci prvoinstančního i odvolacího řízení obsažená jednak v příslušných protokolech, dále pak i v jednotlivých podáních konkrétním orgánům činným v trestním řízení, kdy tato svá vyjádření považuje za konzistentní a od samého počátku trestního stíhání neměnná.
7. Podle jeho názoru se soudy nesprávně vypořádaly s otázkou, zda jsou léčiva, která měl prodat, skutečně závadná a způsobilá ohrozit lidské zdraví. Soudy nižších stupňů nemají dostatečné odborné znalosti na to, aby mohly sami vyhodnotit, zda existují reálná zdravotní rizika při užívání předmětných léčiv. Otázka možného ohrožení lidského zdraví musí být zodpovězena osobou, která má k tomu náležité odborné znalosti, tudíž soudním znalcem z oboru farmakologie. Akcentuje, že s tímto závěrem se nadto ztotožnil i státní zástupce v průběhu veřejného zasedání o odvolání, jehož vyjádření následně cituje. Obviněný má za to, že závěr o skutečné nebezpečnosti předmětných léčiv nebyl vysloven žádným k tomu příslušným orgánem, ani Státním ústavem pro kontrolu léčiv (dále jen „SÚKL“), který navíc sám poukázal na naplnění skutkové podstaty přestupku podle zákona o léčivech. Zdůrazňuje, že ani samotný SÚKL nikdy nevyslovil závěr o skutečné nebezpečnosti, škodlivosti nebo zdravotní závadnosti prodávaných léčiv, pouze připustil, že se může jednat o přestupek na úseku léčiv.
8. Na podporu svých dosavadních tvrzení poukazuje obviněný na obdobné případy z minulosti, kdy lékaři aplikovali neschválená léčiva pacientům a byli za to postiženi maximálně v rámci přestupkového řízení. Skutečnost, že léčivo nebylo schváleno ze strany SÚKL, nemůže sama o sobě automaticky znamenat, že se jedná o produkt, který by ohrožoval lidské zdraví. Takovéto nahlížení na věc a postih na úrovni trestněprávní je porušením vnímání trestního práva jako ultima ratio , stejně jako porušením zásady subsidiarity trestní represe.
9. Dovolatel dále uvádí, že odvolací soud vyslovil závěr o nebezpečnosti léčivého přípravu toliko na základě skutečnosti, že předmětný přípravek podléhá registraci u SÚKL. Namítá, že odvolací soud zcela pominul materiální stránku věci a vycházel pouze z formálních předpokladů, podle níž jakýkoliv přípravek, který nebyl schválen (a v tomto případě ani posuzován) ze strany SÚKL, je automaticky zdraví nebezpečný. Se závěrem, že veškeré léčiva, která nebyla tímto orgánem schválena, jsou automaticky nebezpečná, nelze z logiky věci souhlasit. Postih na úrovni trestněprávní tak považuje za zcela nepřiměřený. Obviněný poukazuje na to, že odvolací soud v bodě 11 napadeného usnesení sám přistoupil k vyhodnocování adekvátního obsahu léčivé látky a míře její škodlivosti, ačkoliv k tomuto nemá jakékoliv odborné znalosti, aby tak mohl činit. Závěr odvolacího soudu o tom, že jeho jednání dosahovalo vysoké nebezpečnosti v důsledku vyššího obsahu účinné látky oproti jiným přípravkům tohoto typu, je zcela nepodložená domněnka a soud se v tomto směru dopustil přehnaně excesivního výkladu, a současně se dá říci, že uvedeným postupem rovněž zásadním způsobem překročil své kompetence a odborné znalosti.
10. Současně poukazuje na skutečnost, že léčiva se stejnou účinnou látkou, jakou má např. léčivo Kamagra, tj. sildenafil, je již v dnešní době volně prodejné, to tedy znamená bez lékařského předpisu, konkrétně např. v sousední Polské republice. Jedná se o léčivo MAXON. Ačkoliv si je plně vědom územní působnosti zákonů každého státu, nelze podle jeho názoru ignorovat skutečnost, že v rámci volného pohybu zboží a osob v rámci Evropské unie, si nyní mohou i občané České republiky nakoupit v sousedním členském státě léčiva, která mají stejnou účinnou látku jako léčiva, pro jejichž prodej je trestně stíhán. Nesouhlasí s tvrzením odvolacího soudu, že posouzení škodlivosti konkrétního přípravku je otázkou autonomní právní úpravy jednotlivých států, neboť škodlivost látky na lidský organismus je otázkou čistě faktickou, ale nikoliv otázkou právní. Dále poukazuje na svědecké výpovědi, z nichž vyplývá, že nikdo ze svědků neměl po požití léčiv žádné zdravotní potíže, někteří potvrdili poučení o možných rizicích. Přibližně polovina svědků uvedla, že si informace o možných vedlejších účincích vyhledali předem sami, obvykle na internetu, kde jsou volně dostupné. K ohrožení ani poškození zdraví žádné osoby nedošlo (a ani dojít nemohlo).
11. Jak nalézací, tak i odvolací soud, podle názoru obviněného tedy fakticky zcela rezignovaly na prokázání stěžejní skutečnosti, a to, zda jsou předmětné léčivé přípravky doopravdy nebezpečné lidskému zdraví a na základě jakých skutečností k takovému závěru dospěly. Soudy vycházely pouze z formálního stavu věci, který sám o sobě ani nemůže prokázat naplnění skutkové podstaty stíhaného trestného činu a po celou dobu trvání trestního stíhání se odmítají zabývat materiální stránkou tohoto případu, tedy zda doopravdy ohrozil něčí zdraví, a v tomto duchu odmítly provedení navrhovaného důkazu znaleckým posudkem. Tímto postupem došlo k bezprostřednímu porušení řady profilových zásad s trestním právem spojených, zejména pak zásady materiální pravdy (kdy nedošlo ke zjištění stavu věci v rozsahu, o němž nejsou důvodné pochybnosti a orgány činné v trestním řízení tak nevycházely ze spolehlivě zjištěného stavu věci) nebo zásady subsidiarity trestní represe, či presumpce neviny. Rovněž akcentuje, že soudy přesvědčivě nezdůvodnily, proč nepovažovaly za vhodné postupovat podle §222 odst. 2 tr. ř., když skutek naplňuje veškeré podmínky přestupku podle §108 a násl. zákona o léčivech. Má za to, že je na místě uplatnit právě zásadu subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku, protože nebyla prokázána tak vysoká společenská škodlivost na základě, které by nepostačilo uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu.
12. Následně se obviněný zabýval uloženým trestem propadnutí věci, zejména osobního automobilu Mercedes-Benz. Vyslovuje přesvědčení, že uložený trest je přehnaně excesivní. Orgány činnými v trestním řízení nebylo náležitě prokázáno, že se svým jednáním obohatil v tvrzeném rozsahu. Stran majetkového prospěchu bylo vycházeno pouze ze součtu částek uhrazených prostřednictvím bankovních převodů, kterými měl hradit nákup léčivých přípravků. Na základě takto vykonstruované částky bylo dovozeno, že měl získat značný majetkový prospěch. Tento závěr považuje za mylný, neboť předpokládá existenci skutečností, aniž by byly provedeny adekvátní důkazy k jejich prokázání. Jedná se o závěr zcela vykonstruovaný.
13. Stran objednaných balíků s léčivy uvádí, že nebylo výjimkou, že balík buďto nedorazil, nebo v něm nebyly žádné léčivé přípravky – stal se obětí podvodu a neobdržel to, co si přes internet objednal a zaplatil. Není tedy možné s jistotou ani vyšší mírou pravděpodobnosti tvrdit, že nakoupil léčiva v hodnotě 1 070 942,68 Kč. Soudy bez náležitých důkazů odmítly jeho tvrzení, že častokrát léčiva prodal za cenu nákupní, případně je daroval. Tvrdí, že ze svědeckých výpovědí lze toliko dovodit, že prokazatelně prodal léčivé přípravky pouze v řádu několika tisíců korun českých. Z uložených kontaktů a fotek poštovních zásilek nelze prokázat, zda léčiva doopravdy odeslal poštou, případně zda byly dobírky vyzvednuty. V této části si soud pouze dotvořil skutkový děj, aniž by pro takový závěr měl dostatek důkazů. Závěrem pak shledává, že nebylo postupováno podle zásady in dubio pro reo, čímž došlo k porušení další profilové zásady trestního procesu. Z uvedených důvodů má za to, že závěr soudu o získaném majetkovém prospěchu nemá oporu v provedeném dokazování a je tak nepřezkoumatelný. V návaznosti na to je i vyslovený trest propadnutí motorového vozidla zcela neadekvátní a nedůvodný.
14. V závěru podaného dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud přezkoumal obě shora citovaná napadená rozhodnutí, a aby následně rozhodl ve smyslu ustanovení §265k odst.1 tr. ř. tak, že napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 1. 2023, č. j. 3 T 27/2022-1032, a na to navazující usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2023, č. j. 44 To 78/2023-1071, zruší a současně přikáže prvoinstančnímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
15. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k podanému dovolání ze dne 13. 7. 2023, sp. zn. 1 NZO 485/2023, nejprve shrnula průběh trestního řízení, trestnou činnost dovolatele, jeho argumentaci a uplatněný dovolací důvod. Uvádí, že z hlediska namítaných vad dovolatel správně uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak jeho dovolací argumentaci bylo možné spojit i s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť dovolatel zpochybnil správnost samotné právní kvalifikace skutku jako přečinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §156 odst. 1 tr. zákoníku, a to jak z hlediska naplnění jeho objektivní stránky, tak z hlediska nedostatečné společenské škodlivosti, neboť namítl, že jeho jednání by mohlo být spíše posouzeno jako přestupek, než jako trestný čin. Státní zástupkyně akcentuje, že objektem předmětného trestného činu je zájem na ochraně lidského zdraví, a to nejen před potravinami, ale i jinými předměty, mezi něž je třeba zahrnout i léky, jejichž použití i užití k obvyklému účelu je lidskému zdraví nebezpečné. Akcentuje, že obviněný za účelem distribuce přechovával preparáty k perorální léčbě erektilní disfunkce, které v sobě obsahovaly léčivou látku sildenafil, které nejsou v České republice dostupné bez lékařského předpisu (léčivo Viagra). Obviněným distribuovaný léčivý přípravek nebyl registrován u Státního ústavu pro kontrolu léčiv, který dohlíží nad bezpečností léčivých přípravků. SÚKL přitom před nelegálními přípravky Kamagra, Sildenafil, Citrate, Tafalis a Tadalafil varoval již dne 31. 8. 2007 s tím, že užívání těchto preparátů bez lékařského dozoru může být pro člověka velmi nebezpečné. Státní zástupkyně tak zdůrazňuje, že v případě obviněným prodávaných léčivých přípravků se jednoznačně jednalo o léčivo, které, podobně jako všechny léky, má nežádoucí účinky. Stejně tak jako jiné léky má v některých případech kontraindikace, jeho účinky se mohou ovlivňovat s účinky jiných léků, stejně tak jako je třeba dbát na užití maximální denní dávky, a proto toto léčivo je jen na lékařský předpis. Bylo prokázáno, že jednoznačnou preferencí obviněného bylo dosažení zisku, tudíž preparáty prodával bez poučení o zdravotních rizicích i bez příbalových letáků a nechával riziko užití vyloženě na odběratelích.
16. Státní zástupkyně má za to, že zákonné znaky skutkové podstaty předmětného trestného činu bezezbytku obviněný naplnil, neboť užití těchto preparátů k obvyklému účelu bylo lidskému zdraví skutečně nebezpečné, protože předmětné léčivé přípravky, tak jako každý lék, mají své kontraindikace a nežádoucí účinky. Obviněný předmětné preparáty získával nákupem prostřednictvím objednávek ze zahraničních internetových obchodů, aniž by mohl garantovat kvalitu a účinnost nabízeného léčiva, které vždy obsahovalo minimálně maximální denní dávku sildenafilu, v případě prostředku Cenforce dokonce dvojnásobně. Je toho názoru, že konzumenti předmětných léčivých prostředků tedy byli nepochybně ohroženi na zdraví, neboť předmětné preparáty nemohou bez ohrožení užívat naprosto všichni. Obviněný však plošně tyto léčivé přípravky s účinnou látkou sildenafil přechovával, nabízel a prodával. V daném směru tudíž nebylo třeba doplňovat dokazování o znalecké zkoumání vážící se ke stanovení konkrétních nebezpečí užitím u pacientů trpících různými diagnózami, neboť již skutečnost, že šlo o farmakologický prostředek, před jehož aplikací je vždy třeba zjistit anamnézu a zamezit tak tomu, aby tento léčivý přípravek užila osoba s kontraindikací, případně osoba, která by mohla mít nežádoucí účinky, je dostatečným argumentem pro závěr, že došlo k ohrožení zdraví těch, kteří si za nestandardních podmínek sami toto léčivo obstarali, což jim obviněný usnadnil svojí internetovou inzercí. Již tyto skutečnosti spolu s faktem, že předmětné léčivo je vázáno na lékařský předpis, svědčí o tom, že obviněný naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §156 odst. 1 tr. zákoníku.
17. Stran zásady subsidiarity trestní represe státní zástupkyně poukazuje na celkovou společenskou škodlivost činu, pro kterou jsou určující zejména význam chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsob provedení činu a jeho následky, okolnosti, za kterých byl čin spáchán, osoba pachatele, míra jeho zavinění a jeho pohnutka, záměr nebo cíl. Zdůrazňuje, že neuplatnění trestní odpovědnosti s poukazem na uvedenou zásadu obvykle přichází v úvahu u trestných činů naplňujících jen základní skutkovou podstatu. Připouští, že v zásadě ale není vyloučeno, aby s poukazem na zásadu subsidiarity trestní represe nebyla trestní odpovědnost uplatněna ani v případě kvalifikovaných skutkových podstat trestných činů. Ovšem státní zástupkyně si nemyslí, že by v posuzovaném případě přicházela v úvahu aplikace §12 odst. 2 tr. zákoníku, a to vzhledem k délce doby, po kterou obviněný přechovával, nabízel a prodával léčivé přípravky s obsahem sildenafilu, stejně tak jako vzhledem k množství osob, kterým tyto přípravky nabízel, a v neposlední řadě vzhledem k jeho zištnému motivu, neboť obviněný i přesto, že věděl, že jím přechovávané, nabízené a prodávané léčivé prostředky jsou v České republice pouze na lékařský předpis, tuto skutečnost, včetně zdraví odběratelů, naprosto ve jménu svého vlastního prospěchu ignoroval.
18. Ohledně námitek obviněného, které se váží k nepřiměřené přísnosti ukládaného trestu, státní zástupkyně konstatuje, že tyto nepovažuje za podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod, avšak ani žádný jiný, neboť obviněný nenamítá nesplnění zákonných podmínek pro uložení trestu propadnutí věci, ale jeho přísnost. Je přitom evidentní, že podmínky §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byly naplněny, neboť automobil, který mu náležel, byl zjevně nástrojem trestné činnosti – přechovával v něm léčivo a z vozidla ho prodával.
19. Vzhledem ke shora uvedenému státní zástupkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a učinil tak v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
20. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována, přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
21. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným, naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
22. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
23. Nejvyšší soud připomíná, že není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
24. Z podaného dovolání obviněného je patrné, že dovolatel uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolací důvod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dopadá na situace, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném (extrémním) rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. V případě tzv. extrémního rozporu se jedná o situaci, kdy skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy nebo skutková zjištění soudu nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení nebo dokonce skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Z dikce tohoto ustanovení není pochyb o tom, že naznačený zjevný rozpor se musí týkat rozhodných skutkových zjištění, nikoliv každých skutkových zjištění, která jsou vyjádřena ve skutku. Jinak vyjádřeno pro naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se musí jednat o taková skutková zjištění, která jsou rozhodující pro naplnění zvolené skutkové podstaty a bez jejich prokázání by jednání obviněného nebylo postižitelné podle trestního zákona (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2023, sp. zn. 7 Tdo 243/2023). Je tomu tak proto, že Nejvyšší soud je povolán a vždy byl povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další), tedy takové, které ve svém důsledku mají za následek porušení práva na spravedlivý proces. K tomu je dále ještě vhodné uvést, že v dovolacím řízení není úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a případně z nich vyvozoval vlastní skutkové závěry a nahrazoval tak činnost soudu prvního stupně, popř. druhého stupně. Nadto lze také poznamenat, že existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013) než soudy nižších stupňů. Jinak vyjádřeno, pro naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nestačí pouhé tvrzení o zjevném rozporu obsahu provedených důkazů se zjištěným skutkovým stavem, které je založeno toliko na jiném způsobu hodnocení důkazů obviněným, pro něho příznivějším způsobem. Ohledně procesně nepoužitelných důkazů je nutno uvést, že se musí jednat o procesní pochybení takového rázu, které má za následek nepoužitelnost určitého důkazu, který ovšem musí být pro formulování skutkového stavu z hlediska naplnění zvolené skutkové podstaty podstatný, což znamená, že takové procesní pochybení může zakládat existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem, a tudíž zakládat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 3 Tdo 791/2016, obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 7 Tdo 39/2010). V případě nedůvodného neprovedení požadovaných důkazů se musí jednat o případ tzv. opomenutých důkazů ve smyslu judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu.
25. Vzhledem ke konkrétnímu obsahu uplatněných dovolacích námitek považuje Nejvyšší soud především za vhodné uvést, že obviněný v rámci podaného dovolání uplatňuje v podstatě stejné námitky jako v řízení před soudy nižších stupňů, přičemž tyto na jeho obhajobu dostatečně reagovaly, tedy zabývaly se jí. V souvislosti s námitkami, které obviněný uplatnil v rámci podaného dovolání a jež jsou shodné s námitkami uplatněnými v řízení před soudy nižších stupňů je třeba uvést, že v situaci, kdy obviněný v rámci dovolání opakuje shodné námitky, které uplatnil před soudy nižších stupňů a tyto se s nimi řádně a náležitě vypořádaly, se jedná zpravidla o dovolání neopodstatněné [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu (C. H. BECK), ročník 2002, svazek 17, pod T 408)]. O takovou situaci se v dané věci jedná.
26. Navíc je nutno zdůraznit, že vzhledem k obsahu zvolené dovolací argumentace (subsidiarita trestní represe, naplnění objektu a objektivní stránky trestného činu), měl obviněný uplatnit i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který ovšem neuplatnil. Nejvyšší soud bez ohledu na tuto skutečnost uvádí, že tento dovolací důvod je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
27. Nejvyšší soud následně přistoupil k posouzení důvodnosti dovolání obviněného. Jak již bylo konstatováno, dovolatel výslovně uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pod tento zvolený dovolací důvod lze subsumovat námitku ohledně neprovedení všech požadovaných důkazů. Ostatní námitky z hlediska jejich obsahu nelze pod zvolený dovolací důvod podřadit, ale ani pod žádný jiný, popř. by byly tyto námitky podřaditelné pod jiný dovolací důvod [§265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (námitka naplnění objektivní stránky, subsidiarita trestní represe)], který ovšem obviněný výslovně neoznačil, a to ani slovním vyjádřením. Navíc i pokud by byly tyto námitky uplatněny pod odpovídajícím dovolacím důvodem, byly by zjevně neopodstatněné.
28. V dané souvislosti považuje ještě Nejvyšší soud za nutné uvést, že pokud obviněný odkazuje na svoji obhajobu, kterou uplatnil před soudy nižších stupňů, je tento odkaz z hlediska přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu zcela bezpředmětný, neboť vzhledem k tomu, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, jenž je založen na přesně stanovených dovolacích důvodech, je povinností dovolatele nejen v rámci dovolání výslovně označit uplatněné dovolací důvody, ale i také je podložit příslušnou dovolací argumentací. Jinak vyjádřeno, v rámci podaného dovolání nelze toliko odkázat na obsah podaného odvolání, popř. na obhajobu uplatněnou v rámci řízení před soudem prvního stupně či před orgány činnými v přípravném řízení, obviněný musí výslovně tvrzené skutečnosti rozvést v podaném dovolání, neboť Nejvyšší soud se v dovolacím řízení může zabývat jen těmi skutečnostmi, které jsou v obsahu dovolání uplatněny v souladu s obsahovými náležitostmi dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., tedy musí být uvedeny konkrétně přímo v textu dovolání. Z těchto důvodů je bezpředmětný odkaz obviněného na skutečnosti uplatněné v řádném opravném prostředku či v jiných podáních učiněných v předcházejících stadiích řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 8 Tdo 587/2012).
29. Ohledně námitek obviněného, které se vztahují k způsobu hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, jež podřazuje pod výslovně zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř . je nutno uvést následující. Především je nutno konstatovat, že se jedná o námitky skutkového charakteru. Z pohledu tohoto závěru je nutno upozornit, že skutková zjištění a jejich právní posouzení je třeba vždy důsledně odlišovat, a to i přes to, že právní posouzení skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy na skutková zjištění navazují. Platí, že námitky skutkového charakteru je možné v rámci dovolacího řízení přezkoumat pouze tehdy, pokud by byl dán tzv. extrémní nesoulad skutkových závěrů s provedenými důkazy, když jen za takové situace by bylo možno tyto námitky podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento nesoulad, jak již bylo naznačeno, je založen zpravidla tím, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Takový nesoulad ovšem Nejvyšší soud v dovoláním napadené věci neseznal, jak níže podrobněji rozvede, když těžiště argumentace dovolatele je založeno jen na prostém nesouhlasu se způsobem hodnocení důkazů soudy nižších stupňů a na předestření vlastní verze skutkového děje obviněným, pro něho příznivější. Zde je ještě nutno zdůraznit, že existenci extrémního rozporu není možno dovozovat jen z toho, že soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že obviněný se trestné činnosti dopustil. Jestliže soudy hodnotily provedené důkazy odlišně než obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo , případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1615/2014). Zároveň je nutné zdůraznit, že §2 odst. 5 tr. ř. ani §2 odst. 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak pro relativní váhu určitých druhů či typů důkazů. Důležité je, že soudy při hodnocení důkazů dodrží ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., tedy hodnotí provedené důkazy, jak jednotlivě, tak zejména v jejich souhrnu. Z hlediska práva na spravedlivý proces je však klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu 21. 1. 2009 sp. zn. 3 Tdo 55/2009).
30. Bez ohledu na tento závěr přesto považuje Nejvyšší soud za vhodné, skutečně toliko na podporu závěru, že v případě dovolatele nejde o případ tzv. extrémního nesouladu, v jeho výkladu Ústavním soudem, za nutné uvést, že soud prvního stupně k náležitému objasnění věci provedl všechny potřebné důkazy tak, jak to vyžaduje ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., takže zjistil takový skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí Tyto následně hodnotil, jak jednotlivě, tak v jejich vzájemných souvislostech, jak to vyžaduje ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. Soud prvního stupně na rozdíl od dovolatele hodnotil provedené důkazy komplexně, když v rámci hodnocení důkazů přihlédl jednak ke svědeckým výpovědím, jednak k pořízené fotodokumentaci, výsledkům ze sledování osob a věcí, protokolu o průběhu domovní prohlídky, zprávám a vyjádření SÚKL, elektronické komunikaci, prohlídce vozidla Mercedes-Benz, výpisu z bankovního účtu a zejména i k odbornému vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, internetové inzerce a obsahu užívaných mobilních telefonů (obviněného a spoluobviněné P.). Následně soud prvního stupně zcela logicky předestřel své hodnotící úvahy, a to i z pohledu obhajoby obviněného, přičemž pro stručnost lze odkázat na přesvědčivé a precizní odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (viz body 41–43 rozsudku soudu prvního stupně). Na obhajobu obviněného nakonec i velmi podrobně reagoval soud druhého stupně (viz body 6–17 usnesení soudu druhého stupně), a Nejvyšší soud pro stručnost na jejich úvahy zcela odkazuje.
31. Nejvyšší soud nemohl ani přisvědčit argumentaci obviněného ohledně zpochybňování rozsahu trestné činnosti, resp. množství dodaného a opět odeslaného zboží (léčiva na bázi viagry). Předně je tato námitka skutkového charakteru, přičemž obviněný jen vyjadřuje nesouhlas se skutkovými závěry soudů nižších stupňů, které vzešly z provedeného dokazování. Bez ohledu na tento závěr je nutno uvést, že soudy nižších stupňů se otázkou rozsahu trestné činnosti velmi podrobně zabývaly (viz bod 42 a další rozsudku soudu prvního stupně, bod 15 usnesení soudu druhého stupně) a Nejvyšší soud pro stručnost na jejich úvahy zcela odkazuje. Nad rámec tohoto závěru je nutno uvést, že ze zajištěné komunikace lze určit i výdělek na jednom balení daného konkrétního léčiva proti erektilní disfunkci (porovnání ceny nákupu a prodeje). V projednávané věci se jednalo o Kamagra gold: nákup za 104 Kč/prodej 500 Kč, Kamagra gel: nákup 190 Kč/prodej 700 Kč a Cobra: nákup 150 Kč/ prodej 500 Kč. Jednotlivé výše ceny prodeje těchto léčiv potvrdili i někteří svědci, byť někteří nedokázali v důsledku časového odstupu zcela přesně stanovit odebrané množství. Jinak vyjádřeno, výpovědi slyšených svědků potvrdili skutečnosti, které vyplývaly ze zajištěné komunikace.
32. Lze tedy uzavřít, že v předmětné věci se nejednalo o situaci důkazní nouze, resp. nejasnou důkazní situaci, neboť na straně soudů nevznikly žádné pochybnosti o zjištěném skutkovém stavu. Proto nebylo na místě aplikovat namítanou zásadu in dubio pro reo. Nad rámec tohoto závěru je nutno uvést, že uvedená zásada vyplývá z principu presumpce neviny (§2 odst. 2 tr. ř.). Takže tato námitka by nemohla zvolený dovolací důvod založit, když směřuje výlučně do skutkových zjištění soudů nižších stupňů a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo in dubio pro reo vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod. Nejvyšší soud dosud nepřipouští, aby bylo dodržení této zásady zkoumáno v dovolacím řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, ze dne 6. 5. 2015, sp. zn. 11 Tdo 496/2015, ze dne 8. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1569/2014, a na to navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 4 Tdo 467/2016, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 5 Tdo 595/2018.).
33. Bez ohledu na shora uvedené je třeba uvést, že pravidlo in dubio pro reo znamená, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Platí tedy, že jakkoli vysoký stupeň podezření sám o sobě není s to vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok (nález Ústavního soudu ze dne 13. 5. 1998, sp. zn. IV. ÚS 36/98). Jinak vyjádřeno, trestní řízení vyžaduje v tomto ohledu ten nejvyšší možný stupeň jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, alespoň na úrovni obecného pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“ (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. IV. ÚS 260/05, ze dne 12. 1. 2009, sp. zn. II. ÚS 1975/08, ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2142/11, aj.). Současně je ovšem nezbytné zdůraznit, že existence rozporů mezi důkazy ale sama o sobě neznamená, že by nebylo možné uznat obviněného vinným předmětným trestným činem a že by jakékoli rozpory mezi důkazy musely nutně vést k uplatnění pravidla in dubio pro reo , tj. k rozhodnutí v pochybnostech ve prospěch obviněného. Je tomu tak proto, že i přes rozpory mezi důkazy může soud podle konkrétní důkazní situace dospět ke spolehlivému závěru o spáchání trestného činu obviněným. Rozhodnout ve prospěch obviněného lze jen za předpokladu, jestliže existující rozpory jsou tak zásadní, že vina obviněného není nepochybná ani po pečlivém vyhodnocení všech důkazů, přičemž v úvahu již nepřichází provedení dalších důkazů. O naznačenou situaci se v dané věci nejednalo, když v tomto směru je třeba odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů, které odpovídá §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř.
34. Nejvyšší soud tedy uzavírá, že uváží-li se způsob, jakým se soudy s jednotlivými ve věci provedenými důkazními prostředky vypořádaly, neshledal v postupu soudů nižších stupňů vady a zjistil, že jejich rozhodnutí jsou logická a postrádají prvky svévole, podané závěry jsou předvídatelné a rozumné, korespondují s fixovanými závěry soudní praxe a nejsou výrazem svévole (libovůle). Výkladu, jejž soudy k jednotlivým výhradám obviněného podaly, nechybí smysluplné odůvodnění ani nevybočuje z mezí všeobecně (konsensuálně) akceptovaného chápání dotčených právních institutů, resp. není v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti, neboť vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. III. ÚS 1800/10). Nejvyšší soud proto uzavírá, že v projednávané věci se nejedná ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů, tj. vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování [srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp zn. IV. ÚS 1235/09 (N 144/58 SbNU 207), či ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97 (N 64/11 SbNU 125)].
35. Dále dovolatel rozporuje zamítnutí jeho důkazního návrhu na vypracování znaleckého posudku z oboru farmakologie ohledně zdravotního rizika užívání předmětných léků. Jak již bylo naznačeno, jedná se o námitku podřaditelnou pod zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí alternativě.
36. Nejvyšší soud považuje za vhodné nejprve předestřít některá obecná východiska tykající se tzv. opomenutých důkazů. Obecně lze tzv. opomenuté důkazy charakterizovat jako důkazy, které nebyly provedeny nebo hodnoceny způsobem stanoveným zákonem, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud nezabýval při postupu podle §2 odst. 6 tr. ř., protože takové důkazy téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí (§125 odst. 1 tr. ř.), ale současně též porušení pravidel spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 Listiny). Za opomenuté důkazy se v rozhodnutích Ústavního a Nejvyššího soudu považuje i procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná, či toliko okrajová a obecná, neodpovídající povaze a závažnosti věci (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 262/2004, I. ÚS l18/2009, či III. ÚS 3320/2009 a další). Z judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu zároveň ovšem vyplývá, že se nejedná o opomenuté důkazy, jestliže jsou dodrženy všechny podmínky procesního postupu, jak jsou zákonem vymezeny, a soudy tento postup dostatečně odůvodní a vysvětlí v přezkoumávaných rozhodnutích (srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. 8 Tdo 1352/2014). Jinak řečeno, o případ tzv. opomenutých důkazů se nejedná tehdy, když se soudy zabývaly důkazním návrhem, přičemž rozhodly tak, že další dokazování v tomto směru nebudou provádět, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a navrhovaný důkaz by neměl na posouzení skutkového stavu žádný vliv (blíže viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2019, sp. zn. 4 Tdo 843/2019), přičemž svůj postup dostatečným a přezkoumatelným způsobem zdůvodnily.
37. Současně je třeba akcentovat, že z dosavadní rozhodovací praxe Ústavního soudu ohledně nevyhovění důkaznímu návrhu vyplývá, že neakceptování důkazního návrhu obviněného ze strany obecného soudu lze založit co do věcného obsahu odůvodnění toliko třemi důvody: Prvním je argument, dle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídacím potenciálem. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, dle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (nálezy sp. zn. I. ÚS 733/01, III. ÚS 569/03, IV. ÚS 570/03, II. ÚS 418/03).
38. Z pohledu shora naznačených východisek je třeba uvést, že v řízení před soudem prvního stupně strany, tedy ani obhajoba, neměly návrhy na doplnění dokazování, tedy tento důkazní návrh neuplatnila. Soud druhého stupně pak explicitně v bodě 11 svého usnesení zdůvodnil, proč nepovažoval doplnění dokazování o znalecké zkoumání za nezbytné (obviněný tento návrh učinil v rámci odvolacího řízení). Nejvyšší soud považuje postup soudu druhého stupně za správný a zákonný. Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud dodává, že již tím, že předmětná léčiva na bázi viagry nejsou volně dostupné v České republice, tedy bez lékařského předpisu (Cialis), anebo jsou dokonce nelegální (Kamaranga, Cenforce, Tadalis-SX, Loverga), je vyjádřeno, že jejich nekontrolované užívání bez lékařského dohledu je nebezpečné pro lidské zdraví. Jinak vyjádřeno, skutečnost, že se jednalo o léčiva, jež nejsou volně prodejné, tedy jsou k dostání pouze na lékařský předpis, který podle zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, může vydat pouze lékař, který musí před jeho předepsáním provést lékařské vyšetření, aby se předešlo případným kontraindikacím u pacientům, je dostatečná pro závěr, že se jedná o předměty, jejichž užití k obvyklému způsobu účelu bez toho, aby byl je předepsal lékař, jsou nebezpečné lidskému zdraví. Navíc nelze pominou ani skutečnost, že tato léčiva nebylo možno na území České republiky ani předepsat, protože neměla registraci podle §25 odst. 1 č. 378/2007 Sb., o léčivech a změnách některých souvisejících zákonů. V tomto směru je třeba také akcentovat, že všechna obviněným prodávána farmaceutika nepochybně obsahovaly minimálně sildenafil v množství, jenž obsahuje viagra, kterou je možno získat jen na lékařský předpis. Současně nelze pominout, že obviněný není povoláním ani vzděláním medicínsky způsobilý. Není také pochyb o tom, že většina obviněným prodávaných léků byla bez příbalového letáku, kde jsou uvedeny zdravotní informace k dávkování, vedlejším účinkům, důvodům nepřípustnosti užívání apod., takže nebylo s to i ze strany kupujících možné si ověřit zdravotní závadnost a negativních účincích na zdraví. Navíc tito kupující nebyli vyšetření lékařem na případné kontraindikace. Tedy již z logiky věci lze mít za to, že v dané věci postačovalo, že obviněný prodával nedovolené léky reálně ohrožující zdraví veřejnosti a nebylo za potřebí k prokázání nebezpečnosti těchto léčiv na lidské zdraví vypracovat znaleckého posudku. Více k závažnosti prodávaného zboží Nejvyšší soud rozvede dále (viz body 44 a násl. tohoto usnesení). Proto lze mít za to, že v dané věci neexistují tzv. opomenuté důkazy ve smyslu judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu.
39. Není tedy pochyb o tom, že soudy ve věci stanovený rozsah provedeného dokazování je pak dostatečný k řádnému objasnění všech rozhodných skutečností, a opatřené důkazy vinu obviněného v potřebné míře bez pochybností prokázaly, když je soudy posuzovaly ve vzájemném kontextu a dodržely všechny postupy předepsané §2 odst. 5, 6 tr. ř. Odůvodnění rozhodnutí opřené o skutkový stav zjištěný na základě řetězce jednak přímých, jednak navzájem si neodporujících nepřímých důkazů nelze a priori považovat za méně přesvědčivé, než takové, které by vyplývalo jen z přímých důkazů, a to ani tehdy, bylo-li možno dokazování doplnit ještě o další nepřímé důkazy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2228/12).
40. Obviněný rovněž namítá, že nedošlo k naplnění všech znaků přečinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §156 odst. 1 tr. zákoníku, když zpochybňuje, že nebyla naplněna objektivní stránka, tedy že se v případě předmětných farmaceutik nejednalo o předměty, jejichž použití je nebezpečné lidskému zdraví a současně namítá neaplikaci zásady subsidiarity trestní represe. Jak již bylo naznačeno, takové námitky je možno podřadit nikoliv pod zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nýbrž pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který obviněný explicitně neuplatnil.
41. Přestože obviněný výslovně neuplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je možno pouze stručně uvést, že přečinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §156 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí pachatel, který v rozporu s jiným právním předpisem má na prodej nebo pro tento účel vyrobí anebo sobě nebo jinému opatří úmyslně potraviny nebo jiné předměty, jejichž požití nebo užití k obvyklému účelu je nebezpečné lidskému zdraví. Objektem tohoto trestného činu je zájem na ochraně lidského zdraví, respektive ochrana veřejného zdraví, před potravinami a jinými předměty sloužícími k uspokojování lidských potřeb, jejichž požití nebo užití k obvyklému účelu je lidskému zdraví nebezpečné. Jde o trestný čin ohrožovací, který je dokonán již tím, že pachatel má úmyslně na prodej nebo pro tento účel vyrobí anebo sobě nebo jinému opatříúmyslně potraviny nebo jiné předměty, jejichž požití nebo užití k obvyklému účelu je nebezpečné lidskému zdraví, tedy trestné je již jen to, že pachatel má takové potraviny nebo předměty na prodej nebo je pro tento účel vyrobí anebo sobě nebo jinému opatří. Postačí navíc způsobení abstraktního nebezpečí, nemusí tedy dojít ani k bezprostřednímu ohrožení lidského zdraví.
42. V dané věci se měl obviněný podle právní věty daného přečinu dopustit tím, že v rozporu s jiným právním předpisem měl na prodej nebo jinému opatřil úmyslně předměty, jejichž užití k obvyklému účelu je nebezpečné lidskému zdraví. Předmětem ve smyslu tohoto zákonného ustanovení se rozumí předměty sloužící k uspokojování lidských potřeb, např. kosmetické prostředky, hračky, léky, nářadí, přístroje, stroje a dopravní prostředky, které za normálních okolností nejsou vůbec nebezpečné lidskému zdraví, avšak v posuzovaném případě se při jejich obvyklém užití taková věc stane nebezpečnou pro lidské zdraví. Jak již bylo konstatováno, vyžaduje se, aby pachatel jednal v rozporu s právním předpisem, což může být především předpis tuzemský, mohou to být i mezinárodní smlouvy či předpisy Evropské unie. Pojmem má na prodej se rozumí, že pachatel přechovává jakýmkoliv způsobem závadné potraviny nebo jiné předměty za účelem prodeje, přičemž na formě prodeje nezáleží, a proto to může být v rámci podnikání pachatele, ale může jít i o jednotlivý prodej nepodnikající fyzickou osobou (např. při prodeji nasbíraných závadných hub na tzv. farmářských trzích). Nemusí jít ani o legální prodej. Nevyžaduje se ani soustavnost jednání, postačí i jen ojedinělý případ, byť zpravidla půjde o více případů. Pojmem sobě nebo jinému opatří se rozumí obstarání závadné potraviny nebo jiného předmětu sobě nebo jinému např. darováním, výměnou za jinou věc apod. Z hlediska naplnění skutkové podstaty přečinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §156 odst. 1 tr. zákoníku je rozhodující, zda je použití nebo užití potraviny nebo jiného předmětu k obvyklému účelu pro lidské zdraví nebezpečné. Platí, že nebezpečnost potravin nebo jiných předmětů pro lidské zdraví je třeba posuzovat vždy v souvislosti s obvyklým účelem jejich požívání nebo jiného užívání. Jde tedy o jejich požití nebo užití určeným obvyklým způsobem. Závažnost (intenzitu) nebezpečnosti závadných potravin a jiných předmětů zákon nestanoví, ale je třeba ji vždy zvažovat z hlediska konkrétních okolností případu.
43. Předně je nutno zdůraznit, že na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že obviněný se spoluobviněnou měli od roku 2019 stovky odběratelů na léčivo proti erektilní disfunkci. Není také pochyb o tom, že předmětná farmaceutika dovolatel nelegálně na území České republiky bez jakékoli odborné způsobilosti prodával, popř. podle vlastního vyjádření i daroval a to ve většině případu zcela neznámým osobám, tedy osobám, o jejichž zdravotním stavu nevěděl vůbec nic, o zdravotní stav kupujících se nijak nezajímal, když ani neměl požadované odborné vzdělání, aby mohl nebezpečí případné kontraindikace u kupujících posoudit, přičemž často ani u prodávaných léčiv nebyla příbalová informace. Ve většině případech kupující nebyli upozorněni na možná zdravotní rizika a nevhodnost užívání při problémech se srdcem, popř. jinými nemocemi. Lze mít za to, že obviněný tím, že neměl potřebné znalosti a medicínské vzdělání, kdy při prodeji ani žádné kroky ve vztahu ke kupujícím ohledně zjištění jejich zdravotního stavu nečinil, tyto ani nevaroval před případnými kontraindikacemi, si nemohl ověřit veškerá rizika, která s užíváním léčiv na bázi viagry se pojí, ale nebyl ani schopen poskytnout kupujícím odbornou radu ohledně nebezpečí spojeného s užíváním těchto léků, jakou by jim poskytl lékař. Takto jednal, přestože jak sám připouští, věděl o tom, že užívání léků obsahující sildenafil je na území České republiky vázána na lékařský předpis a že užívání těchto farmaceutik může ohrozit zdraví uživatelů. Obviněný si tak musel být vědom toho, že nelegálním prodejem těchto farmaceutik může ohrozit vážně zdraví desítek až stovek osob, přičemž mu toto bylo zcela jedno a jednal takto pouze za účelem svého vlastního zisku. Nutno dále dodat, že tím, že léčiva byla dovolatelem objednávána ze zahraničí přes internet, si obviněný ani neměl možnost ověřil kvalitu a účinnost prodávaných léků (např. rozborem v nějaké farmaceutické laboratoři), a tak nemohl mít ani povědomí o kvalitě a složení těchto léků, tedy zda neobsahují další jiné pro lidské zdraví nebezpečné látky než sildenafil, popř. zda tuto látky neobsahují ve větším množství než viagra, což by mohlo ještě zvýšit nebezpečí způsobení újmy na zdraví u potenciálních kupujících. Vzhledem k tomu, že uvedený přečin je trestným ohrožovacím, jak již bylo v předešlých bodech uvedeno, nebylo nutné, aby skutečně k ohrožení zdraví kupujících došlo, postačí nebezpečí takového ohrožení.
44. Nejvyšší soud stran samotné nebezpečnosti prodávaných farmaceutik musí ještě akcentovat, že se jednalo o prodej farmaceutik Kamagra, Cenforce a Cobra, ale také Tadalis, Cialis či Lovegra obsahující účinnou látku sildenafil, pro než SÚKL kromě Cialis (jediný registrován, ovšem i pro něj je výdej vázán na lékařský předpis) nevydal registraci. Z pohledu námitek obviněného stran tvrzeného nesprávného závěru soudu druhého stupně týkající se nebezpečnosti předmětných farmaceutik pro lidské zdraví jen z toho, že nebyly schváleny SÚKL považuje Nejvyšší soud za vhodné uvést následující. Podle §25 odst. 1 zákona o léčivech, nesmí být na trh v České republice uveden humánní léčivý přípravek, pokud mu nebyla udělena Státním ústavem pro kontrolu léčiv registrace. Podle §39 odst. 1 a 2 zákona o léčivech SÚKL v rámci registračního řízení stanoví, zda léčivý přípravek musí být vydáván pouze na lékařský předpis nebo na lékařský předpis s omezením nebo zda léčivý přípravek lze vydávat bez lékařského předpisu nebo bez lékařského předpisu s omezením. Humánní léčivý přípravek se vydává pouze na lékařský předpis, pokud může i při správném používání představovat přímé nebo nepřímé nebezpečí, je-li použit bez lékařského dohledu. Z uvedeného plyne, že pokud by léčiva byla zcela bezpečná, tedy nemohl by vyvolat žádné nežádoucí účinky, jednalo by se o přípravek volně prodejný, který by nebyl vázán na lékařský předpis. Léky obsahující účinnou látku sildenafil jsou vázané na lékařský předpis z důvodu nutného lékařského dohledu při jejich užívání, který může minimalizovat rizika zdravotních komplikací. Jinak vyjádřeno, jedná se o léčiva, které i v případě správného užívání představují přímé nebo nepřímé nebezpečí pro lidské zdraví. Lze tedy uzavřít, že jestliže léčivý přípravek nebyl schválen SÚKL nelze ho považovat za bezpečný pro lidské zdraví. Současně lze mít za to, že pokud je možnost užívání humánního léčivého prostředku, který získal registraci SÚKL vázána na nutnost jeho vydání na lékařský předpis, již samotná tato skutečnost vyjadřuje, že užívání takového humánního léčivého prostředku bez kontroly ze strany lékaře je nebezpečné pro lidské zdraví, a to bez ohledu na skutečnost, že tento léčivý prostředek získal registraci SÚKL. Jinak řečeno, i pokud by předmětná farmaceutika měla registraci SÚKL a obviněný by tyto farmaceutka prodával bez lékařského předpisu, tak by mohl naplnit skutkovou podstatu přečinu podle §156 odst. 1 tr. zákoníku. Zde je třeba akcentovat, že předmětné léky neměly na území České republiky řádnou registraci s výjimkou léku Cialis, když ovšem i tento byl jen na lékařský předpis. Navíc byla tato léčiva poskytována osobou bez příslušné odborné způsobilosti (viz §20 an. zákona o odborné způsobilosti uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře). Proto ani této námitce nelze přisvědčit.
45. Nejvyšší soud považuje dále za vhodné, byť skutečně stručně, reagovat na námitku stran neaplikování zásady subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku. Obecně lze třeba uvést, že subsidiarita trestní represe se vztahuje k pojmu trestného činu a týká se otázky viny, takže se jedná o námitku, která z pohledu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. formálně naplňuje uvedený dovolací důvod, který ovšem dovolatel explicitně neuplatnil.
46. Nejprve je třeba zdůraznit, že subsidiarita trestní represe představuje jednu ze základních zásad, kterou se z ústavního hlediska řídí aplikace trestního práva. Vyjadřuje zásadu, že trestní represe je krajním prostředkem ochrany zájmů, které byly činem dotčeny. Zásada subsidiarity trestní represe je vyjádřena v §12 odst. 2 tr. zákoníku, který stanoví, že trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu . Současně platí, že podle §13 odst. 1 tr. zákoníku je trestným činem takový protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v tomto zákoně. Z dikce tohoto ustanovení platí, že zásadně každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem. V případě jeho existence je třeba vůči jeho pachateli vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání. Naznačený závěr je v případě méně závažných trestných činů korigován použitím zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku, podle níž trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Tím je vyjádřen princip použití trestního práva jako ultima ratio , z nějž vyplývá, že trestní právo má místo pouze tam, kde jiné prostředky z hlediska ochrany práv fyzických a právnických osob jsou nedostatečné, neúčinné nebo nevhodné.
47. Zároveň je třeba ještě uvést, že společenská škodlivost není zákonným znakem trestného činu, neboť má význam jen jako jedno z hledisek pro uplatňování zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku. Společenská škodlivost se neposuzuje v obecné poloze, vždy ji je třeba zvažovat v konkrétním posuzovaném případě u každého spáchaného méně závažného trestného činu, u něhož je nutné ji zhodnotit s ohledem na intenzitu naplnění kritérií vymezených v §39 odst. 2 tr. zákoníku, a to ve vztahu ke všem znakům zvažované skutkové podstaty trestného činu a dalším okolnostem případu. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty. Jinak vyjádřeno, neuplatnění trestní odpovědnosti podle §12 odst. 1 tr. zákoníku, přichází v úvahu pouze ve výjimečných případech, v takových, kdy okolnosti případu jsou mimořádné a při formulaci dané skutkové podstaty zákonodárcem nepředpokládatelné.
48. Současně je nutno konstatovat, že subsidiaritu trestní represe nelze interpretovat tak, že by i v případech dostatečně společensky škodlivých, mohla trestní odpovědnost nastoupit až po vyčerpání všech jiných dostupných právních prostředků. Proto, pokud budou v daném případě dostatečně intenzivně naplněny formální znaky skutkové podstaty konkrétního trestného činu, a nebude se tudíž jednat o čin výjimečný, nedosahující určité míry společenské škodlivosti, je zároveň implicitně naplněna podmínka ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku, že „nepostačuje uplatnění podle jiného právního předpisu“.
49. Z pohledu těchto shora naznačených východisek je nutno předně zdůraznit, že uplatněním zásady subsidiarity trestní represe se již zabýval nalézací soud v bodě 45 svého rozsudku. Se závěry soudu prvního stupně se ztotožnil i soud druhého stupně (viz bod 17 usnesení). S tím souvisí i námitka obviněného, že jeho věc měla být řešena v přestupkovém řízení, kterou lze ovšem s ohledem na zjištěné skutkové okolnosti považovat za zcela lichou. V projednávané věci skutečně nelze pominout rozsah trestné činnosti, když obviněný páchal trestnou činnost nejméně po dobu 3 let, přičemž jeho primárním motivem jeho jednání byla ziskuchtivost. Obviněný zcela záměrně ignoroval skutečnost, že by v důsledku jeho jednání mohl způsobit někomu závažné zdravotní komplikace, vážně ohrozit jeho zdraví a v nejhorším případě i způsobit smrt, jestliže jako osoba bez potřebné kvalifikace a vzdělání obchodoval s neschválenými léčivy, čehož si byl vědom. Naprostá lhostejnost vůči zdraví svých zákazníků vedená snahou o dosažení zisku bezpochyby naplňuje společenskou škodlivost potřebou pro posouzení jednání jako trestného činu, a nikoliv jako přestupku. Dále ve vztahu vysoké společenské škodlivosti Nejvyšší soud musí akcentovat, že obsah účinné látky sildenafil v prodávaných tabletách byl poměrně vysoký, např. Cenforce 200 obsahoval 200 mg/tbl. V českém prostředí je s touto účinnou látkou registrovány pouze přípravky s označením Viagra, která obsahuje maximálně 100 mg/tbl. Z tohoto je patrné, že dovolatelem prodávané léky obsahovaly výrazně více účinné látky, než je tomu u legálně registrovaných přípravků se stejnou účinnou látkou v České republice k dispozici. Nad to se sluší dodat, že obviněný v trestné činnosti pokračoval i po sdělení obvinění a dopustil se tak dokonce dvou skutků. Obviněný tak zcela ignoroval již probíhající trestní řízení.
50. Nejvyšší soud pro úplnost ještě dále uvádí, byť tato námitka stojí mimo zvolený dovolací důvod, že poukazování na případy uveřejněné v mediích nemají žádnou relevanci pro trestní věc obviněného, neboť články v mediích mohou být nepřesné či neúplné. Navíc obviněný zcela pomíjí rozdílnost jím uváděného případu (jednalo se o lékaře, který měl lékařské vzdělání, mělo se jednat o jeho pacienty, tedy znal jejich zdravotní stav), od věci, které se měl dopustit on v nyní projednávané věci. Stejně tak je bezpředmětná námitka ohledně tvrzené možnosti zakoupení léku obsahující sildenafil v Polsku bez lékařského předpisu (MAXON). Zde je nutno konstatovat, že je na každém suverénním státu, jaká léčiva si na svém území rozhodně legálně prodávat a distribuovat a za jakých podmínek Česká republika disponuje rozhodovací pravomocí prostřednictvím SÚKL, který si sám určí podle stanovených pravidel, která léčiva u nás zaregistruje a která nikoliv v rámci České republiky, jakož i která budou pouze na lékařský předpis.
51. Obviněný dále uplatnil námitky ohledně uloženého trestu, když z podaného dovolání je patrné, že dovolatel uplatnil argumentaci týkající se uloženého trestu – propadnutí věci – automobilu Mercedez-Benz. Ani tuto argumentaci nelze podřadil pod jediný zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obecně lze uvést, že námitky ohledně trestu jsou podřaditelné pouze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., když nad rámec uvedeného je nutno konstatovat, že dovolatelova argumentace není s to naplnil ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze uvést, že tento dovolací důvod může být dán ve dvou alternativách spočívajících v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v §52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu se týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají takovou sazbu vymezenu přesně definovaným rozpětím. Tak je tomu u trestu odnětí svobody, trestu domácího vězení, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti, peněžitého trestu, náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest, trestu vyhoštění na dobu určitou a trestu zákazu pobytu a trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Trest je přitom uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak i při nezákonném prolomení její dolní hranice. Současně je nutno zdůraznit, že „[j]iná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zákona (nyní zejm. §39 tr. zákoníku a násl.) a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř.“ (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud musí uvést, že předně obviněný ani nenamítá, že by mu byl uložen trest mimo trestní sazbu nebo trest, který zákon nepřipouští. Dovolatel toliko namítá nepřiměřenost uloženého trestu. Jedná se tedy o námitku, které není podřaditelná pod žádný z dovolacích důvodů podle §265b tr. ř.
52. Lze připustit, že určitý průlom v případě dovolacích námitek proti uloženému trestu může nastat toliko ve zcela výjimečných případech trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb.). Pak by zásah Nejvyššího soudu přicházel v úvahu i v případě trestu uloženého ve výměře v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákoně, jestliže by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe. Zásada přiměřenosti trestních sankcí je totiž předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu, její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda, a z principu právního státu, vyjadřujícího vázanost státu zákony. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba zkoumat, zda zásah do osobní svobody pachatele, obecně ústavním pořádkem předvídaný, je ještě proporcionálním zásahem či nikoliv (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016).
53. Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud neshledal, že by nalézací soud, a posléze soud odvolací, v případě uložení trestu propadnutí věci, konkrétně předmětného automobilu uložil dovolateli extrémně přísný a zjevně nespravedlivý trest. Navíc jak již bylo naznačeno, dovolatel v tomto směru ani žádnou konkrétní dovolací argumentaci fakticky neuplatnil, tedy neuvádí žádné skutečnosti, ze kterých by dovozoval, že by v jeho případě došlo skutečně k zásahu do jeho základních práv a svobod ve smyslu shora citovaného stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb. Za takové argumenty totiž nelze považovat jeho subjektivní dojem, že uložený trest propadnutí věci je extenzivní.
54. Bez ohledu na tento závěr je třeba zdůraznit, že nalézací soud při úvaze o druhu a výši trestu respektoval všechny zákonná hlediska obsažené v §37 až §42 tr. zákoníku, jakož i §70 tr. zákoníku. Jak již uvedl soud prvního stupně, není pochyb o tom, že zajištěný automobil byl nástrojem trestné činnosti. Vzhledem k významu automobilu v projednávané věci byl proto tento trest zcela adekvátním a na místě, což mimo jiné nakonec potvrdil i soud odvolací (viz bod 21 usnesení soudu druhého stupně). Nutno zdůraznit, že skutečně nelze pominout, že dovolatel v osobním automobilu skladoval podstatnou část opatřených léčivých přípravků a odtud je i distribuoval (viz komunikace se zákazníky, dvě prohlídky vozidla), přičemž při nařízených prohlídkách vozidla byly tyto přípravky i ve vozidle nalezeny. Soud prvního stupně a pak i soud druhého stupně zcela správně v takovém případě uložily trest propadnutí věci ve smyslu §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
55. Nejvyšší soud považuje na závěr rovněž za vhodné uvést, že problematikou stran námitek opětovně uplatněných v dovolání a také problematikou nutností reakce (odpovědí) na stále se opakující otázky (argumentaci) obviněných se zabýval Ústavní soud i Evropský soud pro lidská práva. Ústavní soud ve svém rozhodnutí ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, mj. zmínil, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ a že odvolací soud „se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího stupně“ (např. věc G. proti Španělsku). Pokud uvedené platí pro odvolací řízení, tím spíše je aplikovatelné pro dovolací řízení se striktně vymezenými dovolacími důvody, při zjištění, že soudy nižších stupňů již shodným námitkám věnovaly dostatečnou pozornost.
56. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům lze uvést, že dovolání obviněného bylo podáno z důvodů, které lze s jistou velkou dávkou tolerance podřadit pod výslovně uplatněný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g), tr. ř. a obsahově výslovně neuvedený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., kdy ovšem uplatněné námitky jsou zjevně neopodstatněné.
57. Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o dovolání obviněného je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Dle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, „jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné“. Jelikož v posuzované věci jako takové vyhodnotil dovolání obviněného, rozhodl o něm způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. 8. 2023
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu