ECLI:CZ:NS:2023:4.TDO.662.2023.1
sp. zn. 4 Tdo 662/2023- 108
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 8. 2023 o dovolání obviněné D. O. , nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 9 To 341/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 15 T 113/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 9. 11. 2022, sp. zn. 15 T 113/2022, byla obviněná D. O. uznána vinnou ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustila tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
„dne 10. 9. 2022 kolem 14:45 hodin v obci XY, okres Příbram, na silniční komunikaci u domu č. p. XY, ve směru jízdy na obec XY řídila motorové vozidlo tovární značka Škoda Fabia, registrační značky XY, ačkoliv věděla, že jí byl rozhodnutím Městského úřadu Příbram ze dne 23. 5. 2022, sp. zn. DÚ/661/18926/2022/Nep, které nabylo právní moci dne 1. 9. 2022, uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 15 měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.“
Za uvedené jednání byla obviněná D. O. odsouzena podle §337 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §67 odst. 2 písm. b), odst. 3 a §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 100 (jedno sto) denních sazeb po 250 (dvě stě padesát) Kč, to je v celkové výměře 25 000 (dvacet pět tisíc) Kč.
Proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 9. 11. 2022, sp. zn. 15 T 113/2022, podala obviněná D. O. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 9 To 341/2022, tak, že podle §256 tr. ř. odvolání zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Praze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 9 To 341/2022, podala obviněná D. O. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h), i), m) tr. ř. Namítla, že nedošlo ke spáchání žádného trestného činu, skutek není trestným činem a jednání tak, jak je popsáno v obžalobě, se nestalo. Obviněná neřídila vědomě v zákazu řízení a nic takového nebylo v žádném případě prokázáno. Byla tak odsouzena bez prokázání naplnění formálních znaků skutkové podstaty přečinu, dle ustanovení dle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, když souběžně a zároveň došlo k porušení ústavně garantované presumpce neviny, skrze ignorování zásady in dubio pro reo. Obviněná tvrdí, že nevěděla o tom, že zákaz řízení stanovený jí soudem je v právní moci. Nevěděla tudíž, že v daný moment nesmí řídit motorová vozidla. V tento okamžik, kdy sedla za volat byla zcela v dobré víře s tím, že nepáchá žádný protiprávní skutek. Není zde ani prokázáno, že o daném zákazu věděla, tudíž by s jistotou mařila výkon úředního rozhodnutí. Za takové situace namítá, že k jejímu odsouzení neexistují žádné důkazy, které by dokazovaly naplnění skutkové podstaty žalovaného přečinu. Obviněná proto závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 9 To 341/2022 ze dne 11. 11. 2023 a odsuzující rozsudek Okresního soudu v Příbrami sp. zn. 15 T 113/2022 ze dne 09. 11. 2022 a věc vrátil soudu prvnímu stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněné se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že pokud obviněná uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., z obsahu podaného dovolání vyplývá, že jej uplatnila v jeho druhé alternativě, tedy že byl zamítnut její řádný opravný prostředek, přestože předchozím řízení byl dán jiný důvod dovolání. Takto formulovaný důvod dovolání však může být úspěšný pouze v případě, že by byla zjištěna existence vytýkané vady zakládající některý z důvodů dovolání, která by zatěžovala řízení před soudem prvního stupně. Takovou vadou však rozhodnutí soudu nalézacího dle názoru státního zástupce zatíženo není. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. státní zástupce uvádí, že vzhledem k uložení peněžitého trestu je tento trest možno považovat za odpovídající intencím trestního zákoníku. Uplatněný dovolací důvod se proto taktéž jeví nedůvodným. Nelze dle státního zástupce přisvědčit ani dovolatelce ohledně tvrzeného nesprávného hmotněprávního posouzení skutku ze strany soudů, kdy podle jejího názoru vůbec nedošlo k naplnění znaků skutkové podstaty stíhaného přečinu, a to především z pohledu subjektivní stránky. Argumentace užitá obviněnou k právnímu posouzení jejího jednání v dovolání, shodující se v podrobnostech s argumenty odvolacího řízení, byla podrobně vyvrácena již odvolacím soudem, s nímž státní zástupce souhlasí a v podrobnostech na jeho závěry odkazuje, když má zároveň za to, že mají oporu v provedeném dokazování jak před nalézacím soudem, tak v odvolacím řízení a nikterak nevybočují z konstantní právní praxe a nejsou v rozporu s recentní judikaturou (např. rozhodnutí NS sp. zn. 7 Tdo 498/2013-22). V souvislosti s tvrzenou absencí subjektivní stránky skutkové podstaty stíhaného přečinu u obviněné je třeba odkázat na výsledky dokazování v hlavním líčení, podle kterých bylo správní rozhodnutí druhého stupně doručeno jejímu zástupci na základě plné moci, vydané pro celé řízení, což je v souladu s §34 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, čímž zároveň jak upozorňuje i odvolací soud v bodě č. 7 odůvodnění usnesení nastala fikce doručení rozhodnutí u obviněné. Bylo tak jedině věcí obviněné, aby se sama o existenci rozhodnutí v odvolacím řízení před správním orgánem zajímala. Z tohoto úhlu pohledu pak neobstojí její obhajoba užitá v řízení před soudem, že o zákazu řízení, který jí byl pravomocně uložen, nevěděla. V tomto kontextu je pak třeba dále poukázat na argumentaci soudů, která zdůrazňuje fakt, že mezi nabytím právní moci správního rozhodnutí a stíhaným skutkem byl odstup více než týden, tedy dostatečný časový prostor pro obviněnou, seznámit se s výsledky správního řízení. Po zvážení shora uvedených skutečností státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství dospěl k závěru, že dovolání obviněné obsahově nenaplňuje žádný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Proto navrhl, aby takto podané dovolání Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. státní zástupce souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněná D. O. ve svém dovolání uplatnila dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
Ve svém dovolání uplatnila také dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle tohoto dovolacího důvodu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03).
Obviněná ve svém mimořádném opravném prostředku konkrétně namítla, že se žádného trestného činu nemohla dopustit z důvodu absence subjektivní stránky skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť nevěděla, že zákaz řízení je v právní moci a že v daný moment nesmí řídit motorová vozidla. Tento dovolací důvod opírala pouze o odlišná skutková zjištění, než z jakých vycházel nalézací soud.
Z provedených důkazů vyplývá, že obviněná se pro řízení o přestupcích, vedené Dopravním úřadem Městského úřadu v Příbrami, nechala zastoupit advokátem Mgr. Zdeňkem Burdou. Podle znění plné moci, datované ke dni 3. 4. 2022, bylo Mgr. Burdovi uděleno zmocnění pro řízení ve věci vedené u Městského úřadu v Příbrami pod spisovou značkou DÚ/661/18926/2022/Nep. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí Dopravního úřadu Městského úřadu Příbram je ze dne 23. 5. 2022, bylo v souladu s §34 odst. 2 správního řádu, doručováno zmocněnci, v tomto případě Mgr. Burdovi. Dle doručenky datové zprávy bylo rozhodnutí doručeno Mgr. Zdeňku Burdovi dne 26. 5. 2022, a to prostřednictvím datové schránky. Dne 31. 8. 2022 pak o odvolání obviněné, podané prostřednictvím zmocněnce a nepochybně s vědomím obviněné, rozhodl Krajský úřad Středočeského kraje a rozhodnutí Městského úřadu v Příbrami potvrdil v celém rozsahu. Rozhodnutí doručil dne 1. 9. 2022 prostřednictvím datové schránky opět Mgr. Zdeňku Burdovi, čímž nastala fikce doručení rozhodnutí obviněné.
Uvedené nejenže vypovídá o vědomí obviněné o probíhajícím správním řízení a o výsledku prvostupňového rozhodnutí správního úřadu, ale též o pokynu k podání odvolání proti tomuto rozhodnutí. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu, publikované pod č. R 8/2003 Sb. tr. rozh., lze uvést, že rozhodnutí vydané ve správním řízení nabývá právní moci, pokud je doručeno advokátovi (zmocněnci), který měl plnou moc pro celé řízení (v projednávané věci Mgr. Burda). Z výše uvedeného je proto patrné, že obviněná jednala minimálně v úmyslu nepřímém dle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, neboť v době řízení vozidla věděla, že porušuje zájem chráněný trestním zákoníkem, kterým je v případě maření správního rozhodnutí zájem na řádném výkonu rozhodnutí orgánů veřejné moci, a s tímto byla srozuměna. Skutečnost, že se o výsledek odvolacího orgánu proti rozhodnutí, kterým jí byl uložen zákaz řízení všech motorových vozidel, nezajímala, nemůže odůvodňovat závěr, že nebyla srozuměna s tím, že jí byl zákaz řízení pravomocně uložen. Námitce ohledně absence subjektivní stránky skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku proto nelze přisvědčit.
Z hlediska namítaného porušení zásady presumpce neviny se taktéž nelze ztotožnit s názorem obviněné, že stojí-li proti sobě dvě odlišná tvrzení, respektive dvě skupiny důkazů, které nabízejí různé varianty průběhu skutkového děje, je třeba vždy a za všech okolností rozhodnout ve prospěch obviněného s odkazem na zásadu in dubio pro reo. Nejvyšší soud uvádí, že uplatnění této zásady je totiž namístě pouze tehdy, dospěje-li soud po vyhodnocení všech v úvahu přicházejících důkazů k závěru, že nadále zůstávají pochybnosti o tom, jak se skutkový děj odehrál. Pokud však soud po vyhodnocení důkazní situace žádné pochybnosti o průběhu skutkového děje nemá, podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch" splněny nejsou. Právě tak tomu bylo i v nyní posuzované trestní věci, neboť žádný ze soudů po vyhodnocení provedených důkazů pochybnosti o průběhu skutkového děje a o vině obviněné neměl.
Obviněná ve svém dovolání uplatnila také dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Podle tohoto dovolacího důvodu lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku na trestný čin, jímž byl uznán vinným. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Nejvyšší soud jen ve stručnosti uvádí, že vzhledem k tomu, že obviněné byl uložen jako samostatný toliko peněžitý trest, který je možno považovat s přihlédnutím k možným sankcím ve správním řízení, k postoji obviněné k trestnímu stíhání a osobním poměrům ve své výměře spíše za mírnější, lze uzavřít, že uplatněný dovolací důvod ohledně druhu a výměry trestu se jeví nedůvodným.
Obviněná D. O. konečně uplatnila taktéž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. byl v této věci uplatnitelný ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. tu je vázán na další dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., v posuzované věci na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) či i) tr. ř. Z této vázanosti vyplývá, že pokud uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g), h) či i) tr. ř., pak nejsou ani dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněné D. O. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265btr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 8. 2023
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu