ECLI:CZ:NS:2023:4.TDO.666.2023.1
sp. zn. 4 Tdo 666/2023- 703
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 8. 2023 o dovolání obviněného J. M. , nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 11. 2022, sp. zn. 4 To 241/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 4 T 82/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 17. 8. 2022, sp. zn. 4 T 82/2021, byl obviněný J. M. uznán vinným mimo jiné přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (pod bodem 6. rozsudku), kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že
6. dne 17. 11. 2020 kolem 12.00 hodin, v okrese Bruntál, v XY, na ulici XY před prodejnou Kaufland, svedl svým vlivem nezletilého AAAAA (pseudonym) k rozhodnutí odcizit v prostorách prodejny Kaufland láhev alkoholu, načež nezletilý AAAAA společně s M. K. vstoupil do prodejny, kde z prodejního pultu vzal a pod svou bundu uschoval láhev rumu značky Božkov Spiced v hodnotě 169,90 Kč, a s takto uschovanou lahví bez jejího zaplacení prošel prostorem pokladny, kde byl zadržen ostrahou prodejny.
Za uvedené jednání, dále jednání uvedená pod body 1 – 5 a 7 daného rozsudku a sbíhající se zločin pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku, za nějž byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 21. 7. 2021, sp. zn. 66 T 82/2021, byl obviněný J. M. odsouzen podle §187 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu v trvání 3 let. Dále byl obviněnému podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to osobního motorového vozidla značky AUDI A4, r. z. XY, rok výroby 1999, barva černá-metal, vin: XY.
Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen v rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 21. 7. 2021, sp. zn. 66 T 82/2021, výrok o trestu, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené Revírní bratrské pokladně, zdravotní pojišťovně, IČO: 47673036, částku 11 352 Kč.
Proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 17. 8. 2022, sp. zn. 4 T 82/2021, podal obviněný J. M. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 25. 11. 2022, sp. zn. 4 To 241/2022, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek v bodu 7. výroku o vině, v celém výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody podle §228 odst. 1 tr. ř. poškozené RBP, zdravotní pojišťovně v částce 7 828 Kč. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak znovu rozhodl tak, že obviněného J. M. při nezměněných výrocích o vině pod body 1. až 6. napadeného rozsudku uznal jednak přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a jednak přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině tohoho rozsudku dopustil tím, že
dne 17. 11. 2020 kolem 15.15 hodin, v okrese Bruntál, v XY, na ulici XY, v parku za prodejnou Albert, s úmyslem pomstít se M. K. za jeho výpověď před policejním orgánem, tohoto uchopil pod krkem, shodil jej na zem, kde mu nejméně pětkrát kopnul obutou nohou do různých částí hlavy a žeber, a přitom ho oslovoval jako práskače a krysu, kdy poškozený byl nejprve v pozici v sedě, z níž následně upadl k zemi zcela, přičemž následně poškozenému ležícímu na boku na zemi seshora nejméně třikrát dupnul na hlavu, čímž mu způsobil zranění spočívající v povrchové oděrce kůže na hrudníku v oblasti hrudní kosti vpravo v úrovni 5. - 7. žebra a tržné ráně ve spánkové krajině vlevo při odstupu levého ušního boltce zasahující do podkoží a s otokem podkožních měkkých tkání v okolí, kdy otevřená rána ucha vyžadovala ošetření v nemocnici v podobě šití, s nejméně sedmidenním omezením v běžném způsobu života spočívajícím v bolestivosti, lehkém snížením sluchu, nutností dodržování klidového režimu, ve zvýšené hygieně v okolí ušního boltce, kdy stehny mu byly vytaženy dne 25. 11. 2020,
přičemž tohoto jednání dopustil, ač byl rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 10. 6. 2020, sp. zn. 66 T 27/2020, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. 5 To 252/2020, odsouzen mimo jiné pro přečin výtržnictví podle §358 odstavec 1 trestního zákoníku, a rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 1 T 104/2019, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. 5 To 356/2020, odsouzen mimo jiné pro přečin výtržnictví podle §358 odstavec 1 trestního zákoníku.
Za uvedené jednání a za trestné činy pod body 1. až 6. výroku napadeného rozsudku a za sbíhající se zločin pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 21. 7. 2021, sp. zn. 66 T 82/2021, který nabyl právní moci dne 26. 7. 2021, byl obviněný J. M. odsouzen podle §187 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu v trvání 3 let.
Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 21. 7. 2021, sp. zn. 66 T 82/2021, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené RBP, zdravotní pojišťovně, IČ: 47673036, částku 7 828 Kč. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 11. 2022, sp. zn. 4 To 241/2022, podal následně obviněný J. M. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (když uvedl, že dovolání je podáváno z důvodu nesprávného právního posouzení skutku). Obviněný J. M. ve svém dovolání vyjádřil názor, že zjištěný skutkový stav věci (pod bodem 6. rozsudku soudu prvního stupně) neumožňuje z důvodu absence subjektivní i objektivní stránky učinit závěr o spáchání přečinu ohrožování výchovy dítěte podle §201 tr. zákoníku. Dovolatel se vymezil zejména proti tomu, že podle názoru soudů naplnil znak „svádění“, neboť dle jeho názoru tento není naplněn porušením každé povinnosti nesvádět dítě, ale jen takové povinnosti, které lze označit za závažné svádění. Připustil, že znak „svádění“ nezahrnuje pouze jednání, které má delší dobu trvající nebo opakující se charakter, avšak poukázal na to, že aby se dopustil ohrožujícího jednání ojedinělým zásahem, muselo by jít o mimořádně závažné jednání, které by pro poškozeného mělo do budoucna natolik nepříznivý vliv, aby bylo způsobilé ovlivnit jeho morálku a vyvolat u něj společensky nežádoucí přístupy k obecně uznávaným společenským pravidlům. V posuzovaném případě ale pouze výjimečně svedl svým vlivem nezletilého poškozeného k rozhodnutí odcizit alkohol, přičemž motivem a cílem v tomto případě nebylo ohrozit výchovu nezletilého. Pokud poslal poškozeného odcizit do prodejny Kaufland jednu láhev rumu Božkov v ceně 169,90 Kč, jedná se podle jeho názoru o jednání přestupkové. Podle hodnocení dovolatele nezletilý v citové oblasti nijak neutrpěl a uvedené jednání nemělo dopad na jeho psychiku. Dovolatel zdůraznil, že jeho cílem nebyla snaha výchovu nezletilého, jakkoliv usměrnit. Dále dovolatel zpochybnil procesní použitelnost jediné výpovědi poškozeného AAAAA mladšího ve věci, neboť ten byl policejním orgánem vyslechnut jako osoba mladší osmnácti let v režimu podle §102 odst. 2 tr. ř., která byla soudem pouze přečtena. Podle dovolatele došlo tímto postupem k nepřípustnému zásahu do jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. Okresní soud se spokojil s tím, že podle §102 odst. 2 tr. ř. pouze přečetl protokol o dřívějším výslechu AAAAA mladšího a jemu dal podle §214 tr. ř. prostor se k takto provedenému důkazu vyjádřit. Podle dovolatele tím došlo k zásahu do kontradiktornosti řízení. Orgány činné v trestním řízení eliminovaly tímto postupem jeho právo na osobní výslech poškozeného.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, a aby zrušil i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 17. 8. 2022, sp. zn. 4 T 82/2021 a přikázal věc Okresnímu soudu v Bruntále k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je třeba uvést, že čtením výpovědi nezletilého v hlavním líčení nedošlo k porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Právo obviněného vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky ve smyslu článku 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy je limitováno dalším základním právem zaručujícím zvýšenou ochranu dětí a mladistvých podle článku 32 odst. 1 věty druhé Listiny základních práv a svobod a podle velké Úmluvy o právech dítěte. Tomu ostatně odpovídá i ustanovení §102 tr. ř. o výslechu osoby mladší než osmnáct let. Ustanovení §102 odst. 2 tr. ř. představuje výjimku ze zásady ústnosti podle §2 odst. 11 tr. ř. a výslech takové osoby je zpravidla prováděn již v přípravném řízení. V řízení před soudem je takový výslech možné opakovat pouze v nutných případech posouzení toho, zda se o takový případ jedná záleží na okolnostech konkrétní věci, zejména pak na samotné důkazní situaci. V posuzované trestní věci výpověď poškozeného nebyla výpovědí osamocenou, která by kolidovala s ostatními ve věci pořízenými důkazy. Do zásahu práva obviněného na spravedlivý proces v uvedeném duchu proto dojít nemohlo.
Zde je třeba zdůraznit, že znak „svádění“ podle §201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku nezahrnuje pouze takové jednání, které má delší dobu trvající nebo opakující se charakter, ale může být naplněn i tehdy, pokud se pachatel pouze v jednom jediném případě vůči osobě mladší osmnácti let dopustil jednání, které pro něj má do budoucna vysoce nepříznivý vliv. Správné normy chování v souladu se zásadami morálky občanské společnosti si osvojuje každý jedinec v průběhu života a velký význam v tomto směru nabývá zejména výchova mladých lidí, kteří by měli vyrůstat a žít v takovém výchovném prostředí, kde si zásady morálního chování osvojí. Je jisté, že krádež je jednání vysoce společensky škodlivé, které s sebou vždy nese negativní společenskou odezvu. Jestliže obviněný, kterému je vlastní parazitický způsob života, přiměl nezletilého AAAAA k rozhodnutí odcizit v Kauflandu láhev rumu, přičemž poškozenému bylo v době skutku pouhých dvanáct let, zákonné znaky skutkové podstaty uvedeného přečinu byly naplněny. Obviněný totiž sváděl nezletilého ke svému způsobu života, neboť mu jako vzor, resp. model chování vštěpoval zásadu, že pokud se mu nedostává nějakých věcí, které z určitého důvodu chce nebo potřebuje, může si je zajistit krádeží.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Pokud jde o obviněným tvrzený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v rámci kterého uvedl, že dovolání je podáváno z důvodu nesprávného právního posouzení skutku , je nutné zmínit, že zákonem č. 220/2021 Sb. byl s účinností od 1. 1. 2022 v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. upraven další (nový) dovolací důvod, podle nějž lze dovolání podat tehdy, jestliže jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je pak dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že tento dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jeho pod statou tudíž je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Tento dovolací důvod je tak dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky.
Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy.
Námitku procesní nepoužitelnosti výpovědi poškozeného AAAAA mladšího ve věci je možno podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud konstatuje, že s ní vypořádal odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku v odstavci 89. Rovněž Nejvyšší soud má za to, že postup soudu prvního stupně neznamenal porušení práva obviněného na spravedlivý proces, jak namítá obviněný. V dané souvislosti je třeba konstatovat, že tento postup neznamená porušení čl. 6 odst. 1, odst. 3 písm. d) Úmluvy, tedy že nebyla dodržena zásada kontradiktornosti řízení, byť obviněný porušení tohoto článku výslovně nenamítá, když ovšem z uplatněné argumentace vyplývá, že obviněný má za to, že byla zkrácena jeho práva na spravedlivý proces tím, že nemohl poškozenému klást otázky.
Podle Nejvyššího soudu, jak již bylo naznačeno, ve věci byly splněny zákonné podmínky pro provedení výslechu poškozeného před zahájením trestního stíhání jako neodkladného úkonu, ale i zároveň neopakovatelného úkonu. Především je třeba konstatovat, že poškozený byl v době konání výslechu osobou nezletilou, tedy osobou, při jejímž výslechu je třeba dodržet ustanovení §102 tr. ř., neboť poškozený měl být vyslýchán k okolnostem, jejichž oživování v paměti by mohlo nepříznivě ovlivnit jeho duševní a mravní vývoj. Ustanovení §102 odst. 2 tr. ř. představuje výjimku ze zásady ústnosti vymezené v §2 odst. 11 tr. ř. Výslech osoby uvedené v §102 odst. 1 tr. ř. bude zpravidla prováděn již v přípravném řízení (viz §164 odst. 1 věta třetí tr. ř.). Provádět výslech svědka mladšího než osmnáct let o okolnostech uvedených v §102 odst. 1 tr. ř. v pozdějším řízení (zejména v řízení před soudem) je možné jen v nutných případech. Posouzení, zda jde o takový případ, bude záležet na všech okolnostech konkrétní trestní věci, a zejména na důkazní situaci. Jedním z důvodů může být nutnost respektovat právo obviněného na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy, podle něhož má obviněný právo vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslech svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek jako svědků proti sobě. Právo obviněného na spravedlivý proces však není nadřazeno jinému základnímu lidskému právu, a to právu na zvláštní ochranu dětí zaručenému jak v čl. 32 odst. 1 větě druhé Listiny, tak i ve zvláštní mezinárodní smlouvě, která je součástí právního řádu a má přednost před zákonem ve smyslu čl. 10 Ústavy a kterou je Úmluva o právech dítěte (publikovaná pod č. 104/1991 Sb.). Je zjevné, že v ustanovení §102 tr. ř. se realizuje právě tato zvýšená ochrana dětí, a proto jeho uplatnění nelze podmiňovat jen hlediskem ustanovení čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy. Je-li tedy svědek mladší osmnácti let vyslýchán o okolnostech uvedených v §102 odst. 1 tr. ř. již v přípravném řízení (§164 odst. 1 věta třetí tr. ř.), je nutno už v tomto stadiu řízení dbát na použitelnost takového důkazu v hlavním líčení a provádět výslech tak, aby nemusel být opakován, ale zároveň aby nebyl zpochybnitelný z hlediska kontradiktorního charakteru jeho provedení (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 51/1977 Sb. rozh. tr.), tak jako tomu bylo v konkrétním případě.
Je také nutno uvést, že byť výpověď poškozeného nepochybně představuje ve věci podstatný důkaz, tak se nejedná o důkaz jediný a rozhodující. V tomto směru je třeba zdůraznit, že výpověď poškozeného podporují i další provedené důkazy. Jedná se o výpověď svědka M. K., zprostředkované důkazy v podobě svědeckých výpovědí J. B. staršího (kterému syn označil obviněného jako osobu, která ho přiměla odcizit lahev alkoholu) a D. R., který se o navedení AAAAA mladšího dovolatelem dozvěděl přímo od nezletilého, a rovněž messengerovou komunikaci mezi nezletilým AAAAA a obviněným J. M. Je rovněž třeba zdůraznit, že svědek AAAAA mladší byl v přípravném řízení vyslechnut za přítomnosti obhájce obviněného, který měl možnost klást mu otázky. Do zásahu práva obviněného na spravedlivý proces v uvedeném duchu proto dojít nemohlo.
Vzhledem ke konkrétnímu obsahu uplatněné dovolací argumentace je možno konstatovat, že obviněný uplatnil námitky způsobem podřaditelným pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., když zpochybnil, že by úmyslně ohrozil rozumový a mravní vývoj nezletilého AAAAA a namítl nesprávný výklad znaku svádění, jako znaku skutkové podstaty přečinu ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
Přečinu ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se dopustí pachatel, který, byť i z nedbalosti, ohrozí rozumový, citový nebo mravní vývoj dítěte tím, že ho svádí ho k zahálčivému nebo nemravnému životu.
Tato skutková podstata, proti níž obviněný dovolání zaměřil, předpokládá jednak ohrožení rozumového, citového nebo mravního vývoje dítěte, k němuž dojde tím, že pachatel dítě k takovému životu svádí. Objektem je zájem na řádné výchově dětí, která má být vedena v souladu se zásadami morálky občanské společnosti tak, aby byl zaručen jejich řádný rozumový, mravní a citový vývoj. K naplnění znaků skutkové podstaty tohoto přečinu není třeba, aby následek nastal, postačí pouze skutečnost, že došlo k ohrožení rozumového, citového a mravního vývoje dětí sváděním k zahálčivému životu. Pokud obviněný namítal, že v jeho jednání absentuje znak „svádění k zahálčivému nebo nemravnému životu“ ve smyslu §201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, je tato námitka zjevně neopodstatněná.
Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá, že se touto otázkou náležitě zabývaly a dostatečně odůvodnily závěr o vině obviněného také tímto přečinem. V případě ohrožení rozumového, mravního a citového vývoje jde o jednání, jimiž si dítě osvojuje v důsledku jednání pachatele škodlivé návyky, povahové rysy, příp. sklony a zájmy, které zpravidla vedou – ale nikoliv musí vést – k jeho morálnímu úpadku a neschopnosti usměrňovat svoje chování v souladu s obecnými principy společenské morálky (R 46/1968, srovnej též R 11/1984 Sb. rozh. tr.).
Svádění k zahálčivému nebo nemravnému životu má širší obsah než navádění, neboť sem spadá nejen přímé vyzývání, ať slovem nebo skutkem, nýbrž i takové jednání pachatele před dítětem, které může u něj, a to i při jeho pasivním chování, vyvolat takové zájmy a návyky, které zpravidla vedou k zahálčivému nebo nemravnému životu (děti totiž napodobují chování dospělých, a to i neuvědoměle). Půjde zpravidla o působení trvající delší dobu, případně o působení projevující se opakovaným jednáním (srov. R 25/1980 Sb. rozh. tr.), může ale jít i o jednorázové jednání nebo krátkodobé působení, které svou intenzitou a ovlivněním sváděné osoby má stejný účinek jako působení opakované nebo po delší dobu trvající.
Znak svádění u trestného činu ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku nezahrnuje jen jednání, které má delší dobu trvající nebo opakující se charakter, ale může být naplněn i tehdy, když se pachatel pouze v jednom případě vůči osobě mladší osmnácti let dopustil mimořádně závažného jednání, které pro ni má do budoucna natolik nepříznivý vliv, že je způsobilé ovlivnit její morálku a vyvolat u ní společensky nežádoucí přístupy k obecně uznávaným společenským pravidlům, posunout mimo obvyklé normy její sexuální život či vytvořit předpoklady pro její závadové chování a nemravný život (srov. R 26/2010 Sb. rozh. tr.). Nemravným životem se pak rozumí život vedený v rozporu se zásadami morálky. Sem se zahrnují různé vnější projevy a návyky, které často i přesahují pouze morální pravidla a dostávají se do rozporu se zájmy chráněnými trestními předpisy (trestná činnost různého druhu, prostituce, alkoholismus, narkomanie, nedodržování zásad hygieny apod.).
V uvedeném případě nepochybně zasáhl obviněný do života nezletilého poškozeného nežádoucím a neakceptovatelným způsobem, neboť jako dospělý, kterého nezletilý poškozený respektoval, přiměl tohoto poškozeného ke krádeži. Lze souhlasit s názorem státní zástupkyně uvedeným ve vyjádření, že krádež, tedy přisvojení si cizí věci jejím zmocněním, je jednání vysoce společensky škodlivé, které s sebou vždy nese negativní společenskou odezvu. Pokud obviněný, kterému je vlastní parazitický způsob života, přiměl nezletilého AAAAA k rozhodnutí odcizit v Kauflandu láhev rumu, přičemž poškozenému bylo v době skutku pouhých dvanáct let, zákonné znaky skutkové podstaty uvedeného přečinu byly nepochybně naplněny. Obviněný totiž sváděl nezletilého ke svému způsobu života, neboť mu jako vzor, resp. model chování vštěpoval zásadu, že pokud se mu nedostává nějakých věcí, které z určitého důvodu chce nebo potřebuje, může si je zajistit krádeží. Nelze pochybovat o tom, že je zcela společností odsuzované a nepřijatelné, aby osoba starší (dospělá) ke svému parazitickému způsobu života zneužívala nezletilé dítě. Škodlivost jednání obviněného zvyšovaly kromě jeho osoby i další okolnosti případu, a to skutečnost, že obviněný nezletilému zakázal, aby v případě odhalení jeho osobu, jakkoliv s tímto činem spojoval.
Nejvyšší soud proto na rozdíl od námitek obviněného uplatněných v dovolání shledal pro soudy učiněné závěry dostatek podkladů, a to jak ve výroku, tak i v odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí, včetně toho, že obviněný jednal úmyslně za podmínek §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a že jednáním obviněného byl naplněn také znak „svádění k nemravnému životu“ ve smyslu §201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným .
Nejvyšší soud proto s ohledem na vše uvedené rozhodl tak, že dovolání obviněného J. M. odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 8. 2023
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu