ECLI:CZ:NS:2023:4.TDO.669.2023.1
sp. zn. 4 Tdo 669/2023-1902
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 8. 2023 o dovolání obviněné J. R. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha-Ruzyně, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 1. 2023 č. j. 7 To 89/2022-1809, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 48 T 2/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněné J. R. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2022 sp. zn. 48 T 2/2022 byla obviněná J. R. (dále také jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznána vinnou zločinem obecného ohrožení podle §272 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku na skutkovém základě popsaném ve výroku o vině, za který byla podle §272 odst. 2 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání třinácti let, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Vedle toho jí nalézací soud podle §73 odst. 1 tr. zákoníku uložil také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu deseti let. Výroky podle §228 odst. 1, 2 tr. ř., §229 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto i o nárocích poškozených na náhradu škody.
2. K následnému odvolání obviněné Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 1. 2023 č. j. 7 To 89/2022-1809 shora citovaný rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu odnětí svobody a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnou při nezměněných výrocích o vině, trestu zákazu činnosti a náhradě škody odsoudil podle §272 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon ji podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
3. Na rozhodnutí odvolacího soudu reagovala obviněná J. R. dovoláním s odkazem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V jeho odůvodnění úvodem předeslala, že je jí velice líto úmrtí P. K. i vážných zranění poškozených J. K. a I. H., která způsobila svým jednáním a která se podle svých sil snažila odčinit alespoň finančně. Prodala byt, v němž bydlela se svým manželem a dětmi, a uhradila tak veškeré závazky plynoucí z adhezního výroku rozsudku soudu prvního stupně. Dovolatelka se nicméně domnívá, že rozhodnutí obou soudů v její trestní věci spočívají „na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení“. Konkrétně jim vytkla, že nesprávně posoudily, resp. patřičně nezohlednily její psychický stav v době spáchání posuzovaného skutku (vystupňovaný nezvládnutý afekt), který jí v danou chvíli neumožňoval rozpoznat společenskou škodlivost svého počínání. Podle jejího přesvědčení došlo k vadné interpretaci ve věci provedených důkazů, zejména pak odborných závěrů z ústavního znaleckého posudku, stvrzených jedním ze zpracovatelů v hlavním líčení. Na základě tohoto chybného a tendenčního hodnocení jí soudy nesprávně přisoudily úmysl někoho ohrozit či vydat větší počet lidí v nebezpečí smrti, těžké újmy na zdraví, anebo vydat cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu. Podle dovolatelky není pochyb o tom, že rozhodného dne chtěla někam jet, ovšem nebylo prokázáno, že by způsob její jízdy byl „ovládán složkou srozumění“. Soudy zde po její výtce zcela ignorovaly například fakt, že bezprostředně po nehodě byla bez bot a její psychomotorika nebyla podle policejního protokolu ani záznamu o lékařském vyšetření nijak významně narušena. Už proto nemůže závěr soudů, že se „prostě opila a jela“, obstát. Dovolatelka trvá na tom, že v době řízení vozidla nebyla kvůli zjevně narušené psychice „ve stavu, který by sama ovládala nebo mohla ovládnout“, a tudíž nemohla naplnit skutkovou podstatu zločinu obecného ohrožení podle §272 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku minimálně po subjektivní stránce. Nadto namítla, že senát 7 To Vrchního soudu v Praze neměl být činný při rozhodování o jejím odvolání, jestliže svým předchozím usnesením ve věci ze dne 24. 1. 2022 sp. zn. 7 Ntd 1/2022 „vymezil soudu prvního stupně cestu k rozhodnutí“ a nebylo možno předpokládat, že posléze svůj původní právní názor na celou věc změní. Jinými slovy, předchozí angažmá zmíněného senátu v řízení neskýtalo záruku jeho nestranného rozhodování v odvolacím řízení, a proto mělo být analogicky postupováno podle §30 odst. 2 tr. ř. Dovolatelka shrnula, že provedené důkazy při jejich objektivním a správném vyhodnocení umožnily kvalifikovat stíhaný skutek nanejvýš jako souběh přečinů usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 3 tr. zákoníku, těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, ublížení na zdraví z nedbalosti podle §148 odst. 1 tr. zákoníku a ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, anebo jako přečin obecného ohrožení z nedbalosti podle §273 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil jak napadený rozsudek odvolacího soudu, tak i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
4. Pověřená státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. konstatovala, že obviněná tento mimořádný opravný prostředek podala k soudu až po uplynutí zákonem stanovené dovolací lhůty. Jestliže jí byl rozsudek odvolacího soudu doručen dne 27. 2. 2023 a jejím obhájci již dne 16. 2. 2023, pak dvouměsíční dovolací lhůta v jejím případě uplynula dnem 27. 4. 2023. Obviněná však dovolání podala až dne 4. 5. 2023, tj. opožděně. Státní zástupkyně tedy navrhla, aby je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl a aby tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání projevila i pro případ jiného rozhodnutí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
5. Obviněná J. R. je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se jí bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňovalo formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Jeho formální přípustnost se odvíjela od ustanovení §265a odst. 1 písm. a) tr. ř.
6. Nejvyšší soud se dále zabýval tím, zda dovolání bylo podáno včas. Po prostudování předloženého spisového materiálu přitom zjistil, že tomu tak není.
7. V obecné rovině je na tomto místě vhodné připomenout, že podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému směřuje. Jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží dovolací lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (viz §265e odst. 2 tr. ř.). V souladu s ustanovením §265e odst. 3 tr. ř. je dvouměsíční dovolací lhůta zachována i tehdy, je-li dovolání před jejím uplynutím podáno u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo dáno na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. Dále je nutno zdůraznit, že zákon (§265e odst. 4 tr. ř.) bez výjimky , tj. bez ohledu na okolnosti, za nichž k marnému uplynutí lhůty k podání dovolání došlo, vylučuje její navrácení . Zákonodárce tak zdůraznil povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku a svůj záměr neprodlužovat nežádoucím způsobem období, v němž by mohla být stabilita napadeného pravomocného rozhodnutí ve věci ještě zákonným způsobem zpochybněna. Kromě toho je dovolací lhůta poměrně dlouhá, takže zákon poskytuje oprávněným osobám dostatečné časové rozpětí, aby vyvinuly účinnou procesní aktivitu a dovolání stihly podat včas.
8. Z dokladů založených na č. l. 1820 procesního spisu vyplývá, že si obviněná opis napadeného rozsudku soudu druhého stupně (ze dne 24. 1. 2023 sp. zn. 7 To 89/2022) osobně převzala dne 27. 2. 2023 na poště a jejímu obhájci Mgr. Bc. Pavlu Kroupovi byl doručen prostřednictvím datové schránky dne 16. 2. 2023. Poslední den dovolací lhůty stanovené v §265e odst. 1 tr. ř. tak v případě obviněné připadl na den 27. 4. 2023 (čtvrtek). Pokud dovolání prostřednictvím svého obhájce obviněná podala k městskému soudu až po tomto datu, konkrétně dne 4. 5. 2023 do datové schránky (č. l. 1839 spisu), učinila tak zjevně až po marném uplynutí zákonné lhůty. Pokud obhájce obviněné po seznámení se s obsahem vyjádření státní zástupkyně k podanému dovolání dodatečně inicioval u soudu prvního stupně podání reklamace k držiteli poštovní licence za účelem objasnění doručení předmětné zásilky obviněné, tak tato reklamace byla na pokyn Nejvyššího soudu soudem prvního stupně podána. Z postoupeného potvrzení České pošty ze dne 7. 8. 2023 o převzetí předmětné poštovní zásilky (XY) vyplývá, že tato byla převzata osobou „R. J. XY,“ která se přitom prokázala občanským průkazem č. XY, a zásilka byla doručena oproti podpisu uvedené osoby. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 7. 9. 2022 konaného u Městského soudu v Praze, jehož se obviněná J. R. osobně zúčastnila, k ověření své totožnosti předložila občanský průkaz stejného čísla, tedy XY. Současně lze nad rámec uvedeného prohlásit, že z obsahu procesního spisu, konkrétně již z doručenky založené na č. l. 1820 je jednoznačně patrné, že předmětnou zásilkou byl obviněné J. R. dne 27. 2. 2023 doručen rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 1. 2023 sp. zn. 7 To 89/2022. Je pravdou, že předmětná zásilka byla nejprve dne 15. 2. 2023 uložena na poště, jelikož jmenovaná nebyla při standardním doručování zastižena a byla jí zanechána pouze výzva k vyzvednutí zásilky. Dne 27. 2. 2023 si ji pak obviněná proti podpisu vyzvedla. Ve spise je pak založena i další doručenka podepsaná obviněnou, která je založena na č. l. 1821 spisu. Touto zásilkou byly obviněné doručeny jednak usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2023 sp. zn. 48 T 2/2022 ohledně povinnosti obviněné k náhradě nákladů trestního řízení a dále usnesení téhož soudu ze dne 21. 2. 2023 sp. zn. 48 T 2/2022 týkající se zápočtu doby zadržení obviněné do jí uloženého trestu odnětí svobody. I tato zásilka byla ze stejného důvodu, jako v předchozím případě, nejprve dne 27. 2. 2023 uložena na poště oproti zanechané výzvě a obviněná si ji následně dne 5. 3. 2023 proti podpisu na poště vyzvedla. Obě doručenky jsou opatřeny podpisem osoby přebírající zásilku a taktéž na obou je tiskacím písmem nadepsáno jméno a příjmení obviněné. Tyto podpisy obviněné ale i její nadepsané jméno a příjmení v sobě nesou tytéž znaky. Pokud jde o podpisy, lze je označit za totožné, jako podpisy obviněné učiněné na protokolech o jejích výpovědích v přípravném řízení.
9. Za dané situace Nejvyšší soud neměl sebemenší důvod pochybovat o řádnosti doručení zásilky obsahující rozhodnutí soudu druhého stupně obviněné, a proto nezbylo než rozhodnout, že se dovolání obviněné J. R. podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítá, jako opožděně podané. Za podmínek vyplývajících z ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak bylo učiněno v neveřejném zasedání, aniž by k tomu bylo třeba souhlasu stran řízení.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. 8. 2023
JUDr. František Hrabec
předseda senátu