ECLI:CZ:NS:2023:4.TDO.682.2023.1
sp. zn. 4 Tdo 682/2023- 339
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 8. 2023 o dovolání obviněného J. L. , nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2023, sp. zn. 6 To 38/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 105 T 64/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 5. 1. 2023, sp. zn. 105 T 64/2022, byl obviněný J. L. uznán vinným ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
„dne 11. 9. 2021 kolem 1:25 hodin v XY, okres Karviná, po místní obecní nepojmenované komunikaci ve směru od objektu letního koupaliště v XY k objektu pekárny XY, bez vážného důvodu záměrně řídil osobní automobil tovární značky Mercedes Benz GLK 320 CDI, registrační značky XY, ačkoliv si byl vědom skutečnosti, že před řízením motorového vozidla zkonzumoval takové množství alkoholických nápojů, že má vrávoravou chůzi, nejistý postoj, vlivem podnapilosti má špatnou artikulaci, špatný odhad rychlosti a vzdálenosti a není schopen bezpečně reagovat na podněty vyvolané v silničním provozu, natož řídit motorové vozidlo, přičemž v důsledku své značné podnapilosti na přímém úseku vozovky nezvládl řízení vozidla, nejprve srazil plechovou nádobu na komunální odpad stojící před rodinným domem čísla popisného XY, majitele J. Z., poté vyjel vpravo mimo komunikaci, kde nejprve čelní částí jím řízeného vozidla narazil do dřevěného oplocení rodinného domu, které zničil, vjel na zahradu rodinného domu, kde čelní částí vozidla zcela zničil tam stojící plechovou garáž a následně narazil do telekomunikačního sloupu vlastníka obchodní společnosti CETIN a.s. a takto způsobil zničením části dřevěného oplocení rodinného domu a zničením plechové garáže J. Z. škodu ve výši 34 000 Kč a poškozením dřevěného telekomunikačního sloupu obchodní společnosti CETIN a.s., IČ 040 84 063, se sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9 – Libeň, škodu 20 586,21 Kč,
přičemž v době řízení vozidla měl v krvi nejméně 1 ‰ alkoholu.“
Za uvedené jednání byl obviněný J. L. odsouzen podle §274 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) měsíců. Podle ustanovení §81 odst. 1, 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let.
Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 30 (třiceti) měsíců.
Proti rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 5. 1. 2023, sp. zn. 105 T 64/2022, podal obviněný J. L. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 2. 2023, sp. zn. 6 To 38/2023, tak, že podle §256 tr. ř. odvolání zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2023, sp. zn. 6 To 38/2023, podal obviněný J. L. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h), i), m) tr. ř. Namítl, že nedošlo ke spáchání žádného trestného činu, skutek není trestným činem a jednání tak jak je popsáno v obžalobě se nestalo. Obviněný neřídil pod vlivem alkoholu a nic takového nebylo v žádném případě prokázáno. Byl tak odsouzen bez prokázání naplnění formálních znaků skutkové podstaty přečinu, když souběžně a zároveň došlo k porušení ústavně garantované presumpce neviny, skrze ignorování zásady in dubio pro reo. Obviněný byl odsouzen za jízdu pod vlivem alkoholu, aniž by byl zastaven policií a aniž by byla zjištěná v okamžiku řízení, či bezprostředně po způsobené dopravní nehodě nějaká hladina alkoholu v krvi. Existuje zde totiž důkaz, že dechová zkouška byla provedena až dlouhou dobu po způsobené nehodě, kdy obviněný nebyl ani nalezen za volantem či ve vozidle. Je zde tedy veliký časový prostor, kdy mohl bez jakéhokoliv očekávání, že snad páchá nějaké protiprávní jednání, konzumovat alkoholické nápoje, což je skutečnost, která nebyla žádným důkazem v řízení vyvrácena. V dovolání dále poukazuje na výpovědi svědků L. T. a V. T., které rozporuje a naopak zdůrazňuje vybrané části výpovědí svědků S. a I. P., R. L., K. P., posledně J. a J. Z. Namítá, že soud věc posuzoval primárně dle svědectví L. T. Dle obviněného však tato výpověď nelze považovat z hlediska několika nesrovnalostí za jedinou pravdivou výpověď. Co se poté týká ověření DNA obviněného na uvedených důkazních prostředcích, tato pouze potvrzuje, že obviněný byl uživatelem zmíněného vozidla, nikoliv však to, že v danou dobu řídil ve stavu, v jakém byl. Obviněný má tak za to, že zde nebyla zcela prokázána jeho vina. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 6 To 38/2023 ze dne 27. 2. 2022 a odsuzující rozsudek Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově pod sp. zn. 105 T 64/2022 ze dne 5. 1. 2023 a věc vrátil zpět k rozhodnutí soudu 1. stupně.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že ačkoli obviněný v úvodu svého podání formálně uplatňuje dovolací důvody dle §265b odst. 1 písm. g), h), i), m) tr. ř., jeho následná argumentace směřuje toliko k dovolacím důvodům dle §265b odst. 1 písm. g), m) tr. ř. Upozorňuje dále na to, že dovolání obviněného je od bodu III. prostou kopií odvolání ze dne 20. 1. 2023, kdy k takto užité argumentaci se již odvolací soud dostatečně vyjádřil. K obviněným namítanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze uvést, že z jeho znění vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje dovolatel v jiné verzi, kterou se snaží prosadit. Dovolatel současně má za to, že došlo k naplnění podmínek pro aplikaci dovolacího důvodu podle §265 odst. 1 písm. i) tr. ř. Tento dovolací důvod lze uplatnit, jednak pokud obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, a jednak pokud mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Ze zajištěného spisového materiálu však nevyplývá ani jedna z těchto okolností, což ostatně dovolatel ani nenamítá. Ve vtahu k uplatněným dovolacím důvodům dle §265b odst. 1 písm. g), m) tr. ř. má státní zástupkyně za to, že je třeba souhlasit s názorem odvolacího soudu, který se ztotožnil se závěry soudu prvoinstančního. Je nutno proto odmítnout tvrzení obviněného, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Veškeré námitky, které obviněný v této souvislosti vznáší, kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten, který důkaz posuzovat a jaký význam jí připisovat z hlediska skutkového děje. Jednání obviněného je především prokázáno výpovědí svědků L. T. a V. T. Ačkoli se věrohodnost jejich výpovědi snažil obviněný snížit s odkazem na jejich údajnou opilost, tuto jednoznačně vyloučili zasahující policisté R. S. a J. B. Lze se současně ztotožnit s názorem obou soudů, že ze svědeckých výpovědí dalších svědků vyplývá zjevná snaha podpořit obhajobu obviněného, když tato zřejmě pramení ze vztahu svědků k obviněnému (bývalá přítelkyně, její rodina, jeho přátelé). Jimi tvrzené okolnosti, jako například opilost manželů T., či existence neznámého řidiče, ke kterému však neznají prakticky žádné podobnosti, měly zcela jednoznačně prospívat verzi obviněného, přičemž soudy obou stupňů je zcela správně vyhodnotily jako nedůvěryhodné. K výhradám obviněného nezbývá než uvést, že v souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje, je vhodné srovnat názor obsažený v usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005 sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným principem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními požadavky, přičemž takovéto řízení se obviněnému před okresním, ale i krajským soudem dostalo.
V zásadní shodě s názorem soudu druhého stupně, vyjádřeným v důvodech jeho rozhodnutí, má státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství za to, že meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarované důvody dovolání naplněny nebyly. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné. Navrhuje dále, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila tímto ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný J. L. ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
Nejvyšší soud uvádí, že skutkové závěry, které z provedených důkazů soud prvého stupně učinil, vyjádřil ve výroku o vině obviněného, přičemž z písemného odůvodnění rozhodnutí soudu prvého stupně je zřejmé, které důkazy vzal za základ svých skutkových zjištění a ke kterým se naopak nepřiklonil. Je nutno proto odmítnout tvrzení obviněného, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Nejvyšší soud dodává, že vzhledem k absenci jakékoli hlubší argumentace obviněného, odpovídající tomuto dovolacímu důvodu, lze mít za to, že tento byl uveden pro účely dovolání pouze formálně.
Obviněný ve svém dovolání uplatnil také dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle tohoto dovolacího důvodu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03).
Nejvyšší soud uvádí, že z obsahu podaného dovolání je patrné, že obviněný veškerou svou argumentaci směřuje vůči skutkovým závěrům, které soudy učinily na základě provedeného dokazování, přičemž nenamítá žádné vady právního posouzení ve smyslu předmětného dovolacího důvodu, kdy tento zmiňuje toliko formálně.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu shledal, že obviněný J. L. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (primárně rozporuje svědecké výpovědi L. T. a V. T., a naopak zdůrazňuje vybrané části výpovědí svědků S. P., R. L., I. P., K. P., J. Z. a J. Z.) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (např. že dechová zkouška na přítomnost alkoholu v těle byla provedena až s delším časovým odstupem, že jej policisté neviděli řídit vozidlo, že DNA svědčí o užívání vozidla obviněným, nikoliv však, že řídil vozidlo ve stavu opilosti), je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Obviněný pouze zpochybňuje způsob a výsledky hodnocení důkazů soudy, předestírá vlastní pohled na hodnocení důkazů a prosazuje svá vlastní, pro něj příznivější skutková zjištění. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Stejně tak nelze za relevantní výhradu považovat ani námitku, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou in dubio pro reo. Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.
Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku konkrétně namítl, že nedošlo ke spáchání trestného činu a že popsaný skutek není trestným činem. Uvedl, že neřídil pod vlivem alkoholu a nic takového mu ani nebylo prokázáno. Skutečnost, že nebyl policií zadržen bezprostředně po řízení, dle jeho názoru vylučuje možnost jej trestně stíhat, natož odsoudit.
Nejvyšší soud uvádí, že v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že obviněný J. L., po předchozím požití alkoholických nápojů, řídil motorové vozidlo, když na přímém úseku vozovky nezvládl řízení vozidla, nejprve srazil plechovou nádobu na komunální odpad stojící před rodinným domem, poté vyjel vpravo mimo komunikaci, kde nejprve čelní částí jím řízeného vozidla narazil do dřevěného oplocení rodinného domu, které zničil, vjel na zahradu rodinného domu, kde čelní částí vozidla zcela zničil tam stojící plechovou garáž a následně narazil do telekomunikačního sloupu. Jak vyplývá ze znaleckého posudku znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie RNDr. Marie Staňkové, Ph.D., hladina alkoholu v krvi obviněného v době řízení a předmětné nehody činila nejméně 1 promile, což je stav neslučitelný s bezpečným řízením motorového vozidla. Soudy při závěru o vině vycházely zejména z výpovědí svědků L. T., V. T., R. S. a J. B. Naopak z výpovědi svědků S. P., R. L., I. P., K. P., J. Z. a J. Z., tedy kamarádů obviněného, bývalé přítelkyně a jejich rodičů, plyne zjevná snaha těchto blízkých osob obviněného podpořit jeho obhajobu. Jde například o tvrzení o nevěrohodnosti svědků T. způsobené jejich stavem po požitém alkoholu, který nejen manželé T. sami vyloučili, ale vyloučil ho též zasahující policista J. B., který se mj. těmto svědkům na místě věnoval a vypověděl, že byli zcela střízliví. Soudy tak bez důvodných pochybností dospěly k závěru, že obviněný skutečně řídil motorové vozidlo Mercedes Benz GLK 320 CDI, registrační značky XY, se kterým způsobil dopravní nehodu, přičemž, jak vyplývá ze znaleckého posudku znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie RNDr. Marie Staňkové, Ph.D. a výpovědí svědků, byl ve stavu vylučujícím způsobilost pro řízení motorového vozidla, který si přivodil vlivem požití alkoholických nápojů. S právní kvalifikací jednání obviněného jako přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky dle §274 odst. 1, odst. 2 písmeno a) tr. zákoníku se proto Nejvyšší soud ztotožňuje.
Co se týká argumentu obviněného, dle kterého jej za uvedený přečin nelze stíhat, jestliže nebyl bezprostředně zastaven policisty jako řidič vozidla, tento je nutno odmítnout. Skutková podstata projednávaného trestného činu žádný takovýto požadavek na orgány činné v trestním řízení neklade. V projednávaném případě bylo rozhodující toliko zjištění, zda obviněný byl řidičem vozidla, které zapříčinilo vznik dopravní nehody a zda vykonával činnost řidiče ve stavu vylučujícím způsobilost. Řízení vozidla obviněným bylo, jak je uvedeno výše, jednoznačně prokázáno svědeckou výpovědí L. T. Co se týká řízení ve stavu vylučujícím způsobilost, soud prvního stupně byl kvůli útěku obviněného z místa činu nucen k vypořádání se s otázkou, zda obviněný nepožil alkohol až po jízdě. Na základě vypracovaných znaleckých posudků znalkyně RNDr. Staňkové, Ph.D., však dospěl k jednoznačnému názoru, že tvrzení obviněného o požití čtvrt nebo půl litru alkoholu až po vzniku dopravní nehody je smyšlené. S ohledem na množství alkoholu požitého obviněným v restauračním zařízení, což mimo jiné potvrdil i svědek M. P., který byl spolu s obviněným před předmětnou havárií v hospodě XY a také J. B., který po předmětné havárii nalezl obviněného ve sklepě a který popsal, že tento jevil známky silné podnapilosti, nedalo se s ním skoro domluvit, jeho řeč byl nesrozumitelná a byl z něj cítit silný závan alkoholu, lze vyvodit jednoznačný závěr, že se obviněný v důsledku opilosti nacházel ve stavu neslučitelném s bezpečným řízením motorových vozidel.
Obviněný ve svém dovolání uplatnil také dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Podle tohoto dovolacího důvodu lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku na trestný čin, jímž byl uznán vinným. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Nejvyšší soud jen ve stručnosti uvádí, že napadeným rozsudkem soud uložil obviněnému trest odnětí svobody v rámci hranice vymezené v §274 odst. 2 tr. zákoníku, přičemž jak uložený trest, tak i jeho výměra odpovídají zákonem vymezeným požadavkům. Vzhledem k absenci dalších argumentů lze mít za to, že i tento dovolací důvod byl uveden opět pouze formálně.
Obviněný J. L. konečně uplatnil taktéž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. byl v této věci uplatnitelný ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. tu je vázán na další dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., v posuzované věci na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) či i) tr. ř. Z této vázanosti vyplývá, že pokud uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g), h) či i) tr. ř., pak nejsou ani dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného J. L. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265btr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 8. 2023
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu