ECLI:CZ:NS:2023:4.TDO.706.2023.1
sp. zn. 4 Tdo 706/2023-1525
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 8. 2023 o dovolání obviněného J. B. , nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice, proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 9. 2. 2023 č. j. 6 To 224/2022-1421, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 1 T 8/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 4. 3. 2022 č. j. 1 T 8/2019-1265 byl obviněný J. B. (dále také jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku na skutkovém základě popsaném v bodě ad I. výroku o vině, dále přečinem pojistného podvodu podle §210 odst. 2, 4 tr. zákoníku, ukončeným ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, na skutkovém základě popsaném v bodě ad II. výroku o vině a přečinem pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku na skutkovém základě popsaném v bodě ad III. výroku o vině. Uvedené trestné činnosti se podle skutkových zjištění nalézacího soudu dopustil tím, že
ad I/ dne 2. 1. 2018 v XY, okres XY, telefonicky nahlásil společnosti Česká pojišťovna, a. s., pojistnou událost z pojistné smlouvy - pojištění majetku a odpovědnosti občanů č. 18483535-18, zaevidovanou pod č. 6400583 a č. 6400596, a to požár rodinného domu v XY č. p. XY, který vznikl dne 31. 12. 2017 poté, co zapálil oheň v krbu, následně došlo k vznícení vnitřního prostoru komínového tělesa a při hašení tohoto požáru hasiči voda protekla stropem domu, čímž došlo k poškození zařízení a vybavení kuchyně, kdy předložil fiktivní doklad o provedení čištění a kontrole spalinové cesty č. XY ze dne 11. 5. 2017 na rodinném domě č. p. XY v obci XY, vystavený k jeho žádosti P. M. jménem Z. S., a dále předložil další fiktivní doklad o provedení čištění a kontrole spalinové cesty č. XY ze dne 2. 12. 2017, vystavený k jeho žádosti P. M. jménem J. Š., přestože fyzické kontroly spalinových cest nebyly s jeho vědomím P. M. provedeny, přičemž i na základě těchto fiktivních listin došlo dne 23. 1. 2018 k vyplacení pojistného plnění Českou pojišťovnou, a. s., v částce 62.019 Kč a dne 7. 2. 2018 v částce 15.504 Kč, čímž způsobil poškozené České pojišťovně, a. s., IČ 45272956, se sídlem Praha 1, Spálená 75/16, škodu v celkové výši 77.523 Kč,
ad II/ společně a po předchozí vzájemné domluvě s obviněnou J. B. , v úmyslu získat neoprávněně pojistné plnění, nejprve dne 24. 9. 2018 J. B. a následně dne 5. 10. 2018 i sám obviněný telefonicky oznámili společnosti Česká pojišťovna, a. s., pojistnou událost z pojistné smlouvy - pojištění majetku a odpovědnosti občanů č. 18483535-18, zaevidovanou pod č. 6706951, spočívající v poškození interiéru a exteriéru vozidla BMW X5 ve vlastnictví J. B., ke které mělo dojít dne 22. 9. 2018 v XY tím způsobem, že pes J. B. poškodil lak vozidla, rozbil boční trojúhelníkové okno vozidla, vnikl do uzamčeného vozidla, kde poškodil vybavení vnitřní části interiéru, čímž měla vzniknout J. B. totální škoda, ačkoliv k nahlášené pojistné nedošlo a k poškození vozidla došlo zcela jiným způsobem, a před Českou pojišťovnou, a. s., přitom předstírali, že se neznají, což se nezakládalo na pravdě, k vyplacení neoprávněně uplatněného nároku pojistného plnění Českou pojišťovnou, a. s., ve výši 100.967 Kč z důvodu pochybností nedošlo, a poškozené společnosti České pojišťovně, a. s., IČ 45272956, se sídlem Praha 1, Spálená 75/16, tak škoda nevznikla,
ad III/ společně a po předchozí vzájemné domluvě s obviněným L. J., v úmyslu získat neoprávněně pojistné plnění, dne 9. 10. 2018 v XY, okres XY, společně telefonicky oznámili společnosti Česká pojišťovna, a. s., pojistnou událost z pojistné smlouvy - pojištění majetku a odpovědnosti občanů č. 18483535-18, zaevidovanou pod č. 6723991, spočívající v poškození mobilního telefonu značky Honor 6 a dvou kusů herních konzol značky Sony PSP, kdy k poškození mělo dojít na cyklostezce z obce XY do obce XY tím způsobem, že J. B. vedl na vodítku dva psy a když kolem nich procházel L. J., tak jeden ze psů na L. J. vyskočil, povalil jej na záda a při tomto pádu došlo k poškození mobilního telefonu a konzol, kdy před Českou pojišťovnou, a. s., přitom předstírali, že se neznají, což se nezakládalo na pravdě, k vyplacení uplatněného nároku pojistného plnění Českou pojišťovnou, a. s., z důvodu pochybností nedošlo, a poškozené společnosti České pojišťovně, a. s., IČ 45272956, se sídlem Praha 1, Spálená 75/16, tak škoda nevznikla.
Za zmíněné přečiny okresní soud obviněnému podle §210 odst. 4 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvaceti osmi měsíců, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
Naproti tomu byl obviněný výrokem podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti ze dne 9. 10. 2019 č. j. ZT 97/2019-18 pro skutky tam označené pod body 1 a 3, v nichž byl spatřován přečin pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a pokus přečinu pojistného podvodu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §210 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku, a dále obžaloby Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti ze dne 19. 2. 2021 č. j. ZT 131/2020-24 pro skutky, v nichž byly spatřovány dva zločiny vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, neboť podle okresního soudu nebylo prokázáno, že se tyto skutky staly.
Soud prvního stupně rozhodl rovněž o vině a trestu u spoluobviněných J. B., P. M. a L. J.
2. Proti shora citovanému rozsudku okresního soudu (resp. jeho dílčím výrokům) podali odvolání jednak obvinění J. B. a J. B. a jednak státní zástupce, který je zaměřil v neprospěch obviněného J. B. do všech zprošťujících výroků a do výroku o trestu, v neprospěch P. M. proti zprošťujícímu výroku pod bodem 3) napadeného rozsudku a v neprospěch L. J. do výroku o trestu. Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, o těchto řádných opravných prostředcích rozhodl rozsudkem ze dne 9. 2. 2023 č. j. 6 To 224/2022-1421 tak, že z podnětu řádného opravného prostředku státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ohledně obviněného J. B. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu a za splnění podmínek §259 odst. 3, 4 tr. ř. tomuto obviněnému za přečin pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, přečin pojistného podvodu podle §210 odst. 2, odst. 4 tr. zákoníku, ukončený ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a přečin pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, ohledně nichž zůstal napadený rozsudek beze změn, nově uložil podle §210 odst. 4 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, úhrnný trest odnětí svobody ve výměře třiceti šesti měsíců, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále byl z podnětu odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen ve zprošťující části ohledně obviněného J. B. v bodech 1) a 2) a ohledně obviněného P. M. v bodě 3) a za splnění podmínek §259 odst. 3, odst. 4 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že se oba obvinění v této části zprošťují obžaloby Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti ze dne 9. 10. 2019 č. j. ZT 97/2019-18 podle ustanovení §226 písm. b) tr. ř., neboť v žalobním návrhu označené skutky nejsou trestnými činy. Rozsudek okresního soudu byl z podnětu odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušen ohledně obviněného J. B. také ve zprošťující části v bodech 4) a 5) a podle §259 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto tak, že se věc v daném rozsahu vrací soudu prvního stupně. Odvolání obviněných J. B. a J. B. a odvolání státního zástupce v části týkající se obviněného L. J. krajský soud samostatným výrokem podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
3. Na předmětné rozhodnutí odvolacího soudu reagoval obviněný J. B. dovoláním s explicitním odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. V jeho odůvodnění namítl, že Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, zatížil řízení procesní vadou spočívající v porušení zákonných pravidel „o přítomnosti obviněného v hlavním líčení“. V uvedené souvislosti podotkl, že podle §202 odst. 3 tr. ř. lze hlavní líčení konat v nepřítomnosti obviněného pouze tehdy, jestliže ten se k němu bez řádné omluvy nedostaví, což navíc neplatí v případech, kdy je obviněný stíhán pro trestný čin, za který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let (§202 odst. 4 tr. ř.). Tehdy soud hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného provést nemůže. Takovými trestnými činy byly v posuzované věci zločiny vydírání podle §175 odst. l, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, o nichž krajský soud rozhodoval na základě odvolání státního zástupce. Jestliže tedy dne 9. 2. 2023 konal „hlavní líčení“ i přes neúčast dovolatele, který se navíc z jednání řádně omluvil prostřednictvím spoluobviněné J. B. i prostřednictvím své obhájkyně a trval na jeho odročení, porušil tím jeho zákonné právo vyjádřit se ke skutkům, které mu byly kladeny za vinu. K řádnosti své omluvy dovolatel připomněl, že dne 8. 2. 2023 doma upadl a byl hospitalizován v nemocnici až do 10. 2. 2023. K jednání soudu se tedy nemohl dostavit z objektivních důvodů, které si předsedkyně senátu navíc telefonicky ověřila u ošetřujícího lékaře ještě před jeho zahájením. Další vadu napadeného rozsudku spatřuje dovolatel v nesprávném právním posouzení skutku a „nesprávném právním posouzení odsouzeného jako pachatele trestného činu podle §22 odst. 1 tr. zákoníku“. Především odmítl, že by spáchal přečin pojistného podvodu tím, že dne 2. 1. 2018 XY telefonicky nahlásil České pojišťovně, a. s., pojistnou událost, a sice požár domu č. p. XY v XY, a k ní měl předložit fiktivní doklady, konkrétně doklad o provedení čištění a kontroly spalinové cesty ze dne 11. 5. 2017, vystavený P. M. jménem Z. S., a doklad o kontrole a čištění spalinové cesty ze dne 2. 12. 2017, vystavený P. M. jménem J. S. Setrval na tom, že sám žádné fiktivní doklady nevystavil, ani o to nikoho nežádal. Pokud jde o čištění komínů, spolehl se na P. M., který ho upozornil na nutnost takovou činnost provést. S nikým se na fiktivnosti těchto kominických prací nedomluvil a posléze ani sám nestanovoval cenu poškozených věcí požárem. Rozsah poškození majetku (nábytku, kuchyně atd.) sepisoval při obhlídce zástupce pojišťovny a nikoli on. Pokusu přečinu pojistného podvodu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §210 odst. 2, 4 tr. zákoníku se pak nedopustil ani jednáním popsaným v bodě ad II/ výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně. Sám totiž nahlásil poškození vozidla spoluobviněné J. B. svým psem pouze v rozsahu rozbití trojúhelníkového okna na autě a poškození kliky a laku psími drápy. Uvedená poškození potvrdil formou odborného vyjádření také MVDr. Radoslav Mlejnský. Ten mimo jiné prakticky vyloučil, aby pes vnikl do uzamčeného vozidla. Vniknutí do odemčeného auta však nevyloučil. Rozbití bočního trojúhelníkového okna psem posoudil jako nepravděpodobné, zvlášť když zvíře nemělo nasazený obojek nebo postroj s tvrdými, např. kovovými částmi. Rozbití okna navíc podle jeho vyjádření téměř nezbytně znamená krvácivé poranění tkáně zvířete a zanechání krvavých stop na vozidle, což se nestalo. Poškození laku psími drápy v podobě čtyř stejně hlubokých vrypů posoudil MVDr. Mlejnský jako velmi zřídkavé, ale zároveň je nevyloučil. Celkově připustil, že některá dílčí poškození automobilu byla způsobena psem, ale konstatoval, že většina vnějších škod s činností zvířete nijak nesouvisí. Dovolatel zde řešil způsobenou škodu tak, že nakoupil náhradní součástky za něco málo přes 1.000 Kč a spolu s kamarádem vůz spoluobviněné B. opravili. Zároveň je přesvědčen, že i kdyby se oprava uskutečnila v servisu, nepřesáhly by náklady na ni sumu 5.000 Kč. Především však nenahlásil poškození vozidla jako totální škodu. Nic takového prokázáno nebylo. Že by šlo o totální škodu nezmiňoval po obhlídce auta, které je dosud v provozu, ani zástupce pojišťovny. Dovolatel tedy nechápe, jak mohl nalézací soud řešený případ „překvalifikovat“ tak, jak je uvedeno v odsuzující části jeho rozsudku. Výhrady vznesl dovolatel i proti uloženému úhrnnému trestu odnětí svobody, který považuje za nepřiměřeně přísný s ohledem na svůj zdravotní stav. K němu uvedl, že není schopen delší samostatné chůze a je odkázán na invalidní vozík, v mnoha případech i na pomoc druhých lidí. V minulosti prodělal ischemickou mozkovou příhodu, má problémy se srdcem, značně omezenou funkčnost obou rukou a musí každodenně užívat léky. Podle znaleckého posudku MUDr. Petra Nedomy se u něho rozvinulo organické poškození mozku a trpí také duševní poruchou, konkrétně organicky podmíněnou disociální poruchou osobnosti. Trest odnětí svobody ve výměře třiceti šesti měsíců, spojený s přímým výkonem, je tak pro něho v podstatě likvidační. Z výše rekapitulovaných důvodů proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 9. 2. 2023 č. j. 6 To 224/2022-1421 zrušil a věc „vrátil“ soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
4. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) v písemném vyjádření k dovolání v rámci řízení podle §265h odst. 2 tr. ř. konstatovala, že obviněný v něm z valné většiny (vyjma námitky jeho nepřítomnosti u veřejného zasedání odvolacího soudu) zopakoval svou obhajobu z předchozích fází trestního řízení, s níž se již přesvědčivě a správně vypořádaly soudy prvního a druhého stupně. Jejich závěr, že pro účely likvidace pojistné události – požáru domu v XY – záměrně předložil fiktivní doklady o provedeném čištění a revizi spalinových cest, není nikterak excesivní a totéž platí i pro jejich logické úvahy, jimiž postihly koordinované protiprávní jednání dovolatele se spoluobviněnou J. B. při nahlášení pojistné události v podobě údajného poničení automobilu útokem psa. Pokud dovolatel ve vztahu k výroku o vině pod bodem II/ rozporoval výši hrozící škody, tak zjevně přehlédl, že spoluobviněná B. uplatnila u svého pojistitele nárok na náhradu škody v totálním rozsahu 100.967 Kč. Jelikož uspokojení tohoto nároku nedosáhla, zůstalo jejich společné jednání pouze ve stádiu pokusu. Potud je právní posouzení skutku rovněž přiléhavé. Námitky dovolatele směřující do skutkových zjištění soudů a jimi zvolené právní kvalifikace proto státní zástupkyně označila v souhrnu za zjevně neopodstatněné. Stejně tak podle jejího mínění nebylo možno přisvědčit ani výhradám obviněného vůči postupu odvolacího soudu, jestliže ten konal veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti. V uvedené souvislosti zdůraznila, že dovolatel se osobní účasti při jednání krajského soudu opakovaně obstrukčně vyhýbal, a i když byl v termínu jeho konání dne 9. 2. 2023 hospitalizován, šlo zjevně pouze o jeho další pokus, jak oddálit eventuální pravomocné skončení věci. K námitkám směřujícím do výroku o trestu pak podotkla, že žádnému z důvodů podle §265b tr. ř. neodpovídají. Sama neshledala žádný prostor ani pro úvahy o možném snížení výměry trestu pod dolní hranici zákonné sazby s ohledem na snížené ovládací schopnosti obviněného. Vzhledem k jeho trestní minulosti a okolnostem trestné činnosti odmítla i tvrzení obhajoby, že jde o trest nepřiměřeně přísný. Své vyjádření tak uzavřela návrhem, aby Nejvyšší soud předložené dovolání odmítl podle §265í odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a aby tak rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání vyjádřil i pro případ jiného rozhodnutí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
5. Obviněný J. B. je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájkyně (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňovalo formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost se odvíjela od ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí vykázalo parametry odsuzujícího rozsudku, a současně podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože součástí rozhodnutí odvolacího soudu byl i zvláštní výrok o zamítnutí řádného opravného prostředku obviněného proti příslušným výrokům z rozsudku soudu prvního stupně.
6. Dále bylo zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které obviněný své dovolání opřel, lze podřadit pod důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., na který odkázal, nebo pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spočívající v nesprávném hmotněprávním skutku nebo jiném hmotněprávním posouzení, tedy v pochybení, které obviněný rozsudku odvolacího soudu obsahově rovněž výslovně vytýká. Toto zjištění mělo zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
7. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je zaměřen na situace, kdy v průběhu trestního řízení došlo k porušení ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Tento dovolací důvod tedy předpokládá, že se v rozporu se zákonem konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, a tím byl obviněný zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům (k tomu srov. také čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod). Smyslem a účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je v zásadě to, aby mu byla zajištěna reálná možnost vyjádřit se před soudem ke skutečnostem, které jsou mu v obžalobě kladeny za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. I proto jsou trestním řádem odlišně stanoveny požadavky na jeho přítomnost u hlavního líčení (§196 a násl. tr. ř.), které je těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování, a na straně druhé podmínky, za kterých lze jednat v nepřítomnosti obviněného ve veřejném zasedání (§232 a násl. tr. ř.). V obecné rovině je dále třeba zdůraznit, že předmětný dovolací důvod nedopadá na jakýkoli případ, kdy je hlavní líčení nebo veřejné zasedání konáno v nepřítomnosti obviněného. Relevantně může být reklamován pouze za předpokladu, že soud jednal bez jeho osobní účasti v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu takto postupovat nelze.
8. Jestliže se dovolatel jmenovitě ohradil proti postupu Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, pak se jeho argumentace zřetelně odvíjí od kardinálního omylu, jaký že typ jednání vlastně jmenovaný soud v jeho nepřítomnosti vedl. Ten dne 9. 2. 2023 nepochybně nerozhodoval o řádných opravných prostředcích v hlavním líčení, nýbrž ve veřejném zasedání . Z povahy věci tak nemohl porušit ustanovení §202 odst. 3 tr. ř. ani §202 odst. 4 tr. ř., na která je v dovolání poukazováno.
9. Jak již bylo zmíněno výše, odpověď na otázku, zda soud druhého stupně mohl o podaném odvolání rozhodovat v nepřítomnosti obviněného, bylo třeba hledat v úpravě obsažené v jiných ustanoveních trestního řádu. Z její systematiky lze dovodit, že k porušení zákonného ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání dojde především tehdy, kdy odvolací soud nerespektuje limity předpokládané v §263 odst. 4 tr. ř., podle kterého lze v nepřítomnosti obviněného, který je omezen na svobodě, je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. Dané pravidlo se však na nynější případ nevztahovalo, neboť dovolatel na osobní svobodě výše uvedeným způsobem omezen nebyl. Dále platí, že přítomnost obviněného u veřejného zasedání z hlediska deklarovaného dovolacího důvodu může být nezbytná tehdy, jestliže se ho soud rozhodl předvolat a tím dal jednoznačně najevo, že v jeho nepřítomnosti nemůže jednat ani rozhodnout. A konečně, s ohledem na ústavně garantované právo obviněného, vyjádřené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, je třeba mu umožnit účast u veřejného zasedání též v případě, kdy na tom sám trvá, výslovně projeví nesouhlas s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti, ale svou neúčast u již nařízeného veřejného zasedání včas a řádně omluví takovými důvody, které lze akceptovat a které obviněnému objektivně brání zúčastnit se veřejného zasedání (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2003 sp. zn. 5 Tdo 442/2003, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 26/2004, pod č. T 621, dále např. usnesení téhož soudu ze dne 1. 6. 2016 sp. zn. 3 Tdo 690/2016 aj.).
10. Z obsahu předloženého dovolání bylo navzdory nesprávně použité terminologii možno bez důvodných pochybností vysledovat, že podle názoru obviněného byl zvolený dovolací důvod naplněn tím, že mu bylo odepřeno právo osobně se zúčastnit jednání odvolacího soudu, kterého v budoucnu hodlal využít, a takto bylo postupováno, i když svou neúčast u již nařízeného veřejného zasedání na den 9. 2. 2023 řádně omluvil takovými objektivními skutečnostmi, pro které bylo namístě jednání odročit. Tuto jeho argumentaci sice bylo možno z důvodu uplatněného důvodu dovolání považovat za právně relevantní, ale současně postrádala věcné opodstatnění .
11. Na tomto místě je třeba úvodem konstatovat, že krajský soud obviněného k veřejnému zasedání nepředvolával, nýbrž ho o jeho konání vždy toliko vyrozuměl podle vzoru 14 tř. (viz sdělení Ministerstva spravedlnosti č. 1/2017 ze dne 29. 12. 2017, č. j. 12/2017-OJD-ORG/43, o vydání vzorů tr. ř., o. s. ř., z. ř. s., k. ř., d. ř. doporučených pro použití v trestním a v občanském soudním řízení). To se týkalo jak veřejných zasedání nařízených postupně na 8. 12. 2022 a 12. 1. 2023, která pro omluvy obviněného ze zdravotních důvodů soud z opatrnosti odročil, tak i veřejného zasedání nařízeného právě na den 9. 2. 2023. Při všech vyrozuměních byl obviněný upozorněn na to, že veřejné zasedání lze provést v jeho nepřítomnosti. V rámci vyrozumění o konání veřejného zasedání dne 9. 2. 2023 byl kromě toho instruován, aby případná sdělení soudu i návrhy na provedení konkrétních úkonů formuloval písemně či prostřednictvím své obhájkyně, pakliže se jednání nebude moci zúčastnit. Odvolací soud mu tím dal zřetelně najevo, že jeho osobní účast na jednání nevnímá jako bezpodmínečně nutnou a věc může projednat a rozhodnout i v jeho nepřítomnosti (viz č. l. 1398 spisu).
12. Dále je třeba zdůraznit, že omluvu neúčasti obviněného u veřejného zasedání ze zdravotních důvodů, spojenou s žádostí o jeho odročení, je obecně vzato možné považovat za řádnou jedině tehdy, pokud obsahuje dostatečný podklad pro závěr, že tvrzené zdravotní důvody mu skutečně znemožňují účast na nařízeném jednání. Krajskému soudu je v posuzované věci nutno přisvědčit potud, že omluva dovolatele odůvodněná hospitalizací, ve spojení s informacemi ošetřujícího lékaře, který jeho diagnózu formuloval v telefonickém hovoru s předsedkyní senátu jako „subjektivní potíže“ s předpokladem propuštění pacienta z nemocnice hned následující den po veřejném zasedání, takové pochybnosti, nevzbuzující podklad pro další (v pořadí již třetí) odročení soudního jednání, nepředstavovaly. Naopak, soud i s přihlédnutím k celkovému přístupu dovolatele k řízení, jak jej vylíčil v bodě 19. odůvodnění napadeného rozsudku, oprávněně dovodil, že jde z jeho strany o další projev účelové snahy obstruovat odvolací řízení a tím co nejvíce oddálit pravomocné skončení věci .
13. Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud poukazuje také na vlastní ustálenou rozhodovací praxi vycházející z pojetí, že naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. nelze posuzovat pouze z formálního hlediska, ale také z hlediska materiálního. To znamená, že je nutno vždy hodnotit i to, jestli vůbec a případně do jaké míry namítaný postup odvolacího soudu reálně zasáhl do práva obviněného na obhajobu (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015 sp. zn. 6 Tdo 194/2015-II). Při předmětném zkoumání je třeba zaměřit pozornost především na to, zda byl obviněný v řízení před odvolacím soudem zastoupen přítomným obhájcem a zda v něm bylo prováděno ve větším rozsahu dokazování, které mohlo zásadním způsobem ovlivnit jeho konečné postavení v řízení. V nynější trestní věci byl dovolatel při jednání odvolacího soudu zastoupen přítomnou obhájkyní JUDr. Jancovou. Ta u jednání nejen přednesla jeho námitky proti vybraným výrokům z rozsudku okresního soudu, ale tlumočila také jeho návrhy na doplnění dokazování, které krajský soud zamítl a další dokazování v požadovaném směru neprováděl. Zároveň dostala možnost vyjádřit se i k odvolání státního zástupce, které směřovalo v neprospěch obviněného. Souborně lze tedy konstatovat, že postupem krajského soudu nebyla založena vada předpokládaná v ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. a nedošlo jím ani k neakceptovatelnému zkrácení obhajovacích dovolatele, na něž by bylo nutno reagovat v dovolacím řízení.
14. Nesprávné hmotněprávní posouzení skutku, tedy vadu předpokládanou v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , lze relevantně namítat jen při respektu ke skutkového stavu, tak jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění. Jinými slovy, s poukazem na něj se nelze domáhat přezkumu skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci je zde při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je pak povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu.
15. V projednávaném případě sice dovolatel formálně (nikoli výslovně) reklamoval nesprávnost právního posouzení stíhaných skutků jako přečinu pojistného podvodu podle §podle §210 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a pokusu přečinu pojistného podvodu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §210 odst. 2, odst. 4 tr. zákoníku, ovšem tuto obecně hmotněprávní námitku opřel primárně o výtky procesního charakteru, jimiž fakticky brojil proti způsobu, jakým soudy hodnotily provedené důkazy. Svůj mimořádný opravný prostředek založil na zpochybnění jejich klíčových skutkových zjištění, a sice že při likvidaci pojistné události uplatněné z titulu požáru rodinného domu vědomě předložil fiktivní doklady o provedení čištění a kontroly spalinových cest (komínů) a dále že při nahlášení pojistné události a uplatnění nároku na pojistné plnění z titulu škody vzniklé útokem svého psa na vozidlo spoluobviněné J. B. oba záměrně zatajili skutečnost, že se znají a dokonce mezi sebou udržují partnerský vztah, a celou pojistnou událost si po vzájemné domluvě jednoduše vymysleli. V duchu odmítnutí či záměrného opomenutí těchto významných skutkových zjištění, zejména pak o promyšlenosti a koordinovanosti jejich kroků při klamání pojišťovny, pak formuloval i námitku, že to nebyl on, kdo nahlásil škodu na vozidle jako totální, nýbrž právě spoluobviněná B. Takovou argumentaci však za kvalifikované výtky stran nesprávné aplikace norem trestního zákoníku na skutkový stav formulovaný ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku považovat nelze (k tomu viz bod 14. odůvodnění tohoto usnesení). Opodstatnění pak postrádá i námitka dovolatele, že případná oprava vozidla v servisu by nepřesáhla cenu 5.000 Kč a nebyl tedy důvod jeho jednání kvalifikovat i podle §210 odst. 4 tr. zákoníku. Zde při své obhajobě záměrně ponechal stranou, že byl jako spolupachatel uznán vinným toliko pokusem přečinu podvodu v dané kvalifikované skutkové podstatě, když jednoduše řečeno podnikli se spoluobviněnou B. vše potřebné k tomu, aby jim pojišťovna při eventuální nižší obezřetnosti vyplatila pojistné plnění ve výši přesahující 100.000 Kč.
16. Svou povahou procesní (skutkové) námitky obviněného dovolací senát posuzoval i optikou nově definovaného ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , ve znění účinném od 1. 1. 2022, které explicitně postihuje situace, kdy rozhodná skutková zjištění soudů, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Daný dovolací důvod tedy cílí na závažné procesní vady, jež v konečném důsledku zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Z dikce nového zákonného ustanovení vyplývá, že mezi taková flagrantní pochybení spadají zejména případy opomenutých důkazů, dále důkazů získaných a posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů, provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu, jež má za následek existenci tzv. extrémního rozporu mezi jejich obsahem na straně jedné a skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě na straně druhé.
17. Nejvyšší soud žádnou z výše popsaných závažných procesních vad v dosavadním řízení před soudy nezjistil. Nemá za to, že by zpochybňované skutkové závěry okresního soudu byly projevem nezákonného dokazování nebo jeho neobjektivního, selektivního či jinak deformativního hodnocení. Oba soudy ve svých rozhodnutích zároveň podrobně, přesvědčivě a v souladu s požadavky zákona (§125 odst. 1 tr. ř.) i pravidly formální logiky zdůvodnily, proč měly obhajobu obviněného, opakující se částečně i v předloženém dovolání, za bezpečně vyvrácenou a proč jí neuvěřily. Napadené rozsudky žádné znaky nepřípustné a neakceptovatelné libovůle v tomto směru nenesou. Z prostého faktu, že soud hodnotí provedené důkazy v rozporu s představami obviněného, automaticky nelze dovozovat, že své rozhodnutí zatěžuje vadou spočívající v extrémním nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními, která by byla způsobilá založit dovolací přezkum.
18. Do kategorie tzv. „jiného nesprávného právního posouzení“ ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nebylo možno podřadit ani výhrady dovolatele k uložené sankci Za nesprávné právní posouzení lze u výroku o trestu považovat jen specifické vady spočívající ve vadném závěru o tom, zda obviněnému měl či neměl být uložen úhrnný nebo souhrnný trest (§43 odst. 1 resp. odst. 2 tr. zákoníku) anebo společný trest za pokračování v trestném činu (§45 odst. 1 tr. zákoníku). Jiná pochybení soudu, spočívající například v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho i uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, v dovolání obecně namítat nelze (k tomu viz zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002 sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Opačný výklad by neznamenal nic jiného než akceptovat dovolací důvod spočívající v jiném nesprávném právním posouzení též ve vztahu k projevu soudcovské individualizace trestu v konkrétním případě, a to i při obecné přípustnosti (zákonnosti) postupu, jehož soud v použil v konkrétním případě. To by však bylo v kardinálním rozporu s charakterem dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku, jehož účelem je náprava jen těch nejzávažnějších vad pravomocných rozhodnutí ve věci samé. Zároveň by se tím stíral rozdíl mezi odvoláním podaným z důvodu, že uložený trest (včetně způsobu jeho výkonu) je ve vztahu k obviněnému nepřiměřený, a dovoláním, což by v podstatě znamenalo zavedení další běžné přezkumné instance v trestním řízení. Takový záměr zákonodárce zajisté nesledoval.
19. K výroku o trestu se adresně vztahuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. , který však postihuje pouze dvě nejzávažnější pochybení soudu při ukládání trestních sankcí, a sice uložení takového druhu trestu, který zákon nepřipouští, nebo uložení trestu ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Ani jednou z těchto vad příslušný výrok z rozsudku odvolacího soudu netrpí a dovolatel ji koneckonců ani nenamítl. Jen obecně lze tedy podotknout, že za pokus přečinu pojistného podvodu podle §210 odst. 2, 4 tr. zákoníku byl ohrožen trestem odnětí svobody v sazbě od jednoho roku do pěti let. Pokud mu krajský soud uložil tento trest ve výměře třiceti šesti měsíců (tedy v polovině zákonné sazby), pak rozhodně nelze hovořit o nezákonné sankci co do druhu ani pokud jde o její výměru. Vzhledem k bohaté trestní (ale i přestupkové) minulosti obviněného a skutečnosti, že sankce byla ukládána za vícečinný souběh trestných činů, spáchaných navíc ve zkušební době podmíněného propuštění z jiného trestu odnětí svobody, dovolací nevnímal ani potřebu přistoupit k jinak naprosto výjimečnému zásahu do právní moci napadeného výroku, který by šel nad rámec taxativně zakotvených dovolacích důvodů. Jinými slovy, uložený trest nepovažuje za extrémně přísný, nehumánní či disproporční, a to ani s ohledem na skutečnost, že se dovolatel potýká s určitými zdravotními problémy. Ze spisového materiálu totiž neplynou takové informace, z nichž by bylo možno usuzovat, že výkon trestu může obviněného bezprostředně ohrožovat na zdraví či na životě.
18. Závěrem lze tedy shr nout, že obviněný J. B. odůvodnil předložený mimořádný opravný prostředek jednak námitkami, které vůbec nerespektovaly věcné zaměření dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., a dále výhradami, které z hlediska deklarovaných důvodů dovolání neměly žádné opodstatnění. Nejvyšší soud proto jeho dovolání (jako celek) odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak rozhodl v neveřejném zasedání, aniž by k tomu bylo třeba souhlasu stran.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. 8. 2023
JUDr. František Hrabec
předseda senátu