ECLI:CZ:NS:2023:4.TDO.715.2023.1
sp. zn. 4 Tdo 715/2023- 677
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 8. 2023 o dovolání obviněné Evy Černé , nar. 20. 12. 1982, bytem Dětská 2459/1, 100 00 Praha, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2022, sp. zn. 7 To 308/2022, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 14 T 27/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. 14 T 27/2022, byla obviněná Eva Černá uznána vinnou ze spáchání zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustila tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
„1) jako jednatelka obchodní společnosti Aboro s.r.o., IČ: 246 84 279, se sídlem Jičínská 226, 130 00 Praha, v době od 30. 8. 2018 do 12. 10. 2018, v Praze, na základě rámcové kupní smlouvy uzavřené s obchodní společností NOVASERVIS spol. s r.o., IČ: 292 88 690, jako prodávajícím při sjednání výhrady vlastnického práva prodávajícího, podle které vlastnictví k dodávanému zboží přecházelo na kupujícího zaplacením kupní ceny, odebrala zboží v hodnotě 152 887 Kč, specifikované ve 24 fakturách vystavených na celkovou částku 152 887 Kč, toto zboží prodala v rámci podnikatelské činnosti v internetovém obchodě na sanitární zboží a ačkoli za prodané zboží převzala od zákazníků své společnosti finanční úhradu, se záměrem získat pro obchodní společnost Aboro s.r.o., IČ: 246 84 279 finanční prospěch nepoužila tyto prostředky k úhradě faktur, ponechala si je a použila je pro sebe, popř. pro obchodní společnost Aboro s.r.o., IČ: 246 84 279, a tím způsobila obchodní společnosti NOVASERVIS s.r.o. škodu ve výši 144 635 Kč,
2) jako jednatelka obchodní společnosti Aboro s.r.o., IČ: 246 84 279, se sídlem Jičínská č.p. 226, 130 00 Praha, v době od 14. 9. 2018 do 27. 10. 2018, v Praze, na základě rámcové kupní smlouvy uzavřené s obchodní společností Alca plast, s.r.o., IČ: 256 55 809 (nyní Alcadrain s.r.o.), jako prodávajícím při sjednání výhrady vlastnického práva prodávajícího, podle které vlastnictví k dodávanému zboží přecházelo na kupujícího zaplacením kupní ceny, odebrala zboží v hodnotě 238 192,40 Kč specifikované ve 13 fakturách vystavených na celkovou částku 238 192,40 Kč, toto zboží prodala v rámci podnikatelské činnosti v internetovém obchodě na sanitární zboží a ačkoli za prodané zboží převzala od zákazníků své společnosti finanční úhradu, se záměrem získat pro obchodní společnost Aboro s.r.o., IČ: 246 84 279 finanční prospěch nepoužila tyto prostředky k úhradě faktur, ponechala si je a použila je pro sebe, popř. pro obchodní společnost Aboro s.r.o., IČ: 246 84 279, a tím způsobila obchodní společnosti Alca plast s.r.o., škodu ve výši 231 075,98 Kč,
3) jako jednatelka obchodní společnosti Aboro s.r.o., IČ: 246 84 279, se sídlem Jičínská č. p. 226, 130 00 Praha, v době od 8. 10. 2018 do 23. 11. 2018, v Praze, na základě rámcové kupní smlouvy uzavřené s obchodní společností M & K, stavební servis spol. s r.o., IČ: 165 77 990, se sídlem Palackého č. p. 128, 289 03 Městec Králové, jako prodávajícím při sjednání výhrady vlastnického práva prodávajícího, podle které vlastnictví k dodávanému zboží přecházelo na kupujícího zaplacením kupní ceny, odebrala zboží v hodnotě 1 123 728 Kč specifikované ve 42 fakturách vystavených na celkovou částku 1 123 728 Kč, toto zboží prodala v rámci podnikatelské činnosti v internetovém obchodě na sanitární zboží a ačkoli za prodané zboží převzala od zákazníků své společnosti finanční úhradu, se záměrem získat pro obchodní společnost Aboro s.r.o., IČ: 246 84 279 finanční prospěch nepoužila tyto prostředky k úhradě faktur, ponechala si je a použila je pro sebe, popř. pro obchodní společnost Aboro s.r.o., IČ: 246 84 279, a tím způsobila obchodní společnosti M & K, stavební servis spol. s. r.o. škodu ve výši 1 082 304,16 Kč,
tímto jednáním způsobila poškozeným celkovou škodu ve výši 1 458 015,14 Kč.“
Za uvedené jednání byla obviněná Eva Černá odsouzena podle §206 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 2 (dvou) roků. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu ve výměře 3 (tří) let.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byly poškozené společnosti NOVASERVIS spol. s r. o., Alcadrain, s. r. o. a M & K, stavební servis spol. s r. o. odkázány s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. 14 T 27/2022, podala obviněná Eva Černá a poškozené společnosti Novaservis, spol. s r. o. a M & K, stavební servis, spol. s r. o., odvolání, o kterých rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 11. 2022, sp. zn. 7 To 308/2022, tak, že podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil pouze ve výroku dle §229 odst. 1 tr. ř. ohledně poškozených společností Novaservis spol. s r. o. a M&K stavební servis, spol. s r. o. a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněné povinnost nahradit poškozeným společnostem Novaservis spol. s r. o., IČ: 29288690 se sídlem Merhartova 1062/208, Černé Pole, 613 00 Brno, náhradu škody ve výši 144.635 Kč a M&K, stavební servis, spol. s r. o., IČ: 16577990, se sídlem Palackého 128, 289 03 Městec Králové, náhradu škody ve výši 1.082.304,16 Kč. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Podle §256 tr. ř. bylo odvolání obviněné zamítnuto.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2022, sp. zn. 7 To 308/2022, podala následně obviněná Eva Černá prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Je toho názoru, že rámcové smlouvy se společností Alca plast s. r. o., se společností M & K, stavební servis spol. s r. o. a NOVASERVIS spol. s r. o., jsou včetně uvedené výhrady vlastnictví neplatné. Tím je dle obviněné naplněn dovolací důvod dle §265b odst. 1, písm. g) tr. ř., případně dovolací důvod dle §265b odst. 1, písm. h) tr. ř., neboť to, že předmětné soudy daná ujednání o výhradě vlastnictví nepokládaly za neplatné, nezbytně vedlo k tomu, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, neboť skutek je posuzován jako trestný čin zpronevěry jen v důsledku toho, že je zde vyvozována existence svěřené věci cizí v důsledku sjednání výhrady vlastnictví. Za stěžejní problematiku tedy obviněná považuje sjednání výhrady vlastnictví ve třech předmětných rámcových smlouvách, což je podle ní v daném případě neplatné pro rozpor se zákonem a veřejným pořádkem.
K rámcové smlouvě, uzavřené se společností M & K, stavební servis spol. s r. o. namítá, že v řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že tuto smlouvu za společnost M & K, stavební servis spol. s r. o. nepodepsala osoba, která ji podle textu této smlouvy měla podepsat, což byl jednatel této společnosti Lubor Motejlek, který sám při svém výslechu potvrdil, že tuto smlouvu nepodepsal. Prvostupňovému soudu se nepodařilo zjistit, kdo ji za prodávajícího podepsal. V tomto bodu lze proto učinit závěr, že jen pro vady podpisu na straně prodávajícího je rámcová smlouva s M & K, stavební servis spol. s r. o. neplatná, resp. nikdy nebyla uzavřena, a proto i příslušná výhrada vlastnictví nebyla platně uzavřena. Dále se nepodařilo prokázat, kdo ji podepsal za kupujícího, když je však jisté, že obviněná to nebyla, neboť v dané době ve společnosti vůbec nepůsobila. Z výše uvedeného proto vyplývá, že rámcová smlouva uzavřena nebyla. Obviněná dodává, že i kdyby byla tato rámcová smlouva uzavřena, stejně by byla neplatná, a to proto, že dle jejího čl. VI odst. 1 je neurčitě sjednána cena, když v určitých případech se za kupní cenu má považovat cena následně jednostranně prodávajícím stanovená ve faktuře, což je z hlediska občanského práva nepřípustné a vede k neplatnosti takové smlouvy. Další důvod neplatnosti této smlouvy spočívá ve zvláštní podobě výhrady vlastnictví, která musela být prodávajícím vůči kupujícímu ještě zvláště „uplatněna“ a tím teprve aktivována, jinak účinná nebyla, přičemž to, že by někdy takto aktivována byla, nebylo v daném soudním řízení ani tvrzeno. Z příslušného spisu přitom nevyplývá, že by takto byla doložka někdy aktivována, tudíž se dá uzavřít, že tato doložka nebyla v daném vztahu pro společnost Aboro s. r. o. závazná. Obviněná dodává, že i kdyby byla rámcová smlouva s M & K skutečně uzavřena a byla by platná, jednala v omylu, když nevěděla, že v dané věci existuje výhrada vlastnictví a tudíž nevěděla, že dané zboží je „věcí cizí“, která je společnosti Aboro s. r. o. „svěřena“. Tento omyl se však týká prvku skutkové podstaty, nebyl to tedy jen omyl právní, ale i omyl skutkový negativní ve smyslu §18 tr. zákona, což vylučuje úmysl a nedošlo proto k naplnění skutkové podstaty trestného činu zpronevěry.
Taktéž u rámcové smlouvy se společností Alca plast s. r. o., nyní Alcadrain s. r. o. je obviněná toho názoru, že tato nebyla uzavřena a tudíž neexistuje. Jak vyplývá z provedeného dokazování, rámcová smlouva s Alca plast s. r. o. nebyla uzavřena, neboť obviněná, jako jednatelka Aboro s. r. o., sice podepsala 11. 9. 2018 druhou stranou nepodepsaný text smlouvy (bez přílohy), který přinesla a následně odnesla obchodní zástupkyně Alca plast s. r. o., paní H., společnosti Aboro s. r. o. však nikdy nebylo zpět doručeno vyhotovení takové smlouvy podepsané i za Alca plast s. r. o. Z právního hlediska tedy tato rámcová smlouva nebyla uzavřena pro nedoručení akceptace v přiměřené lhůtě. Rámcová smlouva s Alca plast s.r.o. by ovšem i v případě, že by byla uzavřena, byla neplatná, a to proto, že její nedílnou a podstatnou přílohou měla být příloha Ceník zboží, která však nakonec připojena nebyla. Obviněná si při podepisování Rámcové smlouvy nebyla vědoma toho, že je v návrhu textu této rámcové smlouvy výhrada vlastnictví koupeného zboží uvedena. Text smlouvy kompletně připravil daný prodávající, který ji předložil k podpisu s tím, že tam nebude nic měněno a obsah jí nevysvětlil.
U Dohody o obchodních podmínkách s NOVASERVIS spol. s r. o. zdůrazňuje, že výhrada vlastnictví v daných obchodních podmínkách je objektivně ustanovením, které druhá strana nemohla rozumně očekávat, a proto je v dané věci neúčinné, neboť toto ujednání nebylo přijato výslovně. Dohoda o obchodních podmínkách s NOVASERVIS spol. s r. o. je však také neplatná pro neurčité vymezení kupní ceny zboží, když je uvedeno, že k ceně jsou připočítány i expediční náklady včetně dopravy. Není tedy jasné, o jaké náklady mimo dopravy se má jednat, jak se určí náklady dopravy apod. Vzhledem k uvedenému nebyla ani v tomto případě doložka výhrady vlastnictví sjednána platně, což vylučuje, aby se ohledně předmětného zboží pocházejícího od dodavatele NOVASERVIS spol. s r. o. obviněná dopustila zpronevěry.
Obviněná dále uvádí, že jednání, kterým měla být naplněna skutková podstata trestného činu zpronevěry, bylo jednání jiných osob, ne obviněné, neboť ona sama nepřeváděla zboží od dodavatelů koncovým zákazníkům, toto dělali ve firmě Aboro s. r. o. jiné osoby, a to příslušní zaměstnanci společnosti dle zavedené praxe daného internetového obchodu, do které obviněná v konkrétních případech nezasahovala. Jednání, které je kladeno obviněné za vinu, tedy dodání zboží zákazníkům, před úhradou jeho kupní ceny dodavatelům, bylo ustálenou praxí společnosti Aboro s. r. o., existující již před tím, než se stala jednatelkou dané společnosti, což vylučuje dodatečný vznik úmyslu přisvojit si cizí věc, neboť úmysl obviněné zachovávat tuto praxi byl od vzniku jejího jednatelství stálý a nijak se neměnil. Obviněná také nesouhlasí s postupem soudů, když zamítly návrh na doplnění dokazování dotazem na insolvenčního správce úpadce Aboro s. r. o., zda u něj poškozené společnosti uplatnily nárok na vydání částek získaných prodejem jejich zboží pod údajnou výhradou vlastnictví. Tento důkaz je přitom klíčový pro prokázání, že ačkoli částky odpovídající ceně za zboží od společností NOVASERVIS spol. s r. o. a Alca plast s. r. o. byly stále na účtu nebo v pokladně společnosti Aboro s. r. o., žádná z těchto společností nepožádala o jejich vydání insolvenčního správce a ten je proto těmto společnostem nevydal, ale rozdělil je mezi veškeré věřitele.
Obviněná ve svém dovolání posledně namítla i nesprávnost výroků o náhradě škody. Je toho názoru, že odvolací soud ve svém rozsudku opomněl zohlednit problematiku spoluzavinění škody poškozenými dle §2918 Občanského zákoníku. V daném případě by muselo dojít ke snížení náhrady škody u poškozené Novaservis spol. s r. o. na nulu a u poškozené M&K, stavební servis, spol. s r. o. nejméně na částku 295.926,53 Kč, neboť obviněná částku odpovídající části pohledávek na náhradu škody požadované poškozenými ve výši 786.377,63 Kč nikdy nepoužila, stále ji měla k dispozici a následně ji předala v rámci insolvenčního řízení Aboro s. r. o. příslušnému insolvenčnímu správci. Žádný z předmětných dodavatelů, tzn. Alca plast s. r. o., NOVASERVIS spol. s r. o. nebo M & K, stavební servis spol. s r. o., nepožádal příslušného insolvenčního správce o vydání částky, což by mělo dle obviněné vést k použití zákonné úpravy tzv. spoluzavinění škody poškozeným dle §2918 Občanského zákoníku. S ohledem na výše uvedené proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky shledal dovolání důvodným a obě napadená rozhodnutí zrušil a v plném rozsahu obviněnou zprostil obžaloby.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněné se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že dovolatelka poukázala na skutkový podklad napadeného výroku o vině, pokud je založen na zjištění, že předmětné kupní smlouvy s dodavateli Alca Plast, s. r. o., M&K, stavební servis, s. r. o. a NOVASERVIS, s. r. o. vycházely ze tří rámcových kupních smluv, ve kterých byla sjednána výhrada vlastnického práva prodávajícího. Neplatnost uvedeného právního titulu svěřeneckého vztahu z její strany zastupované společnosti Aboro, s. r. o. pak namítla ve vztahu ke všem třem poškozeným společnostem. Státní zástupkyně uvádí, že došlo-li ke sjednání výhrady vlastnického práva prodávajícího, pak se má ve smyslu rozvazovací podmínky, plynoucí z ustanovení §2132 OZ za to, že se kupující stane vlastníkem takto obchodované věci až úplným zaplacením její kupní ceny. V projednávaném případě došlo k převzetí sanitárního zboží objednaného ze strany dovolatelkou zastupované společnosti Aboro, s. r. o. od těch dodavatelských společností, které za takto dodané zboží neobdržely od označeného obchodního partnera vyfakturovanou kupní cenu, inkasovanou od konečných odběratelů. Pokud dovolatelka poukazuje na závěr soudu nalézacího pod bodem 19 na str. 7 jeho rozsudku s tím, že peněžní ekvivalent, který obdržela od svých koncových zákazníků, byla povinna vzhledem k platně sjednaným výhradám vlastnictví převést subjektům, kterým takové výhrady svědčily, pak rozhodně nelze takový závěr považovat za mylný. Jako důvod neplatnosti rámcové kupní smlouvy se společností M&K, stavební servis, s. r. o. a tím i tam zakotvené výhrady vlastnického práva prodávajícího dovolatelka uvedla její chybějící aktivaci ve smyslu jejího čl. VI., bod 3. Státní zástupkyně uvádí, že nejen v tomto posuzovaném případě, ale i v jeho zbývajících částech došlo, jak je uvedeno výše, k převzetí sanitárního zboží od těch dodavatelských společností, které neobdržely vyfakturovanou kupní cenu, inkasovanou od konečných odběratelů. Při tomto způsobu obchodu, kdy zboží již nemohlo být vráceno do dispozice jejich vlastníka, bylo namístě poskytnutí tnutí finančního ekvivalentu za odebrané a následně prodané zboží. O neplatnost Dohody o obchodních podmínkách s uzavřenou výhradou vlastnického práva se nejedná ani v případě poškozené společnosti Novaservis, s. r. o. s tím odůvodněním, že je výhrada vlastnického práva prodávajícího ujednáním, které nemohla dovolatelka rozumně očekávat a že takové ujednání nebylo přijato výslovně (§1753 OZ). Není-li připojena žádná konkrétní argumentace k tomu, na jakém podkladě se takové ujednání vymykalo rozumnému způsobu dovolatelčina očekávání, pak nezbývá, než zdůraznit jediný myslitelný způsob naplnění standardního obchodního vztahu mezi dodavatelem a odběratelem, kterým je poskytnutí protihodnoty ve výši odpovídající té, která byla poskytnuta druhou smluvní stranou; v případě opačném by bylo možno jen stěží uvažovat o jeho účelnosti. Z hlediska namítaného nedostatku uzavření rámcové kupní smlouvy se společností Alca plast, s. r. o., nelze dovolatelce přisvědčit s odkazem na nesplněnou podmínku včasného přijetí obchodní nabídly ve smyslu §1735 OZ za stavu blíže popsaného soudem nalézacím pod bodem 21. odůvodnění jeho rozsudku, který nesvědčil o ničem jiném, než že podle takového rámcového ujednání dovolatelka postupovala; počala-li namítat nedostatek uzavření takového ujednání až v rámci své obhajoby, pak nelze jinak, než považovat takový argument za účelový.
Nelze přisvědčit ani validitě námitky obviněné, že i kdyby byl na její straně dán úmysl přisvojit si cizí svěřenou věc, bylo by tak tomu již před tím, než byly uzavřeny předmětné kupní smlouvy a před tím, než došlo na jejich podkladě k dodání zboží, což vyplývá z fungování internetového obchodu včetně provádění plateb. V uvedeném směru sice dovolatelka považovala za nutné ve smyslu dále odkazované komentářové literatury zdůraznit, že úmysl přisvojit si cizí svěřenou věc musí u trestného činu zpronevěry pachatel pojmout teprve poté, co mu byla svěřena, v opačném případě nemůže být jeho jednání považováno za trestný čin zpronevěry. Současně však nedodala, že by se v takovém případě jednalo o zavinění ve smyslu závažnější právní kvalifikace o jednání podvodné povahy a tím i nepřípustně vyznívající v její neprospěch. Mimo poukazovaný standardní obchodní vztah, takto vnímaný ze strany všech tří poškozených společností a tím i způsobem vybočujícím z povahy právního rámce přisouzeného jednání, se pak pohybuje dovolatelčina námitka, že tyto prodávající společnosti zahrnuly výhradu svého vlastnického práva do předmětných rámcových smluv za účelem získání přednosti před jinými věřiteli v případě, že podnikání kupujícího, tedy společnosti Aboro, s. r. o., bude směřovat k úpadku. S takovým očekáváním na jejich straně by bylo jen stěží reálně myslitelným vstupovat do obchodních vztahů s potenciálním úpadcem. Státní zástupkyně dodává, že takto sjednaná výhrada vlastnického práva zakládala odpovědnostní vztah z ní plynoucí na straně jejich smluvního partnera, kterým byl v daném případě pouze kupující (společnost Aboro, s.r.o.), aniž by bylo v uvedeném směru rozhodným, že ten odebrané zboží dále prodával (v rámci svých samostatných obchodních vztahů) konečným kupujícím-odběratelům.
Vycházeje pak z důvodu, kterým byl soud odvolací veden ke změně adhezního výroku ve prospěch poškozených subjektů, je třeba zdůraznit, že za stavu prohlášení konkurzu na majetek právnické osoby, ve které měla dovolatelka postavení statutárního orgánu, ve kterém se dopustila trestného činu, je třeba striktně odlišit právnickou osobu, které se poukazované insolvenční řízení týkalo, a na straně druhé dovolatelku jako fyzickou osobu, proti které bylo vedeno předmětné trestní řízení, byť se přisouzeného jednání dopustila ve statutárním postavení jednajíce za uvedenou společnost úpadce. Jednalo-li se o dva zcela samostatné typy řízení, vedených proti odlišným právním subjektům, pak případný požadavek na vydání finančních částek z prodeje věcí poškozených prodávajících, zcela vybočuje z rámce předmětného trestního řízení včetně adhezního způsobu rozhodování. Státní zástupkyně dodává, ke zpronevěře došlo i ve vztahu k té části, která byla ve výši 786.377,63 Kč předána insolvenčnímu správci, jelikož finanční prostředky v této výši nebyly použity tak, jak to odpovídalo sjednané výhradě vlastnického práva. Závěrem proto státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodl o dovolání obviněné Evy Černé tak, že se odmítá podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně navrhla, aby takto bylo podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodnuto v neveřejném zasedání a dále vyjádřila svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných rozhodnutí Nejvyššího soudu, než jsou uvedena v ustanovení §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř. [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Obviněná v replice k vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství konstatovala, že se státní zástupkyně nevypořádala s výhradami k napadeným rozhodnutím, které jsou uvedeny v dovolání, a proto návrh Nejvyššího státního zastupitelství na odmítnutí dovolání není důvodný.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněná Eva Černá ve svém dovolání uplatnila dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu do trestního řádu však nedošlo k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Uvedený nově výslovně zakotvený dovolací důvod je proto třeba vykládat zcela shodně, jak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021. I nadále tak lze pod uvedený dovolací důvod podřadit tři skupiny vad důkazního řízení. Do první skupiny takových vad patří tzv. opomenuté důkazy, pokud soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily. Patří sem taktéž případy, pokud soudy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu vadné realizace důkazního řízení tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí oblast pak zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. pokud odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Jedná se tedy o tzv. stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2022 sp. zn. 7 Tdo 1315/2021). I nadále však na podkladě uvedeného dovolacího důvodu není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Mimo meze tohoto dovolacího důvodu jsou tedy takové námitky, jimiž se obviněný snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy obou stupňů, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou prosazuje, či která více odpovídá představám obviněného. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy není naplněn námitkami, které jsou prostou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů, nejde-li o uvedenou kategorii nejtěžších vad důkazního řízení odpovídajících kategorii tzv. extrémního nesouladu.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že námitky uplatněné obviněnou v dovolání byly již uplatňovány v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněné Evy Černé.
Obviněná namítla, že soudy bezdůvodně neakceptovaly její návrh na doplnění dokazování dotazem na insolvenčního správce úpadce Aboro s. r. o., zda u něj dané poškozené společnosti uplatnily nárok na vydání částek získaných prodejem jejich zboží pod údajnou výhradou vlastnictví. Nejvyšší soud k této námitce pouze ve stručnosti uvádí, že v posuzované věci se nejedná o případ tzv. opomenutých důkazů. Městský soud v Praze v bodu 7 odůvodnění svého rozhodnutí zmiňuje důvod pro zamítnutí návrhu obviněné na doplnění dokazování dotazem na insolvenčního správce, a to, že navrhovaný důkaz není s to ani ověřit, ani vyvrátit, tvrzenou a dokazovanou skutečnost. Taktéž Obvodní soud pro Prahu 3 se v odůvodnění svého rozhodnutí zabýval otázkou, proč neshledal návrh na doplnění dokazování důvodným a uvedl, že tento doplňující důkaz nemůže mít vliv na posouzení viny obviněné.
Nejvyšší soud dodává, že na podkladě provedených a nalézacím soudem řádně vyhodnocených důkazů bylo v souladu se zásadami formální logiky nepochybně možné učinit skutkové závěry vyjádřené následně ve skutkové větě a v odůvodnění odsuzujícího rozsudku. Dokazování před nalézacím soudem bylo naprosto vyčerpávající, úplné, objektivní a zákonné s tím, že tyto důkazy, které byly provedeny, byly nalézacím soudem řádně pregnantně vysvětleny a zdůvodněny. Nejvyšší soud proto uzavírá, že je možno odmítnout tvrzení obviněné, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Veškeré námitky, které v této souvislosti obviněná vznáší, kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten, který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje.
Obviněná Eva Černá ve svém dovolání uplatnila taktéž dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle tohoto dovolacího důvodu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03).
Pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadila námitku, že se nestaly skutky, pro které byla stíhána, resp. tyto skutky byly špatně právně posouzeny s nesprávným závěrem, že jde o trestný čin, a to z důvodu, že v dané věci, a to ani v jednom z uvedených případů, nebylo platně uzavřeno ujednání o výhradě vlastnictví, tudíž zde nebyla žádná „věc cizí“ a nemohlo tak dojít ke spáchání trestného činu zpronevěry přisvojením si cizí věci.
Zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu.
Nejvyšší soud konstatuje, že nelze souhlasit s argumentací obviněné ohledně nesprávného posouzení otázky jejího zavinění, neboť veškeré důkazy hodnocené samostatně a především ve vzájemné souvislosti hovoří o tom, že výhrady vlastnictví ve všech třech rámcových kupních smlouvách byly platně sjednány. Smlouva se společností NOVASERVIS spol. s r. o. byla uzavřena dne 3. 1. 2018 a za Aboro s. r. o. ji podepsala obviněná. Bod 7.1 této smlouvy obsahuje ujednání, že vlastnické právo ke zboží přechází na kupujícího okamžikem plné úhrady kupní ceny. Se společností Alca plast s. r. o. byla rámcová smlouva uzavřena dne 14. 9. 2018 a za Aboro s. r. o. ji sjednala a podepsala taktéž obviněná, přičemž bod II. 2.6 smlouvy uvádí, že kupující nabývá vlastnické právo k zakoupenému zboží až v okamžiku úplného zaplacení sjednané kupní ceny včetně DPH. Se společností M & K, stavební servis spol. s r. o. smlouvu za Aboro s. r. o. uzavřel dne 11. 3. 2013 její tehdejší jednatel Jaroslav Černý. I zde je v čl. VI. 5. uvedeno, že vlastnické právo ke zboží přechází na kupujícího až po úplném zaplacení kupní ceny.
Pokud jde o skutečnost, zda obviněná naplnila svým jednáním znaky trestného činu zpronevěry podle §206 tr. zákoníku, shoduje se rozhodovací praxe v tom, že až do zaplacení kupní ceny je pro pachatele cizí věcí též věc, kterou jako kupující převzal od prodávajícího na základě kupní smlouvy, jejíž součástí bylo ujednání o výhradě vlastnictví, spočívající v tom, že kupující nabude vlastnictví až po zaplacení kupní ceny (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 3. 2006, sp. zn. 7 Tdo 13/2006). Nejvyšší soud uvádí, že jednotlivé útoky zločinu zpronevěry byly obviněnou dokonány již tím, že věci, které byly ve vztahu k ní cizí, nezaplatila poškozeným společnostem před tím, než je odeslala koncovým zákazníkům. V této souvislosti je zcela namístě také odkázat na konstantní judikaturu, podle které za svěřenou věc je třeba považovat i výtěžek (peníze), který byl za svěřenou věc získán (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 4 Tz 73/2001). S ohledem na výhradu vlastnického práva prodávajícího bylo zakoupené zboží ve vztahu ke spol. Aboro s. r. o. až do okamžiku úhrady jeho kupní ceny věcí cizí a obviněná nebyla oprávněna ho dále zcizovat. Posuzovaný skutek tak evidentně vykazuje znaky zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, když obviněná na základě rámcových smluv kupovala od poškozených společností zboží, které poté dodávala svým klientům, kteří si u ní toto zboží před tím objednali na jejím e-shopu. Na základě jednotlivých objednávek zboží, vystavených faktur a dodacích listů bylo poté prokázáno, že společnosti Aboro s. r. o. bylo dodáno objednané zboží, společnost však svým dodavatelům zboží neuhradila a z podstatné části je prodala dál svým klientům, aniž by za dodané zboží od poškozených společností těmto poskytla finanční protiplnění. Finanční prostředky, které obdržela od svých koncových zákazníků, měla zaslat poškozeným společnostem, a to ještě před tím, než svým koncovým zákazníkům odeslala ujednané zboží. Jelikož tak neučinila, naplnila zákonné znaky zažalovaného činu. Je pak zcela právně irelevantní, jakým způsobem se získanými finančními prostředky dále nakládala.
Bez opodstatnění jsou námitky obviněné, že pokud zde nejsou platně sjednány výhrady vlastnického práva, nemohla být v daném případě vůbec naplněna skutková podstata trestného činu zpronevěry.
U rámcové smlouvy se společností M&K, stavební servis, s. r. o. označila obviněná jako důvod neplatnosti této smlouvy její chybějící aktivaci ve smyslu jejího čl. VI., bod 3. V tomto ustanovení se stanoví, že v případě nezbytnosti uplatnění výhrady vlastnictví prodávajícím je kupující povinen umožnit prodávajícímu přístup k jeho zboží a jeho zpětný odvoz, což ostatně odpovídá takto zakotvené povinnosti kupujícího respektovat setrvalý právní vztah prodávajícího k předmětu prodeje a tím mu umožnit výkon jeho vlastnického práva, kterým je naprostá a bezvýhradní dispozice s jeho předmětem. Nejvyšší soud ve stručnosti uvádí, že v posuzovaném případě došlo k převzetí sanitárního zboží objednaného obviněnou od dodavatelských společností, které za takto dodané zboží neobdržely kupní cenu, inkasovanou od konečných odběratelů. Peněžní ekvivalent, který obviněná obdržela od svých koncových zákazníků, byla povinna vzhledem k platně sjednaným výhradám vlastnictví převést subjektu, kterému tato výhrada svědčila. Nejvyšší soud konstatuje, že při popsaném způsobu obchodování, za kterého již nemohly být obchodované věci ve smyslu poukazovaného článku předmětné rámcové kupní smlouvy vráceny do dispozice jejich vlastníka, bylo proto namístě poskytnutí finančního ekvivalentu za odebrané a následně prodané zboží. Obstát nemůže ani námitka, že i kdyby byla tato rámcová smlouva uzavřena, stejně by byla neplatná proto, že dle jejího čl. VI odst. 1 je neurčitě sjednána cena. Tuto námitku ohledně neplatnosti smluv z důvodu různých formálních či obsahových nedostatků (absence písemných příloh, neurčité sjednání ceny zboží), uplatňovala obviněná v rámci své obhajoby již v předchozích stadiích trestního řízení a soudy ji shodně zhodnotily jako účelovou.
Taktéž u rámcové smlouvy se společností Alca plast s. r. o., nyní Alcadrain s. r. o. je obviněná toho názoru, že tato nebyla uzavřena z důvodu, že sice podepsala text smlouvy, nikdy ji však nebylo doručeno zpět vyhotovení podepsané i za Alca plast s. r. o. Neměla proto povědomí o tom, že je v návrhu textu této rámcové smlouvy výhrada vlastnictví koupeného zboží uvedena. Zde Nejvyšší soud poukazuje na to, že z okolností uzavření smlouvy vyplývá, že nabídku na základě poptávky obviněné činila společnost Alca plast s. r. o., která, jak obviněná sama uvedla, jí připravenou smlouvu předložila k podpisu, byť v neúplné podobě. Nelze ovšem dospět k závěru, že nabídka nebyla v přiměřené lhůtě akceptována, jak namítala obviněná, ale že po podpisu oběma smluvními stranami byla řádně uzavřena. Pokud se obviněná hájí tím, že o sjednaných výhradách vlastnického práva prodávajícího nevěděla, protože ji na ni nikdo neupozornil, nemůže tato obhajoba obstát. Jako osoba v pozici jednatelky obchodní společnosti odpovědné za její činnost byla povinna jednat s péčí řádného hospodáře a seznámit se podrobně a do všech důsledků se všemi ustanoveními příslušných smluv.
U Dohody o obchodních podmínkách se společností NOVASERVIS spol. s r. o. poté obviněná namítla neplatnost pro neurčité vymezení kupní ceny zboží. Nejvyšší soud stručně uvádí, že Dohoda o obchodních podmínkách poskytuje společný právní rámec pro navazující obchodní případy, plynoucí z jednotlivých následně uzavřených kupních smluv, a tedy se týká toliko rámcových pravidel obchodování, aniž by v této souvislosti bylo možno takovému ujednání (že k ceně zboží jsou připočítány i expediční náklady včetně dopravy) vytýkat vadu neurčitosti a na uvedeném podkladě dovozovat neplatnost a neúčinnost takového právního úkonu jako celku.
Správnost výroku o vině se obviněná snažila zpochybnit námitkami v tom smyslu, že i kdyby byly rámcové smlouvy skutečně uzavřeny a byly by platné, jednala v omylu, když nevěděla, že v dané věci existuje výhrada vlastnictví. Tento omyl není dle obviněné pouze omyl právní, ale i omyl skutkový negativní ve smyslu §18 tr. zákoníku, což vylučuje úmysl obviněné. Nejvyšší soud konstatuje, že chybějící povědomí obviněné o obsahu takového ujednání, jakož i nedostatek jejího právnického vzdělání a tím i závěr o jejím jednání ve skutkovém omylu podle §18 tr. zákoníku akceptovat nelze. Zcela totiž postrádá na svém opodstatnění s přihlédnutím k míře standardních požadavků, kladených na její statutární pozici. Především nelze v uvedeném směru přehlédnout míru transparentnosti vyjádření smluvně dohodnuté výhrady vlastnického práva kupujícího ve smyslu §2132 OZ (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014), jejíž znění je po stránce významové zcela běžně uchopitelné, aniž by v uvedeném směru bylo významným měřítkem dosažené vzdělání. Z postavení obviněné jako jednatelky navíc vyplývala povinnost seznámit se s příslušnou právní úpravou.
Nejvyšší soud dodává, že zatímco rámcové kupní smlouvy, resp. Dohody o obchodních podmínkách, se společnostmi Alca plast, s. r. o. a Novaservis, s. r. o. pocházejí z doby působení obviněné v postavení jednatelky společnosti Aboro, s. r. o., byla rámcová smlouva se společností M&K, stavební servis, s. r. o. uzavřena za doby předcházející statutární pozice jejího manžela Ing. Jaroslava Černého. V této návaznosti však obviněná použila výlučně skutkovou argumentaci, kdy se omezila pouze na vlastní způsob vyhodnocení provedeného dokazování ve smyslu svých obhajovacích tvrzení. Namítla totiž, že tato rámcová kupní smlouva nebyla platně uzavřena, neboť ji nepodepsala osoba na odpovídající statutární pozici jednatele, kterým byl v rozhodné době Lubor Motejlek, což při svém výslechu také potvrdil a současně nebylo prokázáno, že by tehdejší obchodní zástupce pan Štěrba disponoval příslušným zplnomocněním. Dále se nepodařilo prokázat, kdo smlouvu podepsal za společnost Aboro, s. r. o., když obviněná to nebyla, rovněž bylo prokázáno, že smlouva nebyla uzavřena v místě na ní uvedeném (Městec Králové) a soud ani nezjišťoval, kde měla být podepsána. Nejvyšší soud proto shledal, že obviněná sice podala dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., v části dovolání však pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Je třeba konstatovat, že obviněná se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byla stíhána. Obviněná pouze zpochybňuje způsob a výsledky hodnocení důkazů soudy, předestírá vlastní pohled na hodnocení důkazů a prosazuje svá vlastní, pro ni příznivější skutková zjištění. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Nejvyšší soud dále shledal, že i námitka obviněné vztahující se k jejímu vlastnímu jednání, kterým měla být naplněna skutková podstata trestného činu zpronevěry s tím, že se ve skutečnosti jednalo o aktivity jiných osob, které navíc jejím pokynem v uvedeném směru nedisponovaly, je námitkou, kterou opět napadá soudy učiněná skutková zjištění. Byla-li ve všech třech přisouzených případech uznána vinnou, že se jednání dopustila v postavení jednatelky společnosti Aboro, s. r. o. s přihlédnutím k právnímu rámci uskutečněných obchodních vztahů s poškozenými společnostmi a tím i při tam sjednané výhradě jejich vlastnického práva, pak není pochyb o jejím odpovědnostním vztahu za následky jednání, realizovaného jejími podřízenými na podkladě jejího způsobu rozhodování při obchodním vedení společnosti. Taktéž tuto námitku je proto nutno považovat za námitku skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. A taktéž i tuto námitku nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Ke sjednané výhradě vlastnictví obviněná posledně namítla, že je pro rozpor se zákonem a veřejným pořádkem neplatná. K tomu lze pouze uvést, že výhrada vlastnického práva podle §2132 OZ je zákonným a legitimním zajišťovacím institutem, jehož hlavním účelem je posílení pozice toho, jemuž výhrada svědčí, aby mu bylo skutečně zaplaceno.
Obviněná ve svém dovolání namítla i nesprávnost výroků o náhradě škody. Je toho názoru, že odvolací soud ve svém rozsudku opomněl zohlednit problematiku spoluzavinění škody poškozenými dle §2918 Občanského zákoníku. Podle jejího názoru by mělo dojít ke snížení náhrady škody u poškozené společnosti Novaservis spol. s r. o. na nulu a u poškozené M&K, stavební servis, spol. s r. o. nejméně na částku 295.926,53 Kč, neboť obviněná částku odpovídající části pohledávek na náhradu škody požadované poškozenými společnostmi ve výši 786.377,63 Kč nikdy nepoužila, měla ji k dispozici a následně ji předala v rámci insolvenčního řízení příslušnému insolvenčnímu správci.
Nejvyšší soud se ztotožňuje se závěrem Městského soudu v Praze a uvádí, že ke způsobení škodlivého následku došlo mnohem dříve, než bylo zahájeno předmětné insolvenční řízení na majetek společnosti Aboro, s. r. o. Nemůže tak být v uvedeném směru rozhodné zjištění, zda poškozené společnosti uplatnily u insolvenčního správce nárok na vydání částek získaných prodejem jejich zboží. V této souvislosti pak nelze s úspěchem namítat, že v případě neuplatnění takového požadavku po insolvenčním správci přichází do úvahy otázka spoluzavinění poškozených na způsobení škodlivého následku ve smyslu §2918 OZ. Za zcela správný je třeba naopak považovat ten právní závěr, že ke zpronevěře finančních prostředků získaných prodejem zboží s výhradou vlastnického práva prodávajícího došlo i ve vztahu k té jejich části, která byla ve výši 786.377,63 Kč předána insolvenčnímu správci poté, co zůstala v pokladně společnosti Aboro, s. r. o. Podstatným z hlediska přisvojení si cizí svěřené věci totiž zůstává, že tyto finanční prostředky nebyly použity tak, jak to odpovídalo sjednané výhradě vlastnického práva prodávajících. V důsledku toho se poškozeným společnostem za jimi dodané zboží nedostalo jeho finančního ekvivalentu, ačkoliv bylo stále předmětem jejich vlastnického práva, nicméně bez možnosti jeho praktického výkonu.
Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo prokázáno, že obviněná Eva Černá svým předmětným jednáním naplnila všechny zákonné znaky zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněné Evy Černé podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. 8. 2023
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu