ECLI:CZ:NS:2023:4.TDO.744.2023.1
sp. zn. 4 Tdo 744/2023- 399
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 8. 2023 o dovolání obviněného M. Š. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 5. 2023, sp. zn. 10 To 67/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 4 T 1/2023, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 25. 1. 2023, sp. zn. 4 T 1/2023, byl obviněný M. Š. uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
„v přesně nezjištěné době od 23:00 hodin dne 4. 2. 2019 do 01:00 hodin dne 5. 2. 2019, ve XY, okres XY, v přízemí penzionu XY, v pokoji pro personál, přinutil násilím k pohlavnímu styku poškozenou Z. F., narozenou XY, v té době příjmením R., a to tím způsobem, že ji nejdříve z chodby svým tělem natlačil do pokoje pro personál, který obýval, zde ji povalil na postel, následně poškozené začal násilím přes její odpor stahovat legíny a trhat spodní kalhotky, tomuto se poškozená fyzicky a slovně bránila, ale když se pokoušela vstát, tak jí v tom bránil rukou, kterou jí tlačil na hrudník, pár vteřin si masturboval svůj penis a poté svým penisem vniknul do pochvy poškozené a vykonal na ní bez použití kondomu soulož, při které do poškozené ejakuloval, ihned po souloži jej poškozená odstrčila, zvedla se z postele a utekla do koupelny, a tímto jednáním poškozené způsobil hematom v oblasti mezi pravým prsem a pravou klíční kostí velikosti 2 x 1 cm, hematom na vnitřní straně lýtka pravé nohy velikosti 3 x 3 cm, a způsobil u ní následný rozvoj poruchy přizpůsobení s neurotickou úzkostnou a depresivní symptomatikou, která se u poškozené projevuje úzkostnými a depresivními příznaky, poruchou emotivity a afektivity, poruchou spánku, narušením chuti k jídlu a velmi nízkou frustrační tolerancí, s mírnou intenzitou příznaků a s potřebou další léčby.“
Za shora uvedený zvlášť závažný zločin a sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soud v Karviné – pobočka v Havířově dne 12. 12. 2022, č. j. 105 T 148/2022-61, byl obviněný M. Š. odsouzen podle §185 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Zároveň byl zrušen výrok o trestu z citovaného rozsudku Okresního soud v Karviné – pobočka v Havířově dne 12. 12. 2022, č. j. 105 T 148/2022-61, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 25. 1. 2023, sp. zn. 4 T 1/2023, podal obviněný M. Š. a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Trutnově odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 11. 5. 2023, sp. zn. 10 To 67/2023, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 5. 2023, sp. zn. 10 To 67/2023, podal následně obviněný M. Š. prostřednictvím svého obhájce dovolání, opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Již ve svém odvolání namítl, že poškozenou nenatlačil svým tělem do svého pokoje. Tuto skutečnost poškozená uvedla pouze na policii při trestním oznámení dne 9. 2. 2019. Čtyři dny před tím ovšem uvedla, že šla s obviněným na pokoj dobrovolně. Ve své druhé svědecké výpovědi dne 9. 11. 2021 poté uvedla, že neví, jak se na pokoj dostala, ale určitě to nebylo dobrovolně. Z těchto důkazů tedy bez jakýchkoli pochyb nevyplývá, že by byla vtlačena na pokoj, přesto je takto skutek nadále popisován. Krajský soud v Hradci Králové vyšel převážně z výpovědi poškozené a svědků, kteří se prostřednictvím poškozené měli dozvědět o tom, že byla znásilněna. Oproti tomu stojí výpověď svědka Š., který se měl, byť rovněž zprostředkovaně dozvědět, že se měly dít nějaké milostné hrátky. Obviněný namítl, že se odvolací soud omezil pouze na to, co vypověděli svědci F., G., P., R., ale nezabýval se tvrzením obviněného o tom, jak se dostal s poškozenou na penzion XY až do pokoje. Rovněž se nezabýval otázkou, zda byla poškozená zamčena, ačkoli mohla kdykoli odejít na svůj pokoj. Z důvodů výše uvedených proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 5.2 023, sp. zn. 10 To 67/2023 zrušil a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že souhlasí s názorem soudů obou stupňů, že obviněný byl usvědčen výpovědí samotné poškozené Z. F., jejíž výpovědi v podstatných rysech korespondují i s ostatními důkazy. Jedná se zejména o závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, který byl na poškozenou vypracován. Z výpovědi poškozené koresponduje i výpověď svědka K. B. spolu s elektronickou komunikací, kterou poškozená se svědkem vedla a která je založena v listinných důkazech ve spisovém materiálu. Soudy správně považovaly výpověď poškozené Z. F. jako zásadní usvědčující důkaz. Jednalo o výpověď věrohodnou, zejména jde-li o hlavní líčení před soudem prvého stupně, kde byla po obvyklém svědeckém poučení vyslechnuta v nepřítomnosti obviněného, popsala i konkrétní formy násilí, jimiž si obviněný vynutil dokonaný pohlavní styk. Jednání obviněné tedy bylo provedenými důkazy prokázáno s tím, že použitá právní kvalifikace je zcela přiléhavá. V zásadní shodě s názorem soudu druhého stupně vyjádřený v důvodech jeho rozhodnutí má tedy státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství za to, že meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné. Navrhla dále, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné, než navrhované rozhodnutí vyjádřila tímto ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný M. Š. ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu do trestního řádu však nedošlo k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Uvedený nově výslovně zakotvený dovolací důvod je proto třeba vykládat zcela shodně, jak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021. I nadále tak lze pod uvedený dovolací důvod podřadit tři skupiny vad důkazního řízení. Do první skupiny takových vad patří tzv. opomenuté důkazy, pokud soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily. Patří sem taktéž případy, pokud soudy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu vadné realizace důkazního řízení tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí oblast pak zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. pokud odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Jedná se tedy o tzv. stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2022 sp. zn. 7 Tdo 1315/2021). I nadále však na podkladě uvedeného dovolacího důvodu není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Mimo meze tohoto dovolacího důvodu jsou tedy takové námitky, jimiž se obviněný snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy obou stupňů, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou prosazuje, či která více odpovídá představám obviněného. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy není naplněn námitkami, které jsou prostou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů, nejde-li o uvedenou kategorii nejtěžších vad důkazního řízení odpovídajících kategorii tzv. extrémního nesouladu.
Nejvyšší soud konstatuje, že je možno odmítnout tvrzení obviněného, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Veškeré námitky, které obviněný v této souvislosti vznáší, kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten, který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje. Námitky, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (konkrétně výpovědi poškozené Z. F.) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (např. skutečnost, zda byla poškozená natlačena obviněným do pokoje, jak se do pokoje dostali a zda byla poškozená na pokoji zamčena) je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Obviněný pouze zpochybňuje způsob a výsledky hodnocení důkazů soudy, předestírá vlastní pohled na hodnocení důkazů a prosazuje svá vlastní, pro něj příznivější skutková zjištění. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný M. Š. opakovaně namítl, že byl uznán vinným na základě jediného důkazu, a to výpovědi poškozené Z. F., kterou nepovažuje za věrohodnou. K této námitce si Nejvyšší soud odkazuje na závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, v němž je konstatováno, že z psychologického hlediska lze považovat poškozenou tvrzené skutečnosti za popis skutečně prožitých událostí a dále, že sklony ke zkreslování u poškozené patrny nebyly, či že výsledky testů neukazují na úmyslný záměr pachatele poškodit. Stejně tak i psychiatrická část jejího zkoumání dospěla k závěru, že poškozená trpí lehkými úzkostnými a depresivními příznaky shrnutými do diagnózy úzkostně depresivního syndromu jako poruchy přizpůsobení, kdy zjištěná duševní porucha neměla vliv na její schopnost správně vnímat a vypovídat. Výpověď poškozené Z. F. pak podporuje také výpověď svědka R. F., který uvedl, že mu poškozená psala, že jí obviněný znásilnil. Svědkyni L. P se měla poškozená s událostí taktéž svěřit. Za jakých konkrétních okolností se svěřila M. R., je nerozhodné, je však třeba poukázat na její vyjádření, že jí poškozená řekla, že byla znásilněna obviněným a popsala, že jí nutil k sexu a strhl jí kalhotky. A posledně také svědek K. B. potvrdil, že mu kolem půlnoci poškozená volala, že byla znásilněna, brečela mu do telefonu a žádala ho, aby pro ni přijel. Výpověď poškozené je pak v souladu i s dalšími důkazy, zejména se znaleckým posudkem znalkyně MUDr. Lucie Závěšické, Ph.D. z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a znalkyně PhDr. Blanky Hilbertové z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, s elektronickou komunikací poškozené se zmíněným svědkem B., s lékařskou zprávou o gynekologickém vyšetření poškozené a kriminalistickou expertizou. Obviněný je tak dostatečně a přesvědčivě usvědčováni nejen svědeckou výpovědí samotné poškozené, o jejíž věrohodnosti není důvod pochybovat, ale i všemi výše uvedenými a provedenými důkazy, které s výpovědí poškozené korespondují a zároveň vyvracejí obhajobu obviněného.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že soudy nepochybily, pokud stíhaný skutek po právní stránce kvalifikovaly jako zvlášť závažný zločin znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Obviněný jednal ve snaze dosáhnout pohlavního uspokojení, když poškozenou proti její vůli přinutil násilím k pohlavnímu styku, a to tím způsobem, že ji nejdříve z chodby svým tělem natlačil do pokoje, následně jí začal násilím přes její odpor stahovat legíny a trhat spodní kalhotky, čemuž se bránila a když se pokoušela vstát, tak jí v tom bránil rukou, kterou jí tlačil na hrudník. Poté do poškozené vniknul a vykonal na ní soulož.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného M. Š. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265btr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. 8. 2023
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu