ECLI:CZ:NS:2023:4.TDO.764.2023.1
sp. zn. 4 Tdo 764/2023- 882
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 8. 2023 o dovolání obviněného F. T. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2023, sp. zn. 7 To 31/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 2 T 125/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 21. 11. 2022, sp. zn. 2 T 125/2021, byl obviněný uznán vinným ze spáchání v bodě I. přečinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, ve znění účinném od 1. 10. 2020, v bodě II. přečinu krádeže dle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, v bodě III. přečinu krádeže dle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ve znění účinném od 1. 10. 2020, v bodě IV. přečinu úvěrového podvodu dle §211 odst. 1 tr. zákoníku ,kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
„I. v blíže nezjištěné době počátku listopadu 2019 v XY, pod falešnou záminkou nutnosti zaplacení bankovního převodu peněz ze zahraničí a rezervačního poplatku na zakoupení rodinného domu, využil toho, že jeho sousedka Z. S., se kterou nejméně od června 2019 navázal bližší vztah, není schopna se plnohodnotně sama rozhodovat, ani projevit přání, není schopna domýšlet důsledky nakládání se svým majetkem, je osobou ze strany obžalovaného snadno ovlivnitelnou, s podstatně oslabenou schopností vlastního uvažování, navíc trpící praktickou hluchotou a přesvědčil Z. S., aby nejprve telefonicky požádala svoji sestru poškozenou M. P., o zapůjčení peněz obžalovanému, následně se společně se Z. S. setkali s poškozenou M. P. v obchodním centru XY v Brně a oba poškozené tvrdili, že obžalovaný má miliony v zahraničí a aby tyto peníze získal, tak musí zaplatit poplatky, přičemž obžalovaný dne 7. 11. 2019 v Brně na ulici XY za přítomnosti Z. S. převzal osobně od M. P. finanční hotovost ve výši 130.000 Kč, kdy tuto měl vrátit do 31. 1. 2020, což neučinil, přičemž takto jednal při vědomí své špatné finanční situace a tedy při vědomí, že nebude schopen půjčku vrátit, čímž poškozené M. P., nar. XY, způsobil škodu ve výši 130.000 Kč,
II. dne 13. 12. 2020 v XY využil toho, že jeho sousedka poškozená Z. S., se kterou nejméně od června 2019 navázal bližší vztah, není schopna se plnohodnotně sama rozhodovat, ani projevit přání, není schopna domýšlet důsledky nakládání se svým majetkem, je osobou ze strany obžalovaného snadno ovlivnitelnou, není vůbec schopna pracovat s počítačem, internetem, ani žádnými počítačovými programy, má podstatně oslabenou schopnost vlastního uvažování, navíc trpí praktickou hluchotou a že mu poškozená umožnila nakládat s penězi na jejím bankovním účtu č. XY, neboť již dříve na počátku září 2019 mu předala část přístupových údajů k internetovému bankovnictví, s nímž sama vůbec neuměla pracovat a zadal poté, co mu poškozená ukázala PIN došlý na její mobilní telefon, do internetového bankovnictví k tomuto jejímu bankovnímu účtu vedenému u ČSOB a. s. platbu ve výši 17.365,02 Kč ve prospěch bankovního účtu číslo č. XY s variabilním symbolem XY, která byla dne 13. 12. 2020 připsána na bankovní účet majitele Obec XY s textem "platba OÚ XY náhrada nákladů řízení", kdy se jednalo o úhradu nákladů řízení, které obžalovaný dlužil obci XY, čímž poškozené Z. S., nar. XY, způsobil škodu v celkové výši 17.365,02 Kč,
III. dne 9. 9. 2019 využil toho, že jeho sousedka poškozená Z. S., se kterou nejméně od počátku června 2019 navázal bližší vztah, není schopna se plnohodnotně sama rozhodovat, ani projevit přání, není schopna domýšlet důsledky nakládání se svým majetkem, je osobou ze strany obžalovaného snadno ovlivnitelnou, s podstatně oslabenou schopností vlastního uvažování, není vůbec schopna provádět jakékoliv operace se svou platební kartou, tedy není ani schopna vybírat pomocí karty finanční hotovost z bankomatu, ani na pobočce banky, navíc je osobou trpící praktickou hluchotou, přiměl a instruoval poškozenou, aby pomocí platební karty vedené k jejímu bankovnímu účtu číslo XY, vedenému u Československé obchodní banky, a.s., vybrala zřejmě na blíže nezjištěné pobočce z tohoto účtu nadlimitní částku 57.000 Kč, částku 5.000 Kč si poškozená ponechala, a částku 52.000 Kč v hotovosti ihned předala obžalovanému, který s ní naložil ve svůj prospěch tak, že hotovost ve výši 52.000 Kč si odnesl a téhož dne ji vložil na bankovní účet č. XY vedený u Fio banka a. s. patřící společnosti L., jejímž je jediným jednatelem a tudíž jediným disponentem uvedeného účtu této společnosti, čímž poškozené Z. S.,, způsobil škodu ve výši 52.000 Kč,
IV. v první polovině měsíce května 2021 v XY zneužil toho, že jeho sousedka poškozená Z. S., se kterou nejméně od června 2019 navázal bližší vztah, není schopna se plnohodnotně sama rozhodovat, ani projevit přání, není schopna domýšlet důsledky nakládání se svým majetkem, je osobou ze strany obžalovaného snadno ovlivnitelnou, má podstatně oslabenou schopnost vlastního uvažování, navíc trpí praktickou hluchotou s vědomím, že u Okresního soudu v Břeclavi bylo vedeno řízení o omezení svéprávnosti a o opatrovnictví poškozené, která byla rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 29. 10. 2021, pravomocným dne 3. 2. 2021, č. j. 13Nc 24012/2019-109 omezena ve svéprávnosti tak, že není po dobu pěti let od právní moci rozsudku způsobilá mimo jiné uzavírat smlouvy či činit právní jednání, kterými by se zavazovala k dlouhodobým opakovaným plněním, a poškozenou přesvědčil, aby si vzala úvěr ve výši 45.000 Kč u společnosti EC Financial Services a.s., IČ: 24243744, se sídlem Pražská 636, Dolní Břežany, přičemž poškozená dne 18. 5. 2021 ve 13:30 hodin v XY za přítomnosti obžalovaného, se zástupcem uvedené společnosti uzavřela smlouvu o úvěru č. 0356822, kdy ve smlouvě byl uveden telefonní kontakt a e-mailový kontakt, kdy jde o kontakty na obžalovaného, přičemž takto jednal v úmyslu se sám obohatit, kdy zamlčel, že poškozená byla omezena ve svéprávnosti a že skutečným žadatelem o úvěr je on, i to, že nebude schopen, vzhledem ke své špatné finanční situaci, úvěr řádně splácet, čímž společnosti EC Financial Services a.s., IČ: 24243744, se sídlem Pražská č. p. 636, 252 41 Dolní Břežany, způsobil škodu ve výši 21.458 Kč.“
Za přečiny podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, ve znění účinném od 1. 10. 2020, krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ve znění účinném od 1. 10. 2020 a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 1. 4. 2021, sp. zn. 1T 170/2020, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2021, sp. zn. 7 To 111/2021, byl obviněný F. T. odsouzen podle §209 odst. 3 a §43 odst. 2 tr. zákoníku, ve znění účinném od 1. 10. 2020 k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném od 1. 10. 2020 byl pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §73 odst. 1, 3 a §43 odst. 2 tr. zákoníku ve znění účinném od 1. 10. 2020, byl obviněnému uložen souhrnný trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 1 (jednoho) roku.
Za přečin úvěrového podvodu dle §211 odst. 1 tr. zákoníku v bodě IV. výroku tohoto rozsudku a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 23. 3. 2022, sp. zn. 3 T 4/2022 byl obviněný odsouzen podle §337 odst. 1 a §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §73 odst. 1, 3 a §43 odst. 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen souhrnný trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 30 (třiceti) měsíců.
Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byly zrušeny výroky o trestech z:
- rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 1. 4. 2021, sp. zn. 1 T 170/2020 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2021, sp. zn. 7 To 111/2021,
- rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 23. 3. 2022, sp. zn. 3 T 4/2022,
jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, ke které došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byly poškozené
- EC Financial Services a. s., IČ 24248744, se sídlem Pražská 636, Dolní Břežany,
- M. P., narozená XY, bytem XY, Brno
- Z.S., narozená XY, bytem XY
odkázány s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 21. 11. 2022, sp. zn. 2 T 125/2021, podal obviněný F. T. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. 3. 2023, sp. zn. 7 To 31/2023, tak, že podle §256 tr. ř. odvolání zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2023, sp. zn. 7 To 31/2023, podal obviněný F. T. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Ke skutku č. II. uvádí, že není sporu o tom, že potvrzovací kód platby byl zasílán na mobilní telefon poškozené. Z této skutečnosti je zjevné, že obviněný jednal se souhlasem poškozené a že tato mu realizaci platby dovolila a umožnila. Skutečnost, že potvrzovací kód platby byl zasílán na mobilní telefon poškozené, objektivně představuje okolnost, která vylučuje, že by obviněný mohl obsluhovat účet poškozené bez jejího vědomí a souhlasu. Ke skutku č. III. namítá, že se odvolací soud nezabýval námitkami, že obviněný prokazatelně zaslal nejméně částku 17.160 Kč na účet společnosti APP. UMBRELLA, a. s. ve prospěch Z. S. Minimálně v rozsahu této částky se tedy nemohl dopustit krádeže, neboť tato částka zůstala ve vlastnictví Z. S. Stejně tak ohledně částky 28.796,15 Kč obhajoba namítala, že byla uhrazena ve prospěch poškozené, k čemuž navrhla konkrétní důkazy. Odvolací soud přitom žádný z navrhovaných důkazů neprovedl. Ve vztahu ke skutku č. IV. poté obviněný namítl, že byl-li telefonický rozhovor s poškozenou veden až po uzavření úvěrové smlouvy, pak společnost EC Financial Services a. s. zjevně porušila své povinnosti plynoucí z §86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., v důsledku čehož je smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu §87 odst. 1 téhož zákona absolutně neplatná. Pakliže je však smlouva absolutně neplatná v důsledku porušení povinností úvěrovým poskytovatelem, pak nelze trestní odpovědnost přičítat obviněnému. Odvolací soud se navíc nedostatečně vypořádal s námitkou, že telefonát s úvěrovou společností byl realizován až po zdánlivém uzavření smlouvy o úvěru, a tudíž z něj nelze dovodit závěr, že by se obviněný jakkoli účastnil uzavření předmětné úvěrové smlouvy. S ohledem na vše shora uvedené obviněný prostřednictvím svého obhájce navrhuje Nejvyššímu soudu, aby z důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. usnesení i rozsudek zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. a aby věc dle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Břeclavi k dalšímu projednání.
Do dne konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud k dispozici vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k uvedenému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný F. T. ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Nejvyšší soud zde konstatuje, že je možno odmítnout tvrzení obviněného, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Veškeré námitky, které obviněný v této souvislosti vznáší, kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten, který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje.
Obviněný F. T. ve svém dovolání uplatnil taktéž dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle tohoto dovolacího důvodu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud považuje za vhodné především zmínit, že obhajoba obviněného, že poškozená Z. S. byla po celou dobu zcela duševně zdráva, je vyvrácena především znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se specializací klinická psychologie, který vypracovali znalci MUDr. Petr Nedoma a Mgr. Michal Pernička, Ph.D. Tento znalecký posudek je v souladu s mnoha dalšími provedenými důkazy, a to především i původním znaleckým posudkem vypracovaným znalkyní MUDr. Martou Holanovou, který byl proveden jako listinný důkaz. Závěry znaleckého posudku jsou v souladu také s dalšími listinnými důkazy, a to lékařskými zprávami ohledně poškozené Z. S. a výpověďmi svědků R. S., L. S., Z. S. a M. P.. Obviněný jako soused poškozené, který s poškozenou přicházel pravidelně do styku, si musel být vědom toho, že poškozená není schopna se plnohodnotně sama rozhodovat, a to zejména v oblasti svého majetku, že má podstatně oslabenou schopnost vlastního uvažování a že není schopna domýšlet důsledky nakládání se svým majetkem. Obviněný tak ve všech případech zneužil toho, že poškozená má oslabené rozumové schopnosti a že je snadno ovlivnitelná.
Ke skutku pod bodem II. obviněný uvedl, že skutečnost, že potvrzovací kód platby byl zasílán na mobilní telefon poškozené, představuje okolnost, která vylučuje, že by mohl obsluhovat účet poškozené bez jejího vědomí a souhlasu. Nejvyšší soud opakuje, jak je již výše uvedeno, že obviněný zneužil duševní poruchy poškozené a ovlivnil ji natolik, že mu tato svěřila faktické nakládání s elektronickým bankovnictvím. Je sice nepochybné, že obviněný neměl přímý přístup k účtu poškozené v tom smyslu, že potvrzovací kód byl zasílán na mobilní telefon poškozené, nicméně z této skutečnosti nelze dovodit, že jednal v plném souladu a se souhlasem poškozené. Okolnost, že PIN nutný k přístupu do elektronického bankovnictví přišel na telefon poškozené, tak měla jen ryze formální charakter a obviněný s penězi na účtu poškozené nakládal čistě podle vlastního uvážení.
Ke skutku č. III. obviněný namítl, že prokazatelně zaslal částku nejméně 17.160 Kč na účet společnosti APP. UMBRELLA, a. s. ve prospěch Z. S. Minimálně v rozsahu této částky se proto nemohl dopustit krádeže, neboť tato částka zůstala ve vlastnictví Z. S. Nejvyšší soud konstatuje, že i zde obviněný zneužil toho, že mu bylo dobře známo postižení rozumových a duševních schopností poškozené Z. S. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se specializací na klinickou psychologii vyplývá, že poškozená celkově není schopna nakládat s finančními prostředky. Z toho je zřejmé, že poškozená není vůbec sto pochopit pojem a princip tzv. elektronických peněz. Obviněný věděl, že poškozená nebyla schopna pochopit smysl a význam celé investice. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že obviněný částku 52 000 Kč uložil na svůj vlastní účet, respektive na účet jedné ze svých společností a s touto poté nakládal dle libosti mimo dosah poškozené. Pokud tedy chtěl, jak uvádí, investovat ve prospěch poškozené, nic mu nebránilo, aby tuto investici realizoval přímo z účtu poškozené, když tento přístup měl zajištěn tím, že potvrzovací kód k realizaci jakýchkoliv transakcí mu poškozené vždy předávala, jak o tom mimo jiné svědčí i situace u skutku pod bodem II.
Ve vztahu ke skutku č. IV. poté obviněný namítl, že byl-li telefonický rozhovor s poškozenou veden až po uzavření úvěrové smlouvy, pak společnost EC Financial Services a.s. zjevně porušila své povinnosti, v důsledku čehož je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná. I zde Nejvyšší soud opakuje, že je zřejmé, a to s ohledem na shora rozebrané závěry znaleckého posudku o postižení duševních a rozumových schopností poškozené, že také tento spotřebitelský úvěr musela poškozené uzavírat pod vlivem obviněného. Obviněný se sice hájil tím, že s úvěrovou smlouvou neměl nic společného, neboť úvěr byl na poškozenou Z. S. Přitom to byl obviněný, který v podstatě inicioval jednání o úvěru, byl jeho strůjcem, a pokud poškozená i v rámci telefonických hovorů odpovídala, pak v zásadě opakovala údaje, které uvedl obviněný. Námitce obviněného, že telefonát s úvěrovou společností byl realizován až po zdánlivém uzavření smlouvy o úvěru, a tudíž z něj nelze dovodit závěr, že by se jakkoli účastnil uzavření předmětné úvěrové smlouvy, nelze přisvědčit. Poškozená na základě návodu a za přítomnosti obviněného se společností EC Financial Services sjednávala smlouvu o spotřebitelském úvěru, přičemž do této smlouvy byly zadány kontaktní údaje obviněného, a to telefonní číslo a e-mailový kontakt. Obviněný tak opět využil toho, že poškozená trpí duševní poruchou, kvůli které jsou její rozhodovací a rozumové schopnosti výrazně postiženy a přiměl ji uzavřít úvěrovou smlouvu.
Nejvyšší soud k námitkám obviněného pro úplnost dodává, že odlišná zjištění soudů, která se míjí s jeho představami, nemohou být důsledkem porušení zásady presumpce neviny a principu in dubio pro reo ze strany soudů. Podle celé řady respektovaných rozhodnutí Ústavního soudu či Nejvyššího soudu se totiž nelze ztotožnit s názorem, že stojí-li proti sobě dvě odlišná tvrzení, respektive dvě skupiny důkazů, které nabízejí různé varianty průběhu skutkového děje, je třeba vždy a za všech okolností rozhodnout ve prospěch obviněného s odkazem na zásadu in dubio pro reo. Uplatnění této zásady je totiž namístě pouze tehdy, pokud soud po vyhodnocení všech v úvahu přicházejících důkazů dospěje k závěru, že zůstávají pochybnosti o tom, jak se skutkový děj odehrál. Pokud však soud po vyhodnocení důkazní situace žádné pochybnosti o průběhu skutkového děje nemá, podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch" splněny nejsou. Právě tak tomu bylo i v nyní posuzované trestní věci, neboť žádný ze soudů po vyhodnocení provedených důkazů pochybnosti o průběhu skutkového děje a vině obviněného neměl.
Obviněný F. T. konečně uplatnil taktéž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Podle tohoto dovolacího důvodu lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. tu je vázán na další dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., v posuzované věci na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Z této vázanosti vyplývá, že pokud uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., pak nejsou ani dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného F. T. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265btr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 8. 2023
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu