ECLI:CZ:NS:2023:4.TDO.869.2023.1
sp. zn. 4 Tdo 869/2023-516
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 10. 2023 o dovolání obviněného R. O. , t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Horní Slavkov, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 12. 4. 2023 č. j. 14 To 438/2022-443, v trestní věci vedené Okresním soudem v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 216/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. O. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 30. 8. 2022 č. j. 2 T 216/2021-383 byl obviněný R. O. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku se spoluobviněným M. V., a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku se spoluobviněným M. V., kterých se dopustil tím, že
dne 8. 3. 2021 v době od 16:30 do 17:00 hodin v parku za Základní školou v XY, M. V. po předchozí konfrontaci ohledně odcizených věcí fyzicky napadl poškozeného P. M., narozeného XY, a to tak, že jej udeřil rukou sevřenou v pěst do obličeje, vzal mu teleskopický obušek, kterým se poškozený pokoušel bránit, a tímto jej udeřil do nohy, následně vzal zde nalezenou ocelovou tyč roxor a touto poškozeného bil do oblasti nohou a hlavy, respektive rukou, neboť hlavu si poškozený kryl rukama, poté se do napadání poškozeného, který v tu chvíli již ležel na zemi, zapojil R. O., který jej bil nejprve teleskopickým obuškem a později jej nejméně jednou udeřil roxorem přes ruku, kterou si poškozený kryl hlavu,
čímž poškozenému způsobili zlomeninu přední stěny levé čelistní dutiny s mírným vpáčením úlomků, zlomeninu nosních kůstek bez posunu úlomků, příčnou zlomeninu dolní třetiny střední části levé lýtkové kosti s posunem do strany o polovinu šíře kosti, tržně zhmožděné rány pravého bérce, tržně zhmožděnou ránu a otok měkkých tkání na zevní straně dolní třetiny levého bérce, tržně zhmožděné krvácející rány prstů levé ruky, šikmou zlomeninu dolní třetiny střední části pravé loketní kosti bez posunu úlomků, podkožní krevní výrony a otok měkkých tkání na hřbetních stranách středních částí obou předloktí, jež si vyžádaly odborné lékařské ošetření poškozeného v Nemocnici Pardubického kraje a.s., a vedly k omezení v běžném způsobu života po dobu 4 týdnů,
přičemž předmětný útok byl způsobilý ke vzniku závažnějšího poranění hlavy ve smyslu poškození důležitého orgánu s bezprostředním ohrožením života poškozeného, kdy k vzniku takového poranění nedošlo v důsledku aktivní obrany poškozeného, který se před údery směřujícími na jeho hlavu kryl rukama.
2. Za tento zločin a přečin a za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, přečin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 tr. zákoníku, přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákoníku a přečin podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 5. 4. 2022, č. j. 4 T 8/2022-641, který nabyl právní moci dne 28. 4. 2022, byl dovolatel odsouzen podle §145 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 5. 4. 2022 č. j. 4 T 8/2022-641, který nabyl právní moci dne 28. 4. 2022 (ohledně obžalovaného R. O.), jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Spoluobviněný M. V. byl odsouzen podle §145 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále byla dovolateli R. O. spolu se spoluobviněným M. V. podle §228 odst. 1 tr. zákoníku uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně na náhradě škody poškozené Vojenské zdravotní pojišťovně České republiky, IČ 47114975, se sídlem Drahobejlova 1404/4, Praha 9, částku 18.670 Kč.
3. Dovolatel i spoluobviněný M. V. podali proti shora uvedenému rozsudku okresního soudu odvolání, a to v celém rozsahu, tedy do všech jeho výroků. O tomto opravném prostředku rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 12. 4. 2023 č. j. 14 To 438/2022-443 tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Uvedené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích napadl dovoláním pouze obviněný R. O. prostřednictvím svého obhájce. Má za to, že je naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tím, že je dán zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění a obsahu provedených důkazů a dále je podle jeho názoru naplněn i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spočívající v nesprávnosti právního posouzení skutku a zároveň nesprávnosti hmotněprávního posouzení.
5. Obviněný v rámci svého mimořádného opravného prostředku nejprve zaměřil svoji argumentaci na rozpory skutkových zjištění a obsahu důkazů, přičemž lze shrnout, že je toho názoru, že z žádného provedeného důkazu nevyplývá, že by se jakkoliv účastnil útoku na poškozeného. Sám poškozený popsal, že na něj útočil M. V. a u hlavního líčení dokonce uvedl, že dovolatele nikdy neviděl. Stejně tak jeho účast vylučuje svědecká výpověď svědka K. F. a spoluobviněného M. V. Co se pak týče tvrzeného útoku roxorem, měla to být výpověď O. V. F. a M. L. K., kteří viděli muže tmavší pleti odhodit obušek a vzít roxor a uhodit poškozeného do ruky. Tyto výpovědi se však rozcházejí s výpovědí zasahujícího policisty M. S., který viděl pouze M. V., jak drží v ruce tyč, což bylo potvrzeno i daktyloskopickým posudkem a testem DNA. Naproti tomu žádné znalecké zkoumání nezjistilo daktyloskopické stopy ani stopy DNA obviněného na žádném z předmětů (obušek, roxor). Závěr soudu stran výpovědí svědka F. a K. je proto nelogický a nesprávný. Svědek F. uváděl, že viděl muže tmavší pleti, z čehož se dedukuje, že se jedná o dovolatele, aniž by bylo vzato v potaz, že se na místě pohybovalo více lidí a obviněný nebyl nikým ztotožněn. Následně poukázal na nepravděpodobný závěr, že by v případě, kdy by k bití poškozeného použil obušek i roxor, nebyly na těchto předmětech nalezeny žádné otisky či stopy DNA. Toto nemůže osvětlit ani svědectví P. K., která uvedla, že u obviněného v autě viděla rukavici, avšak několik desítek minut před incidentem. Nikdo jiný obviněného v rukavici neviděl. Konstrukce, že nejprve útočil spoluobviněný M. V. a následně obviněný, aby útočný předmět předal zpět spoluobviněnému, je rozporná s výpovědí poškozeného. Pochopitelnější je závěr, že nikdo předmětnou událost neviděl v celém rozsahu, a neoznačil pachatele způsobem, který by mohl založit odsuzující výrok o vině. Stejně tak dovolatel zpochybnil závěr o nevěrohodnosti svědka K. F. a poukázal na fakt, že svědek je známým spoluobviněného M. V., nikoliv jeho a není proto důvod, aby svoji výpověď upravoval v jeho prospěch a zcela odmítl závěr o možném komplotu ve snaze vyvinit právě dovolatele. Ve výpovědích všech svědků shledal obviněný takové rozpory, že nelze učinit jednoznačný závěr o vině dovolatele a připomněl v této souvislosti i zásadu in dubio pro reo, která měla být v nyní posuzované věci aplikována. Co se týče druhého namítaného dovolacího důvodu, dovolatel jej rozdělil na dva okruhy – nesprávné právní posouzení skutku a nesprávné posouzení otázky spolupachatelství. K nesprávnému právnímu posouzení skutku uvedl, že soud učinil nesprávný právní závěr o klasifikaci ublížení na zdraví, když podle znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství MUDr. Jana Rejthárka, lze poranění hodnotit jako lehká a poranění obličeje neodpovídají úderu tyče, ale spíše silnému úderu pěstí. K tomu dovolatel poukázal na výpověď M. L. K., podle které to vypadalo, že muž tmavší pleti chtěl zasáhnout ruku, nemířil na hlavu s úmyslem způsobit poškozenému těžká zranění. Soud měl však za prokázané, že hrozba těžké újmy byla zcela reálná s ohledem na zranění, která poškozený mohl utrpět. Dovolateli však nebylo prokázáno, že by na poškozeného útočil a u spoluobviněného bylo prokázáno, že útočil na ruce. K nesprávnému posouzení otázky spolupachatelství připomněl základní akademická východiska pro takový závěr, přičemž zdůraznil, že tam jel s úmyslem dostat od poškozeného zpět věci spoluobviněného M. V., avšak na poškozeného neútočil, snažil se jej bránit, neměli s sebou žádnou zbraň a o společném útoku neproběhla žádná dohoda, neboť žádný společný útok nebyl. I kdyby taková dohoda byla (což dovolatel popírá), tak je třeba, aby každý ze spolupachatelů naplnil alespoň jeden ze znaků přisouzené skutkové podstaty, což obviněný nenaplnil, jak vyplynulo z provedeného dokazování. Obviněný nejednal v úmyslu způsobit poškozenému těžká zranění, spoluobviněný M. V. pak útočil toliko na ruce a byl srozuměn s tím, že na těch způsobí zranění, nikoliv na hlavě. V této souvislosti odkázal na výpověď poškozeného, který uvedl, že to byl výlučně spoluobviněný M. V., kdo na něj útočil a dovolatel byl ten, kdo vystupoval jeho směrem tak, že chtěl útok ukončit. S ohledem na shora uvedené proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 12. 4. 2023, č. j. 14 To 438/2022-443 zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
6. K podanému dovolání zaslala své vyjádření státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství – §265h odst. 2 tr. ř. (dále jen „státní zástupkyně“). Po stručné rekapitulaci řízení shrnula, že námitky vznesené v dovolání obviněný uplatňuje od samého počátku řízení a již se jimi zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací. Především pak odmítla existenci nesouladu mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a právním posouzením. Veškeré námitky dovolatele pak kvalitativně nepřekročily meze prosté polemiky s názorem soudu v hodnocení důkazů. Následně vyjádřila souhlas se závěry odvolacího soudu, které zopakovala s důrazem na to, že jednání obviněného je zdokumentováno přímými usvědčujícími důkazy ve formě svědeckých výpovědí O. V. F., M. L. K. nebo N. K., nepřímými pak i výpověďmi A. V. a M. B.. S ohledem na bolestivost útoků a vlivem omamných látek si pak lze snadno představit, že poškozený neodlišoval útočící osoby. Úderům tyčí odpovídají i zranění na ruce poškozeného – zlomenina pravé loketní kosti – jako typický následek obrany poškozeného. Současně se státní zástupkyně plně ztotožnila s tím, že mechanismus útoku ocelovou tyčí na hlavu poškozeného je nepochybně způsobilý ke vzniku závažného poranění ve smyslu §122 odst. 2 tr. zákoníku, tedy těžké újmy na zdraví. Jednání obviněného tedy bylo prokázáno a náležitě právně kvalifikováno. S ohledem na shora uvedené proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné. Zároveň navrhla, aby tak dovolací senát učinil v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. a pro případ jiného, než navrhovaného rozhodnutí vyjádřila souhlas s konáním neveřejného zasedání i podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
7. Obviněný R. O. je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňovalo formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost je dána podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým byl zamítnut řádný opravný prostředek proti odsuzujícímu rozsudku.
8. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které je obviněný opřel, lze podřadit pod dovolací důvody, na které odkázal. Toto zjištění mělo zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
9. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , ve znění účinném od 1. 1. 2022, explicitně postihuje situace, kdy rozhodná skutková zjištění soudů, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Daný dovolací důvod tedy cílí na závažné procesní vady, jež v konečném důsledku zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Z dikce tohoto zákonného ustanovení vyplývá, že mezi taková flagrantní pochybení spadají zejména případy opomenutých důkazů, důkazů získaných a posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů, provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu, jež má za následek existenci tzv. extrémního rozporu mezi jejich obsahem na straně jedné a skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě na straně druhé. Předpokladem relevantního uplatnění daného dovolacího důvodu je však zároveň zjištění, že tvrzené vady řízení skutečně měly nebo alespoň mohly mít podstatný význam pro skutkové závěry soudů a tím i pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání. To současně znamená, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, nebyl do trestního řádu zaveden proto, aby se jím dovolatel zaštiťoval v naději, že neustálým opakováním verze svojí obhajoby dosáhne u Nejvyššího soudu přehodnocení provedených důkazů a změny učiněných skutkových zjištění, když v předchozím řízení k hodnocení těchto důkazů ze strany soudů nižších stupňů došlo za dodržení zásad vyplývajících z ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. a jimi zjištěný skutkový stav respektoval požadavky zakotvené v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. V uvedené souvislosti je proto třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud jako soud dovolací se rozhodně od 1. 1. 2022 nestal odvolacím soudem č. 2.
10. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , ve znění účinném od 1. 1. 2022, je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že předmětný dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na něj se naopak nelze domáhat přezkumu skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je zde při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
11. Nejvyšší soud nemohl přehlédnout skutečnost, že dovolání obviněného je prakticky identické s jeho odvoláním podaným v téže věci. Jediným rozdílem je uvození námitek, které odpovídá stavu řízení a napadá tak rozhodnutí odvolacího soudu a zařazení jednotlivých odstavců, avšak jinak je argumentace doslova totožná s podaným odvoláním proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích.
Z toho logicky vyplývá, že i zde formulované výtky směřovaly vůči skutkovým i právním závěrům Okresního soudu v Pardubicích, jakožto nalézacího soudu a pouze formálně napadaly usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, jakožto soudu odvolacího. Takto formulované námitky by správně měly být uplatněny pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., ve spojení s dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. , ve znění účinném od 1. 1. 2022, totiž dopadá na případy, kdy došlo buď k zamítnutí anebo k odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, anebo byl řádný opravný prostředek zamítnut, ačkoliv již předcházející řízení bylo zatíženo některou z vad předpokládaných v ustanoveních §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Procesní situaci v nyní projednávané věci odpovídala druhá alternativa, neboť odvolací soud řádný opravný prostředek obviněného zamítl, avšak ten setrval na názoru, že tak učinit neměl, když řízení předcházející napadenému rozhodnutí soudu druhého stupně bylo zatíženo vadami podřaditelnými pod uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Tento zjevný nedostatek podaného dovolání ale Nejvyšší soud nevyhodnotil jako překážku, která by zabraňovala provedení dovolacího řízení, neboť se jedná o zcela obvyklou, běžně se vyskytující chybu v podávaných dovoláních, jíž lze označit za formální, nikoli zabraňující v rozhodovacím procesu Nejvyššího soudu.
Současně nelze než konstatovat, že v situaci, kdy obviněný v rámci dovolání opakuje shodné výhrady, které uplatnil před soudy nižších stupňů a tyto se s nimi řádně a náležitě vypořádaly, jedná se zpravidla o dovolání neopodstatněné (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002 sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publ. v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. TR NS 17/2002-T 408). Tak tomu bylo i v tomto případě, neboť odvolací soud na všechny námitky vznesené v odvolání, identické s nyní reklamovanými výhradami, patřičně reagoval a v souladu s §134 odst. 2 tr. ř. náležitě odůvodnil svůj zamítavý výrok. Přesto Nejvyšší soud poskytne stručný komentář k jednotlivým okruhům námitek.
12. Obviněný v rámci svého mimořádného opravného prostředku nejprve uvedl, že v dané věci existuje extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudu a provedeným dokazováním, přičemž tento spatřuje zejména v tom, že to nebyl on, kdo poškozeného atakoval a že jediným útočníkem byl spoluobviněný M. V.. K tomu pak odkazuje na dílčí části výpovědi svědků, které zasazuje do kontextu s jinými pasážemi, avšak činí tak zcela selektivně a svévolně, v rozporu s elementárními principy dokazování a zjišťování skutkového stavu v trestním řízení vyjádřenými v §2 odst. 5 a 6 tr. ř. Naopak nalézací soud a potažmo pak v reakci na námitky obviněného soud odvolací pokud jde o důkazní řízení postupovaly naprosto transparentně, logicky a především v souladu s trestním řádem, když provedené důkazy hodnotily jednotlivě i v jejich souhrnu, a to v kontextu všech důkazů. Zároveň soudy obou stupňů výsledná zjištění náležitě objasnily a vysvětlily důvody a myšlenkové pochody, které je k prezentovaným závěrům vedly, v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř., respektive §134 odst. 2 tr. ř. a to i v reakci na obhajobu, respektive odvolací námitky, obviněného.
13. Nejvyšší soud neshledal účelným potřetí opakovat odůvodnění skutkových závěrů nalézacího soudu, a plně odkazuje na odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Pardubicích a odůvodnění usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích. Konkrétně ke ztotožnění obviněného jako osoby podílející se na útoku lze zdůraznit bod 9 a 18 rozsudku nalézacího soudu a stranu 5 druhý odstavec poslední větu a stranu 6 druhý a šestý odstavec usnesení krajského soudu. Zásadní rozpor nevznesla do věci ani absence daktyloskopických stop či stop DNA na roxorové tyči a obušku, neboť z provedeného dokazování vyplynulo, že zde byl získán směsný DNA profil (bod 14 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu), tedy došlo k překryvu několika DNA a ve hře byla i indicie svědčící pro použití rukavic dovolatelem (bod 12 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a strana 6 třetí odstavec usnesení odvolacího soudu). Takovýto poznatek v kontextu ostatních důkazů jednoznačně není způsobilý zpochybnit očité svědectví slyšených svědků (F., V., K., K.). Stejně tak se nalézací soud náležitě vypořádal i s těmi okolnostmi, ve kterých se výpovědi druhé skupiny svědků (známých spoluobviněného M. V.) rozcházely či byly poněkud mlhavé, přičemž lze odkázat na bod 10 a 22 jeho odůvodnění rozsudku, které pak podpořil i odvolací soud na straně 6 v pátém a šestém odstavci odůvodnění usnesení. V těchto pasážích soudy důkladně vyložily své hodnocení výpovědí tohoto okruhu svědků, kterému nelze než přisvědčit. Námitky obviněného jsou založeny na zdůraznění jejich konkrétních pasáží a jisté zdrženlivosti těchto svědků v podrobném popisu události, čímž ovšem zůstávají mimo limity dovolacího přezkumu v rovině vyjádření vlastního a zjevně účelového hodnocení. V této souvislosti nebylo možné přiznat jakoukoliv validitu ani požadavku na užití zásady v pochybnostech ve prospěch pachatele. Předpoklad uplatnění zásady in dubio pro reo nastává až v případě, jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného, pokud ani vysoký stupeň podezření sám o sobě ještě není s to vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok. Trestní řízení totiž vyžaduje ten nejvyšší možný stupeň jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, alespoň na úrovni obecného pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost “ (nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2017 sp. zn. II ÚS 4266/16-1). Jak je z uvedené citace patrno, důvodné pochybnosti by se měly vztahovat ke skutkovým zjištěním, a nikoliv k hodnocení každého důkazu zvlášť (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2017 sp. zn. 11 Tdo 1451/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2017 sp. zn. 11 Tdo 1475/2016). Naopak důkazy je nutno hodnotit v souladu s požadavky uvedenými v §2 odst. 6 tr. ř., tedy ve vzájemných souvislostech, přičemž právě tímto procesem lze pochybnosti odstranit. Zásadu in dubio pro reo je tudíž namístě použít jen tehdy, jsou-li pochybnosti o vině důvodné, takže v konfrontaci s nimi by výrok o spáchání trestného činu nemohl obstát. Pochybnosti tedy musí být z hlediska rozhodnutí o vině závažné a již neodstranitelné provedením dalších či vyhodnocením stávajících důkazů. Podaří-li se pochybnosti odstranit, není důvodu rozhodovat ve prospěch obviněného, svědčí-li důkazy o jeho vině, třebaže jsou mezi nimi určité rozpory (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017 sp. zn. 11 Tdo 1509/2016). V posuzované věci v rámci předloženého dovolání však obviněný selektivně vyzdvihl jen některé části jednotlivých důkazů, z nichž vytvořil vlastní verzi skutkového děje zcela odlišného, než jak jej na základě dokazování vyvodily soudy nižších stupňů. Tudíž takové námitky zůstávají pouhou polemikou a vyjádřením nesouhlasu s konkrétním a výsledným hodnocením důkazů provedeným soudy. Nejedná se tudíž o extrémní rozpor mezi skutkovým zjištěním a tím, co vyplynulo z provedeného dokazování, jak se mylně dovolatel domnívá.
14. Pod v pořadí druhým dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení vyčlenil obviněný dva okruhy námitek – nesprávnou právní kvalifikaci svého jednání a nesprávné posouzení otázky spolupachatelství. Opětovně je nutno předeslat, že i těmito námitkami se důkladně zabýval již soud nalézací i odvolací a v podrobnostech lze odkázat na jejich závěry.
15. K námitce nesprávného právního posouzení jednání obviněného lze ve světle přezkumu v rámci dovolacího řízení konstatovat, že obviněný poněkud chaoticky zpochybňuje ohrožení poškozeného těžkou újmou, přičemž současně popírá jakékoliv atakující jednání ze své strany a zároveň i ve prospěch spoluobviněného M. V. považuje za prokázaný útok toliko na ruce poškozeného bez úmyslu zasáhnout hlavu poškozeného. Takováto argumentační konstrukce zcela zřejmě ignoruje v předcházejícím řízení vyvstalá skutková zjištění a vychází toliko ze zpochybnění a zrelativnění veškerého dokazování. Takto formulovaná námitka, ačkoliv vzbuzuje zdání právní výhrady, je však opětovně zaměřena toliko do zpochybnění skutkových zjištění a není proto způsobilá založit dovolací přezkum pod žádným ze zákonných dovolacích důvodů. V řízení bylo znaleckým posudkem MUDr. Rejthárka prokázáno, že zranění poškozeného bylo možno klasifikovat jako lehká jen proto, že se aktivně bránil jinak brutálnímu útoku a vystavil největším devastačním zraněním raději ruce a paže, aby ochránil hlavu, jejíž poškození by mohlo mít bezpochyby fatální následky. Tím ovšem nelze jakkoliv zmírnit posouzení jednání útočících osob, které musely být přinejmenším srozuměny s možností, že zasáhnou i hlavu poškozeného a způsobí mu tak těžkou újmu na zdraví ve smyslu §122 odst. 2 tr. zákoníku. K tomu v podrobnostech viz bod 11 a 26 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a strana 7 třetí až pátý odstavec usnesení odvolacího soudu.
16. Konečně pak nelze přiznat opodstatnění ani námitce vůči posouzení jednání spoluobviněných ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. I touto otázkou se nalézací soud náležitě zabýval, včetně předestření obecných východisek pro posouzení této problematiky, a odůvodnil svůj závěr o tom, že oba obvinění jednali ve vzájemné shodě. Ani obecná východiska či konkrétní zjištění netřeba na tomto místě opakovat, když postačí odkázat na zcela vyčerpávající odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Pardubicích bod 23 až 25 podpořené odůvodněním usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích na straně 6 poslední odstavec a straně 7 první a druhý odstavec.
17. Na základě výše uvedeného Nejvyšší soud podané dovolání obviněného R. O. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť jím předložený mimořádný opravný prostředek opřel jednak o námitky, které nebylo možno podřadit pod žádný z dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., a dále výhradami, které z pohledu uplatněných důvodů dovolání neměly žádné opodstatnění. Toto své rozhodnutí Nejvyšší soud vyhlásil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 10. 2023
JUDr. František Hrabec
předseda senátu