ECLI:CZ:NS:2023:4.TDO.904.2023.1
sp. zn. 4 Tdo 904/2023-1407
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 10. 2023 o dovolání obviněné A. F., t. č. ve výkonu trestu ve Vazební věznici Praha-Ruzyně, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 6. 2023 č. j. 3 To 99/2023-1337, v trestní věci vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. 41 T 2/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné A. F. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2022 č. j. 41 T 2/2022-1246 byla obviněná A. F. (dále jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznána vinnou zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, jehož se dopustila tím, že
v září roku 2013 do roku 2015 jako realitní makléřka při jednání s poškozenými K. C., narozené XY, a S. I., narozenému XY, v souvislosti se zprostředkováním koupě a financování hotelu Ankora nacházejícího se na adrese v Praze 2, Kateřinská č.p. 465/42, ve vlastnictví společnosti Straimar Group, s.r.o., se sídlem v Praze 2, Kateřinská č.p. 465/42, o jehož pořízení projevili poškození zájem, za účelem svého neoprávněného obohacení ve snaze vylákat na nich finanční prostředky před poškozenými s cílem posílit důvěryhodnost prováděného postupu předstírala známost a přátelské vazby s tehdejší ministryní spravedlnosti České republiky Mgr. Marií Benešovou, narozenou XY, o které poškozeným lživě tvrdila, že je do realizace koupě hotelu Ankora také zapojena, přičemž dne 26. 11. 2013 poškozeným sdělila, že je zapotřebí zaslat do advokátní úschovy na účet č. XY advokátní kanceláře Mgr. Marie Benešové částku 2 500 000 Kč, ačkoliv věděla, že uvedený bankovní účet nepatří Mgr. Marii Benešové, nýbrž Ž. K., narozené XY, tehdejší přítelkyni jejího syna J. F., narozeného XY, a sama, že tudíž bude mít přes svého syna a jeho přítelkyni k těmto penězům přístup pro své neoprávněné obohacení, na základě čehož dne 28. 11. 2013 K. C. zaslala ze svého bankovního účtu č. XY částku 53 000 EUR (dle tehdy platného kurzu 1 420 029 Kč) na bankovní účet Ž. K., č. XY, stejného dne poškozená K. C. zaslala ze svého dalšího bankovního účtu č. XY částku 40 000 EUR (dle tehdy platného kurzu 1.071.720 Kč) na bankovní účet Ž. K., č. XY, následně ve snaze vylákat z nich další finanční prostředky pro své neoprávněné obohacení, podala poškozeným dne 7. 12. 2014 smyšlenou informaci, že k dokončení realizace jejich záměru ohledně pořízení hotelu Ankora je potřeba odkoupit závazky společnosti Straimar Group, s.r.o., přičemž předstírala, že s odkupem závazků bude pomáhat bývalý děkan Právnické fakulty XY, M. K., narozený XY, o němž poškozeným tvrdila, že dotyčný požaduje zaslání částky 5 000 000 Kč do notářské úschovy na účet jakéhokoliv notáře, na který by měla celá suma přijít z účtu Mgr. Marie Benešové, a tak, aby poškození dosáhli požadované částky 5 000 000 Kč na účtu č. XY, o kterém si mysleli, že patří advokátní kanceláři Mgr. Marie Benešové, poškozená K. C. zaslala dne 10. 12. 2014 ze svého bankovního účtu č. XY částku 28 000 EUR (dle tehdy platného kurzu 758 324 Kč) na bankovní účet Ž. K. č.XY, a stejného dne poškozený S. I. zaslal ze svého bankovního účtu č. XY částku ve výši 29 000 EUR (dle tehdy platného kurzu 785 407 Kč) na bankovní účet Ž. K. č. XY, jelikož však zbývající částku 35 000 EUR nedokázali poškození v požadovaném termínu obstarat, sdělila jim obžalovaná lživou informaci, že má u Mgr. Marie Benešové uloženy své peníze, které dá k dispozici, aby mohla být celá suma 5 000 000 Kč převedena z účtu č. XY do notářské úschovy, a ačkoliv to nebyla pravda, poškození jí uvěřili, že jim takto finančně vypomohla, načež buď dne 10. 1. 2015 nebo dne 11. 1. 2015 na Praze XY, jí poškozená K. C. předala v hotovosti částku 35 075 EUR (dle tehdy platného kurzu 984 204 Kč) v domnění, že jí tím splácí dluh, přičemž je po celé uvedené období, tedy o září 2013 do prosince 2015 utvrzovala v tom, že je realizovatelná koupě hotelu Ankora, o nějž měli zájem, průběžně jim přitom předstírala některé podstatné skutečnosti a další jim zatajovala a posléze jim nepravdivě tvrdila, že jimi poskytnuté finanční prostředky jsou uloženy v notářské úschově na bankovním účtu patřícím notáři J. Š., přičemž získané finanční prostředky použila na úhradu svých osobních závazků, na úhradu závazků společnosti Sowilo s.r.o., i na další blíže nezjištěné výdaje, poškozeným ničeho nevrátila, a svým jednáním jim způsobila celkovou škodu ve výši 5 019 684 Kč, a v průběhu daného období byla ve finančních problémech a bylo proti ní vedeno několik exekučních řízení, ačkoli před poškozenými K. C., a S. I. předstírala po celou dobu, že je solventní.
2. Za to a za zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku z rozsudku Obvodního soudu v Praze 1 ze dne 31. 1. 2019 sp. zn. 44 T 83/2018 a dále za přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 trestního zákoníku z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 5 T 5/2020 jí byl podle §209 odst. 4 tr. zákoníku ve spojení s §43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody ve výměře 3 (tří) let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §84 tr. zákoníku podmíněně odložen za současného vyslovení dohledu. Podle §85 odst. 1 byla stanovena zkušební doba v trvání 5 (pěti) let. Dále byl podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestech z rozsudku Obvodního soudu v Praze 1 ze dne 31. 1. 2019 sp. zn. 44 T 83/2018 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2019 sp. zn. 61 To 167/2019 a z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 5 T 5/2020 ze dne 2. 12. 2021, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození K. C., nar. XY a S. I., nar. XY odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Proti shora uvedenému rozsudku podala odvolání obviněná do všech jeho výroků a státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze do výroku o trestu, a to v neprospěch obviněné. Vrchní soud v Praze rozhodl o těchto odvoláních rozsudkem ze dne 12. 6. 2023 č. j. 3 To 99/2023-1337 tak, že z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek Městského soudu v Praze podle §258 odst. 1 písm. e) a odst. 2 tr. ř. ve výroku o trestu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině obviněné zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku znovu rozhodl tak, že obviněné uložil za tento zločin a zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku z rozsudku Obvodního soudu v Praze 1 ze dne 31. 1. 2019 sp. zn. 44 T 83/2018 a dále za přečin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 5 T 5/2020 podle §209 odst. 4 tr. zákoníku ve spojení s §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, pro jehož výkon ji podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku uložil obviněné i trest zákazu činnosti spočívající v činnosti realitního makléře, a to na dobu 5 (pěti) let. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku pak zrušil výrok o trestech z rozsudku Obvodního soudu v Praze 1 ze dne 31. 1. 2019 sp. zn. 44 T 83/2018 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2019 sp. zn. 61 To 167/2019 a z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 5 T 5/2020 ze dne 2. 12. 2021, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Odvolání obviněné pak odvolací soud podle §256 tr. řádu zamítl.
4. Uvedený rozsudek Vrchního soudu v Praze napadla obviněná A. F. prostřednictvím svého obhájce dovoláním. Má totiž za to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy a je tedy naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Obviněná v rámci svého mimořádného opravného prostředku nejprve zrekapitulovala dosavadní průběh řízení, přičemž připustila, že ačkoliv je dovolání podáno do rozsudku odvolacího soudu, jeho důvody vycházejí z rozsudku soudu nalézacího. Soudům oběma stupňů vytkla, že nebyly provedeny jí navrhované podstatné důkazy a setrvala na tvrzení, že poškození byli o všech jejích krocích informováni a srozuměni s její činností. Vzhledem k tomu, že neměli dostatek finančních prostředků na koupi hotelu, bylo ujednáno, že obviněná potřebné financování zajistí. Předmětná částka měla být užita na náklady spojené se zajišťováním financování a na provizi obviněné. Za účelem prokázání těchto tvrzení navrhovala dovolatelka několik stěžejních důkazů, které však nalézací soud neprovedl a v důsledku toho byl skutkový stav zjištěn nesprávně. Oba soudy navíc neprovedení navrhovaných důkazů nezdůvodnily, což obviněná vnímá za zkrácení svých práv podle čl. 37 Listiny základních práv a svobod. Dále pak uvedla konkrétní opomenuté důkazy včetně skutečností, které jimi měly být prokázány. První z nich označila jako „Notářská agenda Š. včetně ztotožnění osoby jeho nástupce“, neboť Š. byl hlavní osobou mezi kontakty a řešil faktický prodej pohledávky. Současně mohlo být tímto důkazem i objasněno, zda Š. ohlásil na notářskou komoru podvod ohledně jeho jména a listin, neboť obviněná opětovně poukazovala, že notářský zápis má vady (absence čísla úschovy, údaje o schválení záznamu, podpisu pana I., ačkoliv měl být dle zápisu přítomen, údaj o vyhotovení zápisu v souladu s §86 odst. 2 notářského řádu). V zápise je uvedeno, že úschova je ve prospěch pohledávky a vyvstává tedy otázka, proč by tuto formulaci poškození podepsali, když posléze koupi formou pohledávky zpochybnili, stejně jako otázka, proč nepožadovali řádný zápis. Druhým opomenutým důkazem je podle názoru obviněné „WPB a výslech M. K. aby byly prověřeny okolnosti WPB v nucené správě, a to zda byly nemovitosti přeúvěrovány či jinak prodány. Obviněné byl znám konkrétní případ hotelu Sport, který byl přeúvěrován bankou Equa Bank a v dokumentech WPB musí být zmíněn i předmětný hotel Ankora. Třetím navrhovaným důkazem bylo prověření e-mailových adres ve spise, neboť ve výpovědi likvidátora WPB JUDr. Jiřího Švihly a svědkyně J. byly zaznamenány rozpory, které by byly tímto důkazem objasněny. Dále mělo být prověřeno, zda manažeři WPB zajistili patřičné listiny a dokumenty k pohledávce, jak takové obchody probíhaly, eventuálně zda tuší, kdo o takové činnosti věděl, aby bylo prokázáno, jaké informace probíhaly tiskem, soudními sporu a případně co bylo řešeno s likvidátorem JUDr. Jiřím Švihlou ohledně poškozených. Posledním tvrzeným opomenutým důkazem jsou listiny prokazující rozpory v tvrzeních poškozených, zejména ve vztahu k akontaci úvěru, neboť v této souvislosti poškození uvedli, že částku na akontaci měli a není tedy zřejmé, proč více než 6 let řešili finanční prostředky na tuto akontaci a zaplacení nemovitosti. Následně obviněná shrnula, že pokud by shora uvedené důkazy byly nalézacím soudem řádně provedeny, bylo by zjištěno, že nedošlo k naplnění skutkové podstaty podvodu, ale jednalo se toliko o nevydařenou investici a poškození byli o celé záležitosti velice dobře informováni. Závěrem proto obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 a 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek (v návrhu chybně uvedeno usnesení) Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 6. 2023 č. j. 3 To 99/2023-1337 a v souladu s §265m odst. 1 tr. ř. obviněnou zprostil obžaloby anebo podle §265k odst. 1 a 2 tr. ř. ve spojení s §265l odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc znovu projednal a rozhodl. Dále pak dovolatelka učinila podnět k tomu, aby předseda senátu Nejvyššího soudu s ohledem na obsah tohoto podání přerušil v souladu s §265o odst. 1 tr. ř. výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody ve věznici s ostrahou uložený napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze.
6. Nejvyšší státní zástupce se k podanému dovolání písemně vyjádřil (§265h odst. 2 tr. ř.) prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta nejprve poukázala na průběh předchozího řízení a zejména na výsledná rozhodnutí soudů nižších stupňů, jakož i na obsah podaného dovolání obviněné. S výhradami v něm vznesenými se však neztotožnila. Naopak konstatovala, že pokud nalézací soud neprovedl některé jí navrhované důkazy, tak ve svém rozsudku dostatečně vysvětlil, proč tak neučinil. Zároveň prohlásila, že rozhodný skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, tak byl tímto soudem řádně zjištěn. K porušení práva obviněné na spravedlivý proces tudíž nedošlo. To pak důvodně konstatoval i soud odvolací v rámci svého přezkumu. Rozhodnutí soudů tak netrpí žádnou vadou zjevného (natož extrémního) nesouladu skutkových zjištění a provedených důkazů a soudy učinily logický a odpovídající právní závěr, že obviněná se popsaným jednáním dopustila zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a to v neveřejném zasedání i pro případ postupu vyplývajícího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
7. Obviněná A. F. je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se jí bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňovalo formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost je dána podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) a h) tr. ř. per analogiam, neboť směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněné při nezměněném výroku o vině uložen trest, přičemž současně bylo její odvolání zamítnuto.
8. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které je obviněná opřela, lze podřadit pod dovolací důvody, na které odkázala. Toto zjištění mělo zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
9. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , ve znění účinném od 1. 1. 2022, explicitně postihuje situace, kdy rozhodná skutková zjištění soudů, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Daný dovolací důvod tedy cílí na závažné procesní vady, jež v konečném důsledku zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Z dikce tohoto zákonného ustanovení vyplývá, že mezi taková flagrantní pochybení spadají zejména případy opomenutých důkazů, důkazů získaných a posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů, provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu, jež má za následek existenci tzv. extrémního rozporu mezi jejich obsahem na straně jedné a skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě na straně druhé. Předpokladem relevantního uplatnění daného dovolacího důvodu je však zároveň zjištění, že tvrzené vady řízení skutečně měly nebo alespoň mohly mít podstatný význam pro skutkové závěry soudů a tím i pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání. To současně znamená, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, nebyl do trestního řádu zaveden proto, aby se jím dovolatel zaštiťoval v naději, že neustálým opakováním verze svojí obhajoby dosáhne u Nejvyššího soudu přehodnocení provedených důkazů a změny učiněných skutkových zjištění, když v předchozím řízení k hodnocení těchto důkazů ze strany soudů nižších stupňů došlo za dodržení zásad vyplývajících z ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. a jimi zjištěný skutkový stav respektoval požadavky zakotvené v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. V uvedené souvislosti je proto třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud jako soud dovolací se rozhodně od 1. 1. 2022 nestal odvolacím soudem č. 2.
10. Jak již bylo shora uvedeno, obviněná výslovně uvedla, že důvody jí podaného dovolání vycházejí zároveň z rozsudku nalézacího soudu, s jehož závěry nesouhlasí, avšak přesto opomněla v rámci svého mimořádného opravného prostředku označit i odpovídající dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., který jediný připouští ve spojení s některým z dovolacích důvodů §265b odst. 1 tr. ř. zásah i vůči rozsudku soudu prvního stupně. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. , ve znění účinném od 1. 1. 2022, totiž dopadá na případy, kdy došlo buď k zamítnutí anebo k odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, anebo byl řádný opravný prostředek zamítnut, ačkoliv již předcházející řízení bylo zatíženo některou z vad předpokládaných v ustanoveních §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Procesní situaci v nyní projednávané věci odpovídala druhá alternativa, neboť odvolací soud řádný opravný prostředek obviněné zamítl, avšak tato setrvala na názoru, že tak učinit neměl, když řízení předcházející napadenému rozhodnutí soudu druhého stupně bylo zatíženo vadami podřaditelnými pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento zjevný nedostatek podaného dovolání ale Nejvyšší soud nevyhodnotil jako překážku, která by zabraňovala provedení dovolacího řízení, neboť se jedná o zcela obvyklou, běžně se vyskytující chybu v podávaných dovoláních, jíž lze označit za formální, nikoli zabraňující v rozhodovacím procesu Nejvyššího soudu.
11. S ohledem na shora uvedené dospěl Nejvyšší soud k rozhodnutí o odmítnutí dovolání obviněné, neboť jí vznesené námitky svojí kvalitou (byť formálně tvrdí opomenuté důkazy) nedosahují intenzity dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani žádného jiného, jako bude rozvedeno níže. Nelze totiž odhlédnout od skutečnosti, že se jedná o požadavky na prokázání vedlejších okolností, a nikoliv jí vytýkaného jednání. Přitom z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá, že tyto se jejími důkazními návrhy zabývaly a svůj zamítavý postoj náležitě odůvodnily v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř., popř. §134 odst. 2 tr. ř. Konkrétně nalézací soud v bodě 135 odůvodnění svého rozsudku zcela logicky a srozumitelně uvedl, proč nevyhověl návrhu na provedení důkazu stran úvěru poskytnutého spořitelním družstvem WPB Capital, ani důkazu stran průběhu jeho nucené správy či prověření kroků činěných Š. K totožnému závěru pak dospěl i odvolací soud, který se ztotožnil se závěry Městského soudu v Praze, a to v bodě 12 odůvodnění svého rozsudku. Ani Nejvyšší soud neshledal v tomto směru jakékoliv pochybení soudů nižších stupňů. Z dovolání obviněné je pouze evidentní, že odmítá přijmout skutkovou verzi vyplývající z dokazování provedeného v nalézacím řízení, přičemž jí navrhované důkazní prostředky by nebyly ani potenciálně způsobilé tuto verzi jakkoliv zpochybnit, jak již dříve zdůraznil i Vrchní soud v Praze. Pouze stručně lze zopakovat, že notářská agenda po Š. nemá v posuzované věci jakoukoliv relevantní důkazní hodnotu, neboť bylo prokázáno, že peníze vylákané od poškozených nebyly nikdy v žádné úschově (advokátní ani notářské) deponovány a naopak, že byly vždy poukázány na účet Žanety Klepsové, čímž k nim získala obviněná přístup a použila je zcela v rozporu s tvrzeným účelem pro vlastní potřebu. Obdobně je zřejmá naprostá obsolentnost prověřování okolností nucené správy společnosti WPB a výslechu jejich manažerů, neboť ani v těchto návrzích na doplnění dokazování nastíněné skutečnosti by neměly na posouzení jednání obviněné jako trestného vliv. Podstatou toho, co je jí kladeno za vinu, je velice zjednodušeně řečeno, že zamlčovala podstatné okolnosti (nemožnosti získat vlastnictví pozemku, na něm stojí hotel Ankora) či uváděla nepravdivé informace (například potřeba složení jistoty do úschov) a tím z poškozených vylákala finanční prostředky v prokázané výši 5.019.684 Kč. Tyto esenciální znaky přisouzené skutkové podstaty trestného činu podvodu obsažené v jednání obviněné, nemohou důkazy o jiných obchodech spořitelního družstva WPB, které nadto nebylo vlastníkem ale úvěrující osobou, jakkoliv vyvrátit či zpochybnit. Co se pak týče důkazního návrhu na prověření pravosti e-mailových adres ve spise z důvodů rozporů mezi výpovědí JUDr. Švihly a paní J. P., lze tento důkazní návrh označit za zcela vágní a nesrozumitelný, neboť kromě absence označení tvrzených rozporů, není ani patrno, jaké e-mailové adresy má obviněná na mysli. Současně je zřejmé, že ani jejich konkretizace a prověření by nevedly k jinému než přijatému závěru nalézacího soudu, neboť stěžejními důkazy o vině byly právě e-maily odeslané či přeposílané z e-mailové adresy obviněné, o jejichž pravosti a identitě nejsou pochybnosti. Co se pak týče rozporů v tvrzeních poškozených a jejich prokázání listinami předloženými obviněnou, nelze než konstatovat, že dovolatelka se pouze trvale snaží vytvořit zdání nevěrohodnosti poškozených, případně nevydařené investice, avšak zcela neúčinnými prostředky. Je zcela lhostejno, jakými částkami poškození reálně disponovali, neboť předmětem trestního řízení není nedokončení koupě hotelu Ankora, ale právě a jen protiprávní jednání obviněné, byť s tímto obchodem úzce spojené. Nejvyšší soud na tomto místě opětovně a důrazně připomíná, že podstatou trestného jednání obviněné je vylákání finančních prostředků od poškozených za použití nepravdivých informací a zamlčení podstatných okolností.
12. Lze tedy konstatovat, že obviněnou navrhované důkazy nebylo možno označit za podstatné v poměru k řešené trestní věci, neboť se vázaly výhradně k naprostým margináliím sledovaného období a jednání obviněné. Současně nelze ani dospět k závěru, že by byly nedůvodně neprovedeny, neboť právě jejich obsolentnost byla příčinou nevyhovění jejich provedení soudem nalézacím, potažmo odvolacím soudem, přičemž oba soudy svá rozhodnutí náležitě odůvodnily, jak již bylo zmíněno v bodě 135 odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze a v bodě 12 odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze. V důsledku toho muselo být prohlášeno, že námitky vznesené v dovolání nenaplnily zákonem stanovená kritéria potřebná pro naplnění uplatněného důvodu dovolání ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
13. S ohledem na skutečnost, že dovolání obviněné A. F. nenaplnilo jí vybraný ani žádný jiný dovolací důvod, Nejvyšší soud je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Toto své rozhodnutí Nejvyšší soud vyhlásil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
14. Pokud jde o podnět dovolatelky k odkladu výkonu rozhodnutí podle §265o odst. 1 tr. ř., tak k vydání takového rozhodnutí nebylo přistoupeno, neboť s ohledem na povahu posuzované věci a též k předpokládanému rozhodnutí o podaném dovolání pro něj předseda dovolacího senátu neshledal jakýkoli důvod.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 10. 2023
JUDr. František Hrabec
předseda senátu