ECLI:CZ:NS:2023:4.TDO.981.2023.1
sp. zn. 4 Tdo 981/2023-477
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 10. 2023 o dovolání obviněného T. P. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2023, sp. zn. 4 To 25/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 3 T 58/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 30. 11. 2022, sp. zn. 3 T 58/2022, byl obviněný T. P. uznán vinným jednak přečinem nebezpečného vyhrožování dle §353 odst. 1 tr. zákoníku (bod 1. rozsudku) a jednak zločinem týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku (bod 2. rozsudku), kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)
1.
dne 4. 10. 2021 kolem poledne v místě společného bydliště ve XY na ulici XY po vzájemné hádce s družkou, poškozenou J. L., nar. XY, kdy mu poškozená řekla, že odejde z bytu, ji fyzicky napadl tak, že ji tahal za vlasy a strkal do ní, kdy jí vyhrožoval, že jak odejde, tak už ji nikdo nikdy nenajde, že jí ustřelí hlavu, že má zbraň, což v ní vyvolalo důvodnou obavu o její zdraví, a proto zavolala policii,
2.
v období od října 2020 do 4. 10. 2021 v místě společného bydliště ve XY na ulici XY, tedy v období onkologického onemocnění – rakoviny uzlin a léčení dcery obžalovaného, poškozené AAAAA (pseudonym), nar. XY, nezletilou psychicky i fyzicky týral tak, že do ní bezdůvodně strkal, narážel do ní loktem, ponižoval ji tím, že zpochybňoval její nemoc, říkal jí, ať chcípne, zakazoval její matce, aby s ní byla v nemocnici, nebral ohledy na její aktuální zdravotní stav, který bagatelizoval, říkal jí, že si vymýšlí, za nemoc se jí vysmíval, vulgárně jí nadával, vyčítal jí, že si bere z lednice jídlo, od ukončení léčby ji i matku neustále vyhazoval z bytu, což v ní vyvolávalo stres a s ním spojené bolesti břicha a strach z chování obžalovaného .
Za uvedené jednání byl obviněný odsouzen podle §198 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 30. 11. 2022, sp. zn. 3 T 58/2022, podali obviněný a státní zástupce odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. 5. 2023, sp. zn. 4 To 25/2023, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2023, sp. zn. 4 To 25/2023, podal následně obviněný prostřednictvím obhájce dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Obviněný ve svém dovolání namítl, že výrok o vině pod bodem 1. rozsudku soudu prvního stupně nereflektuje skutečnost, že obviněný žádnou zbraň neměl a držení zbraně nebylo prokázáno. Soud prvního stupně při zvažování důkazů opomenul, že sama poškozená situaci vyvolala tím, že telefonovala dovolateli do zaměstnání a de facto vyvolala konfliktní situaci. Dále uvedl, že ve vztahu k oběma skutkům je významná výpověď otce dovolatele F. P., který popsal vztahy v rodině a domácnosti dovolatele a poškozené odlišně oproti poškozené. Dovolatel má za to, že s touto skutečností se soud prvního stupně, ani odvolací soud nijak nezabývaly a nevypořádaly se s ní, ačkoliv je soud vychází primárně ze subjektivního vnímání situace poškozenou a dcerou AAAAA, přičemž ani znaleckými posudky se nepodařilo situaci objektivizovat, když soud nebyl přesvědčen o dlouhodobém, letitém týrání poškozené ze strany dovolatele. Dále dovolatel namítl, že u hlavního líčení navrhl výslech své stávající partnerky, přičemž provedení takového důkazu by mohlo objasnit jinak subjektivní popisy poškozené a dcery AAAAA. Ohledně skutku č. 2 dovolatel namítl, že výrok soudu prvního stupně pouze přejímá subjektivní popisy poškozené dcery AAAAA a paní L., když není vůbec zřejmé, kdy, případně s jakou četností a v jakém kontextu k tomu docházelo. Odvolací soud odvolaní dovolatele zamítl, aniž by se věcí podrobněji zabýval a s námitkami se vypořádal.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, aby zrušil také rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 30. 11. 2022, sp. zn. 3 T 58/2022, a aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že těžiště uplatněných dovolacích námitek směřuje do oblasti skutkových zjištění, nelze z nich však dovodit existenci některé z výše uvedených vad důkazního řízení v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. taxativně uvedených, na které dovolatel ostatně ani formálně neodkazuje. Dovolatel nevznáší žádné námitky, ze kterých by vyplývala existence takovéhoto logického nesouladu rozhodných skutkových zjištění s provedenými důkazy. Námitka, podle které dovolatel nemá zbraň, je z hlediska uvedeného dovolacího důvodu poněkud mimoběžná. Držení nebo použití střelné nebo jiné zbraně není zákonným znakem trestného činu nebezpečného vyhrožování v základní skutkové podstatě podle §353 odst. 1 tr. zákoníku a dovolateli ani není v tzv. skutkové větě přičítáno, že by nějakou střelnou zbraň držel. Dodal, že existenci zjevného rozporu skutkových zjištění s provedenými důkazy nelze dovozovat z toho, že soud hodnotí důkazy jinak, než by odpovídalo představám obviněného o správném způsobu hodnocení důkazů. Důkazní řízení netrpí ani vadou spočívající v tzv. opomenutých důkazech. Tato vada se ovšem musí týkat nikoli jakéhokoli důkazu, ale toliko důkazů vztahujících se k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu. Současná partnerka dovolatele nežila s obviněným a s poškozenými ve společné domácnosti, nemohla by tedy nic uvést k chování dovolatele vůči oběma poškozeným a nemohla by se vyjádřit ke skutkovým okolnostem významným z hlediska naplnění znaků trestných činů, kterými byl dovolatel uznán vinným. Nemůže tudíž neprovedením jejího výslechu být naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Na tom nic nemění skutečnost, že odvolací soud neprovedení obhajobou navrhovaných důkazů odůvodnil poměrně obecně konstatováním, že nemohou zpochybnit skutková zjištění učiněná ve vztahu k poškozeným J. L. a AAAAA. Námitky, podle kterých se soud nevypořádal s výpovědí otce obviněného svědka F. P., budí pochybnost o tom, zda se obhajoba náležitě seznámila s obsahem soudních rozhodnutí. Pokud má dovolatel za to, že výpověď svědka P. st. měla být v jeho prospěch hodnocena ještě výrazněji, nachází se již taková námitka mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. S dosti značnou dávkou tolerance, když dovolatel tyto námitky spojuje se zpochybňováním výpovědí poškozených L. a AAAAA a s tvrzením, že jeho jednání nebylo „objektivizováno“, lze pod tento dovolací důvod podřadit námitky týkající se nedostatečného popisu skutku v bodě 2. výroku o vině. K tomu uvedl, že popis tohoto skutku v žádném případě není vágní, když v tzv. skutkové větě v bodě 2. výroku o vině jsou podrobně popsány jednotlivé formy zlého nakládání obviněného s nezletilou dcerou a je zde uvedeno, že toto jednání trvalo cca po dobu jednoho roku.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Dovolací důvod podle písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Je zřejmé, že vymezení tohoto důvodu v zásadě úzce navazuje na dřívější soudní praxí vymezená pochybení v podobě vad důkazního řízení, jejichž přítomnost může mít za následek porušení práva na spravedlivý proces, které bylo nutné zohlednit i v dovolacím řízení.
Pokud jde o obviněným uplatněný dovolací důvod §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je s odkazem na něj možné dovolání úspěšně podat, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídají pouze námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení totiž je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel, proto se v rámci zmíněného dovolacího důvodu nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování.
V návaznosti na uvedené považuje Nejvyšší soud především za nutné konstatovat, že argumentace obviněného je zcela nepodřaditelná pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť v ní nezpochybnil právní posouzení soudy zjištěného skutkového děje, ale tvrdil, že soudy činné dříve ve věci postupovaly chybně při hodnocení důkazů a na základě neúplných skutkových zjištění nesprávně dovodily jeho vinu. Na zmíněné podstatě podaného dovolání ničeho nemění, že v něm konstatoval, že popis jednání poškozené nekoresponduje s tvrzením poškozené, že se obviněného obávala, neboť se zjevně opíral o jiné (vlastní) hodnocení důkazů.
Obviněný ve své dovolací argumentaci napadal hodnocení důkazů, když polemizoval s výpověďmi poškozené dcery AAAAA a matky poškozené J. L. a dále s hodnocením výpovědi otce obviněného F. P. Podstatou dovolání tedy bylo opakované tvrzení obviněného, že se trestných činů, jimiž byl uznán vinným, nedopustil.
K takto pojaté argumentaci obviněného vztahující se k výroku o vině je nutno uvést, že předložené námitky jsou námitkami skutkové povahy, neboť obviněný jimi zpochybňuje způsob hodnocení provedených důkazů a v návaznosti na to také skutkové závěry soudů vyjádřené ve skutkové větě. Takové námitky lze obecně vzato opřít o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak pouze za předpokladu, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
Shora blíže rozvedenou argumentaci obviněného týkající se výpovědi poškozené dcery AAAAA, matky poškozené J. L. a otce obviněného je tak nutno vyhodnotit jako polemiku obviněného se závěry soudů nižších stupňů stran hodnocení důkazů, a nikoliv jako argumentaci, kterou lze podřadit pod první alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný totiž v zásadě neargumentuje ve smyslu výše rozvedeného zjevného rozporu skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, ale pouze pokračuje ve své dosavadní obhajobě, se kterou se soudy nižších stupňů vypořádaly. Nejvyšší soud tak konstatuje, že skutková zjištění, ze kterých soudy nižších stupňů vycházely, nejsou v žádném, natož ve zjevném rozporu s těmito důkazy, ale právě na zmíněné důkazy obsahově navazují. Jedná se o zcela logický a nevyhnutelný výsledek důkazního řízení, které bylo provedeno v souladu s požadavky uvedenými v §2 odst. 5 a 6 tr. ř. V tomto duchu se s uvedenou argumentací vypořádal i soud druhého stupně.
Úvahy soudu prvního stupně obsažené v odůvodnění jeho odsuzujícího rozsudku (body 26. až 33.), které nepochybně odpovídají požadavkům uvedeným v §125 odst. 1 tr. ř., následně přezkoumal soud odvolací, který se s nimi ztotožnil (body 17. až 19. odůvodnění napadeného usnesení). Nejvyšší soud coby soud dovolací tak i s ohledem na omezený rozsah přezkumu skutkových zjištění do těchto odůvodněných a důkazně podložených úvah a závěrů zejména soudu prvního stupně nemůže a ani nemá důvod jakkoli zasahovat. Rozhodně tak nelze hovořit o žádném, natož zjevném rozporu skutkových závěrů s provedeným dokazováním ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy zejména že by skutková zjištění soudů vůbec neměla v důkazech obsahový podklad, byla opakem toho, co je obsahem důkazů apod., který by jako jediný opodstatňoval zásah Nejvyššího soudu do oblasti stabilizovaných skutkových zjištění.
Pouze s velkou mírou tolerance lze pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit námitku obviněného, že soudy neprovedly jím navrhovaný důkaz, tj. nevyslechly svědkyni, kterou obhajoba v řízení před soudy obou stupňů navrhovala. Nejvyšší soud shledal, že tato námitka není opodstatněná.
Zde je namístě připomenout, že soud není povinen provést všechny navržené důkazy. Trestní řád ani nikde nestanoví, které konkrétní důkazy je soud povinen v příslušné věci provést, proto vždy náleží jeho úvaze, zda navrhovaný důkaz provede, či již považuje důkazní situaci za dostatečně vyjasněnou, že je schopen meritorně rozhodnout bez důvodných pochybností. Obecně platí, že neprovedení navrhovaného důkazu je namístě, pokud buď tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, dále pokud důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí, a konečně pokud je důkaz nadbytečný, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01).
Obviněný návrh na vyslechnutí svědkyně (jeho současné partnerky) sice učinil před soudem prvního stupně při hlavním líčení dne 26. 8. 2022 (a to tím způsobem, že uvedl: potom bychom ev. navrhovali vyslechnout současnou partnerku obžalovaného ), avšak v průběhu dalších hlavních líčení obviněný v závěru jednání k dotazu soudu tento důkazní návrh neměl, zejména ovšem tento důkazní návrh obhajoba neuplatnila následně v rámci veřejného zasedání u odvolacího soudu, kde jinak prostřednictvím odvolání namítala vady v postupu a v závěrech soudu prvního stupně. K dotazu soudu, zda mají strany nějaké návrhy na doplnění dokazování, obviněný ani jeho obhájce tento důkazní návrh (tj. výslech současné partnerky obviněného) neučinili. Vzhledem k tomu lze tedy uzavřít, že provedené dokazování není zatíženo vadou v podobě opomenutých důkazů. Pro úplnost lze dodat, že skutkový stav byl z provedených důkazů spolehlivě zjištěn, přičemž není zřejmé, jaká skutečnost, podstatná pro rozhodnutí ve věci, by z výslechu svědkyně (současné partnerky obviněného) měla vyplynout.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. obsahuje dvě základní alternativy: dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, tj. dovolateli bylo v odvolacím řízení odepřeno meritorní přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Obviněný jej zjevně uplatnil v jeho druhé alternativě, tedy v návaznosti na existenci některého z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) či h) tr. ř. v předchozím řízení. Jestliže však bylo dovolání ve vztahu k těmto dovolacím důvodům podáno z jiného než zákonného důvodu nebo ve vztahu k nim bylo shledáno zjevně neopodstatněným, plyne z logiky věci, že stejné závěry platí i z hlediska důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
Nejvyšší soud proto s ohledem na výše uvedené rozhodl tak, že dovolání obviněného T. P. odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 10. 2023
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu