ECLI:CZ:NS:2023:4.TZ.2.2023.1
sp. zn. 4 Tz 2/2023
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve neveřejném zasedání konaném dne 23. 8. 2023 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marty Ondrušové a soudců JUDr. Jiřího Pácala a Františka Hrabce stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného V. T. , proti pravomocnému usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Nymburce ze dne 15. 2. 2022, č. j. ZT 14/2020-55 , a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
I. Pravomocným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Nymburce ze dne 15. 2. 2022, č. j. ZT 14/2020-55 , byl porušen zákon ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného V. T.
II. Usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Nymburce ze dne 15. 2. 2022, č. j. ZT 14/2020-55 , se zrušuje . Zrušují se rovněž další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Krajskému státnímu zastupitelství v Praze se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu projednalo a rozhodlo.
Odůvodnění:
1. Ministr spravedlnosti dne 5. 1. 2023, pod č. j. MSP-382/2022-ODKA-SPZ/3 podal podle §266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného V. T. (dále jen „obviněný“) stížnost pro porušení zákona proti pravomocnému usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Nymburce ze dne 15. 2. 2022, č. j. ZT 14/2020-55, jímž byla podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnutá stížnost obviněného proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání ze dne 23. 1. 2020, č. j. KRPS-79953-127/TČ-2017-010871-KL.
2. Podle ministra spravedlnosti byl citovaným usnesením porušen zákon v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř., když poukazuje na skutečnost, že ve stádiu před zahájením trestního stíhání ve věci protiprávního jednání, jehož se měl dopustit tehdy podezřelý V. T., a které zakládalo podezření ze spáchání zločinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku, provedla dozorová státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Nymburce prověrku stavu trestního řízení a s odkazem na důkazní situaci v předmětné trestní věci byl přípisem státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Nymburce ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. 1 ZN 301/2017, vydán podle §174 odst. 2 písm. a) tr. ř. závazný pokyn policejnímu orgánu, aby pro prověřovaný skutek zahájil trestní stíhání podezřelého V. T. a jeho jednání kvalifikoval jako zločin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Následně bylo usnesením policejního orgánu ze dne 23. 1. 2020, č. j. KRPS-79953-127/TČ-2017-010871-KL, podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněného pro zločin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání bylo doručeno obviněnému cestou právní pomoci dne 4. 1. 2021, ustanovenému obhájci JUDr. Ladislavu Tichému dne 21. 12. 2021, přičemž obhájce jménem obviněného podal v zákonné lhůtě dne 22. 12. 2021 blanketní stížnost proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, s tím, že následně takto podanou stížnost odůvodnil dne 3. 1. 2022.
3. O podané stížnosti pak rozhodla státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Nymburce ze dne 15. 2. 2022, č. j. ZT 14/2020-55, tak, že stížnost obviněného jako nedůvodnou podle §148 odst. 1 tr. ř. zamítla.
4. Ministr spravedlnosti poté předestírá relevantní právní úpravu podle §2 odst. 1 tr. ř. a §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. a podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. Následně konstatuje, že k porušení citovaných ustanovení trestního řádu došlo v rámci řízení o stížnosti obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání tím, že státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Nymburce, která v rámci dozoru nad zákonností přípravného řízení trestního svým pokynem podle §174 odst. 2 písm. a) tr. ř. zavázala policejní orgán k vydání usnesení o zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř., následně sama rozhodla o stížnosti obviněného proti takto vydanému usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání. Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Nymburce tak nerespektovala postup předvídaný v §146 odst. 2 písm. a) tr. ř., podle kterého byl za dané procesní situace příslušný k rozhodnutí o stížnosti nadřízený orgán okresní státní zástupkyně (státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze). Ministr spravedlnosti tak uvádí, že pokud státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Nymburce, která svým pokynem zavázala policejní orgán vydat usnesení o zahájení trestního stíhání, rozhodovala o opravném prostředku proti usnesení o zahájení trestního stíhání, které bylo po obsahové stránce vydáno v souladu s jejím závazným pokynem, nebyla zajištěna objektivita rozhodování státní zástupkyně o podané stížnosti. S ohledem na předchozí aktivitu státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Nymburce v trestním řízení, projevující se vydáním pokynu k zahájení trestní stíháním, byla státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Nymburce ve smyslu §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. věcně nepříslušná k rozhodování o podané stížnosti obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání.
5. Ministr spravedlnosti tak zdůraznil, že rozhodnutím věcně nepříslušné státní zástupkyně, došlo porušení §2 odst. 1 tr. ř. a ke zkrácení práva obviněného na spravedlivý proces, v daném případě práva na objektivním přezkoumání důvodnosti jeho trestního stíhání nestranným orgánem, což ministr spravedlnosti podložil i nálezem Ústavního soudu ČR, sp. zn. III. ÚS 2520/14,a ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tz 13/2016, sp. zn. 3 Tz 11/2013 nebo sp. zn. 8 Tz 10/2015).
6. V závěru podané stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvedl, že souhlasí s neveřejným zasedáním pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Nymburce ze dne 15. 2. 2022, č. j. ZT 14/2020-55, byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř., a aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby postupoval podle ustanovení §270 odst. 1 tr. ř. a uložil Krajskému státnímu zastupitelství v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednalo a rozhodlo o stížnosti obviněného proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání.
7. Obhájce obviněného formou repliky zareagoval na stížnost pro porušení zákona. Akcentuje, že v procesním postavení svědka byla dne 11. 5. 2022 vyslechnuta poškozená a po zákonném poučení vzala svůj souhlas s trestním řízením zpět. Zahájené trestní stíhání ovšem zastaveno nebylo, neboť v rámci podaného mimořádně opravného prostředku zatím nebyla vyřešena otázka, zda lze pravomocné usnesení o zahájení trestního stíhání považovat za zákonné. Obsahu podané stížnosti pro porušení zákona nemůže ničeho vytknout. Vyjadřuje přesvědčení, že mimo vší pochybnost dozorující státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Nymburce v dané věci vydala pokyn k zahájení trestního stíhání a následně rozhodla o stížnosti proti tomuto usnesení ve smyslu §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. Má za to, že jejím postupem došlo k porušení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. Ke stížnosti pro porušení zákona se tak připojuje.
8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se vyjádřil dne 25. 1. 2023, sp. zn. 1 NZZ 2005/2023, tak, že se se stížností a její argumentací ztotožňuje. Doplnil, že není pochyb o tom, že k vydání usnesení o zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř. došlo na základě přechozího pokynu dozorující státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Nymburce. Současně je zřejmé, že o stížnosti proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání ze dne 23. 1. 2020, č. j. KRPS-79953-127/TČ-2017-010871-KL, rozhodovala tatáž dozorová státní zástupkyně, která k jeho vydání dala pokyn. Proto se ztotožňuje se stěžovatelem v tom, že Okresním státním zastupitelstvím v Nymburce tímto došlo k postupu odporujícímu znění §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. S odkazem na stěžovatelem uváděnou judikaturu je zřejmé, že soudy v případě obdobných porušení tohoto ustanovení dovozují porušení práva obviněného garantovaného čl. 8 odst. 2 Listiny. Nad rámec výše uvedené dodává, že v případě takto závažného porušení určení věcně příslušného orgánu k rozhodování o stížnosti dochází k popření smyslu a účelu tohoto institutu, neboť rozhoduje-li o stížnosti proti usnesení osoba, která k jeho vydání dala pokyn, není naplněn základní účel stížnosti, jímž je posouzení věci nestranným orgánem.
9. Státní zástupce proto navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Nymburce ze dne 15. 2. 2022 pod č. j. ZT 14/2020-55 byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. Podle §269 odst. 2 tr. ř. pak zrušil usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Nymburce ze dne 15. 2. 2022, č. j. ZT 14/2020-55, a zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednalo a rozhodlo. Pokud by Nejvyšší soud hodlal rozhodnout jiným způsobem, než uvedeným v §274 odst. 2 a 3 tr. ř., státní zástupce pro tento případ souhlasí s rozhodnutím v neveřejném zasedání (§274 odst. 4 tr. ř.).
10. Nejvyšší soud na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona a předloženého spisového materiálu přistoupil k posouzení důvodnosti podané stížnosti pro porušení zákona. Z předloženého spisového materiálu bylo zjištěno, že státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Nymburce pokynem ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. 1 ZN 301/2017, uložila pod bodem 6) policejnímu orgánu Policie ČR, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, územní odbor Nymburk, Obvodní oddělení Městec Králové, aby zahájil trestní stíhání pro skutek, ve kterém bylo spatřováno spáchání zločinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku u tehdy podezřelého T. V., a rovněž mu následně zadala další pokyny ve věci.
11. Ze spisu Policie ČR, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, územní odbor Nymburk, Obvodní oddělení Městec Králové sp. zn. KRPS-79953-127/TČ-2017-010871-KL, se podává, že Policie ČR, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, územní odbor Nymburk, Obvodní oddělení Městec Králové dne 23. 1. 2020 pod č. j. KRPS-79953-127/TČ-2017-010871-KL zahájila podle §160 odst. 1 tr. ř. trestní stíhání obviněného pro zločin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Ze spisu dále vyplývá, že shora citované rozhodnutí bylo dne 21. 12. 2021 doručeno JUDr. Ladislavu Tichému, obhájci obviněného, a dne 4. 1. 2021 cestou mezinárodní pomoci na Ukrajinu obviněnému. Proti shora citovanému usnesení, Policie ČR, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, územní odbor Nymburk, Obvodní oddělení Městec Králové, dne 22. 12. 2021 podal obviněný prostřednictvím obhájce obviněného blanketní stížnost, kterou podáním dne 3. 1. 2022 doplnil a odůvodnil.
12. Není také pochyb o tom, že o podané o stížnosti obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání rozhodla státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Nymburce usnesením ze dne 15. 2. 2022, sp. zn. ZT 14/2020, tak, že podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. podanou stížnost zamítla. Jednalo se o státní zástupkyni, která vydala pokyn podle §174 odst. 2 písm. a) tr. ř. k zahájení trestního stíhání.
13. Podle §146 odst. 1 tr. ř. platí, že orgán, proti jehož usnesení stížnost směřuje, může jí sám vyhovět, nedotkne-li se změna původního usnesení práv jiné strany trestního řízení. Jde-li o usnesení policejního orgánu, které bylo vydáno s předchozím souhlasem státního zástupce nebo na jeho pokyn, může policejní orgán sám stížnosti vyhovět jen s předchozím souhlasem státního zástupce. Podle odst. 2 písm. a) téhož ustanovení platí, že jestliže lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1, předloží věc k rozhodnutí policejní orgán státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci.
14. Z předloženého spisového materiálu je zřejmé, že o stížnosti obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř. rozhodla státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Nymburce, která zároveň vydala k pokyn k zahájení trestního stíhání obviněného. K vydání takového závazného pokynu byla podle 174 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. státní zástupkyně v rámci vykonávání dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení oprávněna, a proto bylo v souladu se zákonem, pokud státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Nymburce uvedený pokyn vydala. Za této situace však státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Nymburce již nemohla rozhodnout o stížnosti směřující proti uvedenému usnesení o zahájení trestního stíhání, neboť jí v tom bránilo právě to, že k zahájení trestního stíhání došlo na základě jejího pokynu.
15. Zde je nezbytné odkázat na §146 odst. 2 písm. a) tr. ř., podle kterého jestliže lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1 téhož ustanovení (autoremedurou), předloží věc k rozhodnutí policejní orgán státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci. Z dikce tohoto ustanovení je patrné, že zásadně platí, že o stížnosti rozhoduje státní zástupce, který vykonává nad přípravným řízením dozor, avšak může tak učinit jen tehdy, pokud k vydání tohoto unesení nedal sám souhlas nebo pokyn. Vydání takového souhlasu nebo pokynu je okolností bránící státnímu zástupci provádějícímu nad vyšetřováním dozor ve smyslu §174 tr. ř., aby přezkoumával rozhodnutí, jehož vydání inicioval. V ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. je takto vymezen zvláštní důvod pro vyloučení státního zástupce z rozhodování o opravném prostředku. Svou povahou je toto ustanovení speciálním k obecnému ustanovení §30 odst. 1 tr. ř. o vyloučení orgánů činných v trestním řízení (v daném případě k alternativě, že z vykonávání úkonů je vyloučen státní zástupce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nemůže nestranně rozhodovat). To, že je v odstavci 2 písm. a) §146 tr. ř. výslovně uvedeno, za jaké okolnosti nemůže státní zástupce, který vykonává nad přípravným řízením dozor, o jemu předložené stížnosti proti usnesení sám rozhodnout, znamená, že tím, že dal státní zástupce souhlas nebo pokyn k vydání usnesení napadeného stížnosti, je přímo ze zákona vyloučen z rozhodování o této stížnosti jako stížnostní orgán (srov. rozhodnutí č. 14/1973 Sb. rozh. tr. a nález Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2006, sp. zn. I. ÚS 661/05, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 40, roč. 2006, s. 331).
16. Ve smyslu zásady uvedené v citovaném ustanovení byla státní zástupkyně, která dala pokyn k vydání usnesení o zahájení trestního stíhání, proti němuž stížnost směřovala, povinna postupovat tak, že tuto věc k rozhodnutí o stížnosti měla předložit nadřízenému státnímu zástupci, v dané věci tedy státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Praze. Pokud státní zástupkyně takto nepostupovala a sama ve věci o podané stížnosti rozhodla, jde o porušení zákona v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř., a takto vydané rozhodnutí nemůže obstát, protože rozhodnutí vydané státním zástupcem v druhém stupni se stává pravomocným. Může být zrušeno pouze na základě mimořádného opravného prostředku, protože řádný opravný prostředek proti takovému rozhodnutí není podle §141 odst. 2 tr. ř. přípustný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 8 Tz 10/2015 nebo nález Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2014, sp. zn. III. ÚS 2520/14).
17. Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podaná stížnost pro porušení zákona je důvodná, když zákon byl v porušen v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného, neboť rozhodnutí napadené stížnosti vydala věcně nepříslušná státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Nymburce, ačkoliv o podané stížnosti měl podle §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. rozhodnout jí nadřízený státní zástupce, jímž je v projednávané věci podle §6 odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, státní zástupce Krajské státního zastupitelství v Praze.
18. Nejvyšší soud pak s ohledem na vyslovené porušení zákona v neprospěch obviněného podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Nymburce ze dne 15. 2. 2022, č. j. ZT 14/2020-55, a to včetně všech dalších rozhodnutí obsahově na ně navazujících, pokud jejich zrušením pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal Krajskému státnímu zastupitelství v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednalo a rozhodlo.
19. Nejvyšší soud závěrem připomíná, že podle §270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. Současně je třeba zdůraznit, že stížnost byla podána ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně v jejich neprospěch.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 8. 2023
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu