ECLI:CZ:NS:2023:4.TZ.50.2023.1
sp. zn. 4 Tz 50/2023-119
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. 8. 2023 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch odsouzeného J. Š. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, fakticky bytem XY, XY, u své matky O. Š., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 29. 6. 2020 č. j. 1 T 80/2020-31 a podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. rozhodl takto:
Stížnost pro porušení zákona se zamítá .
Odůvodnění:
1. Ministr spravedlnosti podal dne 6. 6. 2023 k Nejvyššímu soudu podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. ve prospěch odsouzeného (dále též jen obviněného) J. Š. stížnost pro porušení zákona proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 29. 6. 2020 č. j. 1 T 80/2020-31.
Stěžovatel ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 29. 6. 2020 č. j. 1 T 80/2020-31 byl obviněný uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za což mu byl uložen mj. trest propadnutí věci podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a to ve vztahu k osobnímu automobilu Škoda Octavia, RZ XY, barvy tmavě modré, VIN: XY, včetně klíčů od vozidla a technického průkazu patřícímu k vozidlu. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 16. 7. 2020.
2. V další části odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti poukázal na znění ustanovení §70 odst. 3 tr. zákoníku, podle nějž platí, že trest propadnutí věci může soud uložit, jen jde-li o věc náležející pachateli. Podle §135 tr. zákoníku pak platí, že věc náleží pachateli, jestliže ji v době rozhodnutí o ní vlastní, je součástí jeho majetku nebo s ní fakticky jako vlastník nakládá, aniž je oprávněný vlastník nebo držitel takové věci znám.
3. Obviněnému byl cit. trestním příkazem uložen trest propadnutí věci – a to již označeného osobního automobilu, jakožto nástroji trestné činnosti. Trest propadnutí věci lze přitom ukládat výhradně ve vztahu k věcem náležejícím pachateli, tedy věcem, které jsou v době rozhodnutí součástí jeho majetku. Napadeným rozhodnutím podle stěžovatele došlo k uložení trestu propadnutí věci ve vztahu k movité věci, jež v době rozhodnutí o ní s největší pravděpodobností nebyla majetkem obviněného, jak vyplývá z výpovědi nového vlastníka předmětného vozidla E. B. (č. l. 80 spisu).
Pokud by předmětné vozidlo skutečně již v době vydání napadeného rozhodnutí nebylo majetkem obviněného, nebylo by mu možné trest propadnutí věci uložit. Za dané situace by zřejmě nepřicházelo do úvahy ani jiné rozhodnutí o předmětném vozidle např. formou ochranného opatření zabrání věci podle §101 odst. 1 tr. zákoníku, neboť obviněný byl trestně stíhán a pravomocně odsouzen, nebylo upuštěno od jeho potrestání a předmětné vozidlo není věcí ohrožující bezpečnost lidí a majetku ani nelze důvodně předpokládat nebezpečí jejího dalšího užití ke spáchání trestné činnosti. Ani další podmínky pro uložení ochranného opatření zabrání věci podle §101 odst. 2 až 5 tr. zákoníku v daném případě nejsou splněny. Okresní soud v Liberci tak podle stěžovatele pochybil při ukládání trestu propadnutí věci, kdy tento trest vzhledem k výše popsaným okolnostem případu ukládat neměl. Vydaným trestním příkazem tak byl porušen zákon v ustanovení §70 odst. 3 tr. zákoníku v neprospěch obviněného J. Š.
4. V důsledku toho ministr spravedlnosti v závěru stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 29. 6. 2020 č. j. 1 T 80/2020-31 byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení §70 odst. 3 tr. zákoníku. Podle §269 odst. 2 tr. ř. aby tento trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, a to včetně všech obsahově navazujících rozhodnutí, která tímto pozbydou svého podkladu. Poté aby podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně aby postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
5. K podané stížnosti pro porušení zákona se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně). Ta po prezentaci stručného obsahu napadeného trestního příkazu a podané stížnosti pro porušení zákona poukázala na obsah úředního záznamu o podání vysvětlení sepsaného na Obvodním oddělení Policie ČR ve XY dne 28. 5. 2022 s E. B., nar. XY, jenž uvedl, že předmětný vůz, na který se vztahuje trest propadnutí věci, zakoupil od J. Š. někdy v roce 2020. Na jeho základě pak ministr spravedlnosti přistoupil k podání stížnosti pro porušení zákona s poukazem na znění ustanovení §70 odst. 3 tr. zákoníku a §135 tr. zákoníku, neboť shledal jejich porušení.
6. Státní zástupkyně ale v další pasáži svého vyjádření vyslovuje k otázce důvodnosti podání stížnosti pro porušení zákona svůj nesouhlas. Poukazuje v této souvislosti na obsah dostupného spisového materiálu, z nějž se podává, že orgány činné v trestním řízení po celou dobu přípravného řízení až do vydání trestního příkazu vycházely ze zjištění, že se předmětný automobil nachází ve vlastnictví obviněného. On sám do protokolu o výslechu osoby podezřelé ze dne 25. 4. 2020, pořízeném za podmínek §179b odst. 3 tr. ř., uváděl, že automobil je v jeho vlastnictví, což dokládala i kupní smlouva, kterou měl v dispozici při svém zadržení. Ze Stanoviska probační a mediační služby v XY (dále jen PMS v XY) ze dne 9. 6. 2020 vyplývá, že se obviněný dostavil na PMS k projednání věci dne 4. 6. 2020. Prohlásil, že „auto je jeho“ a kromě toho bylo probačním úředníkem konstatováno, že obviněný na své jednání nemá vůbec žádný náhled, neprojevil žádnou lítost, odpovědnost a působil laxně. Jediný podnět, na který reagoval, bylo možné propadnutí vozidla. Tedy nejenže obviněný prohlásil a kupní smlouvou doložil, že automobil je předmětem jeho vlastnického práva, rovněž s ním i tomu odpovídajícím způsobem nakládal. V době meritorního rozhodování soudu v předmětné věci tak nevyvstaly v otázce vlastnického práva obviněného k dotčenému automobilu žádné důvodné pochybnosti. Nebyly tak dány podmínky k postupu soudu ve smyslu §9 odst. 1 tr. ř., tedy k řešení vlastnického režimu vozidla jako otázky prejudiciální. Poukazovaná překážka podle §70 odst. 3 tr. zákoníku tedy nalézacímu soudu nebránila ve vydání trestního příkazu, k němuž došlo dne 29. 6. 2020 (bez využití práva odporu s právní mocí ze dne 16. 7. 2020), kterým byl obviněnému podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci – předmětného automobilu. Teprve dne 28. 5. 2022 (tedy téměř s dvouletým odstupem po vydání napadeného trestního příkazu) učinil na Policii ČR podání vysvětlení E. B., který tvrdil, že uvedené vozidlo zakoupil někdy v roce 2020. Také uváděl, že neví přesné datum uskutečnění tvrzeného obchodu. Ke koupi vozidla mělo dojít na benzínové stanici blízko obce XY, kdy osobně předal J. Š. peníze v hotovosti – částku 20.000 Kč. Též na místě sepsali kupní smlouvu, kterou ale nemohl najít, a tudíž ji ani na policii nepředložil. Též obdržel k vozidlu malý a velký technický průkaz. Předmětné koupě se měli účastnit jeho dva kamarádi, které ale nechtěl jmenovat. Obviněný jej měl na místě instruovat, aby vozidlo přepsal na své jméno. To ale učinil až zhruba po roce, co vozidlo vlastnil, tedy v roce 2021.
7. Podle státní zástupkyně tak za popsané procesní situace lze spolehlivě uzavřít, že napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Liberci bylo rozhodováno na podkladě opatřených skutkových zjištění, ze kterých nevyplývala žádná důvodná pochybnost o vlastnictví předmětného vozidla ze strany obviněného J. Š. Z hlediska zákonné překážky podle §70 odst. 3 tr. zákoníku tedy nelze dospět k závěru o porušení zákona, které je ze strany ministra spravedlnosti trestnímu příkazu vytýkáno. Žádná ze stran trestního procesu a především obviněný, nebrojila proti zákonnosti vydaného trestního příkazu podáním odporu. Podnět k přezkoumání jeho zákonnosti vyplynul až po uplynutí téměř dvou let od jeho vydání a zpravomocnění. Odhlížejíce od zcela nepodložených tvrzení osoby podávající vysvětlení v posuzovaném směru, nebrání odsouzenému J. Š., aby za podmínek §278 odst. 1 tr. ř. využil svého samostatného procesního oprávnění ve smyslu §280 odst. 3 tr. ř. a podal návrh na povolení obnovy řízení. Z těchto důvodů tak v závěru svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podanou stížnost pro porušení zákona zamítl podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř.
8. Odsouzený J. Š. se, byť nikoli ve stanovené lhůtě a za pomoci policejní asistence, k podané stížnosti pro porušení zákona vyjádřil písemným podáním doručeným Nejvyššímu soudu dne 8. 8. 2023. V něm prohlašuje, že od 19. 6. 2020 není majitelem vozu Škoda Octavia, RZ XY, barvy tmavě modré, VIN: XY a žádá zrušení trestního příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 29. 6. 2020 č. j. 1 T 80/2020-31.
9. Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
Nejprve je třeba zdůraznit, že podle §266 odst. 1 tr. ř. ministr spravedlnosti může u Nejvyššího soudu podat stížnost pro porušení zákona proti pravomocnému rozhodnutí soudu, jímž byl porušen zákon nebo, které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení . V odst. 2 tohoto zákonného ustanovení se pak uvádí, že proti výroku o trestu lze stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu nebo k poměrům pachatele nebo jestliže je uložený druh trestu ve zřejmém rozporu s účelem trestu .
Dále je třeba zmínit, že Nejvyšší soud se při své přezkumné činnosti přísně držel ustanovení §267 odst. 3 tr. ř. a zabýval se výhradně problematikou spojenou s uloženým a stížností pro porušení zákona napadeným trestem propadnutí věci – osobního motorového vozidla.
10. Lze souhlasit se stěžovatelem, že soud mohl v konkrétní věci obviněnému J. Š. uložit trest propadnutí věci, ale pouze při dodržení podmínek vyplývajících, z již výše citovaných ustanovení §70 odst. 3 a §135 tr. zákoníku. Tedy, že věc určená k propadnutí v době rozhodnutí soudu stále náležela pachateli. Rozhodující Okresní soud v Liberci při svém rozhodování vycházel zákonitě z obsahu spisu, který mu byl předložen spolu s návrhem na potrestání dne 30. 4. 2020. V něm byla mj. založena výpověď podezřelého J. Š. ze dne 25. 4. 2020, kterou učinil ve smyslu §179b odst. 3 tr. ř. na Obvodním oddělení Policie ČR v XY. Z ní jasně vyplývalo, že jmenovaný je svobodný, a předmětné vozidlo Škoda Octavia zakoupil dne 26. 3. 2020 od jistého pana N. V důsledku opatření spojených s vyhlášením nouzového stavu nemohl vozidlo přepsat na svoji osobu. Kupní smlouvu však měl v době zadržení u sebe a tato je též uvedena mezi věcmi, které byly u zadrženého předešlého dne 24. 4. 2020 policií nalezeny. Podle protokolu mu tyto věci byly dne 25. 4. 2020 při propuštění ze zadržení vráceny. Po podání návrhu na potrestání státní zástupkyní k okresnímu soudu (dne 30. 4. 2020) se součástí spisového materiálu (č. l. 26) stalo i Stanovisko PMS XY k uložení trestu obecně prospěšných prací (dále jen OPP), uloženého obviněnému v předchozím období ve věci Okresního soudu v Liberci sp. zn. 5 T 150/2018. Je zde mj. konstatováno, že klienta na jejich středisku evidují již ve dvou spisech. Toto stanovisko je datováno dnem 9. 6. 2020 a stěžejním pro posouzení předmětné věci z pozice Nejvyššího soudu je jeho bod 4., z něhož v podstatě vyplývá to, na co již ve svém vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona upozornila státní zástupkyně NSZ. Tedy, že obviněný projevil ke snahám pracovníků PMS zjevnou netečnost, která byla narušena až zmínkou o možném propadnutí vozidla. Ve vlastním stanovisku obviněného k uložení trestu OPP vypracovaného PMS v XY dne 4. 6. 2020 a též založeného ve spise (č. l. 27) není uvedeno nic, coby mohlo nasvědčovat, že se obviněný hodlá svého osobního motorového vozidla zbavit ještě před rozhodnutím soudu. Lustrací vozidel Magistrátu města XY, odboru dopravy, z 16. 6. 2020 (č. l. 30 spisu) bylo též potvrzeno, že obviněný je vlastníkem a provozovatelem vozidla RZ: XY, přičemž data jsou platná ke dni provedení lustrace. Na č. l. 31 spisu se pak již nachází vydaný trestní příkaz Okresního soudu v Liberci ze dne 29. 6. 2020 sp. zn. 1 T 80/2020 s doložkou právní moci dne 16. 7. 2020, neboť k jeho doručení došlo v případě Okresního státního zastupitelství v Liberci dne 2. 7. 2020 a u obviněného J. Š. dne 7. 7. 2020 a odpor proti trestnímu příkazu podán nebyl. Součástí uloženého trestu, jenž byl obviněnému tímto trestním příkazem uložen, je i trest propadnutí věci – vozidla Škoda Octavia RZ: XY, barvy tmavě modré, VIN XY vč. klíčků od vozidla a technického průkazu k tomuto vozidlu.
11. Z výše učiněného výčtu důkazů a jejich obsahu, na jejichž základě okresní soud případ obviněného J. Š. posuzoval ve vztahu k zamýšlenému a následně uloženému trestu propadnutí věci, a to formou rozhodnutí trestním příkazem (§314e tr. ř. a násl.), nemůže Nejvyšší soud rozhodně dovodit, že by tak učinil nezákonně, resp. že by z opatřených důkazů bylo možno usoudit, že obviněný v mezidobí převedl vlastnictví k osobnímu motorovému vozidlu - věci určené soudem k propadnutí, na jinou osobu, nebo že tak alespoň s potřebnou mírou určitosti hodlal učinit.
12. Další obsah spisu (po vydání, doručení a nabytí právní moci trestního příkazu) nehodlá Nejvyšší soud podrobně popisovat, neboť se jedná o plejádu písemností týkající se výkonu trestu obecně prospěšných prací, který byl obviněnému vedle trestu propadnutí věci a trestu zákazu činnosti – řízení motorových vozidel, též Okresním soudem v Liberci uložen a jeho následné přeměny na trest odnětí svobody. Pokud jde o samotný výkon trestu propadnutí věci – osobního motorového vozidla, ze spisu je zjevné, že příslušné úkony k jeho realizaci začaly být činěny až v polovině roku 2021, kdy ale bylo shledáno, že vozidlo je již registrováno (od 7. 7. 2021) na jinou osobu, a to jistého E. B. Nejvyšší soud v těchto písemnostech a dokumentech u některých správních orgánů zaregistroval zjevnou nesprávnost, že nečiní rozdíl mezi osobou vlastníka vozidla a osobou na níž je vozidlo registrováno. Tyto pojmy mezi sebou často zaměňují a registraci vozidla v registru vozidel (její časový průběh), označují evidentně nesprávně či nepřesně za dobu jeho vlastnictví apod. Prostřednictvím orgánů Policie ČR se posléze podařilo zjistit některé údaje k vozidlu, které bylo soudem prohlášeno za propadlé, a to u Městského úřadu ve XY, kde došlo k jeho přeregistraci z osoby J. Š. na osobu E. B. (č. l. 76 spisu). Následně bylo realizováno i podání vysvětlení (podle §61 odst. 1 zák. č. 273/2008 Sb., o Policii ČR), které dne 28. 5. 2022 na Obvodním oddělení ve XY učinil E. B., nar. XY. Z pořízeného úředního záznamu (č. l. 80 až 81 spisu) vyplynulo, že jmenovaný se z inzerátu na internetu dozvěděl o možné koupi vozidla Škoda Octavia, RZ: XY. Přesné datum koupě neví, bylo to někdy v roce 2020. Vozidlo koupil na benzince v blízkosti obce XY. Osobě J. Š. předal 20 000 Kč v hotovosti a na místě sepsali kupní smlouvu na toto vozidlo. Není schopen ji ale najít, a tudíž ji ani policii předložit. K autu obdržel ještě velký a malý technický průkaz. Dva kamarády, kteří u toho taktéž byli, nechce jmenovat. J. Š. mu ještě na místě předal plnou moc k přepisu vozidla, tedy aby na jejím základě přepsal vozidlo na své jméno. K přepisu vozidla se ale dostal zhruba až po roce, tedy v roce 2021, jelikož ho do té doby nepoužíval, neboť měl k dispozici vozidlo jiné. V době podání vysvětlení již uvedené vozidlo užívá a je přihlášeno v registru vozidel na jeho jméno. Na základě dožádání předsedy senátu Nejvyššího soudu (§276 tr. ř.) ohledně evidence údajů o předmětném osobním motorovém vozidle poskytl Městský úřad XY, odbor dopravy a silničního hospodářství dne 22. 6. 2023 „sdělení vlastnictví silničních vozidel,“ konkrétně k vozidlu Škoda Octavia, RZ: XY; VIN XY, barvy modré. Ze zaslaných údajů vyplývá, že v evidenci úřadu není založena kupní smlouva, ale jen plná moc s úředně ověřeným podpisem J. Š. (viz též její kopie), kterou zplnomocnil E. B. k veškerým úkonům na odboru dopravy ohledně vozidla SPZ (správně RZ) XY. K ověření podpisu J. Š. došlo dne 25. 6. 2020 u České pošty v Liberci (viz ověřovací doložka) oproti OP jmenovaného. Na plné moci je rovněž uvedeno datum 25. 6. 2020, ale pokud jde o datum přijetí plné moci zmocněncem (E. B.), je na plné moci uvedeno 30. 6. 2020. Z průvodního dopisu městského úřadu pak vyplývá, že předmětné vozidlo J. Š. „vlastnil“ od 15. 6. 2020 do 7. 7. 2021. Od 7. 7. 2021 do 21. 11. 2022 byl jeho „vlastníkem“ E. B., od 21. 11. 2022 do 5. 6. 2023 J. B. a od 5. 6. 2023 je jím R. T.
13. Zde je právě v dané souvislosti potřeba zpochybnit automatické tvrzení či alespoň předpoklad, že uvedená data vyplývající z registru vozidel představují dobu, po kterou předmětné motorové vozidlo (soudem prohlášené za propadlé) uvedené osoby skutečně vlastnily. Tato data totiž nezpochybnitelně prokazují pouze dobu, po níž toto vozidlo bylo na tu či kterou osobu registrováno. Vzhledem k tomu, že není k dispozici písemná kupní smlouva k předmětnému vozidlu údajně sepsaná mezi obviněným J. Š. a E. B., dále k neurčitosti výpovědi E. B. ohledně data jejího uzavření, jakož i v tomto ohledu nepříliš průkazné plné moci, kterou obviněný zplnomocnil E. B. k veškerým úkonům na odboru dopravy ohledně vozidla Škoda Octavia, a která je v rozporu s dodatečným tvrzením J. Š. o tom, že již dokonce od 19. 6. 2020 není vlastníkem předmětného motorového vozidla, nelze s dostatečnou přesvědčivostí prohlásit, a to ani na základě ostatních důkazů obsažených ve spise, že obviněný J. Š. uvedené vozidlo prokazatelně nevlastnil ještě v době, kdy byl dne 29. 6. 2020 stížností pro porušení zákona napadený trestní příkaz okresním soudem vydán, resp. ještě v době, než tento trestní příkaz nabyl právní moci (16. 7. 2020), popř. i po tomto dni.
14. Odpověď na tuto otázku má ale zásadní význam. Pokud by se prokázalo, že k převodu vlastnictví vozidla mezi výše jmenovanými osobami došlo až po nabytí právní moci trestního příkazu, nebyl by zde žádný zákonný důvod trestní příkaz rušit z důvodu údajně nezákonně uloženého trestu propadnutí věci – onoho vozidla. Jestliže by ale byl zjištěn opak, tedy že k převodu vlastnictví vozidla došlo ještě před nabytím právní moci trestního příkazu, pak i za situace, že okresní soud si při svém rozhodování nebyl a v podstatě za daných okolností ani nemohl být vědom změny ve vlastnictví motorového vozidla, muselo by být konstatováno, že k aplikaci §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a uložení trestu propadnutí věci – uvedeného motorového vozidla, nemohlo a nemělo dojít. Je tomu tak právě z důvodu bezpodmínečnosti znaků obsažených v již výše citovaném ustanovení §70 odst. 3 tr. zákoníku a na něj navazujícím výkladovém ustanovení §135 tr. zákoníku. Rozdíl mezi tím, jestli motorové vozidlo bylo obviněným zcizeno ještě před vydáním trestního příkazu, nebo až po jeho vydání do nabytí právní moci by byl pouze v tom, jaké jiné sankční rozhodnutí by pro okresní soud v tom, kterém případě přicházelo v úvahu. Jestliže, a to ryze teoreticky, by obviněný motorové vozidlo E. B. prodal ještě před vydáním trestního příkazu, mohl by soud namísto trestu propadnutí věci aplikovat ustanovení §71 odst. 1 tr. zákoníku týkající se propadnutí náhradní hodnoty, jež na obdobnou situaci pamatuje. Jestliže by k prodeji motorového vozidla došlo až po vydání trestního příkazu, ale před nabytím právní moci, bylo by nutné se vypořádat s ustanovením §70 odst. 5 tr. zákoníku, které zapovídá zcizení propadlé věci, ale i jiných dispozic směřujících ke zmaření trestu propadnutí věci. Porušení takového zákazu pak umožňuje postupovat podle ustanovení §102 tr. zákoníku upravující zabrání náhradní hodnoty. Není tedy pravdou, co se též uvádí v odůvodnění stížnosti pro porušení zákona, že uložení ochranného opatření v této věci nepřichází v úvahu za žádných okolností.
15. Podle §278 odst. 1 tr. ř. obnova řízení, které skončilo pravomocným trestním příkazem se povolí, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé , které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině … atd, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu.
Je nesporné, že Nejvyšší soud již v minulosti v souvislosti s ukládáním trestu judikoval, že trest uložený nad horní hranicí trestní sazby je zároveň i trestem, který je ve zřejmém rozporu s jeho účelem (viz rozsudky ze dne 28. 3. 2007 sp. zn. 4 Tz 23/2007, ze dne 31. 7. 2007 sp. zn. 62/2007, ze dne 6. 2. 2013 sp. zn. 6 Tz 3/2013, ze dne 4. 9. 2018 sp. zn. 6 Tz 26/2018). V této souvislosti je pak též logický závěr, opírající se o ustanovení §37 odst. 1 tr. zákoníku, že druh trestu, který obviněnému nemohl být v konkrétní situaci podle zákona uložen, je rovněž a nepochybně ve zřejmém rozporu s jeho účelem.
16. Ze shora uvedeného vyplynulo, že v existující skutkové a důkazní situaci není zcela zřejmé, zda Okresní soud v Liberci svým trestním příkazem obviněnému J. Š. uložil trest propadnutí věci – osobního motorového vozidla v souladu se zákonem, či nikoli. Za zcela rozhodnou je pak ale třeba označit skutkovou okolnost , zda a kdy přesně došlo ke zcizení předmětného motorového vozidla obviněným (údajný prodej E. B.) a podle tohoto zjištění pak bude možné učinit i závěr o případném porušení zákona vydaným trestním příkazem i s možnými důsledky, které Nejvyšší soud naznačil výše v odůvodnění tohoto usnesení. Této nejednoznačné skutkové situace si jistě byl vědom i stěžovatel, když ve stížnosti pro porušení zákona se zmiňuje o tom, že propadlá věc – motorové vozidlo, s největší pravděpodobností již nebyla majetkem obviněného. Aby ale bylo možno dospět k názoru, že rozhodnutím soudu došlo k porušení zákona a podání stížnosti pro porušení zákona není ničím jiným, než oficiálním zaujetím takového stanoviska, je nesporně třeba, aby i stěžovatel byl o svém právním názoru dostatečně přesvědčen, a neopíral se o skutkové závěry, které jako v tomto konkrétním případě jsou jím samotným relativizovány.
Nejvyšší soud je přesvědčen, že v dané věci je na místě postupovat prostřednictvím podání návrhu na povolení obnovy řízení, a to buď samotným odsouzeným, anebo státním zástupcem v jeho prospěch, neboť tento typ mimořádného opravného řízení je v trestním řádu zakotven právě proto, aby bylo možno dodatečně prověřit skutečnosti (důkazy) soudu dříve neznámé, jež vyšly najevo a mohou mít zásadní vliv mj. na zákonnost trestu, v tomto případě trestu propadnutí věci, jenž byl obviněnému soudem uložen. A právě v rámci tohoto řízení bude možné objasnit výslechem odsouzeného J. Š. a svědka E. B. či dalších osob, kdy a za jakých okolností k převodu vlastnictví předmětného osobního motorového vozidla event. došlo. Pokud bude zjištěno, že ke zcizení vozidla došlo ještě před nabytím právní moci vydaného trestního příkazu, bude zde objektivně existovat důvod pro jeho zrušení, popř. pouze pro zrušení trestu propadnutí věci, pokud by soud dospěl k závěru, že ostatní výroky obsažené v trestním příkazu obstojí (což ale Nejvyšší soud nepředpokládá). Pokud ale zaujme názor, že trestní příkaz je třeba zrušit v celém rozsahu, a to v důsledku potřeby nově ukládaného trestu či ochranného opatření obviněnému, tak povaha dalšího řízení bude odvislá od toho, co bude v uvedených souvislostech zjištěno a zároveň, jakým druhem trestu, případně ochranného opatření bude soud hodlat obviněného rovněž postihnout. Je totiž třeba vzít v úvahu, že trest propadnutí náhradní hodnoty není ve výčtu trestů, jež je možno uložit trestním příkazem, uveden (§314e odst. 2 tr. zákoníku), stejně jako uložení ochranného opatření (zabrání náhradní hodnoty) není možné touto formou rozhodnutí uložit /§314e odst. 7 písm. b) tr. zákoníku/. Nejvyšší soud pouze z opatrnosti též připomíná, že pokud by v rámci obnovy řízení povolené výhradně ve prospěch obviněného bylo v této věci nově rozhodováno o jeho vině a zejména o trestu (ochranném opatření), tak musí být respektováno ustanovení §289 písm. b) tr. ř., mající povahu zákazu reformationis in peius.
17. Na základě všech shora uvedených zjištění a z nich učiněných závěrů pak Nejvyšší soud dospěl k výslednému konstatování, že v posuzované věci není podání stížnosti pro porušení zákona důvodné, a proto ji podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl, a to v neveřejném zasedání (viz §274 odst. 2 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 8. 2023
JUDr. František Hrabec
předseda senátu