ECLI:CZ:NS:2023:4.TZ.64.2023.3
sp. zn. 4 Tz 64/2023
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. 9. 2023 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Marty Ondrušové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného J. V. , t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Stráž pod Ralskem, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 6. 2020 sp. zn. 4 T 33/2020 a proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 10. 2020 sp. zn. 1 T 69/2019 a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2, §270 odst. 1 a §270 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
I. Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 6. 2020 sp. zn. 4 T 33/2020 byl porušen zákon v ustanovení §11 odst. 1 písm. h) tr. ř. v neprospěch obviněného J. V.
Napadený rozsudek se zrušuje v celém rozsahu. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Liberci se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II. Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 10. 2020 sp. zn. 1 T 69/2019 v jeho výroku o trestu v bodě 2) byl porušen zákon v ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku v neprospěch obviněného J. V.
Okresnímu soudu v Liberci se přikazuje , aby v tomto rozsudku doplnil výrok o trestu v bodě 2) o výrok, jímž se podle §43 odst. 2 tr. zákoníku též zrušuje výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 20. 2. 2020 sp. zn. 7 T 102/2019.
Odůvodnění:
1. Ministr spravedlnosti podal podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. ve prospěch obviněného J. V. (dále též jen obviněný) dne 12. 7. 2023 k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 6. 2020 sp. z. 4 T 33/2020 a proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 10. 2020 sp. zn. 1 T 69/2019.
2. Z nich vyplývá, že rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 6. 2020 sp. zn. 4 T 33/2020, který nabyl právní moci dne 4. 12. 2020, byl obviněný J. V. (dále jen „obviněný“) odsouzen pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, podle §43 odst. 2 a §337 odst. 1 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na deset měsíců se zařazením do věznice s ostrahou a k trestu zákazu řízení všech motorových vozidel na tři roky a šest měsíců za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 2. 5. 2019 sp. zn. 2 T 26/2019 a výroku o trestu ad I. z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 6. 2019 sp. zn. 3 T 113/2019.
Dále rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 10. 2020 sp. zn. 1 T 69/2019, pravomocným dne 22. 10. 2020, byl obviněný odsouzen ve výroku pod bodem I. pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku podle §43 odst. 2 a §337 odst. 1 tr. zákoníku a sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku z trestního příkazu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 2. 5. 2019 sp. zn. 2 T 26/2019 k souhrnnému trestu odnětí svobody na jeden rok se zařazením do věznice s ostrahou a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let, za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 2. 5. 2019 sp. zn. 2 T 26/2019, a výroku ad I. o souhrnném trestu z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 6. 2019 sp. zn. 3 T 113/2019 a ve výroku pod bodem II. pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle§337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku podle §43 odst. 2 a §337 odst. 1 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na osmnáct měsíců se zařazením do věznice s ostrahou za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 6. 2019 sp. zn. 3 T 113/2019.
3. Stěžovatel v dané souvislosti poukázal na znění ustanovení §11 odst. 1 písm. h) tr. ř., podle nějž trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem soudu nebo bylo rozhodnutím soudu nebo jiného oprávněného orgánu pravomocně zastaveno, jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno.
Podle §43 odst. 1 tr. zákoníku pak odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle toho ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný; jde-li o vícečinný souběh většího počtu trestných činů, může soud pachateli uložit trest odnětí svobody v rámci trestní sazby, jejíž horní hranice se zvyšuje o jednu třetinu; horní hranice trestní sazby odnětí svobody však nesmí ani po tomto zvýšení převyšovat dvacet let a při ukládání výjimečného trestu odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let nesmí převyšovat třicet let. Vedle trestu přípustného podle takového ustanovení lze v rámci úhrnného trestu uložit i jiný druh trestu, jestliže jeho uložení by bylo odůvodněno některým ze souzených trestných činů. Jsou-li dolní hranice trestních sazeb odnětí svobody různé, je dolní hranicí úhrnného trestu nejvyšší z nich. Stanoví-li trestní zákon za některý z takových trestných činů pouze trest odnětí svobody, může být úhrnným trestem jen trest odnětí svobody jako trest samostatný.
Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyl a podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů nebo vyznamenání, trest ztráty vojenské hodnosti, trest propadnutí majetku nebo trest propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
4. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 6. 2019 sp. zn. 3 T 113/2019 byl obviněný pod bodem I. uznán vinným ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se měl dopustit tím, že z XY do XY dne 16. 4. 2019 řídil automobil zn. Hyundai, r. zn. 7 AC 3188, a řídil ho pak i na různých místech XY do 18. 4. 2019, přestože mu byl příkazem Magistrátu města Liberec ze dne 17. 1. 2019, č. j. MML258912/18/7002/OD/Kro, v právní moci dne 12. 2. 2019, uložen mj. zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu čtrnácti měsíců, tj. od 12. 2. 2019 do 12. 4. 2019, za což mu byl uložen souhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří let, za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 2. 5. 2019 sp. zn. 2 T 26/2019.
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 6. 2020 sp. zn. 4 T 33/2020 byl obviněný odsouzen pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že dne 16. 4. 2019 krátce před osmnáctou hodinou si v obci XY v okrese XY od společnosti Allrisk reality & finance, s. r. o., IČO 27668223, pronajal osobní automobil Hyundai i30 s reg. zn. 7 AC 3188 a následně jej téhož dne řídil přes XY a XY až do XY, a ve dnech 17. 4. 2019 a 18. 4. 2019 vůz nadále užíval jako řidič na území obcí XY a XY a celkem tak za tuto dobu najel přes 314 km,, a to přesto, že mu byl příkazem Magistrátu hlavního města Prahy č. j. MHMP 481483/2018/Cac ze dne 27. 3. 2018, v právní moci dnem 18. 4. 2018, uložen mimo jiné i zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvanácti měsíců s účinností od právní moci tohoto příkazu, o němž věděl nejpozději od 19. 11. 2018, kdy mu byl příkaz doručen Policií ČR, za což mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody na deset měsíců se zařazením do věznice s ostrahou a trest zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let a šesti měsíců, za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 2. 5. 2019 sp. zn. 2 T 26/2019, a výroku o trestu ad I. z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 6. 2019 sp. zn. 3 T 113/2019.
5. Z porovnání shora citovaných skutků podle stěžovatele vyplývá, že obviněný byl opakovaně odsouzen za totožné jednání spočívající v tom, že přestože mu byly uloženy správními orgány správní tresty zákazu řízení motorových vozidel, řídil od 16. 4. 2019 do 18. 4. 2019 vozidlo Hyundai reg. zn. 7 AC 3188 převážně na území měst XY a XY. Skutečnost, že ve shora popsaných skutkových větách je uvedené jiné správní rozhodnutí, které mařil, je pro posouzení totožnosti skutku irelevantní, neboť nelze dojít k závěru, že mařil-li odsouzení jedním jednáním dvě správní rozhodnutí Magistrátu Města Liberec a Magistrátu hlavního města Prahy, spáchal tím dva trestné činy. Okresní soud v Liberci ve věci vedené pod sp. zn. 4 T 33/2020 však nerespektoval překážku rei iudicatae, jež vznikla odsouzením téhož soudu ve věci sp. zn. 3 T 113/2019 a rozsudkem ze dne 24. 6. 2020 sp. zn. 4 T 33/2020 obviněného podruhé odsoudil za totožné jednání naplňující znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, čímž došlo k porušení zákona v ustanovení §11 odst. 1 písm. h) tr. ř. v neprospěch obviněného.
6. Dalším rozhodnutím, které je napadáno touto stížností pro porušení zákona, je rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 10. 2020 sp. zn. 1 T 69/2019, jímž byl porušen zákon v neprospěch obviněného, a to v ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku, neboť při ukládání obou souhrnných trestů soud pominul, že v mezidobí byly původní tresty za sbíhající se trestnou činnost zrušeny souhrnnými tresty ve věcech Okresního soudu v Liberci sp. zn. 4 T 33/2020 a sp. zn. 7 T 102/2019, čímž došlo k situaci, že v současné chvíli existuje více platně uložených souhrnných trestů za danou sbíhající se trestnou činnost.
Konkrétně ve výroku I. rozsudku ze dne 21. 10. 2020 sp. zn. 1 T 69/2019 Okresní soud v Liberci uložil obviněnému souhrnný test odnětí svobody na jeden rok se zařazením do věznice s ostrahou a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let a současně zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 2. 5. 2019 sp. zn. 2 T 26/2019 a výrok ad I. o souhrnném trestu z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 6. 2019 sp. zn. 3 T 113/2019. Soud však přehlédl, že za danou sbíhající se trestnou činnost byl v mezidobí uložen souhrnný trest rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 6. 2020 sp. zn. 4 T 33/2020, kterým byl obviněný za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a), za sbíhající se přečin maření úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákona z trestního příkazu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 2. 5. 2019 sp. zn. 2 T 26/2019, a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 6. 2019 sp. zn. 3 T 113/2019 odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody na deset měsíců se zařazením do věznice s ostrahou a k trestu zákazu řízení všech motorových vozidel na tři roky a šest měsíců, za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 2. 5. 2019 sp. zn. 2 T 26/2019 a výroku ad I. z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 6. 2019 sp. zn. 3 T 113/2019. Tím byla nastolena nezákonná situace, kdy namísto jednoho souhrnného trestu za všechny sbíhající se přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kde je zákonná trestní sazba až dva roky odnětí svobody, byly obviněnému uloženy tresty dva, a to v součtu v celkové výměře 22 měsíců odnětí svobody a šest a půl roku trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení všech motorových vozidel. Zrušení špatně uloženého výroku o trestu pod bodem I. rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 6. 2019 sp. zn. 1 T 69/2019 ale ministr spravedlnosti nenavrhl, protože v rámci této stížnosti pro porušení zákona současně navrhl zrušení celého rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 6. 2020 sp. zn. 4 T 33/2020, čímž se dané chybení „validuje“.
7. Ve výroku o trestu pod bodem II. rozsudku ze dne 21. 10. 2020 sp. zn. 1 T 69/2019 pak Okresní soud v Liberci uložil za přečiny ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody na osmnáct měsíců se zařazením do věznice s ostrahou za současného zrušení výroku o trestu pod bodem II. rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 6. 2019 sp. zn. 3 T 113/2019. Soud však nereflektoval, že výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Liberci ve věci sp. zn. 3 T 113/2019 byl v mezidobí zrušen souhrnným trestem ukládaným rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 20. 2. 2020 sp. zn. 7 T 102/2019. Okresní soud v Liberci ve věci sp. zn. 7 T 102/2019 odsoudil obviněného za přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku pod bodem II. rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 6. 2019 sp. zn. 3 T 113/2019 k souhrnnému trestu odnětí svobody na dvanáct měsíců se zařazením do věznice s ostrahou za současného zrušení výroku o trestu pod bodem II. rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 6. 2019 sp. zn. 3 T 113/2019. Tím byl opět nastolen nezákonný stav, kdy namísto jednoho souhrnného trestu za všechny sbíhající se přečiny, jenž měl být podle §43 odst. 1, 2 a §337 tr. zákoníku ukládán v zákonném rozpětí do dvou let, jsou v současné době platné dva výroky o trestech za sbíhající se trestnou činnost, které v součtu ukládají třicet měsíců trestu odnětí svobody, což převyšuje zákonnou horní hranici trestní sazby, a je tak ve zřejmém rozporu s účelem trestu ve smyslu ustanovení §266 odst. 2 tr. zákoníku. Z tohoto důvodu stěžovatel navrhuje zrušení výroku o trestu pod bodem II. rozsudku Okresního soudu v Liberci sp. zn. 1 T 69/2019 podle §266 odst. 1, 2 tr. ř., neboť jím byl porušen zákon v ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku.
8. Dále ministr spravedlnosti poznamenal, že v současné době je obviněný ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Stráž pod Ralskem, kde aktuálně až do 19. 7. 2023 vykonává trest odnětí svobody uložený rozsudkem Okresního soudu v Liberci ve věci sp. zn. 4 T 33/2020, následně je plánován do 19. 11. 2023 výkon trestu odnětí svobody ve výměře čtyř měsíců uložený rozsudkem Okresního soudu v Liberci ve věci sp. zn. 3 T 54/2021. Poté do 19. 11. 2024 výkon trestu odnětí svobody uložený pod bodem I. rozsudku Okresního soudu v Liberci ve věci sp. zn. 1 T 69/2019 a nakonec do 16. 9. 2025 výkon trestu odnětí svobody ve výměře 18 měsíců uložený výrokem II. rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 10. 2020 sp. zn. 1 T 69/2019.
Vzhledem k tomu, že rozsudky Okresního soudu v Liberci ve věcech sp. zn. 4 T 33/2020 a sp. zn. 1 T 69/2019 jsou napadány touto stížností pro porušení zákona, byl současně učiněn návrh na přerušení výkonu trestů, jež byly těmito rozhodnutími uloženy.
Byl též vysloven souhlas s rozhodnutím o této stížnosti pro porušení zákona v neveřejném zasedání, pokud by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro takový způsob rozhodnutí.
9. V samotném závěru pak ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud:
1) Podle §275 odst. 4 tr. ř. před rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona výkon rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 6. 2020 sp. zn. 4 T 33/2020 a výkon rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 10. 2020 sp. zn. 1 T 69/2019 přerušil; 2) podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že v neprospěch obviněného byl porušen zákon pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 6. 2020 sp. zn. 4 T 33/2020 v ust. §11 odst. 1 písm. h) tr. ř. a pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 10. 2020 č. j. 1 T 69/2019-402 v ust. §43 odst. 2 tr. zákoníku a [nepatřičně a nedůvodně v §347 odst. 1 tr. zákoníku]; 3) podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 6. 2020 sp. zn. 4 T 33/2020 v celém rozsahu a rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 10. 2020 sp. zn. 1 T 69/2019 ve výroku o trestu pod bodem II., jakož i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a 4) poté ve vztahu k napadenému rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 6. 2020 sp. zn. 4 T 33/2020 postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř. a ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 10. 2020 sp. zn. 1 T 69/2019 postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
10. K podané stížnosti pro porušení zákona se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce). V této poukázal, že stěžovateli lze přisvědčit v té části stížnosti, v níž namítá, že rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 6. 2020 sp. zn. 4 T 33/2020 nebyla respektována zásada ne bis in idem a překážka rei iudicatea. Obviněnému bylo totiž shodně s výrokem v bodě I. rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 6. 2019 sp. zn. 3 T 113/2019 kladeno za vinu to, že ač mu byl příkazem správního orgánu uložen mj. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu, který platil v době páchání dané činnosti, tak v době od 16. 4. 2019 do 18. 4. 2019 z Hradce Králové do Liberce a posléze na dalších místech okresu Liberec řídil automobil zn. Hyundai i30 registrační značky 7AC 3188. Jediným markantnějším rozdílem v popisu skutků tak, jak byly obsaženy v obou rozsudcích, je pouze skutečnost, že v každém z oněch rozhodnutí (jak sp. zn. 4 T 33/2020, tak i sp. zn. 3 T 113/2019) bylo obviněnému vytýkáno maření jiného rozhodnutí odlišného správního orgánu. To je však pro posouzení otázky totožnosti skutku irelevantní. Lze tudíž dospět k závěru, že Okresním soudem v Liberci rozhodujícím dne 24. 6. 2020 pod sp. zn. 4 T 33/2020 byl obviněný J. V. odsouzen pro totožnou trestnou činnost, pro kterou již byl v minulosti odsouzen.
Státní zástupce pak souhlasí i s tím názorem stěžovatele, že Okresní soud v Liberci pochybil i v rámci rozhodování rozsudkem ze dne 21. 10. 2020 sp. zn. 1 T 69/2019, a to pokud jde o výroky o trestech. Ukládal totiž dva souhrnné tresty za sbíhající se trestnou činnost, a to ve vztahu k rozhodnutím u nichž přehlédl, že jejich výroky o trestech za sbíhající se trestnou činnost již byly v mezidobí zrušeny rozhodnutími Okresního soudu v Liberci sp. zn. 7 T 102/2019 a sp. zn. 4 T 33/2020 a byly za ně uloženy také souhrnné tresty. Za této situace tedy existuje více Okresním soudem v Liberci uložených souhrnných trestů za sbíhající se trestnou činnost, čímž byl obviněný fakticky trestán dvakrát za tutéž trestnou činnost.
V závěru svého vyjádření tak státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud I. podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 6. 2020 sp. zn. 4 T 33/2020 byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. V. v ustanovení §11 odst. 1 písm. h) tr. ř. a pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 10. 2020 sp. zn. 1 T 69/2019 byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. V. v ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku. II. aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil v celém rozsahu rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 6. 2020 sp. zn. 4 T 33/2020, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále aby zrušil výrok o souhrnném trestu za skutek pod bodem 2) z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 10. 2020 sp. zn. 1 T 69/2019 a za sbíhající se trestnou činnost, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. /Státní zástupce je spolu se stěžovatelem za jedno, že výrok o souhrnném trestu za skutek pod bodem 1) a za sbíhající se trestnou činnost není potřeba rušit, neboť bude-li přistoupeno ke zrušení celého rozsudku Okresního soudu v Liberci sp. zn. 4 T 33/2020, výrok o trestu za skutek pod bodem 1) z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 10. 2020 sp. zn. 1 T 69/2019 a za sbíhající se trestnou činnost by tak měl obstát/. III. aby Nejvyšší soud podle §270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Liberci přikázal, aby věci sp. zn. 4 T 33/2020 a sp. zn. 1 T 69/2019 v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
11. K podané stížnosti pro porušení zákona se písemně vyjádřil i obviněný J. V., který vyslovil souhlas s námitkami vyslovenými stěžovatelem a připojil se i k jeho konečnému návrhu.
12. Své písemné vyjádření zaslala Nejvyššímu soudu rovněž ustanovená obhájkyně obviněného. Ta se rovněž ztotožnila s argumentací i námitkami ministra spravedlnosti obsaženými v podané stížnosti pro porušení zákona a stejně jako on navrhla, aby Nejvyšší soud vyslovil vytýkané porušení zákona v neprospěch obviněného a napadené rozsudky zrušil a obě předmětné věci vrátil Okresnímu soudu v Liberci k novému projednání a rozhodnutí.
13. Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků obou rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen v rozsahu i z důvodů, které jsou v ní obsaženy.
Na tomto místě je třeba konstatovat, že Nejvyšší soud nepokládá za potřebné znovu vyjmenovávat celou genezi, jak byly jednotlivé rozsudky (trestní příkaz) různými senáty Okresního soudu v Liberci vydávány, ani jejich podrobný obsah, neboť v tomto ohledu je naprosto dostačující výčet učiněný ministrem spravedlnosti a na něj navazující písemná vyjádření státního zástupce a obhájkyně obviněného, přičemž se lze plně ztotožnit i s jejich výhradami pokud jde o postup i vadná rozhodnutí okresního soudu či jejich části, jak byla stížností pro porušení zákona napadena.
14. Je proto možné uzavřít, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 6. 2020 sp. zn. 4 T 33/2020 došlo bezpochyby k porušení zásady ne bis in idem (resp. nerespektování rei iudicatea) v tom, že obviněný J. V. byl tímto rozsudkem odsouzen za jednání, jehož se dopustil dne 16. 4. až 18. 4. 2019 spočívající v řízení osobního motorového vozidla, ačkoli mu tato činnost byla v inkriminované době pravomocným rozhodnutím správního orgánu zakázána, přičemž byl za totožný skutek již dříve odsouzen pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 6. 2019 sp. zn. 3 T 113/2019 v jeho bodě 1). Cit. rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 6. 2020 sp. zn. 4 T 33/2020 pak došlo k uložení souhrnného trestu i ve vztahu k přečinům maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za něž byl obviněný již v době předchozí postupně odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 2. 5. 2019 sp. zn. 2 T 26/2019 a rozsudkem ze dne 27. 6. 2019 sp. zn. 3 T 113/2019 v jeho bodě ad I/1, přičemž k uložení souhrnného trestu, za současného zrušení výroků o trestech z těchto rozhodnutí Okresního soudu v Liberci ze dne 2. 5. 2019 sp. zn. 2 T 26/2019 a ze dne 27. 6. 2019 sp. zn. 3 T 113/2019 v jeho bodě ad I/1, pak došlo i rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 10. 2020 sp. zn. 1 T 69/2019 v jeho výroku o trestu v bodě ad 1). V důsledku toho pak došlo zároveň k uložení dvou souhrnných trestů obviněnému za sbíhající se přečiny, za něž měl být uložen jediný souhrnný trest. Lze souhlasit se stěžovatelem i vyjadřujícím se státním zástupcem, že k nápravě obou výše uvedených nezákonností postačí zrušení napadeného rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 6. 2020 sp. zn. 4 T 33/2020 v celém jeho rozsahu, jelikož tím dojde k odstranění porušení zásady ne bis in idem i rei iudicatea, a taktéž ke zrušení jednoho z duplicitně uložených souhrnných trestů. V konečném výsledku tak obviněný zůstane pravomocně odsouzen za skutky, jichž se postupně dopustil ve dnech 20. 2. 2019 (trestní příkaz OS v Liberci z 2. 5. 2019 sp. zn. 2 T 26/2019), 16. 4. až 18. 4. 2019 (rozsudek OS v Liberci ze dne 27. 6. 2019 sp. zn. 3 T 113/2019 výroky o vině a trestu bod ad I/1.) a 16. 1. 2019 (rozsudek OS v Liberci ze dne 21. 10. 2020 sp. zn. 1 T 69/2019 výroky o vině a trestu bod ad 1) k jedinému souhrnnému trestu.
15. Pokud jde o další nezákonnost v uložení souhrnného trestu rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 10. 2020 sp. zn. 1 T 69/2019 jeho výrokem v bodě ad 2), kdy došlo v rámci aplikace ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku ke zrušení výroku o trestu v již dříve vyhlášeném pravomocném rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 6. 2019 sp. zn. 3 T 113/2019 v jeho bodě ad II., ale již nikoli ke zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 20. 2. 2020 sp. zn. 7 T 102/2019, jímž byl obviněnému též ukládán souhrnný trest ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 6. 2019 sp. zn. 3 T 113/2019 jeho bodu ad II., tak lze s výhradami stěžovatele beze zbytku též souhlasit. Nejvyšší soud ale vzhledem k existující procesní i hmotně právní situaci v dané otázce nepokládá za nutné rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 10. 2020 sp. zn. 1 T 69/2019 v jeho výroku o trestu v bodě ad 2) rušit, když adekvátní postup zajistí aplikace ustanovení §270 odst. 2 tr. ř., kdy bez zrušení rozhodnutí či jeho části může Nejvyšší soud přikázat orgánu, o jehož rozhodnutí jde, aby o chybějícím, resp. neúplném výroku o trestu v tomto rozsudku rozhodl, resp. jej doplnil. Čili, jestliže Okresní soud v Liberci v rozsudku ze dne 21. 10. 2020 sp. zn. 1 T 69/2019 v jeho výroku o trestu v bodě ad 2) doplní, že se podle §43 odst. 2 tr. zákoníku rovněž ruší výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 20. 2. 2020 sp. zn. 7 T 102/2019, tak výsledkem toho bude odsouzení obviněného za sbíhající se přečiny ze dne 9. 6. 2019 (rozsudek OS v Liberci ze dne 27. 6. 2019 sp. zn. 3 T 113/2019 výrok o vině ad 2), ze dne 26. 10. 2016 až 11. 6. 2019 (rozsudek OS v Liberci ze dne 20. 2. 2020 sp. zn. 7 T 102/2019), a ze dne 2. 6. 2019 (rozsudek OS v Liberci ze dne 21. 10. 2020 sp. zn. 1 T 69/2019 výrok o vině ad 2) k jedinému souhrnnému trestu.
16. Nejvyšší soud proto v konečném výsledku rozhodl dvěma samostatnými výroky, když výrokem pod bodem I. podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 6. 2020 sp. z. 4 T 33/2020 byl porušen zákon v ustanovení §11 odst. 1 písm. h) tr. ř. v neprospěch obviněného J. V. Podle §269 odst. 2 tr. ř. tento napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu. Současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. pak tuto věc přikázal Okresnímu soudu v Liberci, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, což jinými slovy znamená, že ten bude muset ve smyslu ustanovení §§314c odst. 1 písm. a), 188 odst. 1 písm. c), 172 odst. 1 písm. d) a 11 odst. 1 písm. h) tr. ř. trestní stíhání obviněného J. V. pro zde uvedený skutek zastavit.
Výrokem pod bodem II. pak podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 10. 2020 sp. zn. 1 T 69/2019 a to jeho výrokem o trestu v bodě 2) byl porušen zákon v ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku v neprospěch obviněného J. V. V důsledku toho pak podle §270 odst. 2 tr. ř. Okresnímu soudu v Liberci přikázal, aby v tomto rozsudku doplnil výrok o trestu v bodě 2) o výrok, jímž se podle §43 odst. 2 tr. zákoníku též zrušuje výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 20. 2. 2020 sp. zn. 7 T 102/2019.
17. Vzhledem k tomu, že obviněný sice t. č. vykonává trest odnětí svobody, ale nikoli vyplývající z kteréhokoli z rozsudků, které byly stížností pro porušení zákona napadeny, nýbrž na základě rozsudku Okresního soudu v Liberci sp. zn. 3 T 54/2021, nebylo nutné rozhodovat o tom, zda obviněný bude, resp. nebude vzat do vazby (§275 odst. 3 tr. ř.).
Pokud jde o návrh ministra spravedlnosti, aby Nejvyšší soud rozhodl podle §275 odst. 4 tr. ř. před rozhodnutím o podané stížnosti pro porušení zákona o přerušení výkonu rozsudků Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 6. sp. zn. 4 T 33/2020 a ze dne 21. 10. 2020 sp. zn. 1 T 69/2019, tak Nejvyšší soud o něm rozhodl samostatným usnesením ze dne 26. 7. 2023 pod sp. zn. 4 Tz 64/2023.
18. O podané stížnosti pro porušení zákona bylo Nejvyšším soudem rozhodnuto v souladu s ustanovením §274 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Na závěr si rozhodující senát Nejvyššího soudu nemůže odpustit doporučení, aby propříště byla u Okresního soudu v Liberci v souvislosti s nápadem a přidělováním věcí téhož obviněného prováděna pečlivější lustrace věcí již ohledně takové osoby u soudu evidovaných, a to právě za účelem eliminace poněkud nepřehledného rozhodování zejména pokud jde o ukládání trestů.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 9. 2023
JUDr. František Hrabec
předseda senátu