ECLI:CZ:NS:2023:4.TZ.69.2023.1
sp. zn. 4 Tz 69/2023-179
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. 8. 2023 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marty Ondrušové a soudců JUDr. Jiřího Pácala a Františka Hrabce stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného L. T. , proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 2. 2023, sp. zn. 3 To 4/2023, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
I. Pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 2. 2023, sp. zn. 3 To 4/2023, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, §9 odst. 1 a §254 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného L. T.
II. Zrušuje se rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 2. 2023, sp. zn. 3 To 4/2023. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Krajskému soudu v Ostravě se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Dne 28. 7. 2023 obdržel Nejvyšší soud stížnost pro porušení zákona č. j. MSP-363/2023-ODKA-SPZ/3, kterou podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného L. T. (dále jen „obviněný“). Podanou stížností ministr spravedlnosti napadá pravomocný rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 2. 2023, č. j. 3 To 4/2023-126.
2. Ministr spravedlnosti konstatuje , že obviněný byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 5. 9. 1994, sp. zn. 4 T 37/1993, uznán vinným spácháním trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákona, dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona a trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců nepodmíněně se zařazením do věznice s ostrahou a k trestu vyhoštění na dobu neurčitou. Následně byl rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 7. 12. 2022, sp. zn. 2 T 141/2022, uznán vinným spácháním přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, kterého se obviněný dopustil tím, že dne 11. 11. 2022 porušil uložený trest vyhoštění ze shora citovaného rozsudku a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 8. 2. 2023, sp. zn. 3 To 4/2023, tak, že napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a sám rozhodl tak, že obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců se zařazením do věznice s ostrahou.
3. Stěžovatel akcentuje, že podle ustanovení čl. III rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 3. 2. 1998 uveřejněného ve Sbírce zákonů pod č. 20/1998 Sb. byly prominuty tresty vyhoštění nebo jejich nevykonané zbytky pravomocně uložené přede dnem tohoto rozhodnutí osobám, které ke dni 31. 12. 1992 byly občany České a Slovenské Federativní Republiky, a to za trestné činy, na které zákon stanoví trest odnětí svobody nepřevyšující 5 let. Účinky daného rozhodnutí prezidenta o amnestii nastaly dnem jeho uveřejnění ve Sbírce zákonů, tedy dnem 3. 2. 1998, ačkoli Obvodní soud pro Prahu 9 o účasti obviněného na dané amnestii nerozhodl, jelikož takové rozhodnutí má pouze deklaratorní charakter.
4. Přesto byl obviněný rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 7. 12. 2022, č. j. 2 T 141/2022-78, uznán vinným ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, když Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 8. 2. 2023, č. j. 3 To 4/2023-126, z podnětu odvolání obviněného zrušil rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 7. 12. 2022, č. j. 2 T 141/2022-78, toliko ve výroku o trestu a obviněného nově odsoudil za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Ve zbytku zůstal napadený rozsudek nalézacího soudu nezměněn.
5. Ministr spravedlnosti je přesvědčen o tom, že podle §9 odst. 1 tr. ř. si měl Krajský soud v Ostravě jako předběžnou otázku vyřešit, zda se na odsouzení k trestu vyhoštění obviněného vztahovalo zmíněné rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii. Domnívá se proto , že po provedeném veřejném zasedání dospěl Krajský soud v Ostravě k nesprávnému právnímu posouzení skutku obviněného, což před ním rovněž učinil i Okresní soud v Bruntále. Ministr spravedlnosti je přesvědčen, že od 3. 2. 1998 měl obviněný právo vstupu na území České republiky i k pobytu na našem území v souladu s příslušnými zákony o pobytu cizinců. Obviněný se tak nemohl dopustit protiprávního jednání, pro které byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě. Ministr spravedlnosti je toho názoru, že postup soudů nižších stupňů byl v rozporu s §2 odst. 5, 6 a §9 tr. ř. Pochybením soudů byl obviněný na základě neúplného dokazování a hodnocení důkazů uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. b) trestního zákona [patrně tr. zákoníku] a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 měsíců, který vykonal vazbou, ač jeho jednání nebylo trestným činem.
6. Závěrem podané stížnosti ministr spravedlnosti navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 2. 2023, č. j. 3 To 4/2023-126, byl porušen zákon v neprospěch obviněného v §254 odst. 1 tr. ř. a §256 tr. ř. a v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Dále aby Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 2. 2023, č. j. 3 To 4/2023-126, v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu . A aby Nejvyšší soud podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí o této stížnosti pro porušení zákona v neveřejném zasedání, pak s takovým postupem vyslovil ministr spravedlnosti souhlas.
7. Dne 14. 8. 2023 bylo doručeno Nejvyššímu soudu vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, sp. zn. 1 NZZ 2062/2023, k předmětné stížnosti pro porušení zákona podané ministrem spravedlnosti. Státní zástupce podanou stížnost pro porušení zákona považuje za důvodnou, ztotožňuje se s ní a na argumentaci ministra spravedlnosti ve vyjádření plně odkazuje. Je shodného názoru, že obviněný byl z důvodu nerespektování amnestie prezidenta republiky odsouzený za skutek, který není trestným činem. Má také za to, že zvláště za situace, kdy trest vyhoštění byl obviněnému uložen před téměř třiceti lety, měly soudy zkoumat, zda účinky uloženého trestu dosud trvají. Státní zástupce tak navrhuje, aby Nejvyšší soud podané stížnosti pro porušení zákona vyhověl, a to v souladu s návrhem formulovaným ministrem spravedlnosti. Pokud by Nejvyšší soud hodlal rozhodnout jiným způsobem, než uvedeným v §274 odst. 2 a 3 tr. ř., vyjádřil státní zástupce pro tento případ souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání (§274 odst. 4 tr. ř. ve znění účinném od 8. 12. 2021).
8. Z předloženého spisu Okresního soudu v Bruntálu sp. zn. 2 T 141/2022 bylo zjištěno, že pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 5. 9. 1994, sp. zn. 4 T 37/93, byl obviněný odsouzen pro spáchání jednak trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 trestního zákona z části dokonaného, z části ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 trestního zákona, a jednak pro trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 trestního zákona. Obvodní soud obviněnému za tuto trestnou činnost uložil (mimo jiné) podle §238 odst. 2 trestního zákona za použití §35 odst. 1 trestního zákona úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců a dále podle §57 trestního zákona trest vyhoštění.
9. Pro nerespektování výše uvedeného uloženého trestu vyhoštění byl následně obviněný odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 7. 12. 2022, sp. zn. 2 T 141/2022, a to pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců nepodmíněně. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání směřující do všech výroků rozhodnutí, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 8. 2. 2023, sp. zn. 3 To 4/2023 (ministrem spravedlnosti stížností napadené rozhodnutí), tak, že podle §258 odst. 1 písm. e) odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Bruntále ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. jej nově odsoudil podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) měsíců nepodmíněně. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. Ve zbytku zůstal rozsudek nalézacího soudu nezměněn.
10. Podle části III. rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 3. 2. 1998 č. 20/1998 Sb., se promíjí tresty vyhoštění nebo jejich nevykonané zbytky pravomocně uložené přede dnem tohoto rozhodnutí osobám, které k 31. 12. 1992 byly občany České a Slovenské Federativní republiky, za trestné činy, na které zákon stanoví trest odnětí svobody nepřevyšující pět let.
11. Za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákona, kterým byl obviněný uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 5. 9. 1994, sp. zn. 4 T 37/93, bylo možno obviněnému uložit trest odnětí svobody od šesti měsíců do tři let nebo peněžitý trest. Za trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 2 tr. zákona bylo možno uložit obviněnému trest odnětí svobody na šest měsíců až tři léta.
12. Rozhodnutí o tom, zda a do jaké míry je osoba, jíž byl pravomocně uložen trest, účastna amnestie, učiní podle §368 tr. ř. soud, který rozhodl v prvním stupni. Odpykává-li si taková osoba v době rozhodování trest odnětí svobody, učiní rozhodnutí okresní soud, v jehož obvodu se trest vykonává. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
13. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2006, sp. zn. 4 Tz 71/2006, jestliže příslušný soud podle §368 tr. ř. neučiní žádné rozhodnutí o tom, zda obviněný je účasten amnestie prezidenta republiky, kterou byly prominuty pravomocně uložené tresty vyhoštění, pak soud rozhodující o vině obviněného trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. b) trestního zákona [nyní přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku], jehož se měl obviněný dopustit tím, že v rozporu s pravomocně uloženým trestem vyhoštění se zdržoval na území České republiky, je povinen řešit otázku účasti obviněného na takové amnestii jako otázku předběžnou ve smyslu §9 odst. 1 tr. ř. Tomuto postupu nebrání ani skutečnost, že příslušný soud dosud nerozhodl o účasti obviněného na amnestii.
14. Nejvyšší soud na podkladě zjištěných okolností sděluje následující skutečnosti.
15. V dané věci není pochyb o tom, že Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 5. 9. 1993, sp. zn. 4 T 37/93, uložil obviněnému trest vyhoštění podle §57 trestního zákona, přičemž obviněný byl odsouzen za trestné činy, za které bylo možno uložit maximálně trest odnětí svobody v rozsahu do tří let. Vzhledem k této skutečnosti bylo relevantní, aby se orgány činné v trestním řízení , zejména Okresní soud v Bruntále ve věci vedené pod sp. zn. 2 T 141/2022 a následně Krajský soud v Ostravě zabýval dopadem zmíněné amnestie prezidenta republiky ze dne 3. 2. 1998 č. 20/1998 Sb. na trestní věc obviněného.
16. Z důvodu toho, že Obvodní soud pro Prahu 9 ve věci vedené pod sp. zn. 4 T 37/93 nevydal podle §368 tr. ř. rozhodnutí o účasti obviněného na zmíněné amnestii, měl Okresní soud v Bruntále posuzovat výše uvedené jako předběžnou otázku podle §9 odst. 1 tr. ř. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2006, sp. zn. 4 Tz 71/2006). Stejně tak měl postupovat Krajský soud v Ostravě, přestože obviněný ve svém odvolání proti rozhodnutí Okresního soudu v Bruntále ze dne 7. 12. 2022, sp. zn. 2 T 141/2022, dopady zmíněné amnestie přímo nenamítal (viz č. l. 85). Podle §254 odst. 1 tr. ř. totiž odvolací soud může přihlížet v odvolacím řízení i k vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, ale jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání. Jestliže obviněný podal odvolání do všech výroků, tak byl povinen odvolací soud přezkoumat všechny výroky napadeného rozsudku, přičemž není pochyb o tom, že předmětná amnestie měla podstatný vliv pro naplnění znaků skutkové podstaty §337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. se tak měly soudy nižších stupňů touto otázkou zabývat.
17. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že podaná stížnost pro porušení zákona je důvodná, když postupem Krajského soudu v Ostravě byl porušen zákon v §2 odst. 5, §9 odst. 1 a §254 odst. 1 tr. ř., a to v neprospěch obviněného, neboť tento nenapravil pochybení Okresního soudu v Bruntále týkající se výroku o vině.
18. Z těchto důvodů Nejvyšší soud po přezkumu napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř. porušení zákona, ke kterému došlo v neprospěch obviněného v §2 odst. 5, §9 odst. 1 a §254 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud pak s ohledem na vyslovené porušení zákona v neprospěch obviněného podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 2. 2023, sp. zn. 3 To 4/2023, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby odvolání obviněného znovu posoudil a rozhodl o něm, přitom se musí zabývat skutečností, zda na případ obviněného dopadá výše zmíněná amnestie prezidenta republiky ze dne 3. 2. 1998 č. 20/1998 Sb.
19. Nejvyšší soud připomíná, že podle §270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. Současně je třeba zdůraznit, že stížnost byla podána ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně v jeho neprospěch.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 8. 2023
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu