ECLI:CZ:NS:2023:4.TZ.85.2023.1
sp. zn. 4 Tz 85/2023-398
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. 10. 2023 v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marty Ondrušové a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Františka Hrabce stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněných 1. L. N. , a 2. E. K. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Pardubice, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 21. 9. 2020, č. j. 4 T 75/2020-202, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
I. Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 21. 9. 2020, č. j. 4 T 75/2020-202, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněných L. N. a E. K.
II. Napadený rozsudek se zrušuje . Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Okresnímu soudu v Teplicích se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Ministr spravedlnosti dne 28. 8. 2023 pod č. j. MSP-886/2022-ODKA-SPZ/7 podal podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. ve prospěch obviněného L. N. (dále jen „obviněný N.“) a obviněného E. K. (dále jen „obviněný K.“) stížnost pro porušení zákona proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 21. 9. 2020, č. j. 4 T 75/2020-202, kterým byli oba obvinění uznáni vinnými zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, kdy obviněný K. je spáchal ve formě účastenství podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Za uvedené trestné činy byli odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání 2 let se zkušební dobou tři roky. Ve vztahu k tomuto odsuzujícímu rozsudku dále stěžovatel uvedl, že usneseními Okresního soudu v Teplicích ze dne 9. 2. 2022, č. j. 4 T 75/2020-131 (správně ze dne 7. 2. 2022, č. j. 4 T 75/2020-310 – pozn. Nejvyššího soudu), a ze dne 4. 4. 2022, č. j. 4 T 75/2020-322, bylo rozhodnuto o tom, že obvinění vykonají tresty odnětí svobody ve výměře dvou let se zařazením do věznice s ostrahou, které byly původně podmíněně odloženy. Obviněný L. N. vykonává podle stěžovatele tento trest od 12. 2. 2023 s pravděpodobným koncem 10. 2. 2025 a obviněný E. K. má plánován výkon tohoto trestu od 21. 1. 2025 do 19. 1. 2027.
2. Ministr spravedlnosti poukázal na skutečnost, že skutek kladený obviněným za vinu byl nesprávně právně kvalifikován jako zločin krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku pouze na základě skutečnosti, že obvinění spáchali čin za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, konkrétně v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, nicméně věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v předmětné věci absentovala. Zdůraznil, že podmínkami aplikace ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se zabýval velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021. Z odůvodnění rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia plyne, že pouhá existence nouzového stavu nemůže sama o sobě zakládat naplnění kritérií v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, přičemž stěžovatel následně cituje i konkrétní pasáž zmiňovaného rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu.
3. Ministr spravedlnosti s ohledem na charakter spáchané trestné činnosti mající povahu tzv. drobné krádeže alkoholu, nedospěl k závěru, že by obvinění pandemické situace jakkoli využili či zneužili ke spáchání trestného činu nebo že by existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnilo nebo usnadnilo. Stejně tak trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu. Skutku by se obvinění zřejmě dopustili i bez ohledu na celkovou pandemickou situaci. Vzhledem k okolnostem spáchání skutku by při úpravě právní kvalifikace přicházel u obou obviněných v úvahu trest kolem poloviny zákonné trestní sazby, neboť by bylo nutno vzít v úvahu především jejich doznání, skutečnost, že na obviněného N. se ve vztahu k předchozím záznamům v RT hledělo jako by nebyl odsouzen, kdy by bylo nutno přihlédnout i menší roli spoluobviněného K. při páchání trestné činnosti, který měl v RT jen jeden předchozí záznam, a dále k faktu, že se dopustili dvou trestných činů a způsobili celkovou škodu 12 160 Kč, kterou obviněný N. ovšem částečně, a to ve vztahu k poškozenému N.., uhradil. Pokud byl oběma obviněným uložen trest odnětí svobody ve výměře 24 měsíců, nejednalo se sice o trest mimo zákonný rámec trestní sazby, jedná se však o trest na samé horní hranici, tj. v daném případě trest excesivní.
4. Jednání obviněných tak mělo být kvalifikováno pouze jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a přečin poškození cizí věci dle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Z tohoto důvodu je uložený trest odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem na dobu tří let, který byl oběma obviněným již přeměněn na trest odnětí svobody nepodmíněný se zařazením do věznice s ostrahou, zjevně trestem excesivním, a to právě proto, že jednání bylo nesprávně posouzeno i jako zločin krádeže dle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a trest tak byl ukládán podle §205 odst. 4 tr. zákoníku. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích tak byl porušen v důsledku nesprávného právního posouzení skutku zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněných.
5. V závěru podané stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 21. 9. 2020 č.j. 4 T 75/2020-202, byl porušen zákon v neprospěch obviněných L. N. a E. K. v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a dále, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 21. 9. 2020, č. j. 4 T 75/2020-202, v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Teplicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se vyjádřil dne 6. 9. 2023, sp. zn. 1 NZZ 2075/2023, tak, že se se stížností a její argumentací zcela ztotožňuje. Doplňuje, že obvinění se dopustili přisouzeného jednání dne 11. 4. 2020, tedy za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, konkrétně pak v době výskytu koronaviru, způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, nicméně že věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí, vážně ohrožující život nebo zdraví lidí absentuje. S ohledem na způsob a okolnosti spáchaní trestné činnosti v uvedeném období (krádeže – odcizení lahví s alkoholickými nápoji) státní zástupce nedospěl k závěru, že by obvinění pandemického stavu zneužili ke spáchání trestného činu nebo že by jim existující omezení či opatření jejich spáchání buď umožnila nebo usnadnila, když jejich trestná činnost nesměřovala ani proti předmětům, které by z důvodů pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu. Státní zástupce rovněž poukázal na závěry rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, a nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2021 sp. zn. IV. ÚS 767/21. Výrok o vině podle státního zástupce tak trpí vadou nesprávnosti právního posouzení skutku s tím, že jednání obviněných mělo být správně kvalifikováno pouze jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, v případě obviněného E. K. v účastenství ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. V argumentaci ohledně ukládaného trestu plně souhlasí s ministrem spravedlnosti, že obviněným byl uložen na základě nesprávné právní kvalifikace i s ohledem na podstatné okolnosti případu zjevně excesivní a nepřiměřeně přísný trestní postih. Nalézací soud by pak měl zvážit při novém rozhodování o vině a ve vazbě na přisouzení správné právní kvalifikace zodpovědně všechny podstatné okolnosti ve smyslu §39 a násl. tr. zákoníku a uložit také tomu odpovídající trest.
7. V závěru podaného vyjádření státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud podané stížnosti pro porušení zákona vyhověl a aby tak rozhodl ve shodě se závěrečným návrhem ministra spravedlnosti. Současně navrhuje, aby Nejvyšší soud takto rozhodl za podmínek §274 odst. 3 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pokud by Nejvyšší soud hodlal rozhodnout jiným způsobem, než uvedeným v §274 odst. 2 a 3 tr. ř., státní zástupkyně (správně státní zástupce – pozn. Nejvyššího soudu) pro tento případ souhlasí s rozhodnutím v neveřejném zasedání (§274 odst. 4 tr. ř.).
8. K podané stížnosti pro porušení zákona se vyjádřil obhájce obviněného K. tak, že podanou stížnost považuje za důvodnou. Za nesprávné považuje posouzení skutku jako zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, a nález Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21. Z důvodu nesprávné právní kvalifikace se pak obviněnému jeví i nepřiměřeně vysoký trest. Vzhledem k uvedenému obhájce navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 21. 9. 2020, č. j. 4 T 75/2020-202, byl porušen zákon v neprospěch obviněného, a to v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a dále podle §269 odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 21. 9. 2020, č. j. 4 T 75/2020-202, zrušen v celém rozsahu, a současně aby byla zrušena i všechna na něj obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž takovým zrušením dojde, pozbydou podkladu.
9. K podané stížnosti pro porušení zákona se vyjádřil rovněž obhájce obviněného N.. Uvádí, že souhlasí s podanou stížností pro porušení zákona. Akcentuje potřebu zkoumat nejen časovou a místní souvislost mezi spáchaným činem a „jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, ale i věcnou souvislost. Závěrem konstatuje, že Okresní soud v Teplicích svým rozhodnutím ze dne 21. 9. 2020, č. j. 4 T 75/2020-202, porušil zákon v §205 odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného. S ohledem na špatnou právní kvalifikaci navrhuje nižší přiměřený trest, a to i při zohlednění přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Plně se tak ztotožňuje se závěry a návrhy učiněnými ministrem spravedlnosti.
10. Z předloženého spisového materiálu bylo zjištěno, že rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 21. 9. 2020, č. j. 4 T 75/2020-202, byli oba obvinění uznáni vinnými spácháním zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a dále přečinu poškození cizí věci dle §228 odst. 1 tr. zákoníku, obviněný K. ve formě účastenství podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Uvedených trestných činů se měli podle skutkové věty rozsudku dopustit tím, že:
dne 11. 4. 2020 v době od 21:00 hod. do 21.15 hod. v obci XY, XY, okres XY, po předchozí vzájemné domluvě L. N. pomocí donesené sekyry rozbil skleněnou výplň a rám okna prodejny smíšeného zboží, do které poté vnikl a odkud odcizil 10 lahví piva zn. Gambrinus, přičemž E. K. hlídal před prodejnou, poté, co se rozezněl alarm, oba z místa utekli a pivo společně vypili, svým jednáním způsobili škodu na věcech ve výši 160 Kč poškozenému D. L. N. a poškozením okna způsobili škodu ve výši 12 000 Kč poškozenému P. K., a uvedeného jednání se dopustili v době, kdy na základě usnesení Vlády ČR č. 194 ze den 12. 3. 2020, byl na území České republiky vyhlášen nouzový stav počínaje dnem 12. 3. 2020 na dobu 30 dnů, kdy usnesením Vlády ČR č. 396 ze dne 9. 4. 2020 byl nouzový stav prodloužen do 30. 4. 2020.
11. Za uvedené trestné činy byli obvinění podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití ustanovení §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzeni k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku jim výkon tohoto trestu soud podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 3 let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému N. uložena povinnost uhradit na náhradě škody poškozenému P. K., nar. XY, částku ve výši 12 000 Kč.
12. Podle §129 odst. 2 tr. ř. byl Okresním soudem v Teplicích vyhotoven zjednodušený rozsudek neobsahující odůvodnění, neboť se oba obvinění i státní zástupkyně výslovně vzdali práva odvolání a prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění. Citovaný rozsudek tedy nabyl právní moci dnem vyhlášení.
13. Nejvyšším soudem bylo dále zjištěno, že obviněnému K. byl usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 7. 2. 2022, sp. zn. 4 T 75/2020, podle §83 odst. 1 tr. zákoníku nařízen výkon úhrnného trestu odnětí svobody v trvání 2 let, který mu byl uložen jako podmíněný trest rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 21. 9. 2020, č. j. 4 T 75/2020-202. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Citované usnesení nabylo právní moci dnem vyhlášení. Taktéž obviněnému N. byl usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 4. 4. 2022, sp. zn. 4 T 75/2020, podle §83 odst. 1 tr. zákoníku nařízen výkon úhrnného trestu odnětí svobody v trvání 2 let, který mu byl uložen podmíněně rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 21. 9. 2020, č. j. 4 T 75/2020-202. I tento obviněný byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Předmětné usnesení nabylo právní moci téhož dne. Dále bylo Nejvyšším soudem zjištěno, že usnesením Okresního soudu v Sokolově ze dne 25. 4. 2023, sp. zn. 35 PP 56/2023, byl obviněný N. podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody mimo jiné i ve vztahu k trestu uloženému rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 21. 9. 2020, č. j. 4 T 75/2020-202.
14. Nejvyšší soud na podkladě zjištěných okolností sděluje následující skutečnosti.
15. Zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní a čin spáchá vloupáním a současně spáchá takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
16. Jak je patrno z rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 21. 9. 2020, č. j. 4 T 75/2020-202, ale i podané obžaloby, tento soud dospěl k závěru, že obvinění naplnili znak, že spáchali takový čin za stavu jiné události vážně ohrožující život a zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. V dané věci jde tedy primárně o řešení otázky, co se rozumí jinou událostí vážně ohrožující život a zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek ve smyslu ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Nejprve je vhodné konstatovat, že ze skutkových zjištění soudu je nepochybné, že obvinění se měli činu dopustit za situace, kdy na území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním koronaviru (označovaného jako SARS-CoV-2) byl na základě usnesení vlády České republiky č. 194 vyhlášen nouzový stav a na základě a usnesení vlády České republiky č. 396 prodloužen, a to podle čl. 5 a čl. 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., v platném znění. Právě ze spáchání činu obviněnými v době vyhlášeného nouzového stavu, jak je patrno ze skutkových okolností vyjádřených ve skutkové větě rozsudku Okresního soudu v Teplicích, je dovozováno naplnění znaku, že obvinění spáchali takový čin za stavu jiné události vážně ohrožující život a zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Lze připustit, že v minulosti k této otázce bylo ze strany soudů přistupováno různě, když ovšem pro posouzení této otázky je rozhodující rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, který zmiňuje stěžovatel, a podle kterého naplnění zákonného znaku podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku spočívajícího ve spáchání trestného činu krádeže za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, je třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání jeho pachatelem. Podle tohoto citovaného rozhodnutí takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli nebo se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Obdobně se vyjádřil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 20. 7. 2021 sp. zn. IV. ÚS 767/21. O takovou naznačenou situaci se v dané věci nejednalo.
17. Proto se se závěry Okresního soudu v Teplicích v nyní posuzované trestní věci, z nichž vyplývá, že k naplnění okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, postačí, jestliže byl čin spáchán v době, kdy zde byla určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, a na místě jejího výskytu, nelze ztotožnit, neboť v dané věci byla dána jen časová souvislost s jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, nikoliv věcná. Lze připustit, že v trestní věci obviněných rozhodoval okresní soud dne 21. 9. 2020, tj. před rozhodnutím velkého senátu (ze dne 16. 3. 2021) a s ohledem na tehdejší praxi soudů nezjišťoval žádnou ze zmíněných věcných souvislostí obviněným spáchaného trestného činu krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, když ani neuvedl, v čem se vůbec tato událost projevila na spáchání trestného činu krádeže, když rozsudek v souladu s §129 odst. 2 tr. ř. neobsahoval odůvodnění. Faktem zůstává, že obvinění se trestného jednání dopustili v podnikatelských prostorách poškozeného P. K. – konkrétně prodejně smíšeného zboží – a odcizili 10 lahví piva zn. Gambrinus a způsobili škodu ve výši 12 000 Kč rozbitím výplně a rámu okna prodejny.
18. Nejvyšší soud má za to, že s ohledem na způsob a okolnosti spáchání trestné činnosti (odcizení běžných spotřebních předmětů v zanedbatelné finanční výši) nelze dospět k závěru, že by obvinění pandemické situace jakkoli využili či zneužili ke spáchání trestného činu, nebo že by jim existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila. Jejich trestná činnost ani nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu.
19. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že Okresní soud v Teplicích při hodnocení skutkového stavu nepostupoval v souladu s požadavkem řádného určení všech znaků skutkové podstaty daného trestného činu a učinil tak nesprávné právní posouzení u skutku uvedeného ve výroku o vině, pokud u obviněných dovodil naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to pouze z důvodu časové (a místní) souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí.
20. Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podaná stížnost pro porušení zákona je důvodná, když zákon byl porušen v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obou obviněných.
21. Z těchto důvodů Nejvyšší soud po přezkumu napadeného rozsudku i předcházejícího řízení podle §267 odst. 3 tr. ř. vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř. porušení zákona, ke kterému došlo v neprospěch obviněných v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek, a taktéž zrušil též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Teplicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V novém řízení se Okresní soud v Teplicích opětovně bude zabývat naplněním znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, tj. věcnou souvislostí tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí.
22. Nejvyšší soud závěrem připomíná, že podle §270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud. Současně je třeba zdůraznit, že stížnost byla podána ve prospěch obviněných, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně v jejich neprospěch.
23. Podle §275 odst. 3 tr. ř. platí, že vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Takový postup v dané věci nepřicházel v úvahu, neboť dotazem na Centrální evidenci vězněných osob bylo zjištěno, že obviněný K. nyní vykonává trest odnětí svobody uložený mu rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 16. 12. 2021, sp. zn. 3 T 79/2021. Proto rozhodování o vazbě tohoto obviněného v dané věci nepřicházelo v úvahu, neboť obviněný v současné době nevykonává trest z rozsudku, který byl na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona zrušen.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 10. 2023
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu