ECLI:CZ:NS:2023:5.TDO.1037.2023.1
sp. zn. 5 Tdo 1037/2023- 1077
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 11. 2023 o dovolání, které podal obviněný Petr Mašek , nar. 6. 8. 1990 v Jindřichově Hradci, trvale bytem Krátká 1253, Třeboň, proti usnesení Krajského soudu Českých Budějovicích ze dne 14. 6. 2023, sp. zn. 3 To 62/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Českých Budějovicích pod sp. zn. 2 T 146/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Petra Maška odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Obviněný Petr Mašek byl rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 11. 2022, sp. zn. 2 T 146/2021, uznán vinným pod bodem 1) přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), spáchaném ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, pod body 2), 3), 4) a 5) přečinem poškození věřitele podle §222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a pod bodem 6) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Za to byl obviněnému podle §337 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, prokury a jiné odpovědné osoby mající vliv na činnost obchodních společností a družstev v trvání 3 let. Poškození J. K., V. S., J. V. a společnost Účto4you, s. r. o., IČ: 08207518, byli podle §229 odst. 1 tr. ř. se svým nárokem na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Odvolání obviněného Petra Maška a poškozených V. S. a J. V. proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně Krajský soud v Českých Budějovicích podle §256 tr. ř. zamítl.
3. Skutky, jimiž byl obviněný uznán vinným, jsou podrobně popsány v rozsudku soudu prvního stupně a jsou účastníkům řízení dostatečně známy.
II. Dovolání obviněného
4. Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal obviněný Petr Mašek prostřednictvím své obhájkyně dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle obviněného jsou rozhodná skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů ve vztahu ke spáchání přečinů zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 3 tr. zákoníku a poškození věřitele podle §222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, navíc nebyly nedůvodně provedeny pro rozhodnutí navrhované podstatné důkazy.
5. Obviněný zcela ve shodě se svojí dosavadní obhajobou uvedl, že poté co zjistil, že obchodní společnosti RealFin Development, s. r. o., nebude schopna plnit své závazky, začal situaci řešit, nalezl webové stránky www.likvidacesro.cz , které působily věrohodně, proto vyplnil na nich uvedený formulář. Následně byl kontaktován P. F., zástupcem této společnosti, zabývající se odkupem a likvidací předlužených společností. Byly mu poskytnuty podklady související s převodem obchodních podílů a změnou jednatele a byl informován, že nový jednatel bude řešit dluhy obchodní společnosti. Věřitelé společnosti jej poté již nekontaktovali, což jej utvrdilo v přesvědčení, že s nimi nový jednatel řeší uspokojení jejich pohledávek. Byl přesvědčen, že oslovil existující společnost, která situaci vyřeší. Za této situace nemůže podle obviněného jeho postup svědčit o jakémkoliv jeho nekalém úmyslu. Předpokládal, že účetnictví obchodní společnosti bude nadále vedeno, neboť nový jednatel po něm požadoval příslušné účetní dokumenty. Krajský soud podle názoru obviněného nijak nevysvětlil, proč by trávil čas vyhotovováním protokolu o předání účetnictví, pokud by jeho úmysl směřoval ke znemožnění dalšího vedení účetnictví. Pouhá skutečnost, že se osobně nesetkal s osobou, na kterou měla být společnost převedena, ještě neprokazuje jeho úmysl dopustit se trestného činu, neboť mu byly předloženy dokumenty s úředně ověřeným podpisem nového jednatele Jaromíra Šulce, a proto o jeho existenci neměl pochyb.
6. Soudy obou stupňů dovodily závěr o jeho úmyslném zavinění ve vztahu k přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 3 tr. zákoníku a k přečinu poškození věřitele podle §222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku i ze skutečnosti, že si nezjistil o osobě P. F. ani Jaromíra Šulce žádné bližší informace. Takovéto na něj kladené požadavky jdou však podle názoru obviněného nad rámec toho, co po něm bylo možné v dané situaci požadovat v rámci obecné obezřetnosti. Podle obviněného rovněž odvolací soud zcela pominul nebo bagatelizoval jím předkládané důkazy (např. protokol o předání účetnictví, e-mailovou komunikaci se vzory dokumentů, existenci internetových stránek apod.). Přitom je běžné, že v obchodněprávních vztazích jednají za osoby jejich zástupci, a jelikož měl za prokázané, že Jaromír Šulc je existující osobou a s P. F. osobně jednal několik týdnů, nenapadlo jej se nad tím nijak pozastavovat. Soudy obou stupňů rovněž při svých úvahách zcela opomenuly, že P. F. za obviněným kvůli předání dokumentace a podpisu smluv souvisejících s převodem společnosti několikrát přijel, zasílal mu vzory dokumentů, byly mu předány smlouvy s úředně ověřenými podpisy. Obviněnému se proto jeho jednání jevilo zcela věrohodné. Skutečnost, že „odkláněl“ finanční prostředky na účet svého bratra podle obviněného ještě neprokazuje, že se dopustil jednání, kterým měl naplnit skutkové podstaty přečinů podle §254 odst. 1 alinea 3 a §222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
7. Podle přesvědčení obviněného soudy nižších stupňů rovněž opomenuly i důkazy vztahující se k jeho jednání, které bylo kvalifikováno jako přečin poškození věřitele podle §222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Odvolací soud v odůvodnění svého usnesení uvedl, že si obviněný musel být vědom, že použitím majetku společnosti k hrazení svých osobních závazků zmenšuje majetek společnosti, a tedy maří byť i jen částečně uspokojení pohledávek svých věřitelů. V této souvislosti však opomenul svědeckou výpověď účetního D. H., podle něhož osoby ve statutárních orgánech a společníci v malých společnostech s ručením omezeným často nerozlišují finanční prostředky své a obchodní společnosti. Podle tohoto svědka rovněž obviněný vložil do společnosti částku v řádech statisíců, avšak měsíčně si vyplácel pouze necelé 4 000 Kč. Odvolací soud se také nijak nevypořádal s tvrzením obviněného, že měl za to, že si pouze vrací finanční prostředky, které s otcem do obchodní společnosti vložili, přitom spoléhal na sdělení P. F., že závazky obchodní společnosti vyřeší s věřiteli nový jednatel.
8. Obviněný rovněž zpochybnil závěr odvolacího soudu, že subjekty, s nimiž při převodu společnosti jednal, neprojevily žádný zájem o zbývající movitý majetek obchodní společnosti, o jednoznačné určení závazků či o její případné pohledávky, což svědčí o tom, že šlo ze strany obviněného o ryze formální převod motivovaný snahou zbavit se odpovědnosti jednatele. Při tomto konstatování však krajský soud podle obviněného nebral v potaz, že předal účetnictví společnosti a z účetních podkladů byl zřejmý rozsah majetku a závazků obchodní společnosti, a nabyvatel si mohl majetek dožádat a kontaktovat jej ohledně stavu společnosti. Nemůže jít k tíži obviněného, že tak nabyvatel neučinil. Obviněný rovněž zdůraznil, že většinu movitého majetku obchodní společnosti předal svým spolupracovníkům.
9. Na základě výše uvedeného je obviněný přesvědčen, že zásadní skutková zjištění v rozhodnutích soudů nižších stupňů zcela chybí, a to vzhledem k absenci příslušných procesně účinných důkazů, popř. zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, naopak jsou zřetelným opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. Krajský soud se vůbec nezabýval důkazy a argumenty obviněného, které předložil v rámci své obhajoby, že nejednal úmyslně ve smyslu skutkových podstat obou přečinů, jimiž byl uznán vinným, naopak odvolací soud tyto předložené důkazy účelově využil k podpoře svého závěru, že jednal minimálně v úmyslu nepřímém. Odvolací soud ani soud prvního stupně neměly podle přesvědčení obviněného pro svá skutková zjištění oporu v provedených důkazech, učiněná skutková zjištění těchto soudů jsou s obsahem provedených důkazů v extrémním rozporu, čímž došlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces.
10. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně v bodech 1) až 5) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, dále v celém výroku o trestu i výroku o náhradě škody, a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
III. Vyjádření k dovolání
11. K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství.
12. Podle státního zástupce obviněného usvědčují provedené důkazy, skutková zjištění soudů nižších stupňů logicky vyplývají z důkazů provedených v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a vyhodnocených podle §2 odst. 6 tr. ř., přičemž nedošlo k jakékoli deformaci těchto důkazů.
13. Nad rámec námitek obviněného k uplatněnému dovolacímu důvodu státní zástupce vytkl soudu prvního stupně, že ve skutkové větě svého rozsudku uvedl alternativní závěr o naplnění znaků trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 3, pokud uvedl, že obviněný „zatajil účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady, a ohrozil tak majetková práva jiného nebo včasné a řádné vyměření daně.“ V právní větě totiž měl soud prvního stupně zvolit pouze tu alternativu, která je spatřována ve skutku, pokud obviněný naplnil více alternativ, měly být uvedeny všechny z nich, avšak měla být použita spojka „a“, nikoliv „nebo“. Ačkoliv je postup soudu prvního stupně formálně nesprávný, nemá tato skutečnost vliv na zákonnost a důvodnost závěrů o trestní odpovědnosti obviněného za uvedený přečin. Soud prvního stupně rovněž použil nevhodně v tzv. skutkové větě výroku o vině dovětek „a ohrozí tak majetková práva jiného“, neboť v popisu skutku nepostačuje uvést právní pojmy uvedené v příslušné skutkové podstatě, ale je nutné tyto pojmy skutkově konkretizovat. Navzdory tomuto nedostatku však nevznikly důvodné pochybnosti o tom, že obviněný Petr Mašek naplnil i uvedený znak skutkové podstaty přečinu podle §254 odst. 1 alinea 3 tr. zákoníku.
14. Státní zástupce nepřisvědčil ani námitce obviněného, že soudy nižších stupňů opomněly některé důkazy, neboť provedly všechny dostupné důkazy. Soud prvního stupně neprovedl navrhovaný výslech svědků P. F., M. K. a Milana Maška z důvodu jejich procesního postoje k věci, který tito svědci projevili v průběhu dosavadního řízení. Pokud jde o další namítané neprovedené důkazy, z protokolů o hlavním líčení vyplývá, že soud prvního stupně provedl výslech svědka D. H. i potřebné listinné důkazy, které mohly k objasnění věci přispět, a v odůvodnění rozsudku se s nimi vypořádal. V tomto směru tedy nedošlo k opomenutí pro rozhodnutí významných důkazů.
15. Podle státního zástupce nedošlo ani ke zjevnému rozporu mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, ani tato skutková zjištění nebyla založena na procesně nepoužitelných důkazech, rovněž nedošlo ani k opomenutí důkazů, které by měly význam pro právní posouzení skutků. Na zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními přitom nelze usuzovat jen z toho, že se soudy přiklonily k verzi skutkového děje obsaženého v obžalobě. Postupem soudů nižších stupňů tak nemohlo dojít k namítanému porušení práva obviněného na spravedlivý proces.
16. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
17. Nejvyšší soud shledal, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu.
18. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání nelze podat z jakéhokoli důvodu, ale výhradně na základě některého z taxativně vymezených důvodů v §265b odst. l písm. a) až m) tr. ř., resp. v §265b odst. 2 tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl v dovolání označen, ale je třeba, aby konkrétní námitky dovolatele takovému důvodu svým obsahem odpovídaly. V opačném případě, tj. pokud obsahem dovolání je pouze formální odkaz na některý z vyjmenovaných dovolacích důvodů, aniž by bylo možné podřadit uplatněné výhrady takovému důvodu či důvodům, Nejvyšší soud dovolání zpravidla odmítne podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002, uveřejněné pod T 420 ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha; usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. II. ÚS 68/11).
19. Obviněný opřel své dovolání o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolání z tohoto důvodu je možné podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
b) K námitkám obviněného
20. Obviněný ve svém dovolání namítal, že se soudy nižších stupňů dostatečně nevypořádaly s jeho obhajobou a že skutková zjištění, k nimž dospěly, nemají oporu v provedených důkazech, že jsou s nimi v extrémním rozporu, čímž došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Námitky uplatněné obviněným však představují pouhou polemiku se skutkovými zjištěními soudů, neboť obviněný pouze vytýká způsob, jímž tyto soudy hodnotily provedené důkazy.
21. Soudy obou stupňů přitom vysvětlily, na základě jakých důkazů dospěly k závěru o vině obviněného. Je to naopak obviněný, kdo hodnotí důkazy selektivně ve svůj prospěch a předkládá vlastní verzi skutkového stavu, která ovšem nevyplývá z provedeného dokazování. Pokud soudy hodnotily provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů. Pokud obviněný vznáší námitku, že soudy hodnotily důkazy selektivním způsobem v jeho neprospěch, nelze tuto pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit. Předmětná námitka svým obsahem směřuje výlučně do skutkových zjištění, a tedy potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Pouhé odlišné hodnocení obviněného tedy ani v případě, že by bylo konkretizováno vznesenými námitkami, nepostačuje pro závěr o pochybení soudů při hodnocení provedených důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 3 Tdo 461/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 3 Tdo 892/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 3 Tdo 563/2017).
22. Nejvyšší soud neshledal ani zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními. O zjevný rozpor se ve smyslu jeho výkladu jedná v případě, že by bylo možno důvodně učinit závěr, že skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s provedenými důkazy, tedy že tato skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, popřípadě jsou přímo opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě tato zjištění byla učiněna apod. Zjevný nesoulad je tak dán v případě očividného nesouladu skutkových a právních závěrů s provedenými důkazy, tedy tehdy, pokud skutek, který se stal předmětem právního posouzení, nebyl zjištěn způsobem slučitelným s právem obviněného na spravedlivý proces (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. 6 Tdo 164/2014). Soudy nižších stupňů se však věcí řádně zabývaly, provedly v potřebném rozsahu dostatečné dokazování, předložené důkazy pouze vyhodnotily odlišně od představy obviněného.
23. Přitom obhajoba obviněného, že nemohl jednat v úmyslu nepřímém, neboť důvodně spoléhal na to, že subjekt, kterému převáděl obchodní podíly a předával účetnictví, bude nadále podnikat, byla provedeným dokazováním bezezbytku vyvrácena. Soudy obou stupňů správně poukázaly na systematičnost jednání obviněného, který si nejprve zařídil výhradní dispozici s účtem, který formálně patřil jeho bratrovi, nechával si na tento účet posílat finanční prostředky, aby nebyly postižitelné exekucí, nebo které chtěl zatajit. Rovněž finanční prostředky obchodní společnosti RealFin Development, s. r. o., používal obviněný k hrazení svých soukromých závazků a před prodejem obchodního podílu vyvedl ze společnosti veškerý majetek. Pokud obviněný hradil z majetku obchodní společnosti své soukromé závazky, musel si být vědom, že tímto zmenšuje její majetek, který se sníží bez adekvátní protihodnoty, a tedy musel být srozuměn, že z tohoto majetku již nebude možné uspokojit pohledávky věřitelů obchodní společnosti RealFin Development, s. r. o. Jednal tedy minimálně v nepřímém úmyslu. Z provedeného dokazování rovněž vyplynulo, že při prodeji obchodního podílu nezískal žádné finanční prostředky on jako prodávající, ale naopak on sám zaplatil Jaromíru Šulcovi za to, že tento obchodní podíl převezme, z čehož soudy nižších stupňů dovodily, že fakticky platil právě za formální dohody o převodu s úředně ověřeným podpisem Jaromíra Šulce. Ve spojení se skutečností, že se obviněný nezajímal, komu obchodní podíl vlastně převádí a komu předává veškeré účetnictví, soudy obou stupňů správně dospěly k závěru, že byl srozuměn s tím, že nový jednatel nebude pokračovat v podnikání, nebude řádně vést účetnictví ani hradit závazky věřitelům ani řádně a včas zpracovávat daňová přiznání, a to i vzhledem ke skutečnosti, že obchodní společnost již byla zcela bez jakéhokoliv majetku. Skutkový děj byl tedy logicky dovozen z provedeného dokazování a v souladu s principy formální logiky.
24. Vzhledem k výše uvedenému soudy obou stupňů zcela správně dospěly k závěru o úmyslném zavinění obviněného ve vztahu k oběma trestným činům, jimiž byl uznán vinným a rovněž zvolily správnou právní kvalifikaci, když obviněného uznaly vinným přečinem poškození věřitele podle §222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť aktivně jednal jako jeden z jednatelů jménem obchodní společnosti RealFin Development, s. r. o., a přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 3 tr. zákoníku. V této souvislosti lze přisvědčit námitce státního zástupce, že soud prvního stupně chybně ve výroku o vině uvedl alternativy jednání naplňujícího skutkovou podstatu tohoto trestného činu se spojkou „nebo“, ačkoliv bylo na místě užití spojky „a“. Avšak jak uvedl již státní zástupce, jedná se o formální chybu, která nemá vliv na zákonnost a důvodnost závěrů o trestní odpovědnosti obviněného, o níž není pochyb. Ostatně sám obviněný tuto námitku ve svém dovolání ani neuplatnil.
V. Závěrečné shrnutí
25. Lze tak uzavřít, že výhrady, které obviněný podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vůbec nebyly způsobilé zvolený důvod dovolání naplnit a obsahově mu neodpovídaly. Obviněný v zásadě jen vytýkal odvolacímu soudu, že akceptoval závěry soudu prvního stupně a odmítl jím uplatněnou obhajobu. Nejvyšší soud proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. Tímto způsobem mohl Nejvyšší soud rozhodnout v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. 11. 2023
JUDr. Bohuslav Horký
předseda senátu