ECLI:CZ:NS:2023:5.TDO.1097.2022.1
sp. zn. 5 Tdo 1097/2022- 17747
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 10. 2023 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněných 1. Petra Mynáře, nar. 16. 8. 1972, 2. Zdeňka Hypši, nar. 13. 5. 1971, 3. J. T. 4. I. K. a 5. právnické osoby – obchodní společnosti Wassa, s. r. o., IČO: 27317421, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. 12 To 13/2021, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 T 7/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 9. 2020, sp. zn. 9 T 7/2019, byli obvinění Petr Mynář, Zdeněk Hypša, J. T. a právnická osoba – obchodní společnost Wassa, s. r. o. (dále ve zkratce jen „Wassa“), uznáni vinnými jednak zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), a to konkrétně ve znění účinném do 30. 6. 2016, jednak zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku a jednak zločinem dotačního podvodu podle §212 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, a obviněná I. K . jednak zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku a jednak zločinem dotačního podvodu podle §212 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku. Uvedených trestných činů se obvinění dopustili rozsáhlou a zevrubně popsanou činností na str. 1 až 59 písemného vyhotovení rozsudku soudu prvního stupně, na nějž lze plně odkázat.
2. Za tyto trestné činy byl obviněnému Petru Mynářovi uložen podle §260 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 6 roků a 6 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, dále i peněžitý trest (v celkové výměře 200 000 Kč) s náhradním trestem odnětí svobody v trvání 1 roku, a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní korporace na dobu 5 let. Obviněnému Zdeňku Hypšovi byl uložen podle §260 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku a §58 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 roků, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let, dále mu byl uložen peněžitý trest v celkové výměře 400 000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody v trvání 2 let. V případě obviněného J. T. bylo podle §44 tr. zákoníku upuštěno od uložení souhrnného trestu ve vztahu k rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. 7 T 7/2015, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 5. 2020, sp. zn. 5 To 2/2020. Obviněné I. K. byl podle §260 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku a §58 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. Konečně obviněné právnické osobě – obchodní společnosti Wassa byl uložen peněžitý trest v celkové výměře 2 000 000 Kč a trest zákazu přijímání dotací a subvencí na dobu 4 let. Uvedeným rozsudkem byla všem obviněným podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozenému Ministerstvu průmyslu a obchodu České republiky na náhradu škody částku ve výši 56 129 436 Kč.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění Petr Mynář a právnická osoba Wassa, s. r. o., odvolání, o nichž rozhodl Vrchní soud v Praze svým rozsudkem ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. 12 To 13/2021, tak, že se podle §258 odst. 1 písm. d), e) odst. 2 tr. ř. z podnětu obou odvolatelů napadený rozsudek zrušuje ve výrokové části pod bodem II., v celém výroku o trestu a náhradě škody jak ohledně těchto obviněných, tak i podle §261 tr. ř. ohledně spoluobviněných Zdeňka Hypši, J. T. a I. K. podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. Podle §259 odst. 3 tr. ř. současně odvolací soud nově rozhodl tak, že uznal všechny obviněné vinnými označeným skutkem (původně popsaným pod bodem II.A1. až C.8.), v němž spatřoval zvlášť závažný zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, odst. 5 tr. zákoníku. V podrobnostech lze odkázat na výrok rozsudku odvolacího soudu na str. 1 až 13.
4. Obviněnému Petru Mynářovi za všechny trestné činy uložil podle §240 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 a §58 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody ve výměře 3 let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let, dále mu uložil peněžitý trest v celkové výměře 200 000 Kč a také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní korporace na dobu 5 let. Obviněnému Zdeňku Hypšovi uložil podle §240 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku a §58 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody ve výměře 3 let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let, dále mu uložil peněžitý trest v celkové výměře 400 000 Kč. V případě obviněného J. T. rozhodl shodně jako soud prvního stupně o upuštění od uložení souhrnného trestu podle §44 tr. zákoníku. Obviněné I. K. byl podle §260 odst. 5 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let. Obviněné právnické osobě – obchodní společnosti Wassa byl uložen úhrnný peněžitý trest v celkové výměře 1 000 000 Kč a trest zákazu přijímání dotací a subvencí na dobu 2 let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. odvolací soud uložil všem obviněným povinnost zaplatit společně a nerozdílně poškozenému Ministerstvu průmyslu a obchodu České republiky, na náhradu škody částku ve výši 56 129 436 Kč.
5. Jak již bylo uvedeno, obvinění se uvedených trestných činů dopustili rozsáhlou činností zevrubně popsanou v rozsudcích soudů nižších stupňů, na něž je možno plně odkázat. Jen velmi zjednodušeně lze uvést, že se obvinění Petr Mynář jako jednatel a společník obviněné obchodní společnosti Wassa a Zdeněk Hypša jako její společník a zaměstnanec (vedoucí výroby) společně domluvili na trestné činnosti spočívající v páchání dotačních podvodů, poškození finančních zájmů Evropské unie a též daňových podvodů, blíže rozepsaným jednáním v letech 2014 až 2016. Přitom kromě vlastní činnosti organizovali, řídili a úkolovali další osoby podílející se na jeho páchání, ať již z okruhu obviněných spolupachatelů, či tzv. třetích osob, kterým nebyly rozhodné skutečnosti známy. Jednalo se o zaměstnance obviněné obchodní společnosti Wassa na pozicích administrativních pracovníků a osoby nastrčené do postavení statutárních orgánů tzv. spřízněných společností, jejichž postavení odpovídalo tzv. bílým koňům. Sami obvinění se na páchání trestného jednání aktivně účastnili tím, že vystavovali či určovali obsah dokumentů (daňových dokladů, daňových přiznání apod.) vystavovaných podle jejich instrukcí dalšími obviněnými spolupachateli, či tzv. třetími osobami, jimž rozhodné skutečnosti známy nebyly. Na jejich podkladě pak byly neoprávněně nárokovány odpočty daně z přidané hodnoty tzv. na vstupu. Celkem tak za zdaňovací období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2015 (vyjma zdaňovacího období měsíce července 2015) zahrnutím uvedených plnění do daňových přiznání v uvedených zdaňovacích obdobích, jak bylo podrobně rozvedeno v bodech I. 1. – 23. výroku rozsudku soudu prvního stupně, společným jednáním obviněných Petra Mynáře, Zdeňka Hypši, tedy i jednáním obviněné právnické osoby – obchodní společnosti Wassa, jakož i obviněného J. T., došlo k tomu, že obviněná obchodní společnost Wassa jako daňový subjekt zkrátila svou daňovou povinnost celkem o 18 367 164,53 Kč a zároveň vylákala výhodu na DPH v celkové výši 37 287 372,52 Kč. Tímto jednáním způsobila poškozené České republice škodu v celkové výši 55 654 537,05 Kč. Pod bodem II. (zjednodušeně uvedeno) všichni shora označení obvinění (včetně I. K.) docílili neoprávněného navýšení čerpaných dotačních prostředků, neodpovídajícího vynaloženým nákladům na pořízení předmětných technologií, čímž ku prospěchu obviněné právnické osoby – obchodní společnosti Wassa, jako dotačního příjemce, neoprávněně, na podkladě obsahu dokladů s nepravdivým obsahem, v souvislosti s čerpáním dotací k realizaci 3 předmětných dotačních projektů, vylákali od poskytovatele dotace Evropského fondu pro regionální rozvoj zastoupeného ve vztahu k poskytované dotaci Ministerstvem průmyslu a obchodu České republiky finanční prostředky v celkové výši 56 129 436 Kč.
II. Dovolání nejvyššího státního zástupce a replika obviněných
6. Nejvyšší státní zástupce podal proti uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze dovolání v neprospěch obviněných Petra Mynáře, Zdeňka Hypši, J. T., I. K. a právnické osoby – obchodní společnosti Wassa z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku a jinému nesprávnému hmotněprávnímu posouzení ohledně čerpání dotací všech obviněných, v případě obviněného Petra Mynáře rovněž z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., neboť obviněnému byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
7. Nejvyšší státní zástupce nejprve zrekapituloval dosavadní průběh řízení. Poté vznesl zásadní připomínku proti právnímu posouzení skutku pod bodem II. jako pouhého zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, 5 tr. zákoníku, ač správná právní kvalifikace měla být taková, kterou užil soud prvního stupně, tj. tento skutek měl být posouzen jako uvedený trestný čin v jednočinném souběhu se zločinem dotačního podvodu podle §212 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku. Dovolatel se změnou právní kvalifikace učiněnou odvolacím soudem nesouhlasí. Nejvyšší státní zástupce připomněl, že v předmětné trestní věci byly posuzovány celkem 3 projekty modernizace strojového vybavení obviněné právnické osoby – obchodní společnosti Wassa, na které byly čerpány dotace, a to ze 100 % z prostředků Evropské unie, tudíž majetková účast České republiky byla nulová. Podle názoru nejvyššího státního zástupce ale i přesto měl být tento skutek posouzen nejen jako zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, 5 tr. zákoníku, ale i jako zločin dotačního podvodu podle §212 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku, spáchaný s ním v jednočinném souběhu, neboť takový jednočinný souběh není vyloučen, a to ani v případě, že veškeré dotační prostředky pochází z rozpočtů Evropské unie. V tomto směru odmítl interpretaci stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2018 sp. zn. Tpjn 300/2017, publikovaného pod č. 1/2018 Sb. rozh. tr., jak ji učinil odvolací soud. Uvedené stanovisko souběh obecně připouští. K tomu dovolatel dále rozvedl své argumenty pro vystižení takového jednání souběhem obou zmíněných trestných činů. Zásadně má být jednání posouzeno podle všech v úvahu přicházejících ustanovení, není-li mezi nimi vztah, který by to vylučoval. K tomu odkázal i na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 19. 12. 2012 sp. zn. III. ÚS 666/09.
8. Dále nejvyšší státní zástupce vytkl odvolacímu soudu, že při potrestání obviněného Petra Mynáře nesprávně použil ustanovení §58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby. Pro takový postup podle jeho přesvědčení nebyly dány v tomto případě zákonné podmínky, takový postup nemůže být odůvodněn běžnými polehčujícími okolnostmi jako je doznání, lítost apod. Své úvahy k tomu dále zevrubně rozvedl, na jeho dovolání lze v tomto směru plně odkázat.
9. Nejvyšší státní zástupce na závěr svého dovolání shrnul, že napadený rozsudek odvolacího soudu ve výroku o vině spočívá ve vztahu ke všem obviněným na nesprávném právním posouzení skutku, a to ohledně jednání týkajícího se čerpání dotací příjemcem právnickou osobou – obchodní společností Wassa, a ve výroku o trestu v případě obviněného Petra Mynáře byl nedůvodně uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Své rozhodnutí tak odvolací soud zatížil vadami ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. h) a i) tr. ř.
10. Proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující a přikázal odvolacímu soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
11. Dovolání nejvyššího státního zástupce bylo zasláno obviněným k vyjádření. Tohoto práva využil obviněný Petr Mynář , který se k němu vyjádřil prostřednictvím svého obhájce. Obviněný přisvědčil názoru dovolatele, že v případě trestných činů poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 tr. zákoníku a dotačního podvodu podle §212 odst. 1 tr. zákoníku jde o případ tzv. interference a že nejde o klasický případ speciality, když užití obecné normy je vyloučeno v případech užití normy zvláštní. Odmítl však kritiku dovolatele vůči odvolacímu soudu jako nedůvodnou a neztotožnil se ani s výkladem zmíněného stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu, jak jej učinil dovolatel. Podle názoru obviněného stanovisko sice výslovně nevylučuje souběh shora uvedených trestných činů, avšak zároveň zejména z jeho bodů 13. až 18. lze usuzovat, že tento souběh může být za určitých okolností vyloučen z důvodu speciality. V tomto konkrétním případě odvolací soud vycházel z toho, že poskytnutá dotace byla v celém rozsahu pokryta finančními prostředky pocházejících z fondu Evropské unie, a proto obviněný souhlasil s argumentací odvolacího soudu v bodě 55. na str. 40 odůvodnění jeho rozsudku, že správně je užít toliko ustanovení §260 tr. zákoníku. U obou zmiňovaných trestných činů jde o tentýž objekt, jde o postižení útoků směřujících výhradně do majetkových zájmů Evropské unie, proto obstojí argument, že je dán mezi oběma trestnými činy vztah lex specialis derogat legi generali . Ze stejných důvodů lze pak podpůrně uvažovat též o vztahu subsidiarity mezi těmito ustanoveními. K tomu odkázal i na některá rozhodnutí. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. pak obviněný uvedl, že postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku byl odvolacím soudem odůvodněn náležitě a správně, zejména pak vzhledem k době, která uběhla od spáchání trestné činnosti a délce řízení, v tomto směru lze zcela odkázat na jeho závěry v bodech 70. až 73. odůvodnění jeho rozsudku. Za zásadní považoval rovněž část odůvodnění odvolacího soudu, kde bylo poukazováno na zjevnou nespravedlnost původního trestu uloženého obviněnému v porovnání s tresty uloženými ostatním obviněným. Tento argument má ústavněprávní rámec vycházející z obecného principu rovnosti před zákonem podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod, resp. zákazu rozdílného zacházení. Odvolací soud proto správně napravil porušení této zásady ze strany soudu prvního stupně (státní zástupce se ohledně jiných neodvolal). Své úvahy k tomu dále doplnil. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl podané dovolání nejvyššího státního zástupce podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
12. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.
13. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů v §265b odst. l písm. a) až m) tr. ř., resp. v §265b odst. 2 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly.
14. Nejvyšší státní zástupce uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ohledně všech obviněných a ve vztahu k obviněnému Petru Mynářovi i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Obecně lze uvést, že dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Tento dovolací důvod je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky. Tento dovolací důvod ovšem nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od názoru dovolatele. Dovolání s poukazem na citovaný důvod nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek a je tudíž určeno k nápravě pouze závažných právních vad pravomocných rozhodnutí.
15. Podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl uznán vinným. Dovolatel v tomto směru uplatnil alternativu druhou (tj. uložení trestu mimo jeho zákonnou výměru).
b) K námitkám nejvyššího státního zástupce
16. Nejvyšší státní zástupce předně vytýkal rozsudku odvolacího soudu nesprávné právní posouzení skutku uváděného v tomto trestním řízení původně pod bodem II., a to v obžalobě i výroku rozsudku soudu prvního stupně, jehož se týkal výrok o vině uvedený v rozsudku soudu druhého stupně. Podle dovolatele tento skutek posoudil soud prvního stupně správně, nebyl tak důvod pro zásah odvolacího soudu, který naopak změnou právní kvalifikace zatížil své rozhodnutí vytýkanou vadou nesprávného právního posouzení skutku, když nedůvodně toto jednání neposoudil též jako trestný čin podle §212 tr. zákoníku (ale jen podle §260 tr. zákoníku).
17. V tomto směru je možno dát dovolateli za pravdu, interpretace stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2018, sp. zn. Tpjn 300/2017, uveřejněného pod č. 1/2018 Sb. rozh. tr., užitá odvolacím soudem je nesprávná, naopak jej správně aplikoval soud prvního stupně i dovolatel. Právní věta tohoto stanoviska zní: „Jednočinný souběh trestných činů dotačního podvodu podle §212 tr. zákoníku a poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 tr. zákoníku je možný. Je-li při naplnění znaků obou těchto trestných činů skutek spáchán zčásti ke škodě Evropské unie a zčásti ke škodě jiného subjektu (zpravidla České republiky nebo územního samosprávného celku), je třeba pachateli klást za vinu v rámci ustanovení §212 tr. zákoníku celou způsobenou škodu (tj. součet obou dílčích částek), zatímco v rámci ustanovení §260 tr. zákoníku jen její dílčí část způsobenou ve vztahu k finančním prostředkům Evropské unie.“ Je zřejmé, že tímto stanoviskem byl sjednocen do té doby v judikatuře rozporný právní názor na možnost (či nemožnost) souběhu obou označených trestných činů (viz úvodní část stanoviska), a to tak, že jednočinný souběh možný je. Dále se ve stanovisku řeší, jaký rozsah škody lze vytýkat v rámci obou ustanovení (pokud byly dotační prostředky zčásti čerpány z rozpočtů Evropské unie a zčásti od jiných subjektů – územních samosprávných celků nebo České republiky), a to s tím výsledkem, že v rámci §212 tr. zákoníku má být pachateli vytýkána celá škoda, v rámci §260 tr. zákoníku pak jen škoda způsobená rozpočtům Evropské unie. Z toho lze jednoznačně dovodit, že i v rámci §212 tr. zákoníku má být pachateli dotačního podvodu vytýkána celá škoda způsobená Evropské unii. Jsou-li pak jedním jednáním naplněny znaky obou dvou trestných činů, tj. podle §212 i §260 tr. zákoníku, má být užito obou těchto ustanovení, jak vyplývá z obecných uznávaných zásad i zmíněného stanoviska, neboť tyto trestné činy nejsou ve vzájemném vylučovacím poměru (speciality ani subsidiarity).
18. Jakkoliv tedy v tomto směru lze dát dovolateli za pravdu, neshledal Nejvyšší soud jen ze zmíněných důvodů potřebu kasačním způsobem zasáhnout do pravomocného rozhodnutí odvolacího soudu, protože vytýkaná vada jeho rozhodnutí není natolik závažná, že by takového zásahu do nastolených poměrů bylo třeba. Zmíněná změna právní kvalifikace by neměla jinak žádný zásadní právní význam pro posouzení dané věci. Je třeba si uvědomit, že obviněný by byl beztak postihován podle stejného ustanovení, jaké bylo užito odvolacím soudem, resp. že nově se nabízející ustanovení obsahuje zcela shodnou trestní sazbu trestu odnětí svobody (v rozpětí 5-10 let), jak vyplývá z porovnání §212 odst. 6 tr. zákoníku a §260 odst. 5 tr. zákoníku (jde tak o typově zcela stejně závažné delikty). Význam uvedení i dalšího trestného činu v rámci jednočinného souběhu to může mít z hlediska využití obecně přitěžující okolnosti spáchání více trestných činů ve smyslu §42 písm. n) tr. zákoníku, která ovšem s ohledem na další trestný čin obviněného (podle §240 tr. zákoníku) byla beztak využita. Navíc ale v daném případě kombinace trestných činů podle §212 a §260 tr. zákoníku, zvláště je-li v rámci obou vytýkána zcela identická (tatáž) škoda (jako v tomto případě škoda způsobená na rozpočtech Evropské unie) je význam zmíněné obecně přitěžující okolnosti podstatně devalvován (povinnost posoudit takový skutek jako dva a nikoli jeden trestný čin jde totiž spíše na vrub zákonodárci a jisté nedokonalosti legislativně-technického vyjádření příslušných norem, konkrétní závažnost činu tím vlastně nijak významně zvyšována není). Protože zároveň nejde o otázku po právní stránce zásadního významu, neboť ji již dříve vyřešil Nejvyšší soud ve svém stanovisku (uvedeném výše), a zároveň projednání dovolání nemůže ze zmíněných důvodů zásadně ovlivnit postavení obviněného, bylo možno i přes uznání správnosti námitky dovolatele jeho dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. (a to i s ohledem na to, že druhá dovolatelova výhrada proti postupu soudu druhého stupně nebyla uznána za opodstatněnou, jak bude níže rozvedeno).
19. Druhou námitku dovolatelem podřazenou pod §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. a spočívající v jeho nesouhlasu s mimořádným snížením trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku u obviněného Petra Mynáře Nejvyšší soud považuje za zjevně neopodstatněnou (jakkoliv formálně odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu). Odvolací soud na rozdíl od Nejvyššího soudu rozhodoval ve veřejném zasedání a mohl tak i pro účely rozhodnutí o trestu obviněnému Petru Mynářovi náležitě doplnit dokazování, jímž byly zjištěny a prokázány významné skutečnosti svědčící v jeho prospěch, což pak odvolací soud také promítl do svých úvah o trestu. Odvolací soud svůj náhled na potrestání všech obviněných a Petra Mynáře zvláště v daném případě celkem zevrubně zdůvodnil a Nejvyšší soud jeho odůvodnění v tomto směru akceptoval. Připomenout je možno především nosné důvody, které vedly odvolací soud k výraznému zmírnění trestu odnětí svobody oproti soudu prvního stupně. Odvolací soud akcentoval především postoj obviněného v průběhu trestního řízení, jeho snahu po nápravě, sebereflexi při nápravě škod způsobených trestnou činností, které nahrazoval ještě před svým odsouzením jako jediný ze všech obviněných, jakož i jeho dosavadní řádný život a bezúhonnost. Nijak přitom nebagatelizoval význam rozsahu činu, způsobené škody i doby páchání trestné činnosti. Pokud se ale i státní zástupce u ostatních obviněných (zejména pak Zdeňka Hypši) smířil s mírným potrestáním podmíněným trestem odnětí svobody uloženým pod dolní hranicí zákonné trestní sazby a nebrojil proti tomu odvoláním, považoval by odvolací soud (v porovnání s nimi) za nespravedlivé, pokud by jediného poškozeného usilujícího skutečně o náhradu škody potrestal významně přísnějším několikaletým trestem odnětí svobody (změnit výrok o trestu ohledně ostatních obviněných přitom nemohl). V tom je třeba dát odvolacímu soudu i obviněnému Petru Mynářovi v jeho argumentaci ve vyjádření k dovolání za pravdu.
20. Nejvyšší soud již v minulosti konstatoval, že mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby podle §58 odst. 1 tr. zákoníku je prostředkem soudcovské individualizace trestu a projevem depenalizace v trestním zákoníku; jeho použití je třeba zvažovat nikoliv mechanicky, ale přísně individuálně ve vztahu ke konkrétnímu činu a konkrétnímu pachateli, přičemž uvedené zmírnění může být kompenzováno též uložením vedlejšího trestu (zejména majetkového, jako tomu bylo v tomto případě) – viz rozhodnutí č. 28/2020 Sb. rozh. tr. Zohlednit je namístě též zájem společnosti na efektivní náhradě škody odsouzeným. Ze zmíněných důvodů je sice (v zásadě ve shodě s dovolatelem) možno konstatovat, že postup odvolacího soudu byl vůči obviněnému Petru Mynářovi velmi vstřícný a benevolentní, nicméně má své ratio a opodstatnění s ohledem na individuální okolnosti daného případu, což odvolací soud též ve svém rozsudku náležitě odůvodnil. Nejvyšší soud v tomto směru zaujímá (podobně jako v jiných věcech – viz obě rozhodnutí publikovaná pod č. 28/2020 Sb.) zdrženlivý postoj, do citlivé otázky správného výběru druhu trestu z více možných a jeho výměry nechce zásadně zasahovat (třebaže by sám, pokud by prováděl dokazování, mohl upřednostnit jiný postup), pokud sám rozhoduje na základě spisu a nikoli po osobním slyšení obviněných, ledaže by šlo o rozhodnutí zjevně excesivní (což v daném případě nebylo). Z těchto důvodů neakceptoval námitky dovolatele proti využití postupu podle §58 odst. 1 tr. zákoníku při ukládání trestu odnětí svobody obviněnému Petru Mynářovi odvolacím soudem.
21. Nejvyšší soud proto může shrnout, že nebyly uznány za důvodné námitky týkající se užití ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku při ukládání trestu odnětí svobody obviněnému Petru Mynářovi odvolacím soudem. Naopak lze uznat za důvodné námitky dovolatele ohledně právní kvalifikace skutku uváděného v této věci původně pod bodem II. (v obžalobě a rozsudku soudu prvního stupně), ohledně něhož znovu vyslovil vinu odvolací soud, avšak skutek posoudil (nesprávně) toliko jako zvlášť závažný zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, odst. 5 tr. zákoníku a nikoli (správně) i jako zvlášť závažný zločin dotačního podvodu podle §212 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, jak namítal dovolatel. V tomto směru ale již shora Nejvyšší soud vysvětlil, že případné projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněných a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu, neboť byla již dostatečně vyřešena stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2018, sp. zn. Tpjn 300/2017, uveřejněným pod č. 1/2018 Sb. rozh. tr., které bylo jen odvolacím soudem nesprávně interpretováno.
IV. Závěrečné shrnutí
22. Vzhledem ke všem shora zmíněným důvodům Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce odmítl podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř., neboť je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněných, a otázka, která má být z podnětu jeho dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle §265i tr. ř., mohl tak učinit v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
23. Podle §265i odst. 2 tr. ř. v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšším soudem postačí jen stručně uvést důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí, proto tak Nejvyšší soud učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 10. 2023
JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph.D.
předseda senátu