ECLI:CZ:NS:2023:5.TDO.730.2023.1
sp. zn. 5 Tdo 730/2023- 2679
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 9. 2023 o dovolání, které podal obviněný Z. P. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 3. 2023, sp. zn. 1 To 36/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 8/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. P. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 24. 1. 2022, sp. zn. 46 T 8/2020, byl obviněný Z. P. uznán vinným pokusem zločinu dotačního podvodu podle §21 odst. 1 a §212 odst. 1, odst. 5 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „tr. zákoník“), a pokusem zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle §21 odst. 1 a §260 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, jichž se dopustil skutkem, který je podrobně popsaný ve výroku o vině v citovaném rozsudku, který je účastníkům řízení znám. Za pokus těchto zločinů byl obviněnému uložen podle §212 odst. 5 a §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 roků, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 5 roků. Dále byl obviněnému uložen podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku i peněžitý trest ve výměře 400 denních sazeb s výší jedné denní sazby 1 000 Kč, tedy celkem ve výměře 400 000 Kč.
2. Proti shora zmíněnému rozsudku Krajského soudu v Brně podal obviněný Z. P. a státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně odvolání, o nichž rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 2. 3. 2023, sp. zn. 1 To 36/2022, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání obviněného
3. Obviněný Z. P. podal proti tomuto usnesení odvolacího soudu prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Poslední uvedený dovolací důvod uplatnil v jeho druhé alternativě s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku, ač v předcházejícím řízení byly dány dovolací důvody uvedené právě v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
4. Podle přesvědčení obviněného rozhodnutí soudu prvního stupně vycházelo z nesprávných skutkových závěrů a je v extrémním nesouladu s výsledky dokazování, neboť došlo ke zkreslení obsahu jednotlivých důkazů včetně znaleckého posudku z oboru ekonomiky, odvětví účetnictví, jehož závěry tento soud nahradil vlastními účetními úvahami, což vedlo k vadnému právnímu posouzení jeho jednání. Odvolací soud se námitkami dovolatele zabýval jen povrchně a obecnými formulacemi zakryl pochybení soudu prvního stupně a s většinou jeho stěžejních námitek se nevypořádal. Odůvodnění usnesení odvolacího soudu svědčí o nepochopení problematiky dotačních podvodů. Obviněný nesouhlasí se závěrem, že byl zvýhodněn oproti ostatním uchazečům nedovolenou změnou návrhu smlouvy o dílo, a to možností vystavování zálohových faktur, nikoli jen dílčích faktur, přičemž původní návrh smlouvy o dílo byl zatajen poskytovateli dotace. Rovněž nesouhlasí se závěrem, že ve zjišťovacích protokolech i zúčtovací faktuře došlo k navýšení ceny stavebních prací, a to navýšením o daň z přidané hodnoty, a byla zatajena skutečná hodnota provedených stavebních prací, dále že zúčtovací faktura, kterou vystavil, byla nepravdivá, že zúčtované platby se netýkaly stavby, ale jiného plnění mezi dodavatelem a odběratelem, přičemž on jako dodavatel se vědomě účastnil navyšování cen za zboží dodávané obchodní společnosti Kalimeta, s. r. o., přes řetězec vzájemně propojených obchodních společností. V této souvislosti obviněný znovu zopakoval, že jednání, které je mu ve skutku přičítáno, bylo z pohledu dotačního podvodu vzájemně kontraproduktivní z hlediska tvrzení o navyšování cen dodaného zboží a hodnoty stavebních prací a v důsledku toho vznikající nutnosti předstírání úhrady za realizovanou stavbu. Obviněný polemizoval v této souvislosti i s tvrzením, že šlo o jednání úmyslné, motivované snahou vylákat neoprávněně dotační prostředky, a poukázal na skutečnost, že dotačně uznatelné náklady byly zastropovány, byly výrazně nižší než reálné stavební náklady. Nebyl proto podle něj žádný důvod, aby navyšovali cenu stavebních prací nebo dodávaného zboží, neboť předpokládaná cena stavby překračovala maximální částku uznatelných výdajů, z nichž byla určována dotace a dodávané zboží nebylo předmětem žádosti o proplacení výdajů. Navýšení ceny zboží nemohlo nijak výši proplacené dotace ovlivnit. Obviněný namítl, že on sám cenu za zboží nijak nenavyšoval a navýšení ceny za toto zboží nemohlo žadateli o poskytnutí dotace pomoci podvodně dotaci vylákat. Tímto postupem od něj pouze obchodní společnost Kalimeta, s. r. o., vylákala větší objem následně opožděně hrazených dodávek, které od něj jako generálního dodavatele stavby požadoval spoluobviněný Petr Liškutín. Podle přesvědčení obviněného proto nebyla naplněna ani objektivní, ani subjektivní stránka skutkové podstaty trestných činů, jimiž byl uznán vinným, přičemž k nesprávným skutkovým i právním závěrům vedlo to, že soudy nižších stupňů nepřihlédly k závěrům znaleckého posudku z oboru ekonomiky, odvětví účetnictví, který nechala obhajoba vypracovat.
5. Obviněný Z. P. ve svém dovolání uvedl, že soud prvního stupně i soud odvolací odmítly odborné závěry znaleckého posudku znaleckého ústavu Kreston A&CE Consulting, s. r. o., což podle jeho názoru těmto soudům nepříslušelo, neboť takto zasáhly do činnosti soudních znalců, a to vlastními úvahami navzdory závěrům znaleckého ústavu. Pokud měly tyto soudy o správnosti závěrů tohoto znaleckého ústavu pochybnosti, měly nechat podle obviněného vypracovat nový znalecký posudek. Přitom závěry soudů nižších stupňů byly založeny nikoli na zjištění skutečně provedených stavebních prací, ale pouze na formálním posouzení účetních podkladů a finančních operací, na jejichž základě dospěly k závěru, že z účetnictví zúčastněných subjektů a dotačního spisu vyplývá nepravdivost účetních dokladů použitých spoluobviněným Petrem Liškutínem v dotačním řízení. Dovolateli přitom bylo kladeno za vinu, že vědomě vystavil nepravdivý účetní doklad, a v této souvislosti bylo nezbytné zjistit, zda takový závěr vyplývá z jeho účetnictví a z provedených důkazů, pokud z analýzy jeho účetní evidence provedené znaleckým ústavem vyplynul závěr, že toto nelze ani potvrdit, ani vyvrátit. Podle přesvědčení obviněného přitom znalecký posudek koncepci obžaloby zčásti nepotvrdil a zčásti jednoznačně vyvrátil. V této souvislosti obviněný podrobně cituje ve svém dovolání otázky, které byly znaleckému ústavu položeny, i odpovědi znaleckého ústavu. Obviněný zdůraznil, že znalecký posudek konstatoval k jím vystavené faktuře č. 20140069 ze dne 25. 11. 2014, že z účetní evidence a navazujících dokumentů není možné prokázat, že údaj o výši prostavěné částky 16 870 787 Kč je nepravdivý. Podle znaleckého posudku v této faktuře uvedených 22 přijatých plateb odpovídá částkám poukázaným z účtu obchodní společnosti Kalimeta, s. r. o., ve prospěch účtu obviněného. Ve vztahu k účelu těchto zálohových plateb pak ze závěru znaleckého posudku vyplývá, že nejpozději v den vystavení předmětné faktury č. 20140069 není pochyb o tom, že je smluvní strany považovaly za zálohy na stavbu penzionu XY, přitom těmito zálohovými platbami došlo k úhradě celé fakturované částky za provedené stavební práce v souladu s vůlí obou smluvních stran.
6. Obviněný s poukazem na tento závěr znaleckého posudku namítl, že vystavil předmětnou fakturu v souladu s dohodou mezi ním a objednatelem stavebních prací, nejednalo se o nepravdivou fakturu a závěr soudů nižších stupňů v jejich rozhodnutích považuje za extrémně rozporný s provedeným dokazováním. Obviněný nesouhlasil ani se závěrem odvolacího soudu, že znalecký posudek se omezil pouze na popis finančních toků mezi obchodní společností Kalimeta, s. r. o., a jeho osobou, zatímco soud prvního stupně se zabýval i finančními toky mezi dovolatelem a dalšími subdodavateli, z nichž jednoznačně vyplynulo, že uskutečněné platby obchodní společnosti Kalimeta, s. r. o., ve prospěch obviněného byly zčásti využity právě i na platby zařízení a vybavení penzionu, které nesouvisely se stavbou penzionu. Obviněný namítl, že znalecký posudek se s těmito dalšími finančními toky vypořádal a konstatoval, že pravdivost toho, zda je faktura zaplacena, se odvíjí od jejího souhlasného zaúčtování smluvními stranami, a nikoli od toho, jak příjemce finančních prostředků s nimi naložil v rámci své podnikatelské činnosti. Nepravdivost předmětné zúčtovací faktury totiž neplyne ani z toho, pokud platba byla nejprve přiřazena výstavcem faktury na jiný doklad a po dohodě stran došlo ke změně zaúčtování. S ohledem na výše uvedené nelze proto podle obviněného s ohledem na závěry znaleckého posudku ani dovodit, že by jeho čestné prohlášení ze dne 25. 11. 2014 bylo nepravdivé, a pokud soud prvního stupně učinil opačný závěr ve svém rozsudku, je tento v extrémním nesouladu s provedeným dokazováním.
7. Stejný závěr obviněný dovodil i ve vztahu ke zjišťovacím protokolům č. 1-22, neboť podle znaleckého posudku nelze dovodit, že by rozsah skutečně provedených stavebních prací a dodaných stavebních dílů byl nadhodnocený. Obdobně obviněný s odkazem na znalecký posudek zpochybnil i závěr o navýšení ceny díla o částku 781 796 Kč tím, že vystavil zálohové doklady za prováděnou stavbu bez DPH a k nim konečnou zúčtovací fakturu na částku bez daně z přidané hodnoty. V této souvislosti namítl, že neměli důvod navyšovat cenu stavby, která již překračovala maximální částku uznatelných výdajů, z nichž byla dotace určena. Obviněný rovněž namítl, že jednotlivé zálohové platby, které obdržel, nepřekračovaly prostavěnou částku na stavbě penzionu ke dni platby, naopak většinu stavby financoval ze svých prostředků a poměr financování se vyrovnal až v samotném závěru stavby ke dni 25. 11. 2014. Zálohovou fakturací proto nebyl nijak zvýhodněn, neboť dostával proplaceno již provedené dílčí plnění a rozdíl v pojmenování (zálohová nebo dílčí) faktur byl jen slovní. Přitom vystavení zálohové faktury bylo výhodnější pro odběratele, což opět zpochybňuje jeho zájem na úpravách smlouvy o dílo v souvislosti s dotací.
8. Obviněný namítl, že závěr soudů ohledně dohody mezi ním a Petrem Liškutínem o vylákání dotačních prostředků je založen na skutečnosti, která jej nijak nezvýhodnila, která nebyla nedovolená a neměla ani souvislost s poskytnutím dotace. Ve vztahu k navýšení ceny zboží, které nakupoval od obchodních společností Pulstar, s. r. o., a BlackBird Corporation, s. r. o., obviněný poukázal na závěr znaleckého posudku, z něhož vyplynulo, že při přeprodeji tohoto zboží obchodní společnosti Kalimeta, s. r. o., si účtoval přirážku ve výši 1 % ceny, což byla částka podle znalce velmi nízká, z čehož dovolatel dovodil, že byl nesprávně uznán vinným za nedůvodné navyšování ceny zboží a za účast ve fakturačním řetězci, což je podle něj v rozporu s výsledky dokazování. Navíc tyto nákupy nijak nesouvisely s dotací, která měla být poskytnuta obchodní společnosti Kalimeta, s. r. o.
9. Ve vztahu k vystavení více účetních dokladů týkajících se odlišných předmětů plnění pro stejného odběratele obviněný poukázal na závěr znaleckého posudku, že takový postup sice není obvyklý, avšak nepředstavuje porušení účetních předpisů, neboť smluvní strany se mohou dohodnout, jakému účelu plnění bude přiřazena platba, mohou se dohodnout i na změně variabilního symbolu platby.
10. Obviněný Z. P. ve vztahu k hodnocení výpovědi spoluobviněného Petra Liškutína uvedl, že přes formální prohlášení viny tohoto obviněného tento pouze uvedl, že se mohl ve věci dotace na stavbu penzionu Kalimeta dopustit chyb, a za to připustil odpovědnost. Nicméně z jeho výpovědi nevyplynulo úmyslné zapojení dovolatele do trestné činnosti související s poskytnutím dotace, naopak uvedl, že s ním na žádném podvodu domluven nebyl, a omlouval se mu za vtažení do trestního stíhání. Rovněž spoluobviněný Petr Liškutín uvedl, že si není vědom žádného navyšování ceny stavby dodavatelem stavebních prací nebo vědomého vystavování nepravdivých dokladů dovolatelem. Pokud soud prvního stupně toto prohlášení viny akceptoval, je nepřípustné, aby jeho výpověď v řízení proti obviněnému byla při posuzování viny dovolatele označena za účelovou. Podle názoru obviněného měl soud prvního stupně, pokud měl pochybnosti o výpovědi spoluobviněného Petra Liškutína ve společném řízení, tohoto následně vyslechnout jako svědka ve věci dovolatele. Neprovedení tohoto důkazu označil obviněný za opomenutý důkaz. Obviněný dále poukázal i na výpovědi dalších svědků, především R. G., kteří vyvraceli jeho vědomou účast na předmětné trestné činnosti i na navyšování ceny zboží. Podle přesvědčení obviněného dokonce z těchto výpovědí lze dovodit, že navýšení cen zboží bylo způsobem, jak z něj vylákat větší objem finančních prostředků, přičemž ze strany obchodní společnosti Kalimeta, s. r. o., byly následně platby za toto zboží prováděny opožděně. Rovněž tyto svědecké výpovědi potvrdily, že obviněný se zabýval pouze stavbou penzionu a důvodem oprav faktur byly požadavky spoluobviněného Petra Liškutína a jeho účetní poradkyně na změny v již vystavených fakturách, které prováděl proto, aby vše korespondovalo se skutečným stavem, nikoli proto, aby něco předstíral v rozporu se skutečností. Rozhodně nepředstíral úhradu dvou plnění jednou platbou a vše, co jím bylo vyúčtováno, bylo provedeno a veškeré platby reálně obdržel. Obviněný znovu zopakoval své přesvědčení, že zúčtování zálohy závisí jen na vůli stran v mezích skutečně zrealizovaného plnění a soudy nižších stupňů učiněný závěr o nepravdivosti zúčtovací faktury č. 20140069 ze dne 25. 11. 2014 je v rozporu se skutečností i závěry znaleckého posudku, přičemž zvýšení nákladů nad částku 9 900 000 Kč nemohlo mít vliv na výši poskytnuté dotace, neboť touto částkou byla výše dotace zastropována. Obviněný rovněž zopakoval, že až po uhrazení stavby došlo k následnému uhrazení zboží. Závěr soudů nižších stupňů, že výpověď spoluobviněného Petra Liškutína, výpovědi svědků a provedené listinné důkazy obviněného usvědčují, je proto podle názoru dovolatele opět v extrémním rozporu s provedenými důkazy, přičemž hodnocení těchto důkazů ze strany soudů nižších stupňů vykazuje prvky svévole a jednostranného přístupu ve snaze postavit veškeré skutečné či domnělé nesrovnalosti či opravy dokumentace do souvislosti s dotací, která měla být poskytnuta obchodní společnosti Kalimeta, s. r. o.
11. Podle přesvědčení obviněného soudy nižších stupňů nesprávně posoudily ustanovení zadávací dokumentace umožňující její změny ze strany zadavatele, který nebyl veřejným zadavatelem, a proto se na jeho postup nevztahoval zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, rovněž poskytovateli dotace nebyl zatajen původní návrh smlouvy o dílo, neboť obsah této smlouvy je v dotačním spisu založen. V této souvislosti obviněný zdůraznil, že nebyl žadatelem o dotaci ani účastníkem dotačního řízení, nemohl se proto dopustit zatajování dokladů před poskytovatelem dotace, bylo jen na spoluobviněném Petru Liškutínovi, jaké podklady poskytovateli dotace předloží. Ve vztahu k provedeným stavebním pracím obviněný uvedl, že byly provedeny i zkontrolovány stavebním úřadem i poskytovatelem dotace, k žádnému navýšení ceny stavebních prací nedošlo a tvrzení o nadhodnocení jejich ceny o daň z přidané hodnoty je ekonomický i faktický nesmysl. Nesprávný je i skutkový závěr o nepravdivosti zúčtovací faktury ze dne 25. 11. 2014 č. 20140069, neboť po úhradě dne 24. 11. 2014 poslední části stavby ve výši 372 190 Kč bylo nutno vystavit konečnou fakturu, do které dovolatel zahrnul všechny do té doby obdržené platby (celkem 16 870 787 Kč). Po tomto dni obviněný evidoval neuhrazené faktury za dodané zboží, které nebylo součástí smlouvy o dílo, týkající se provedení stavebních prací. Úhrada za toto zboží byla provedena později. Obviněný znovu zdůraznil, že bylo na smluvních stranách, na jaké ze vzájemných plnění bude platba započítána, takováto dohoda stran byla směrodatná a zúčtování provedených plateb nebylo proto nepravdivé. Rovněž tvrzení soudů nižších stupňů o navyšování ceny zboží dodávaného obchodní společnosti Kalimeta, s. r. o., ze strany obviněného je nesprávné, žádný důkaz podle přesvědčení obviněného nepotvrzuje, že by o navyšování ceny zboží věděl a účastnil se na něm. O tvorbě cen subdodavateli neměl povědomí a ani neměl čas a důvod zkoumat ceny, za které mu bylo zboží dodáváno, neboť toto byl problém kupujícího, který proti obviněným účtovaným cenám, zvýšeným o dohodnutou marži, nic nenamítal. O navýšení cen zboží obchodními společnostmi Pulstar, s. r. o., a BlackBird Corporation, s. r. o., neměl dovolatel povědomí, navíc tyto platby nijak s poskytnutou dotací nesouvisely a spoluobviněný Petr Liškutín pouze tímto způsobem vylákal z obviněného Z. P. větší objem finančních prostředků, přičemž za toto dodané zboží navíc zaplatil opožděně. Na nesprávné skutkové závěry soudů nižších stupňů pak podle obviněného navázalo i nesprávné právní posouzení skutku. Vady v důkazním řízení a nesprávné hodnocení důkazů vedlo podle obviněného i k porušení jeho práva na spravedlivý proces.
12. Za nesprávný označil obviněný závěr soudu prvního stupně a soudu odvolacího, že si byl vědom toho, že jím vytvořené či podepsané dokumenty neodpovídají realitě, stejně jako závěr o tom, že jednal ve spolupachatelství s Petrem Liškutínem. Otázka reálnosti dokumentace byla do značné míry závislá na odborném účetním a právním posouzení, přičemž podle názoru obviněného údajně sporné dokumenty z dotačního řízení i z jeho účetní evidence odpovídají realitě po stránce reálného provedení stavby i přijetí peněz. Ke skutečnosti, že některé dokumenty existovaly ve více verzích, obviněný uvedl, že si některé ze změn nevybavuje, pravděpodobně šlo o opravy těchto dokladů v zájmu toho, aby odpovídaly reálnému stavu, přičemž k těmto změnám došlo vždy na pokyn objednatele stavby, který s ním důvody změn neřešil. Podle přesvědčení obviněného nemá logiku, aby se s objednatelem stavby domlouval na navýšení ceny stavebních prací o 781 796 Kč za situace, že reálně provedené práce přesahovaly limit uznatelných nákladů v rámci dotačního řízení, který činil 9 900 000 Kč. Stejně tak nedává smysl navýšení ceny dodaného zboží o 3 534 807 Kč, a tím i zvýšení daňové povinnosti za situace, že tímto způsobem nemohli dosáhnout výhody v rámci řízení o poskytnutí dotace určené na stavební práce. Rovněž podle obviněného nedává smysl jeho zvýhodnění poskytováním záloh, pokud následně na zálohách nedostal zaplaceno víc, než prostavěl. Jeho úmyslné zavinění soudy nižších stupňů pak dovodily pouze z toho, že vyhotovení jednotlivých listin na ně působilo dojmem plánovitosti a součinnosti obviněných, což byl lichý dojem, neboť nešlo o dohodnutý postup spoluobviněných motivovaný snahou vylákat dotaci, ale o samostatné jednání spoluobviněného Petra Liškutína.
13. Podle obviněného ke spáchání dotačního podvodu nedošlo, změnami smlouvy o dílo nebyl zvýhodněn, nedošlo k fiktivnímu navýšení ceny stavby ani ceny zboží dodaného do penzionu XY ani k nepravdivému předstírání úhrady předmětu dotace. Došlo pouze k drobným úpravám smlouvy o dílo bez souvislosti s dotací. Pokud byla navýšena cena dodávaného zboží, stalo se tak bez vědomí a k jeho škodě, přičemž v důsledku toho došlo k vylákání většího objemu následně pozdě hrazených finančních prostředků ze strany obchodní společnosti Kalimeta, s. r. o., vůči jeho osobě.
14. Obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a aby přikázal soudu prvního stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
III. Vyjádření k dovolání
15. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného Z. P. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství, který připomněl, že dovolání nelze založit pouze na výhradách k rozsahu přezkumné činnosti odvolacího soudu, pokud zůstaly nezodpovězeny dílčí námitky obhajoby uplatněné v podaném dovolání, neboť není přípustné dovolání výlučně proti důvodům rozhodnutí. Podle názoru státního zástupce se odvolací soud vypořádal se stěžejními námitkami obviněného uplatněnými v jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, které se týkaly znaleckého posudku z oboru ekonomiky, odvětví účetnictví i dalších důkazních prostředků, z nichž soudy nižších stupňů vycházely. Státní zástupce zdůraznil, že právo na spravedlivý proces nelze interpretovat jako povinnost odvolacího soudu vyjádřit se detailně ke každému dílčímu argumentu obhajoby a není povinností soudu budovat vlastní závěry na podrobné oponentuře a vyvracení jednotlivých námitek obviněného, pokud proti nim soud vystaví vlastní ucelený argumentační systém. Usnesení odvolacího soudu podle státního zástupce odpovídá požadavkům ustanovení §134 odst. 2 tr. ř.
16. Podle státního zástupce nedošlo ani k situaci, že by byl dán zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, jak obviněný namítal. Takový rozpor nelze dovodit z pouhé skutečnosti, že obviněný není spokojen s důkazní situací a jejím vyhodnocením, ani z toho, že se soudy nižších stupňů z předložených verzí skutkového děje obviněným a obžaloby přiklonily k verzi druhé. Přitom soud prvního stupně především v bodě 249. a 250. odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud v bodech 20. až 23. odůvodnění svého usnesení vysvětlily, proč odmítly závěry znaleckého posudku z oboru ekonomiky odvětví účetnictví, které musely posuzovat v kontextu dalších provedených důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5 a 6 tr. ř. Soudy nižších stupňů podle přesvědčení státního zástupce rovněž přesvědčivě zdůvodnily, proč návrhy na doplnění dokazování odmítly pro jejich nadbytečnost. Pochybení neshledal státní zástupce ani v hodnocení výpovědi původně spoluobviněného Petra Liškutína.
17. Ve vztahu k námitkám obviněného, které uplatnil v souvislosti s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., státní zástupce uvedl, že v jejich rámci obviněný vycházel z vlastních skutkových zjištění, která jsou odlišná od závěrů učiněných soudy nižších stupňů, a z tohoto pohledu se domáhal jiného hmotněprávního posouzení. Ve vztahu k naplnění objektivní i subjektivní stránky trestných činů ve stadiu pokusu, jimiž byl shledán vinným, nelze shledat nějaké relevantní pochybení soudů nižších stupňů. Pochybení státní zástupce neshledal ani v závěru o společném jednání dovolatele a spoluobviněného Petra Liškutína, přičemž i skutková věta vymezila postavení a činnost každého z nich tak, aby vyústila ve společně přičitatelnou aktivitu vedoucí k zamýšlenému dotačnímu podvodu. Podrobný popis jednání obviněného přitom podává bod 263. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Rovněž subjektivní stránce věnovaly podle státního zástupce soudy obou stupňů potřebnou pozornost (viz body 248., 282. a 283. rozsudku soudu prvního stupně). Státní zástupce v této souvislosti zdůraznil, že oba obvinění poskytovateli dotace zatajili existenci obsahově rozporných faktur vystavených na stejné částky se stejným variabilním symbolem, okolnosti vystavení zajišťovacích protokolů i dalších účetních dokladů. Přitom obviněný věděl, že stavba penzionu XY je zčásti hrazena z dotačních prostředků a jednotlivé faktury i zúčtovací faktura a zajišťovací protokoly budou poskytovateli dotace předloženy v souvislosti s žádostí o proplacení dotace.
18. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
19. Nejvyšší soud zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti námitek obviněného ve vztahu k uplatněným dovolacím důvodům.
20. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., obviněný Z. P. uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě s přesvědčením, že jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zamítnuto, ač v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byly dány důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. a přes tuto skutečnost soud druhého stupně rozhodl o zamítnutí odvolání, aniž odstranil tyto vady.
21. Pokud jde o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ten může být úspěšně uplatněn za situace, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
22. V rámci obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný dovodil nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví ze strany soudu prvého stupně, na které měl podle něj reagovat odvolací soud zrušením rozsudku soudu prvního stupně napadeného odvoláním, aniž však ono tvrzené nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení jakkoli v podaném dovolání konkretizoval. Podstatou citovaných dovolacích námitek by totiž mělo v daném případě být vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně, s nímž se odvolací soud ve svém rozhodnutí nevypořádal. Zejména by mělo jít o pochybení v tom směru, že skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen soudem prvního stupně, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaké v něm spatřoval tento soud, případně nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku by mohlo spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění neposkytovala dostatečný podklad k závěru, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaké trestné činy vlastně jde a v jakém vývojovém stadiu bylo jejich páchání ukončeno. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
23. Tento dovolací důvod však nemůže spočívat v případných procesních pochybeních ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na skutek v takové podobě, k níž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy nižších stupňů vyhodnotily odlišně od jeho názoru. Dovolání s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. tudíž nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek, a je tudíž určeno k nápravě pouze závažných právních vad pravomocných rozhodnutí.
b) K uplatněným námitkám obviněného
24. Pod uplatněné dovolací důvody nelze podřadit námitky obviněného Z. P. obsažené v jeho dovolání, které se týkají skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, s nimiž se ztotožnil odvolací soud, ani procesní námitky ohledně provedení jednotlivých důkazů a jejich hodnocení. Totéž platí, pokud jde o výhrady obviněného ve vztahu k tomu, jak se soudy nižších stupňů vypořádaly s jeho obhajobou a důkazními návrhy. Soudy nižších stupňů v nyní posuzované věci ve svých rozhodnutích totiž podrobně a v souladu s principy formální logiky vysvětlily, proč neuvěřily obhajobě obviněného a jeho tvrzením, proč odmítly závěry znaleckého posudku z oboru ekonomiky odvětví účetnictví, stejně jako uvedly důvody, pro které považovaly za nadbytečné doplňovat provedené dokazování podle návrhů obviněného. Soud prvního stupně i soud odvolací rovněž dostatečně v souladu s ustanovením §125 odst. 1 a §134 odst. 2 tr. ř. vysvětlily, z jakých důvodů dospěly k závěru o vině obviněného pokusem zločinu dotačního podvodu podle §212 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku a pokusem zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. V tomto směru je možno, jak již uvedl i státní zástupce, zcela na odůvodnění jejich rozhodnutí odkázat, neboť se závěry v nich uvedenými se Nejvyšší soud zcela ztotožňuje.
25. Oba soudy nižších stupňů podrobně vysvětlily, na podkladě jakých důkazů byl učiněn závěr o vině obviněného, včetně prokázání jeho úmyslného zavinění. Zejména soud prvního stupně ve svém rozsudku podrobně vyložil, proč neuvěřil obhajobě obviněného a z jakých důvodů nemohl akceptovat závěry znaleckého posudku z oboru ekonomiky, odvětví účetnictví, který na žádost obhajoby zpracoval znalecký ústav Kreston A&CE Consulting, s. r. o. V tomto směru pak na logické a přesvědčivě odůvodněné závěry soudu prvního stupně mohl odvolací soud odkázat. Uplatněná obhajoba obviněného byla zcela jednoznačně a bez jakýchkoli pochybností vyvrácena. K námitkám obviněného uplatněným v podaném dovolání tak lze pouze zopakovat, že podstatou protiprávního jednání obviněného Z. P. je skutečnost, že po dohodě se spoluobviněným Petrem Liškutínem s cílem dosáhnout proplacení dotace z Programu z rozvoje venkova od Státního zemědělského intervenčního fondu, regionálního odboru Brno, v souvislosti s projektem výstavby Penzionu XY, přičemž výše dotace měla činit částku celkem 4 455 000 Kč (částka 3 341 250 Kč měla být proplacena z prostředků Evropské unie a 1 113 750 Kč z národních zdrojů), došlo k manipulaci se základními doklady, které byly rozhodující pro vyplacení dotačních prostředků žadateli o poskytnutí dotace obchodní společnosti Kalimeta, s. r. o., především byl pozměněn obsah smlouvy o dílo, aby z jejího znění vyplývala možnost zálohové fakturace v souvislosti s realizovanými stavebními pracemi, jejichž realizace zajišťoval právě dovolatel, a s vědomím možnosti této zálohové fakturace obviněný Z. P. po dohodě se spoluobviněným Petrem Liškutínem vytvořil další účetní doklady, především zúčtovací fakturu č. 20140069 s datem vystavení 25. 11. 2014 na celkovou částku 16 870 787 Kč za realizované stavební práce a k ní 22 zajišťovacích protokolů a daňových dokladů, které měly prokazovat, že realizované platby ze strany obchodní společnosti Kalimeta, s. r. o., ve prospěch Z. P. byly uskutečněny za provedené práce, což bylo v rozporu s realitou, čehož si byl obviněný Z. P. vědom, neboť ve skutečnosti tyto platby, jak správně vysvětlil již soud prvního stupně, byly realizovány k úhradě zboží dodávaného pro tento penzion a k úhradě služeb a prací realizovaných subdodavateli. Takto obviněný Z. P. se spoluobviněným Petrem Liškutínem jednali s cílem vylákat poskytnutí přislíbené dotace, přičemž z tohoto důvodu předstírali, že provedené platby byly uskutečněny v souvislosti se stavbou penzionu, nikoli v souvislosti s dodávkami zboží a služeb nesouvisejících s předmětnou stavbou. Obviněný Z. P., který do výstavby penzionu investoval vlastní finanční prostředky, takto jednal s cílem, aby je alespoň částečně získal zpět s využitím finanční částky poskytnuté dotace. Ani tato jeho motivace však nemůže ospravedlnit jeho protiprávní jednání, kterým byl uznán vinným. Skutková zjištění, která učinil soud prvního stupně a které popsal v tzv. skutkové větě, přitom odpovídají provedeným důkazům a jsou jediným v úvahu reálně přicházejícím zjištěním z těchto důkazů.
26. Pokud jde o námitky obviněného ve vztahu k závěrům znaleckého posudku, který na jeho žádost vypracoval znalecký ústav Kreston A&CE Consulting, s. r. o., je nutno konstatovat, že s důvody, pro které nelze přijmout tento znalecký posudek, a jeho závěry, se zcela přesvědčivě vypořádal jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací, neboť vysvětlily, proč s poukazem na další provedené důkazy i s ohledem na omezené vstupní informace tohoto znaleckého ústavu nelze považovat jeho závěry za správné. V tomto směru závěry znaleckého posudku, který řeší i otázky právní, jejichž řešení mu nepřísluší, správně soudy nižších stupňů odmítly a přesvědčivě i vysvětlily, z jakých důvodů je vypracování znaleckého posudku vyžadovaného obviněným zcela nadbytečné a nemůže nijak přispět k posouzení jeho viny, zejména za situace, že vina obviněného byla prokázána důkazními prostředky, jejichž posouzení nevyžaduje speciálních odborných znalostí. Znovu je nutno připomenout, že podstatou protiprávního jednání obviněného je vytváření účetních i dalších dokladů, jimiž vědomě v rozporu s realitou chtěl předstírat, že provedené platby byly uskutečněny za jím realizované stavební práce, které byly předmětem dotace, ačkoli skutečnost byla jiná a za realizované stavební práce mu v době tohoto jeho jednání ještě nebylo zaplaceno.
27. Ve vztahu k námitkám obviněného, v nichž poukazuje na skutečnosti tvrzené spoluobviněným Petrem Liškutínem v rámci jeho výpovědi a domáhá se jeho svědecké výpovědi, jejíž neprovedení označuje za opomenutý důkaz, je nutno uvést, že jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací se s touto jeho námitkou vypořádaly, za stěžejní pro závěr o vině obviněného tyto soudy označily především listinné důkazy, zejména účetní doklady původní a účelově pozměněné, jimiž chtěl obviněný prokazovat, že k platbám za stavbu došlo, přičemž za této situace ani svědecké výpovědi osob spolupracujících s obviněným či spoluobviněným Petrem Liškutínem nemohou nic změnit na správnosti závěrů učiněných soudy nižších stupňů. Rozhodně tedy nelze přisvědčit tvrzení obviněného o existenci zjevného rozporu mezi rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestných činů ve stadiu pokusu, jimiž byl obviněný uznán vinným, a obsahem provedených důkazů a nelze souhlasit ani s tvrzením obviněného o nedůvodném opomenutí pro rozhodnutí ve věci navrhovaných podstatných důkazů, neboť k takovéto situaci nedošlo a soudy nižších stupňů v souladu s judikaturou především Ústavního soudu vysvětlily, proč obviněným navrhované důkazy nepovažují za potřebné a významné pro rozhodnutí ve věci (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 3320/09, ze dne 29. 10. 2007, sp. zn. IV. ÚS 546/05, ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. II. ÚS 262/04, nebo nálezy ústavního soudu z pozdější doby, např. ze dne 21. 3. 2023, sp. zn. II. ÚS 103/23, ze dne 2. 5. 2023, sp. zn. II. ÚS 3044/22, ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. IV. ÚS 3470/23).
28. Ve vztahu k dalším uplatněným námitkám obviněného je nutno připomenout, že pokud obviněný vycházel z odlišné verze skutkového stavu, kterou dovodil z vlastní obhajoby či z některých dalších provedených důkazů, které soud prvního stupně ani odvolací soud neuvěřily, čímž se snažil odůvodnit naplnění uplatněných dovolacích důvodů, jde o námitky, které se nijak netýkají rozhodných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, nelze z nich dovodit ani jejich zjevný rozpor s obsahem provedených důkazů. Sám obviněný ani nenamítal, že by tato skutková zjištění byla založena na procesně nepoužitelných důkazech a nelze ani dovodit, že by nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy pro rozhodnutí ve věci, jak již bylo rozvedeno výše. Stejně tak nelze ani dovodit, že tato odlišná interpretace důkazů obviněným a z ní vyvozená odlišná skutková zjištění vedla k nesprávnému právnímu posouzení skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, jehož spácháním byl obviněný uznán vinným, přičemž nedošlo ani k jinému nesprávnému hmotněprávnímu posouzení. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, totiž neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5 a 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř.
29. Obviněný ve svém dovolání tedy nevytkl žádné konkrétní pochybení při výkladu a použití hmotného práva ve výše vyloženém smyslu a neuvedl, podle jakého jiného ustanovení trestního zákoníku měl být posouzen jím spáchaný skutek, ani nijak nekonkretizoval, v čem nebyly naplněny zákonné znaky pokusu zločinů, kterými byl uznán vinným. Své výhrady založil výlučně na nesouhlasu se skutkovými zjištěními, které ve věci učinil soud prvního stupně, s provedenými důkazy a jejich hodnocením, přitom vycházel z odlišné verze skutkového stavu, kterou dovodil z vlastní obhajoby a interpretace provedených důkazů i jejich hodnocení.
V. Závěrečné shrnutí
30. Nejvyšší soud na podkladě shora uvedeného dospěl k závěru, že obviněný Z. P. podal dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů. Za této situace Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného, aniž byl oprávněn věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení, které mu předcházelo. Se shodnými námitkami obviněného, jaké uplatnil ve svém dovolání, se navíc již věcně správně a přesvědčivě vypořádaly soudy nižších stupňů, které v této věci rozhodovaly. Ve vztahu ke skutkovým zjištěním, která tyto soudy učinily, jsou pak jejich závěry z hlediska právní kvalifikace skutku správné a zákonné.
31. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. mohl Nejvyšší soud rozhodnout tímto způsobem o dovolání obviněného v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 9. 2023
JUDr. Bohuslav Horký
předseda senátu