ECLI:CZ:NS:2023:5.TDO.743.2023.1
sp. zn. 5 Tdo 743/2023- 1276
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 8. 2023 o dovolání, které podal obviněný Lukáš Vích , narozený dne 3. 8. 1975 ve Frýdku-Místku, bytem 1. máje 1838, Frýdek-Místek, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2023, sp. zn. 4 To 28/2023, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 81 T 16/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného Lukáše Vícha odmítá.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 2. 11. 2022, sp. zn. 81 T 16/2021, byl obviněný Lukáš Vích uznán vinným zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), a přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku, za něž mu byl uložen podle §206 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 let a 3 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Dále mu byl uložen podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu spolku na dobu 3 let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody.
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které podle §256 tr. ř. zamítl Krajský soud v Ostravě svým usnesením ze dne 27. 2. 2023, sp. zn. 4 To 28/2023.
3. Jednání obviněného, jímž byl v této věci uznán vinným, podle rozsudku soudu prvního stupně spočívalo (zjednodušeně uvedeno) v tom, že obviněný jako prezident Hokejového clubu Frýdek-Místek, spolku, IČO: 667400002 (dále jen „spolek HC“), postupně v období ledna a února roku 2017 z jeho bankovního účtu vybíral a následně si ponechal pro svoji potřebu částku 1 380 000 Kč, což průběžně zakrýval fingovanými příjmovými pokladními doklady údajně vystavenými obchodní společností POL-AGRO TRADING ZT, s. r. o., které nechal zařadit do účetnictví spolku, čímž současně ohrozil majetková práva spolku HC. Ve zbytku je možno odkázat na skutkovou větu výroku rozsudku soudu prvního stupně, kde jsou uvedené informace podrobně rozvedeny.
II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu
4. Obviněný podal proti „rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 1. 11. 2022, č.j. 81 T 16/2021-1205 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.2.2023, č.j. 4 To 28/2023-1247“, přičemž dovolání je podle obviněného zaměřeno „pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu jak ve výroku o vině, tak i do výroku o trestu, jakož i do výroku o náhradě škody napadeného rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 1. 11. 2022, č.j. 81 T 16/2021-1205 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.2.2023, č.j. 4 To 28/2023-1247“. Pak při krátké rekapitulaci dosavadního průběhu trestního řízení před soudem prvního stupně znova uvedl „shora napadeným rozsudkem“ jsem byl uznán vinným etc. Obviněný podal dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Své námitky obviněný představil ve stručně pojatých bodech 3. až 5. svého podání (čítajícího toliko 3 strany). Předně zpochybnil správnost postupu soudů nižších stupňů při aplikaci zásad uvedených v §2 odst. 5 a 6 tr. ř. Zdůraznil, že od počátku trestního řízení přiznával výběr 1 700 000 Kč, tedy nikoli pouze 1 380 000 Kč, touto disproporcí se ale soudy nižších stupňů nezabývaly, nevysvětlily, který z výběrů na rámec jimi uvedené částky byl oprávněný. Dále vinil spolek HC, že mu znemožnil nakládat s jeho pohledávkou za obchodní společností Prosport Frýdek-Místek, s. r. o., v níž byl jediný společník spolek HC, který se rozhodl uvedenou obchodní společnost zlikvidovat, pak ale z rozhodnutí spolku přiměl likvidátora vzít zpět insolvenční návrh. Dále namítl, že do funkce spolku HC vstoupil v době, kdy měl milionové dluhy, on sám do spolku HC investoval své vlastní peníze, což nikdo nezpochybnil. Soudy nižších stupňů se ale nezabývaly jeho důkazními návrhy, kterými by mohly být prokázány finanční toky na účtu v letech 2015-2018, zejména pokud jde o smlouvy o zápůjčkách, přijaté faktury a vklady na účet spolku HC. Dále podle něj není z rozsudku soudu prvního stupně zřejmé, jak soud hodnotil jednotlivé důkazy, zejména pokud jde o výslechy svědků. Dále obviněný v bodě 4. dovolání zpochybnil řádné uplatnění principu subsidiarity trestní represe, přičemž zcela v obecné rovině odcitoval §12 odst. 2 tr. zákoníku a poukázal na výkladové stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 31. 12. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012. V bodě 5. svého dovolání pak zpochybnil správnost právního posouzení skutku, který tak, jak byl obžalobou popsán, podle něj není žádným trestným činem, neboť „znak úmyslu a objektivní stránky tr. činu nebyl naplněn“. Dále obviněný zpochybnil závěr soudů nižších stupňů, že podle stanov nebyl oprávněn k výběru finančních prostředků, takové stanovy platily až v době, kdy ve spolku HC nepůsobil. Namítl také, že „rozsudky“ soudů nižších stupňů nereagují na řadu námitek a argumentů obhajoby, čímž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolací soudu a buď sám obviněného zprostil obžaloby podle §226 písm. a) tr. ř., anebo se závazným právním názorem věc vrátil soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí.
5. K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Státní zástupce již při rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a dovolání obviněného předně upozornil na nejistotu, zda obviněný uplatňoval dovolací uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021 nebo od 1. 1. 2022. Dále podal historický výklad uvedeného ustanovení ve vztahu k judikatuře Ústavního soudu. Upozornil, že obviněný vlastně zpochybňoval skutková zjištění soudů nižších stupňů, ač neuplatnil jedinou relevantní námitku, kterou by bylo upozornění na jejich tzv. zjevný rozpor s obsahem provedených důkazů. Jediný rozpor, na který obviněný upozorňoval, byl, že ve skutečnosti podle své verze měl vybrat více, než mu bylo kladeno za vinu, tedy domáhal by se zhoršení své situace, což je nepřípustné. Ostatní námitky byly pojaty příliš stroze, není přitom úkolem dovolacího soudu (tedy ani státního zástupce ve vyjádření) je domýšlet. Pokud snad chtěl obviněný uplatnit námitku tzv. opomenutých důkazů, tak žádné důkazy nebyly opomenuty soudy nižších stupňů, které se i k návrhům obviněného přesvědčivě vyjádřily v odůvodněních svých rozhodnutí (bod 25. rozsudku soudu prvního stupně a bod 23. usnesení odvolacího soudu). Nadto tyto návrhy se netýkají skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu. Další část námitek by spíše odpovídala dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022), šlo ovšem spíše jen o formálně uplatněné námitky, jimiž naplnění konkrétních znaků trestných činů kladených mu za vinu ve spojitosti s učiněnými skutkovými zjištěními nezpochybňoval. Dále se státní zástupce stručně vyjádřil k podstatě obou trestných činů, jejichž znaky považuje za naplněné. Ze všech důvodů proto navrhl dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně nedůvodné. Současně vyslovil souhlas, aby Nejvyšší soud i pro případ jiného než navrženého rozhodnutí rozhodl v neveřejném zasedání.
6. Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství bylo zasláno k případné replice obviněnému, které této možnosti nevyužil.
III. Posouzení přípustnosti dovolání
7. Nejvyšší soud nejprve musel zjistit, zda jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, tedy zároveň i otázku včasnosti podání dovolání .
8. Podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, podle §265e odst. 2 tr. ř. běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Podle §265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. Podle §60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle měsíců končí uplynutím toho dne, který svým číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den (podle §60 odst. 3 tr. ř.).
9. Nejvyšší soud z předloženého trestního spisu zjistil, že usnesení odvolacího soudu bylo obviněnému doručováno soudní obsílkou (v obálce typu II.), přičemž nebylo vyloučeno její uložení. Obviněný poštovním doručovatelem nebyl zastižen, proto mu byla vhozena do schránky na adresu, kterou si určil jako adresu pro doručování, výzva, aby si soudní obsílku vyzvedl u poštovního doručovatele, u něhož bude obsílka uložena po dobu 10 dnů, a to s tím, že 10. den bude považován za den doručení, pokud si obsílku nevyzvedne. K uložení u poštovního doručovatele přitom došlo dne 31. 3. 2023 (viz č.l. 1263 trestního spisu). Desátý den pak připadá na 10. 4. 2023, což bylo Velikonoční pondělí, tedy tzv. ostatní svátek a zároveň den pracovního klidu ve smyslu §2 a 3 zákona č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších změn. Proto se za desátý den považuje nejbližší příští pracovní den, tedy úterý 11. 4. 2023, jak vyplývá z §60 odst. 3 tr. ř. Poté došlo k vrácení soudní obsílky (v níž byly i další písemnosti v důsledku pravomocného skončení věci) soudu. Následně se obviněný na telefonickou výzvu dostavil dne 17. 4. 2023 k soudu, kde si převzal veškeré doručované písemnosti, včetně opisu usnesení soudu druhého stupně.
10. Podle §64 odst. 1 písm. b) tr. ř. se opis usnesení, jímž bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání, doručuje obviněnému do vlastních rukou, neboť je osobou oprávněnou proti němu podat opravný prostředek, tj. dovolání. Podle §64 odst. 2 tr. ř. se doručovaná písemnost, nebyl-li adresát písemnosti, kterou je třeba doručit do vlastních rukou, zastižen, uloží a adresát se vhodným způsobem vyrozumí, kde si ji může vyzvednout. Písemnost doručovaná prostřednictvím pošty se podle §64 odst. 3 písm. c) tr. ř. uloží u ní. Nevyzvedne-li si adresát písemnost do deseti dnů od uložení, považuje se podle §64 odst. 4 tr. ř. poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování, anebo jde o adresu uvedenou v §63 odst. 3. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže odesílatel vhození písemnosti do schránky vyloučí. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílateli a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce. Ustanovení §64 odst. 4 tr. ř. se podle následujícího odstavce neužije, doručuje-li se a) obviněnému usnesení o zahájení trestního stíhání, obžaloba, návrh na potrestání, návrh na schválení dohody o vině a trestu, rozsudek, trestní příkaz nebo předvolání k hlavnímu líčení nebo veřejnému zasedání, nebo b) jiná písemnost, jestliže to předseda senátu, státní zástupce, nebo policejní orgán z důležitých důvodů nařídí. Je-li doručení podle §64 odst. 4 tr. ř. vyloučeno, musí to podle §64 odst. 6 tr. ř. odesílatel na zásilce nápadně vyznačit. Doručující orgán v takovém případě vrátí písemnost odesílateli po marném uplynutí lhůty deseti dnů ode dne jejího uložení.
11. V daném konkrétním případě tak byly splněny veškeré zákonné podmínky pro uplatnění fikce doručení opisu usnesení odvolacího soudu podle §64 odst. 4 tr. ř. desátého dne úložní doby u pošty, resp. nejbližšího příštího pracovního dne, tj. 11. 4. 2023. Obviněnému totiž byl doručován opis usnesení odvolacího soudu, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, tedy jde o písemnost, kterou je třeba doručit do vlastních rukou podle §64 odst. 1 písm. b) tr. ř., ovšem u níž není vyloučeno ji doručit tzv. náhradním způsobem, tedy fikcí, neboli uložením podle §64 odst. 4 tr. ř., neboť takové rozhodnutí není uvedeno v taxativním (uzavřeném) výčtu rozhodnutí uvedených v §64 odst. 5 písm. a) tr. ř., zároveň doručující soud výslovně nevyloučil takový způsob doručení ve smyslu §64 odst. 5 písm. b) tr. ř., když to na obsílce nápadně nevyznačil ve smyslu §64 odst. 6 tr. ř., pouze vyloučil užitím obálky typu II. její vhození do schránky ve smyslu §64 odst. 4 druhá věta tr. ř. Proto také doručující orgán, tedy Česká pošta, s. p., postupoval podle instrukcí soudu, umožnil vyzvednutí soudní obsílky s opisem usnesení odvolacího soudu po dobu 10 dnů, přičemž obviněného vhozením příslušné chlopně užité obálky do jím užívané schránky na adrese určené pro doručování upozornil na důsledek nevyzvednutí si obsílky, že bude považována za doručenou desátý den úložní doby. Obviněný však této úložní doby nevyužil a obálku s písemnostmi si nevyzvedl. Za den doručení se tak podle uvedených pravidel považuje 11. 4. 2023 (obhájci obviněného byla táž písemnost doručení předtím do jeho datové schránky). Teprve s několikadenní časovým odstupem si obviněný doručované písemnosti osobně vyzvedl u soudu prvního stupně (dne 17. 4. 2023).
12. V takovém případě, kdy je podle zákonné úpravy obviněnému doručeno účinně vícekrát, se za den doručení, od něhož se počítá běh lhůt, považuje pouze první doručení. V tomto směru lze poukázat na ustálenou aplikační praxi a několik rozhodnutí, které dokonce byly i publikovány ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek – rozhodnutí č. 45/2005, č. 14/2012, č. 48/2012 a č. 38/2019 Sb. rozh. tr. Především lze poukázat na prvně uvedené rozhodnutí č. 45/2005 Sb. rozh. tr., v němž byla řešena situace prakticky stejné, jaká nastala v této věci. Nejvyšší soud v publikovaném rozhodnutí přijal názor: „ Doručuje-li soud prostřednictvím pošty do vlastních rukou (§64 odst. 1 tr. ř.) zásilku obsahující usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, není vyloučeno její uložení postupem předvídaným ustanovením §64 odst. 2 tr. ř. (dnes jde o §64 odst. 4 tr. ř. – pozn. Nejvyššího soudu). V takovém případě nastanou právní účinky doručení již vznikem tzv. fikce doručení vyplývající z tohoto ustanovení. Z hlediska běhu lhůt k podání dovolání tedy nemá význam pozdější faktické převzetí této zásilky (např. osobně u soudu). “ V uvedené věci tak šlo vlastně o identickou situaci, jaká nastala v nyní projednávaném případě. Lze proto plně odkázat i na zevrubné odůvodnění tohoto názoru v uvedeném rozhodnutí, které je stále použitelné.
13. Z uvedeného tak vyplývá, že lhůtu v trvání 2 měsíců k podání dovolání ve smyslu §265e odst. 1 a 2 tr. ř. je třeba počítat od data 11. 4. 2023, kdy došlo k účinném doručení usnesení odvolacího soudu obviněnému (obhájci obviněného bylo toto rozhodnutí doručeno předtím do datové schránky dne 27. 3. 2023). Lhůta dvou měsíců pro podání dovolání proto uplynula dne 12. 6. 2023 (den 11. 6. 2023 připadá na neděli, nejbližším příštím pracovním dnem je pondělí 12. 6. 2023). Pokud tedy obhájce obviněného zpracoval dovolání dne 14. 6. 2023 a podal jej u soudu prvního stupně dne 15. 6. 2023, podal jej po uplynutí zákonné lhůty pro podání dovolání.
14. Ze shora uvedeného je patrné, že dovolání obviněného bylo podáno až po uplynutí lhůty pro podání dovolání stanovené v §265e odst. 1 a 2 tr. ř. a že tato lhůta nebyla zachována ani podle ustanovení §265e odst. 3 tr. ř. Navrácení lhůty k podání dovolání přitom není přípustné (§265e odst. 4 tr. ř.).
15. Jen nad rámec výše uvedeného lze ještě doplnit, že s ohledem na obsah podaného dovolání by nemohlo být úspěšné. Předně obviněný podle obsahu dovolání napadal rozsudek soudu prvního stupně, což na několika místech zopakoval, uvedl to hned v prvním odstavci svého dovolání, zopakoval to v odstavci druhém, v němž konkretizoval výroky rozsudku soudu prvního stupně, proti němuž svým dovoláním brojil, stejně tak to zopakoval v odstavci třetím svého dovolání, v němž znovu uvedl, že napadeným je rozsudek soudu prvního stupně. Ostatně to, že brojil přímo proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně, vyplývá i z uplatněných dovolacích důvodů, protože využil jen důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ač proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, je určen vlastně jediný dovolací důvod, a to důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., který ale vůbec obviněný ve svém podání nezmiňoval (ani odkazem, ani slovním popisem). Je tak zřejmé, že obviněný dovoláním napadal rozsudek soudu prvního stupně, což nemůže činit mimořádným opravným prostředkem – dovoláním, které je podle §265a odst. 1 tr. ř. přípustné podat výlučně proti pravomocným rozhodnutím soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. O která rozhodnutí jde, uvádí pak ustanovení §265a odst. 2 tr. ř., přičemž v daném případě by šlo o usnesení odvolacího soudu o zamítnutí řádného opravného prostředku proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně, jak vyplývá z §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. ve spojitosti s §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Nápravu v podobě chybného označení napadeného rozhodnutí přitom mohl učinit jen v rámci dovolací lhůty, kterou ovšem promeškal i při svém prvním podání (srov. k tomu rozhodnutí č. 25/2003 Sb. rozh. tr.).
16. Jinými slovy, kdyby nebylo toho, že obviněný své podání označené jako dovolání podal opožděně, šlo by o dovolání nepřípustné, které by bylo třeba odmítnout podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Jde sice o důvod odmítnutí uvedený před tím, který byl v této věci využit, nicméně souvisí již s přezkoumáním obsahu podaného dovolání, proto Nejvyšší soud využil jako důvod odmítnutí ten, který je uveden v §265i odst. 1 písm. c) tr. ř.
17. Ostatně i s ohledem na obsahové zaměření námitek obviněného, které neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu a ani žádným jiným dovolacím důvodům, by obviněný (nebýt vad v jeho procesním postupu označených shora) nemohl uspět a jeho dovolání by bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Obviněný totiž prakticky výlučně zpochybňoval skutková zjištění soudů nižších stupňů a proces dokazování, jímž k takovým závěrům dospěly. Takové námitky zásadně Nejvyšší soud nepřezkoumává, nejde-li o námitky, které odpovídaly nově formulovanému dovolacímu důvodu v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, který byl doplněn v návaznosti na uznávanou judikaturu Ústavního soudu k výkladu dříve uplatňovaného důvodu pro tyto případy uvedenému v tomtéž ustanovení do 31. 12. 2021, nyní uvedenému v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Obviněný však v intencích tohoto důvodu své námitky vůbec neuplatnil, v tomto směru lze plně odkázat na vyjádření státního zástupce, který se jimi zabýval. Z podání obviněného ostatně není ani jasné, zda s jakým zněním trestního řádu pracoval a zda si vůbec nové znění §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvědomoval, když pod něj podřazoval směsici nijak blíže nerozvedených námitek skutkových, procesních i hmotněprávních. Obviněný v bodě 3. přednesl prostou polemiku se skutkovými závěry soudů nižších stupňů, vůbec neuplatnil námitku zjevného rozporu, přitom Nejvyšší soud se může zabývat jen tím, co je v dovolání uvedeno, nemůže je nijak zamýšlet (viz rozhodnutí pod č. 46/2013-I. Sb. rozh. tr., resp. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011, nebo ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 8 Tdo 1482/2014). Dokonce ani při případném tvrzení takového rozporu by tato námitka nemohla být úspěšná, pokud by obviněný nepoukázal na konkrétní rozhodné skutkové zjištění, které by muselo být zároveň určující pro naplnění konkrétního označeného znaku trestného činu, jenž byl v daném skutku spatřován, a zároveň by takové skutkové zjištění bylo ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, popř. bylo by založeno na procesně nepoužitelných důkazech, anebo by k němu nebyly nedůvodně provedeny podstatné důkazy. I takové důkazy a jejich spojitost s konkrétním skutkovým zjištěním by dovolatel musel tvrdit, což rozhodně obviněný ve svém podání neučinil. Jím označené důkazy vůbec nemají spojitost s neoprávněným výběrem a přisvojením si svěřených finančních prostředků, resp. současným průběžným falšováním účetních dokladů s jejich zařazováním do účetnictví k zakrytí těchto výběrů. Nadto lze uvést, že jde jen o opakování obhajoby obviněného, s níž se beze zbytku vypořádaly soudy nižších stupňů. Námitky obviněného uplatněné v bodě 3. jeho podání tak jednak byly opakované, jednak neodpovídaly uplatněnému dovolacímu důvodu a jednak nezakládaly možnost Nejvyššímu soudu se jimi zabývat (lze též upozornit, že dovolací řízení je formální, neuplatňuje se v něm revizní princip, záleží jen na dovolateli, jaké námitky k posouzení Nejvyššímu soudu předloží). Stejně tak námitky uvedené v bodech 4. a 5. neodpovídaly obviněným uplatněnému důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., blížily se spíše důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jak poukazoval státní zástupce ve svém vyjádření, tento důvod ovšem obviněný neuplatnil a není úkolem Nejvyššího soudu jej domýšlet (viz rozhodnutí č. 46/2013-I. Sb. rozh. tr.). Nadto šlo jen o obecné výhrady bez jejich konkretizace na daný případ, což opět neumožňuje Nejvyššímu soudu se s nimi vypořádat (ale vlastně by jej nutili k revizi celého právního posouzení).
18. Jak již bylo uvedeno, zmíněné další důvody, které by jinak vedly k odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., byly vyřčeny zcela nad rámec odůvodnění výroku tohoto rozhodnutí, které je založeno na odmítnutí dovolání pro jeho opožděnost. Jde sice o formální přístup, ale je to dáno povahou dovolacího řízení, které je formální, proto také obviněný má obhájce, osobu práva znalou, musí jim být v dovolacím řízení zastoupen, aby byly formální požadavky z jeho strany splněny. V daném případě však bylo shledáno několikero pochybení v jeho postupu, dovolatel dovolání podal opožděně, zaměřil je proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné, a uplatnil dovolací důvod, jemuž však jím vznesené námitky neodpovídaly.
IV. Závěrečné shrnutí
19. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že dovolání obviněného bylo podáno opožděně, a proto je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle §265i tr. ř., mohl tak učinit v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 8. 2023
JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph.D.
předseda senátu