ECLI:CZ:NS:2023:5.TDO.745.2023.1
sp. zn. 5 Tdo 745/2023- 607
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 8. 2023 o dovolání, které podal obviněný Martin Mondek , nar. 9. 7. 1985 v Jeseníku, trvale bytem Kořenského 1343/28, Ostrava-Vítkovice, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2023, sp. zn. 4 To 68/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 4 T 52/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Martina Mondeka odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Obviněný Matin Mondek byl rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 12. 12. 2022, sp. zn. 4 T 52/2021, uznán vinným pod bodem 1. přečinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), pod bodem 2. přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku. Za to mu byl podle §209 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 14 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 24 měsíců. Poškození uvedení v rozsudku soudu prvního stupně byli podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázáni se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. O odvoláních proti rozsudku soudu prvního stupně, která podali obviněný Martin Mondek a poškozená obchodní společností GRENKELEASING, s. r. o., rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 11. 4. 2023, sp. zn. 4 To 68/2023, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
3. Přečinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku pod bodem 1. rozsudku soudu prvního stupně se obviněný Martin Mondek ve stručnosti dopustil tím, že v úmyslu vylákat finanční prostředky, jako statutární zástupce obchodní společnosti YES CHIPS, s. r. o., při uzavírání leasingové smlouvy číslo 067-08867 dne 1. 7. 2019 ve Frýdku-Místku s obchodní společností GRENKELEASING, s. r. o., jejímž předmětem byl zpětný leasing automatu na dávkování těsta v hodnotě 344 850 Kč včetně DPH, nepravdivě uvedl, že obchodní společnost YES CHIPS, s. r. o. je vlastníkem předmětu leasingu (automatu na dávkování těsta) a doložil k tomu fiktivní fakturu č. 190608007 ze dne 20. 5. 2019 na částku 300 000 Kč, s uhrazenými zálohami ve výši 300 000 Kč, vystavenou J. K., přičemž si byl vědom toho, že obchodní společnost YES CHIPS, s. r. o., automat pro dávkování těsta nikdy nevlastnila a nebyl ani vyroben. Na základě těchto nepravdivých tvrzení byla uzavřena leasingová smlouva, obchodní společnost GRENKELEASING, s. r. o., neexistující předmět leasingu odkoupila a kupní cenu ve výši 344 850 Kč včetně DPH uhradila na účet obchodní společnosti YES CHIPS, s. r. o., dohodnuté leasingové splátky nebyly hrazeny, čímž obchodní společnosti GRENKELEASING, s. r. o., obviněný způsobil škodu ve výši nejméně 344 850 Kč.
4. Přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku pod bodem 2. rozsudku soudu prvního stupně se obviněný ve stručnosti dopustil tím, že v době od 1. 1. 2019 do 6. 4. 2020 jako statutární orgán obchodní společnosti YES CHIPS, s. r. o., v rozporu s §196 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů, a v rozporu se zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o účetnictví“), nezabezpečil vedení a uchování správného, úplného a průkazného účetnictví, které by podávalo věrný a poctivý obraz o stavu hospodaření a pohybu majetku této obchodní korporace, v účetních knihách, zápisech nebo jiných dokladech úmyslně uváděl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje, když deklaroval, že v pokladně této obchodní korporace s názvem „Pokladna MONDEK“ je ke dni 31. 12. 2019 účetní zůstatek v celkové výši 4 934 566 Kč, avšak fakticky se v pokladně taková finanční hotovost nenacházela, a obviněný Martin Mondek fiktivně zúčtovával, případně nechal zúčtovat výběry finanční hotovosti z bankovních účtů této obchodní korporace, které však fakticky do této pokladny nikdy nevkládal, a k těmto výběrům hotovosti ani nedokládal účetní doklady, které by potvrzovaly reálnost a účelnost takto vynaložených finančních prostředků obchodní korporace YES CHIPS, s. r. o., čímž ohrozil řádné zjištění majetku obchodní korporace a v důsledku toho také uspokojení nejméně 30 věřitelů této obchodní společnosti specifikovaných v rozsudku soudu prvního stupně a dále tímto svým jednáním rovněž ohrozil řádné a včasné vyměření daňové povinnosti, neboť Finančnímu úřadu pro Moravskoslezský kraj, Územnímu pracovišti ve Frýdku-Místku znemožnil případné provedení postupu k odstranění pochybnosti o správnosti, úplnosti a průkaznosti daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob, případně k jiným daním, a to nejméně za zdaňovací období roku 2019.
II. Dovolání obviněného
5. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný Martin Mondek dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., neboť napadeným usnesením bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, ačkoliv byly v řízení mu předcházejícím dány důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
6. Podle obviněného u skutku pod bodem 1. výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně, kterým byl uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, šlo o běžný obchodní případ mezi obchodní společností GRENKELEASING, s. r. o., a obchodní společností YES CHIPS, s. r. o., přičemž jeho jednání nemělo charakter trestněprávního jednání. V řízení bylo prokázáno, že obviněný za obchodní společnost YES CHIPS, s. r. o., uzavřel dne 24. 10. 2018 se svědkem J. K. dohodu o návrhu, výrobě a instalaci automatu pro dávkování těsta do fritézy, jejímž předmětem byl návrh a výroba tohoto zařízení do 5. 3. 2019, přičemž z uvedené smlouvy plynula obviněnému povinnost uhradit J. K. částku 300 000 Kč. Bylo prokázáno, že tato dohodnutá cena byla zaplacena, stejně jako ústní dohodou navýšená cena o 50 000 Kč. Z e-mailu zaslaného J. K. dne 24. 6. 2019 vyplývá, že výroba předmětného automatu je těsně před dokončením, ačkoliv automat J. K. ani nezačal vyrábět. Obviněný tedy nemohl uvést leasingovou společnost v omyl, neboť důvodně očekával dodání objednaného plnění, naopak v omyl byl uveden on. Tvrzení J. K., že kvůli prodlení s hrazením ceny a kvůli úpravám během realizace projektu nebylo možné zařízení vyrobit a povinnost dodat automat pro dávkování těsta mu zanikla, považuje obviněný za absurdní. Svědek J. K. se podle přesvědčení obviněného pouze snaží zakrýt skutečnost, že si od obchodní společnosti YES CHIPS, a. s., nechal vyplatit částku 350 000 Kč a objednaný výrobek nedodal. Tvrzení svědka J. K. je podle obviněného i v rozporu s ostatními provedenými listinnými důkazy. Soudy nižších stupňů je však nelogicky akceptovaly, a v důsledku toho dospěly ke skutkovým zjištěním, která jsou ve zjevném rozporu s obsahem ostatních provedených důkazů. Pokud by J. K. dostál svému závazku a automat dodal, nebyl by obviněný stíhán za trestný čin podvodu, přestože by se na jeho jednání nic nezměnilo. Obviněný při jednání s poškozenou obchodní společností spoléhal na to, že neohrozí zájem chráněný trestním zákonem.
7. Obviněný rovněž připomněl svoji obhajobu, že obchodní společnost GRENKELEASING, s. r. o., o neexistenci automatu pro dávkování těsta informoval, proto po něm nebyly požadovány další dokumenty a fotografie prokazující existenci tohoto automatu, ačkoliv u předchozích čtyř zpětných leasingů poskytovaných touto společností byly tyto doklady požadovány. Obviněný namítl, že soudy neusilovaly o zjištění materiální pravdy a neopatřovaly důkazy i v jeho prospěch, neboť nežádaly obchodní společnost GRENKELEASING, s. r. o., o doložení dokumentů předložených obviněným při sjednávání předcházejících smluv o zpětném leasingu.
8. Podle obviněného se soudy nižších stupňů dopustily i nesprávného právního posouzení při řešení otázky naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu, tedy jeho zavinění. Obviněný zdůraznil, že na zodpovězení otázky jeho zavinění bylo třeba usuzovat s ohledem na všechny konkrétní okolnosti, za nichž byl trestný čin spáchán, a všechny důkazy významné z tohoto hlediska. Soudy nižších stupňů nezohlednily skutečnost, že v leasingové smlouvě vystupoval jako ručitel a věděl, že pokud obchodní společnost YES CHIPS, s. r. o., svému závazku nedostojí, nastoupí jeho odpovědnost za dluh. Přitom jako jednatel a společník této obchodní společnosti měl zájem na tom, aby toto zařízení nabyla společnost do svého vlastnictví, snížila tím své náklady a následně uhradila svůj závazek. Jeho cílem tedy bylo úspěšné podnikání jím řízené obchodní společnosti, nikoliv obohacení se na úkor obchodní společnosti GRENKELEASING, s. r. o. Ze všech okolností a provedených důkazů lze podle přesvědčení obviněného dovodit, že spoléhal na to, že svědek J. K. splní svůj závazek a dodá automat pro dávkování těsta. Pokud soudy dospěly k závěru o jeho úmyslném zavinění ve vztahu k trestnému činu podvodu podle §209 tr. zákoníku, nemohly zhodnotit všechny důkazy a přihlédnout ke všem okolnostem, případně učinily nesprávný právní závěr o jeho úmyslném zavinění.
9. Ve vztahu k přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku obviněný namítl, že soudy nižších stupňů neprovedly navrhované důkazy ve vztahu ke skutkovému zjištění, že prováděl hotovostní výběry z účtů. Obviněný zopakoval svoji obhajobu, že nikdy neprováděl žádné výběry hotovosti z účtu obchodní společnosti YES CHIPS, s. r. o., přičemž jako důkaz k tomuto tvrzení navrhoval výpisy ze všech účtů společnosti. V řízení však nebyl proveden jako důkaz ani jeden výpis z účtu, který by prokazoval výběry hotovosti obviněným a závěr o jeho vině byl založen pouze na základě účetní závěrky a pokladní knihy jako výstupu z účetního programu Pohoda. Tento výstup však byl učiněn až v době, v níž již obviněný nepůsobil ve funkci statutárního orgánu obchodní společnosti a neměl přístup k účetnímu software. Navíc i v době, ve které byl obviněný jednatelem, mělo do účetního programu přístup mnoho lidí, výběry do systému zadávala účetní svědkyně R. K., a to nezávisle na jeho vůli a bez jeho vědomí. Obviněnému proto podle jeho přesvědčení nemůže být kladeno za vinu, pokud účetní jakožto profesionál, který vedl účetnictví ve společnosti 18 měsíců, zúčtovávala nespárované odchozí platby jako výběry hotovosti z účtu. Takový postup si neměla ani dovolit, neboť k takovým účetním operacím ani neměla jeho pokyn či alespoň souhlas. Obviněný namítl, že pokud účetní neposkytoval dostatečnou součinnost, neměla účetnictví společnosti vést vůbec a spolupráci měla ukončit.
10. I ve vztahu k tomuto skutku došlo podle obviněného k nesprávnému právnímu posouzení, neboť byl uznán vinným trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku, ačkoliv nebyla naplněna objektivní stránka tohoto trestného činu, neboť jeho jednáním nebyla ohrožena majetková práva jiného ani včasné a řádné vyměření daně. Tento obligatorní znak skutkové podstaty uvedeného trestného činu nebyl dostatečně konkrétně vyjádřen a odůvodněn. Vytýkané jednání nemohlo a nemělo vliv na řádné vyměření daně, neboť nákladem obchodní společnosti YES CHIPS, s. r. o., byla již přijatá faktura, nikoliv až její zaplacení. Jestliže se tedy kumulovala virtuální hotovost v pokladně představovaná úhradami závazků, jednalo se o okolnost daňově neutrální.
11. Rovněž nedošlo ani k ohrožení majetkových práv jakéhokoliv jiného subjektu, neboť ač mohli věřitelé očekávat hotovost v pokladně, museli si být vědomi existence účetně evidovaných neuhrazených závazků. Pasiva se vždy musela zvýšit o stejnou hodnotu jako aktiva a výsledná čistá hodnota majetku společnosti tak musela být po odečtení závazků vždy stejná. Obviněný v této souvislosti poukázal na skutečnost, že nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje musí natolik znehodnotit vypovídací hodnotu dokladů, v nichž jsou uvedeny, že tím reálně ohrozí majetková práva jiného nebo řádné vyměření daně. Musí jít tedy o údaje týkající se zásadních skutečností, jejichž použití vytváří reálnou možnost vzniku uvedených škodlivých následků. Obviněný má rovněž za to, že nebyl zjištěn skutkový stav bez důvodných pochybností, neboť nebyla vyvrácena jeho obhajoba, že faktury i odchozí platby jsou v účetnictví evidovány, lze je spárovat a pouze nejsou správně zaúčtovány, což mohlo být odstraněno například znaleckým zkoumáním, k čemuž však nedošlo a důvodné pochybnosti o jeho vině proto nebyly rozptýleny.
12. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a podle §265l tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
III. Vyjádření k dovolání
13. K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“).
14. Ačkoliv jsou námitky obviněného obsažené v podaném dovolání formálně podřaditelné pod uplatněné dovolací důvody, podle státní zástupkyně jim nelze přiznat žádnou opodstatněnost. Obviněný ve svém dovolání pouze opakoval svoji obhajobu z předchozích fází řízení, se kterou se soudy nižších stupňů náležitým, zákonu odpovídajícím a přesvědčivým způsobem vypořádaly. Podle státní zástupkyně Nejvyšší soud takové dovolání zpravidla odmítne jako zjevně neopodstatněné.
15. Z výsledků dokazování ve vztahu ke skutku pod bodem 1. výroku rozsudku soudu prvního stupně zřetelně vyplynulo, že obviněný při sjednání zpětného leasingu na automat na dávkování těsta věděl, že toto zařízení neexistuje a že je společnost YES CHIPS, s. r. o., nikdy nevlastnila, tuto skutečnost pracovníkům obchodní společnosti GRENKELEASING, s. r. o., zatajil a předložil jim fiktivní fakturu na tento automat s uhrazenými zálohami ve výši jeho kupní ceny. Podle státní zástupkyně nelze přisvědčit námitkám obviněného, že nebyla naplněna subjektivní stránka přečinu podvodu, neboť obviněný si byl vědom toho, že prodal leasingové společnosti neexistující věc, za kterou obdržel ke škodě této společnosti finanční plnění. Tvrzení obviněného, že leasingovou společnost informoval o neexistenci automatu považuje státní zástupkyně za stěží uvěřitelné. Rovněž není opodstatněná ani námitka obviněného, že měl dodavatel automat vyrobit, avšak neučinil tak. Podle výpovědi svědka J. K. obviněný stále měnil požadavky na tento stroj, v důsledku čehož se jeho výroba opakovaně odkládala. Obviněný se tak nemohl spoléhat na to, že bude stroj vyroben předtím, než uzavře předmětnou leasingovou smlouvu.
16. Státní zástupkyně neshledala opodstatněnými ani námitky směřující proti skutku pod bodem 2. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně a v této souvislosti zcela odkázala na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně i na odůvodnění usnesení odvolacího soudu. Nepřisvědčila ani námitce obviněného ohledně absence ohrožovacího charakteru jednání obviněného ve vztahu k naplnění objektivní stránky trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku. Ze skutkové věty této části výroku o vině soudu prvního stupně vyplývá, že následkem nesprávně vedeného účetnictví došlo k ohrožení řádného zjištění majetku obchodní korporace, a tím také k ohrožení uspokojení 30 věřitelů obchodní společnosti YES CHIPS, s. r. o., uvedených ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně. Rovněž podle skutkové věty došlo k ohrožení řádného a včasného vyměření daňové povinnosti, neboť bylo příslušnému správci daně znemožněno případné provedení postupu k odstranění pochybností o správnosti, úplnosti a průkaznosti daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob, případně k jiným typům její daňové povinnosti, minimálně za zdaňovací období roku 2019. Státní zástupkyně dále doplnila, že pokud obviněný prováděl výběry hotovosti, aniž by tyto výběry doložil příslušnými účetními doklady, ohrozil i majetková práva samotné účetní jednotky, ačkoliv skutková věta rozsudku soudu prvního stupně toto nevyjadřuje.
17. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupkyně závěrem svého dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
18. Nejvyšší soud shledal, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.
19. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání nelze podat z jakéhokoli důvodu, ale výhradně na základě některého z taxativně vymezených důvodů v ustanovení §265b odst. l písm. a) až m) tr. ř., resp. v §265b odst. 2 tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl v dovolání označen, ale je třeba, aby konkrétní námitky dovolatele takovému důvodu svým obsahem odpovídaly. V opačném případě, tj. pokud obsahem dovolání je pouze formální odkaz na některý z vyjmenovaných dovolacích důvodů, aniž by bylo možné podřadit uplatněné výhrady takovému důvodu či důvodům, Nejvyšší soud dovolání zpravidla odmítne podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002, uveřejněné pod T 420 ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha; usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. II. ÚS 68/11).
20. Obviněný opřel své dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve spojení s dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. g) lze dovolání úspěšně podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
21. Dovolání z důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou citovaného dovolacího důvodu je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Je tomu tak zejména v případě, že skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad pro závěr o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Na základě tohoto dovolacího důvodu však nelze přezkoumávat správnost a úplnost skutkového stavu podle §2 odst. 5 tr. ř. či prověřovat zákonnost provedeného dokazování ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. jakožto otázek práva procesního. Nejvyšší soud se tak nemůže odchýlit od skutkového zjištění provedeného v předcházejících řízeních. Není oprávněn nahrazovat činnost nalézacího soudu a zjištěným skutkovým stavem je vázán (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02, usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
22. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. může být úspěšně uplatněn tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo pokud přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Tento důvod dovolání má tedy dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.
b) K uplatněným námitkám obviněného
23. Většina námitek, které obviněný uplatnil ve vztahu k oběma skutkům, kterými byl uznán vinným, obsahuje pouze polemiku se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů, přičemž obviněný vytýká způsob, jímž soudy hodnotily provedené důkazy a opakuje svoji obhajobu uplatněnou v předchozích stadiích řízení, v níž prosazuje vlastní verzi skutkového stavu. Přitom Nejvyšší soud zpravidla odmítne jako zjevně neopodstatněné takové dovolání, v němž obviněný jen opakuje tytéž námitky, jimiž se snažil zvrátit již rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud se jimi odvolací soud zabýval a vypořádal se s nimi náležitým a dostatečným způsobem (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, uveřejněné pod č. T 408. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002). Rovněž je třeba v tomto směru připomenout, že dokazování je doménou především soudu prvního stupně s možnou korekcí v řízení před soudem druhého stupně jako soudem odvolacím, nikoli však v řízení o dovolání. Dokazování je ovládáno zásadou vyhledávací, bezprostřednosti a ústnosti, volného hodnocení důkazů a presumpcí neviny. Hodnotit důkazy tak může jen ten soud, který je také v souladu s principem bezprostřednosti a ústnosti provedl, protože jen díky tomu může konkrétní důkazní prostředek vyhodnotit a získat z něj relevantní poznatky. Zásada bezprostřednosti ve spojitosti se zásadou ústnosti zde hraje významnou roli, soud je přímo ovlivněn nejen samotným obsahem důkazního prostředku, ale i jeho nositelem. Jen takový způsob dokazování může hodnotícímu orgánu poskytnout jasný obraz o dokazované skutečnosti a vynést rozhodnutí pod bezprostředním dojmem z provedených důkazů. I odborná literatura (např. Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 5. vydání. Praha: Leges, 2018, str. 170 a násl.; Fenyk, J., Císařová, D. Gřivna, T. a kol. Trestní právo procesní. 7. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 110 a násl.) uvádí, že nejlepším způsobem pro správné rozhodnutí je zhodnocení skutkových okolností na podkladě bezprostředního dojmu z přímého vnímání v osobním kontaktu.
24. Pokud soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů. Pokud obviněný vznáší námitku, že soudy hodnotily důkazy selektivním způsobem v jeho neprospěch, nelze tuto pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit. Předmětná námitka svým obsahem směřuje výlučně do skutkových zjištění, a tedy potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Pouhé odlišné hodnocení obviněného tedy ani v případě, v nichž by bylo konkretizováno vznesenými námitkami, nepostačuje pro závěr o pochybení soudů při hodnocení provedených důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 3 Tdo 461/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 3 Tdo 892/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 3 Tdo 563/2017).
25. Nejvyšší soud neshledal ani zjevný rozpor mezi obsahem provedených důkazů a na jejich základě učiněnými rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestných činů, kterými byl obviněný uznán vinným. O takový rozpor se ve smyslu jeho výkladu jedná v případě, že by bylo možno důvodně učinit závěr, že skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s provedenými důkazy, tedy že tato skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, popřípadě jsou přímo opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě tato zjištění byla učiněna. Zjevný nesoulad je tak dán pouze v případě očividného nesouladu skutkových a právních závěrů s provedenými důkazy, tedy tehdy, pokud skutek, který se stal předmětem právního posouzení, nebyl zjištěn způsobem slučitelným s právem obviněného na spravedlivý proces (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. 6 Tdo 164/2014). Soudy nižších stupňů se však věcí řádně zabývaly, provedly v potřebném rozsahu dostatečné dokazování, na jehož základě mohly učinit skutkové závěry, které nalezly odraz v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. Soud prvního stupně přitom vysvětlil, jak dospěl k závěru o vině obviněného trestným činem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, přičemž z výpovědí obchodních zástupců společnosti GRENKELEASING, s. r. o., vyplynulo, že leasingová smlouva nebyla sjednávána k neexistující věci, která měla být teprve následně vyrobena. Výslechem těchto svědků bylo prokázáno, že obviněný neinformoval zástupce obchodní společnosti poskytující zpětný leasing, že automat na dávkování těsta ještě není vyroben, neboť v takovém případě by mu leasing nebyl poskytnut. Jak správně konstatoval soud prvního stupně, v takovém případě by bylo vhodnější, aby obviněný řešil situaci pomocí úvěru. Pominout nelze ani skutečnost, že obviněný si nechal účelově vyhotovit dokumenty neodpovídající skutečnosti (konečnou fakturu a předávací protokol), aby je mohl předložit při sjednávání leasingové smlouvy. Obviněný tedy úmyslně uvedl poškozenou obchodní společnost v omyl, neboť ta koupila a následně obchodní společnosti YES CHIPS, s. r. o., pronajímala neexistující věc, čímž podstupovala značné a ničím nezajištěné riziko, že poskytnutý zpětný leasing nebude řádně splácen.
26. Rovněž námitky obviněného ve vztahu k trestnému činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 2 představovaly pouhou polemiku obviněného s hodnocením důkazů a se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů, ani zde však Nejvyšší soud neshledal rozpor, natož pak rozpor zjevný, mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními, který by odůvodňoval jeho zásah do skutkových zjištění soudů nižších stupňů. V řízení bylo prokázáno, že to byl obviněný, kdo jako jednatel obchodní společnosti YES CHIPS, s. r. o., odpovídal za správné vedení účetnictví a za úplnost a kompletnost tohoto účetnictví. Na nesrovnalosti a neúplnost předávaných účetních podkladů byl opakovaně upozorňován účetní R. K. i P. H., avšak neučinil žádné kroky ke zjednání nápravy a nedoložil jim chybějící účetní doklady, aby je mohly správně zaúčtovat. V důsledku toto pak byla vykázána fiktivní hotovost v pokladně, která nikdy neexistovala. Nelze přisvědčit ani námitce obviněného, že nebyla naplněna objektivní stránka tohoto trestného činu z důvodu, že nebyla ohrožena majetková práva jiného nebo včasné a řádné vyměření daně, neboť ohrožením majetkových práv jiného je i situace, v níž je věřitelům znemožněno zjistit stav majetku dlužníka, čímž je ohroženo uspokojení jejich pohledávek (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 3332). Tato skutečnost přitom byla vyjádřena ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně, stejně jako to, že obviněný rovněž ohrozil řádné a včasné vyměření daňové povinnosti, neboť znemožnil případné provedení postupu k odstranění pochybnosti o správnosti, úplnosti a průkaznosti daňového přiznání nejméně k dani z příjmů právnických osob za období roku 2019. Soud prvního stupně tedy řádně odůvodnil, na základě jakých důkazů dospěl k závěru, že obviněný svým jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku, přičemž po subjektivní stránce obviněný jednal v úmyslu přímém, jak správně dovodil již soud prvního stupně. Skutkový děj byl tedy logicky dovozen z provedeného dokazování a v souladu s principy formální logiky soudy nižších stupňů vysvětlily, proč neuvěřily obhajobě obviněného a z jakých důvodů dospěly k závěru o jeho vině. Všechny tyto provedené důkazy pak odpovídají zjištěnému skutkovému stavu.
V. Závěrečné shrnutí
27. Vzhledem ke všem shora uvedeným důvodům Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného Martina Mondeka podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., neboť námitky obviněného nebylo možné podřadit pod uplatněný dovolací důvod, ale ani žádný jiný dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. O dovolání obviněného bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. a Nejvyšší soud tak mohl učinit na podkladě trestního spisu, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 8. 2023
JUDr. Bohuslav Horký
předseda senátu