Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 02.08.2023, sp. zn. 5 Tdo 760/2022 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2023:5.TDO.760.2022.3

5 Tdo 760/2022-I- 6393 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. 8. 2023 o dovolání, které podal obviněný L. T. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2022, sp. zn. 11 To 338/2021, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 26 T 35/2020, takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. T. odmítá . Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 7. 5. 2021, sp. zn. 26 T 35/2020, byl obviněný L. T. uznán spolu s obviněnými Ing. Milošem Balákem, právnickou osobou Energie – stavební a báňská, a. s., vinným pokusem zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §21 odst. 1, §256 odst. 1, odst. 2 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), za nějž mu byl uložen podle §256 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 let a 6 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let. Podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen také peněžitý trest ve výměře 300 denních sazeb po 2 000 Kč, tedy v celkové výměře 600 000 Kč. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen také trest propadnutí věci, a to flash-discu stříbrné barvy. 2. Uvedeného trestného činu se obviněný podle rozsudku soudu prvního stupně (zjednodušeně uvedeno) dopustil tak, že spolu se spoluobviněným Ing. Milošem Balákem nejméně v době od října 2015 do dubna 2017 v Lánské oboře a na dalších místech zjednali jinému přednost a výhodnější podmínky na úkor jiných dodavatelů ve spojitosti se zadáním veřejné zakázky, čímž chtěli získat pro jiného značný prospěch, což se jim však nezdařilo. Konkrétně spoluobviněný Ing. Miloš Balák jako ředitel Lesní správy Lány pojal a realizoval záměr v rámci projektu „Řešení zabezpečení svahových deformací v údolí vodní nádrže XY.“, jehož zadavatelem byla Lesní správa Lány, upřednostnit před jinými zájemci o zakázku obviněnou právnickou osobu – obchodní společnost Energie – stavební a báňská, a. s., IČO: 45146802, se sídlem Vašíčkova 3081, Kladno-Rozdělov (dále ve zkratce jen „ESB“), později pak vystupující ve sdružení s obchodní společností SYNER, s. r. o. Ještě před vyhlášením nabídkového řízení na zhotovitele projektové dokumentace pro zadávací řízení dopředu rozhodl také o tom, že tuto dokumentaci bude zpracovávat obchodní společnost Vodohospodářský rozvoj a výstavba, a. s. (dále jen jako obchodní společnost „VRV“). Dne 3. 2. 2016 jim umožnil prohlídku míst zamýšlených sanací spojenou s rámcovým zadáním požadovaného úkolu a později jim představil obviněného L. T. jako osobu Lesní správou Lány pověřenou a nadanou po věcné stránce ovlivňovat projektovou dokumentaci pro zadávací řízení s cílem, aby tak skutečně postupoval, ačkoliv obviněný L. T. pracoval pro spoluobviněnou obchodní společnost ESB na pozici vedoucího provozu inženýrských staveb a jednal přitom v jejím zájmu a v rámci její činnosti. Obviněný L. T. pak s vědomím a souhlasem Ing. Miloše Baláka konkretizoval místa sanací, aktivně se podílel na určení rozsahu připravované zakázky a konkretizaci způsobu její realizace, na tvorbě předpokládané ceny realizace zakázky, zejména přiměl projektanty ke změně aktuálně jimi navrhované technologie zajištění svahů, zasadil se o to, aby geometrické zaměření dotčených míst pro potřeby projektantů provedla právě obviněná obchodní společnost ESB, sám sdělil projektantům objemy některých konkrétních položek pro potřeby vyhotovení projektové dokumentace. Již od 12. 7. 2016 měl vypracovaný oceněný rozpočet a soupis prací, k němuž následně projektantům sděloval připomínky za účelem navýšení ceny díla a dotvoření finální podoby soupisu a rozpočtu. Uvedený rozpočet nechal projektanty zaslat přímo do e-mailové schránky jednoho z rozpočtových pracovníků obviněné obchodní společnosti ESB. Dne 24. 8. 2016 bylo Lesní správou Lány jako zadavatelem vyhlášeno užší zadávací řízení podle §28 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v tehdy platném znění (dále též jen „ZVZ-2006“), na nadlimitní veřejnou zakázku na stavební práce s názvem „Lánská obora – Zabezpečení svahových deformací v údolí vodní nádrže XY, včetně opětovného zalesnění – II. etapa“, v němž nejprve zájemci podali žádosti o účast s doložením splnění kvalifikace. Ti z nich, kdo kvalifikační předpoklady splnili, byli následně zadavatelem vyzváni k podání nabídek, přičemž do kvalifikačních předpokladů byl zahrnut i požadavek na doložení realizace geotechnické stavby v ochranném pásmu vodního zdroje I. stupně. Následně kvalifikační předpoklady splnilo celkem 5 zájemců uvedených ve výroku rozhodnutí. 3. Dne 11. 4. 2017 byla nabídka obchodní společnosti ESB vybrána jako nejvhodnější. Poté dne 10. 5. 2017 se sdružením ESB/SYNER – Lánská obora II. uzavřela Lesní správa Lány zastoupená Ing. Milošem Balákem smlouvu o dílo na realizaci zakázky II. etapy. Obviněný Ing. Miloš Balák předem určil, který dodavatel bude v zadávacím řízení vybrán, a umožnil jeho pracovníkovi, obviněnému L. T., podílet se na přípravě projektové dokumentace a stanovení kvalifikačních předpokladů tak, aby vyhovovaly především dodavateli, v jehož prospěch obviněný L. T. pracoval, a zajistil mu také neveřejné informace o průběhu zadávacího řízení. Svým společným jednáním takto obvinění záměrně obešli ve prospěch obchodní společnosti ESB a později sdružení ESB/SYNER – Lánská obora II. zákonem stanovený postup zadávání veřejných zakázek a popřeli tak smysl zadávacího řízení, které je postaveno na dodržování zásad transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace. Obviněný L. T. měl na rozdíl od ostatních dodavatelů možnost podílet se na tvorbě projektové dokumentace, měl projektovou dokumentaci včetně cenových souvislostí k dispozici ještě dříve, než bylo zadávací řízení vyhlášeno ve Věstníku veřejných zakázek, a tedy současně dříve než ostatní dodavatelé. Sdružení ESB/SYNER – Lánská obora II. jednáním obviněných získala neoprávněný prospěch spočívající v možnosti realizovat tuto veřejnou zakázku a z její realizace by vyplynul i prospěch ve formě čistého zisku ve výši nejméně 8 854 920 Kč (bez DPH) po odečtení daně z příjmu právnických osob, avšak k získání prospěchu v této výši již nedošlo vzhledem k zahájení trestního stíhání na samém počátku realizace stavby a následným změnám ve způsobu její realizace. 4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali státní zástupce, obvinění L. T., Ing. Miloš Balák a obviněná právnická osoba – obchodní společnost ESB, odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 24. 3. 2022, sp. zn. 11 To 338/2021, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání obviněného 5. Obviněný L. T. podal proti usnesení soudu druhého stupně prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Proti témuž rozhodnutí původně podala dovolání též obviněná právnická osoba – obchodní společnost ESB, která ovšem posléze své dovolání vzala zpět, což vzal předseda senátu na vědomí téhož dne, jako bylo rozhodnuto o dovolání obviněného L. T. (dále jen dovolatel nebo též obviněný, nebude-li výslovně uvedeno, že se tím míní jiný ze spoluobviněných). 6. Obviněný napadl usnesení odvolacího soudu o zamítnutí jeho odvolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., neboť podle něj v řízení mu předcházejícím byly dány důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., které tak byly základem jeho dovolacích námitek. Podle obviněného spočívá jeho odsouzení na nesprávném právním posouzení skutku, neboť jeho jednáním nedošlo k naplnění znaků trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku ani žádného jiného trestného činu. Zejména zpochybnil naplnění znaků objektivní stránky skutkové podstaty tohoto trestného činu v podobě zjednání přednosti či výhodnějších podmínek, které nebyly podle něj nijak konkretizovány. Chyběla zde také příčinná souvislost mezi jeho jednáním a zamýšleným následkem v podobě dosud neurčené výhody na úkor jiných soutěžitelů. Soud prvního stupně podle něj neuvedl všechny zákonné znaky trestného činu kladeného mu za vinu ve výrokové části rozsudku. Obviněný také zpochybňoval dosažení stadia pokusu tohoto trestného činu. 7. Obviněný dále namítl, že převážná část jeho údajných jednání popsaných ve skutkové větě výrokové části rozsudku soudu prvního stupně a další části skutkové věty jsou zcela nepodloženy důkazy, resp. dokonce byly s nimi v rozporu. Nesouhlasil s těmi částmi skutkové věty, podle nichž konkretizoval místa sanací, podílel se aktivně na určení rozsahu připravované zakázky, na konkretizaci způsobu realizace zakázky a na tvorbě předpokládané ceny realizace zakázky, přiměl projektanty ke změně aktuálně jimi navrhované technologie zajištění svahů, zasadil se o to, aby geometrické zaměření dotčených míst pro potřeby projektantů provedla společnost ESB či sdělil projektantům objemy některých konkrétních položek pro potřeby vyhotovení projektové dokumentace. Ani jeden důkaz nebyl proveden k tvrzení, že by se obviněný jakkoli podílel na stanovení kvalifikačních předpokladů, že by mu spoluobviněný Ing. Miloš Balák zajistil jakékoliv neveřejné informace, že by společně záměrně obešli zákonem stanovený postup při zadávání veřejných zakázek ve prospěch obchodní společnosti ESB, či že by byl spoluobviněným Ing. Milošem Balákem představen projektantům jako osoba Lesní správou Lány pověřená a nadaná po věcné stránce ovlivňovat projektovou dokumentaci pro zadávací řízení. Obviněný taktéž odmítl závěr, že by sdružení ESB/SYNER – Lánská obora II. jednáním obviněných získala neoprávněný prospěch spočívající v možnosti realizovat tuto veřejnou zakázku a z její realizace by vyplynul i prospěch ve formě čistého zisku ve výši nejméně 8 854 920 Kč (bez DPH), avšak k získání prospěchu v této výši již nedošlo vzhledem k zahájení trestního stíhání na samém počátku realizace stavby a následným změnám ve způsobu její realizace. Příčinná souvislost mezi jednáním dovolatele či spoluobviněného a úspěchem sdružení ESB/SYNER nebyla ničím prokázána. Sdružení ESB/SYNER – Lánská obora II. neuspělo v soutěži o zakázku kvůli jednání obviněných, ale pouze kvůli podání nejnižší cenové nabídky. Obviněnému nebyla změna realizace zakázky známa, ta ani nebyla předmětem dokazování. Nebyla ani označena konkrétní norma, která měla být v zadávacím řízení porušena. Podle jeho názoru nebyla naplněna protiprávnost a společenská škodlivost trestného činu. Obviněný také polemizoval s výkladem tohoto trestného činu soudy nižších stupňů, zejména pokud se týkal přednosti a výhodnějších podmínek a namítl porušení zásady zákonnosti. Uvedl také, že zahájení trestního stíhání v červnu 2017 nemělo žádný vliv na způsob a provádění zakázky a výši zisku. Dále se odvolával na tzv. průzkum trhu a praxe, neboť podle jeho názoru nedošlo ke zvýhodnění některého účastníka soutěže. 8. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný shledal zjevný rozpor v závěrech soudů nižších stupňů týkajících se zejména připravované zakázky, konkretizace sanací, rozsahu připravované zakázky, aktivního podílu na konkretizaci způsobu realizace zakázky a její ceny, že se obviněný sám zasadil, aby geometrické zaměření dotčených míst pro potřeby projektantů provedla ESB, sám sdělil projektantům objemy položek pro potřeby vyhotovení projektové dokumentace, měl podíl na stanovení kvalifikačních předpokladů, atd. Dále měl za to, že i tvrzení, že spoluobviněný Ing. Miloš Balák zajistil obviněnému neveřejné informace o průběhu zadávacího řízení, že záměrně obešli zadávací řízení a že obviněný byl pověřen a nadán spoluobviněným Ing. Milošem Balákem projektovou dokumentaci ovlivňovat, bylo ve zjevném rozporu s důkazy. Podle jeho názoru rozhodnutí soudu prvního stupně nepřípustně rozšiřovalo předmět útoku na další zadávací řízení. 9. Rozhodná skutková zjištění byla podle obviněného založena na procesně nepoužitelných důkazech. Vyčítal soudu prvního stupně jeho závěry ohledně metody tzv. prefabrikátů. Vytkl, že odvolací soud užil obžalobu a spis z jiného dosud probíhajícího trestního řízení spoluobviněného Ing. Miloše Baláka, aniž by se s nimi obviněný měl možnost seznámit a dostal prostor k obhajobě. Pouze na základě obžaloby z této věci odvolací soud učinil své závěry o výhodné ceně kameniva, avšak v tomto směru neproběhlo žádné dokazování. Dále namítl, že byly použity nezákonné a procesně nepoužitelné odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, k tomu poukázal na procesní vady, k nimž mělo dojít, zejména na nedostatek zákonného důvodu pro nařízení odposlechů, neboť zde nebyly uvedeny žádné konkrétní skutkové okolnosti. Zásadní námitkou bylo, že již prvotní příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu obviněného byl vydán z důvodu prověřování následně nepotvrzeného podezření ze zcela jiných skutků s pouhou spekulací o možné budoucí trestné činnosti. Za největší vadu obviněný považoval nerespektování okruhu trestných činů, pro které bylo možné odposlech nařídit. V době prvního nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu bylo již první zadávací řízení skončeno a skutkovou podstatu trestného činu podle §256 tr. zákoníku již nebylo možné naplnit. V rozhodnutí nejsou uvedeny konkrétní skutkové okolnosti, které by odůvodňovaly odposlech a záznam telekomunikačního provozu dovolatele. Důvodem jistě nebylo jednání obviněného, který teprve začínal s prováděním stavby, a to v době, kdy žádné podezření nevyvolával, ale skutečnost, že byl stavbyvedoucím na stavbě v Lánské oboře, přičemž cílem odposlechu bylo monitorovat průběh stavebních prací po skončení zadávacího řízení. Další vadu spatřoval v tom, že ve spisu nejsou založeny protokoly podle §88 odst. 6 tr. ř., bez nichž nelze záznamy užít jako důkaz, jakož i to, že k obsahu zvukových záznamů (kromě několika na č. l. 1667) nebyl pořízen znalecký posudek. Další vadou podle obviněného je, že příkaz Okresního soudu v Rakovníku ze dne 15. 10. 2015, sp. zn. V 17-2/2015, 10 Nt 17/2015, ani návrh státního zástupce neobsahují odůvodnění neodkladnosti nebo neopakovatelnosti úkonu a nebyly splněny ani formální ani materiální podmínky pro provedení odposlechu. Obviněný akcentoval nedostatek důvodnosti podezření, nedostatečný popis toho, jaké trestné činy byly v jeho jednání spatřovány, neodůvodnění toho, proč měl být odposlech nařízen na maximální dobu umožněnou zákonem, absenci konkrétní úvahy, proč účelu odposlechu nebylo možno dosáhnou jinak. Ze stejných důvodů nemělo být podle jeho názoru povoleno ani prodlužování odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu. 10. Obviněný dále namítl, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť nebyly naplněny všechny znaky základní skutkové podstaty trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1 tr. zákoníku. V rozsudku soudu prvního stupně nebylo podle obviněného popsáno konkrétní jednání, jímž měla být zjednávána přednost nebo výhodnější podmínky. Současně s tím také namítl, že převážná část jeho údajných jednání nebyla prokázána v hlavním líčení a skutková zjištění jsou v rozporu s provedenými důkazy. Za relevantní přednost nelze považovat pouze to, že měl k dispozici určitou část projektové dokumentace v pracovní verzi. 11. Obviněný namítl také nedostatek protiprávnosti jeho činu, což odvozoval z toho, že odsuzující výrok neobsahuje konkrétní normu, kterou měl obviněný svým jednáním porušit, a odkazuje pouze na základní zásady zadávacího řízení a vyjmenovává zásady postupu zadavatele uvedené v §6 odst. 1 ZVZ-2006, jejichž nedodržení mu však nelze vytýkat. Žádná přednost či výhodnější podmínka v žádném případě nebyla zjednána, neboť jediným výběrovým kritériem byla cena. I kdyby nějaká přednost mohla existovat, pak objektivně vyplynula z legální činnosti spoluobviněné obchodní společnosti ESB či objektivního, právně aprobovaného a nijak neutajovaného stavu (obchodní společnost ESB byla dodavatelem tzv. I. etapy a měla z toho důvodu přístup k místu provádění díla v jinak nepřístupné Lánské oboře a informacím získaným právě při plnění I. etapy). Všichni uchazeči ale měli možnost si místo prohlédnout a nedostatečnost prohlídky či nedostatek času nikdo nenamítal. 12. Obviněný dále namítl, že jeho jednání nemohlo mít vliv na cenovou nabídku sdružení ESB/SYNER či ostatních účastníků. Soud prvního stupně se ani nepokusil propojit jednání vytýkaná dovolateli a úspěch obchodní společnosti ESB v soutěži jakoukoliv věcnou (příčinnou) návazností a zkoumat či prokázat kauzalitu, tedy spojit jednání s následkem. Soud prvního stupně popsal pouze návaznost časovou. Není-li příčinný vztah, nelze pachateli přičítat k tíži následek. 13. Obviněný taktéž zpochybnil postup soudu prvního stupně, který neakceptoval, že obviněný poskytoval Lánské správě lesů konzultace v rámci tzv. průzkumu trhu způsobem odpovídajícím běžné obchodní praxi (která nebyla v rozporu s §13 ZVZ-2006), jež byla až následně zakotvena v novém zákoně, konkrétně v §33 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZVZ“). 14. Dovolatel namítl také chybné posouzení činu jako pokusu trestného činu. To měly soudy nižších stupňů konstruovat zjevně s cílem užití kvalifikované skutkové podstaty, přestože podle skutkové věty byl skutek dokonán. Obviněný podotkl, že k zahájení trestního stíhání došlo po uzavření smlouvy o dílo na realizaci předmětné zakázky. K veškerému jednání a zjednání výhody při zadání veřejné zakázky by přitom muselo dojít nejpozději v době zadání. Za absurdní považoval, že by k pokusu o zjednání výhody mělo dojít až po proběhlém zadání veřejné zakázky. Spekulativní pak bylo konstatování soudu prvního stupně, že obchodní společnost ESB nemohla realizovat původně zamýšlené zisky, protože byla trestná činnost odhalena před jejím dokonáním. K žádné změně projektové dokumentace ani způsobu provádění stavby nedošlo. V případě vykázání víceprací v budoucnu by nešlo o zjednání výhody, ale o podvod v průběhu realizace. 15. Podle dovolatele ani nemohla být naplněna kvalifikovaná skutková podstata podle §256 odst. 1 a 2 písm. c) tr. zákoníku. Nedošlo k jednání kvalifikovanému jako pokus, které by bezprostředně směřovalo k získání značného prospěchu. Domnělá výše potencionálního prospěchu, založená na kontrolním rozpočtu podle znaleckého posudku ÚRS Praha, a. s., a vyjádření k výši prospěchu podle procentuálního podílu, byla určena zcela chybně. Rozhodnutí soudů nižších stupňů jsou v tomto ohledu nepřezkoumatelná. 16. Obviněný uplatňoval rovněž nesprávné vyhodnocení společenské škodlivosti jeho jednání s tím, že žádná škoda a nemajetková újma nevznikla, obviněný nikoho neobohatil a ani o to neusiloval. Soudy nižších stupňů nevyhodnotily, jak intenzivně byly porušeny zájmy chráněné trestním zákonem a proč nebylo možno věc řešit mimotrestními prostředky, nikoli rovnou trestní represí. Rozsudek také nepřípustně rozšiřoval předmět útoku na další zadávací řízení, a to předcházející zadávací řízení na zhotovení zadávací projektové dokumentace. 17. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů a sám ve věci rozhodl tak, že obviněného v plném rozsahu zprostí obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř. Alternativně navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. III. Vyjádření k dovolání obviněného 18. Dovolání obviněného (spolu s dovoláním spoluobviněné obchodní společnosti ESB, která své dovolání vzala zpět) bylo zasláno k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci, který se k němu vyjádřil prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (vyjádření týkající se výlučně spoluobviněné obchodní společnosti ESB bude níže pominuto s ohledem na jiné vyřízení jejího dovolání). 19. Státní zástupce na úvod zreprodukoval dosavadní průběh řízení a argumentaci obsaženou v dovolání obviněného. Dále pak upozornil, že jde o stejnou argumentaci, kterou obviněný uplatnil již v rámci odvolacího řízení a se kterou se odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí náležitým způsobem vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí, takže na jeho závěry lze odkázat. Podle státního zástupce formuloval obviněný své dovolací námitky takovým způsobem, jakoby odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů ani nečetl. 20. Jako neopodstatněné státní zástupce odmítl námitky obviněného, které podřadil pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., že se nedopustil dílčích jednání, jež jsou vyjádřena ve skutkové větě výroku o vině odsuzujícího rozsudku, že k nim nebyly provedeny žádné důkazy, apod. Pokud by ke skutku vymezenému v odsuzujícím rozsudku soudu prvního stupně nebyl žádný relevantní důkazní podklad, jistě by obvinění nevyvíjeli tak urputnou snahu, aby byly z dokazování vyloučeny výstupy z nařízených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu a provedeného sledování osob a věcí. Šlo-li o konkrétní poznatky z jednotlivých podstatných důkazů, jež byly v hlavním líčení provedeny, v plném rozsahu odkázal také na obsah závěrečné řeči státního zástupce v hlavním líčení ze dne 22. 4. 2021. Vzhledem k charakteru posuzované trestné činnosti a prokázanému vědomému způsobu zapojení obviněných bylo nutno vyloučit, že by rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu byla ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů při jejich posouzení jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. 21. Podle státního zástupce soudy nižších stupňů pečlivě prověřily použitelnost důkazů získaných nařízenými odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu a sledováním osob a věcí. Námitky obviněného v tomto směru sice formálně odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nebyly však opodstatněné. Lze nepochybně připustit, že příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, na něž v dovolání poukázal obviněný, a zejména jejich prodlužování, nenaplňovaly po formální stránce všechny požadavky, jež by mělo splňovat odůvodnění takových rozhodnutí, jimiž má být zasaženo do základních práv osob. Stejně tak ani odvolací soud k totožným námitkám v odvolání obviněného nepřehlédl jisté formální nedostatky prodlužování nařízených odposlechů. Soudy nižších stupňů při posuzování, zda důkazy vzešlé z odposlechů (včetně jejich prodlužování) byly v řízení použitelné, neomezily jen na formální stránku věci, ale zabývaly se i dostatečně důkladně materiálním posouzením přípustnosti odposlechů z hlediska zachování přiměřenosti a subsidiarity odposlechů. V souladu s judikaturou, na niž současně i soudy nižších stupňů odkázaly, zákonnost soudem nařízených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu vyhodnotily a přijaly zcela správný závěr, že pořízené odposlechy a záznamy hovorů byly procesně použitelné. V této trestní věci policejní orgán podal odůvodněné návrhy státnímu zástupci a ten pak soudci, všechny tyto orgány činné v trestním řízení posuzovaly příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu jako úkon, jehož neodkladnost, resp. neopakovatelnost je zachycena a prokázána ve spisovém materiálu. Soud prvního stupně v hlavním líčení za přítomnosti obviněných a jejich obhájců neodkladnost a neopakovatelnost záznamů o odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nezpochybnil, stejně jako splnění všech dalších požadavků na možné povolení odposlechů, tzn. včetně přiměřenosti a subsidiarity jejich použití. V posuzovaném případě jsou tyto předpoklady provedení odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, včetně jejich neodkladnosti a neopakovatelnosti, zřejmé ze spisového materiálu a z okolností případu. Bylo také možné dovodit věcné důvody pro jejích nařízení. Proto nebyla absence určitých formálních náležitostí odůvodnění příkazu a výslovného označení daného úkonu za neodkladný nebo neopakovatelný pochybením, které by dosahovalo intenzity znamenající nezákonnost pořízených odposlechů. Uvedené platí i ve vztahu k povolení a prodlužování sledování osob a věcí, kde přitom zákonné požadavky na odůvodnění povolení nejsou stanoveny tak přísně jako v případě odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle §88 odst. 1, 2 tr. ř. 22. Státní zástupce nepřisvědčil obviněnému ani v jeho snaze zpochybnit naplnění všech zákonných znaků základní skutkové podstaty trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě. Absolutně odmítl prohlášení, že ve skutkové větě výroku o vině odsuzujícího rozsudku absentoval popis konkrétního jednání, jímž měla být zjednávána přednost nebo výhodnější podmínky. Toto negoval již dovolatel tím, že proti konkrétním jednáním, jichž se měl právě podle popisu skutku v rozsudku dopustit, vznášel další námitky s tím, že taková jednotlivá jednání nebyla prokázána v dokazování v hlavním líčení, chyběl k nim jakýkoli důkaz a skutková zjištění jsou v tomto ohledu ve zjevném rozporu s provedenými důkazy. 23. Státní zástupce stručně zopakoval, že jednotlivými postupnými kroky spoluobviněný Ing. Miloš Balák společně s obviněným L. T., jehož jednání bylo přičitatelné i obviněné právnické osobě – obchodní společnosti ESB, již v době realizace I. etapy projektu „Řešení zabezpečení svahových deformací v údolí vodní nádrže XY“ činili taková jednání v zájmu zajištění toho, aby stavební práce v rámci navazující II. etapy realizovala opět obchodní společnost ESB a aby přes proběhnuvší zadávací řízení získala plánovanou veřejnou zakázku. 24. Neopodstaněná byla též dovolatelova námitka, že jeho jednání postrádalo prvek protiprávnosti a že neporušil žádné ustanovení zákona o veřejných zakázkách. Obviněný si totiž odmítá přiznat, že se skutku dopustil ve spolupachatelství se spoluobviněným Ing. Milošem Balákem, který do skutkového děje vstoupil v pozici zástupce zadavatele veřejné zakázky. Byla-li součástí obhajoby obviněného i jeho teze o tom, že postupoval zcela v intencích zákona o veřejných zakázkách a jednal v rámci tzv. průzkumu trhu, tento náhled byl zcela vyvrácen jako neodpovídající zjištěnému skutkovému stavu. Obviněný sice v dovolání tento výklad nadále uvedl, nicméně bez patřičné zpětné reflexe toho, co k tomu uvedly soudy nižších stupňů. Jeho jednání totiž tzv. předběžným tržním konzultacím či předběžnému průzkumu trhu neodpovídalo. Rozhodující bylo, že zadavatel musel vždy v takových případech postupovat v souladu se zásadami transparentnosti, rovného zacházení vůči dodavatelům a zákazu diskriminace. To však bylo zcela popřeno jednáním, jehož se dopustil obviněný společně se spoluobviněným Ing. Milošem Balákem, když se stýkali jen mezi sebou bez jakékoli snahy oslovit za účelem zjištění předběžné ceny zakázky jiného dodavatele. Zadavatel se v posuzovaném případě rozhodně neobracel na více známých dodavatelů poptávaného plnění s žádostí o předložení předběžné cenové nabídky. Obviněný navíc nebyl tou osobou, která by měla v tomto ohledu vést s budoucím zadavatelem za obchodní společnost ESB jakékoli konzultace. Pravým obsahem koordinovaného jednání nebylo ani zjišťování údajů za účelem určení předběžné ceny. Šlo o účelové vytváření ceny a všech jejich položek takovým způsobem, aby byla co nejvyšší a vyhovovala jedinému subjektu, a to obchodní společnosti ESB, která také měla podle prvopočáteční vůle pachatelů být tím subjektem, jenž v budoucnu v soutěži uspěje. 25. Pokud šlo o námitky nesprávného posouzení skutku jako pokusu trestného činu, státní zástupce zdůraznil, že zákonné znaky základní skutkové podstaty trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě uvedené v §256 odst. 1 tr. zákoníku považovaly soudy nižších stupňů za zcela naplněné. O pokus šlo jen proto, že zůstala nenaplněna okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby uvedená v §256 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku v podobě získání značného prospěchu pro sebe nebo jiného. Při zjištěních, že obvinění přímo účelově ovlivňovali rozsah plánovaných stavebních prací, specifičnost kvalifikačních předpokladů a podobu předpokládaného rozpočtu díla, bylo třeba přijmout závěr, že jednání obviněného muselo ovlivnit výši cenové nabídky předložené jak sdružením obchodních společností ESB/SYNER, tak ostatních účastníků veřejné soutěže. 26. Státní zástupce odmítl též námitku obviněného týkající se údajně nesprávného posouzení společenské škodlivosti jeho jednání. K dovolatelově námitce, že nezpůsobil žádnou škodu ani nikoho neobohatil, připomněl, že tyto skutečnosti se nepojí se znaky skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným (ani jeho pokusu ve vztahu k naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty). Odmítl též jeho výhrady o porušení zásady obžalovací. 27. Jelikož se státní zástupce vyjadřoval k dovoláním obou původních dovolatelů (obviněného i obchodní společnosti ESB), navrhl, aby Nejvyšší soud z důvodu neúplného výroku ohledně peněžitého trestu u právnické osoby obchodní společnosti ESB rozhodl podle §265l odst. 2 tr. ř. tak, že by přikázal soudu prvního stupně, aby o chybějícím výroku rozhodl nebo neúplný výrok doplnil, příp. aby sám rozhodl rozsudkem podle §265m odst. 1 tr. ř. Zároveň vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných rozhodnutí. 28. Vyjádření státního zástupce bylo zasláno k možné replice obhájci obviněného, který tohoto práva nevyužil. IV. Posouzení přípustnosti a důvodnosti dovolání a) Obecná východiska 29. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům. 30. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů v §265b odst. l písm. a) až m) tr. ř., resp. v §265b odst. 2 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. 31. Obviněný L. T. uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř., jimž ale odpovídala jen menší část jeho námitek. 32. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou, kterou využil i obviněný, je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku a zamítl řádný opravný prostředek, ač v řízení mu předcházejícím v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. V této spojitosti obviněný uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., které jsou též podstatou jím uplatněného dovolání. 33. Obecně lze uvést, že dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Tento dovolací důvod je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky. Tento dovolací důvod ovšem nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od názoru dovolatele. Dovolání s poukazem na citovaný důvod nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek a je tudíž určeno k nápravě pouze závažných právních vad pravomocných rozhodnutí. 34. V tomto duchu a naznačeném směru musí být vykládán také nově formulovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který byl do trestního řádu doplněn jeho novelizací provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022. Šlo především o reakci na rozvinutou judikaturu zejména Ústavního soudu, který dlouhodobě judikuje, že ani Nejvyšší soud nestojí mimo soustavu obecných soudů a že je tudíž též povolán k ochraně základních práv a svobod, takže nemůže ponechat bez povšimnutí zásah do těchto práv v rámci procesu dokazování. Určitou výjimku ze shora rozvedeného přístupu založeného na tom, že Nejvyšší soud zásadně nepřezkoumává proces dokazování a na jeho základě učiněná skutková zjištění, tvoří jen případ tvrzení a prokázání tzv. zjevného (extrémního) nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů, z nichž jsou skutková zjištění vyvozována, pokud zároveň učiní dovolatel tento nesoulad předmětem dovolání [nyní podle nově formulovaného §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Jde především o případy týkající se pro rozhodnutí významných (tj. rozhodných) skutkových okolností, které jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, pokud konkrétní skutkové zjištění nevyplývá z žádného provedeného důkazu, pokud se výsledek dokazování jeví jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný, neboť skutková zjištění, o něž se opírají vydaná rozhodnutí, jsou ve zjevném (tj. extrémním) nesouladu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných (tj. absolutně neúčinných) důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (případ důkazů opomenutých), což lze hodnotit jako porušení základních zásad ovládajících trestní řízení, jako jsou zásada volného hodnocení důkazů, zásada vyhledávací a presumpce neviny. Taková existence zjevného (extrémního) nesouladu by mohla naplňovat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a odůvodnit mimořádný zásah do skutkových zjištění, která ale jinak (obecně) v řízení o dovolání nejsou předmětem přezkumné činnosti Nejvyššího soudu, a to ani po uvedeném doplnění trestního řádu o nově formulovaný dovolací důvod. Tento extrémní nesoulad ale není založen jen tím, že z různých verzí skutkového děje se soudy nižších stupňů přiklonily k verzi uvedené v obžalobě, pokud svůj postup přesvědčivě zdůvodnily (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14). Tvrzení nedostatků skutkových zjištění, která nelze oddělovat od nesprávné právní kvalifikace, samo o sobě nezakládá důvod pro zásah dovolacího soudu, jak uznal i Ústavní soud ve stanovisku ze dne 4. března 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14. 35. Nejvyšší soud dále obecně připomíná, že dovolací soud zpravidla odmítne jako zjevně neopodstatněné dovolání založené na námitkách, které dovolatel uplatnil již v předchozí fázi řízení a soudy nižších stupňů se s nimi v dostatečné míře a správně vypořádaly (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované pod č. T 408. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002). b) K vlastním dovolacím námitkám obviněného 36. Nejvyšší soud předně zjistil, že prakticky veškeré námitky deklarované v dovolání obviněný uplatnil již v předcházejících stadiích trestního řízení v rámci své obhajoby, byly tak součástí jeho argumentace před soudem prvního i druhého stupně. Oba soudy nižších stupňů se s nimi také vypořádaly, takže na odůvodnění jejich rozhodnutí lze plně odkázat. Nejvyšší soud totiž plně souhlasí s jejich vypořádáním, není třeba opakovat již dříve přednesenou argumentaci soudy nižších stupňů zejména v odůvodnění písemného vyhotovení jejich rozhodnutí. Jen snad nad rámec jejich odůvodnění učiní i Nejvyšší soud několik poznámek. 37. Obviněný si svými námitkami mnohdy protiřečil, jak již na to upozornil ve svém vyjádření státní zástupce. Tak na jednu stranu obviněný brojil proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, která považoval za neprokázaná, v jiné pasáži zase brojil proti důkazům, o něž byla tato skutková zjištění opřena, a zpochybňoval jejich zákonnost, a tím i jejich procesní použitelnost, následně předkládal vlastní verzi skutkového děje, která z důkazů nevyplývá a kterou soudy nižších stupňů nepřijaly, aby nakonec zpochybnil, že popis skutku obsahuje jednání i popis dalších skutkových okolností odpovídajících znakům skutkové podstaty trestného činu, který mu byl kladen za vinu. Již z tohoto přehledu je zřejmé, že námitky obviněného byly zčásti vnitřně rozporné, obviněný zpochybňoval leccos jen proto, aby se vyhnul odpovědnosti za jednání, které bylo v tomto trestním řízení prokázáno. Přitom takto uplatněné námitky jsou veskrze v dovolacím řízení nepřípustné, neodpovídají uplatněným ani žádným jiným dovolacím důvodům. 38. Jde-li o námitky obviněného proti skutkovým závěrům, obviněný namítal, že jsou v tzv. extrémním rozporu s obsahem důkazů vyplývajících z provedených důkazních prostředků. Existence takového zjevného (extrémního) rozporu by mohla být důvodem pro zásah dovolacího soudu, ovšem v daném případě žádný takový rozpor zjištěn nebyl. Obviněný při své argumentaci totiž pomíjel, že rozhodnutí soudů nižších stupňů jsou založena na rozhodných skutkových zjištěních vycházejících z jedné skupiny důkazů podporujících tvrzení veřejné žaloby, zatímco nevyhověly verzi obhajoby opřené o jinou skupinu důkazů. V tom ale tzv. extrémní (či lépe zjevný) rozpor spočívat nemůže, jak ostatně vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu. V takovém případě jde o pouhou polemiku se soudy nižších stupňů, které dokazování v potřebném rozsahu provedly, důkazy hodnotily a na jejich základě učinily skutkové závěry, zároveň sdělily důvody, proč tak učinily, takže jejich postup nevykazuje prvky libovůle. Vlastně celé dovolání obviněného je koncipováno jako polemika se skutkovými závěry soudů nižších stupňů, obviněný předestíral vlastní verzi skutkového děje, kterou žádal právně posoudit. Nejvyšší soud ovšem není další (třetí) soudní instancí s plnohodnotným přezkumem závěrů soudů nižších stupňů, takto jeho role a postavení v trestním řízení nebylo koncipováno, na tom nic nezměnilo ani doplnění nového dovolacího důvodu uvedeného v nynějším §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak bylo rozvedeno shora. 39. V tomto směru je třeba připomenout, že dokazování je doménou především soudu prvního stupně s možnou korekcí v řízení před soudem druhého stupně jako soudem odvolacím, nikoli však v řízení o dovolání. Dokazování je ovládáno zásadami jeho se týkajícími, a to zásadou vyhledávací, bezprostřednosti a ústnosti, volného hodnocení důkazů a presumpcí neviny. Hodnotit důkazy tak může jen ten soud, který je také v souladu s principem bezprostřednosti a ústnosti provedl, protože jen díky tomu může konkrétní důkazní prostředek vyhodnotit a získat z něj relevantní poznatky. Zásada bezprostřednosti ve spojitosti se zásadou ústnosti zde hraje významnou roli, soud je přímo ovlivněn nejen samotným obsahem důkazního prostředku, ale i jeho nositelem (pramenem důkazu). Jen takový způsob dokazování může hodnotícímu orgánu poskytnout jasný obraz o dokazované skutečnosti a vynést rozhodnutí pod bezprostředním dojmem z provedených důkazů. I odborná literatura (např. JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo procesní. 6. vydání. Praha: Leges, 2021, str. 180 a násl.) uznává, že nejlepší cestou pro správné rozhodnutí je zhodnocení skutkových okolností na podkladě bezprostředního dojmu z přímého vnímání v osobním kontaktu. Před dovolacím soudem se ale dokazování zásadně neprovádí (viz §265r odst. 7 tr. ř.). Proto je též zcela důvodná koncepce dovolání jako mimořádného opravného prostředku, jímž mají být napravovány jen zásadní vady právního posouzení, případně úzce vymezený okruh vad procesních majících povahu zmatečných důvodů, pro které nemůže napadené pravomocné rozhodnutí obstát. Mezi takové vady se ovšem zásadně neřadí vady dokazování, při němž dochází k utváření závěrů o skutkovém ději, jenž je kladen obviněným za vinu. Naopak Nejvyšší soud, který sám dokazování zásadně neprovádí, musí vycházet ze závěrů soudů nižších stupňů, které samy důkazní prostředky provedly a důkazy z nich vyplývající mohly též náležitě vyhodnotit, jak bylo naznačeno shora. 40. Nejvyšší soud na shora vymezený okruh námitek obviněných ohledně skutkového stavu, rozsahu dokazování, použitelnosti jednotlivých důkazů a případně dalších ryze procesních výhrad nahlížel ve světle judikatury Ústavního soudu, přitom nezjistil ani porušení základních práv obviněného, a to ani práva na spravedlivý proces, porušení spravedlivosti a férovosti řízení, tzv. překvapivého rozhodnutí ani práva na obhajobu, jak namítal obviněný. Dovolací soud přitom interpretoval a aplikoval uvedené podmínky připuštění zmíněných dovolacích námitek tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou a Listinou, a v neposlední řadě též judikaturou Ústavního soudu [srov. zejména stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. března 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, vyhlášené jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněné pod st. č. 38/14 ve svazku č. 72 na str. 599 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu]. Právě z těchto uvedených hledisek se tedy Nejvyšší soud zabýval naplněním dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a některými skutkovými otázkami a hodnocením důkazů soudy nižších stupňů ve vztahu k právnímu posouzení jednání obviněných. V té souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že i Ústavní soud výslovně ve svém stanovisku konstatoval, že jeho názor, „… podle kterého nelze nesprávné skutkové zjištění striktně oddělovat od nesprávné právní kvalifikace … však neznamená, že by Nejvyšší soud v každém případě, kdy dovolání obsahuje argumentaci ve vztahu ke skutkovým zjištěním, musel považovat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021) za prima facie naplněný. … Je totiž jediným oprávněným orgánem, kterému v tomto stadiu přísluší posuzovat naplnění konkrétního dovolacího důvodu (viz §54 rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci J. a ostatní proti České republice ze dne 13. října 2011, č. stížnosti 12579/06, 19007/10 a 34812/10), a toto posouzení je závaznou podmínkou pro případné podání ústavní stížnosti (ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu)“ [srov. bod 23. shora označeného stanoviska pléna Ústavního soudu]. V daném případě dovolací soud takový nesoulad, natožpak extrémní, mezi důkazy vyplývajícími z provedených důkazních prostředků a na jejich základě dovozeným skutkovým stavem neshledal. Soudy nižších stupňů se věcí řádně zabývaly, provedly v potřebném rozsahu dostatečné dokazování, aby na jeho základě učinily skutkové závěry, které nalezly odraz v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, s nímž souhlasil i odvolací soud. 41. K námitce obviněného, že soudy neprovedly jím navržené důkazy, je třeba uvést, že z jeho dovolání nebylo vůbec jasné, jaké důkazy měl obviněný na mysli, neboť žádné takové důkazy nenavrhoval, a to dokonce ani v řízení před odvolacím soudem. Nejvyšší soud připomíná, že soudy nemají povinnost provést veškeré důkazy, které jim strany navrhnou. Jsou ale povinny svůj postup náležitě odůvodnit. Jak správně uvedl odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí (bod 13, str. 8), obviněný ve svém odvolání žádné námitky týkající se úplnosti dokazování neuplatnil a nenavrhoval jeho doplnění o další důkazy. Tato námitka tak byla nedůvodná. Kromě toho obviněný ji ani nespecifikoval v dovolání, přičemž dovolacímu soudu nepřísluší domýšlet podaná dovolání. 42. Pokud jde o výrok o vině, soud prvního stupně svá zjištění rozvedl v souladu s ustanovením §125 tr. ř., skutkový děj byl zjištěn správně, tj. bez důvodných pochybností, v rozsahu nutném pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). 43. Jednou z opakovaných námitek obviněného směřujících proti procesu dokazování byly námitky zpochybňující zákonnost, a tím i použitelnost a účinnost odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu. Předně i ohledně této námitky je možno odkázat na rozhodnutí soudů nižších stupňů, které se s ní dostatečně vypořádaly, jak ostatně připomněl i státní zástupce ve svém vyjádření (viz k tomu zejména body 82. – 90. na str. 24-26 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a zejména body 17. – 24. na str. 21-24 odůvodnění usnesení soudu druhého stupně). 44. Nejvyšší soud k tomu jen v obecné rovině doplňuje, že podle §88 odst. 1 tr. ř. lze odposlech a záznam telekomunikačního provozu povolit u stanoveného okruhu trestných činů, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Podle §88 odst. 2 tr. ř. nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu je oprávněn v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce, příkaz musí být vydán písemně a musí být odůvodněn, včetně konkrétního odkazu na vyhlášenou mezinárodní smlouvu v případě, že se vede trestní řízení pro úmyslný trestný čin, k jehož stíhání tato mezinárodní smlouva zavazuje. V příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být stanovena uživatelská adresa či zařízení a osoba uživatele, pokud je její totožnost známa, a doba, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděn, která nesmí být delší než 4 měsíce; v odůvodnění musí být uvedeny konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu, včetně doby jeho trvání, odůvodňují. 45. Obecně k požadavkům na odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, potažmo k hodnocení zákonnosti těchto úkonů a důkazů získaných na jejich základě, je vhodné také připomenout i některá související doktrinální východiska. Z nich se podává, že kontinentální trestní řízení vychází z formálně-materiální povahy důkazu a zpravidla jen takové vady úkonu, které porušují právo na spravedlivý proces, vedou k vyloučení důkazu. Zásada volného hodnocení důkazů totiž orgánům činným v trestním řízení ukládá, aby bylo k vadám řízení přistupováno diferencovaně – materiálně. Trestní řád sice pro některé důkazy vyžaduje zvláštní podmínky jejich opatření a provedení, ale pro jejich nesplnění zpravidla výslovně nestanoví jako důsledek neplatnost, neúčinnost apod. Činí tak pouze tehdy, když by provedení důkazu způsobilo státu nebo osobě, proti níž se řízení vede, vážnou škodu nebo ohrozilo jiné státem uznané zájmy, přičemž takové důkazy jsou v trestním řízení nepřípustné (tak právě zmíněný §89 odst. 3 tr. ř.), nebo v případě nesplnění kogentních procesních podmínek, za kterých má být důkaz proveden. Naznačená východiska pak konkrétně ve vztahu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu znamenají, že případné neúplné či nedostatečné odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, které neobsahuje všechny požadavky uvedené v §88 odst. 1, 2 tr. ř. nemusí bez dalšího založit nepoužitelnost odposlechů a záznamů opatřených na jejich podkladě, pokud je zjevné, že v dané věci byly splněny materiální podmínky pro jejich vydání [srov. Draštík, A., Fenyk, J. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl (§1 až 179h). Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2017, s. 804, 877, 878, 1196]. 46. Soudy se pochopitelně musí zabývat použitelností jednotlivých důkazních prostředků, záznamy telekomunikačního provozu nevyjímaje, musí zkoumat jednak jejich relevanci k projednávané věci a pro vlastní meritorní rozhodnutí (hodnota závažnosti), jednak jejich pravdivost a věrohodnost, ale též jejich zákonnost. Přitom je třeba zkoumat, zda nedošlo k porušení předpisů o dokazování v trestním řízení a zda případně zjištěné porušení má vliv na použitelnost důkazu vyplývajícího z provedeného důkazního prostředku. Takové porušení může vést až k tzv. neúčinnosti či nepoužitelnosti důkazu, přičemž se ještě rozlišuje mezi relativní a absolutní neúčinností (v závislosti na tom, lze-li vadu zhojit či nikoli). Trestní řád ovšem jen výjimečně stanoví, že určitý důkaz je absolutně nepoužitelný – viz zejména §89 odst. 3 tr. ř. zakazující použít důkaz získaný nezákonným donucením nebo hrozbou takového donucení (princip nemo tenetur se ipsum accusare ). Trestní řád spíše dává význam procesním vadám „podstatným“ či „závažným“ – viz §188 odst. 1 písm. e) a §258 odst. 1 písm. a) tr. ř., dovozuje se, že jen s takovými je možno spojovat relativní či absolutní neúčinnost důkazů (více viz např. JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo procesní. 6. vydání. Praha: Leges, 2021, str. 408 a násl.). Zákonnost důkazu lze zkoumat z více hledisek – zda byl důkaz opatřen z pramene stanoveného zákonem, procesním subjektem k tomu oprávněným, zda byl opatřen a proveden v tom procesním stadiu, v němž je to přípustné, zda se týká předmětu dokazování, zda byl opatřen a proveden způsobem stanoveným zákonem. 47. Nejvyšší soud zjistil z přiloženého spisového materiálu (č. l. 1499-1580 trestního spisu), že příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaným soudkyní Okresního soudu v Rakovníku dne 15. 10. 2015, sp. zn. 10 Nt 17/2015 (V 17-2/2015), a příkazy k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydanými soudcem Krajského soudu v Praze dne 4. 2. 2016, sp. zn. Nt 952/2016 (V 2/2016), dne 7. 6. 2016, sp. zn. Nt 952/2016 (V 20/2016), dne 5. 10. 2016, sp. zn. Nt 976/2016 (V 40/2016), dne 6. 2. 2017, sp. zn. Nt 951/2017 (V 2/2017) a dne 4. 5. 2017, sp. zn. Nt 954/2017 (V 8/2017), bylo rozhodnuto o odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu obviněného L. T. Ze spisového materiálu, který měla soudkyně Okresního soudu v Rakovníku v době rozhodování o návrhu na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle §88 odst. 1, 2 tr. ř. k dispozici, je celkem zřejmé, z jaké trestné činnosti byl obviněný L. T. spolu s dalšími spoluobviněnými podezírán a jakým konkrétním jednáním se na něm měl podílet. 48. Je třeba připomenout, že úkony trestního řízení zahájil policejní orgán podle §158 odst. 3 tr. ř. dne 17. 2. 2015 a k jejich rozšíření došlo dne 27. 5. 2015, a to ve věci podezření ze spáchání „sjednání“ výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a přečinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1 tr. zákoníku, přečinu „sjednání“ výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1 tr. zákoníku, a to u některých pro účastenství ve formě organizátorství a pomoci podle §24 odst. 1 písm. a) a c) tr. zákoníku, z jejichž spáchání byli v různé formě a míře podezřelí Ing. Miloš Balák, Mgr. Eduard Gaisler, Ing. Vratislav Mynář a další tehdy nezjištěné osoby, když podezřelí měli kooperovat při ovlivňování veřejných zakázek. 49. Je tak zřejmé, že policejní orgán měl důvodné podezření z manipulace se zadáváním veřejných zakázek a zjednávání výhod při jejich zadání spřízněným osobám při realizaci projektu „Řešení zabezpečení svahových deformací v údolí vodní nádrže XY“, a to již při první ze tří plánovaných etap. Podezření se týkalo ovlivňování veřejných zakázek zadávaných Lesní správou Lány. V této trestní věci tak bylo kromě odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu také sledování vnitřních prostor kanceláře spoluobviněného Ing. Miloše Baláka v budově Lesní správy Lány podle §158d odst. 1, 3 tr. ř. Tak tomu tedy bylo již v době, když probíhalo řízení na I. etapu tohoto projektu, když v rámci tohoto zadávacího řízení to byla obviněná právnická osoba – obchodní společnost ESB, v jejíž prospěch obviněný L. T. jednal a která učinila nejnižší nabídku. Bylo také důvodné podezření, že v průběhu realizace díla dojde k účelovému rozšíření díla o vícepráce, které by mohly činit až 30% vysoutěžené ceny díla. Dalším prověřováním byly postupně získávány další poznatky o prověřované trestné činnosti obviněných, resp. o manipulacích s veřejnými zakázkami. 50. V rámci svých rozhodnutí se soudy nižších stupňů otázkou použitelnosti výstupů z operativně-pátrací činnosti policejního orgánu zevrubně zabývaly, příkazy přezkoumaly formálně i materiálně, a dospěly ke zcela odůvodněnému závěru, že takto opatřené důkazy vyplývající z označených důkazních prostředků byly použitelné. I podle názoru dovolacího soudu posuzované příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu z hlediska materiálně-formálního obstojí. Bylo možné shledat jisté nedostatky odůvodnění prodloužení vydaných příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jak je již vytkly i soudy nižších stupňů (např. odvolací soud v bodě 24. na str. 23 odůvodnění svého usnesení, v němž vytkl některé nepřesnosti v odůvodnění uvedených příkazů). Nejvyšší soud však má za to, že je třeba tyto okolnosti posuzovat v kontextu všech doposud zjištěných skutkových okolností a dalších ve věci provedených důkazů, zejména listinných důkazů a svědeckých výpovědí, na kterých byla shledána vina obviněného. Ostatně to uvedl i odvolací soud (bod 26., str. 24), který hodnotil tyto důkazy jako věrohodné a považoval informace získané ze záznamu telekomunikačního provozu a prostorového odposlechu za spojnici a osu, okolo níž se soustředily ostatní důkazy. 51. Důležité je také připomenout, že kvalita (obsahová preciznost) odůvodnění určitého rozhodnutí se nepochybně odvíjí mimo jiné též od pokročilosti stadia trestního řízení, v němž je rozhodnutí vyhotoveno, např. v usnesení o zahájení trestního stíhání trestná činnost nemusí a ani prakticky nemůže být objasněna v podrobnostech a ve skutkové větě popsána natolik spolehlivě, jako je tomu u podané obžaloby (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 2. 2004, sp. zn. III. ÚS 554/03), neřku-li odsuzujícího rozsudku. Nahlíženo touto perspektivou, ve stadiu před zahájením trestního stíhání musí být nároky na podrobnost odůvodnění rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení logicky nižší (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 5. 2009, sp. zn. III. ÚS 2221/08), protože právě úkony policejního orgánu v rámci prověřování mají být podrobnosti teprve objasněny. Záznam o zahájení úkonů trestního řízení sepsaný policejním orgánem přitom stojí standardně na samém počátku celého trestního řízení, z trestního oznámení či vlastní operativně-pátrací činností policejního orgánu získané poznatky jsou tak mlhavé, nejasné, mají být teprve dalšími úkony trestního řízení prověřeny. 52. Je-li porušení zákona spatřováno ve formální nedostatečnosti odůvodnění, neznamená to jeho nepoužitelnost (viz výše), tudíž to ani nemůže znamenat, že na něj nemohou navazovat další úkony, jako jsou prodloužení doby odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, které je třeba posuzovat samostatně (zda také trpěly nedostatky v odůvodnění či nikoli). Nadto policejní orgán postupně získával i další poznatky na základě jiných úkonů, které se promítly do jeho podnětu, následně návrhu státního zástupce a posléze příkazu soudu, a které odůvodňovaly pokračování v zahájeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, posléze vyústily také k zahájení trestního stíhání. 53. Dále je třeba zmínit, že na základě tohoto původního záznamu byly zjišťovány další podezřelé aktivity, resp. podezření z manipulací s veřejnými zakázkami a byl postupně rozšiřován okruh osob, které do nich byly zapojeny. Dovolací soud podobně z materiálního hlediska považuje za důvodné příkazy k prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Proto podle dovolacího soudu lze v dané věci dovodit, že poznatky doposud získané prověřováním z hlediska materiálního postačovaly k vydání příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, a to jak původního vydaného soudkyní Okresního soudu v Rakovníku dne 15. 10. 2015, sp. zn. 10 Nt 17/2015 (V 17-2/2015), tak i pozdějších příkazů k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaných soudcem Krajského soudu v Praze dne 4. 2. 2016, sp. zn. Nt 952/2016 (V 2/2016), dne 7. 6. 2016, sp. zn. Nt 952/2016 (V 20/2016), dne 5. 10. 2016, sp. zn. Nt 976/2016 (V 40/2016), dne 6. 2. 2017, sp. zn. Nt 951/2017 (V 2/2017) a dne 4. 5. 2017, sp. zn. Nt 954/2017 (V 8/2017). Lze tak shrnout, že soudy nižších stupňů podle dovolacího soudu oprávněně využily i poznatky získané z odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu. Zároveň výše uvedené odposlechy společně s mnohými dalšími důkazy, a to jak v podobě výslechů svědků, tak i listinných důkazů, dávají dostatečně jasný obraz o participaci obviněného L. T. na žalovaném skutku. Lze tedy konstatovat, že soudy nižších stupňů v projednávané trestní věci oprávněně využily výsledky záznamu telekomunikačního provozu uskutečněného mezi obviněnými, a v souladu se zákonnou úpravou je použily jako jeden z podkladů svého odsuzujícího výroku o vině. 54. Obviněný pak právně relevantně namítl nesprávnou právní kvalifikaci skutku jako pokusu zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, přičemž namítal nenaplnění znaků subjektivní a objektivní stránky skutkové podstaty tohoto trestného činu, ani znaku protiprávnosti. 55. Nejvyšší soud připomíná, že podle §256 odst. 1 tr. zákoníku trestný čin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě spáchá ten, kdo v souvislosti se zadáním veřejné zakázky, s veřejnou soutěží nebo veřejnou dražbou v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému prospěch sjedná některému dodavateli, soutěžiteli nebo účastníku dražby přednost nebo výhodnější podmínky na úkor jiných dodavatelů nebo soutěžitelů. 56. Objektem trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 tr. zákoníku je zájem na řádném a zákonném provedení jakékoli veřejné soutěže, zadání veřejné zakázky nebo jakékoli veřejné dražby, zejména zájem na dodržování stanoveného postupu za rovných podmínek pro jejich účastníky (soutěžitele v nejširším smyslu). V daném případě šlo jen o zadávání veřejných zakázek. Zadáním veřejné zakázky je rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky a uzavření smlouvy s vybraným uchazečem, uskutečněné v zadávacím řízení. Jednání podle §256 odst. 1 tr. zákoníku spočívá ve zjednání přednosti nebo výhodnějších podmínek některému dodavateli (soutěžiteli) na úkor jiných dodavatelů (soutěžitelů). Předností je tu jakékoli zvýhodnění některého dodavatele, pokud jde o časový předstih. Může se jednat o časový předstih v tom smyslu, že některým dodavatelům je termín zahájení zadávacího řízení oznámen ještě předtím, než jsou veřejně vyhlášeny, což jim umožní se na ně lépe připravit (např. u zadávacího řízení se připravit k jednání v jednacím řízení nebo k podání nabídek apod.). Tento časový předstih může být ještě zvýrazněn pozdním oznámením zahájení zadávacího řízení. Časový předstih však může být i při vlastním průběhu zadávacího řízení (např. otevírání obálek může začít dříve, než bylo stanoveno). Výhodnějšími podmínkami jsou jakékoli jiné podmínky, které zvýhodňují některého či některé dodavatele před ostatními. Může to být např. u zadávacího řízení stanovení výhodnějšího způsobu podání nabídky pro některého dodavatele (uchazeče), sdělení mu určitých bližších podmínek nebo realizačních či cenových nabídek jiných dodavatelů, stanovení výhodnějšího způsobu podávání nabídek, sdělení bližších podrobností apod., ale i sdělení údajů z nabídek jiných uchazečů atd. 57. K námitce obviněného ohledně porušení veřejné soutěže, Nejvyšší soud konstatuje, že zadávací řízení bylo v rozhodné době upraveno ještě zákonem č. 137/2006 Sb. , o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 30. 9. 2016 (srov. k tomu též §273 odst. 1 ZVZ). Zadáním veřejné zakázky je rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky a uzavření smlouvy s vybraným uchazečem uskutečněné v zadávacím řízení [ §17 písm. k) ZVZ-2006]. Zadáváním veřejné zakázky se rozumí závazný postup zadavatele podle tohoto zákona v zadávacím řízení, jehož účelem je zadání veřejné zakázky, a to až do uzavření smlouvy nebo do zrušení zadávacího řízení; zadáváním se rozumí i zvláštní postupy v zadávacím řízení ve smyslu §86 až 101 ZVZ-2006 a další zvláštní postupy podle §102 až 109b ZVZ-2006). Podle §7 ZVZ-2006 se veřejnou zakázkou rozumí zakázka realizovaná na základě smlouvy mezi zadavatelem, kterým je veřejný, dotovaný nebo sektorový zadavatel (srov. §2 a 3 ZVZ-2006), a jedním či více dodavateli, jejímž předmětem je úplatné poskytnutí dodávek či služeb nebo úplatné provedení stavebních prací. Veřejná zakázka, kterou je zadavatel povinen zadat podle tohoto zákona, musí být realizována na základě písemné smlouvy. 58. Vzhledem k tomu, že skutková podstata trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1 tr. zákoníku nemá tzv. blanketní nebo odkazovací dispozici, neboť se nedovolává ani obecně, ani konkrétně mimotrestního předpisu, který by bylo třeba užít nebo jehož porušením je podmíněna trestní odpovědnost; tento trestný čin lze spáchat i v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky malého rozsahu, u níž se nemusí konat zadávací řízení podle zákona o veřejných zakázkách – k tomu srov. rozhodnutí pod č. 1/2019-I. Sb. rozh. tr. Již jen proto nemohou obstát námitky obviněného, že soud prvního stupně pochybil, když mu přímo ve skutkové větě nevytkl porušení konkrétních ustanovení zákona o veřejných zakázkách. Povinnost odkázat na konkrétní právní předpis přímo ve skutkové větě výrokové části rozsudku je zapotřebí právě jen u skutkových podstat blanketních či odkazovacích, což ovšem o trestném činu podle §256 odst. 1 tr. zákoníku neplatí. 59. Nejvyšší soud pro úplnost uvádí, že pro trestný čin podle §256 odst. 1 tr. zákoníku je ve smyslu §13 odst. 2 vyžadován úmysl, který musí zahrnovat všechny znaky objektivně-deskriptivní i normativní znaky dané skutkové podstaty. Postačí však úmysl nepřímý ve smyslu §15 odst. 1 písm. b), příp. i odst. 2 tr. zákoníku. Navíc musí být dán i úmysl přesahující objektivní stránku skutkové podstaty v podobě úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému prospěch (tzv. druhý úmysl, dolus coloratus ), který též může mít formu nepřímého úmyslu – viz rozhodnutí pod č. 14/2018 Sb. rozh. tr. K způsobení škody ani k opatření prospěchu tedy nemusí dojít (i v tomto ohledu se tak námitky obviněného míjí s pojetím tohoto trestného činu jako v zásadě předčasně dokonaného, jde-li o základní skutkovou podstatu). Trestní zákoník má na mysli způsobení majetkové škody nebo získání majetkového prospěchu. Pod pojmem majetkový nebo jiný prospěch se zde rozumí jakákoli výhoda. Zpravidla spočívá v přímém majetkovém prospěchu (např. v penězích nebo naturálním plnění), avšak může jít také o výhody jiného druhu (vzájemná protislužba, získání vhodného a dobře placeného zaměstnání apod.). O přijetí prospěchu půjde vždy, jestliže se pachateli s jeho vědomím dostane neoprávněné výhody. Není třeba předchozího výslovného souhlasu ani dohody. Stačí skutečný stav a okolnost, že pachatel prospěch neodmítl. Zamýšlený prospěch, jako tomu bylo v tomto případě, může spočívat i v očekávaném obvyklém výnosu z provedených prací na základě veřejné zakázky ve stavebnictví – podobně viz již zmíněná rozhodnutí pod č. 14/2018 a č. 1/2019 Sb. rozh. tr. 60. Za neopodstatněné považuje Nejvyšší soud také námitky směřující proti posouzení skutku kladeného obviněnému za vinu jako pokusu trestného činu, a sice pokusu zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §21 odst. 1, §256 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Již shora bylo vysvětleno, soudy nižších stupňů vycházely ze skutkového stavu prokázaného v hlavním líčení, který nalezl odraz ve skutkové větě výrokové části rozsudku soudu prvního stupně. Již bylo také uvedeno, že obviněný tímto skutkem naplnil veškeré znaky základní skutkové podstaty zmíněného trestného činu uvedeného v §256 odst. 1 tr. zákoníku, který je tzv. předčasně dokonaným trestným činem. Obviněným se ale nepodařilo dosáhnout získání značného prospěchu, k němuž jednoznačně tento skutek směřoval. Proto jde o tzv. pokus kvalifikované skutkové podstaty podle §21 odst. 1, §256 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Ve zbytku lze odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů. 61. Obviněný pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení skutku podřadil také námitky zpochybňující naplnění znaku jednání objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1 tr. zákoníku v podobě zjednání některému dodavateli přednosti nebo výhodnějších podmínek. Tyto jeho námitky sice formálně deklarovanému dovolacímu důvodu odpovídají, nicméně ve skutečnosti jde o námitky skutkové a procesní, protože jsou založeny na zcela jiné verzi skutkového děje, resp. na zpochybnění skutkových závěrů soudů nižších stupňů. Přesto se i k nim Nejvyšší soud vyjádří, byť vlastně ve své podstatě neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu. 62. Obviněný totiž zpochybňoval, že by konkretizoval místa sanací, podílel se aktivně na určení rozsahu připravované zakázky, na konkretizaci způsobu realizace zakázky a na tvorbě předpokládané ceny realizace zakázky, že by přiměl projektanty ke změně aktuálně jimi navrhované technologie zajištění svahů, zasadil se o to, aby geometrické zaměření dotčených míst pro potřeby projektantů provedla společnost ESB či sdělil projektantům objemy některých konkrétních položek pro potřeby vyhotovení projektové dokumentace. Namítal, že by se jakkoli podílel na stanovení kvalifikačních předpokladů, že by mu spoluobviněný Ing. Miloš Balák zajistil jakékoliv neveřejné informace, že by společně záměrně obešli zákonem stanovený postup zadávání veřejných zakázek ve prospěch společnosti ESB, či že by byl spoluobviněným představen projektantům jako osoba Lesní správou Lány pověřená a nadaná po věcné stránce ovlivňovat projektovou dokumentaci pro zadávací řízení. To vše je ale zpochybnění skutkových zjištění. Nejvyšší soud znovu připomíná, že vychází ze skutkových závěrů soudů nižších stupňů a nikoli z verze předestřené obviněným v dovolání. To platí i o závěru, že obviněný fakticky z pozice zaměstnance na pozici vedoucího provozu inženýrských staveb spoluobviněné obchodní společnosti ESB jednal v jejím zájmu a v rámci její činnosti a jako osoba nadaná po věcné stránce ovlivňovat projektovou dokumentaci. Stejně tak to platí o závěru, že mu byla jako osobě pověřené spoluobviněným Ing. Milošem Balákem, ředitelem Lesní správy Lány, svěřena příprava stavebních prací na nadlimitní veřejnou zakázku na stavební práce s názvem „Lánská obora – Zabezpečení svahových deformací v údolí vodní nádrže XY, včetně opětovného zalesnění – II. etapa“. 63. Soudy nižších stupňů důvodně vycházely z toho, že to byl právě obviněný jako vedoucí osoba Lesní správou Lány pověřená a nadaná ovlivňovat projektovou dokumentaci pro zadávací řízení, kdo se s vědomím a souhlasem spoluobviněného Ing. Miloše Baláka aktivně účastnil realizace projektu II. etapy, když konkretizoval místa sanací, aktivně se podílel na určení rozsahu připravované zakázky a konkretizaci způsobu její realizace, na tvorbě předpokládané ceny realizace zakázky, když zejména přiměl projektanty ke změně aktuálně jimi navrhované technologie zajištění svahů, zasadil se o to, aby geometrické zaměření dotčených míst pro potřeby projektantů provedla právě obviněná ESB, sám sdělil projektantům objemy některých konkrétních položek pro potřeby vyhotovení projektové dokumentace, sděloval připomínky za účelem navýšení ceny díla a dotvoření finální podoby soupisu a rozpočtu atd. Role obviněného spočívala v tom, že se snažil svým jednáním opatřit prospěch obchodní společnosti ESB, později sdružení ESB/SYNER tím, že ve spolupráci se spoluobviněným Ing. Milošem Balákem zjednal této obchodní společnosti přednost a výhodnější podmínky na úkor jiných dodavatelů, které stejné možnosti neměly. Obviněný L. T. tak byl významným spojovacím článkem mezi zadavatelem reprezentovaným spoluobviněným Ing. Milošem Balákem a obchodní společností ESB, pro niž ostatně vykonával práce a která usilovala o přidělení veřejné zakázky. Obviněný se zejména angažoval při přípravě zadávací dokumentace, zasahoval tak od samého počátku přípravy realizace stavby do zadávacího řízení. 64. Jak vyplynulo z odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, již v říjnu 2015 pojal spoluobviněný Ing. Miloš Balák úmysl pro realizaci II. etapy sanací spojit obchodní společnosti ESB, VRV a SYNER. Stalo se tak dlouho předtím, než proběhlo zadávací řízení na tuto zakázku (etapa II.), avšak vítězové zadávacího řízení již byli předem obviněným vybráni a známi. Jak je zřejmé z dalšího sledu událostí, již v lednu 2016 bylo jasné rozvržení jednotlivých úloh obviněných, neboť již v tuto dobu odeslal obviněný L. T. svědku M. K., projektantu obchodní společnosti V. (subdodavateli VRV), první dokumentaci. Tento svědek poté v únoru 2016 obdržel „malůvku“ příčného řezu zdi při zajištění svahu. V únoru 2016 pak došlo za účasti spoluobviněného Ing. Miloše Baláka a představitelů VRV, V., advokátů a dalších osob, k obhlídce Obory a sídla Lesní správy Lány. Zde došlo i k představení obviněného L. T. jako osoby pověřené technickou stránkou projektové dokumentace, probíralo se zde i technické řešení stavby a to, zda v konečném návrhu budou tzv. prefabrikáty. Toto řešení však důrazně odmítal obviněný L. T. 65. Neopodstatněnou je tak námitka obviněného, že nebyl proveden jediný důkaz, že by byl spoluobviněným Ing. Milošem Balákem představen projektantům jako osoba Lesní správou Lány pověřená a nadaná po věcné stránce ovlivňovat projektovou dokumentaci pro zadávací řízení. Ani zde obviněný nevychází z důkazně podložených skutkových závěrů soudů nižších stupňů. K představení obviněného L. T. jako osoby Lesní správou Lány pověřenou ovlivňovat projektovou dokumentaci pro zadávací řízení došlo spoluobviněným Ing. Milošem Balákem. To potvrdil svědek M. K., projektant obchodní společnosti V., s. r. o., ve shodě s ostatními svědky, když již v přípravném řízení vypověděl, že mu byl obviněný představen jako podpora investora přes technické záležitosti. Obviněný po něm požadoval technickou dokumentaci, jejíž součástí byly i podklady od svědka V. H. (získané přímo od obviněného L. T.), na objemy ornice nebo počty stromků, intervenoval u svědka ohledně dimenzace konstrukce (zdi), měl požadavky na tloušťku stříkaného betonu a délku kotev, požadoval navýšení objemu dimenzace tak, aby cena díla vzrostla o desítky milionů, k čemuž uváděl i požadovanou výši výsledné částky. Jak potvrdil také svědek V. H., obviněný L. T. mu byl představen spoluobviněným Ing. Milošem Balákem jako poradce pro projekční práce a osoba, na kterou se měl obracet, což také učinil. Postačilo mu k tomu prosté ujištění od spoluobviněného Ing. Miloše Baláka, že „takhle se staví v Lánech“. Uvedenými svědky byl tedy obviněný vnímán jako zástupce Lesní správy Lány pověřený obviněným Ing. Milošem Balákem. I z toho vyplývá dvojjediné postavení obviněného L. T., který pracoval jak pro zadavatele, tak pro uchazeče o veřejnou zakázku (obchodní společnost ESB). 66. Na to proběhlo nabídkové řízení na dodavatele projektové dokumentace, načež dne 9. 3. 2016 byla obchodní společnost VRV vybrána v nabídkovém řízení a pověřena vypracováním projektové dokumentace k zadávacímu řízení na II. etapu sanačních prací. Jak však vyplynulo z odposlechů, obchodní společnost VRV jako vítěz byla známa dopředu, neboť již 7. 1. 2016 hovořil obviněný L. T. o obchodní společnosti VRV se svým kolegou z obchodní společnosti ESB, přičemž VRV byla v soutěži oslovena až o 6 týdnů později. Obviněný měl snahy ovlivňovat okruh soutěžitelů (k tomu lze odkázat na odůvodnění usnesení odvolacího soudu v bodě 39. na str. 29). Jak bylo zjištěno, již dne 27. 6. 2016 a 13. 7. 2016 obviněný sděloval svědkům M. K. a V. H., jak upravit jednotlivé položky projektu realizace stavby. Zejména dne 13. 7. 2016 svědku M. K. nařizoval změny objemu kotev na dvojnásobné, požadoval zvýšení výsledné ceny projektu na 250 milionů Kč atd., to vše za účelem předložení projektu spoluobviněnému Ing. Miloši Balákovi do dne 15. 7. 2016. 67. Poté se dne 1. 8. 2016 sešel spoluobviněný Miloš Balák se svědkem Ing. Jiřím Urbanem, akcionářem obchodní společnosti S Group Holding, a. s., ovládající obchodní společnost SYNER, s. r. o., v restauraci XY, kde spoluobviněný Ing. Miloš Balák přislíbil zaslání projektové dokumentace k dílu obchodní společnosti SYNER (budoucímu uchazeči). K uzavření smlouvy o sdružení mezi obchodními společnostmi ESB a SYNER došlo až dne 23. 9. 2016, to vše za účelem rozdělení zisku 50:50. Obviněný L. T. tak umožnil, aby obchodní společnost ESB získala předprojektovou dokumentaci zahrnující i cenové požadavky, získal pro ni neveřejné informace ze zadávacího řízení, vytvářel nadhodnocení jednotlivých složek díla, stanovil způsob výstavby a významným způsobem zasahoval a ovlivňoval konečnou cenu díla. Z toho všeho je tedy zřejmé, že k manipulaci zadávacího řízení a k trestné činnosti obviněného L. T., ale i ostatních spoluobviněných, docházelo dlouhodobě a dlouho předtím, než byla zakázka oficiálně vyhlášena. 68. Následně bylo dne 24. 8. 2016 Lesní správou Lány (jednající spoluobviněným Ing. Milošem Balákem) jako zadavatelem vyhlášeno užší zadávací řízení na nadlimitní veřejnou zakázku na stavební práce s názvem „Lánská obora – Zabezpečení svahových deformací v údolí vodní nádrže XY, včetně opětovného zalesnění – II. etapa“, v němž nejprve zájemci podali žádosti o účast s doložením splnění kvalifikace. Nelze také nezmínit, že oproti I. etapě byl do kvalifikačních předpokladů zahrnut i požadavek na doložení realizace geotechnické stavby, jejíž součástí byly úpravy nebo zajištění svahů, odvodnění a biologická rekultivace, a realizace lesní cesty či jiné pozemní komunikace v délce 5000 metrů, v ochranném pásmu vodního zdroje I. stupně, což obchodní společnost ESB díky účasti na předchozí etapě automaticky splňovala. Tento požadavek byl však záměrně zahrnut do kvalifikačních předpokladů ve II. etapě, aby došlo ke zúžení počtu zájemců a konkurentů sdružení ESB/SYNER, což ostatně namítali i dva z uchazečů (SWIETELSKY a Metrostav). O jejich námitkách byla také obchodní společnost ESB a obviněný L. T. ihned informován. Soud prvního stupně dospěl k závěru (bod 132. na str. 38 odůvodnění jeho rozsudku), že obviněný L. T., ale i svědkyně J. H., o obtížnosti splnění této podmínky věděli a také s ní kalkulovali, neboť v I. etapě se nevyskytovala. Evidentně bylo toto zadávací řízení nastaveno tak, aby tyto podmínky splňoval co nejužší okruh subjektů, nejlépe jen obchodní společnost ESB. Obviněný L. T. také ihned na to informoval svědky M. V. a J. H., že nikdo z uchazečů tuto podmínku nesplňoval. Obviněný se kromě četné konverzace také osobně sešel dne 28. 11. 2016 s předsedkyní komise pro otvírání obálek J. K. Jednalo se tak o netransparentní, diskriminační a nerovné zacházení, které spočívalo v tom, že jeden z potenciálních dodavatelů obchodní společnost ESB, resp. její zaměstnanec obviněný L. T., zcela nestandardně získával přednostně a neformálně další informace i v průběhu zadávacího řízení. Ve výběrovém řízení pak byla vybrána jako vítězná nabídka sdružení ESB/SYNER, která podala nejnižší nabídku a následně s ní byla dne 10. 5. 2017 Lesní správou Lány uzavřena smlouva na realizaci této zakázky. 69. Nejvyšší soud připomíná, že pod ustanovení §256 tr. zákoníku je třeba podřadit i všechna jednání, která předcházejí samotnému zadání veřejné zakázky, tedy i samotné rozhodnutí zadavatele o vítězi zadávacího řízení a následné uzavření smlouvy s konkrétním uchazečem. Jak správně uvedl odvolací soud (v bodě 53. na str. 35 odůvodnění svého rozhodnutí), obviněný L. T. by nemohl trestnou činnost spáchat, kdyby jeho organizačních a pracovních schopností nebylo využíváno ze strany hlavního pachatele Ing. Miloše Baláka a současně i ze strany vedení obchodní společnosti ESB a ve prospěch této obchodní společnosti. 70. Soud prvního stupně správně při svém rozhodování o vině obviněného vycházel především ze svědeckých výpovědí (zejména svědků M. K., M. V., V. H.), listinných důkazů, ale i z pořízených záznamů o telekomunikačním provozu, doplněných o zajištěné věci při domovních prohlídkách a prohlídkách jiných prostor, protokolů o ohledání věci, jakož i znaleckých posudků (zejména znaleckého posudku znaleckého ústavu ÚRS Praha, a. s., a znaleckého posudku znalců Ing. Jaroslava Kozáka a PhDr. Marie Hes Svobodové, Ph.D.). Jeho skutkové závěry odpovídají obsahu provedených důkazů, na nichž svá skutková zjištění postavil, takto zjištěný skutkový stav je též náležitě právně posouzen. Výhrady obviněného proti takovému právními posouzení byly shledány zjevně neopodstatněnými. 71. Nejvyšší soud se kromě uvedeného (což by jinak bylo zcela postačující) vyjádří též k jedné velmi obsáhlé námitce, kterou obviněný zpochybňoval protiprávnost svého činu. Obviněný se totiž opakovaně dovolával oprávněnosti svého postupu, neboť podle jeho přesvědčení při přípravě zadávací dokumentace k předmětné veřejné zakázce i při schůzkách v oboře Lány šlo pouze o tzv. předběžné tržní konzultace. Ani této obhajobě však Nejvyšší soud ve shodě se soudy nižších stupňů nemohl dát za pravdu. 72. Předběžné tržní konzultace upravuje v současnosti §33 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (ZVZ), který nabyl účinnosti až dne 1. 10. 2016 a který se na zadávací řízení, které bylo v této trestní věci projednáváno, nevztahoval – viz §273 odst. 1 ZVZ. V rozhodné době tedy ještě účinný nebyl, zadávání veřejných zakázek se tehdy řídilo zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (ZVZ-2006), který pozbyl účinnosti dne 30. 9. 2016. 73. Kromě toho, i kdyby bylo možno nový zákon o veřejných zakázkách použít (popř. retroaktivně použít novější úpravu jako příznivější, byť to obecně platí jen v případě tzv. blanketních či odkazovacích skutkových podstat – viz rozhodnutí č. 36/1998 Sb. rozh. tr.), nebylo by ani podle nové právní úpravy jednání obviněného L. T. v souladu se zákonem z důvodu uvedeného v §33 ZVZ. Předběžné tržní konzultace jsou totiž v §33 ZVZ definovány tak, že zadavatel je oprávněn vést tržní konzultace s odborníky či dodavateli s cílem připravit zadávací podmínky a informovat dodavatele o svých záměrech a požadavcích, pokud to nenarušuje hospodářskou soutěž; ustanovení §211 odst. 1 ZVZ se použije obdobně. Podle §211 odst. 1 ZVZ komunikace mezi zadavatelem a dodavateli v zadávacím řízení a při zvláštních postupech podle části šesté ZVZ probíhá písemně; není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, lze použít i ústní komunikaci, je-li obsah v dostatečné míře zdokumentován zejména zápisy, zvukovými nahrávkami nebo souhrny hlavních prvků komunikace. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže definoval předběžné tržní konzultace ve svém rozhodnutí ze dne 14. 1. 2021, sp. zn. ÚOHS-S0245/2020/VZ, jako postup zadavatele ještě před zahájením konkrétního zadávacího řízení, v rámci kterého získá informace, na základě kterých zjistí, zda vůbec a za jakých podmínek je možné na trhu získat jím požadované plnění. Podrobněji pak tento postup Úřad pro ochranu hospodářské soutěže rozvedl tak, že zadavatel může při přípravě zadávacích podmínek veřejné zakázky za účelem definování předmětu veřejné zakázky a zadávacích podmínek vyhledat nebo přijmout poradenství od externích nezávislých odborníků nebo i od dodavatelů, přičemž k předběžným tržním konzultacím se může zadavatel uchýlit v případech, kdy nedisponuje dostatečnými informacemi o předmětu veřejné zakázky, a není schopen dostatečné informace získat z veřejně dostupných zdrojů. V jiném rozhodnutí ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. S0114,0139/2019/VZ, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže upozornil, že zadavatel musí při realizaci předběžné tržní konzultace mít neustále na vědomí, že oslovení dodavatelé jsou osoby vystupující na trhu v rámci hospodářské soutěže, a tedy jsou potenciálními účastníky budoucího zadávacího řízení a jejich hlavním cílem je maximalizace jejich zisku, tudíž jimi poskytované informace nemusí být vždy neutrální. Proto zadavatel musí k informacím získaným při předběžné tržní konzultaci přistupovat tak, aby byly ve výsledku v souladu se zákonem, neboť za zákonnost zadávacích podmínek nese odpovědnost pouze on sám. Současně ještě za účinnosti zákona o veřejných zakázkách (č. 137/2006 Sb.) ve svém rozhodnutí ze dne 19. 12. 2008, sp. zn. S257/2008, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže zdůraznil, že ohledně formulace zadávacích podmínek nesmí být technické podmínky stanoveny tak, aby určitým dodavatelům zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely neodůvodněné překážky hospodářské soutěže, povinností zadavatele je zajistit, aby zadávací podmínky nebyly formulovány zvýhodňujícím, či naopak diskriminačním způsobem pro určitého dodavatele. 74. Odborná veřejnost se dále shoduje v tom, že institut předběžných tržních konzultací má být využit při nutnosti hlubšího posouzení trhu při zadávání specializovanějších, komplikovanějších nebo pro zadavatele z nejrůznějších důvodů významnějších veřejných zakázek, přičemž předběžné tržní konzultace musí být vedeny a zaznamenány způsobem předpokládaným zákonem. V souladu s ustanovením §36 ZVZ je zadavatel povinen identifikovat jednak ty informace ze zadávací dokumentace, které jsou výsledkem předběžné tržní konzultace, a dále i osoby, které se na takových konzultacích podílely. Jde o opatření, jež mají garantovat zachování hospodářské soutěže, resp. zachování zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace (srov. např. Herman, P., Fidler, V. a kol. Komentář k zákonu o zadávání veřejných zakázek. Plzeň: Aleš Čeněk, 2016, str. 82-84; Šebesta, M., Novotný, P., Machurek, T., Dvořák, D. a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2022, str. 231-237; Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Předběžné tržní konzultace. Informační listy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Brno: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, 3/2016, str. 22-25; Ingerová, P., Gergelová Šteigrová, L., Chvalkovská, E. Komunikace s dodavateli – příležitost, nebo důvod k obavám? Veřejné zakázky v praxi. Praha: Nakladatelství Forum, březen 2017, str. 42-49). 75. Ačkoliv tedy byl dotčený institut zařazen výslovně do právní úpravy zadávání veřejných zakázek až s účinností od 1. 10. 2016, již za předchozí právní úpravy, tj. za účinnosti zákona o veřejných zakázkách, nebyly konzultace tohoto typu mezi zadavateli a odborníky či dodavateli výslovně zakázané, jak se obvinění hájili, v tomto ohledu s nimi tedy dovolací soud souhlasí. Nicméně v posuzované trestní věci jednání obviněných, resp. způsob a obsah komunikace mezi zástupci zadavatele a dodavatelů, rozhodně neměly povahu předběžné tržní konzultace ve shora uvedeném smyslu, neboť zásadně narušovaly hospodářskou soutěž, neprobíhaly transparentně, byly cíleny na vítězství obchodní společnosti ESB, resp. posléze sdružení ESB/SYNER, tudíž popíraly smysl a podstatu dovolených, nyní již i zákonem předvídaných tržních konzultací. Naopak šlo o typické narušování hospodářské soutěže, která byla od počátku cílena na vítězství jediného spřáteleného hospodářského subjektu, původně obchodní společnosti ESB, posléze sdružení ESB/SYNER. 76. Za účinnosti zákona o veřejných zakázkách (ZVZ-2006) nebyly formulovány žádné formální požadavky, jež by bylo nutné ze zákona při konzultacích mezi zadavatelem a dodavatelem dodržet. Přesto však již tehdy se na tuto činnost vztahoval požadavek, aby zadavatel v souladu s §6 odst. 1 ZVZ-2006 dodržoval zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace, které v nyní posuzované věci nebyly vůbec respektovány. V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu již bylo opakovaně konstatováno, že uvedené zásady se uplatní dokonce i na zakázky malého rozsahu, které nemusí být zadány postupem upraveným v zákoně o veřejných zakázkách (ZVZ-2006) nebo v pozdějším zákoně o zadávání veřejných zakázek (ZVZ) – (srov. k tomu zejména rozhodnutí č. 6/2018 Sb. rozh. tr., ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. I. ÚS 1694/17, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 5 Tdo 521/2018 a mnohá další). Zásada transparentnosti má zajistit, aby zadávání veřejných zakázek probíhalo průhledným, právně korektním a předvídatelným způsobem, je nejen podmínkou existence účinné konkurence mezi dodavateli, ale také předpokladem účelného vynakládání veřejných prostředků (viz Raus D., Neruda R. Zákon o veřejných zakázkách. Komentář. Linde Praha, a. s. 2007, str. 67). Zákaz diskriminace spočívá zejména v tom, že žádný z dodavatelů nesmí být zvýhodněn oproti jiným dodavatelům, čímž je myšleno zejména zvýhodnění místních dodavatelů oproti dodavatelům z jiných zemí Evropské unie. Zásadu rovného zacházení je nutno pojímat nejenom ve smyslu možnosti přístupu k veřejným zakázkám, ale i rovnosti v možnosti uspět ve výběrovém řízení ve veřejné zakázce, zadavatel by měl vůči všem dodavatelům (zájemcům, uchazečům) postupovat stejným způsobem, měl by být neutrální (srov. Jurčík, R. Zákon o veřejných zakázkách. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck. 2015, str. 93, 94). 77. Ve zjištěném jednání všech obviněných však lze spatřovat soustavné a výrazné porušování dotčených zásad. Za obchodní společnost ESB a v její prospěch jednal obviněný L. T. na pokyn spoluobviněného Ing. Miloše Baláka se zástupci soutěžitelů neformálně, bez jakékoli evidence a dokumentace obsahu jejich komunikace, tudíž bez možnosti dohledat, jaké informace si navzájem sdělovali. O jejich jednáních nebyli informováni ostatní uchazeči, takže si nemohli utvořit objektivní náhled na možnost úspěchu, resp. konkurenceschopnosti vlastního postupu při vypracování nabídky do soutěže, neboť též informace, jež převzal obviněný L. T., mohly mít výrazný vliv na rozhodování ostatních uchazečů, jak postupovat při vypracování cenové nabídky, zda nevznést námitky proti postupu zadavatele apod. Zejména však výhodu obchodní společnosti ESB představovala participace na přípravě zadávacích podmínek (viz zejména požadavek na doložení geodetické stavby v ochranném pásmu vodního zdroje I. stupně) a projektové dokumentace, kterou tato obchodní společnost, resp. obvinění, zneužili ve svůj prospěch. Je tak naprosto evidentní, že v trestním řízení zjištěná komunikace mezi zadavatelem a jedním z budoucích dodavatelů, sdružením obchodních společností ESB/SYNER a dalšími obchodními společnostmi, byla prostředkem pro zjednání značně výhodnějšího postavení tohoto dodavatele v zadávacím řízení oproti ostatním uchazečům o veřejnou zakázku. Materiálně ani formálně tak nespadala pod právní institut předběžných tržních konzultací. 78. Nejvyšší soud ze všech shora rozvedených důvodů považuje ty dovolací námitky, které odpovídaly uplatněným dovolacím důvodům, za zjevně neopodstatněné a zároveň zcela souhlasí se závěry soudů nižších stupňů, že obviněný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky pokusu trestného činu, který mu byl kladen za vinu. 79. Lze tak uzavřít, že soudy nižších stupňů se věcí řádně zabývaly, provedly v potřebném rozsahu dokazování, aby na jeho základě mohly učinit skutkové závěry, které nalezly odraz v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. Své hodnotící úvahy soudy nižších stupňů pečlivě vyložily v odůvodnění svých rozhodnutí, přičemž se nijak neodchýlily od výsledků dokazování, v rámci hodnocení jednotlivých důkazů nedošlo ze strany soudů k deformaci jejich obsahu a závěr o pachatelství obviněného vychází z logického vyhodnocení všech ve věci opatřených a v hlavním líčení provedených důkazních prostředků. V tomto směru lze odkázat na příslušné pasáže odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (zejména str. 22-58) i druhého stupně (zejména str. 17-37). V. Závěrečné shrnutí 80. Vzhledem ke všem shora zmíněným důvodům Nejvyšší soud dovolání obviněného L. T. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle §265i tr. ř., mohl tak učinit v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 2. 8. 2023 JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph.D. předseda senátu