ECLI:CZ:NS:2023:5.TDO.789.2023.1
sp. zn. 5 Tdo 789/2023- 1988
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2023 o dovoláních, která podali obvinění 1. V. G. , nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, a 2. K. T. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 17. 1. 2023, sp. zn. 13 To 328/2022, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 16 T 4/2022, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se z podnětu dovolání obviněného V. G. ohledně něj částečně zrušují
- jednak rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 24. 10. 2022, sp. zn. 16 T 4/2022, v části výroku o trestu propadnutí věci podle §70 odst. 2 písm. a), písm. b) trestního zákoníku, a to notebooku LENOVO, výrobní číslo XY, včetně nabíječky, int. č. XY, zajištěného dne 21. 9. 2020 při domovní prohlídce,
- jednak rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 17. 1. 2023, sp. zn. 13 To 328/2022, ve výroku, jímž zůstává napadený rozsudek nezměněn, a to v rozsahu shora označené části výroku o propadnutí věci.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené části rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné K. T. odmítá.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 24. 10. 2022, sp. zn. 16 T 4/2022, byl obviněný V. G. uznán vinným pod bodem I. výroku přečinem poškození věřitele podle §222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, pod bodem II. výroku zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, pod bodem IV. výroku přečinem poškození věřitele podle §222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a pod bodem V. výroku přečinem poškození věřitele podle §222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Obviněná K. T. byla tímto rozsudkem uznána vinnou pod bodem I. výroku pomocí k přečinu poškození věřitele podle §24 odst. 1 písm. c), §222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, pod bodem II. výroku zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, pod bodem IV. výroku pomocí k přečinu poškození věřitele podle §24 odst. 1 písm. c), §222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a pod bodem V. výroku pomocí k přečinu poškození věřitele podle §24 odst. 1 písm. c), §222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Tímto rozsudkem byli uznáni vinnými i obvinění H. G., Pavel Čech a právnická osoba – obchodní společnost Pannotia, s. r. o. Bylo též rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody. Obviněnému V. G. byl citovaným rozsudkem uložen pod písm. A) za skutky pod body I., II. a V. výroku podle §216 odst. 4 a §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 4 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodních společností a družstev a výkon těchto činností na základě plné moci na dobu 10 let. Podle §70 odst. 2 písm. a), písm. b) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věcí, a to peněžní hotovosti ve výši 362 200 Kč, blíže označené věci, a sice mobilní telefon (Samsung) se SIM kartou a dva notebooky (HP a Lenovo). Pod písm. B) soud prvního stupně podle §44 tr. zákoníku upustil ohledně skutku pod bodem IV. výroku od uložení souhrnného trestu, a to vzhledem k trestu obsaženému v rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 18. 10. 2021, č. j. 16 T 11/2021-139, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 13. 1. 2022, č. j. 14 To 404/2021-166, neboť uvedený trest považoval za dostatečný. Obviněné K. T. byl citovaným rozsudkem uložen podle §216 odst. 4 a §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 let, který byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněné uložen též trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodních společností a družstev a výkon těchto činností na základě plné moci na dobu 5 let. Podle §70 odst. 2 písm. a), písm. b) tr. zákoníku jí byl uložen trest propadnutí věcí, a to nemovitosti – pozemku parc. č. st. XY v katastrálním území XY, obec XY, včetně nedokončené stavby rodinného domu, částky ve výši 30 275,11 Kč, blíže označený mobilní telefon (iPhone) se SIM kartou. V podrobnostech (včetně popisu skutku) lze odkázat na znění výroku uvedeného rozsudku soudu prvního stupně, který je stranám dobře znám a není jej třeba blíže reprodukovat (a to i s ohledem na procesní postup obviněných, kteří učinili prohlášení viny podle §206c tr. ř. a výrok o vině nenapadali opravnými prostředky).
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali oba dovolatelé, tedy obvinění V. G. a K. T., ale i další obvinění H. G., Pavel Čech a právnická osoba – obchodní společnost Pannotia, s. r. o., jakož i státní zástupce a insolvenční správce obchodní společnosti CURATORES, v. o. s., odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ve veřejném zasedání konaném dne 17. 1. 2023 svým rozsudkem pod sp. zn. 13 To 328/2022. Pokud jde o obviněného V. G., odvolací soud z podnětu odvolání tohoto obviněného i státního zástupce zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně toliko ve výroku o trestu odnětí svobody, jakož i ve výroku o upuštění od uložení souhrnného trestu a znovu sám rozhodl tak, že obviněnému uložil za skutky pod body I., II. a V. podle §216 odst. 4 a §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 3 let, pro jehož výkon obviněného podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Za skutek pod bodem IV. napadeného rozsudku a za přečin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle §241 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 29. 11. 2018, sp. zn. 1 T 228/2018, přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. 16 T 3/2020, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 31. 3. 2021, sp. zn. 14 To 65/2021, a za přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 18. 10. 2021, sp. zn. 16 T 11/2021, mu podle §254 odst. 3 a §43 odst. 2 tr. zákoníku uložil souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 1 roku a 6 měsíců, pro jehož výkon byl obviněný podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a to za současného zrušení výroků o trestu ze shora označených rozsudků, jakož i všech dalších rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Odvolání obviněné K. T. a odvolání státního zástupce týkající se této obviněné odvolací soud podle §256 tr. ř. zamítl. V uvedeném rozsudku rozhodl odvolací soud i o odvoláních dalších obviněných (v podrobnostech je možno na něj odkázat).
II. Dovolání obviněných V. G. a K. T.
3. Proti uvedenému rozsudku soudu druhého stupně podali obvinění V. G. a K. T. prostřednictvím svých obhájců dovolání, oba také podali návrh na odložení vykonatelnosti rozhodnutí.
4. Obviněný V. G. ve svém dovolání uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. h), i) a m) tr. ř. Nejprve zrekapituloval dosavadní trestní řízení včetně námitek uplatněných v odvolání. Z napadnutého rozsudku podle něj nevyplývá, jaké z věcí, které mají propadnout, vykazují příslušný režim, tedy co mělo být nástrojem trestné činnosti, co přímým a co zprostředkovaným výnosem z ní. Soudy nižších stupňů podle jeho názoru nesprávně vyhodnotily otázku vlastnického práva k jednotlivým věcem, proto ve vztahu k uloženému trestu propadnutí věci namítl nesprávné právní posouzení splnění zákonných podmínek pro uložení tohoto trestu. Pro uložení trestu propadnutí věci musí být splněna podmínka uvedená v §70 odst. 3 tr. zákoníku, tedy věc musí náležet pachateli. To ovšem soudy nižších stupňů dostatečně nezohlednily, konkrétní výhrady rozvedl ve vztahu k notebooku zn. Lenovo a peněžní hotovosti ve výši 362 200 Kč. K notebooku zn. Lenovo, výrobní číslo XY, včetně nabíječky (int. č. XY), obviněný uvedl, že v době zajištění policejním orgánem patřil jeho nezletilé dceři AAAAA, která tehdy studovala střední školu. Soud prvního stupně se vůbec nezabýval tím, kdy, kým a za jaké prostředky byl tento notebook pořízen, kdo jej věnoval dceři, která zletilosti dosáhla rok před vyhlášením rozsudku soudu prvního stupně, takže byla plně svéprávná. Obviněný navrhl zrušení výroku o propadnutí tohoto notebooku. V další části pak též namítl, že uvedený notebook byl navíc AAAAA vydán již v přípravném řízení, proto nemůže být uloženo jeho propadnutí. Navíc dne 3. 8. 2021 byl při mobiliární exekuci ve věci vedené pod sp. zn. 134 Ex 1605/18 soudním exekutorem Mgr. Ing. Jiřím Proškem sepsán jako položka č. 5 soupisu a poté prodán.
5. Pokud šlo o peněžní hotovosti ve výši 362 200 Kč zajištěnou v domě G., obviněný namítl, že část těchto peněz ve výši 212 000 Kč byla nalezena a zajištěna v pokoji paní H. T., matky jeho manželky, která již během domovní prohlídky informovala policejní orgán o tom, že šlo o její peníze našetřené z důchodu. Odvolací soud se však ve svém rozsudku s argumentací obviněného nijak nevypořádal, dokonce zcela opomenul důkazy předložené a navržené obviněným. Podle názoru obviněného scházelo v rozhodnutí odůvodnění o uložených trestech v podobě uvážení výběru příslušné sankce. Obviněný upozornil, že nenamítá nepřiměřenost trestu, nýbrž nesplnění podmínek pro uložení trestu propadnutí věci. V rozsudku soudu prvního stupně totiž zcela chybělo odůvodnění tohoto druhu trestu.
6. Závěrem dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v části, v jaké nebyl k jeho odvolání zrušen výrok o trestu z rozsudku soudu prvního stupně. Zároveň navrhl odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
7. Obviněná K. T. ve svém dovolání uplatnila dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. h) a i) tr. ř. Podle obviněné soud prvního stupně nedostatečně odůvodnil závěr o vhodnosti uložení trestu propadnutí věci, a sice pozemku včetně nedokončené stavby rodinného domu v katastrálním území XY v XY. Nesouhlasila ani s řešením otázky majetnosti spoluobviněného V. G., jehož majetek byl zatížen exekucemi. Kromě propadnutí pozemku došlo též k propadnutí rodinného domu, jehož část byla vybudována z prostředků nepocházejících z trestné činnosti. Dále poukázala na konkurenci výroků o trestu propadnutí věci a o náhradě škody, sama (na rozdíl od soudů nižších stupňů) preferuje uspokojení věřitelů z jejího jediného hodnotnějšího majetku v podobě avizované nemovitosti.
8. Naplnění dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. h) a i) tr. ř. obviněná spatřovala v tom, že jí byl uložen trestu propadnutí mobilního telefonu zn. iPhone, který měl propadnout z důvodů podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, avšak nelze jej považovat za nástroj trestné činnosti, jíž byla uznána vinnou.
9. Závěrem dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Formulovala rovněž návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí. Jinak vyjádřila souhlas s projednáním věci v neveřejném jednání.
III. Vyjádření k dovolání obviněných
10. K dovoláním obou obviněných se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Po rekapitulaci podaných dovolání a dosavadního průběhu trestního řízení se státní zástupce vyjádřil ke vzneseným dovolacím námitkám obviněných. Připomněl, že se jednalo o námitky, na nichž byla v podstatě vystavěna obhajoba obviněných v předchozím průběhu trestního řízení, v podstatě totožné námitky obvinění uplatnili ve svých řádných opravných prostředcích a věcně a zcela správně se s nimi vypořádaly i soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozsudků.
11. K námitkám obviněného V. G. o nejasnosti, které z věcí byly nástrojem a které výnosem trestné činnosti, státní zástupce uvedl, že rozlišení vyplývá přímo z výroku rozsudku i jeho odůvodnění. Šlo o kombinaci alternativ podle §70 odst. 2 písm. a) a b) tr. zákoníku, tedy propadnutí nástroje a zprostředkovaného výnosu z trestné činnosti. Jakkoli si lze představit širší rozvedení výkladu podmínek pro uložení trestu propadnutí věci, například za pomoci definičních prvků výnosu, soud prvního stupně neopomenul podat základní vysvětlení k tomuto druhu sankcionování majetkového charakteru v rámci souhrnných pasáží o soudní individualizaci trestu. V případě obviněného V. G. tak učinil v bodu 14. odůvodnění svého rozsudku, čímž dostál požadavkům vyplývajícím z §125 odst. 1 tr. ř.
12. Námitku nesprávnosti propadnutí peněžních prostředků ve výši 362 200 Kč, které navíc mohly být součástí společného jmění manželů, taktéž nepovažoval státní zástupce za relevantní. Podstatné bylo, že jejich propadnutí bylo uloženo obviněnému s tím, že on byl vůdčí osobou společné trestné činnosti, ze které tyto prostředky získal jako výnos. Státní zástupce připustil, že zmínka soudu prvního stupně ohledně společného jmění manželů mohla být poněkud zavádějící, avšak nebyla postavena kategoricky směrem k určení povinných osob. Státní zástupce odmítl také námitku obviněného V. G., že část zabavených peněz ve výši 212 000 Kč patřila matce jeho manželky H. T., tedy jeho tchyni. V tomto směru šlo o pouhou polemiku s rozsahem provedeného dokazování a způsobem jeho hodnocení soudy nižších stupňů. Obviněným zmiňované návrhy na doplnění dokazování k ověření sdělení H. T. nebyly ani relevantně uplatněny jako námitky tzv. opomenutých důkazů.
13. Pokud šlo o opakovanou námitku obviněného V. G. ohledně propadnutí notebooku zn. Lenovo, státní zástupce připustil, že se s ní odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí výslovně nevypořádal a pozornost koncentroval spíše na přezkoumání trestu odnětí svobody a trestu propadnutí jiných věcí. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně (v bodě 14.) ovšem nevyplývá kategorické tvrzení, že by vlastníkem notebooku Lenovo měla být dcera AAAAA. Soud prvního stupně pouze konstatoval, že jí patřil, přičemž představoval zprostředkovaný výnos z trestné činnosti. Jestliže obviněný nyní odkázal na starší věk dcery, v době zajištění notebooku policejním orgánem při domovní prohlídce ještě nedovršila zletilost. Nezletilé dítě podle státního zástupce sice může vlastnit věci, ale možnost uzavírat smlouvy nabývá až dovršením 18. roku věku, což v tomto případě nebylo doloženo. Podmínka, že věc náleží pachateli, musí být splněna v momentu vyhlašování rozsudku, jímž se ukládá trest propadnutí věci. Státní zástupce tak uzavřel, že v mezidobí od zajištění notebooku zn. Lenovo do vyhlášení rozsudku jej jeho dcera AAAAA nemohla oprávněně nabýt do vlastnictví.
14. K dovolání obviněné K. T. státní zástupce uvedl, že vystupovala v postavení tzv. pomocníka trestné činnosti rozvíjené hlavními pachateli, zejména těžila z přijaté funkce jednatelky obchodní společnosti, díky čemuž získala významné výhody spočívající v přísunu finančních prostředků pro soukromé potřeby a zabezpečování rodinných záležitostí. K opakované námitce týkající se uložení trestu propadnutí věci, a sice pozemku, včetně nedokončené stavby rodinného domu, ve shodě s odůvodněním odvolacího soudu (bod 47. na str. 32 odůvodnění jeho rozsudku) státní zástupce konstatoval, že na koupi předmětného pozemku a stavební práce byly vynaloženy prostředky získané z trestné činnosti. Cena pozemku byla uhrazena výlučně z prostředků obchodní společnosti Patience a na stavbu rodinného domu byly vynaloženy další prostředky vyvedené z obviněné právnické osoby obchodní společnosti Pannotia, s. r. o. V projednávaném případě tak nastupoval předpokládaný vztah ke spáchanému trestnému činu podle §70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, tedy šlo o propadnutí věci, která byla zprostředkovaným výnosem z trestné činnosti, aniž by hodnota věci tvořící bezprostřední výnos z trestné činnosti byla ve vztahu k hodnotě věci tvořící zprostředkovaný výnos z trestné činnosti zanedbatelná. Zároveň je třeba mít na zřeteli vymezení zprostředkovaného výnosu ve smyslu §135b odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, z něhož vyplývá, že k pořízení nemovitosti, kterou obviněná nabývala do vlastnictví, nemusely být použity finanční prostředky pocházející výlučně z trestné činnosti, ale postačí, pokud z ní pocházely jen zčásti. Z toho důvodu státní zástupce odmítl i tuto námitku obviněné.
15. Část dovolacích námitek obviněná K. T. opírala o konkurenci trestu propadnutí věci na straně jedné a náhrady škody vůči poškozeným na straně druhé. Aplikace institutu trestu propadnutí věci pozemku, včetně nedokončené stavby rodinného domu, se odvíjela od zjevné potřeby odčerpávání „nelegálního“ majetku v probíhajícím trestním řízení. V projednávané věci byl procesní stav limitovaný, neboť přímo v rámci adhezního řízení nebyl žádnému poškozenému přiznán nárok na náhradu škody. Vyjmenované instituce (věřitelé z řad finančního úřadu, zdravotní pojišťovny aj.) nebyly soudem prvního stupně připuštěni jako poškozené osoby k uplatňování náhrady škody v tomto trestním řízení, pouze jeden subjekt byl podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Jako neopodstatněnou pak státní zástupce odmítl námitku obviněné týkající se mobilního telefonu iPhone, neboť šlo o věc, kterou obviněná K. T. vydala dne 21. 9. 2020, kterou předtím užívala, a to i k páchání trestné činnosti. Taková věc nemusí být rovnou znakem skutkové podstaty trestného činu zakotveného ve zvláštní části trestního zákoníku, pro který je vyvozována trestní odpovědnost, neboť postačuje její použití v rámci uskutečňování protiprávního jednání, např. typicky právě v podobě použití mobilního telefonu pro komunikaci při páchání trestného činu.
16. Ze shora uvedených důvodů proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná. Zároveň vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.
17. Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství bylo zasláno k případné replice dovolatelům, kteří tohoto práva do konání neveřejného jednání nevyužili.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
18. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.
19. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání či některých jiných opravných prostředků není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených dovolacích důvodů podle §265b odst. l písm. a) až m) tr. ř., resp. podle §265b odst. 2 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele svým obsahem takovému důvodu odpovídaly.
20. Obviněný V. G. uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. h), i) a m) tr. ř. Obviněná K. T. uplatnila dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. h) a i) tr. ř.
21. Jak však bylo již shora uvedeno, odvolání obviněného V. G. nebylo ani odmítnuto, ani zamítnuto, naopak zčásti z jeho podnětu a zčásti podnětu státního zástupce bylo rozhodnuto o zrušení výroku o trestu u tohoto obviněného. Naproti tomu odvolání obviněné K. T. bylo zamítnuto podle §256 tr. ř. Ve skutečnosti tak nemůže u obviněného V. G. nalézt jím zvolený dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. uplatnění, naopak jej měla (v jeho druhé alternativě) zřejmě na mysli obviněná K. T., která jej však (nesprávně) neuplatnila. Dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě totiž může uplatnit obviněný, který se domáhá přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu, který svým rozsudkem rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku, odvolání, proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně, tj. proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože byly podle jeho přesvědčení v řízení mu předcházejícím dány důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Jinými slovy obviněná K. T. ani správně neoznačila dovolací důvod, na jehož základě by dovolací soud měl napadené rozhodnutí, tj. usnesení odvolacího soudu o zamítnutí jejího odvolání, přezkoumat. Tato vada jejího podání však sama o sobě nebyla důvodem, pro který bylo její dovolání odmítnuto, jak bude rozvedeno níže. Obviněný V. G. zase tento důvod sice uplatnil, ovšem v jeho případě nemohl být vůbec naplněn, protože jeho odvolání nebylo odvolacím soudem ani odmítnuto ani zamítnuto (ostatně obviněný tomuto dovolacímu důvodu nepodřadil ani žádné konkrétní námitky).
22. Obecně lze uvést, že dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky. Tento dovolací důvod ovšem nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od názoru dovolatele. Dovolání s poukazem na citovaný důvod nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek a je tudíž určeno k nápravě pouze závažných právních vad pravomocných rozhodnutí.
23. Podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl uznán vinným.
24. Nejvyšší soud dále obecně připomíná, že v případě námitek, které dovolatelé uplatnili již v předchozí fázi řízení a soudy nižších stupňů se s nimi v dostatečné míře a správně vypořádaly, platí, jak vyplývá z konstantní judikatury Nejvyššího soudu, že dovolací soud zpravidla odmítne takové dovolání jako zjevně neopodstatněné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované pod č. T 408. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002). Na odůvodnění těchto rozhodnutí je pak možno dovolacím soudem odkázat (k tomu srov. též dále).
b) K vlastním dovolacím námitkám obviněných
25. Nejprve je třeba uvést, že dovolací námitky obviněných představují jejich dosavadní obhajobu, kterou uplatňovali jak v řízení před soudem prvního stupně, tak i v rámci svých řádných opravných prostředků. Jejich dovolání byla ve své podstatě zjednodušeně uvedeno postavena na výhradě nesprávného posouzení podmínek pro uložení trestů propadnutí věci podle §70 odst. 2 písm. a) a b) tr. zákoníku. Obviněný V. G. nesouhlasil se splněním podmínek pro uložení tohoto druhu trestu, pokud šlo o peněžní hotovost ve výši 362 200 Kč, z níž část ve výši 212 000 Kč patřila podle jeho připomínek jeho tchyni H. T., a pokud šlo o notebook zn. Lenovo, který podle jeho výhrad patřil jeho mladší dceři AAAAA, která s ním žila ve společné domácnosti. Obviněná K. T. zase namítala nesprávnost uložení trestu propadnutí věci, a to zajištěného pozemku v katastrálním území XY spolu s nedokončenou stavbou rodinného domu, jehož byla majitelkou, jakož i trestu propadnutí věci, a sice jejího mobilního telefonu zn. iPhone. Obviněný V. G. namítal, že věci, jež mu byly propadnuty, mu nepatřily, obviněná K. T. zase namítala nepřiměřenost uloženého trestu propadnutí pozemku s nedokončenou stavbou, jakož i to, že tato věc byla pořízena i z prostředků nepocházejících z trestné činnosti, v případě mobilního telefonu zase nesouhlasila s tím, že by šlo o nástroj trestné činnosti. Jde však o opakované námitky, které již obvinění uplatnili v předchozích fázích trestního řízení a s nimiž se řádně (až na vlastnictví notebooku Lenovo a podmínky pro jeho propadnutí obviněnému V. G.) vypořádaly soudy nižších stupňů.
26. Je třeba připomenout, že oba obvinění v řízení před soudem prvního stupně v hlavním líčení učinili prohlášení viny, vyjádřili souhlas s popisem skutku i jeho právní kvalifikací, soud prvního stupně jejich prohlášení přijal podle §206c odst. 4, odst. 6 tr. ř. a poté je po provedení omezeného dokazování ve vztahu k výroku o trestu uznal v rozsahu jejich prohlášení vinnými a uložil jim za to trest. Obvinění však s uloženým trestem nesouhlasili a brojili proti němu odvoláními a následně (pokud jde o tresty propadnutí některých věcí) i dovoláními. Jejich dovolání v naznačeném směru v zásadě lze podřadit pod uplatněný důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., odpovídají alternativě uložení nepřípustného druhu trestu, pro jehož uložení nebyly splněny zákonné podmínky, v případě obviněné K. T. pak ve spojitosti s důvodem uvedeným v §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Naopak uplatněné námitky se míjí s dovolacím důvodem uvedeným v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který zásadně na výrok o trestu nedopadá (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
27. K podmínkám uložení trestu propadnutí věci lze nejprve v obecné rovině připomenout znění relevantních ustanovení. Podle §70 odst. 2 tr. zákoníku soud uloží trest propadnutí věci, a) která je nástrojem trestné činnosti, nebo b) která je zprostředkovaným výnosem z trestné činnosti, pokud hodnota věci tvořící bezprostřední výnos z trestné činnosti není ve vztahu k hodnotě věci tvořící zprostředkovaný výnos z trestné činnosti zanedbatelná. Podle §70 odst. 3 tr. zákoníku lze trest propadnutí věci uložit, jen jde-li o věc náležející pachateli. Podle §135 tr. zákoníku věc náleží pachateli, jestliže ji v době rozhodnutí o ní vlastní, je součástí jeho majetku nebo s ní fakticky jako vlastník nakládá, aniž je oprávněný vlastník nebo držitel věci znám. Podle §135b odst. 1 tr. zákoníku se výnosem z trestné činnosti rozumí jakákoli ekonomická výhoda pocházející z trestného činu. Podle §135b odst. 3 písm. a) tr. zákoníku je zprostředkovaným výnosem taková věc, včetně plodů a užitků, která byla, byť jen zčásti, nabyta za věc tvořící bezprostřední výnos z trestné činnosti.
28. Nejvyšší soud uznal za důvodné toliko námitky obviněného V. G. proti uložení trestu propadnutí věci, a sice notebooku zn. Lenovo, výrobního čísla XY, včetně nabíječky (int. č. XY), zajištěného dne 21. 9. 2020, při domovní prohlídce v jejich rodinném domě v XY (dále též jen „notebook Lenovo“). Ostatní námitky obviněných považuje dovolací soud za zjevně neopodstatněné a vycházející z jiného skutkového stavu, než k jakému dospěly soudy nižších stupňů na základě provedeného dokazování. V tomto směru tak jde převážně o pouhou polemiku se soudy nižších stupňů ohledně jimi učiněných skutkových závěrů s oporou o důkazy vyplývající z provedených důkazních prostředků.
29. Pokud jde o notebook Lenovo, zazněla v dosavadním průběhu trestního řízení různá vzájemně rozporná tvrzení doprovozená i různým náhledem na možnost nabývání a trvání vlastnického práva nezletilé mladší dcery obviněného V. G., AAAAA. Předně je třeba upozornit, že při označené domovní prohlídce v domě obviněného V. G. v XY (viz č. l. 352 a násl. trestního spisu) došlo k zajištění dvou notebooků zn. Lenovo, jedním z nich byl dotčený notebook LENOVO, výr. č. XY, který byl zajištěn jako položka č. 38 ve společném obývacím pokoji v přízemí domu, zatímco druhý notebook zn. Lenovo - Yoga, výr. č. XY, byl jako položka č. 22 zajištěn v I. patře domu v místnosti vlevo za schody, což měl být pokojík dcery AAAAA. Není pravdou, že by v přípravném řízení prvně uvedený notebook Lenovo, jehož propadnutí bylo uloženo obviněnému V. G., byl vrácen v přípravném řízení, jak tvrdil obviněný V. G. ve svém dovolání. Vrácen byl druhý z uvedených notebooků Lenovo (Yoga, výr. č. XY), a to dne 30. 9. 2020 H. T. (viz usnesení policejního orgánu na č. l. 463), zřejmě tento notebook byl také oním sepsaným majetkem dne 3. 8. 2021 při mobiliární exekuci vedené soudním exekutorem Mgr. Ing. Jiřím Proškem a poté zřejmě prodán ve veřejné dražbě. V tomto směru se obviněný V. G. tedy mýlil.
30. Nicméně v dosavadním průběhu řízení byly soudy nižších stupňů učiněny dokazováním podložené skutkové závěry, které byly ve vzájemném rozporu s právním posouzením, komu má být uložena majetková sankce spočívající v odčerpání uvedeného notebooku Lenovo jako výnosu z trestné činnosti. Předpokladem toho je jednoznačné určení, kdo byl vlastníkem dotčeného notebooku Lenovo (výr. č. XY), resp. komu tento notebook skutečně náležel, zda obviněnému V. G. ve smyslu §135 tr. zákoníku a zda ohledně něj tedy byla splněna podmínka pro uložení trestu propadnutí věci ve smyslu §70 odst. 3 tr. zákoníku.
31. Soud prvního stupně odůvodnil uložení trestu propadnutí této věci v bodě 14. na str. 23 odůvodnění svého rozsudku následovně. Na jednu stranu soud prvního stupně nejprve souhrnně uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že se jednalo o věci patřící obviněnému V. G., které používal k páchání trestné činnosti, případně byly přímým či zprostředkovaným výnosem z jeho trestné činnosti, popř. společné trestné činnosti manželů G. Specificky k notebooku Lenovo (výr. č. XY) pak ale zase uvedl, že „ si je vědom toho, že v řízení vyšlo najevo, že patřil nezletilé dceři obžalovaných G., nezletilé AAAAA, nicméně i v tomto případě lze učinit závěr, že byl pořízen jako zprostředkovaný výnos z trestné činnosti obou obžalovaných, případně jednoho z nich, přičemž obžalovaný G. byl shledán jako hlavní pachatel trestné činnosti, proto jej soud dal k propadnutí obžalovanému G. “. Jinými slovy soud prvního stupně si sice mírně protiřečil, pokud nejprve uvedl, že všechny věci, ohledně nichž ukládal trest propadnutí věci, patřily obviněnému V. G., ale pak zase jednoznačně specificky ve vztahu k uvedenému notebooku Lenovo uvedl, že nepatřil obviněnému V. G., ale jeho dceři. I přesto pak uložil trest propadnutí této věci obviněnému V. G., protože jej považoval za zprostředkovaný výnos z trestné činnosti tohoto obviněného, čímž jednal ve zřetelném rozporu s ustanovením §70 odst. 3 tr. zákoníku. Odčerpat výnos z trestné činnosti je pochopitelně možné i další osobě, která sama není pachatelem trestné činnosti, děje se tak ovšem prostřednictvím druhé koleje sankcí, a sice ochranným opatřením zabrání věci (srov. k tomu zejména §101 odst. 2 tr. zákoníku), jež se ukládá ale osobě, jíž taková věc náleží. Přitom osoba, jíž má být taková věc zabrána, má v trestním řízení postavení zúčastněné osoby ve smyslu §42 tr. ř., jejíž práva není možné v trestním řízení pomíjet (z poslední doby srov. k tomu zejména rozhodnutí č. 28/2021-III. Sb. rozh. tr.).
32. Soud druhého stupně na uvedené pochybení (zjevný rozpor mezi učiněným skutkovým závěrem o vlastnickém právu a sankcionováním obviněného V. G.) nereagoval kasačním zásahem, ani jiným způsobem uvedené pochybení soudu prvního stupně nenapravil, ač obviněný stejnou námitku vznesl i v odvolání. Odvolací soud ve veřejném zasedání (viz protokol na č. l. 1820-1825 trestního spisu) neprovedl žádný důkaz, na jehož základě by mohl změnit skutkové závěry soudu prvního stupně ohledně vlastnictví notebooku Lenovo, v bodě 41. na str. 31 odůvodnění svého rozsudku jen stručně a nepřípadně uvedl, že „ s ohledem na výši majetkového prospěchu, který umožnil rodině G. nadstandardní životní úroveň, lze i zajištěný notebook považovat za věc pořízenou z výnosu z trestné činnosti “. O tom ovšem spor nebyl. K tomu, zda věc náleží obviněnému V. G. jako označenému pachateli trestného činu, se odvolací soud nevyjádřil, ač to obviněný učinil též předmětem odvolacího řízení, ostatně odvolací soud neprovedl ani žádný důkaz, na jehož základě by mohl v souladu s ustálenou judikaturou změnit shora uvedený skutkový závěr soudu prvního stupně.
33. Protože Nejvyšší soud zásadně dokazování v řízení o dovolání neprovádí (viz §265r odst. 7 tr. ř.) a vychází ze skutkových závěrů soudů nižších stupňů, akceptoval shora citovaný závěr soudu prvního stupně, že notebook Lenovo patřil dceři obviněného V. G., AAAAA (byť vyvstává určitá pochybnost, zda soud prvního stupně nezaměnil dva shora označené notebooky Lenovo). Platí-li závěr, že věc nepatří pachateli trestného činu, za kterého byl označen obviněný V. G., není možno mu uložit trest propadnutí této věci, jak vyplývá z §70 odst. 3 tr. zákoníku. Jistě přitom není v rozporu s právním řádem, aby i nezletilá osoba vlastnila majetek (viz zejména §15, §16 a §23 o. z.), stejně tak není v rozporu s právním řádem, aby jej mohla nabýt, jak snad naznačoval ve svém vyjádření státní zástupce (k tomu lze odkázat zejména na §31 a násl. o. z.; v daném případě nepochybně byla náctiletá nezletilá AAAAA krátce před dovršením zletilosti způsobilá ve smyslu §31 o. z. přijmout dar v podobě spotřební elektroniky od svého otce).
34. Z uvedených důvodů výrok soudu prvního stupně o trestu propadnutí právě této věci (notebooku Lenovo, výr. č. XY) uložený obviněnému V. G. nemohl obstát a musel být zrušen, stejně tak nemohl obstát v tomto úzkém rozsahu ani rozsudek soudu druhého stupně, pokud jím byl ohledně tohoto výroku ponechán rozsudek soudu prvního stupně nezměněný. To byl důvod pro shora označený omezený kasační zásah dovolacího soudu, postačilo přitom jen vypustit tento trest propadnutí věci, a sice notebooku Lenovo, výr. č. XY (a nezasahovat přitom do ostatních částí výroku o trestu). Při skutkovém závěru, že zmíněný notebook patří AAAAA, by bylo možno při snaze dosáhnout odčerpání tohoto výnosu z trestné činnosti uvažovat pouze o ochranném opatření v podobě zabrání věci ve smyslu §101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, které by ale muselo být uloženo právě AAAAA jako zúčastněné osobě ve smyslu §42 tr. ř. (srov. ale též rozhodnutí č. 57/2021-II. Sb. rozh. tr.). Uložit takové ochranné opatření, pokud toto rozhodnutí nevyhradil soud podle §230 odst. 2 tr. ř. veřejnému zasedání a ani tak neučinil přímo v řízení ve věci samé proti obviněným, může jen ve veřejném zasedání, navrhne-li to státní zástupce – viz §239 odst. 1 tr. ř.
35. Ostatní námitky obviněných V. G. a K. T., že nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení trestu propadnutí dalších věcí, považuje Nejvyšší soud za zjevně neopodstatněné nebo neodpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu. Obvinění v tomto směru pouze zopakovali své výhrady, které učinili v řízení před soudy prvního i druhého stupně a s nimiž se oba tyto soudy vypořádaly, takže na odůvodnění jejich rozsudků lze plně odkázat (viz zejména body 14. a 15. na str. 22-25 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, resp. bod 41. na str. 30-31 a bod 47. na str. 32 odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně). K tomu lze jen stručně doplnit následující.
36. S námitkou obviněného V. G. týkající se propadnutí peněžní hotovosti ve výši 362 200 Kč se již podrobně a přiléhavě vypořádal soud prvního stupně (viz bod 14. na str. 22-23 odůvodnění jeho rozhodnutí). Soud prvního stupně vycházel ze závěru, že veškerá uvedená hotovost náleží V. G. Zmíněné finanční prostředky byly nalezeny při domovní prohlídce v rodinném domě obviněných G., obviněného V. G. shledal soud prvního stupně hlavním pachatelem a osobou, která celou obchodní činnost fakticky ovládala, tyto peněžní prostředky považoval soud prvního stupně za jeho, proto jemu uložil trest jejich propadnutí. Soud prvního stupně přitom vysvětlil, že neuvěřil obhajobě obviněného ohledně částky 212 000 Kč, že šlo o naspořené peněžní prostředky jeho tchyně H. T., důchodkyně se starobním důchodem ve výši 12 000 Kč, z něhož přispívala na bydlení a na nějž navíc byla vedena exekuce. Množství bankovek též odpovídalo způsobu jednání obviněného, který nakládal s vysokými finančními obnosy v hotovosti. Odvolací soud tyto závěry soudu prvního stupně akceptoval. Ani sama H. T., která ve věci odmítla vypovídat, tak nepotvrzovala, že by byla jejich vlastníkem, takovému tvrzení obviněného V. G. neodpovídal ani žádný jiný relevantní důkaz.
37. Pokud tedy obviněný V. G. zpochybňoval naplnění podmínek pro uložení trestu propadnutí věci, a sice uvedené finanční částky, zpochybňoval především učiněné skutkové závěry soudů nižších stupňů (vycházející z toho, že peníze náležely tomuto obviněnému). Takové námitky ovšem nemohou uplatněný dovolací důvod naplnit. Jak bylo uvedeno, dovolací soud zásadně dokazování neprovádí a vychází ze skutkových závěrů soudů nižších stupňů, skutkové závěry mohou být předmětem dovolacího řízení jen omezeně ve smyslu nově formulovaného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022).
38. Nelze ani akceptovat obranu obviněného, že nebylo možno mu uložit propadnutí uvedené finanční částky, neboť byla součástí společného jmění manželů. K tomu Nejvyšší soud může odkázat na starší, ale stále přiměřeně použitelnou, judikaturu k této otázce. Podle rozhodnutí č. 48/1961 Sb. rozh. obč. majetek, který byl získán trestnou činností některého z manželů, netvoří zákonné společenství majetkové. Podle rozhodnutí č. 31/1978 Sb. rozh. tr. věc, kterou získal pachatel za trvání manželství trestným činem nebo jako odměnu za něj nebo kterou pachatel nabyl za věc získanou tímto způsobem, se nestává bezpodílovým spoluvlastnictvím manželů (nyní jde o společné jmění manželů), a proto lze při splnění zákonných podmínek takovou věc prohlásit za propadlou ve prospěch státu. Z uvedeného vyplývá, že uvedené výnosy z trestné činnosti se nestaly součástí společného jmění manželů, ale lze je považovat za věci náležející pachateli – obviněnému V. G.
39. Nebylo možno akceptovat ani námitky obviněné K. T. Obviněná zpochybňovala uložení trestu propadnutí věci, a to jednak označené nemovitosti, jednak mobilního telefonu. V tomto případě nebylo pochyb o vlastnickém právu obviněné k oběma propadnutým věcem. V případě druhé věci obviněná zpochybňovala, že by mobilní telefon byl nástrojem trestné činnosti. Jím se podle §135a tr. zákoníku rozumí věc, která byla určena nebo užita ke spáchání trestného činu, včetně plodů a užitků. Za takovou věc lze nepochybně považovat i mobilní telefon, kterým se pachatelé trestné činnosti mezi sebou domlouvají. V tomto směru byly námitky obviněné zjevně neopodstatněné (pokud ovšem nešlo o námitky zpochybňující uvedený skutkový závěr soudů nižších stupňů – v takovém případě by šlo o námitku neodpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu).
40. Pokud jde o uložený trest propadnutí věci, a sice nemovitosti, tj. pozemku s rozestavěnou stavbou, vycházely soudy nižších stupňů ze závěru, že nákup této stavební parcely, jakož i stavba na ní, byly financovány z výnosů z trestné činnosti, a to dokonce převážně (či dokonce výlučně), neboť vše financoval ze své trestné činnosti obviněný V. G., otec obviněné K. T. (viz zejména bod 16. na str. 25 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Na koupi pozemku i na stavební práce byly prokazatelně vynaloženy zdroje získané trestnou činností v objemu několika milionů Kč. Kupní cena pozemku byla uhrazena výlučně z prostředků obchodní společnosti Patience, s. r. o., a na stavbu rodinného domu vynaloženy další prostředky vyvedené z obviněné právnické osoby – obchodní společnosti Pannotia, s. r. o., také v objemu milionů Kč. Odvolací soud správně považoval za odpovídající uložit kombinaci (mírného) podmíněného odsouzení k trestu odnětí svobody uloženého na samé spodní hranici zákonné trestní sazby s kratším trestem zákazu činnosti zakazujícím výkon funkce statutárního orgánu nebo zastupování statutárního orgánu na základě plné moci a spolu s (přísným) trestem propadnutí zajištěné nemovitosti, do které byla investována obviněným V. G. podstatná část výnosů ze spáchané trestné činnosti. Bylo prokázáno, že obviněný V. G. při koupi parcely za kupní cenu ve výši 1 750 000 Kč použil peníze obchodní společnosti Patience, s. r. o. Z uvedených důvodů jsou námitky obviněné K. T. zjevně neopodstatněné, protože podmínky pro uložení trestu propadnutí věci, a to označené nemovitosti, byly splněny, šlo o zprostředkovaný výnos z trestné činnosti patřící této obviněné ve smyslu §70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.
V. Závěrečné shrnutí
41. Vzhledem ke všem shora zmíněným důvodům Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného V. G. za částečně opodstatněné, neboť důvodně uplatnil námitku nesprávného uložení trestu propadnutí věci, a to notebooku Lenovo (výr. č. XY), který mu podle skutkových závěrů soudů nižších stupňů nepatřil, naproti tomu za zjevně neopodstatněné, resp. neodpovídající uplatněným dovolacím důvodům, považoval jeho další námitky týkající se propadnutí finanční hotovosti ve výši 212 000 Kč, resp. 362 200 Kč, stejně tak za zjevně neopodstatněné byly shledány námitky obviněné K. T. týkající se uloženého trestu propadnutí věcí, a sice jednak označené nemovitosti a jednak mobilního telefonu iPhone.
42. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud zrušil rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 24. 10. 2022, sp. zn. 16 T 4/2022, toliko v části výroku o trestu propadnutí věci podle §70 odst. 2 písm. a), písm. b) trestního zákoníku, a to notebooku LENOVO, výrobní číslo XY, včetně nabíječky, int. č. XY, zajištěného dne 21. 9. 2020 při domovní prohlídce, a jednak rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 17. 1. 2023, sp. zn. 13 To 328/2022, ve výroku, jímž zůstává napadený rozsudek nezměněn, a to v rozsahu shora označené části výroku o propadnutí věci. Dále podle §265k odst. 2 tr. ř. pak zrušil také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené části rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dovolání obviněné K. T. pak odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Pokud by měl být jako zprostředkovaný výnos z trestné činnosti odčerpán též uvedený notebook Lenovo, bylo by tak možno učinit při dosavadních skutkových zjištěních jen vůči jeho vlastníku (AAAAA) jako zúčastněné osobě, a to formou ochranného opatření v podobě zabrání věci podle §101 odst. 2 písm. e) tr. ř., pokud by pro takový postup byly splněny formální i materiální podmínky.
43. Nejvyšší soud tímto způsobem rozhodl o dovolání obou obviněných v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) a b) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 10. 2023
JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph.D.
předseda senátu