ECLI:CZ:NS:2023:5.TDO.889.2023.1
sp. zn. 5 Tdo 889/2023- 25567
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 11. 2023 o dovoláních, která podali obvinění 1. J. P. , 2. Mgr. Jiří Hart , nar. 20. 5. 1969 v Karáčí, Pákistánská islámská republika, trvale bytem Příčná II 888, Jesenice, 3. Jiří Pantoflíček , nar. 21. 8. 1968 v Příbrami, trvale bytem Vysoká Pec 149, Bohutín, a 4. Ing. Martin Štufi , nar. 25. 10. 1973 v Niši, Srbská republika, trvale bytem Krymská 227/29, Praha 10 – Vršovice, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 12. 2022, sp. zn. 10 To 112/2022, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 3 T 50/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Mgr. Jiřího Harta odmítá .
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných J. P., Jiřího Pantoflíčka a Ing. Martina Štufiho odmítají .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 16. 12. 2021, sp. zn. 3 T 50/2017, byli obvinění J. P. a Ing. Martin Štufi uznáni vinnými v bodě A. zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1, odst. 2 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku ve znění účinném do 30. 11. 2011 (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. V bodě B. byli obvinění Ing. Martin Štufi, Jiří Pantoflíček a Mgr. Jiří Hart uznáni vinnými zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) a c) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 5. 2015, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Obviněnému J. P. byl tímto rozsudkem uložen podle §256 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podmíněně odložen podle §81 odst. 1 a §82 odst. 2 (správně odst. 1) tr. zákoníku na zkušební dobu 4 let. Obviněnému Ing. Martinu Štufimu byl uložen podle §216 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podmíněně odložen podle §81 odst. 1 a §82 odst. 2 (správně odst. 1) tr. zákoníku na zkušební dobu 5 let. Obviněnému Mgr. Jiřímu Hartovi byl tímto rozsudkem soudu prvního stupně uložen podle §216 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 2 (správně odst. 1) tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let. Dále byl tomuto obviněnému uložen podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1 tr. zákoníku i peněžitý trest v počtu 500 denních sazeb s výší denní sazby 10 000 Kč, celkem ve výši 5 000 000 Kč, a podle §70 odst. 1 písm. c) a d) tr. zákoníku trest propadnutí věci, který je v tomto rozsudku konkretizován. Obviněnému Jiřímu Pantoflíčkovi byl uložen podle §216 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 2 (správně odst. 1) tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let. Dále byl tomuto obviněnému uložen podle §70 odst. 1 písm. c) a d) tr. zákoníku i trest propadnutí věci, jak je v tomto rozsudku uveden. Citovaným rozsudkem bylo dále rozhodnuto podle §101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku o zabrání peněžních prostředků a nemovitostí, případně podílů na nich zúčastněným osobám, a to obchodní společnosti dynn, a. s., L. H., S. Ch. a M. P. Konečně bylo rozhodnuto o zproštění obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř. obviněného Michala Kříže a o odkázání Lesů České republiky, s. p., (dále jen „Lesy ČR, s. p.“) s nárokem na náhradu škody podle §229 odst. 1 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze v neprospěch obviněných, kteří byli uznáni vinnými, a to do výroku o trestu a dále i proti zprošťujícímu výroku ohledně spoluobviněného Michala Kříže. Odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podali i obvinění J. P., Mgr. Jiří Hart, Jiří Pantoflíček a Ing. Martin Štufi, dále i poškozený Lesy České republiky, s. p., a všechny zúčastněné osoby, kterých se dotýkal výrok o zabrání věci podle §101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku. O těchto odvoláních rozhodl Krajský soud v Hradci Králové svým usnesením ze dne 19. 12. 2022, sp. zn. 10 To 112/2022, tak, že z podnětu odvolání všech zúčastněných osob podle §258 odst. 1 písm. b) a c), odst. 2 tr. ř. zrušil výrok o zabrání věci podle §101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku a v tomto rozsahu podle §259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí, dále podle §256 tr. ř. zamítl odvolání státního zástupce i obviněných J. P., Mgr. Jiřího Harta, Jiřího Pantoflíčka a Ing. Martina Štufiho a poškozeného Lesy ČR, s. p.
3. Skutky, kterými byli obvinění uznáni vinnými, jsou podrobně popsány v rozsudku soudu prvního stupně i v usnesení odvolacího soudu, jsou tudíž procesním stranám dobře známy, proto lze ohledně nich plně odkázat na rozhodnutí těchto soudů bez nutnosti jejich opakování.
II. Dovolání obviněných
4. Proti usnesení odvolacího soudu podali obvinění prostřednictvím svých obhájců řádně a včas dovolání, přičemž obviněný J. P. uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a to s poukazem na dovolací důvod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný Mgr. Jiří Hart namítl, že jsou dány důvody dovolání uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., obviněný Jiří Pantoflíček dovodil, že jsou dány dovolací důvody předpokládané ustanovením §265b odst. 1 písm. b), g) a h) tr. ř., a obviněný Ing. Martin Štufi uplatnil dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. e), g), h) a m) tr. ř.
a) Dovolání obviněného J. P.
5. Obviněný J. P. uvedl, že rozhodná skutková zjištění soudu prvního stupně i soudu odvolacího ve vztahu k naplnění znaků trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Obviněný polemizoval i se závěrem těchto soudů, že skutkovou podstatu tohoto zločinu naplnil v přímém úmyslu podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Obviněný v podaném dovolání zopakoval skutková zjištění soudu prvního stupně konstatovaná v tzv. skutkové větě rozsudku a ve shodě se svojí dosavadní obhajobou namítl, že žádným provedeným důkazem nebylo prokázáno, že by informoval o připravované veřejné soutěži organizované Lesy ČR, s. p., budoucí vítěze prostřednictvím spoluobviněných Ing. Martina Štufiho a Jiřího Pantoflíčka. Rovněž nebylo ani prokázáno, že by se na zpracování zadávací dokumentace a soutěžních podmínek pro předmětné veřejné soutěže podíleli na základě informací od něj tito spoluobvinění. V této souvislosti obviněný dále zdůraznil, že se zástupci vítězných soutěžitelů jako odborný garant realizace zakázky komunikoval až po vyhlášení vítěze soutěže vedením Lesy ČR, s. p., a to výlučně za účelem dopracování vítězného návrhu pro potřeby zadavatele. Obviněný rovněž shodně se svojí obhajobou uvedl, že technické podklady pro soutěžní podmínky předával výhradně zástupcům zadavatele, přičemž požadavky na soutěžitele obsažené v soutěžních podmínkách nebyly jeho dílem ani myšlenkou. Ekonomické, finanční a technické kvalifikační předpoklady pro soutěžitele byly stanoveny na základě obecných zásad podle rozsahu zakázky, po široké diskuzi pracovníků jednotlivých odborů a vedení zadavatele. Tvrzení, že podmínky veřejných soutěží odpovídaly ekonomickým i dalším ukazatelům budoucích vítězů jednotlivých soutěží, není podle obviněného rovněž důkazně podloženo, přitom nastavené kvalifikační předpoklady ani nebyly jeho dílem. V této souvislosti obviněný připomněl, že všichni uchazeči, kteří podali nabídku, splnili kvalifikační předpoklady, žádný uchazeč totiž nebyl ze soutěže vyřazen. Podle obviněného proto nelze dovodit, že by kvalifikační předpoklady byly nastaveny účelově tak, aby další soutěžitele poškodily.
6. Obviněný zdůraznil, že v rámci veřejné soutěže o návrh bylo dodrženo zákonné pravidlo anonymity podaných návrhů, což všichni členové poroty potvrdili, výběr nejvhodnějšího návrhu a určení vítězného návrhu v soutěži bylo výsledkem výběru hodnotící poroty, proto je podle obviněného absurdní tvrzení soudu prvního stupně i soudu odvolacího, že zamlčel svůj osobní vztah ke spoluobviněnému Mgr. Jiřímu Hartovi, neboť ani nebylo prokázáno, že by věděl před výběrem nejvhodnějšího návrhu porotou, že obchodní společnosti, v nichž měl mít tento spoluobviněný vliv, podali svůj návrh do předmětných veřejných soutěží o návrh. Výběr nejvhodnějšího návrhu tedy nebyl a nemohl být nijak z jeho strany ovlivněn, opak prokázán podle přesvědčení obviněného nebyl. Stejně tak nebyl prokázán ani závěr soudu prvního stupně, že informoval zástupce vítěze soutěže o požadavcích svědka M. S. na optimální řešení. Přitom tento svědek potvrdil, že jako člen hodnotící poroty za nejlepší označil návrhy obchodních společností dynn, a. s. a TIME IMPORT, a. s. Rovněž složení hodnotící poroty vycházelo ze standardních postupů Lesů ČR, s. p., přičemž odbornost složení hodnotící poroty byla zachována účastí nejméně třetiny členů poroty, kteří byli v dané věci odborníky a členové hodnotící poroty nebyli při svém výběru nejvhodnější nabídky nijak ovlivňováni, není proto ani nijak důkazně podloženo tvrzení soudů nižších stupňů o zneužití jeho odbornosti a neznalosti ostatních členů poroty, které nijak v jejich výběru neovlivňoval. Obviněný rovněž znovu zopakoval, že ani neměl žádnou možnost ovlivnit výběr vítěze soutěže ani další postup vedení společnosti Lesy ČR, s. p.
7. V rámci uplatněných dovolacích námitek obviněný rozebral rozdíly mezi veřejnou soutěží o návrh, jejímž výsledkem není zadání veřejné zakázky na služby (uzavření konkrétní smlouvy) a zadávacím řízením. Obviněný citoval ustanovení §103 zákona č. 137/2006 Sb. o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“) a uvedl, že ze soutěžních podmínek na „poskytovatele služeb IC/ICT“ i na „Systémového integrátora IC/ICT“ vyplývalo, že zadavatel nepodmínil zadání veřejné zakázky v návaznosti na výsledek soutěží o návrh (viz bod 2.1. soutěžních podmínek). Zadavatel veřejné soutěže o návrh tudíž mohl následně oslovit nejenom autora vítězného návrhu k účasti na jednacím řízení bez uveřejnění, ale i jiný odborně způsobilý subjekt, a rovněž zadavatel mohl vyhlásit zadávací řízení na veřejnou zakázku podle vítězného návrhu. Zadání veřejné zakázky v oblastech, na něž byla realizována soutěž o návrh, výběr dodavatele služeb v navazujícím zadávacím řízení bylo na vedení Lesů ČR, s. p., a to ve spolupráci s odbory Veřejných zakázek a odborem Právním, jejichž rozhodnutí oslovit se zadáním veřejné zakázky autory vítězných soutěžních návrhů (obchodní společnosti dynn, a. s. a TIME IMPORT, a. s.), k čemuž došlo asi po půl roce, nemohl dovolatel ovlivnit. Obviněný J. P. rovněž zdůraznil, že i ceny, za které obě obchodní společnosti poskytovaly služby Lesům ČR, s. p., byly odpovídající, neboť ani další cenové nabídky dalších soutěžitelů se od vítězných nabídek výrazněji nelišily. Proto podle obviněného nelze dovodit ani vznik neoprávněného prospěchu, přičemž nelze dovodit ani to, že by jednal v úmyslu opatřit vítězným soutěžitelům nějaký neoprávněný prospěch, že by jim zjednal přednost nebo výhodnější podmínky.
8. Obviněný rovněž namítl, že nebylo prokázáno, že by porušil zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace uvedené v §6 zákona o veřejných zakázkách, žádný ze soutěžitelů totiž takovou námitku neuplatnil, přičemž administraci a odpovědnost za správnost veřejné soutěže měla odborně vybavená firma nebo advokátní kancelář. Podle obviněného nebylo ani prokázáno, že by některému z uchazečů poskytl s předstihem zadávací dokumentaci, rovněž nastavené kvalifikační předpoklady nebyly diskriminační a při jednání hodnotící poroty byla dodržena anonymita nabídek jednotlivých soutěžitelů.
9. Podle přesvědčení obviněného soud prvního stupně ignoroval výpovědi svědků M. S. a J. Ř., zaměstnanců Lesů ČR, s. p., i výpověď M. M. ze společnosti DV Consult, s. r. o., která byla administrátorem soutěží, kteří potvrdili, že obviněný zpracovával jen technickou část soutěží, přičemž přípravu komplexní zadávací dokumentace soutěží zajišťovalo oddělení veřejných zakázek Lesů ČR, s. p., a administrátor soutěží. Obviněný proto namítl, že závěry soudů nižších stupňů o tom, že předal podklady pro zadávací dokumentaci obchodním společnostem dynn, a. s., a TIME IMPORT, a. s., a že tato dokumentace se nacházela na zajištěných datových nosičích a v e-mailové korespondenci spoluobviněných Ing. Martina Štufiho a Jiřího Pantoflíčka, nemá v provedených důkazech oporu, neboť on neměl tuto dokumentaci k dispozici, a tudíž ji nemohl ani nikomu předat. Jak se tato dokumentace dostala do dispozice vítězů veřejných soutěží o návrh, přitom nebylo zjištěno. Obviněný rovněž zdůraznil, že nebyl jediným, kdo měl k zadávací dokumentaci přístup, a tvrzení, že spolupracoval s Ing. Martinem Štufim na přípravě této zadávací dokumentace, nemá v provedených důkazech žádnou podporu, přičemž nemůže nést odpovědnost za texty a hovory, které o něm vedou další osoby. Rovněž ani žádné bližší kontakty mezi dovolatelem a dalšími spoluobviněnými před skončením veřejných soutěží o návrh nebyly prokázány.
10. Podle obviněného nebylo ani prokázáno naplnění subjektivní stránky trestného činu, kterým byl uznán vinným, přičemž zavinění v podobě přímého úmyslu nestačí předpokládat, je nutno jej prokázat.
11. Závěrem svého dovolání obviněný J. P. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
b) Dovolání obviněného Mgr. Jiřího Harta
12. Obviněný Mgr. Jiří Hart ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zpochybnil závěry znaleckých posudků z oboru kybernetiky, nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že revizní znalecký posudek může zpracovat jen znalecký ústav, s tím, že takovýmto stanoviskem jsou omezeny možnosti obhajoby zpochybnit znalecké posudky zpracované orgány činnými v trestním řízení, čímž je prolomena zásada „rovnosti zbraní“, neboť po obhajobě je vyžadován důkaz „vyšší“ kvality při snaze prokázat, že znalecký posudek, který byl zadán orgány činnými v trestním řízení, je vadný. V této souvislosti dovolatel zpochybnil i otázku minimálních standardů znaleckých posudků a forenzní praxe při zajišťování elektronických dat, které musí být zajištěny tak, aby bylo možné znalecké zkoumání z těchto dat kdykoli v budoucnu znovu provést. Obviněný v tomto směru vytkl, že neexistuje jednoznačná závazná metodika pro zajištění těchto elektronických dat v zájmu přezkoumatelnosti správnosti závěrů znaleckých posudků, které z nich vycházejí. V této souvislosti obviněný uvedl, že soudům nižších stupňů předložil pět znaleckých posudků, které přezkoumávaly závěry znalců obžaloby, a konstatovaly nedostatky v jejich závěrech, přičemž závěry znalců obhajoby soudy nižších stupňů odmítaly akceptovat zejména z důvodu, že tito znalci nejsou oprávněni přezkoumávat závěry jiného znalce, ačkoli tyto znalecké posudky obhajoby poukazovaly na konkrétní věcné chyby, nesrovnalosti, použití nesprávné metodiky a nepřezkoumatelnost závěrů (neboť jejich zjištění nelze ověřit ani opakovat pro chybějící data o kontrolních součtech binárních kopií dat), uvedených ve znaleckých posudcích znalců, kteří byli přibráni orgány činnými v trestním řízení. Obviněný zdůraznil, že nebylo možno objektivně zjistit, s jakými daty pracovali znalci přibraní v přípravném řízení, není možné ani zjistit, zda tito znalci vycházeli z dat zajištěných, zda na originálu dat či binární kopii dat nedošlo ke změně, v důsledku toho vypracování nového znaleckého posudku k ověření správnosti závěrů předchozího znaleckého posudku není možné a obhajobě tak byla upřena možnost tyto znalecké posudky přezkoumat z hlediska správnosti jejich závěrů. Obviněný tak v zásadě dovodil zkrácení svého práva na obhajobu.
13. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný Mgr. Jiří Hart vytkl soudům nižších stupňů nesprávné právní posouzení podstaty a obsahu komisionářské smlouvy, podle něj tyto soudy nepochopily důvod, pro který byly tyto smlouvy uzavřeny, ani podstatu těchto obchodních vztahů. Soudy nižších stupňů vyšly z toho, že provedené transakce neměly ekonomický smysl a jejich jediným důvodem byla legalizace výnosu z trestné činnosti. Přitom české obchodní společnosti prováděly činnost vlastním jménem, ovšem na účet komitenta – britské obchodní společnosti. Šlo o legální obchodní vztah, jehož podstatou bylo eliminovat finanční rizika z plnění zakázky, která nesla britská obchodní společnost. Přitom všechny dotčené společnosti plnily své daňové povinnosti, nebyly zjištěny žádné závady v účtování v rámci těchto komisionářských smluv. V době uzavření komisionářských smluv totiž nebylo známo, že Lesy ČR, s. p., budou poskytovat zálohové platby. Soud prvního stupně i soud odvolací podle přesvědčení obviněného nepřihlédly k normám civilního práva, nezohlednily, že smlouvy byly platné, nezabývaly se otázkou, podle jakého práva byly uzavřeny, jaké závazky z nich vyplývaly, zda ekonomická podstata těchto závazků odpovídá jejich právní kvalifikaci, a zda byla takovým obchodním uspořádáním porušena nějaká právní norma, pokud ano, zda její porušení mohlo mít trestněprávní důsledky.
14. Závěrem svého dovolání rovněž tento obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
c) Dovolání obviněného Jiřího Pantoflíčka
15. Obviněný Jiří Pantoflíček ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. uvedl, že podle jeho přesvědčení v řízení před odvolacím soudem rozhodoval vyloučený orgán, neboť předseda senátu soudu prvního stupně byl v období od února 2022 do října 2022 členem senátu 10 To Krajského soudu v Hradci Králové, tedy senátu, jemuž byla tato trestní věc přidělena k rozhodnutí o podaných odvoláních proti rozsudku soudu prvního stupně. V této souvislosti dovolatel upozornil na to, že odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu se řádně nevypořádalo s námitkami obhajoby, pouze odkázalo na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, přitom toto usnesení odvolacího soudu je nápadně slohem i argumenty podobné rozsudku soudu prvního stupně.
16. Ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný namítl, že popis skutku neodpovídal právní kvalifikaci trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku účinného v době spáchání činu. Prospěch byl čerpán v období od počátku roku 2020 do srpna 2022 a pro tuto právní kvalifikaci v této době bylo nezbytné, aby již v době spáchání trestného činu byl získán výnos ať již ve formě vyvedené majetkové hodnoty nebo poskytnuté odměny. Obviněný namítl, že činnost, za kterou byl odsouzen, měla spočívat ve vytváření podmínek ke spáchání tohoto trestného činu.
17. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný rovněž namítl, že byl odsouzen za skutek, pro který nebyl stíhán, neboť soud prvního stupně, aniž by jej na to upozornil, překonfiguroval skutky a provedl jejich kompilaci tak, že vytvořil nové spolupachatelství, rozšířil rozsah deliktního jednání a do takto vytvořené kompilace zařadil znak majetkového prospěchu, který nebyl v usnesení o zahájení trestního stíhání ani v obžalobě. Podle přesvědčení obviněného jde o zásadní a nepřípustný zásah do podstaty pravidel trestní odpovědnosti, neboť zatímco v obžalobě mu bylo kladeno za vinu, že po dohodě se spoluobviněným Mgr. Jiřím Hartem vyvedl majetkový prospěch obchodní společnosti dynn, a. s., v rozsudku byl uznán vinným jednáním i ve spolupachatelství se spoluobviněným Ing. Martinem Štufim, které se týkalo obchodní společnosti TIME IMPORT, a. s. Za vinu je mu kladen i majetkový prospěch ve výši 15 000 000 Kč, který mu obžalobou nebyl kladen za vinu. Soud prvního stupně tak oproti obžalobě rozšířil zaviněné jednání dovolatele i ve vztahu k obchodní společnosti, se kterou neměl žádnou souvislost. Byl tak odsouzen i za jednání, pro které nebyl obviněn, přičemž tyto úpravy skutku nejsou pouhým „jiným grafickým řešením“, ale zásadním nepřípustným zásahem do skutku uvedeným v obžalobě.
18. Rovněž v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. tento obviněný namítl uložení trestu propadnutí věci podle §70 odst. 1 písm. c) a d) tr. zákoníku, ačkoli nebyly splněny zákonné podmínky pro jeho uložení, a to ve vztahu k pozemku parc. č. XY, orné půdy, zapsanému na LV XY pro katastrální území XY u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, o výměře 1 200 m². Ve vztahu k tomuto pozemku obviněný uvedl, že jej nabyl v roce 2002, nebyl získán trestnou činností, pro kterou je stíhán, nepředstavuje ani výnos z této trestné činnosti a nebyl užit ani určen ke spáchání trestné činnosti, za kterou byl uznán vinným. Soud prvního stupně ani soud odvolací se s těmito jeho námitkami nevypořádal, a došlo tak k porušení jeho základního práva vlastnit majetek. Dále obviněný uplatnil výhrady i ve vztahu k uložení tohoto trestu, který se týkal peněžních prostředků na účtu č. XY u GE Moneta Bank, a. s., v částce 1 600 000 Kč, včetně příslušenství, na účtu č. XY u Komerční banky, a. s., v částce 31 600,36 Kč, včetně příslušenství, na účtu č. XY u GE Moneta Bank, a. s., ve výši 1 801 335,44 Kč, včetně příslušenství, na účtu č. XY u České spořitelny, a. s., ve výši 42 883,20 Kč, včetně příslušenství a finanční částky 37 000 Kč, kterou obviněný vydal policejnímu orgánu dne 21. 1. 2015, přičemž namítl, že uložení trestu propadnutí věci ve vztahu k těmto peněžním prostředkům nebylo řádně zdůvodněno. Podle obviněného tyto peněžní prostředky nemají původ v prostředcích, které prošly zahraničními účty Mgr. Jiřího Harta, jde o celoživotní úspory jeho a jeho rodiny a nemají s předmětnou trestnou činností nic společného, o čemž svědčí i doba, v níž byly na účty vloženy.
19. Závěrem svého dovolání pak i tento obviněný navrhl, aby usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně byly Nejvyšším soudem zrušeny a věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně.
d) Dovolání obviněného Ing. Martina Štufiho
20. Obviněný Ing. Martin Štufi nejprve namítl, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, že rozhodnutí odvolacího soudu nebylo řádně a přesvědčivě odůvodněno, čímž je dána jeho nepřezkoumatelnost, neboť soud druhého stupně se nevypořádal s jeho odvolacími námitkami, které znovu zopakoval. Podle obviněného z celkem 10 okruhů odvolacích námitek se soud druhého stupně vypořádal pouze se třemi, a to se spoluprací mezi ním a J. P., k přehodnocení účastenství ve formě pomoci na spolupachatelství, a s otázkou promlčení. Ostatní jeho odvolací námitky zůstaly bez povšimnutí, zejména v otázce přerušení příčinné souvislosti po veřejné soutěži o návrh a rozhodnutím Lesy ČR, s. p., v jednacím řízení bez uveřejnění a v otázce, proč byl dovolatel uznán vinným zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b), c) tr. zákoníku i ve vztahu ke skutku týkajícím se obchodní společnosti dynn, a. s., pro který nebyl obviněn ani obžalován. V této souvislosti dovolatel připomněl nález Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2016, sp. zn. IV. ÚS 2766/15, který zdůraznil povinnost odvolacího soudu řádně se vypořádat s významnými námitkami, které reálně mohou ovlivnit právní posouzení věci, neboť pokud odvolací soud na takovéto námitky v odůvodnění svého rozhodnutí nereaguje, zbavuje své rozhodnutí základních atributů v podobě přesvědčivosti a přezkoumatelnosti. Podle přesvědčení obviněného rovněž nálezy Ústavního soudu ze dne 21. 7. 2004, sp. zn. I. ÚS 639/03, ze dne 19. 3. 2009, sp. zn. III. ÚS 1104/08, a ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 1842/12, konstatovaly, že je porušením pravidel spravedlivého procesu, pokud odvolací soud ignoruje námitky odvolatele vůči důkazům, na které soud prvního stupně odkazuje, a z nichž činí své skutkové závěry, neboť tím upírá odvolateli právo na soudní ochranu. S ohledem na tato rozhodnutí dovolatel učinil závěr, že odvolací soud se dopustil nepřípustné libovůle, čímž byl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., ačkoli v řízení předcházejícím usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, byly dány důvody dovolání předpokládané v ustanovení §265b odst. 1 písm. e), g) a h) tr. ř.
21. Ve vztahu ke skutku, v němž byl spatřován zločin podle §256 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku obviněný namítl, že se měl týkat pouze soutěže o návrh jakožto samostatných řízení v rámci zadávání veřejných zakázek. Soutěž o návrh a jednací řízení bez uveřejnění přitom byly zcela samostatné procesy, které na sebe mohly, ale nemusely navazovat, což má zásadní vliv na posouzení otázky příčinné souvislosti. Jednací řízení bez uveřejnění se po soutěžích o návrh nemuselo konat a vítězné obchodní společnosti v soutěžích o návrh nemusely veřejnou zakázku v jednacím řízení bez uveřejnění získat. Zadavatel Lesy ČR, s. p. nebyl povinen smlouvu na zakázku uzavřít. Pokud tedy podle obviněného došlo k údajnému ovlivnění soutěže o návrh ve snaze zvýhodnit obchodní společnosti TIME IMPORT, a. s., a dynn, a. s., jak tvrdí soudy nižších stupňů, nebylo současně prokázáno, že ze strany obviněných došlo i k ovlivnění následného jednacího řízení bez uveřejnění. Soudy tvrzené zvýhodnění těchto obchodních společností proto nemělo podle názoru obviněného vliv na to, že zadavatel Lesy ČR, s. p., zadal v rámci jednacího řízení bez uveřejnění veřejné zakázky právě jim. Z této skutečnosti obviněný dovodil, že příčinná souvislost mezi jednáním, které je mu kladeno za vinu, a vyvolaným trestněprávním následkem je velice slabá, ne-li vymizelá. Ostatně jednostranným rozhodnutím zadavatele Lesů ČR, s. p., ze dne 16. 2. 2009 došlo k ukončení jednacích řízení bez uveřejnění směřujících k zadání veřejných zakázek a teprve následně po delší době dne 10. 6. 2009 bylo vyhlášeno nové jednací řízení bez uveřejnění a bylo jednáno s oběma obchodními společnostmi o uzavření smluv, přičemž nebylo zjištěno, že by toto rozhodnutí zadavatele obvinění jakkoli ovlivňovali nebo se snažili pro tyto obchodní společnosti získat nějakou výhodu. Obviněný dovodil, že tato skutečnost svědčí o úplném přerušení příčinné souvislosti, neboť k uzavření následných smluv došlo z rozhodnutí generálního ředitele lesů ČR, s. p., který dokonce nechal prověřit okolnosti předcházející uzavření těchto smluv. Z těchto skutečností obviněný Ing. Martin Štufi dovodil nesprávné hmotněprávní posouzení věci ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
22. Obviněný dále s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uvedl, že skutek popsaný ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, kterým se měl dopustit zločinu podle §256 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, ani skutkovou podstatu tohoto zločinu nenaplňuje. Dovolatel v této souvislosti zdůraznil, že soud prvního stupně zjednanou výhodu oproti obžalobě založil pouze na časové výhodě obchodních společností TIME IMPORT, a. s., a dynn, a. s., které díky této výhodě měly lepší možnost připravit svůj návrh tak, aby byl vybrán jako nejvýhodnější, přičemž dále jen tento soud konstatoval, že měly možnost se podílet i na přípravě zadávací dokumentace. Přitom podmínky zadávací dokumentace i podle tohoto soudu byly takové, že je vlastně nesplnily. V této souvislosti dovolatel poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 5 Tdo 1555/2012, podle něhož pouhé úkony směřující k upřesnění některých technických parametrů předmětu veřejné soutěže, pokud nijak neovlivnily její základní zadání a rovnost všech soutěžitelů, nelze považovat za dostatečný důvod pro založení trestní odpovědnosti za tento trestný čin, jehož spáchání je navíc podmíněno úmyslem pachatele způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému prospěch. Přitom je navíc nutno i zkoumat, zda porušení zásad uvedených v zákoně o veřejných zásadách je natolik intenzivní, aby s vědomím zásady subsidiarity založilo trestní odpovědnost (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2015, sp. zn. 5 Tdo 589/2015).
23. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný dále namítl i nesprávné právní posouzení pojmu věc získaná trestným činem v rámci hodnocení skutku posouzeného jako trestný čin podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b), c) tr. zákoníku, neboť finanční prostředky získané oběma obchodními společnostmi na základě plnění zakázek Lesů ČR, s. p., nelze považovat podle obviněného za věc získanou trestným činem s ohledem na chybějící příčinnou souvislost, kterou namítal výše. Obviněný připomněl, že ceny ostatních soutěžitelů nebyly výrazně rozdílné oproti cenám obchodních společností TIME IMPORT, a. s., a dynn, a. s., nelze proto dovodit jejich obohacení a jejich získání v rámci uzavřených smluv nemá spojitost se zdrojovým trestným činem podle §256 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
24. Obviněný rovněž dovodil porušení ustanovení §2 odst. 3 tr. zákoníku, poukázal na skutečnost, že jednání, kterého se dopustil, spočívalo podle rozsudku soudu prvního stupně v tom, že podepsal za obchodní společnost TIME IMPORT, a. s., dohodu o společném podniku se společností KENDALL SYSTEMS LIMITED, která upravovala neutrální platformu vzájemné spolupráce, nikoli platby či převody peněz. Tato dohoda se týkala výhradně pouze budoucí zakázky s Lesy ČR, s. p., a byla uzavřena v roce 2008 ještě před získáním zakázky od Lesů ČR, s. p. Iniciátorem dohody o společném podniku byl spoluobviněný Mgr. Jiří Hart a jejím cílem bylo minimalizovat rizika spojená s touto zakázkou od Lesů ČR, s. p., neboť v případě neúspěchu by ztráty hradila společnost KENDALL SYSTEMS LIMITED. Původ plateb byl jasně deklarován, nebyl nijak zastírán, z dohody jednoznačně vyplývalo, že platby budou probíhat z peněz pocházejících od Lesů ČR, s. p., a to od obchodní společnosti TIME IMPORT, a. s., ve prospěch KENDALL SYSTEMS LIMITED. Nedocházelo tedy k žádnému zastírání původu převáděných částek ve smyslu legalizace výnosů z trestné činnosti, která je mu kladena za vinu. Podle přesvědčení dovolatele nelze dovodit, že by pouhým podpisem této dohody o společném podniku zamýšlel legalizovat výnosy z trestné činnosti, ostatně ani neměl přístup k bankovním účtům obchodní společnosti TIME IMPORT, a. s., peníze on sám nepřeváděl ani o platbách nebyl informován. První platba byla uskutečněna dne 30. 4. 2010 a ve funkci člena představenstva této obchodní společnosti skončil dne 1. 5. 2010. Neznal ani vlastnickou strukturu společnosti KENDALL SYSTEMS LIMITED, ani dalších zahraničních společností, přes které byly peněžní prostředky převáděny. Použití právní úpravy trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 tr. zákoníku platné v době rozhodování soudu prvního stupně by pro něj bylo výhodnější, neboť tato právní úprava rozlišuje jednak jednání pachatele, který pouze ukryje, na sebe nebo na jiného převede, přechovává nebo užívá věc, která je výnosem z trestné činnosti spáchané jinou osobou, jednak jednání pachatele spočívající v zastírání původu věci, přičemž zde již může z povahy věci jít o věc získanou vlastní trestnou činností pachatele (§216 odst. 2 tr. zákoníku).
25. Obviněný k uplatněným dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. h) a e) tr. ř. uvedl, že došlo ze strany soudů nižších stupňů i k nesprávnému právnímu posouzení otázky promlčení a nepřípustnosti vedení trestního stíhání, neboť ke spáchání skutku, v němž byl spatřován zločin podle §256 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, došlo ještě za účinnosti zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákon“) a obviněn za tento trestný čin byl dne 8. 3. 2016, pětiletá promlčecí doba tedy uplynula ještě před zahájením jeho trestního stíhání. Dovolatel dále i polemizoval se závěrem odvolacího soudu, že v průběhu běhu promlčecí doby se dopustil zločinu podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, tedy spáchal v promlčecí době trestný čin nový, s přísnějším právním posouzením, čímž došlo k přerušení běhu promlčecí doby. K tomuto závěru namítl, že jeho jednání nelze posoudit jako zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b), c) tr. zákoníku z důvodů výše uvedených, a tudíž pokud by i spáchal trestný čin podle §128a tr. zákona, bylo jeho trestní stíhání z důvodů uvedených v §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. nepřípustné z důvodu promlčení.
26. K nesprávnému právnímu posouzení skutku, v němž je spatřován zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákona, došlo ze strany soudů nižších stupňů podle tohoto dovolatele i v tom, že oproti obžalobě, která jeho jednání kvalifikovala jako účastenství ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, soud prvního stupně jeho jednání posoudil jako spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, ačkoli na tuto změnu právního posouzení skutku nebyl ve smyslu §190 odst. 2 tr. ř. nikdy upozorněn, čímž bylo významně zkráceno jeho právo na obhajobu. Na tuto jeho námitku v podaném odvolání soud druhého stupně reagoval tak, že sice by bylo žádoucí, aby soud prvního stupně jej na možnost odlišného právního posouzení upozornil, ale takové upozornění se v praxi uplatní pouze v případě možného přísnějšího právního posouzení skutku, tudíž ke zkrácení jeho práva na obhajobu fakticky nedošlo. Obviněný nesouhlasí s touto argumentací odvolacího soudu, neboť je rozdíl, zda je stíhán jako pomocník nebo spolupachatel trestného činu. V této souvislosti dovolatel poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 6 Tdo 110/2017, který konstatoval, že soud je povinen upozornit obviněného na změnu právní kvalifikace i v případě, že nejde o trestný čin podle přísnějšího ustanovení zákona, než podle kterého posuzovala skutek obžaloba, pokud takové upozornění má praktický význam pro obhajobu obviněného, resp. pokud by v případě neupozornění mohla být obhajoba na svých právech zkrácena. K takovéto situace v jeho věci podle názoru obviněného došlo a odvolací soud nedostál své přezkumné povinnosti, pokud za této situace rozsudek soudu prvního stupně nezrušil a věc tomuto soudu nevrátil k novému rozhodnutí.
27. Existenci dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. pak obviněný dovodil i s ohledem na skutečnost, že byl uznán vinným trestným činem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b), c) tr. zákoníku i ve vztahu k obchodní společnosti dynn, a. s., čímž podle něj došlo k porušení obžalovací zásady, přičemž skutkové závěry soudů nižších stupňů jsou v tomto směru podle obviněného i ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Obviněný poukázal na skutečnost, že skutky, v nichž byl spatřován tento zločin, byly odděleny tak, že jedna část se týkala dohody o společném podniku uzavřené mezi obchodními společnostmi dynn, a. s., a ECKFORD MANAGEMENT LIMITED, přičemž pro toto jednání nebyl obžalobou stíhán ani proti němu nebylo zahájeno pro tento skutek trestní stíhání, pro toto jednání byli stíháni spoluobvinění Ing. Jiří Hart, Jiří Pantoflíček a Michal Kříž, druhá část se týkala dohody o společném podniku uzavřené mezi obchodními společnostmi TIME IMPORT, a. s., a KENDALL SYSTEMS LIMITED a pro toto jednání byl dovolatel stíhán. Až rozsudkem soudu prvního stupně byl pro něj překvapivě uznán vinným i za jednání vztahující se k obchodním společnostem dynn, a. s., a ECKFORD MANAGEMENT LIMITED, aniž by byl pro toto jednání obžalován. V tomto směru došlo ke zkrácení jeho práva na obhajobu, neboť se domníval, že toto tvrzené protiprávní jednání se jej netýká, proto nepovažoval za potřebné se ve vztahu k němu jakkoli hájit. Odvolací soud opět na toto zkrácení jeho práv na obhajobu nijak nereagoval a rozsudek soudu prvního stupně nezrušil a věc tomuto soudu nevrátil k novému rozhodnutí. Přitom podle přesvědčení obviněného neexistuje jediný důkaz, že by se jakkoli podílel na tvrzené legalizaci výnosů z trestné činnosti ve vztahu k obchodní společnosti dynn, a. s. Zcela neopodstatněně byl tak odsouzen i za jednání, kterého se nedopustil, přičemž z pohledu jeho potrestání je významná nejenom sazba trestu, ale i rozsah, v jakém se měl podílet na trestném činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b), c) tr. zákoníku. V rozsudku soudu prvního stupně ani v usnesení odvolacího soudu není nijak konkretizováno, jakým jednáním se měl tohoto činu dopustit a jaké důkazy tuto skutečnost prokazují. Přitom k obchodním společnostem dynn, a. s., a ECKFORD MANAGEMENT LIMITED neměl žádný vztah a neměl ani povědomí o vztazích mezi nimi a platbách, které mezi nimi probíhaly.
28. Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a sám jej zprostil obžaloby, pokud věc nevrátí některému ze soudů nižších stupňů k novému projednání a rozhodnutí.
III. Vyjádření k dovolání
29. K dovoláním obviněných se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který zdůraznil, že obvinění v zásadě jen opakují námitky, s nimiž se věcně správně a argumentačně přesvědčivě vypořádaly již soud prvního stupě a soud odvolací.
30. Nejprve státní zástupce uvedl k námitkám obviněných, které opřeli o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., že tyto námitky jsou jen polemikou s rozsahem provedeného dokazování, přičemž zjevný rozpor ve smyslu tohoto dovolacího důvodu nelze spatřovat v tom, že obvinění nejsou spokojeni s důkazní situací a jejím vyhodnocením za situace, že mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů je logická návaznost. Zjevný rozpor nelze spatřovat ani v tom, že se tyto soudy přiklonily k verzi obžaloby. Argumentace obviněných zpochybňujících skutková zjištění soudu prvního stupně a soudu odvolacího je pouze opakováním jejich dosud uplatňované obhajoby, s níž se soudy nižších stupňů věcně správně a argumentačně přesvědčivě vypořádaly, když provedené důkazy hodnotily v souladu s jejich obsahem a nedopustily se žádné deformace provedených důkazů ani nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů. Rovněž nedůvodnými shledal státní zástupce námitky obviněného Ing. Jiřího Harta, který polemizoval se závěry znaleckých posudků vypracovaných na žádost orgánů činných v trestním řízení. V této souvislosti státní zástupce poukázal především na body 160. až 167. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, přičemž pouhá skutečnost, že závěry těchto znaleckých posudků jsou jiné než závěry znaleckých posudků vypracovaných na žádost obhajoby, neznamená povinnost soudů nižších stupňů nechat vypracovat revizní znalecký posudek za situace, že některý ze znaleckých posudků shledá soud nesprávný a přesvědčivě a logicky jeho nesprávnost zdůvodní.
31. K argumentaci obviněného Ing. Jiřího Harta týkající se obchodních vztahů mezi tuzemskými obchodními společnostmi a jejich zahraničními partnery v rámci dohod o společném podniku státní zástupce poukázal na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který se v bodech 168. až 185. s těmito námitkami vypořádal.
32. Ani výhrady obviněného Jiřího Pantoflíčka ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. neshledal státní zástupce opodstatněné, neboť tyto námitky nelze úspěšně uplatnit za situace, že namítané skutečnosti byly dovolateli známy ještě před rozhodnutím odvolacího soudu a nebyly v rámci řádného opravného prostředku namítány. Složení senátu odvolacího soudu, který ve věci rozhodoval, nedává důvod pro úspěšné uplatnění námitky podjatosti, zejména ne ve vztahu k důvodům vyloučení soudce, které jsou uvedeny v ustanovení §30 odst. 2 a 3 tr. ř. Ani argumentu obviněného, že usnesení odvolacího soudu slohem a argumentací je podobné rozsudku soudu prvního stupně nemůže obstát.
33. K tvrzení obviněného Jiřího Pantoflíčka, že byl odsouzen za skutek, pro který nebyl stíhán, státní zástupce uvedl, že směřuje k otázce zachování totožnosti skutku, přičemž takové námitky mohou jen výjimečně naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pokud by toto porušení mělo přímý a bezprostřední dopad na právní posouzení jednání obviněného. Státní zástupce zdůraznil, že z ustanovení §220 odst. 1 tr. ř. vyplývá, že soud může rozhodnout jen o skutku uvedeném v žalobním návrhu, což však neznamená, že musí být popis skutku zcela shodný v žalobním návrhu a v rozsudku soudu, neboť je nutno přihlížet ke změnám skutkového stavu, k nimž došlo v důkazním řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím. Totožnost skutku je tak zachována při alespoň částečné shodě v jednání či následku, což se může týkat i přistoupení či vypuštění okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, jejíž právní posouzení zakládá znak kvalifikované skutkové podstaty trestného činu. Při posouzení totožnosti skutku jde vždy o skutek, a nikoli jeho právní kvalifikaci. Podle názoru státního zástupce jsou námitky tohoto obviněného nedůvodné a k porušení totožnosti skutku nedošlo.
34. Ani námitky obviněného Jiřího Pantoflíčka, které směřovaly proti výroku o trestu neshledal státní zástupce důvodné, přičemž současně připomněl, že tyto námitky vztahující se k uloženému trestu propadnutí věci by byly podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. v jeho první alternativě. Tento dovolací důvod však obviněný neuplatnil. Obviněným vznesené námitky spíše rozporují skutková zjištění soudů nižších stupňů, neboť podle něj nebylo prokázáno, že pozemek a peněžní prostředky na jeho bankovních účtech mají požadovanou souvislost s trestnou činností, nicméně podle státního zástupce dovolatel v této souvislosti ignoroval argumentaci obsaženou v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 4. 2015, sp. zn. 9 To 24/2015.
35. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., který uplatnil obviněný Ing. Martin Štufi, státní zástupce uvedl, že k obviněným tvrzenému promlčení trestní odpovědnosti nedošlo, přičemž trestní stíhání tohoto obviněného bylo zahájeno pro pomoc k trestnému činu pletich při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §10 odst. 1 písm. c) a §128a odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákona. Promlčecí doba za tento trestný čin podle §67 odst. 1 písm. c) tr. zákona činila 5 let a začala běžet od 7. 10. 2008. V rámci běhu této promlčecí doby se obviněný dopustil podle obžaloby trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, pro který bylo zahájeno jeho trestní stíhání usnesením ze dne 21. 1. 2015. Podle státního zástupce je možno akceptovat změnu právní kvalifikace oproti obžalobě, kterou učinil soud prvního stupně, přičemž ani tato skutečnost nic nemění na skutečnosti, že spácháním nového trestného činu, na který zákon stanoví přísnější trest, došlo k přerušení promlčení, po kterém začala plynout promlčecí doba znovu a tato promlčecí doba v mezidobí neuplynula.
36. Státní zástupce dále zdůraznil, že další námitka obviněného Ing. Martina Štufiho, vztahující se k tomu, že nebyl upozorněn na změnu právní kvalifikace jeho jednání, je procesního charakteru a nemůže naplnit žádný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Obecně sice zachování práva na spravedlivý proces vyžaduje dodržení ustanovení §190 odst. 2 tr. ř., §225 odst. 2 tr. ř. i §259 odst. 5 písm. b) tr. ř., neboť i jiná, nežli změna právní kvalifikace na přísnější může ovlivňovat směr dokazování a mít význam pro reálné zabezpečení práva na obhajobu, nicméně v případě tohoto obviněného došlo pouze ke změně formu účastenství na trestném činu, aniž by se radikálně změnila původní podstata stíhaného skutku. Přitom spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku nepředstavuje zvláštní formu trestného činu a nerozšiřuje trestní odpovědnost mimo rámec skutkové podstaty trestného činu. Ze strany soudů nižších stupňů došlo pouze ke korigování podoby účastenství na trestném činu v širším slova smyslu, místo pomoci ke spáchání trestného činu o spolupachatelství, a to s ohledem na to, jak výrazně kauzálně dovolatel přispíval ke spáchání trestného činu. Podle státního zástupce ačkoli se upozornění na změnu právního posouzení nabízelo, obviněný nebyl na svých právech zkrácen v rozsahu, který by vyžadoval kasační zásah s ohledem na skutečnost, že takovou námitkou se mohl bránit již v rámci odvolacího řízení.
37. Ve vztahu k právní kvalifikaci jednání tohoto dovolatele státní zástupce uvedl, že obviněný Ing. Martin Štufi naplnil skutkovou podstatu trestného činu podle §256 odst. 1 tr. zákoníku v obou jinak alternativních znacích, a to jak v podobě zjednání přednosti soutěžiteli (časový předstih), tak i ve výhodnějších podmínkách na úkor jiných soutěžitelů, kterými zvýhodnil vítěze soutěže, kterým nejenom sdělil požadavky na technické řešení návrhů, ale i umožnil podílet se na přípravě zadávací dokumentace, kterou následně vedení Lesů ČR schvalovalo.
38. Tvrzení obviněného Ing. Martina Štufiho, že absentuje řádné a přesvědčivé odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, se podle názoru státního zástupce míjí s uplatněnými dovolacími důvody, neboť dovolání není přípustné výlučně proti důvodům rozhodnutí a ani z práva na spravedlivý proces nelze dovodit požadavek na detailní odpověď odvolacího soudu na každý argument obviněného obhajoby. V této souvislosti státní zástupce odkázal na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva i Ústavního soudu. Přitom podle státního zástupce toto rozhodnutí dostálo požadavkům §125 odst. 1 tr. ř.
39. Státní zástupce dále uvedl, že nelze přisvědčit ani námitkám obviněného Ing. Martina Štufiho, že porušení zásad uvedených v zákoně o veřejných zakázkách nebylo tak intenzivní, aby založilo trestní odpovědnost obviněného. V této souvislosti odkázal na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, uveřejněné pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr., a zdůraznil, že obviněný naplnil znaky nejenom základní, ale i kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §256 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, přičemž nelze pominout ani okolnosti uvedené ve skutkové větě, za nichž byl tento zločin spáchán.
40. S ohledem na výše uvedené proto státní zástupce navrhl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout dovolání všech obviněných, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněná.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání obviněných
a) Obecná východiska
41. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům uvedeným v ustanovení §265b odst. 1 písm. b), e), g), h) a m) tr. ř., které uplatnili obvinění.
42. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až m) tr. ř., resp. v §265b odst. 2 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu svým obsahem odpovídaly. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek, a je tudíž určeno k nápravě pouze závažných právních vad pravomocných rozhodnutí.
43. Obecně lze uvést, že dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., lze úspěšně podat, pokud ve věci rozhodoval vyloučený orgán; tento důvod přitom nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Důvody vyloučení orgánu činného v trestním řízení jsou konkretizovány v ustanovení §30 tr. ř.
44. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je naplněn za předpokladu, že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoli podle zákona bylo nepřípustné. Tento dovolací důvod lze tedy uplatnit za předpokladu existence některého z důvodů nepřípustnosti trestního stíhání, které jsou upraveny v ustanovení §11 odst. 1, 2 a 5 tr. ř. a v ustanovení §11a tr. ř.
45. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán za situace, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
46. Dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou tohoto dovolacího důvodu je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Uplatněný dovolací důvod je tedy dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazoval znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňoval znaky žádného trestného činu. Tento dovolací důvod ovšem nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatel sice domáhal použití norem hmotného práva, ale na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od názoru dovolatele. Dovolání s poukazem na citovaný důvod nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod.
47. Pokud jde o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., ten může být naplněn ve dvou variantách. Podle první z nich jde o případy, v nichž bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Druhá varianta je určena k nápravě vady spočívající v tom, že v řízení předcházejícím rozhodnutí soudu druhého stupně byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., přesto tento soud rozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Obviněný Ing. Martin Štufi uplatnil druhou z uvedených variant, a to s odkazem na další jím uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. e), g) a h) tr. ř., které tvořily jádro jeho dovolání. Rovněž další obviněný J. P. správně namítl dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé variantě s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obvinění Mgr. Jiří Hart a Jiří Pantoflíček měli správně uplatnit rovněž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. s odkazem na další jimi uplatněné dovolací důvody, neboť jejich odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně byla soudem druhého stupně podle §256 tr. ř. zamítnuta, nicméně tato skutečnost sama o sobě nebyla důvodem pro odmítnutí jejich dovolání.
48. O odmítnutí dovolání obviněných rozhodl Nejvyšší soud, jak bude vysvětleno dále, z důvodu, že uplatněné námitky zcela (v případě obviněného Mgr. Jiřího Harta) nebo zčásti (v případě ostatních obviněných) neodpovídaly uplatněným ani jiným dovolacím důvodům a zčásti se jednalo o námitky zjevně neopodstatněné.
b) K vlastním námitkám obviněných
49. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., který uplatnil obviněný Jiří Pantoflíček, je nad rámec výše uvedeného nutno konstatovat, že odvolací soud rozhodoval ve složení předseda senátu JUDr. Zdeněk Korf a soudci JUDr. Jan Šulec a JUDr. Oldřich Rejfek. Žádný z dovolatelů v rámci řízení před odvolacím soudem nenamítl, že by některý ze soudců byl z projednávání věci vyloučen a nemohl v ní nestranně rozhodovat z důvodů předpokládaných v ustanovení §30 odst. 1 tr. ř., tedy pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům, opatrovníkům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení. Nenastala ani situace předpokládaná pro vyloučení soudce v ustanovení §30 odst. 2 tr. ř. Pouhá skutečnost, že do tohoto odvolacího senátu byl dočasně přidělen jako čtvrtý člen v době rozhodování o podaných odvoláních proti rozsudku soudu prvního stupně předseda senátu soudu prvního stupně, který se na rozhodování v této trestní věci v řízení před odvolacím soudem nijak nepodílel, byť se dovolatel nedůvodně domnívá, že slohem a argumentací je rozhodnutí odvolacího soudu podobné rozsudku soudu prvního stupně, nemůže uplatněný dovolací důvod naplnit. Nedošlo tedy k naplnění tohoto dovolacího důvodu pro vyloučení soudce, který předpokládá ustanovení §30 odst. 3 tr. ř. Námitky dovolatele ve vztahu k tomuto uplatněnému dovolacímu důvodu jsou tedy zcela nedůvodné.
50. Ve vztahu k námitkám obviněného Ing. Martina Štufiho, které podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., když namítal, že trestní stíhání vedené proti němu pro první skutek popsaný pod bodem A. rozsudku soudu prvního stupně bylo nepřípustné z důvodu uplynutí běhu promlčecí doby, je nutno uvést ve shodě s vyjádřením státního zástupce k podaným dovoláním, že promlčecí doba za trestný čin pletich při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §128a odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákona činila podle §67 odst. 1 písm. c) tr. zákona 5 let. K přerušení běhu této promlčecí doby došlo u obviněného podle §67 odst. 3 tr. zákona spácháním druhého skutku pod bodem B. rozsudku soudu prvního stupně, kvalifikovaného jako zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b), c) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 5. 2015, se sazbou trestu odnětí svobody od tří do osmi let, který je proto přísnějším trestným činem. Ani skutečnost, že soud prvního stupně kvalifikoval skutek pod bodem A. jako zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 11. 2011, nemůže nic změnit na závěru, že nedošlo k uplynutí běhu promlčecí doby a k promlčení trestní odpovědnosti tohoto obviněného za skutek pod bodem A. rozsudku soudu prvního stupně do zahájení trestního stíhání ani později v průběhu vedeného trestního řízení, a to ani podle §67 tr. zákona ani podle §34 tr. zákoníku. Námitky uplatněné dovolatelem ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu jsou tedy opět zjevně neopodstatněné, přičemž v tomto směru lze zcela odkázat na body 57. až 61. usnesení odvolacího soudu, neboť se závěry odvolacího soudu se Nejvyšší soud zcela ztotožnil.
51. Pokud jde o všemi obviněnými uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je nutno především konstatovat, že žádná z námitek uplatněných obviněným Mgr. Jiřím Hartem, kterými zpochybňoval závěry znaleckých posudků, tomuto dovolacímu důvodu neodpovídá, neboť se jedná o pouhou polemiku se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů. Přitom se všemi těmito námitkami tohoto obviněného se věcně správně a argumentačně přesvědčivě vypořádaly již soudy nižších stupňů. V tomto směru lze zcela odkázat nejenom na body 59. až 64. a 125. až 128. rozsudku soudu prvního stupně, v nichž jsou závěry jednotlivých znaleckých posudků tímto soudem podrobně rozebrány, ale i na vyhodnocení závěrů těchto znaleckých posudků, které soud prvního stupně učinil v bodech 131. až 148., a to s ohledem i na další důkazy, které potvrzují správnost závěrů znaleckých posudků z oboru kybernetiky. Důvody, pro které nelze akceptovat námitky tohoto obviněného ve vztahu ke správnosti závěrů znaleckých posudků znalců z oboru kybernetiky vypracovaných na žádost orgánů činných v trestním řízení ani s ohledem na závěry znalců, kteří zpracovali na žádost tohoto obviněného jím přibraní znalci, jejichž úkolem v zásadě bylo jen přezkoumat správnost postupu a závěrů těchto znaleckých posudků znalců přibraných v přípravném řízení, pak soud prvního stupně podrobně vysvětlil v bodech 159. až 167. svého rozsudku, přičemž na tyto podrobné závěry lze zcela odkázat. Obdobnými námitkami tohoto dovolatele se přitom zabýval i soud odvolací v rámci projednání řádných opravných prostředků proti rozsudku soudu prvního stupně a se závěry tohoto soudu se zcela ztotožnil a v bodech 76. až 78. svého usnesení rovněž vysvětlil, proč shodným námitkám tohoto obviněného nelze přisvědčit.
52. Obviněný J. P. v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zpochybňoval závěr soudů nižších stupňů o naplnění z jeho strany skutkové podstaty zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku tvrzením, že žádným důkazem nebylo prokázáno, že by o připravované veřejné soutěži o návrh informoval budoucí vítěze prostřednictvím spoluobviněných Ing. Martina Štufiho a Jiřího Pantoflíčka, stejně jako nebylo prokázáno, že by se na zpracování zadávací dokumentace a soutěžních podmínek pro předmětné veřejné soutěže o návrh tito spoluobvinění podíleli. K takto uplatněným námitkám je třeba uvést, že obviněný v nich pouze ignoruje důkazy, na jejichž základě soudy nižších stupňů tyto skutkové závěry učinily. V této souvislosti je možno poukázat nejenom na zjištěnou komunikaci mezi obviněným J. P. a Ing. Martinem Štufim, ale i na komunikaci mezi Ing. Martinem Štufim a dalšími spoluobviněnými, z nichž tento skutkový závěr soudy nižších stupňů zcela logicky učinily (viz především body 139. až 148. rozsudku soudu prvního stupně). Správný je i závěr těchto soudů, že zjednaná přednost a výhodnější podmínky spočívaly nejenom v časovém předstihu, v němž se oba pozdější vítězové veřejné soutěže o návrh o záměru Lesů ČR, s. p., vyhlásit tuto veřejnou soutěž dozvěděli, ale právě i ve znalosti požadavků o představách M. S., který byl vedle obviněného J. P. druhým členem hodnotící poroty s odbornými znalostmi v oblasti IT technologií a systémů o tom, co pro nové systémy považuje za podstatné. Přitom právě znalost těchto představ člena hodnotící poroty přispěla k vítězství soutěžitelů obchodních společností dynn, a. s., a TIME IMPORT, a. s. Tvrzení obviněného znovu uplatněné v rámci podaného dovolání, že se do kontaktu se spoluobviněnými a zástupci vítězných obchodních společností dostal až po jejich vyhlášení vítězi veřejné soutěže o návrh bylo provedeným dokazováním před soudy nižších stupňů jednoznačně vyvráceno, stejně jako tvrzení, že podklady veřejné soutěže a soutěžní podmínky předkládal pouze zástupcům zadavatele Lesy ČR, s. p. Výše uvedeným postupem tak obviněný J. P. prokazatelně zvýhodnil oba pozdější vítěze veřejné soutěže o návrh způsobem, který je popsán ve skutkových zjištěních v rozsudku soudu prvního stupně. Rovněž námitka tohoto obviněného, že neporušil zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace zakotvené v §6 zákona o veřejných zakázkách byla provedeným dokazováním vyvrácena, neboť skutečnost, že žádný ze soutěžitelů porušení těchto zásad nenamítl, nemůže být důkazem, že k takovémuto jeho jednání nedošlo s vědomím, že další soutěžitelé nevěděli o jeho jednání, kterým naplnil skutkovou podstatu tohoto zločinu. Přitom technická část obou veřejných soutěží o návrh byla z hlediska úspěchu v těchto soutěžích podstatná a rozhodující. Právě komunikace mezi tímto obviněným a dalšími obviněnými je přitom podstatným důkazem pro závěr, že to byl právě obviněný J. P., kdo dalším spoluobviněným dokumentaci a podklady pro předmětné veřejné soutěže o návrh předal. Ve vztahu ke všem těmto námitkám je opět možno zcela odkázat na závěry učiněné soudem prvního stupně i soudem odvolacím.
53. Ani obdobné námitky obviněných J. P. a Ing. Martina Štufiho, v nichž v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. poukazovali na rozdíl mezi veřejnou soutěží o návrh a jednacím řízením bez uveřejnění a dále i na skutečnost, že zadavatel nepodmínil zadání veřejných zakázek v návaznosti na výsledek veřejných soutěží o návrh, přičemž obvinění zdůraznili, že rozhodnutí zadavatele nemohli nijak ovlivnit, nebyly shledány opodstatněné. Stejně jako jejich argument, že cenu veřejných zakázek nemohli nijak ovlivnit, přičemž ceny vítězných soutěžitelů se výrazně nelišily od cen dalších soutěžitelů, tudíž nelze dovodit ani vznik neoprávněného značného prospěchu pro obviněné či pro vítězné soutěžitele. Ve shodě se závěry rozsudku soudu prvního stupně (body 156. a 157. jeho rozsudku) je totiž nutno připomenout, že společným záměrem obviněných nebylo pouze zvítězit ve veřejných soutěžích o návrh, nýbrž prostřednictvím tohoto vítězství následně získat v jednacím řízení bez uveřejnění předmětné zakázky. Přitom nelze pominout skutečnost, že pro získání těchto zakázek byly právě podstatné otázky technického řešení zakázky realizované podle představ odborníků na IT technologie z řad zaměstnanců Lesů ČR, s. p. Stejně tak nelze pominout, že zadavatel obou veřejných soutěží o návrh již v zadávací dokumentaci deklaroval, že na tyto soutěže bude navazovat jednací řízení bez uveřejnění, a této skutečnosti si tedy byli všichni obvinění vědomi, stejně jako skutečnosti, že při objemu obou zakázek obchodní společnosti, které budou k jejich realizaci osloveny, získají v rámci jejich plnění nejméně značný prospěch. Důvodnost nelze přiznat s ohledem na výše uvedené ani námitce Ing. Martina Štufiho o přerušení příčinné souvislosti mezi jejich tvrzeným protiprávním jednáním v rámci veřejné soutěže o návrh a následkem v podobě uzavření smluv o zakázce v rámci jednacího řízení bez uveřejnění mezi Lesy ČR, s. p., a oběma vítěznými obchodními společnostmi, neboť okolnost, že první jednací řízení bez uveřejnění bylo ukončeno bez uzavření smluv a následně po čtyřech měsících došlo k novému jednacímu řízení bez uveřejnění s obchodními společnostmi, které ve veřejné soutěži o návrh zvítězily, nemůže závěr činěný obviněným opodstatnit. Pokud pak tito obvinění zpochybňovali naplnění skutkové podstaty zločinu podle §256 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku po subjektivní stránce, je možno zcela odkázat na závěry soudu prvního stupně k této otázce doplněné i v odůvodnění usnesení soudu odvolacího.
54. Neopodstatněné je i tvrzení Ing. Martina Štufiho, že k naplnění skutkové podstaty zločinu podle §256 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku nedošlo, neboť obě vítězné obchodní společnosti vlastně podmínky zadávací dokumentace nesplnily a pouhé upřesnění některých technických parametrů předmětu veřejné soutěže v rámci určitého časového zvýhodnění některého soutěžitele, pokud neovlivnilo základní zadání veřejné soutěže a zásadu rovnosti všech soutěžitelů, nelze považovat za důvod pro závěr o trestní odpovědnosti, a to i s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe. Opět je nutno v souvislosti s touto argumentací zdůraznit, že v případě jednání obviněných J. P. a Ing. Martina Štufiho nešlo pouze o časové zvýhodnění obou vítězných obchodních společností, ale i o vytvoření výhodnějších podmínek pro tyto obchodní společnosti v podobě sdělení představ člena hodnotící poroty M. S. o technickém řešení zakázky. Přitom svědek M. S. byl vedle obviněného J. P. jediným dalším IT odborníkem v hodnotící porotě.
55. Pokud obviněný Ing. Martin Štufi namítal v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., že byl soudem prvního stupně uznán vinným spolupachatelstvím podle §23 tr. zákoníku na zločinu podle §256 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, ačkoli bylo proti němu zahájeno trestní stíhání pro pomoc k tomuto zločinu podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, a pro tuto právní kvalifikaci také byla podána obžaloba a nebyl výslovně na možnost odchylného právního posouzení upozorněn ve smyslu §190 odst. 2 tr. zákoníku soudem prvního stupně, je nutno připomenout, že tuto argumentaci obviněný uplatnil již v rámci odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž by však v rámci této námitky uvedl jakékoli návrhy na doplnění dokazování nebo právní argumentaci, pro kterou by dovozoval nesprávnost tohoto právního posouzení. Odvolací soud se takto uplatněnou námitkou obviněného podrobně zabýval v bodech 62. až 66. svého usnesení a shledal ji sice částečně důvodnou, když konstatoval, že by takovéto upozornění na odlišné právní posouzení bylo ze strany soudu prvního stupně vhodné, nicméně toto pochybení nijak do práva obviněného na spravedlivý proces nezasáhlo, obviněný žádnou věcnou argumentaci proti odlišnému právnímu posouzení oproti podané obžalobě nepřednesl. Závěr soudu prvního stupně o tom, že jednání obviněného Ing. Martina Štufiho má charakter spolupachatelství, a nikoli pouze pomoci ke zločinu podle §256 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, je přitom důvodný, nicméně nikoli každá vada rozsudku soudu prvního stupně ospravedlní kasační zásah odvolacího soudu, zejména za situace, že obviněný měl možnost v řízení před soudem druhého stupně uplatnit proti této právní kvalifikaci věcnou argumentaci, což neučinil. Nejvyšší soud ve shodě s odvolacím soudem i s vědomím shodné trestnosti jednání majícího charakter pomoci a spolupachatelství, které je obecně závažnější formou účasti na trestném činu než pouhé účastenství ve formě pomoci, s vědomím trestu uloženého tomuto obviněnému, který navíc byl ukládán v sazbě zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 4 tr. zákoníku, dospěl k závěru, že nedošlo ani ke zkrácení práva obviněného na obhajobu a na spravedlivý proces. I tato námitka obviněného tudíž není důvodná a neospravedlňuje kasační zásah do pravomocného rozhodnutí ve věci, neboť převažuje zájem na stabilitě tohoto již pravomocného rozhodnutí.
56. Přisvědčit nelze ani argumentaci obviněného Mgr. Jiřího Harta, který namítal nesprávné právní posouzení podstaty a obsahu komisionářských smluv a s nimi souvisejících obchodních vztahů. Soudy nižších stupňů totiž zcela správně s ohledem na zjištění učiněná k britským obchodním společnostem ECKFORD MANAGEMENT LIMITED a KENDALL SYSTEMS LIMITED uzavřely, že dohody o společném podniku i následná fakturace mezi těmito obchodními společnostmi a tuzemskými obchodními společnostmi dynn, a. s., a TIME IMPORT, a. s., byly fiktivní a účelové, jejich jediným smyslem byla legalizace výnosů z trestné činnosti popsané v bodě A. rozsudku soudu prvního stupně. Veškeré smluvní vztahy mezi těmito společnostmi i dalšími obchodními společnostmi, přes které byly tyto peněžní prostředky následně převáděny, byly totiž motivovány snahou zastřít původ převáděných peněžních prostředků, ztížit a případně zcela znemožnit zjištění a prokázání skutečnosti, že pochází ze smluvního vztahu s Lesy ČR, s. p., k jehož uzavření došlo v důsledku protiprávního jednání naplňujícího skutkovou podstatu zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Zcela účelové je pak tvrzení obviněného Mgr. Jiřího Harta, že tímto způsobem mělo dojít k minimalizaci rizik pro vítězné obchodní společnosti ve veřejné soutěži o návrh z obchodních vztahů se zadavatelem veřejné soutěže Lesy ČR, s. p., neboť realizované zálohové platby ani vlastní obsah smluvních vztahů neobsahoval takovou míru rizika, která by odůvodnila uzavření dohod o společném podniku, navíc se subjektem v zahraničí, který fakticky žádnou obchodní činnost nevyvíjel a neměl ani odpovídající personální zastoupení. Opět je proto nutno konstatovat, že takto uplatněné námitky neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ani žádnému jinému dovolacímu důvodu, přičemž i s takto uplatněnými námitkami se soudy nižších stupňů přesvědčivě v odůvodněních svých rozhodnutí vypořádaly.
57. K námitkám obviněného Jiřího Pantoflíčka a Ing. Martina Štufiho, které podřadili pod jimi uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve vztahu ke zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b), c) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 5. 2015, je nutno připomenout, že tohoto zločinu se dopustil ten, kdo zastíral původ nebo jinak usiloval, aby bylo podstatně ztíženo nebo znemožněno zjištění původu věci nebo jiné majetkové hodnoty, která byla získána trestným činem spáchaným na území České republiky nebo v cizině, nebo jako odměna za něj, spáchal-li takový čin ve vztahu k věci nebo jiné majetkové hodnotě v hodnotě velkého rozsahu, nebo získal-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu. Z citovaného zákonného ustanovení rozhodně nevyplývá, že by výnos z této trestné činnosti v podobě vyvedené majetkové hodnoty nebo poskytnuté odměny musel být dosažen již v době jednání obviněného, kterým je zastírán původ věci, nebo jímž obviněný jinak usiluje o podstatné ztížení nebo znemožnění zjištění původu věci nebo jiné majetkové hodnoty, která byla získána zdrojovým trestným činem, nebo jako odměna za něj. V tomto směru jsou námitky obviněných zcela nedůvodné. Nelze přisvědčit ani shodným námitkám obviněných Jiřího Pantoflíčka a Ing. Martina Štufiho, že byli oproti obžalobě uznáni vinnými i jednáním, které jim nebylo kladeno za vinu ani usnesením o zahájení trestního stíhání ani podanou obžalobou ve vztahu k legalizaci výnosů z trestné činnosti získané prostřednictvím obchodní společnosti TIME IMPORT, a. s., v případě obviněného Jiřího Pantoflíčka a dynn, a. s., v případě obviněného Ing. Martina Štufiho. Shodnou námitku totiž řešil již soud prvního stupně v bodech 186. a 187. svého rozsudku a soud odvolací v bodech 67. až 73. usnesení ze dne 19. 12. 2022, sp. zn. 10 To 112/2022. Oběma těmto soudům je nutno přisvědčit, že zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b), c) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 5. 2015, se obvinění Mgr. Jiří Hart, Jiří Pantoflíček a Ing. Martin Štufi dopustili společně, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, přičemž to byl právě obviněný Mgr. Jiří Hart, který činnost svých spolupachatelů řídil, což připustil i obviněný Ing. Martin Štufi. Nicméně jak obviněný Jiří Pantoflíček, předseda představenstva obchodní společnosti dynn, a. s., který za tuto obchodní společnost uzavřel dohodu o společném podniku s britskou obchodní společností ECKFORD MANAGEMENT LIMITED dne 18. 11. 2008 a následně i dne 7. 1. 2010 dodatek č. 1 k této dohodě, který upravoval způsob úhrady a služeb a platební podmínky, tak i obviněný Ing. Martin Štufi, který byl předseda představenstva obchodní společnosti TIME IMPORT, a. s., a ve stejné dny uzavřel obdobnou dohodu o společném podniku a dodatek č. 1 k této dohodě v tomto případě s britskou obchodní společností KENDALL SYSTEMS LIMITED, vzájemně věděli o fiktivnosti těchto dohod i skutečnosti, že jejich jediným cílem je vyvedení přes další obchodní společnosti zisku získaného zdrojovým deliktem kvalifikovaným jako zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 11. 2011, na němž se oba obvinění rovněž podíleli. Ostatně obviněný Ing. Martin Štufi byl za toto jednání i odsouzen, neboť se na něm aktivně podílel, obviněný Jiří Pantoflíček o něm nejméně věděl. Ačkoli podaná obžaloba popisem skutku pod bodem B. a jeho rozdělením na části I. až IV. mohla vzbuzovat zdání o tom, že tato jednání jsou samostatnými skutky, již ze skutečnosti, že tohoto jednání se obvinění dopustili jediným, byť delší dobu trvajícím jednáním jako členové organizované skupiny, nevzbuzuje pochybnosti o tom, že se jedná o skutek jediný, přičemž všichni tři obvinění jednali podle pokynů obviněného Mgr. Jiřího Harta směřujícího ke společnému cíli, byť s ohledem na své postavení předsedů představenstva vítězných obchodních společností se na zastření původu peněžních prostředků získaných zdrojovým deliktem podíleli jen v rámci jejich pravomocí vyplývajících z jejich postavení ve vztahu ke konkrétní obchodní společnosti. Z provedeného dokazování pak nevznikly ani pochybnosti o tom, že právě sám obviněný Jiří Pantoflíček takto získal majetkový prospěch přesahující částku 15 milionů Kč, přičemž si byl vědom, že prospěch získaný Mgr. Jiřím Hartem je mnohonásobně vyšší. Této skutečnosti si byl vědom i obviněný Ing. Martin Štufi, byť v jeho případě se výši jeho odměny a majetkového podílu na předmětné trestné činnosti nepodařilo přesně zjistit, nicméně s ohledem na vyšší míru jeho podílu na předmětné trestné činnosti není pochyb, že jeho odměna byla minimálně srovnatelná s odměnou obviněného Jiřího Pantoflíčka. Uvedená zjištění proto ospravedlňují právní posouzení jejich jednání nejenom podle §216 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 5. 2015, neboť spáchali tento čin ve vztahu k věci nebo jiné majetkové hodnotě velkého rozsahu, ale i podle §216 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, neboť získali takovým činem pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu. Pokud jde o upozornění obou obviněných na tuto změnu právní kvalifikace oproti obžalobě, která jejich jednání kvalifikovala podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, lze ve vztahu „k upozornění na možnost použití přísnější právní kvalifikace“ odkázat na skutečnosti již výše uvedené, neboť ani v tomto případě fakticky ke zkrácení práv obviněných na obhajobu nedošlo, nebyla porušena ani práva obviněných na spravedlivý proces a všechny skutkové i právní námitky proti takto změněné právní kvalifikaci mohli uplatnit již v odvolacím řízení. Rovněž k argumentaci obviněného Ing. Martina Štufiho o výhodnosti uzavření dohod o společném podniku s britskými obchodními společnostmi je nutno konstatovat, že ze zjištění učiněných ke společnostem ECKFORD MANAGEMENT LIMITED i KENDAL SYSTEMS LIMITED bylo toto tvrzení obviněného zcela vyvráceno a byl potvrzen závěr učiněný soudy nižších stupňů, že tyto dohody i dohody na ně navazující, stejně jako zjištění o transferu finančních prostředků mezi jednotlivými společnostmi zapojenými do těchto předstíraných obchodních aktivit, měly jediný cíl, a to legalizovat výnosy ze zjištěné zdrojové trestné činnosti. Ostatně tyto dohody sloužily nepochybně i k minimalizaci daňových povinností obou vítězných obchodních společností dynn, a. s., a TIME IMPORT, a. s., v souvislosti s jejich příjmy ze zakázek od Lesů ČR, s. p. Tvrzení obviněného Ing. Martina Štufiho, že neměl přístup k bankovním účtům obchodní společnosti TIME IMPORT, a. s., že tyto platby v rámci dohody o společném podniku neprováděl a nevěděl o nich, je jen účelovou obhajobou tohoto obviněného, která byla vyvrácena provedeným dokazováním, nicméně na naplnění skutkové podstaty zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b), c) tr. zákoníku nemohla mít tato skutečnost vliv.
58. Konečně obviněný Jiří Pantoflíček namítl jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve vztahu k uloženému trestu propadnutí věci podle §70 odst. 1 písm. c) a d) tr. zákoníku ve vztahu k pozemku parc. č. XY, orné půdě o výměře 1 200 m², zapsanému na LV XY, pro katastrální území XY, vedeného u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, ve vztahu k němuž uvedl, že nebyly splněny zákonné podmínky pro jeho propadnutí ve smyslu citovaného zákonného ustanovení. K této námitce obviněného je nutno především připomenout, že dovolacím důvodům uplatněným obviněným neodpovídá a mohla by být podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. v jeho první alternativě, že byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nicméně ani tak by nebyla důvodná s poukazem již na odůvodnění usnesení z přípravného řízení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 4. 2015, sp. zn. 9 To 24/2015. Důvodné pak nejsou ani výhrady obviněného k uložení tohoto trestu ve vztahu k peněžním prostředkům na účtech tohoto obviněného, byť lze připustit možnost podrobnějšího zdůvodnění tohoto trestu zejména ve vztahu k rozsudku soudu prvního stupně, nicméně o souvislosti těchto zajištěných peněžních prostředků s trestnou činností obviněného není pochyb již s ohledem na zmíněnou částku, kterou jako odměnu za svoji účast na předmětné trestné činnosti obdržel.
59. Ve vztahu k námitce obviněného Ing. Martina Štufiho, že rozhodnutí soudu odvolacího se nevypořádalo se všemi jím uplatněnými výhradami k rozsudku soudu prvního stupně, je nutno připomenout, že není povinností odvolacího soudu reagovat na každou z uplatněných námitek obviněného, zejména za situace, že se shodnými námitkami se již argumentačně přesvědčivě a věcně správně vypořádal ve svém rozsudku soud prvního stupně, což se týká především návaznosti veřejné soutěže o návrh a navazujícího jednacího řízení bez uveřejnění, byť došlo ke kratšímu časovému odstupu, jak bylo konstatováno již výše. Argumentaci dovolatele s vědomím těchto skutečností i přes jeho odkaz na judikaturu Ústavního soudu proto musel Nejvyšší soud odmítnout.
60. Lze tak uzavřít, že soudy nižších stupňů se věcí řádně zabývaly, provedly v potřebném rozsahu dokazování, aby na jeho základě mohly učinit skutkové závěry, které nalezly odraz v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně. Své hodnotící úvahy poté oba soudy nižších stupňů pečlivě vyložily v odůvodnění svých rozhodnutí. Přitom se nijak neodchýlily od výsledků dokazování, v rámci hodnocení jednotlivých důkazů nedošlo ze strany soudů k deformaci jejich obsahu a závěr o vině obviněných vychází z logického vyhodnocení všech ve věci opatřených a provedených důkazních prostředků. V tomto směru lze odkázat na příslušné pasáže odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů, v nichž se tyto soudy také náležitě vypořádaly s obhajobou dovolatelů, kteří v dovolání v podstatě jen opakovali svoji argumentaci uplatněnou před soudy nižších stupňů. Zabývat se podrobněji obranou obviněných proto není třeba, protože na tuto již přiléhavě a věcně správně odpověděly ve svých rozhodnutích soudy nižších stupňů.
V. Závěrečné shrnutí
61. Lze tak konstatovat, že uplatněné dovolací námitky obviněného Mgr. Jiřího Harta neodpovídaly jím uplatněným dovolacím důvodům a byly pouze prostou polemikou s provedeným dokazováním, se závěry, které z něj soudy nižších stupňů učinily, a s právními závěry těchto soudů. Zcela nedůvodné a neodpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. byly shledány námitky obviněného Jiřího Pantoflíčka a námitky obviněného Ing. Martina Štufiho, které podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. Ve většině případů nedůvodné byly shledány i dovolací námitky podřazené obviněnými J. P., Jiřím Pantoflíčkem a Ing. Martinem Štufim uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a totéž lze konstatovat i ohledně jejich tvrzení o nesprávném právním posouzení skutků a případně jiném nesprávném hmotněprávního posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Tyto námitky vesměs vycházely převážně z jiného skutkového základu, než k jakému dospěly soudy nižších stupňů, a neodpovídaly tak deklarovanému ani žádnému jinému dovolacímu důvodu. Ty námitky, které bylo možno (s jistou benevolencí) označit za námitky nesprávného právního posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., Nejvyšší soud shledal jako zjevně neopodstatněné. Proto dovolání obviněného Mgr. Jiřího Harta bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání zbývajících obviněných byla odmítnuta podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná, aniž by byla přezkoumávána zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle §265i tr. ř., mohl tak učinit v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 11. 2023
JUDr. Bohuslav Horký
předseda senátu