ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.285.2023.1
sp. zn. 6 Tdo 285/2023-850
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 5. 2023 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného A. M. , nar. XY, bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 9. 2022, sp. zn. 9 To 292/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 1 T 150/2020, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 9. 2022, sp. zn. 9 To 292/2022, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Plzni přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 14. 6. 2022, č. j. 1 T 150/2020-732 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný A. M. uznán vinným pokračujícím zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 3, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jehož se podle zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že
jako opatrovník svého strýce V. D., narozeného XY, omezeného ve svéprávnosti rozsudkem Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 26. 7. 2016, č. j. 6 P 183/2015-206, a umístěného v zařízení Domov pro seniory B., XY, XY, okr. Plzeň-sever, provozovaném společností DS XY, IČ: XY, se sídlem XY, XY, kterým byl jmenován rozsudkem Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 11. 5. 2018, č. j. 6 P 183/2015-318, 10 P a Nc 52/2018, který nabyl právní moci dne 11. 7. 2018, přičemž byl současně poučen o právech a povinnostech opatrovníka vyplývajících mj. z Listiny o jmenování opatrovníka, která mu byla společně s právy a povinnostmi opatrovníka doručena dne 23. 7. 2018, kdy měl předně jako opatrovník sledovat ochranu zájmů zastoupeného a naplňování jeho práv ve smyslu §457 občanského zákoníku,
a) v období od 21. 9. 2018 do 5. 12. 2018 postupně z bankovního účtu čísla XY opatrovance V. D., vedeného u MONETA Money Bank, a. s., IČ: 256 72 720, ke kterému měl dispoziční práva, na různých místech v České republice vybral či převedl na jiný účet nejméně následující finanční prostředky, kdy konkrétně:
· dne 21. 9. 2018 provedl výběr platební kartou z bankomatu ve výši 10.000 Kč,
· dne 24. 9. 2018 provedl výběr platební kartou z bankomatu ve výši 20.000 Kč,
· dne 26. 9. 2018 provedl výběr platební kartou z bankomatu ve výši 20.000 Kč,
· dne 3. 10. 2018 provedl výběr platební kartou z bankomatu ve výši 20.000 Kč,
· dne 9. 10. 2018 provedl klientský výběr ve výši 400.000 Kč,
· dne 24. 10. 2018 provedl klientský výběr ve výši 100.000 Kč,
· dne 6. 11. 2018 provedl klientský výběr ve výši 65.000 Kč,
· dne 3. 12. 2018 převedl na svůj bankovní účet č. XY částku 40.000 Kč,
· dne 3. 12. 2018 převedl na bankovní účet č. XY vedený na osobu S. S., nar. XY, bytem XY, XY, částku 10.000 Kč,
· dne 5. 12. 2018 převedl na svůj bankovní účet č. XY částku 14.000 Kč,
když tyto finanční prostředky použil pro svoji osobní potřebu, nikoli ve prospěch opatrovance V. D., čímž mu způsobil škodu ve výši 699.000 Kč,
b) dne 29. 1. 2019 provedl z bankovního účtu čísla XY opatrovance V. D., vedeného u MONETA Money Bank, a. s., IČ: 256 72 720, ke kterému měl dispoziční práva, z blíže nezjištěného místa platbu kartou na internetu ve výši 8.753 Kč ve prospěch prodejce letenek Kiwi.com, kdy uvedené finanční prostředky použil pro svoji osobní potřebu, nikoli ve prospěch tohoto svého opatrovance, kterému tím způsobil škodu v uvedené výši,
c) dne 11. 10. 2019 provedl v XY z bankovního účtu čísla XY opatrovance V. D., vedeného u MONETA Money Bank, a. s., IČ: 256 72 720, ke kterému měl dispoziční práva, v XY výběr platební kartou z bankomatu částky ve výši 30.000 Kč, kdy uvedené finanční prostředky použil pro svoji osobní potřebu, nikoli ve prospěch tohoto svého opatrovance, čímž mu tak způsobil škodu v uvedené výši a porušil ustanovení §461 odst. 1 občanského zákoníku, neboť naložení se jměním poškozeného D. nebylo schváleno soudem,
celkem tak tímto svým protiprávním jednáním způsobil poškozenému V. D., narozenému XY, škodu v souhrnné výši 737.753 Kč.
2. Za tento trestný čin byl odsouzen podle §206 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku za použití §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků.
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný A. M. odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 8. 9. 2022, č. j. 9 To 292/2022-804. Podle §257 odst. 1 písm. c) tr. ř. v celém rozsahu zrušil rozsudek Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 14. 6. 2022, sp. zn. 1 T 150/2020, a nově rozhodl podle §223 odst. 1 tr. ř. a §11 odst. 1 písm. l) tr. ř. o zastavení trestního stíhání obviněného pro skutek popsaný v obžalobě Okresního státního zástupce Plzeň-sever ze dne 30. 11. 2020, sp. zn. ZT 118/2020, kvalifikovaný jako pokračující zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 3, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Vůči usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 9. 2022, sp. zn. 9 To 292/2022, podal nejvyšší státní zástupce (dále též „dovolatel“) dne 4. 11. 2022 v neprospěch obviněného dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. neboť napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.
5. Vyjádřil nesouhlas s názorem krajského soudu o nepřípustnosti trestního stíhání obviněného. Poukázal na přesvědčivé odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně zabývající se zmíněnou otázkou se závěrem, že souhlas poškozeného není relevantní z důvodu uvedeného v §163a odst. 1 písm. b) tr. ř., včetně přiléhavého odkazu na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 8 Tdo 1130/2020. Za klíčová označil zjištění nalézacího soudu stran osobnosti poškozeného, který byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. 6 P 183/2016, omezen ve svéprávnosti z důvodu psychického onemocnění, a to bipolární afektivní poruchy. Současně nebyl schopen samostatně jednat v žádných záležitostech s výjimkou nakládání s částkou 5.000 Kč měsíčně a běžných záležitostí každodenního života, nebyl schopen zvládnout jednání s úřady. V zásadě v tomto rozsahu bylo omezení svéprávnosti prodlouženo o dalších pět roků rozsudkem opatrovnického soudu ze dne 4. 5. 2020, sp. zn. 6 P 183/2015. Přiléhavě hodnotil i poukaz na §9 odst. 2 tr. ř., v jehož smyslu je rozsudek opatrovnického soudu pro orgány činné v tomto trestním řízení coby rozhodnutí o osobním stavu poškozeného závazný. Upozornil na konstatované závěry znaleckého posudku MUDr. Hynčíka o ovlivnitelnosti a zneužitelnosti poškozeného. Znalci přizvaní obhajobou se v podstatě ztotožnili s jeho stanoviskem, že poškozený nebyl schopen systematičtějšího plánování či nést odpovědnost za své chování a jednat s úřady. Znalci současně nebyli schopni určit hranici, do níž je poškozený schopen konkrétní životní situaci hodnotit správně, a od které již nikoliv. Naproti tomu konstatovali, že je schopen správně vnímat, hodnotit a pamatovat si pouze v nestresové, pohodlné a komfortní situaci.
6. Dovolatel připomněl ustanovení §163a odst. 1 písm. b) tr. ř. a odkázal na odbornou literaturu, z níž je zřejmé, že důvodem, pro který není třeba souhlasu poškozeného, je rozhodnutí soudu o zbavení poškozeného způsobilosti k právním úkonům nebo o omezení způsobilosti k právním úkonům, a nikoli pouze duševní choroba nebo porucha, kterou poškozený trpí.
7. Pakliže okresní soud po skutkové stránce zjistil (a krajský soud akceptoval), že obviněný trpí závažným psychickým onemocněním v podobě afektivní bipolární poruchy, což vedlo k omezení jeho svéprávnosti rozhodnutím opatrovnického soudu, znamená to naplnění zákonných podmínek §163a odst. 1 písm. b) tr. ř. vylučujících relevanci souhlasu, a to s ohledem na rozsah a podstatu omezení svéprávnosti vyplývající z citovaného rozsudku opatrovnického soudu. Poškozený v řešeném případě nebyl způsobilý k udělení souhlasu s trestním stíháním, protože s úřady jednat nemohl, přičemž v té souvislosti dovolatel odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 8 Tdo 1130/2020, které lze vztáhnout i na závěr odvolacího soudu o nesplnění předpokladů vylučujících relevanci souhlasu poškozeného s trestním stíháním ve smyslu §163a odst. 1 písm. b) tr. ř. s odkazem na závěry znalců přizvaných obhajobou (bod 20, 31 usnesení odvolacího soudu). Z důvodů uvedených v §163a odst. 1 písm. b) tr. ř. nebylo pro trestní stíhání obviněného třeba souhlasu poškozeného a vedení trestního stíhání tohoto obviněného tak nebylo nepřípustné ve smyslu §11 odst. 1 písm. l) tr. ř.
8. Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 9. 2022 sp. zn. 9 To 292/2022, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně vyjádřil souhlas s konáním neveřejného zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
9. Do dne konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud k dispozici vyjádření obviněného k uvedenému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
11. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 9. 2022, sp. zn. 9 To 292/2022, je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. ř. Nejvyšší státní zástupce je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř., dovolání splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř.
12. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.
IV. Důvodnost dovolání
13. Nejvyšší soud konstatuje, že nejvyšší státní zástupce pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. uplatnil argumentaci stran nesplnění podmínek pro zastavení trestního stíhání obviněného, která je způsobilá označený dovolací důvod naplnit a odpovídá rovněž rozhodovací praxi Nejvyššího soudu.
14. Ve věci bylo nutné posoudit relevantnost souhlasu poškozeného coby osoby blízké vůči obviněnému, stíhanému pro trestný čin uvedený v §163 odst. 1 tr. ř., jako podmínky tohoto trestního stíhání obviněného za situace, kdy je poškozený omezen ve svéprávnosti soudním rozhodnutím.
15. Podle §11 odst. 1 písm. l) tr. ř. trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, je-li trestní stíhání podmíněno souhlasem poškozeného a souhlas nebyl dán nebo byl vzat zpět. U trestných činů taxativně vyjmenovaných v §163 tr. ř. je ke stíhání pachatele zapotřebí souhlasu poškozeného, pokud je ve zvláštním blízkém vztahu k pachateli. Poměr poškozeného k pachateli je vymezen ustanovením §100 odst. 2 tr. ř., pachatel tedy musí být ve vztahu k poškozenému osobou, vůči níž by měl poškozený jako svědek právo odepřít výpověď. Mezi označené trestné činy náleží i trestný čin zpronevěry podle §206 tr. zákoníku, pro který byl stíhán obviněný a jehož se měl dopustit vůči svému strýci, tudíž by platilo, že jeho trestní stíhání by bylo možno zahájit, a v již zahájeném trestním stíhání pokračovat, pouze se souhlasem poškozeného. V dané věci byl totiž mezi obviněným a poškozeným shora zmíněný vztah podle §100 odst. 2 tr. ř. Podle §163a odst. písm. b) tr. ř. ovšem platí, že souhlasu poškozeného s trestním stíháním pro některý z trestných činů uvedených v §163 odst. 1 tr. ř. není třeba, pokud poškozený není schopen dát souhlas pro duševní chorobu nebo poruchu, pro kterou byla jeho svéprávnost omezena.
16. Současně je zapotřebí zdůraznit, že podle §9 odst. 2 tr. ř. orgány činné v trestním řízení nejsou oprávněny řešit samostatně předběžné otázky týkající se osobního stavu, o nichž se rozhoduje v řízení ve věcech občanskoprávních, což mimo jiné jsou řízení o svéprávnosti. Orgány činné v trestním řízení nemohou tyto otázky osobního stavu řešit za žádných okolností, tj. ani když zde předchozí rozhodnutí není. Jestliže rozhodnutí o takové otázce nebylo ještě vydáno, a pro trestní řízení je otázka osobního stavu významná, vyčkají vydání tohoto rozhodnutí.
17. V posuzované věci je třeba připomenout, že obviněný se měl stíhaného jednání dopustit zpronevěřením finančních prostředků ve výši 737.753 Kč svému strýci, jemuž byl z důvodu omezení svéprávnosti ustanoven opatrovníkem. Ve věci se jedná o druhé rozhodnutí odvolacího soudu, jelikož prvý odsuzující rozsudek soudu prvního stupně ze dne 23. 9. 2021 odvolací soud usnesením ze dne 6. 1. 2022 podle §258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. V něm uvedl, že je nutné doplnit zásadním způsobem dokazování k objasnění toho, zda je vůbec možné vést trestní stíhání obviněného, ačkoli poškozený souhlas s jeho trestním stíháním nedal a současně se opakovaně vyjádřil, že s trestním stíháním obviněného, svého synovce, nesouhlasí (viz prohlášení poškozeného ze dne 15. 5. 2021 a 18. 9. 2021). Poukázal na nedůvodné neprovedení důkazu, a to obhajobou předloženého znaleckého posudku z odvětví psychiatrie a psychologie k osobě poškozeného, pakliže netrpěl žádnými formálními nedostatky. Zmínil obsah tohoto znaleckého posudku podaného po vyšetření poškozeného a seznámení se s předcházejícím znaleckým posudkem a lékařskými zprávami v něm specifikovanými, jenž mj. na otázku č. 4 odpověděl „posuzovaný je schopen se znalostí skutečných následků samostatně rozhodnout, zda ke stíhání svého obžalovaného synovce udělí souhlas či nikoliv i pro uvedený trestný čin udělený souhlas odvolat“. K obdobné otázce se současně předchozí znalecký posudek podaný v opatrovnickém řízení nevyjadřoval a neschopnost poškozeného udělit souhlas s trestním stíháním nelze automaticky dovozovat z toho, že poškozený trpí jistou duševní poruchou a má omezenou svéprávnost.
18. Soud prvního stupně v dalším řízení doplnil dokazování dle pokynu odvolacího soudu a následně rozhodl opětovně odsuzujícím rozsudkem (viz shora bod 1.). Dlužno poznamenat, že poškozený v mezidobí (dne 30. 12. 2021) zemřel. K odvolání obviněného odvolací soud napadeným usnesením zrušil odsuzující rozsudek nalézacího soudu a trestní stíhání obviněného pro skutek, v němž byl obžalobou i okresním soudem spatřován pokračující zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 3, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, zastavil z důvodu jeho nepřípustnosti (viz shora bod 3.). Konstatoval přitom plnou shodu se soudem okresním ve vztahu k rozsahu a kvalitě skutkových zjištění, naproti tomu se neztotožnil s vyhodnocením otázky přípustnosti trestního stíhání obviněného. Uzavřel, že okresní soud pochybil při aplikaci §163 odst. 1 tr. ř. a §163a odst. 1 písm. b) tr. ř., pokud nesouhlas poškozeného s trestním stíháním obviněného označil za irelevantní. Podmínky zakládající bezvýznamnost souhlasu poškozeného ve smyslu §163a odst. 1 písm. b) tr. ř. nebyly totiž splněny, a proto vyvstala potřeba souhlasu poškozeného s trestním stíháním obviněného.
19. Názor krajského soudu však nelze považovat za správný. Poškozený byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 26. 6. 2016, č. j. 6 P 183/2016-206, v řízení o omezení svéprávnosti z důvodu psychického onemocnění afektivní bipolární poruchou, omezen v rozsahu samostatně právně jednat vyjma běžných záležitostí každodenního života a nakládání s částkou 5.000 Kč měsíčně. Rozsah tohoto omezení, s výjimkou zvýšení dispoziční částky na 7.000 Kč měsíčně, byl potvrzen při pravidelném přezkoumání omezení svéprávnosti rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 4. 5. 2020, č. j. 6 P 183/2015-484, a nabyl právní moci dne 20. 7. 2020. Důvodem, pro který není třeba souhlasu poškozeného s trestním stíháním, je podle citovaného ustanovení §163a odst.1 písm. b) tr. ř. rozhodnutí soudu o omezení způsobilosti poškozeného k právním úkonům, nikoliv pouze duševní choroba nebo porucha, kterou poškozený trpí. Nelze proto dovozovat, že by poškozený v některých případech trestných činů vyjmenovaných v §163 odst. 1 tr. ř. souhlas k trestnímu stíhání dát mohl či nemohl, popř. že by ho za něj dal jeho opatrovník, či ho odmítl dát a jeho úkon by byl schválen soudem (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 2124). Otázka svéprávnosti je otázkou osobního stavu, o němž se rozhoduje v řízení občanskoprávním, a orgány činné v trestním řízení ji nejsou oprávněny řešit samostatně jako otázku předběžnou, ale jsou občanskoprávním rozhodnutím o ní vázány.
20. Je proto třeba souhlasit s názorem nalézacího soudu, že opatřování znaleckého posudku obhajobou k otázce schopnosti poškozeného udělit případný souhlas s trestním stíháním obviněného, bylo zcela nadbytečné. Opačný názor připouštějící opatřování znaleckých posudků k ad hoc posuzování schopnosti poškozeného vyjádřit se k trestnímu stíhání obviněného, jenž je ve vztahu k němu osobou blízkou, by znamenalo obcházení zákona, jak byl výše vyložen. Okresní soud nadto respektoval platnou judikaturu, pokud zmínil přiléhavě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 8 Tdo 1130/2020. Na základě rozvedených skutečností shledal Nejvyšší soud námitku nejvyššího státního zástupce, že pro trestní stíhání obviněného nebylo třeba souhlasu poškozeného z důvodů uvedených v §163a odst. 1 písm. b) tr. ř. a vedení trestního stíhání tohoto obviněného tak nebylo nepřípustné ve smyslu §11 odst. 1 písm. l) tr. ř., důvodnou a uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. věcně naplněný. Napadené usnesení Krajského soudu v Plzni, jímž trestní stíhání obviněného z uvedeného důvodu zastavil, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, je pro tuto vadu nutné zrušit.
21. Pouze nad rámec výše uvedeného dovolací soud konstatuje, pakliže již byl jako důkaz obhajobou předložený znalecký posudek na poškozeného proveden, že může zcela odkázat na bod 12. odůvodnění druhého odsuzujícího rozsudku nalézacího soudu, který zcela přesvědčivě zdůvodnil, proč ani tento znalecký posudek nediskvalifikoval předpoklady ustanovení §163a odst. 1 písm. b) tr. ř. o nerelevantnosti ne/souhlasu poškozeného s trestním stíháním obviněného. Dovolací soud sdílí názor, že udělení či neudělení souhlasu s trestním stíháním, které má být adresováno orgánům činným v trestním řízení, představuje právní jednání mimo běžné denní činnosti. Jde o specifický úkon, který vyžaduje komplexní vyhodnocení situace a důsledků, které z takového rozhodnutí vyplynou nejen pro obviněného, ale zejména pro poškozeného jak v rovině emocionální (vzhledem k tomu, že se jedná o jednání mezi osobami blízkými), tak rovněž v rovině majetkové. Poškozený by totiž v konečném důsledku ve vztahu k výši způsobené škody rozhodoval o sumě, která výrazně převyšovala finanční částku, s níž byl podle rozsudku opatrovnického soudu oprávněn měsíčně disponovat. To nalézací soud správně zdůraznil i ve vztahu ke konkrétní anamnéze poškozeného, projevům jeho choroby s akcentem na jeho ovlivnitelnost, a zejména obsah znaleckého posudku předložený obhajobou. Ten se totiž soustředil na vztah poškozeného a obviněného, ale míjel právě důsledky ne/souhlasu s trestním stíháním ve sféře vlastního právního postavení poškozeného. Z rozhodnutí opatrovnického soudu o omezení svéprávnosti poškozeného a výslechu svědkyně S., sociální pracovnice z domova pro seniory, kde poškozený žil, je přitom zřejmé, že poškozený takového komplexního vyhodnocení situace a následků svého právního jednání s ohledem na duševní poruchu, pro kterou byla jeho svéprávnost omezena, schopen nebyl.
V. Způsob rozhodnutí
22. Nejvyšší soud proto podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 9. 2022, sp. zn. 9 To 292/2022, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a Krajskému soudu v Plzni podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Krajský soud v Plzni je tedy povinen v novém řízení postupovat v souladu s ustanovením §265s tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. 5. 2023
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
Zpracovala:
Mgr. Zuzana Ursová