ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.416.2023.1
sp. zn. 6 Tdo 416/2023-412
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 5. 2023 o dovolání, které podal obviněný R. V. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 9. 2022, č. j. 3 To 136/2022-376, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 T 149/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 12. 2021, č. j. 11 T 149/2018-284 , byl obviněný R. V. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění uvedeného soudu dopustil tím, že
dne 7. 1. 2015 jakožto jediný jednatel společnosti F. H. převzal v Ostravě-Porubě na ulici Opavská 6177/74A v budově Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Územní pracoviště Ostrava III originál listiny Potvrzení o registraci k daním právnické osoby vydaný tímto úřadem osvědčující registraci spol. F. H. k daním právnické osoby včetně daně z přidané hodnoty, přičemž následně dne 9. 2. 2015 bylo společnosti F. H. doručeno rozhodnutí o zrušení registrace plátce daně z přidané hodnoty a v návaznosti na toto rozhodnutí přestala být společnost F. H. plátcem daně z přidané hodnoty dnem následujícím po oznámení rozhodnutí, tedy dnem 10. 2. 2015, přesto dne 16. 2. 2015 v XY na ulici XY v provozovně podnikající fyzické osoby J. Č. K. jakožto zhotovitele v souvislosti se Smlouvou o dílo ze dne 8. 1. 2015, předložil jakožto objednatel vědom si toho, že se jedná o padělanou listinu, potvrzení o registraci k daním právnické osoby, na kterém bylo pozměněno datum vydaní na den 12. 2. 2015, a jenž mělo potvrzovat, že společnost F. H. je k tomuto datu registrována jako plátce daně z přidané hodnoty, což mělo zásadní vliv pro fakturaci zhotovitelem provedených prací, a to ačkoliv Finančním úřadem Moravskoslezského kraje, Územní pracoviště Ostrava III nebylo společnosti F. H. potvrzení o registraci k daním s datem 12. 2. 2015 nikdy vydáno.
2. Obviněný byl za tento přečin odsouzen podle §348 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtrnácti měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený J. Č., nar. XY, odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvoláních obviněného a poškozeného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 16. 9. 2022, č. j. 3 To 136/2022-376 , jímž podaná odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Lukáše Mantiče dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., přičemž dovozuje i porušení jeho práva na spravedlivý proces, neboť soudy obou stupňů postupovaly tendenčně v jeho neprospěch a ospravedlňující důkazy, jejichž provedení navrhoval, provedeny nebyly.
5. Dovolatel namítá, že jeho vina byla dovozena jen z výpovědi poškozeného a jeho rodinných příslušníků, přičemž poškozený měl na výsledku předmětné trestní věci zájem. V tomto směru obviněný cituje nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 520/16, podle nějž v situaci tvrzení proti tvrzení je třeba posuzovat věrohodnost proti sobě stojících výpovědí zvlášť důkladně, a to mj. za zohlednění případné zainteresovanosti svědka na výsledku řízení. Následně vyslovuje nesouhlas s tvrzením odvolacího soudu tvrdí, že je usvědčován i na podkladě jiných důkazů. Konkrétně výpověď svědkyně V. o jeho vině nic nevypovídá, jelikož z ní vyplývá jen to, že mu předala potvrzení o registraci k DPH ze dne 7. 1. 2015. Toto potvrzení ovšem následně předal poškozenému, takže danou listinu mohla padělat osoba od něj (obviněného) odlišná. Stejně tak jej neusvědčuje výpověď svědka V., který u žádného předání listiny nebyl a jím prezentovaný údaj, že daná společnost není plátcem DPH nemá pro otázku, zda byl spáchán trestný čin, význam. Z vyjádření finančního úřadu, že nevydal potvrzení ze dne 12. 2. 2015, nelze dovodit, že by toto potvrzení předal obviněný poškozenému, který již měl k dispozici kopii ze dne 7. 1. 2015. Poškozený vycházel z toho, že společnost F. H. je plátcem DPH i bez daného potvrzení, a je tak nelogické, aby jej falšoval a někomu předkládal. Soud druhého stupně nereflektoval odlišnost hodnoceného čestného prohlášení od jiných čestných prohlášení doložených poškozeným. Z uvedeného bylo možné dovodit, že poškozený uzavíral smlouvy i s neplátci DPH, což vyvrací jeho výpověď. Soud v tomto směru měl doplnit dokazování. Dovolatel má rovněž za to, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest.
6. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 9. 2022, č. j. 3 To 136/2022-376, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
7. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která uvedla, že námitky obviněného jsou jen opakováním jeho již užité obhajoby, kterou se zabývaly jak soud nalézací, tak soud druhého stupně.
8. Ve věci neexistuje extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování a z nich definovaným skutkovým stavem. O vině dovolatele svědčí řada důkazů. Zejména se jedná o výpovědi poškozeného a svědků Č., V. a V. či o listinné důkazy jako potvrzení o registraci k DPH ze dne 7. 1. 2015, ze dne 12. 2. 2015 a sdělení Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj. Pokud obviněný odmítá, že by potvrzení o registraci k DPH ze dne 12. 2. 2015 bylo padělkem, pak tato skutečnost je potvrzována výpovědí svědkyně V. i sdělením Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj. Obviněný sám netvrdí, že by o toto potvrzení Finanční úřad žádal. Požádal o zrušení registrace k DPH společnosti F. H. dne 30. 1. 2015, kdy rozhodnutí o vyhovění této žádosti mu bylo doručeno dne 9. 2. 2015, s tím, že ode dne 10. 2. 2015 jmenovaná společnost již nebyla plátcem DPH. Z výpovědí poškozeného vyplývá, že mu dovolatel dne 16. 2. 2015 předložil potvrzení o registraci k DPH platné k datu 12. 2. 2015 k pořízení fotokopie a požadoval, aby na fakturách byla uvedena data po 10. 2. 2015. Obviněný tedy užil padělanou listinu jako pravou a právní kvalifikaci jeho jednání je třeba považovat za správnou.
9. Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. podané dovolání odmítl. Současně navrhla, aby tak učinil v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Vyjádřila rovněž souhlas, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
11. Z hlediska splnění podmínek ohledně možnosti Nejvyššího soudu se podaným dovolání zabývat a rozhodnout o něm (v reakci na tvrzení dovolatele, že mu rozhodnutí odvolacího soudu nebylo doručeno), je vhodné zmínit, že soud druhého stupně rozhodl o zamítnutí odvolání obviněného a poškozeného usnesením, které je možné doručit náhradním způsobem podle §64 odst. 4 tr. ř., tzv. fikcí doručení, neboť se nejedná o písemnost, u níž je takový postup vyloučen podle §64 odst. 5 tr. ř. Napadené usnesení bylo obviněnému doručováno na adresu, kterou sám v řízení opakovaně označoval jako svoji adresu pro doručování (č. l. 305, 339 p. v.). Na této adrese však nebyl zastižen a daná písemnost mu tak byla dne 22. 11. 2022 uložena u pošty v souladu s §64 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. ř. a následně po uplynutí desetidenní lhůty vhozena do poštovní schránky dne 7. 12. 2022 (č. l. 382 p. v.). Z uvedeného vyplývá, že dnem doručení usnesení soudu druhého stupně obviněnému je 2. 12. 2022. Poslední den dovolací lhůty obviněného tudíž připadl na 2. 2. 2023 (neboť jeho obhájci bylo doručeno již dříve dne 18. 11. 2022, č. l. 382 p.v.). Předsedkyně senátu soudu prvního stupně proto nepochybila, pokud trestní spis s dovoláním obviněného předložila Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o něm, neboť nastaly podmínky upravené v §265h odst. 2 věta poslední tr. ř. Dovolacímu soudu za této situace nic nebránilo v tom, aby o dovolání rozhodl.
IV.
Důvodnost dovolání
12. Dovolatel uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Jeho výhrady však mají pouze procesní povahu, neboť se snaží rozporovat skutková zjištění soudů, které považuje na nepodložená, případně namítá, že důkazní situace ve věci neumožňovala nevyhovění jeho důkazním návrhům s odkazem na jejich nadbytečnost. Dovozuje rovněž porušení svého práva na spravedlivý proces. Uvedené námitky lze teoreticky podřadit pod jím uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to v jeho první variantě, podle níž rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, a variantě třetí, spočívající v tom, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, určujícím pro naplnění znaků trestného činu, nedůvodně nebyly provedeny navrhované podstatné důkazy.
13. Pokud jde o první zmíněnou alternativu citovaného důvodu dovolání, pak musí Nejvyšší soud připomenout, že v jejím rámci je povolán nikoliv k přehodnocování jednotlivých důkazů, ale pouze k prověrce toho, zda myšlenkové pochody soudů nižších stupňů respektují pravidla logiky a nedochází tak k závěrům extrémně nesouladným se skutečným obsahem důkazů samostatně i v jejich souhrnu. Jeho kasační zásah by byl odůvodněn pouze v případě existence tak hrubé vady skutkových zjištění soudu nižšího stupně, pro kterou by nebylo možno setrvat na nezměnitelnosti a závaznosti napadeného rozhodnutí vyplývajících z jeho právní moci. Taková vada bude dána v případě srovnatelném s tím, co vymezila judikatura Ústavního soudu pod pojmem tzv. extrémního nesouladu/rozporu skutkových a právních závěrů s obsahem provedených důkazů.
14. Extrémní nesoulad je dán jen tehdy, jestliže soudy z určitého důkazu vyvodí skutkový závěr, který se příčí elementární logice, tedy který z něj v žádném smyslu nevyplývá [srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 260/05 ze dne 17. 5. 2007 (N 86/45 SbNU 259)]. Ve svém důsledku tak vytváří situaci, kdy zjištěný skutkový stav neodpovídá provedenému dokazování, tedy v něm nemá oporu [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 1963/13 ze dne 30. 9. 2014 (N 178/74 SbNU 549)], neboť hodnocení důkazu je provedeno bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 177/04 ze dne 18. 11. 2004 (N 172/35 SbNU 315) či usnesení sp. zn. III. ÚS 359/05 ze dne 23. 9. 2005 (U 22/38 SbNU 579)]. Extrémní nesoulad může být dán i tehdy, je-li odsouzení v trestním řízení založeno na neuzavřeném řetězci nepřímých důkazů, které nevylučují, že čin mohla spáchat jiná osoba [srov. nález sp. zn. I. ÚS 3094/08 ze dne 29. 4. 2009 (N 103/53 SbNU 293)]. Vyjádřeno jinými slovy, aby se o takový případ jednalo, musí být zjištěno, že příslušné rozhodnutí trpí zcela očividnou vadou.
15. Obviněný však ve své dovolací argumentaci zjevný rozpor skutkového zjištění soudů a obsahem provedených důkazů neoznačuje a zejména ani přesvědčivě neosvětluje, neboť jeho námitky ve své podstatě odpovídají výhradám, které uplatnil již v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a s nimiž se soud odvolací ve zcela dostatečném rozsahu vypořádal.
16. Pokud jde konkrétně o námitky k výpovědi svědkyně V., jejíž hodnotu pro úvahy o jeho vině obviněný zpochybňuje, tak z ní nevyplynulo pouze to, že mu předala potvrzení o registraci k DPH ze dne 7. 1. 2015, nýbrž i závěr, že potvrzení ze dne 12. 2. 2015 je padělkem. Uvedené je dále potvrzováno sdělením Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj, jehož důkazní hodnotu se obviněný rovněž snaží devalvovat. Ačkoliv tato zjištění z označených důkazů plynoucí bezprostředně nespojují osobu obviněného s užitím předmětného padělku, mají bezpochyby význam pro otázku naplnění znaku objektivní stránky žalovaného trestného činu spočívajícího v tom, že daná veřejná listina byla padělkem. Stejně tak není podstatné, že svědek V. nebyl u předání padělané veřejné listiny. Význam jeho výpovědi se totiž pojí k modu operandi obviněného, kdy i v jiném závazkovém vztahu (se společností, jejímž jednatelem byl svědek V. – V. m.) zamlčoval, že spol. F. H. přestala být plátcem DPH. Dále nelze přijmout názor obviněného, že se odvolací soud dostatečně nevěnoval obsahu čestných prohlášení předložených poškozeným. Těmito důkazy se z hlediska jejich významu zcela adekvátně zabýval v bodě 16. jeho usnesení, kdy dospěl k závěru, že nemají vliv na věrohodnost poškozeného. S tímto hodnocením se přitom ztotožňuje i Nejvyšší soud.
17. Pakliže obviněný poukazuje na to, že nebylo prokázáno, že padělané potvrzení o registraci k DPH předal poškozenému, je nutné uvést, že není usvědčován pouze výpovědí jednoho svědka, který by byl zainteresován na výsledku předmětného řízení. Odkazy dovolatele na to, že se v jeho věci má jednat o situaci „tvrzení proti tvrzení“ ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 520/16, jsou tak liché. Toto ostatně konstatoval i soud druhého stupně v bodě 15. jeho usnesení. Uvedený dílčí skutkový poznatek je dovozován z výpovědi poškozeného, která je zcela potvrzována výpověďmi svědků Č. a Č. a částečně též i shora zmíněnou výpovědí svědka V. Jak poškozený, tak svědek Č. hovořili o tom, že padělanou listinu jim obviněný předal při obchodním jednání dne 16. 2. 2015, aby si pořídili její kopii, jelikož její originál údajně potřeboval pro další účely. Svědkyně Č. uvedla, že se daného jednání neúčastnila, nicméně jí po daném jednání byla kopie padělané veřejné listiny předložena poškozeným či svědkem Č. s tím, že originál přinesl obviněný. Soud prvního stupně přitom provedl výslech svědků velmi důkladně. Dané výpovědi se podporovaly nejen v částech relevantních k naplnění znaků trestného činu, ale i stran množství okrajových informací. Jinak řečeno označené výpovědi svědků byly mezi sebou celkově konzistentní.
18. Nalézací soud svědecké výpovědi hodnotil v kontextu jejich souvislostí (nikoliv zcela osamoceně, jak se o to snaží dovolatel), jeho úvahy nezahrnuly pouze výše zmíněný obsah daných výpovědí, ale i tu souvislost, že dovolatel si byl vědom, že 30. 1. 2015 požádal o zrušení registrace spol. F. H. jako plátce DPH, přesto dne 6. 2. 2015 uzavřel s poškozeným smlouvu, aniž by ho o dané žádosti informoval. Následně bylo spol. F. H. (resp. obviněnému) doručeno rozhodnutí o zrušení registrace jmenované společnosti jako plátce DPH a tato přestala být plátcem DPH ode dne 10. 2. 2015. Obviněný přesto poškozeného neinformoval o této skutečnosti a dne 16. 2. 2015 s ním uzavřel další smlouvu. Nalézací soud rovněž zhodnotil určitý motiv obviněného, tedy jeho obchodní zájem na tom držet poškozeného v omylu ohledně toho, zda je spol. F. H. plátcem DPH, neboť poškozený by jinak nemusel mít zájem dané smlouvy uzavřít. Bylo tedy zřejmé, že obviněný chtěl vystupovat jako plátce DPH (ačkoliv jím již nebyl), což vyplynulo i z výpovědi svědka V. (viz výše), pojící se k jiné obchodní činnosti dovolatele. Pokud na základě uvedeného dospěl nalézací soud k závěru, že to byl skutečně obviněný, kdo předal padělanou listinu poškozenému, nelze takové posouzení shledat krajně vadným.
19. K výše poskytnutému výkladu k problematice tzv. extrémního nesouladu, resp. zjevného rozporu ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu, se pojí skutečnost, že zevrubné hodnocení důkazů především v návaznosti na zásady bezprostřednosti, ústnosti a zásadu volného hodnocení důkazů je povinností a v jistém smyslu i výsadou nalézacího soudu. Dovolací soud je pak povolán k posouzení validity myšlenkových pochodů soudů nižších stupňů, jež jsou obsaženy v odůvodněních jejich rozhodnutí, a to v jejich celkovém vyznění, nikoliv k novému provedení hodnocení důkazů. V předmětné věci nalézací soud uvěřil nikoliv osamocené výpovědi poškozeného a vysvětlil, proč tak učinil v bodě 9. jeho rozsudku. Odvolací soud srozumitelně rekapituloval důkazní situaci ve věci v bodech 11. až 19. odůvodnění jeho usnesení s aprobací závěrů soudu prvního stupně, a to taktéž zcela přijatelným způsobem. Ačkoliv nelze důkazní situaci v projednávané věci z hlediska kvantity důkazů označit za příliš bohatou, kvalitativně skýtá dostatečný podklad pro závěr, že to byl dovolatel, kdo předložil padělanou veřejnou listinu poškozenému. Ani jeden ze soudů se přitom nedopustil deformace obsahu důkazů a logicky vadných myšlenek, na něž by bylo nutné reagovat kasačním rozhodnutím Nejvyššího soudu.
20. Obviněný rovněž poměrně vágně podotýká, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, když byly jeho důkazní návrhy zamítnuty pro jejich nadbytečnost, neboť ve věci existovaly pochybnosti ve smyslu principu presumpce neviny a z něj vyplvající zásady in dubio pro reo . Ačkoliv svoje důkazní návrhy v rámci této výhrady dovolatel zmiňuje, nejedná se v podstatě o nic jiného než o jeho konstatování, že důkazní situace neposkytuje podklad pro jeho odsouzení. Uvedené pak rozvinul výše vypořádanými námitkami. I pokud by takto obviněným vznesené výhrady dovolací soud posoudil jako formálně vyhovující obsahovému zaměření třetí varianty dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nebylo by jim možno vyhovět. Jak již bylo uvedeno výše, dokazování ve věci bylo provedeno dostatečným způsobem, skutková zjištění na jeho podkladě učiněná odpovídají požadavku §2 odst. 5 tr. ř. a provedení dovolatelem navržených důkazů by nevedlo k jejich důvodnému zpochybnění. Tímto způsobem se ostatně s důkazními návrhy obhajoby procesně vypořádaly soudy obou stupňů (protokol o hlavním líčení ze dne 10. 12. 2021 – č. l. 274 a protokol o veřejném zasedání ze dne 16. 9. 2022 – č. l. 373 p. v. či bod 19. usnesení odvolacího soudu) a nelze tak hovořit ani o tom, že by nějaké důkazní návrhy byly opomenuty, resp. že by dané důkazy byly nedůvodně neprovedeny.
21. Ve vztahu k odkazům dovolatele na porušení jeho práva na spravedlivý proces, resp. principu presumpce neviny je vhodné připomenout, že právo na spravedlivý proces ve smyslu §36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04).
22. Jak již bylo uvedeno, veškerá dovolací argumentace je charakteru skutkového a procesního, nelze v ní nalézt žádnou námitku, která by byť jen formálně vyhovovala druhému obviněným vznesenému důvodu dovolání [podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.]. Obviněný totiž neuvádí nic, co by mělo svědčit o nesprávnosti hmotně právní subsumpce skutkového zjištění vyjádřeného v tzv. skutkové větě odsuzujícího výroku pod zákonné znaky přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku. K obsahově stejné námitce skutkového charakteru („Není tedy vyloučeno, že by listinu padělal někdo jiný.“) se již vyjádřil soud odvolací, který upozornil, že pro tomu odpovídající alternativu objektivní stránky uvedeného přečinu nebyl obviněný soudem prvního stupně uznán vinným, neboť ten dospěl k závěru, že „užil jako pravou listinu, jejíž obsah byl podstatně změněn“ (viz tzv. právní věta odsuzujícího výroku).
23. Poukázal-li obviněný ve svém dovolání na to, že mu byl uložen nepřiměřený trest, pak považuje Nejvyšší soud za nutné k této námitce ve stručnosti uvést pouze následující. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu dovolání uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. (který obviněný neuplatnil), tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v §38 až §39 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím obviněným uplatněných ani jiných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
24. Dovolatel přitom zmiňuje nepřiměřenost trestu pouze velmi stroze, bez jakékoliv podpůrné argumentace, toliko na konci jeho dovolání jako jakousi alternativní námitku, pakliže by se Nejvyšší soud neztotožnil s jeho předcházející argumentací. Nadto by předmětné výhradě nebylo možné vyhovět ani pohledem obviněným neuplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Byl mu totiž uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu čtrnácti měsíců. Uvedený druh trestu je přitom zákonem přípustný a vyměřený v rámci sazby respektující zákonné mantinely. Konkrétně v případě obviněného lze navíc akcentovat, že jeho trest byl vyměřen blízko spodní hranice zákonné trestní sazby s podmíněným odkladem jeho výkonu a bez uložení zákazu činnosti podle §73 tr. zákoníku (stran úvah o trestu viz bod 10. rozsudku nalézacího soudu a bod 21. usnesení odvolacího soudu). Rozhodně tedy nelze uvažovat ani o případném porušení jeho Ústavou garantovaných práv skrze uložení extrémně přísného trestu ve vztahu k osobě obviněného, jeho poměrům či okolnostem spáchaného činu.
V.
Způsob rozhodnutí
25. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že jeho dovolací námitky, které bylo možno podřadit pod obviněným uplatněný důvod dovolání, byly shledány zjevně neopodstatněnými a nebylo zjištěno ani tvrzené porušení základních práv dovolatele. Vzhledem k tomu dovolací soud o celém dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
26. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. 5. 2023
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu