ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.600.2023.1
sp. zn. 6 Tdo 600/2023-405
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 8. 2023 o dovolání obviněného M. P. , nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Stráž pod Ralskem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 3. 2023, sp. zn. 8 To 9/2023, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 T 3/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. P. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 12. 2022, sp. zn. 7 T 3/2022, byl obviněný M. P. (dále také „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným dvojnásobným pokusem zločinu znásilnění podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy a dále za přečin zanedbaní povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 11. 2. 2022, sp. zn. 2 T 6/2022, jenž nabyl právní moci dne 10. 3. 2022, byl podle §185 odst. 3 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost uhradit na náhradě nemajetkové újmy nezletilé AAAAA (pseudonym), nar. XY, k rukám opatrovnice Mgr. Kamily Kačerové, AK Opočenská 531, Dobruška, částku 380 000 Kč. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 11. 2. 2022, sp. zn. 2 T 6/2022, jenž nabyl právní moci dne 10. 3. 2022, a všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
2. Podle skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se obviněný dvojnásobného pokusu zločinu znásilnění podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku dopustil tím, že:
1) v přesně nezjištěný den v první polovině roku 2020, v bytě na adrese XY, XY, za účelem svého sexuálního uspokojení poškozenou nezletilou AAAAA, narozenou XY, jejíž nízký věk znal, v ložnici, kam si ji zavolal, za přislíbené bonbóny přiměl, aby se vysvlékla a lehla si na postel, kde na ni po obnažení svého penisu nalehl, a protože se mu pokusila bránit, kdy ho škrábala a chtěla ho odstrčit, ale pro jeho fyzickou převahu bezvýsledně, se po roztažení jejích nohou nejprve v oblasti jejího přirození svým penisem třel a následně se jím snažil proniknout do její pochvy, dokud poškozená pro pociťovanou bolest nevykřikla, kdy pak svého jednání zanechal,
2) v přesně nezjištěný den v období od září 2020 do první poloviny roku 2021, v bytě na adrese XY, XY, za účelem svého sexuálního uspokojení poškozenou nezletilou AAAAA, narozenou XY, jejíž nízký věk znal, v ložnici, kam si ji zavolal, za přislíbené bonbóny přiměl, aby se vysvlékla a lehla si na postel, kde na ni po obnažení svého penisu nalehl, a protože se mu pokusila bránit, kdy ho chtěla odstrčit, ale pro jeho fyzickou převahu bezvýsledně, se po roztažení jejích nohou nejprve v oblasti jejího přirození svým penisem třel, přičemž když to poškozenou v oblasti jejího přirození píchlo, protože se s největší pravděpodobností pokusil svým penisem proniknout do její pochvy, vykřikla, a proto se nad ní postavil a penis si svoji rukou stimuloval až do vyvrcholení.
3. Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 12. 2022, sp. zn. 7 T 3/2022, podal obviněný odvolání. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 3. 2023, sp. zn. 8 To 9/2023, byl napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušen, a to ve výroku o náhradě nemajetkové újmy, a podle §265 tr. ř. a §229 odst. 1 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že poškozená nezletilá AAAAA, narozená XY, byla odkázána s nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 3. 2023, sp. zn. 8 To 9/2023, podal obviněný M. P. prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání opřené o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. a namítl, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a že podanému odvolání nebylo vyhověno přesto, že již existovaly důvody dovolání shora uvedené.
5. Vytkl, že odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně sice obsahuje výčet provedených důkazů, z textu však není zřejmé, jakými úvahami se soud při posuzování a hodnocení důkazů řídil, a jeho odůvodnění je tudíž nepřesvědčivé a nepřezkoumatelné. Některé skutečnosti, jako například rozpory ve výpovědi poškozené, která jediná obviněného usvědčuje, soud nehodnotil vůbec nebo k nim poskytl vysvětlení, které za žádných okolností nemůže obstát. Chybějící články uzavřeného okruhu důkazů, které mají svědčit o vině obviněného, doplnil vlastními úvahami, které nejsou podpořeny žádným z provedených důkazů – viz např. motivace jednání obviněného. Soud se dále nevypořádal s návrhem na připojení trestního spisu ve věci Š. K. a opětovných výslechů, kterými by mohly být odstraněny rozpory ve výpovědích poškozené. Obviněný v řízení poukazoval na příliš dlouhé časové zařazení projednávané události, poukazoval na způsob, jakým byla dotazována poškozená a jak byly její odpovědi zachyceny v protokolu. Zároveň připomněl zjevně nepravdivé tvrzení poškozené o návštěvě gynekoložky v doprovodu její matky a o jejích výsledcích, připomněl i zcela neadekvátní způsob, kterým se soud pokusil tento podstatný rozpor vysvětlit. Jednoznačné tvrzení matky poškozené, že k ničemu takovému nedošlo, soud ponechal bez povšimnutí, stejně tak jako informaci, která zazněla ve výpovědi poškozené, když hovořila se svědkem Š. K. při sledování televize, a od kterého věděla, o co jde a že se to nemá dělat. Ani odvolací soud nepřipojil zmiňovaný spis ve věci K., ani k těmto okolnostem nevyslechl poškozenou, když ani znalec možnost opakovaného výslechu poškozené nevyloučil. Obviněný upozornil rovněž na tvrzenou přítomnost bratra poškozené, nezletilého BBBBB (pseudonym), v domě v době skutku, ačkoliv již předtím, než k události mělo dojít, byl umístěn do ústavní výchovy. Podle názoru obviněného zůstaly výsledky dokazování v rovině zjištěné, resp. nevyloučené možnosti, že ke skutku mohlo v daném čase a místě dojít a že se jej mohl dopustit právě on. Znaky skutkové podstaty stíhaného trestného činu nebyly jednoznačně prokázány a odvolací soud pochybení soudu prvního stupně nenapravil.
6. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení vrchního soudu i prvoinstanční rozsudek krajského soudu a tomuto soudu přikázal ve věci znovu jednat.
7. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k dovolání uvedla, že námitky vyjádřené v dovolání uplatnil obviněný v rámci své obhajoby již od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi soudy nižších stupňů zabývaly. Odmítla tvrzení obviněného, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Veškeré námitky, které obviněný v této souvislosti vznáší, kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje. Podle názoru státní zástupkyně bylo jednání obviněného prokázáno svědeckými výpověďmi poškozené nezletilé AAAAA, o jejichž pravdivosti, pokud jde o popis rozhodných skutkových okolností, nelze mít žádných pochyb. Přes velký časový odstup dokázala reálně a uvěřitelným způsobem popsat jednání obviněného. Výpověď poškozené navíc koresponduje se závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví dětské psychologie, vypracovaného doc. PhDr. Janem Laškem, CSc., s tím, že podle závěru tohoto posudku jsou schopnosti poškozené správně vnímat, její pozornost i paměť jsou rozvinuty zcela v normě, a je tedy schopna správně vnímat své prožitky, zapamatovat si je a následně je správně reprodukovat. Tyto schopnosti se podle znalce vztahují jak na obecnou rovinu, tak na poškozenou popisované jednání obviněného. Z těchto důvodů lze podle znalce svědeckou výpověď poškozené v souvislosti s jejím zjištěným psychickým stavem a stupněm vývoje považovat za reprodukci skutečně prožitého. Jednání obviněného tak bylo provedenými důkazy prokázáno s tím, že použitá právní kvalifikace jeho jednání je zcela přiléhavá.
8. Jelikož podle státní zástupkyně deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl, navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Navrhla dále, aby Nejvyšší soud o dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila tímto ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného M. P. je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, že je obviněný podal včas (§265e odst. 1 tr. ř.) jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. c) tr. ř.] a že splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
10. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř.
11. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Za právně relevantní dovolací argumentaci lze tedy považovat též takovou, která důvodně poukazuje na ty závažné procesní vady, které ve svých důsledcích zpravidla mají za následek porušení práva na spravedlivý proces a jsou podřaditelná pod alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
12. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Východiskem pro posuzování, zda je tento dovolací důvod naplněn, jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
13. Podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 pod písmeny a) až l ) tr. ř. Tento dovolací důvod tedy spočívá ve třech různých okolnostech (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3174–3175): řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání, nebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první okolnost, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněného v řízení nedošlo. Odvolací soud na podkladě řádného opravného prostředku obviněného meritorně přezkoumal napadený rozsudek a tento podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil, a to ve výroku o náhradě nemajetkové újmy, a podle §265 tr. ř. a §229 odst. 1 tr. ř. znovu rozhodl tak, že poškozenou nezletilou AAAAA, nar. XY, odkázal s nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolací soud, byť tedy explicitně nerozhodl o zamítnutí odvolání obviněného, pokud jde o výroky o vině a trestu (proti čemuž nelze mít žádných výhrad), řádný opravný prostředek v rozsahu výroků o vině a trestu shledal nedůvodným. Za této situace lze konstatovat, že namítl-li obviněný ve svém dovolání, že jeho odvolání nebylo vyhověno přesto, že v řízení existovaly důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., postupoval v souladu s podmínkou uvedenou v §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
14. V projednávaném případě dovolací soud výše uvedená pochybení nezaznamenal. Výtkám obviněného obsaženým v podaném mimořádném opravném prostředku nelze přisvědčit a dovolání obviněného opřené o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. nutno označit za zjevně neopodstatněné.
15. Dovolací soud ve věci nezjistil zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, s obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (body 20. a 21. rozsudku soudu prvního stupně, body 11. až 14. usnesení odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
16. Dovolací soud k opakovaným výhradám obviněného k soudy učiněným závěrům o vině ve shodě se soudy nižších stupňů uvádí, že obhajobou rozporovaná výpověď nezletilé poškozené AAAAA je výpovědí podrobnou, spontánní a nikoliv naučenou, jak se podává z audiovizuálního záznamu této výpovědi a jak potvrdil i znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví dětské psychologie, zpracovaný znalcem Doc. PhDr. Janem Laškem, CSc. Znalec konstatoval, že ze strany poškozené se jedná o popis prožitých událostí, resp. že výpověď poškozené v souvislosti s jejím zjištěným psychickým stavem a stupněm vývoje lze považovat za reprodukci skutečně prožitého. Schopnosti poškozené správně vnímat, její pozornost i paměť jsou rozvinuty zcela v normě, a je tedy schopna správně vnímat své prožitky, zapamatovat si je a následně je správně reprodukovat. Tyto schopnosti se podle znalce vztahují jak na obecnou rovinu, tak na poškozenou popisované jednání obviněného. Znalec u poškozené nezjistil, že by měla zvýšený sklon ke zkreslování, patologické lhavosti, ke zveličování či naopak bagatelizaci prožitého a sdělovaného. Její výpověď nevykazuje znaky ovlivněné či jinými faktory namotivované výpovědi, než samotnými prožitky. Znalec byl přítomen i výslechu poškozené v průběhu hlavního líčení a následně byl opětovně vyslechnut, kdy konstatoval (i při předestření verze obviněného a matky poškozené, že údajně poškozená před nimi připustila křivé obvinění dovolatele), že trvá na závěrech svého posudku a své předchozí výpovědi. Pokud jde o případný motiv poškozené vypovídat nepravdu, soudy nadto relevantně upozornily, že svědeckými výpověďmi a rovněž výpovědí obviněného je prokazován dobrý vztah mezi poškozenou a obviněným, tudíž je zřejmé, že poškozená neměla žádný motiv mstít se obviněnému křivým obviněním. Dovolací soud zdůrazňuje, že soudy se věnovaly námitce obviněného, podle níž je výpověď poškozené nevěrohodná s ohledem na jí neprokázané tvrzení o návštěvě gynekologie bezprostředně po skutku. Správně přitom dovodily, že pokud se uvedené vyšetření nepodařilo ověřit prostřednictvím exaktních důkazů – listinných lékařských zpráv od praktické lékařky a zdravotní pojišťovny – ještě neznamená, že matka poškozené prostřednictvím další osoby neprověřovala zdravotní stav poškozené. S ohledem na její postoj k celé záležitosti zřetelně patrný z jejích vyjádření v trestním řízení není vyloučena snaha chránit svého partnera před trestním postihem za pomoci utajení existence předmětné návštěvy lékaře, a to i na úkor vlastní dcery. Co se týče sdělení poškozené, že bratr BBBBB byl v rozhodné době s kamarády na dvorku, kteréžto mělo podle dovolatele také svědčit o nevěrohodnosti poškozené, poněvadž v době, kdy mělo k jednáním obviněného dojít, se bratr poškozené nacházel v ústavní výchově, odvolací soud správně poznamenal, že předmětná zmínka poškozené neusvědčuje poškozenou ze lži. Jednak nutno vnímat, že poškozená netvrdila, že byl její bratr přítomen jednáním obviněného, jednak nutno zdůraznit, že poškozená – devítileté dítě – se zpětně obtížně orientuje na časové ose, obzvláště za situace, kdy matka poškozené s obviněným často měnili místa pobytu a kdy místnost, kde spala poškozená, sdílely průběžně další osoby. I podle Nejvyššího soudu případné marginální nesrovnalosti ve výpovědi poškozené nemohou narušit závěr, že k podstatě projednávaných skutků vypověděla věrohodným způsobem, aprobovaným znaleckým posudkem, tudíž její výpověď byla věcně správně pojata jako podklad pro rozhodnutí o vině obviněného. Dovolací soud nesdílí ani přesvědčení obviněného o nezbytnosti opatření trestního spisu obviněného Š. K. Jednak z provedeného dokazování vyplynulo, že v posuzované trestní věci poškozená vypovídala pravdivě a popisovala praktiky, kterých se vůči ní dopouštěl dovolatel, nikoliv Š. K., jednak jednání Š. K. vůči její osobě mělo jiný charakter než stíhané jednání dovolatele.
17. Dovolací soud tedy uzavírá, že skutková zjištění soudů jsou správná a odpovídají výsledkům provedeného dokazování. Obhajoba obviněného byla v řízení jednoznačně vyvrácena a dovolací výtky obviněného jsou zjevně neopodstatněné. Ve věci není dán žádný, už vůbec ne zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů. Námitky obviněného podřazené pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak nepřesahují hranice prosté polemiky se způsobem hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, s níž se již tyto soudy vyčerpávajícím způsobem vypořádaly.
18. Pokud jde o právní posouzení skutku, z obsahu podaného dovolání je patrné, že obviněný neuplatnil žádnou hmotněprávní námitku, která by splňovala zákonem stanovená kritéria platná pro důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a na niž by mohl a měl Nejvyšší soud reagovat. Veškeré jeho výhrady byly zaměřeny proti skutkovým závěrům přijatým soudy nižších stupňů. Obviněný svoje přesvědčení o naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. založil (zjevně) na domněnce, že soudy učinily nesprávná skutková zjištění, neboť tvrdil, že „… znaky skutkové podstaty trestného činu podle §185 tr. zákoníku nebyly jednoznačně prokázány“. Nejvyšší soud jako soud dovolací je vázán vymezením dovolání, tj. uplatněnými dovolacími důvody i rozsahem dovolání, které jsou obligatorními náležitostmi dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř. a určují tak podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. obsah a rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu. Proto mohlo být vycházeno toliko z dovolatelem výslovně vymezených dovolacích důvodů a okruhu argumentů, kterými jejich naplnění odůvodňoval. Protože není a nemůže být úkolem Nejvyššího soudu dotvářet za obviněné dovolací argumentaci, dovolací soud se přezkumem ve věci aplikované právní kvalifikace nezabýval.
V. Způsob rozhodnutí
19. Námitkám obviněného M. P. obsaženým v jeho mimořádném opravném prostředku dovolací soud nepřisvědčil, neboť ač částečně formálně relevantně uplatněné, dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. jimi naplněny nebyly. Pakliže dovolatel uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé variantě, přičemž nebylo shledáno pochybení zakládající důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., nemohl být věcně naplněn ani důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. 8. 2023
Mgr. Pavel Göth
předseda senátu