ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.633.2023.1
sp. zn. 6 Tdo 633/2023-707
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 9. 2023 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněných MUDr. Jany Hofmanové , nar. 8. 1. 1987 v Turnově, trvale bytem Rychnov u Jablonce nad Nisou, Liščí 903, a MUDr. Jany Koťátkové , nar. 17. 7. 1984 ve Vysokém Mýtě, trvale bytem Jablonec nad Nisou, Lužická 3362/7, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 8. 3. 2023, sp. zn. 31 To 30/2023, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 2 T 120/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 29. 11. 2022, sp. zn. 2 T 120/2021, byly obviněné MUDr. Jana Hofmanová a MUDr. Jana Koťátková podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěny obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Jablonci nad Nisou pro skutky, v nichž byly u obou spatřovány přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, protože v žalobním návrhu označené skutky nebyly shledány trestným činem. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, M. P., nar. XY, a D. S., nar. XY, zastoupená zmocněnkyní Mgr. Michaelou Šafářovou, advokátkou, odkázáni se svými nároky na nemajetkovou újmu na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Skutek, pro který byla obviněná MUDr. Jana Hofmanová zproštěna obžaloby, spočíval v tom, že v XY dne 7. 4. 2016 jako lékařka bez atestace na gynekologicko-porodnickém oddělení Nemocnice XY, XY, na základě vyhodnocení CTG záznamu - kardiotokografu - záznamu srdeční akce plodu u těhotné pacientky (dále též jen „CTG“), poškozené D. S., narozené XY, který hodnotila jako suspektní, ale správně byl patologický, v době od 12:00 do 12:38 hodin nepřivolala k poškozené nadřízeného lékaře k přijetí opatření na základě vyhodnocení záznamu CTG v době od 12:00-12:38 hodin a nepřivolání atestovaného lékaře na porodní sál k pacientce, poškozené, s patologickým monitorem nebylo v souladu s uznávanými postupy a pravidly lékařské vědy, neodpovídalo konkrétním podmínkám a objektivním možnostem pracoviště, a proto byl porod císařským řezem proveden dne 7. 4. 2016 až ve 13:43 hodin, a u poškozené AAAAA (pseudonym), došlo v souvislosti s pozdním provedením císařského řezu k poškození mozkové tkáně následkem jejího nedostatečného zásobení kyslíkem, resp. okysličenou krví, a tento stav tzv. hypoxicko-ischemické poškození mozku je jednoznačně poškození důležitého orgánu – mozku s bezprostředním ohrožením života poškozené, zejména rizikem rozvoje otoku mozku a poškození životně důležitých mozkových center, čímž obviněná porušila ustanovení §4 odst. 5 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, kdy náležitou odbornou úrovní se rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti.
3. Skutek, pro který byla obviněná MUDr. Jana Koťátková zproštěna obžaloby, spočíval v tom, že v XY dne 7. 4. 2016 ve 12:38 hodin jako lékařka na gynekologicko-porodnickém oddělení Nemocnice XY, XY, po zjištění patologického CTG záznamu - kardiotokografu - záznamu srdeční akce plodu u těhotné pacientky, poškozené D. S., narozené XY, a po dirupci vaku blan ve 13:10 hodin nejednala v souladu s §4 odst. 5 zák. č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, neboť neindikovala ukončení porodu císařským řezem okamžitě, ale až po 33 minutách, a po porodu dne 7. 4. 2016 ve 13:43 hodin u poškozené AAAAA došlo v souvislosti s pozdním provedením císařského řezu k poškození mozkové tkáně následkem jejího nedostatečného zásobení kyslíkem, resp. okysličenou krví, a tento stav tzv. hypoxicko-ischemické poškození mozku je jednoznačně poškození důležitého orgánu - mozku s bezprostředním ohrožením života poškozené, zejména rizikem rozvoje otoku mozku a poškození životně důležitých mozkových center, a těžká forma hypoxicko-ischemické encefalopatie a syndrom multiorgánového selhání (respirační selhání, renální selhání, hemokoagulační a metabolický rozvrat) jsou v příčinné souvislosti s prodělanou hypoxií a způsobem vedení porodu, čímž obviněná porušila ustanovení §4 odst. 5 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, kdy náležitou odbornou úrovní se rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti.
4. Proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 29. 11. 2022, sp. zn. 2 T 120/2021, podali odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Jablonci nad Nisou a poškození D. S. a M. P. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 3. 2. 2023, sp. zn. 31 To 30/2023, byla odvolání poškozených D. S. a M. P. podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítnuta. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 8. 3. 2023, sp. zn. 31 To 30/2023, bylo o odvolání státní zástupkyně rozhodnuto tak, že podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen ve výroku o náhradě škody a nemajetkové újmy. Podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že podle §229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky odkázána s jejím nárokem na náhradu škody a poškození M. P. a D. S. byli s jejich nároky na náhradu nemajetkové újmy odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 8. 3. 2023, sp. zn. 31 To 30/2023, podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněných MUDr. Jany Hofmanové a MUDr. Jany Koťátkové dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. a namítl, že napadeným rozsudkem bylo fakticky rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. b) tr. ř., přestože v řízení předcházejícím byla rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku.
6. Podle Nejvyššího státního zástupce jednání obou obviněných naplňuje zákonné znaky skutkové podstaty přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, neboť stav novorozence AAAAA po porodu lze klást do příčinné souvislosti s pozdním provedením císařského řezu, na němž se podílel postup non lege artis obou lékařek, a to v souladu se zásadou gradace příčinné souvislosti. Pokud jde o porušení důležité povinnosti, které je znakem kvalifikované skutkové podstaty, předeslal, že zákon uvedený pojem nijak nedefinuje. Podle ustálené judikatury však jde o porušení povinnosti, které má zpravidla za následek nebezpečí pro lidské zdraví a kterým může snadno dojít k ublížení na zdraví. Podmínkou trestní odpovědnosti pachatele je příčinný vztah mezi porušením takové důležité povinnosti a následkem v podobě ublížení na zdraví. Všechny znaky objektivní stránky trestného činu přitom musí být kryty zaviněním, a to konkrétně pro tento případ ve formě nedbalosti podle §16 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedené platí i pro vznik trestně právní odpovědnosti lékaře, kterou je možné dovodit za předpokladu, že jeho zaviněné jednání je v rozporu s povinnostmi lékaře poskytovat účelnou a hodnotnou péči a má za následek (přinejmenším) ublížení na zdraví (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 7 Tdo 219/2005, nález Ústavního soudu ze dne 2. 3. 2015, sp. zn. I. ÚS 1565/14).
7. Nejvyšší státní zástupce upozornil, že otázka standardu náležité zdravotní péče přiměřeného konkrétním okolnostem případu je obdobně jako otázka faktické příčiny vzniklé újmy na zdraví otázkou skutkovou. Závěr, zda zdravotnický pracovník postupoval lege artis , musí vycházet z odborného posouzení. Jak zdravotnický pracovník jednal, je otázkou skutkovou. Jak jednat měl, je sice otázkou právní, avšak prakticky převoditelnou na otázku, jak za daných okolností jedná patřičně rozumná a zodpovědná osoba dané profese a kvalifikace (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3675/2019). Znalci mohou odpovědět na otázku, jaká je v určitých případech typická léčba v daných lékařských podmínkách. Soud ale musí nalézt rozumný rozsah povinností lékařů a odpověď na otázku, jak bylo ( ex ante ) třeba postupovat lege artis a zda tak zdravotnický pracovník postupoval. Pouze soud tedy může učinit konečný závěr o porušení profesní povinnosti a jeho charakteru a závažnosti vedoucí k trestní odpovědnosti lékaře (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 4 Tdo 662/2016).
8. V případě obviněné MUDr. Jany Hofmanové soudy dospěly k závěru, že nepřivolání atestovaného lékaře na porodní sál k pacientce s komorbiditami nebylo postupem non lege artis . Stran definice postupu lege artis dovolatel odkázal na §4 odst. 5 a §28 odst. 2 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, §2643 odst. 1 a §2645 občanského zákoníku a judikaturu Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 4. 3. 2010, sp. zn. 8 Tdo 193/2010). Za postup non lege artis lze označit i nedostatečnou odbornost, podcenění informací o aktuálním stavu, zanedbání výsledků vyšetření či jejich špatnou interpretaci.
9. Nejvyšší státní zástupce poznamenal, že MUDr. Jana Hofmanová ještě neměla atestaci, ani tzv. základní kmen. Podle aktuální právní úpravy, v době činu neexistující, byl pro takové lékaře zaveden „odborný dozor“ (přítomnost atestovaného dozorujícího lékaře a fyzická dosažitelnost dozorujícího lékaře pro dozorovaného do 15 minut). Ani předtím, ač obviněná měla oprávnění vyhodnocovat CTG záznam, se však nemohla spoléhat na svůj odborný úsudek u pacientky s vícero zdravotními obtížemi, zvláště pokud se jí nepodařilo získat vyjádření primáře, který záznam o plodu nijak nekomentoval ani nepodepsal. MUDr. Jana Hofmanová byla lékařkou s nejnižší specializací, bez odpovídajících zkušeností, nad jejíž prací musel být logicky vykonáván nejvyšší stupeň odborné kontroly (v dané nemocnici k neatestovanému lékaři byl přidělen lékař atestovaný, pokud nebyl k dispozici, byl přivolán primář oddělení nebo jiný atestovaný lékař). Při plánované kontrole MUDr. Jana Hofmanová zjistila, že se jí plod nezdál fyziologický, proto rozhodla o hospitalizaci poškozené D. S. na oddělení k další monitoraci stavu plodu. Gynekologicko-porodnické oddělení bylo inkriminovaného dne, tedy dne 7. 4. 2016, mimořádně přetížené, takže vzápětí musela nutně odejít řešit situaci na jednom z porodních boxů, a požádala proto zdravotní sestry, aby rodičku přijaly a monitorovaly stav plodu. Poté, co na prvním porodním boxu porodila rodička, volala primáře oddělení MUDr. Bohumila Svobodu a tomu ukázala záznam CTG z příjmu poškozené D. S., avšak on se k dalšímu postupu nevyjádřil ani záznam nepodepsal. Protože byla aktivní na dalších porodních sálech, neměla o poškozené mnoho informací, věděla pouze, že je dál monitorována. Poté přichází na oddělení obviněná MUDr. Jana Koťátková, která po zhlédnutí křivky CTG rozhodla o provedení dirupce vaku blan a následně indikovala provedení císařského řezu.
10. Podle mínění nejvyššího státního zástupce obviněná MUDr. Jana Hofmanová podcenila, že v případě poškozené D. S. šlo o rizikovou rodičku, která v těhotenství trpěla cukrovkou, vysokým krevním tlakem a obezitou, přičemž její ošetřující lékař již dne 31. 3. 2016 doporučil hospitalizaci se závěrem, že je třeba zvážit i eventuální vyvolání porodu. V situaci, kdy přetrvával abnormální až patologický CTG záznam od příjmu poškozené a prvního CTG záznamu v 9.17 hodin, který hodnotila obviněná MUDr. Jana Hofmanová jako suspektní, ale dle závěrů znaleckého posudku byl patologický, do záznamu CTG, který končil ve 12.38 hodin, kdy nebylo možné ověřit stav plodu jinou doplňkovou metodou a jednalo se o porod rizikový, bylo povinností obviněné MUDr. Jany Hofmanové jako lékařky bez atestace a základního kmene kontaktovat lékaře s rozhodovací pravomocí, což neučinila, byť technické podmínky akreditované nemocnice a personální obsazení toho dne jí to umožňovaly. V souvislosti s nepřivoláním atestovaného lékaře odkázal nejvyšší státní zástupce i na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. 8 Tdo 80/2020, a usnesení ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 25 Cdo 1658/2019. Nejvyšší státní zástupce zdůraznil, že atestovanou kolegyni MUDr. Janu Koťátkovou obviněná MUDr. Jana Hofmanová nepřivolala, ta přišla na oddělení v zásadě náhodou a ihned po zhlédnutí křivky CTG rozhodla o provedení dirupce vaku blan a následně indikovala provedení císařského řezu. Pokud jde o obviněnou MUDr. Janu Koťátkovou, její postup od 13.09 hod. do 13.43 hod. již nebyl lege artis , pacientky D. S. se ujala víceméně náhodně bez jakékoli iniciace ze strany obviněné MUDr. Jany Hofmanové.
11. Za otázku zásadního významu označil nejvyšší státní zástupce problematiku příčinné souvislosti mezi jednáním obviněných jako lékařek a vzniklým následkem v podobě těžké újmy na zdraví u poškozeného novorozence, přičemž v této souvislosti akcentoval, že obžalobou bylo oběma obviněným kladeno za vinu způsobení hypoxicko-ischemického poškození mozku poškozené AAAAA, nikoliv její následná smrt. Nezřídka bývá následek výsledkem mnoha příčin. Určitá činnost, okolnost apod. neztrácí svůj charakter příčiny jenom proto, že mimo ni vedly k následku i další či jiné příčiny, podmínky, okolnosti atd. Příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a následkem se nepřerušuje, jestliže k jednání pachatele přistoupí další skutečnost, jež spolupůsobí při vzniku následku, avšak jednání pachatele zůstává takovou skutečností, bez níž by k následku nebylo došlo (srov. rozhodnutí publikované pod č. 37/1975 Sb. rozh. tr.). Dále dovolatel poukázal na teoreticko-právní východiska tzv. zásady gradace příčinné souvislosti (každé jednání, bez kterého by následek nebyl nastal, resp. nebyl nastal způsobem, jakým nastal, není stejně důležitou příčinou následku; důležité také je, aby jednání pachatele bylo z hlediska způsobení následku příčinou dostatečně významnou). Příčinná souvislost je dána i tehdy, když vedle příčiny, která bezprostředně způsobila následek (např. těžkou újmu na zdraví jiného u přečinu podle §147 tr. zákoníku), působila i další příčina, přičemž je nerozhodné, jestli každá z těchto příčin byla jinak způsobilá přivodit následek sama o sobě nebo mohla tento následek přivodit jen ve vzájemném spolupůsobení s druhou příčinou (srov. rozhodnutí č. 47/1970-II. Sb. rozh. tr.).
12. Nejvyšší státní zástupce poukázal na znalecké zkoumání, podle něhož v důsledku pozdního provedení císařského řezu byl plod v děloze vystaven protrahovanému nedostatku kyslíku, pročež dítě bylo porozeno bez akce srdeční a jeho základní životní funkce byly obnoveny resuscitací za deset minut po porodu. Nedostatek kyslíku vedl k tzv. hypoxicko-ischemickému poškození mozku a orgánů dítěte a toto poškození se spolupodílelo na multiorgánovém selhání. Pokud by byl císařský řez proveden dříve, je podle znaleckých posudků pravděpodobné (nikoli však jisté), že plod by nebyl vystaven tak dlouho nedostatku kyslíku v děloze a k hypoxicko-ischemickému poškození plodu by nedošlo vůbec, anebo nikoli v takovém rozsahu. Podle znaleckých závěrů nejpozději po dirupci vaku blan při nezměněném vaginálním nálezu a patologickém CTG záznamu mělo být indikováno ukončení porodu císařským řezem. Ačkoli nelze jednoznačně říci, že kdyby se těhotenství ukončilo po vstupním CTG záznamu, stav novorozence by nebyl závažný, není pochyb o tom, že těžká hypoxicko-ischemická encefalopatie a syndrom multiorgánového selhání jsou v příčinné souvislosti s prodělanou hypoxií a způsobem vedení porodu. Nejvyšší státní zástupce měl za to, že pokud by se obě obviněné nechovaly způsobem popsaným v obžalobě, ale řádně plnily své povinnosti, nemuselo dojít k těžké formě hypoxicko-ischemické encefalopatie a syndromu multiorgánového selhání, které byly v příčinné souvislosti s prodělanou hypoxií a způsobem vedení porodu, byť dítě mohlo být jinak rovněž ve vážném stavu. Stav novorozence by tedy byl jiný, přičemž kdyby se poškozené dostalo komplexní a kontinuální lékařské péče s využitím všech dostupných prostředků, mohla mít vyšší šanci na přežití. K tomu by došlo, pokud by obviněné náležitě reagovaly na aktuální situaci u rizikové rodičky. V případě dřívějšího porodu by byl vytvořen zcela jiný výchozí stav, čímž by se podstatně zvýšily šance poškozené na přežití. V posuzované věci se jeví podstatným, že pro záchranu života poškozené AAAAA obviněné lékařky neučinily vše, co byly schopny a povinny. Podle názoru nejvyššího státního zástupce pozdní provedení porodu nelze klást pouze do souvislosti s jednáním obviněné MUDr. Jany Koťátkové, zvláště pokud tato okamžitě po seznámení s výsledky CTG záznamu přistoupila k dirupci vaku blan ve 13.10 hodin. Zdůraznil, že stav rodičky se od příjmu nijak významně nezměnil, takže lze dovozovat, že kdyby MUDr. Jana Koťátková jako atestovaná lékařka byla přivolána k pacientce, poškozené D. S., provedla by dirupci vaku blan ještě dříve. V této souvislosti upozornil na zásadu gradace příčinné souvislosti. Obviněná MUDr. Jana Koťátková však neindikovala ukončení porodu císařským řezem okamžitě po dirupci vaku blan, ale až po 33 minutách, přičemž po porodu dne 7. 4. 2016 ve 13.43 hodin došlo u poškozené AAAAA v souvislosti s pozdním provedením císařského řezu k poškození mozkové tkáně následkem jejího nedostatečného zásobení kyslíkem, resp. okysličenou krví, a tento stav – tzv. hypoxicko-ischemické poškození mozku, byl poškozením důležitého orgánu s bezprostředním ohrožením života poškozené.
13. Nejvyšší státní zástupce shrnul, že soud prvního stupně jednání obviněných nesprávně právně posoudil, pokud dospěl k závěru, že nenaplňuje znaky žalovaných přečinů. Skutkové závěry soudu prvého stupně jsou zároveň ve zřejmém rozporu se znaleckými závěry, z nichž vyplývá, že postup obou obviněných byl non lege artis . Navrhl proto, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř., podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 8. 3. 2023, sp. zn. 31 To 30/2023, dále zrušil i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 29. 11. 2022, sp. zn. 2 T 120/2021, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §265 l odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pokud by Nejvyšší soud shledal, že v posuzované věci je nutno rozhodnout jiným než navrhovaným způsobem, vyjádřil i pro tento případ souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
14. Obviněná MUDr. Jana Hofmanová ve vyjádření k dovolání Nejvyššího státního zástupce uvedla, že jeho pravou povahu spatřuje v pouhé polemice se skutkovými závěry soudů nižších stupňů. Dovolatel toliko opakoval námitky nižších článků státního zastupitelství, což podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu má za následek odmítnutí dovolání pro jeho zjevnou neopodstatněnost.
15. Rekapitulovala průběh dne 7. 4. 2016 na pracovišti, správnost monitoringu rodičky, již jeho první výsledky ukázala primáři, jako nadřízenému atestovanému lékaři, v době od 12.00 do 12.38 hod. (kdy byl natáčen třetí CTG záznam a ona pečovala o jiné rodičky) ji žádná z porodních asistentek nekontaktovala za účelem vyhodnocení suspektního nebo patologického CTG záznamu ještě před koncem jeho natáčení. K záznamu se dostala, jakmile bylo skončeno jeho natáčení ve 12.38 hod., kdy jej zhodnotila společně s nadřízenou lékařkou MUDr. Janou Koťátkovou, která se na oddělení dostavila zrovna ve stejný čas. Nadřízený lékař, kterého měla podle obžaloby přivolat, se tedy na místo dostavil ve stejný čas, jako ona. Po zhlédnutí CTG záznamu společně s nadřízenou lékařkou MUDr. Janou Koťátkovou ve 12.38 hod. učinila obviněná zápis o suspektní povaze CTG záznamu do zdravotnické dokumentace, jakož i záznam o dirupci vaku blan, a následně z pracoviště odešla.
16. V další části svého vyjádření obviněná podrobně reagovala na dovolací námitky nejvyššího státního zástupce. Zejména zdůraznila, že ve vztahu k její osobě bylo z obou ve věci provedených znaleckých posudků dovozeno, že v době od prvního natáčení CTG záznamu v 9.17 do 12.00 hod., v průběhu celého dopoledne, nepochybila, správně k prvnímu CTG záznamu přivolala primáře a správně pokračovala v rámci druhého CTG záznamu minimálně do 11.50 hod. v kontinuálním monitoringu, který správně vyhodnotila jako suspektní. Oba znalecké posudky se pak v hodnocení soustředily spíše na postup MUDr. Jany Koťátkové po 12.38 hod., kdy už byla obviněná z pracoviště pryč. Dovolatel nicméně zcela v rozporu se znaleckými posudky i se skutkovými a právními závěry soudů nižších stupňů tvrdí, že postup obviněné byl non lege artis , přičemž se opírá o judikaturu Nejvyššího soudu, kterou neúplně cituje, potažmo judikaturu, která je nepřiléhavá (obviněná zároveň poukázala na podle ní relevantní pasáže a podstatu rozhodnutí Nejvyššího soudu ve výše zmíněných věcech vedených pod sp. zn. 8 Tdo 80/2020 a 8 Tdo 193/2010). Představa dovolatele, že ve zdravotnickém zařízení vykonávají neatestovaní lékaři (včetně lékařů s pětiletou praxí) vše vždy jen společně s lékaři atestovanými, nemá podklad ani v medicínské praxi, ani v právní úpravě. Dovolatel ani neuvádí, kdy přesně měla volat nadřízeného lékaře, a omezuje se pouze na opakovanou obecnou námitku, která byla vzhledem k dalším skutkovým okolnostem soudy nižších stupňů vypořádána. V čase od 12.00 do 12.38 hod. nadřízeného lékaře přivolat nemohla, poněvadž od porodních asistentek neobdržela informaci, že nastala situace, kdy povinnost volat nadřízeného má. Pokud jde o první suspektní CTG záznam natáčený v době od 9.17 do 10.04 hod., zopakovala, že ten zhlédl primář gynekologicko-porodnického oddělení a jako nadřízený atestovaný lékař kompetentní k rozhodování o dalším postupu nerozhodl o operativním ukončení porodu. Tedy není pravdou, že mohla a měla nadřízeného lékaře zavolat dříve než v 12.38 hod. a pouze v důsledku své nedbalosti tak neučinila.
17. Tvrzení dovolatele, že kdyby postupovala jinak, nemuselo dojít k těžké formě hypoxicko-ischemické encefalopatie a syndromu multiorgánového selhání, neboť by k dirupci blan a následnému císařskému řezu došlo dříve, označila obviněná za tvrzení ex post . Přitom znalkyně MUDr. Marie Šťastná uvedla, že na věc je potřeba nahlížet optikou ex ante . Ve způsobu, kterým jednala, nezjistily soudy nižších instancí pohledem ex ante pochybení, proto tvrzení nejvyššího státního zástupce je toliko hypotézou, která byla v řízení vyvrácena. Vzhledem k tomu, že nelze říci, nakolik závažný by byl stav novorozence, pokud by se těhotenství ukončilo již po vstupním CTG natáčeném v době od 9.17 do 10.04 hod., zvlášť pokud následoval CTG suspektní, nelze učinit závěr o existenci příčinné souvislosti. Základním předpokladem trestní odpovědnosti je bezpečné zjištění příčinného působení jednání obviněného na trestním zákoníkem chráněné společenské vztahy. Obviněná zmínila pravidlo in dubio pro reo a poukázala na usnesení Nejvyšší soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 7 Tdo 219/2005, který sám nejvyšší státní zástupce v dovolání cituje.
18. Pokud jde o následek trestného činu, podle obviněné dovolatel vytýká nikoli to, že svým postupem z nedbalosti těžce ublížila AAAAA na zdraví, nýbrž že svým postupem zasáhla AAAAA do šance na uzdravení, resp. šance na přežití. To však nejsou právem chráněné statky postavené naroveň životu a zdraví, a to ani v právu trestním, ani v právu občanském (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 31 Cdo 2376/2021).
19. Co se týče subjektivní stránky trestného činu, obviněná nevěděla, že nepřivoláním nadřízeného lékaře k CTG záznamu dne 7. 4. 2016 od 12.00 do 12.38 hod. může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ani o tom vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět neměla a nemohla. V jejím případě nebyly předpoklady vzniku trestní odpovědnosti naplněny, neboť bylo prokázáno, že ve svém postupu nepochybila, s následkem v podobě těžkého ublížení na zdraví AAAAA nebyl její postup prokazatelně v příčinné souvislosti a skutek, který je jí vytýkán v obžalobě, není kryt zaviněním.
20. Dále vyjádřila přesvědčení, že v dovolání absentuje konkrétní informace o tom, jaké výroky nejvyšší státní zástupce napadá a v jakém rozsahu. Vzhledem k tomu požadovala, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. dovolání odmítl, nebudou-li uvedené vady postupem podle §265h odst. 1 tr. ř. zhojeny. Měla za to, že dovolání je podáno z jiného důvodu, než který je uveden v §265b tr. ř., poněvadž dovolatel zpochybnil skutková zjištění a domáhal se opětovného hodnocení důkazů, které by odpovídalo jeho představám o tom, že obviněná spáchala trestný čin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nepodložil relevantní argumentací, z níž by vyplynuly vady, v nichž spatřuje tvrzený zjevný rozpor. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 7 Tdo 219/2005, které vymezilo podmínky pro dovození trestní odpovědnosti lékaře, které však v daném případě naplněny nebyly, neboť obviněná ve svém postupu nepochybila a tento postup není v příčinné souvislosti s následkem.
21. Obviněná MUDr. Jana Hofmanová pak navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., příp. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Souhlasila, aby Nejvyšší soud projednal dovolání v neveřejném zasedání. Pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu nesouhlasila s projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
22. Obviněná MUDr. Jana Koťátková ve vyjádření k dovolání nejvyššího státního zástupce poznamenala, že nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání uvádí stejné důvody, které uvedla ve svém odvolání již státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Jablonci nad Nisou a se kterými se odvolací soud ve svém rozhodnutí dostatečně vypořádal.
23. Poukázala na posudek znaleckého ústavu, podle něhož nelze jednoznačně říci, že pokud by se těhotenství ukončilo již po vstupním CTG záznamu, stav novorozence by nebyl závažný, zvlášť pokud následoval záznam suspektní. Pokud tedy znalecký ústav tvrdí, že závažný stav novorozence by byl pravděpodobně již po vstupním CTG v 9:17 hod., tedy již při časovém rozdílu 4 hodin a 26 minut, mohl být novorozenec též v závažném stavu; rozdíl pouhých formálních 33 minut by na stavu novorozence pravděpodobně ničeho nezměnil. Pokud by tedy byl císařský řez indikován ihned po dirupci vaku blan, není pravděpodobné, že by stav novorozence byl rozdílný. Obzvláště s přihlédnutím k tomu, že k indikaci k císařskému řezu došlo dříve, než bylo následně formálně zaneseno do zdravotnické dokumentace, která byla ten den v důsledku mimořádné situace občas vyplňována se zpožděním. Obviněná již dříve před soudem vypověděla, že prvně rozhodla o ukončení porodu císařským řezem, následně svolávala operační tým a až poté informace zanesla do dokumentace. Takový postup byl v pořádku i podle názoru znalkyně MUDr. Marie Šťastné. Podle znaleckého ústavu souvisel závažný stav novorozence s prodělanou hypoxií intra partum , kdy však nelze vyloučit hypoxii plodu ještě před porodem. Podle názoru obviněné tedy nelze tvrdit, že u poškozené novorozené AAAAA došlo v souvislosti s pozdním provedením císařského řezu, který nebyl proveden okamžitě po dirupci vaku blan, k poškození mozkové tkáně následkem jejího nedostatečného zásobení kyslíkem. V průběhu řízení ani znalci nebyli schopni říci, jak závažné poškození plodu by nastalo v případě, že by císařský řez byl proveden o 4,5 hodiny dříve, natož pokud by byl proveden o pouhých 33 minut dříve. Tvrzení nejvyššího státního zástupce, že indikací k císařskému řezu ihned po dirupci vaku blan by byl vytvořen zcela jiný výchozí stav, čímž by se podstatně zvýšily šance poškozené na přežití, proto není pravdivé. V řízení nebylo nikterak zkoumáno, co bylo příčinou hypoxie a kdy a jakým způsobem k ní začalo docházet a jak se projevovala.
24. Podle znalců vážná porucha zdraví ve smyslu ustanovení §122 odst. 2 tr. zákoníku mohla být dána i při dřívějším provedení císařského řezu. Není tedy vůbec prokázáno, že jednání obviněné mělo vliv na naplnění skutkové podstaty trestného činu podle §147 tr. zákoníku z hlediska následku. Rovněž je v dovolání přehlížena okolnost, že podle znaleckých závěrů nebylo úmrtí poškozené AAAAA v příčinné souvislosti s jednáním, které je obviněné kladeno za vinu. Pro účely rozhodování o vině nejsou namístě úvahy (spíše spekulace) o případném zvýšení šancí poškozené na přežití. Obviněná uzavřela, že nebyla naplněna objektivní a subjektivní stránka trestného činu, tudíž není dána skutková podstata trestného činu. Pokud soudy nižších stupňů vynesly zprošťující rozsudek s odkazem na §226 písm. b) tr. ř., tedy že skutek označený v obžalobě není trestným činem, postupovaly správně. Navrhla proto dovolání nejvyššího státního zástupce jako nedůvodné podle §265j tr. ř. zamítnout.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska
25. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že podané dovolání je podle §265a odst. 1, odst, 2 písm. h) tr. ř. přípustné, že je nejvyšší státní zástupce podal včas (§265e odst. 1 tr. ř.) jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.] a že splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.). Ač obviněná MUDr. Jana Hofmanová poukázala na údajné formální nedostatky (absence specifikovaných výroků, či rozsah jejich napadení), je nejméně z obsahu dovolání nejvyššího státního zástupce, jakož i z navrhovaného petitu rozhodnutí dovolacího soudu, dostatečně patrno, že je napadáno rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo vyhověno odvolání státní zástupkyně toliko částečně, nikoli však co do zprošťujícího výroku o vině obou obviněných. Za daných okolností tak projednání dovolání nic nebránilo.
26. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Nejvyšší státní zástupce odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř.
27. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Za právně relevantní dovolací argumentaci lze tedy považovat též takovou, která důvodně poukazuje na ty závažné procesní vady, které ve svých důsledcích zpravidla mají za následek porušení práva na spravedlivý proces a jsou podřaditelná pod alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
28. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Východiskem pro posuzování, zda je tento dovolací důvod naplněn, jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
29. Podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 pod písmeny a) až l ) tr. ř. Tento dovolací důvod tedy spočívá ve třech různých okolnostech (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3174–3175): řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání, nebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první okolnost, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. K zamítnutí ani odmítnutí odvolání státní zástupkyně v řízení nedošlo. Odvolací soud na podkladě jejího řádného opravného prostředku meritorně přezkoumal napadený rozsudek a tento podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil, a to ve výroku o náhradě škody a nemajetkové újmy, a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle §229 odst. 3 tr. ř. poškozenou Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky s jejím nárokem na náhradu škody a poškozené M. P. a D. S. s jejich nároky na náhradu nemajetkové újmy odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Odvolací soud, byť tedy explicitně nerozhodl o zamítnutí odvolání státní zástupkyně, pokud jde o výroky o vině a trestu (proti čemuž nelze mít z procesního hlediska žádných výhrad), řádný opravný prostředek v rozsahu výroků o vině a trestu shledal nedůvodným. Za této situace lze konstatovat, že namítl-li nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání, že odvolání státní zástupkyně nebylo vyhověno přesto, že v řízení existovaly důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., postupoval v souladu s podmínkou uvedenou v §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
30. Pochybení, na která ve svém dovolání poukázal Nejvyšší státní zástupce, však nebyla shledána. Podstata mimořádného opravného prostředku byla jednoznačně shrnuta v jeho bodě 7., podle něhož dovolatel stav novorozence po porodu klade do příčinné souvislosti s pozdním provedením císařského řezu [v tomto ohledu lze shledat argumentaci odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a spočívající v polemice stran skutkových zjištění soudů nižších stupňů], na němž se podílel postup obou obviněných, který měl být posouzen jako non lege artis , a to v souladu se zásadou gradace příčinné souvislosti [tento závěr je již třeba považovat za závěr právní, bezprostředně související s posouzením toho, zda obviněné porušily odborné povinnosti lékařek, tudíž podřaditelný pod ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.]. Proto měla být jednání obviněných posouzena jako přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Samotná zjištění soudů o tom, jak probíhal den 7. 4. 2016 na pracovišti obviněných a jaké úkony obviněné činily, nebyla nijak sporována, nakonec stala se krom četných výpovědí obviněných i svědků předmětem posouzení zdravotnické dokumentace i dvou znaleckých posudků. Je nesporným, že poškozená D. S. byla přijata jako pacientka problematická až riziková (diagnóza cukrovky, vysokého krevního tlaku a obezity) s doporučením jejího gynekologa na zvážení postupu spočívajícího ve vyvolání předčasného porodu. Postup obou lékařek byl dostatečně podrobně popsán a dokumentován, v podrobnostech lze odkázat na oba znalecké posudky z oboru zdravotnictví a na souhrnný časový sled událostí uvedený pod body 10.–11. rozsudku odvolacího soudu (jakož i níže v tomto usnesení). Ani dovolatel tedy proti takovým skutkovým zjištěním nevznesl konkrétní námitky, toliko se domáhal závěru, aby postup obviněných byl hodnocen jako non lege artis a v návaznosti na zásadu gradace příčinné souvislosti byl vyvozen závěr o jejich trestní odpovědnosti za následek na zdraví rozeného dítěte v podobě hypoxicko-ischemického poškození mozku. Ten měl nastat v příčinné souvislosti s odborným pochybením obou obviněných. K těmto závěrům však soudy nižších stupňů důvodně nedospěly.
31. Podle §147 odst. 1 tr. zákoníku kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti. Podle odst. 2 téhož ustanovení odnětím svobody na šest měsíců až čtyři léta nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona. Specifickou skupinou případů jsou ublížení na zdraví způsobená nedbalostí lékaře či jiného zdravotnického pracovníka. Jejich trestní odpovědnost přichází v úvahu, pokud nepostupovali tzv. de lege artis ( medicinae ), tj. doslova "podle pravidel lékařského umění". Jinými slovy postupovali v rozporu s povinnostmi lékaře (zdravotnického pracovníka), které byly zakotveny v §49 odst. 1 písm. a) zák. č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (dále jen zákon č. 372/2011 Sb.) – dále viz níže. Za povinnost uloženou podle zákona se přitom považují nejen povinnosti výslovně uložené zákonem, ale i ty, které jsou uloženy předpisem provádějícím zákon, resp. příkazem vydaným v souladu se zákonem. Půjde o široké spektrum povinností, jejichž porušení vede ke škodlivému následku na zdraví či životě člověka – mj. též porušení povinností lékaře. Judikatura (srov. R 11/1964) upřesňuje pojem porušení důležité povinnosti tak, že jde o porušení jen takové povinnosti, jež má za dané situace zpravidla za následek nebezpečí pro lidský život nebo zdraví, kde tedy jejím porušením může snadno dojít k takovému následku.
32. Ač byly skutky každé z obviněných vymezeny samostatně, je zřejmé, že předmětem trestního řízení se stal časový úsek od příjmu těhotné D. S. v Nemocnici XY v 9.17 hod. do ukončení porodu císařským řezem v 13.43 hod., kdy se na péči jmenované postupně podílely obě obviněné. Za dobu 12.00–12.38 hod. bylo kladeno za vinu obviněné MUDr. Janě Hofmanové (stručně vyjádřeno) zanedbání důležité povinnosti lékaře, když nepovolala nadřízeného dozorujícího lékaře k přijetí opatření v důsledku výsledku monitoringu CTG, v důsledku čehož byl proveden pozdní porod císařským řezem. Obviněné MUDr. Janě Koťátkové bylo kladeno za vinu, že neindikovala ukončení porodu císařským řezem již ve 13.10 hod. po dirupci vaku blan, ale až po 33 minutách. Pochybení obou bylo obžalobou spatřováno v porušení §4 odst. 5 zákona č. 372/2011 Sb. Soud prvního stupně nedospěl ani u jedné z obviněných k závěru, že by postupovaly v rozporu s jejich povinnostmi, a tedy non lege artis . MUDr. Jana Hofmanová již první CTG nález rodičky ukázala nadřízenému primáři, monitoring 12.00–12.38 hod. proběhl bez toho, aby byla obviněná informována porodními asistentkami o nutnosti zásahu lékaře. MUDr. Jana Koťátková rozhodla o dirupci vaku blan, poté pokračoval monitoring, maximálně 20 min nebyla obviněná přítomna pro výkon pracovních povinností jinde, následně shledala patologický nález a indikovala ukončení porodu císařským řezem, pro který ovšem je zapotřebí čas vyžadovaný přípravou operačního týmu, operačního sálu a pacientky samotné. I znalkyně MUDr. Marie Šťastná shledala postup obviněné správným. Proto okresní soud nedospěl z pohledu ex ante k závěru o spáchání trestného činu obviněnými. Odvolací soud aproboval závěr soudu prvního stupně s ohledem na časové souvislosti úkonů obviněných a akcentované závěry znaleckých posudků, podle kterých nebylo možno shledat příčinnou souvislost mezi chybným vedením porodu a následným úmrtím dítěte 26. den po porodu, nebylo možno hodnotit závažnost zdravotního stavu novorozence, byl-li by porod ukončen ihned po vstupním CTG záznamu, nebylo možno hodnotit zdravotní stav novorozence k času 13.10 hod., kdy podle ústavního znaleckého posudku měl být po dirupci vaku blan ukončen porod císařským řezem. U MUDr. Jany Hofmanové nebylo shledáno porušení povinnosti poskytovat zdravotní péči na náležité odborné úrovni, u MUDr. Jany Koťátkové sice znalecký posudek konstatoval postup od 13.09 hod. do 13.43 hod. non lege artis , avšak podle odvolacího soudu nebylo možno dovodit jednoznačnou příčinnou souvislost mezi pochybením obviněné a obžalobou konstatovaným zdravotním stavem novorozence.
33. Výše stručně shrnutým právním závěrům o nemožnosti jednání obviněných kvalifikovat jako přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, neboť skutek není trestným činem [§226 písm. b) tr. ř.], dovolací soud nemůže ničeho vytknout. Z hlediska průběhu péče o poškozenou rodičku dne 7. 4. 2016 je možno pro přehlednost uvést časovou osu a vyhodnocení jednotlivých úkonů:
9:15 příchod D. S.
9:17–10:04 1. monitoring CTG
vyhodnocen dr. Hofmanovou jako suspektní, znaleckým ústavem jako patologický, předložen primáři k nahlédnutí
10:30–11:50 2. monitoring CTG
vyhodnocen dr. Hofmanovou jako suspektní, znaleckým ústavem stejně tak
12:00–12:38 3. monitoring CTG
vyhodnocen oběma obviněnými jako suspektní, znaleckým ústavem jako patologický, dohoda obviněných na dirupci vaku blan, dr. Hofmanová končí službu
13:09 provedena dirupce, 13:10 převoz na porodní sál
13:10–13:48 4. monitoring CTG
vyhodnocen dr. Koťátkovou i znaleckým ústavem jako patologický
13:43 indikováno ukončení porodu císařským řezem (čas podle zdravotnické dokumentace, podle dr. Koťátkové tak učinila již po 23 min od dirupce vaku blan)
13: 55–14:30 císařský řez
za 10 min obnovena srdeční činnost novorozence,
2. 5. 2016 nastalo úmrtí (multiorgánové selhání při dlouhodobém vyčerpání organismu)
34. Bylo-li namítáno dovolatelem, že postup obou obviněných nebyl lege artis , lze souhlasit toliko s jeho výchozími premisami. Odpovědnost v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb je primárně odpovědností za odborně správný postup ( lege artis ), nikoli odpovědností za výsledek. Za nedbalostní jednání podle §16 tr. zákoníku lze považovat zákrok nebo postup lékaře v oblasti péče o zdraví, jestliže není lege artis , tzn. že není proveden v souladu s profesními povinnostmi a standardy stanovenými v lékařství, nebo nebyl realizován s náležitou odbornou úrovní poskytování zdravotních služeb, anebo učiněn s ohledem na individualitu a stav pacienta (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. 8 Tdo 80/2020, přiměřeně též usnesení ze dne 4. 3. 2010, sp. zn. 8 Tdo 193/2010). Při hodnocení správnosti postupu lékaře je třeba brát ohled na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. Mezi tyto konkrétní podmínky a objektivní možnosti patří samozřejmě úroveň věcného a technického vybavení zdravotnického zařízení i možnosti personálního zajištění zdravotních služeb v daném místě a čase. Je nutné brát v úvahu i počet pacientů a závažnost jejich zdravotního stavu v době, kdy zdravotnický pracovník rozhodoval o dalším postupu u konkrétního pacienta a současně se musel věnovat i dalším pacientům (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. 8 Tdo 80/2020).
35. Podle §28 odst. 2 zákona č. 372/2011 Sb. má pacient právo na poskytování zdravotních služeb na náležité odborné úrovni. V návaznosti na to je podle §49 odst. 1 písm. a) zákona č. 372/2011 Sb. každý zdravotnický pracovník povinen poskytovat zdravotní služby, ke kterým získal odbornou nebo specializovanou způsobilost podle jiných právních předpisů, v rozsahu odpovídajícím jeho způsobilosti a zdravotnímu stavu pacienta, na náležité odborné úrovni a je povinen se řídit etickými principy. Za zdravotní péči lege artis není považováno, jestliže lékař náležitě nereagoval na zhoršující se stav pacienta, o něhož pečoval, a nezajistil mu potřebnou lékařskou pomoc ve zdravotnickém zařízení, v důsledku čehož pacient utrpěl těžkou újmu na zdraví nebo zemřel (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2010, sp. zn. 8 Tdo 193/2010). Podle §4 odst. 5 zákona č. 372/2011 Sb. se náležitou odbornou úrovní rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti.
36. Současně nutno odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 7 Tdo 219/2005, podle něhož vznik trestněprávní odpovědnosti lékaře lze obecně ve shodě s trestněprávní naukou a ustálenou rozhodovací praxí soudů dovodit za následujících předpokladů: 1/ jeho jednání musí být v rozporu s povinnostmi lékaře poskytovat účelnou a hodnotnou péči, 2/ takové jednání musí být lékařem zaviněné nejméně z nedbalosti, 3/ následek relevantní z pohledu trestního práva musí být v příčinné souvislosti s tímto jednáním.
37. V případě možnosti dovození viny obviněných nutno obecně úvodem konstatovat skutečnosti, které ani dovolatelem nejsou nijak rozporovány. Konkrétně soudy relevantně upozornily na situaci gynekologicko-porodnického oddělení nemocnice, které bylo dne 7. 4. 2016 těžce personálně poddimenzované s ohledem na množství akutních a komplikovaných případů, což vedlo tamní lékařky pod neúměrný tlak a nutnost věnovat se jednotlivým případům v rychlém sledu. Není pochyb o problematičnosti zdravotního stavu rodičky D. S., který však byl registrován, přesto znalecká posouzení (dvěma znaleckými posudky z oboru zdravotnictví, odvětví porodnictví, MUDr. Marie Šťastné a z oboru zdravotnictví, odvětví gynekologie, porodnictví a neonatologie Ústavu pro péči o matku a dítě) dovodila porušení postupu lege artis toliko v případě prodlení s indikací a provedením ukončení porodu císařským řezem v čase 13.10–13.43 hod. Za daných okolnotí tedy bylo stěžejní otázkou, zda se vůbec obviněné dopustily takového porušení, stalo-li se tak zaviněně a zda lze dovodit příčinnou souvislost mezi jejich pochybením a následkem na zdraví novorozence AAAAA definovaným obžalobou (viz výše zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 7 Tdo 219/2005).
K závěru o vině obviněné MUDr. Jany Hofmanové
38. V případě této obviněné se dovolací soud zcela ztotožnil s argumentací obviněné, kterou akceptovaly i soudy nižších stupňů, ústící v závěr, že z její strany nedošlo ani k porušení důležité povinnosti, resp. k postupu non lege artis . Obviněná průběžně a kontinuálně monitorovala zdravotní stav rodičky. Byla lékařem s právem vyhodnocovat nález CTG. Oba znalecké posudky se shodly na závěru o subjektivitě vyhodnocování záznamů CTG jako suspektních nebo patologických. Jde o metodu vykazující i své selhání, metodu pomocnou vyžadující průběžné sledování mnoha dalších parametrů. I znalkyně MUDr. Marie Šťastná vyhodnotila (na rozdíl od znaleckého ústavu) prvotní záznam jako suspektní. Takový záznam pak ani nevyžaduje rozhodnutí o operačním ukončení porodu (k čemuž by již obviněná nebyla kompetentní). Postup obviněné tak znalecké posudky hodnotí pozitivně, zejména s ohledem na další vývoj monitoringu, který vykázal v pořadí druhý záznam suspektní (takto vyhodnocený i znaleckým ústavem), svědčící o pozitivním trendu ve sledování zdravotního stavu plodu. Znalecký ústav za správný postup označil i informování primáře o vstupním monitoringu, o čemž nevznikly pochybnosti (ač dokumentaci nepodepsal). I podle názoru Nejvyššího soudu tím obviněná dostála své povinnosti v případě pochybností informovat nadřízeného dozorového lékaře a nelze jí přičítat k tíži, že se primář MUDr. Bohumil Svoboda k nálezu nijak nevyjádřil. Byla pak oprávněna nabýt přesvědčení, že nadřízený lékař neshledal důvody pro intenzivnější opatření, než jaké za daných okolností obviněná přijala a průběžně udržovala. Ani dovolatel nespecifikuje, v jakém čase a jaké další kroky by bylo možno po obviněné spravedlivě požadovat. Byl-li třetí monitoring ukončen ve 12.38 hod. se závěrem o suspektním záznamu, tohoto vyhodnocení se již účastnily obě obviněné, shodly se na něm a nadřízená obviněná MUDr. Jana Koťátková ihned rozhodla o provedení dirupce vaku blan, kterýžto postup byl znalci shledán rovněž zcela správným. V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za lhostejné, zda obviněná (podle představy dovolatele) MUDr. Janu Koťátkovou výslovně přivolala, či zda se tato „náhodně“ dostavila na gynekologicko-porodnické oddělení, neboť v konečném efektu by se jednalo o bazírování na formálním aktu, který však z hlediska zachování potřebné obezřetnosti v péči o rodičku není nijak podstatný.
39. Stejně tak je nutno souhlasit s obviněnou, že z důvodu péče o tři porodní boxy ani nemohla být objektivně přítomna celému průběhu monitoringu od 12.00 do 12.38 hod. a důvodně se spolehla na spolupráci s přítomnými porodními asistentkami. Podle §5 odst. 1 písm. e) vyhlášky č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků, porodní asistentka vykonává činnosti podle §3 odst. 1 a dále poskytuje a zajišťuje bez odborného dohledu a bez indikace základní a specializovanou ošetřovatelskou péči těhotné ženě, rodící ženě a ženě do šestého týdne po porodu prostřednictvím ošetřovatelského procesu. Přitom zejména může sledovat stav plodu v děloze všemi vhodnými klinickými a technickými prostředky, rozpoznávat u matky, plodu nebo novorozence příznaky patologií, které vyžadují zásah lékaře, a pomáhat mu v případě zásahu; při nepřítomnosti lékaře provádět neodkladná opatření. Pokud tedy do skončení monitoringu nebyla obviněná kontaktována nikým z personálu oddělení, kým by byla vyzvána k řešení situace vyžadující intervenci lékaře, nemohla si takové potřeby být vědoma, ani ji důvodně předpokládat. V mezidobí (tedy po cca 38 minutách) obviněná věnovala svou pozornost jiným rodičkám, a nelze tedy uvažovat ani o nedostatečném pracovním nasazení či laxním přístupu obviněné (k tomu již výše viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. 8 Tdo 80/2020). Nadto je třeba zopakovat, že bezprostředně po skončení monitoringu záznam kontrolovala, a to společně s MUDr. Janou Koťátkovou, a ani dvě znalecká posouzení neshledala postup obviněné non lege artis . Ani dovolací soud tedy neshledal skutečnosti, pro které by postup obviněné měl být hodnocen odlišně od soudů nižších stupňů, když argumentace dovolatele je založena výlučně na velmi obecném laickém vyhodnocení nedostatečné ostražitosti obviněné, u níž byla akcentována nedostatečná erudice, avšak bez poznatku, kdy vlastně pochybila. Pokud jde o obžalobou užitý časový úsek třetího monitoringu 12.00–12.38 hod., z povahy věci je nutno vyčkat výsledku, resp. po určitou dobu jej sledovat, aby bylo možno dovodit nebezpečí pro plod vyžadující rozhodnutí nadřízeného lékaře. Takovou informaci během popsané velmi krátké doby péče o jiné pacientky však obviněná neobdržela. Dovolací soud tak souzněl s vyhodnocením, že obviněná učinila vše, co po ní bylo možno spravedlivě požadovat, aby svým odborným povinnostem lékařky dostála.
40. Ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 4 Tdo 662/2016, na něž odkazoval i dovolatel, tedy soudy nalezly rozumný rozsah povinnosti lékaře a odpověď na otázku, jak bylo ( ex ante ) třeba postupovat lege artis a zda tak zdravotnický pracovník postupoval. Pouze soud tedy může učinit konečný závěr o porušení profesní povinnosti a jeho charakteru a závažnosti vedoucí k trestní odpovědnosti lékaře. Tento závěr v dané konkrétní věci obviněné MUDr. Jany Hofmanové dovolací soud považuje za správný a odpovídající podstatnému obsahu provedených důkazů. Dovolatel tak toliko prosazoval vlastní, se znaleckými závěry kolidující, blíže neupřesněný závěr o tom, že nepřivolání atestovaného lékaře obviněnou bylo postupem non lege artis. Ve smyslu výše zmíněného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 7 Tdo 219/2005, jakož i citovaného ustanovení §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku tedy absentuje základní podmínka trestněprávní odpovědnosti lékaře, a sice jednání v rozporu s jeho povinnostmi poskytovat účelnou a hodnotnou péči. Proto jednání obviněné nemohlo být posouzeno jako trestný čin.
K závěru o vině obviněné MUDr. Jany Koťátkové
41. V případě této obviněné nelze přehlédnout jistý posun vyhodnocení důvodů pro zproštění obžaloby mezi soudem okresním a krajským. Zatímco soud prvního stupně mj. s odkazem na znalecký posudek MUDr. Marie Šťastné uzavřel, že ani postup této obviněné nebyl non lege artis , odvolací soud převzal závěr znaleckého ústavu, že postup v době 13.09–13.43 již lege artis nebyl (ke stejnému závěru původně došla znalkyně MUDr. Marie Šťastná), avšak neshledal příčinnou souvislost mezi pochybením obviněné a zdravotním stavem novorozence. Nejvyšší soud může jen v krátkosti poukázat na úsek důkazního řízení u hlavního líčení konaného dne 21. 4. 2022 (č. l. 502–503), v němž byla znalkyně MUDr. Marie Šťastná konfrontována s vyjádřením obviněné o tom, že po dirupci vaku blan rozhodla o ukončení porodu císařským řezem nikoli ve 13.43 hod. (což je časový údaj vzniklý zpětným záznamem do zdravotnické dokumentace), nýbrž cca 23 min po dirupci vaku blan, a okamžitě poté byly činěny přípravy k operačnímu zákroku (svolání operačního týmu, příprava sálu, pacientky. Za takových okolností, které nebyly ničím zpochybněny, znalkyně postup lékařky aprobovala a shledala jej přiměřeným poměrům dané okresní nemocnice i možnosti, že i po dirupci vaku blan lze cca 20 min vyčkat, zda porod nebude pokračovat spontánně. Šlo tak o korigovaný znalecký odborný názor, který znalkyně změnila ve prospěch obviněné, a odlišný od ústavního znaleckého posudku. Bylo by tedy možno při důsledné aplikaci pravidla in dubio pro reo uzavřít v souladu s okresním soudem, že ani postup obviněné MUDr. Jany Koťátkové nebyl non lege artis. Každopádně i v případě závěru, který učinil soud odvolací, tedy o absenci příčinné souvislosti mezi postupem obviněné a následkem popsaným obžalobou, nelze vinu obviněné dovodit.
42. Závěry obou znaleckých posudků se totiž vyjadřují též ke zdravotnímu stavu novorozence v průběhu dne 7. 4. 2016 a tím i k možné souvislosti s operačním ukončením porodu o 33 min později, než jak považoval znalecký ústav za lege artis. Znalkyně MUDr. Marie Šťastná se k onomu časovému prostoji vyjádřila u hlavního líčení dne 21. 4. 2022 tak, že „doba 33 min není dlouhá, nemusela být rozhodující, a pokud by byla kratší, nelze dovodit, že zdravotní stav novorozence by byl lepší“. Upozornila v obecnosti též na to, že existuje-li naděje na spontánní dokončení porodu, je třeba dát takové variantě přednost před řešením operačním (císařským řezem), které je rizikovější v době zákroku a negativně ovlivňuje též zdravotní stav rodičky pro futuro . Ústavní znalecký posudek dokonce uzavřel, že ani pokud by těhotenství bylo ukončeno ihned po vstupním CTG záznamu v 9.17 hod., nelze říci, že by stav novorozence nebyl závažný, resp. nelze říci, nakolik závažný by byl, zvláště pokud druhý záznam CTG byl (i podle vyhodnocení ústavu) suspektní. Těžká forma hypoxicko-ischemické encefalopatie je v příčinné souvislosti s prodělanou hypoxií a způsobem vedení porodu. Zároveň však závažný stav novorozence souvisí s prodělanou hypoxií intra partum (během porodu), nelze ovšem vyloučit ani podíl hypoxie antepartální (předporodní). Vznik, původ a průběh hypoxie tedy nebylo možno spolehlivě určit a popsat z hlediska návaznosti na zpoždění císařského řezu.
43. Za těchto okolností i dovolací soud shledává správným závěr soudů nižších stupňů a obviněné, že nelze učinit jednoznačný závěr o tom, že u poškozené AAAAA došlo v souvislosti s pozdním provedením císařského řezu (o pouhých 33, resp. 23 minut) nikoli bezprostředně po dirupci vaku blan k poškození mozkové tkáně následkem nedostatečného zásobení kyslíkem. Takový závěr znalecké posudky nemohly přesvědčivě učinit ani v případě hypoteticky realizovaného císařského řezu mnohem dříve, již v 9.17 hod., tím spíše nebylo možno hodnotit ani zdravotní stav novorozence k času 13.10 hod., od něhož bylo uvažováno prodlení obviněné. Opakovaně lze zmínit, že podle znaleckého ústavu byl závažný zdravotní stav novorozence potencován i hypertenzí rizikové rodičky D. S. Tím nebylo možno ani spolehlivě uzavřít, že je dána příčinná souvislost mezi případným porušením povinnosti obviněné jako lékařky a způsobeným následkem v podobě poškození zdraví novorozence. Proto nelze učinit ani závěr o tom, že by jednání obviněné a skutek jí kladený za vinu mohl naplňovat znaky skutkové podstaty těžkého ublížení na zdraví podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku.
44. Takové posouzení pak plně koresponduje se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ve věci vedené pod sp. zn. 7 Tdo 219/2005 (viz výše). V uvedené věci nejvyšší státní zástupkyně rovněž (neúspěšně) brojila proti zprošťujícímu výroku dvou obviněných porodníků za souměřitelných skutkových okolností. Lékaři však za mnohem varovnějších signálů po dobu cca 2 hodin nezajistili potřebná vyšetření, nedali pokyn ke kontinuálnímu monitorování, pokud byl prováděn CTG záznam, byl předčasně ukončen, v důsledku čehož nebyla stanovena diagnóza hypoxie plodu a těhotenství nebylo ukončeno císařským řezem, nýbrž spontánně, resuscitace těžce asfyktického novorozence byla nekompletní, bez přivolání pediatra, který se dostavil až za 15 min, kdy teprve provedl nezbytnou intubaci. Dítě následně zemřelo na následky těžkého asfyktického syndromu, který byl následkem intrauterinní hypoxie plodu. I v tomto případě však dovolací soud konstatoval nezvratnou absenci příčinné souvislosti mezi jednáním obviněných a smrtí novorozence (a tím i absenci znaků trestného činu podle §224 odst. 1, 2 tr. zák.) na základě závěrů znaleckého posudku. Ten sice na jedné straně připustil možnost, že při včasném zjištění hypoxie a okamžitém provedení porodu císařským řezem byla naděje na zachování života novorozence, ale současně nebylo možno spolehlivě a jednoznačně vyloučit opačnou možnost, tj. že ani při zcela bezchybném postupu lékařů by smrt novorozence v důsledku rozvinuté hypoxie nenastala. V takovém případě dovolací soud souzněl s hodnotícím postupem odvolacího soudu in dubio pro reo.
Ke zbývajícímu rozsahu dovolacích námitek
45. Odkazoval-li dovolatel v rámci rozboru postupu non lege artis mj. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2010, sp. zn. 8 Tdo 193/2010, nutno přisvědčit obviněné MUDr. Janě Hofmanové, že toto rozhodnutí výklad uvedeného pojmu neobsahuje. Pouze konstatovalo, že obviněný lékař nepostupoval lege artis , pokud zcela rezignoval na stanovení přesné diagnózy nemocného, a nebylo možno hovořit o pouhém pochybení v diagnóze. Skutkový základ byl však diametrálně odlišný od předmětné trestní věci, neboť obviněný jako lékařský dozor po dva dny trvale ignoroval zjevné zásadní příznaky onemocnění poškozeného studenta lyžařského kurzu, nedostál povinnosti onemocnění diagnostikovat a poskytnout potřebnou lékařskou pomoc, poškozeného předal rodičům bez jakýchkoli opatření (tato nepřijal, ani když byl poškozený v septickém stavu), teprve poté byl poškozený hospitalizován, nicméně přes již adekvátní nemocniční péči po cca 2 týdnech zemřel. V takovém případě Nejvyšší soud dospěl i k závěru o naplnění potřebné příčinné souvislosti mezi nečinností obviněného a smrtelným následkem. Pokud znalecky i soudem bylo zmíněno, že poškozený za adekvátního přístupu lékaře by měl jiný výchozí stav onemocnění a nepochybně i zvýšené šance na přežití (kteroužto formulaci dovolatel v projednávané věci převzal), je takový závěr pochopitelný vzhledem k flagrantnímu zanedbání péče o poškozeného, které vedlo k jeho postupně zhoršujícímu se zdravotnímu stavu. Takový skutkový základ je však nesouměřitelný s povahou posuzovaného jednání obviněných MUDr. Jany Hofmanové a MUDr. Jany Koťátkové, u nichž nelze ze stejného důvodu trestní odpovědnost shledat.
46. Pokud dovolatel argumentoval podrobně prezentovanou zásadou gradace příčinné souvislosti a považoval jednání obou obviněných za příčinu následku v podobě specifikovaného poškození zdraví novorozené poškozené, lze opakovat, že odborné pochybení obviněné MUDr. Jany Hofmanové shledáno nebylo. Stran obviněné MUDr. Jany Koťátkové pak nelze dospět k závěru, že by její jednání (bylo-li posouzeno jako non lege artis ) bylo z hlediska způsobení následku příčinou dostatečně významnou. Ač nelze sporovat, že poškozená AAAAA utrpěla poškození mozkové tkáně následkem jejího nedostatečného zásobení kyslíkem (hypoxie), nebylo možno spolehlivě na základě znaleckých posudků stanovit, zda by výsledný zdravotní stav novorozence při provedení císařského řezu dříve o 33 min (a dokonce ani o cca 4,5 hodiny dříve), tedy při naprosto bezchybném postupu MUDr. Jany Koťátkové, byl vůbec jiný. Nakonec sám dovolatel poukazuje na znalecký závěr, že pokud by byl císařský řez proveden dříve, je pravděpodobné (nikoli však jisté), že plod by nebyl vystaven tak dlouho nedostatku kyslíku v děloze a k hypoxicko-ischemickému poškození plodu by nedošlo vůbec, anebo nikoli v takovém rozsahu. Za této situace tak podíl jednání obviněné na následku nelze spolehlivě stanovit a k závěru o její eventuální vině tak samotný poukaz na zásadu gradace příčinné souvislosti nemůže být dostačující. Podle Nejvyššího soudu tak dovolatel poněkud svévolně uzavřel v bodě 24. dovolání, sám bez opory v provedených důkazech, že „pokud by se obě obviněné nechovaly způsobem popsaným v obžalobě, nemuselo dojít k těžké formě hypoxicko-ischemické encefalopatie a syndromu multiorgánového selhání…stav novorozence by byl tedy jiný…mohl mít vyšší šanci na přežití“. Takto formulovaná námitka však evokuje obviněnými kritizovaný náznak vyvozování odpovědnosti za následek v podobě úmrtí novorozence, která však byla již v průběhu přípravného řízení na základě dvou znaleckých posudků vyloučena, a podaná obžaloba již proto byla koncipována odlišně. Nadto Nejvyšší soud opakovaně zdůrazňuje, že podstatu posouzení trestní odpovědnosti obviněných spatřuje v tom, zda zjištěný následek na zdraví poškozené AAAAA (nikoli nenaplnění hypotézy možného příznivějšího vývoje zdravotního stavu, ke kterému mohlo dojít z jiných dominantních příčin) jim je přičitatelný z hlediska zaviněného porušení lékařských povinností a z hlediska zachované příčinné souvislosti mezi vytýkaným jednáním a zmíněným následkem. Pakliže v tomto ohledu pozitivní závěr nebylo možno učinit, neshledal v rozhodnutí soudů nižších stupňů dovolací soud pochybení.
V. Způsob rozhodnutí
47. Námitkám dovolatele obsaženým v jeho mimořádném opravném prostředku dovolací soud nepřisvědčil, neboť ač formálně relevantně uplatněné, dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. jimi naplněny nebyly. Pakliže dovolatel uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé variantě, přičemž nebylo shledáno pochybení zakládající důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., nemohl být věcně naplněn ani důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 9. 2023
Mgr. Pavel Göth
předseda senátu