ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.649.2023.1
sp. zn. 6 Tdo 649/2023-504
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 8. 2023 o dovolání, které podal obviněný P. L. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 4. 2023, č. j. 8 To 399/2022-458, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 1 T 64/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 24. 10. 2022, č. j. 1 T 64/2022-383 , byl obviněný P. L. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečiny porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí podle §183 odst. 1 tr. zákoníku a neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle §230 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
v době od 15. 12. 2016 do 15. 11. 2019 v sídle svého bývalého zaměstnavatele S. M., akciová společnost, na adrese XY, XY, okr. XY, v rámci výkonu své práce z pozice IT technik – elektronik, využitím uložených přihlašovacích údajů na pracovním notebooku S. H., eventuálně znalostí přihlašovacích údajů do e-mailové schránky s.h.@s.m.com opakovaně bez vědomí a souhlasu majitele e- mailové schránky do ní vstupoval a přesně nezjištěným způsobem vložil jednotlivé e-maily do své emailové schránky p.l.@s.m.com a následně přeposlal do emailové schránky R. M. r.m.@s.m.com , přinejmenším
· dne 15. 12. 2016
o vlákno e-mailové korespondence s přílohou ze dnů 14. – 15. 12. 2016 s názvem předmětu „měření forem info“ zaslané O. K. a S. H.,
o e-mail ze dne 14. 12. 2016 s názvem předmětu „Měření teplot v pf“ s přílohou zaslaný O. K. S. H.,
o e-mail ze dne 14. 12. 2016 s názvem předmětu „Systém měření a regulace teplot předních forem – dotaz“ zaslaný O. K. T. S. a v kopii S. G. a S. H.i,
· dne 26. 2. 2018 e-mail ze dne 25. 2. 2018 s názvem předmětu „NV-46-17 Zapalování lahví S. M.aktualice“ s přílohou odeslaný P. T. S. H. a v kopii Z. S.,
· dne 16. 3. 2018 e-mail ze dne 12. 3. 2018 s názvem předmětu „Propočet/předpoklad CF + tvorby vlastních zdrojů + dopad na výši celkového zadlužení“ s přílohou odeslaný P. B. S. H. a e-mail ze dne 12. 3. 2018 s názvem předmětu „Výsledky / únor 2018 / - doplnění k tvorbě vlastních zdrojů“ s přílohou odeslaný P. B. S. H.,
· dne 17. 5. 2018 e-mail ze dne 16. 5. 2018 bez předmětu, odeslaný z e-mailové schránky m.@s.m.com S. H.,
· dne 18. 5. 2018 e-mail ze dne 18. 5. 2018 s názvem předmětu „reportin odpoledni smeny“ odeslaný z e-mailové schránky m.@s.m.com S. H.,
· dne 9. 10. 2018 e-mail ze dne 9. 10. 2018 s názvem předmětu „Vetropack_pomuka zariadení“ s přílohou odeslaný M. S. S. H.,
· dne 9. 5. 2019 e-mail ze dne 3. 5. 2019 s názvem předmětu „Odměny z fondu VŘ za období 4/2019“ s přílohou odeslaný S. H. I. P. a e-mail ze dne 3. 5. 2019 s názvem předmětu „přidělení odměn.xlsx / Brusírna 4/2019“ s přílohou odeslaný z e-mailové schránky b.@s.m.com I. P. a S. H. v kopii,
· dne 15. 11. 2019 e-mail ze dne 14. 11. 2019 s názvem předmětu „původní dotazy feeder“ s přílohou odeslaný R. H. S. H. a do e-mailové schránky z.@e.cz .
2. Obviněný byl za tyto přečiny odsouzen podle §230 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněn odložen na zkušební dobu patnácti měsíců.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. 4. 2023, č. j. 8 To 399/2022-458, jímž ho podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel (část II.) o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř.
5. Obviněný namítá (část III.), že odvolací soud nedůvodně zamítl důkazní návrh na zkoumání notebooku S. H., přičemž (část IV.) z odůvodnění jeho rozhodnutí není zřejmé, proč navrhovaný důkaz proveden nebyl. Podle dovolatele se tak jedná o opomenutý důkaz, neboť nedošlo ani k zamítnutí tohoto návrhu na doplnění dokazování, ani k věcně adekvátnímu zdůvodnění tohoto procesního postupu. Bez zkoumání notebooku nelze úplně zjistit skutkový stav. Odvolací soud prováděl rozsáhlé dokazování (znaleckým posudkem a následně výslechem znalce), ačkoli takové dokazování v zásadě přísluší soudu prvního stupně.
6. Kontrola e-mailové schránky R. M. provedená generálním ředitelem P. B. byla podle dovolatele nezákonná a důkazy takto získané nelze v trestním řízení použít (část V.). Otázku přípustnosti kontroly korespondence zaměstnance zaměstnavatelem primárně upravuje §316 odst. 2 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce. R. M. nebyl o stažené jeho emailové schránky P. B. informován vůbec, natož před započetím kontroly. Ke stažení došlo v době, kdy k žádnému „hackerskému útoku“ na společnost S. M., a. s., nedocházelo. P. B. neměl žádný důvod si e-mailovou korespondenci zaměstnavatele stahovat. Nadto se nejednalo o „hackerský útok“, neboť z výpovědi svědka B. vyplynulo, že do počítačového systému společnosti se žádný hacker nenaboural, pouze si někdo zřídil e-mailovou adresu, která byla téměř totožná s e-mailovou adresou společnosti. Od samého počátku bylo zřejmé, že se jednalo o klasický podvod třetí osoby, nikoliv hackerský útok. Pokud zmocněnec poškozeného tvrdil, že k phisingovému útoku došlo, je to v rozporu s výpovědí svědka B. Ani po této události nebyl důvod, aby zaměstnanec jakkoli kontroloval e-mailovou schránku zaměstnance M. Je nerozhodné, že se celá jeho e-mailová schránka ocitla z technických důvodů na krátkou dobu v adresáři, do které měl přístup omezený okruh osob (vedení společnosti), neboť se stále jednalo o ucelenou korespondenci zaměstnance, tj. korespondenci chráněnou §316 odst. 2 zákoníku práce.
7. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 a 2 tr. ř. zrušil jak usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 4. 2023, č. j. 8 To 399/2023-458, tak jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 24. 10. 2022, č. j. 1 T 64/2022-383, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Blansku nebo Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ten uvedl, že byť je dovolání založeno na důvodech podle §265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř., z jeho obsahu je patrno, že má jednat toliko o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a pouze v řízení před odvolacím soudem. Uvedenému soudu totiž dovolatel vytýká, že nijak nereagoval na návrh na doplnění dokazování zkoumáním notebooku S. H. a že předmětné e-mailové zprávy byly důkazem procesně nepoužitelným, neboť generálním ředitelem B. byly opatřeny v rozporu se zákoníkem práce. K samotnému právnímu posouzení skutku dovolatel nic neuvádí.
9. Pokud by měl být nesprávnými skutkovými zjištěními založen některý z dovolacích důvodů, muselo by se jednat o rozhodná skutková zjištění (pro naplnění znaků trestného činu určující), která by byla ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo by byla založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nimž by nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy – viz §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v nyní účinném znění.
10. Tvrzení dovolatele o opomenutí důkazního návrhu zkoumat notebook svědka H. není podle státního zástupce pravdivé. Odvolací soud se tímto důkazním návrhem zabýval, a to dokonce na třech místech odůvodnění svého usnesení. Jednak v bodu 5. jeho odůvodnění, kde reprodukoval stanovisko poškozeného k obhajobě dovolatele, dále v bodu 7., kde reprodukoval stanovisko poškozeného ke znaleckému posudku předloženému dovolatelem odvolacímu soudu a zejména pak v závěru bodu 12., kde odvolací soud uvedl své vlastní stanovisko k tomuto důkaznímu návrhu („Také nebylo důvodu ničím doplňovat provedené důkazy … o zajištění a analýzu počítače S. H.…“) s tím, že takový návrh se jeví jako „nedůvodný, který má z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový nepodstatný význam“. Z bodů 12. až 18. odůvodnění tohoto usnesení je pak patrno,
na základě jakých konkrétních důkazů a za pomoci jakých úvah považoval odvolací soud skutek za prokázaný bez toho, aby byl zmíněný notebook znalecky zkoumán.
11. Odvolací soud podle státního zástupce odůvodnil odmítnutí tohoto důkazního návrhu věcně adekvátním způsobem, tedy proto, že se jednalo o důkaz nepodstatný. Pak ovšem nemohla nastat ani třetí varianta dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že by nebyl nedůvodně proveden navrhovaný podstatný důkaz.
12. K dovolatelem namítané nezákonnosti získání e-mailové korespondence generálním ředitelem B. se odvolací soud vyjádřil v bodu 12. odůvodnění svého usnesení. Poukázal zde na to, že jmenovaný svědek „nekontroloval e-mailovou schránku R. M., ale otevřel a zkontroloval složku, kterou do adresáře s názvem Vedení umístil samotný obžalovaný a svědek měl do této schránky zcela legální přístup“. S takovým posouzení tohoto důkazu se státní zástupce ztotožňuje s tím, že pokud se nejednalo o důkaz nezákonný, nemohla být naplněna ani druhá varianta dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
13. Ze strany dovolatele jedná o opakování námitek, uplatněných obviněným již v odvolacím řízení, se kterými se odvolací soud již dostatečně a správně vypořádal. Takové dovolání je zjevně neopodstatněné – srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, a ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002.
14. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
15. Obviněný v replice na vyjádření státního zástupce poukázal na to, že v bodech 5. a 7. odůvodnění napadeného usnesení odvolací soud reprodukoval jen stanovisko poškozeného a v bodě 12. se k důkaznímu návrhu vyjádřil pouze citovaným způsobem. Soudy nezjistily přesně, jakým způsobem se měl do notebooku S. H. nezákonně dostávat a nebyl tedy s jistotou zjištěn způsob, jakým měl být skutek proveden. Ze znaleckého posudku vyplývá, že existují i další alternativy, které nepředstavují protiprávní vniknutí dovolatele do e-mailové schránky S. H.
16. Z důvodů, které uvedl v podaném dovolání a které znovu zmínil v tomto podání, setrvává obviněný na stanovisku, že zamítnutí důkazu bylo nedůvodné a že se jedná o podstatný důkaz ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Na svém dovolání proto trvá.
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
18. Jak již odeznělo ve vyjádření státního zástupce k dovolání obviněného, ten ve svém mimořádném opravném prostředku vznesl pouze námitky, jež je možno podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nikoli však již pod rovněž jím explicitně uplatněné dovolací důvody podle §265b písm. h) a m) tr. ř.
19. V této souvislosti se pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným vznesených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže
· rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.],
· rozhodnutí spočívá na nesprávném právní posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení [dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.],
· bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takového rozhodnutí nebo přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) [dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.].
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
20. Závěr o nepodřaditelnosti dovolacích námitek obviněného pod obsahové zaměření dvou jím uplatněných dovolacích důvodů platí zejména vůči dovolacímu důvodu podle písm. h), neboť ve vztahu k němu – zde na rozdíl od dovolacího důvodu podle písm. m) – nenachází dovolací důvod pro jakoukoli reakci. V dovolací argumentaci obviněného totiž není obsaženo nic, co by vedlo ke zpochybnění důvodnosti právního posouzení skutku popsaného ve výrokové části odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně jako soudy označených přečinů. Vyjádřeno jinými slovy, obviněný neuplatnil nic, co by mělo vést k závěru, že hmotně právní subsumpce skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, pod příslušná ustanovení trestního zákoníku je nesprávná. V jeho mimořádném opravném prostředku nelze nalézt žádnou konkrétní námitku, která by vyhovovala obsahovému zaměření tohoto důvodu dovolání, resp. jeho první alternativě. Na tomto místě je třeba připomenout, že zásadně nedostačuje, aby dovolatel dovolací důvody, o něž svůj mimořádný opravný prostředek opírá, toliko vymezil. Musí k nim připojit i jim obsahově odpovídající argumentaci. Má-li totiž dovolací soud přistoupit k přezkumu napadeného rozhodnutí ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř., musí k tomto procesnímu postupu mít splněny zákonné podmínky, jimiž jsou (mimo jiného) i zjištění, že dovolání obsahuje konkrétní námitky podřaditelné pod označený důvod dovolání a že tyto nejsou zjevně neopodstatněné.
21. Pokud obviněný nevznesl nic, co by svědčilo o tom, že brojí proti hmotně právnímu posouzení soudy zjištěného skutku, pak dovolací soud odkazuje na výše uvedené východisko a stejně jako státní zástupce k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nic neuvádí, když k námitce spočívající v tvrzené nesprávnosti v přístupu soudů k úpravě obsažené v §316 odst. 2 zákoníku práce (jako možné námitce jiného neprávního hmotně právního posouzení) se vyjadřuje v souvislosti s namítanou procesní nepoužitelností důkazů.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
22. Jak již správně identifikoval státní zástupce, v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze uzavřít, že obviněný ve svém dovolání uplatnil dvě námitky, a to, že
· nebylo vyhověno jeho důkaznímu návrhu na znalecké zkoumání notebooku S. H. a že
· v důsledku nezákonné kontroly e-mailové schránky R. M. generálním ředitelem společnosti nelze takto získané důkazy použít v trestním řízení.
23. V dané souvislosti – neboť v dovolání obviněného není provedena specifikace stran podřazení těchto námitek pod příslušnou alternativu vzneseného dovolacího důvodu – se odkazuje na již uvedené, tj. že k naplnění označeného důvodu dovolání může dojít, v případě trojího druhu vad, tedy proto, že rozhodná skutkové zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu,
· jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo
· jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo
· ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
24. První variantu tohoto dovolacího důvodu obviněný vyžadovaným způsobem zjevně neuplatňuje, neboť vyjma konstatování, že (část III.) nadále spáchání uvedených skutků popírá, nikde ve své argumentaci v konkrétnosti neuvádí, které skutkové zjištění soudů podle něj takto specifikovanou vadou (tj. zjevným rozporem s obsahem provedených důkazů) trpí, a proč tomu tak je (zde s poukazem na obsah toho či onoho důkazu, na němž je příslušné skutkové zjištění budováno).
25. O druhou variantu se sice dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku (obsahem vznesené námitky) opírá, avšak činí tak způsobem ne zcela dostatečným. Protože v řízení o dovolání se neuplatňuje revizní princip (dovolání je opravným prostředkem značně formalizovaným a již z toho důvodu je kladen důraz na to, aby je vyhotovila osoba právně erudovaná; obviněný může, resp. musí, své dovolání podat jen prostřednictvím obhájce), není to dovolací soud, kdo by měl případné vady napadeného rozhodnutí iniciativně vyhledávat, resp. v souvislosti s nyní posuzovanou námitkou určovat, které (obviněným nekonkretizované) důkazy jsou procesně nepoužitelné ve smyslu této alternativy dovolacího důvodu.
26. Otázkou procesní využitelnosti důkazů, z nichž vyšel soud prvního stupně, se odvolací soud zabýval, jak o tom svědčí obsah odůvodnění jeho usnesení (str. 14, bod 12.). Argumentace obviněného soudy přijatý závěr není způsobilá zvrátit, zejména proto, že staví na jiném skutkovém zjištění, než z něhož vyšly soudy nižších stupňů. Odvolací soud konkrétně uzavřel (str. 14.), že svědek P. B. provedl kontrolu této složky až za situace, kdy společnost jím řízená čelila útoku prostřednictví elektronické pošty. Obviněnému lze sice přisvědčit v tom, že §316 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, stanoví, že zaměstnavatel nesmí bez závažného důvodu spočívajícího ve zvláštní povaze činnosti zaměstnavatele narušovat soukromí zaměstnance na pracovištích a ve společných prostorách zaměstnavatele tím, že podrobuje zaměstnance otevřenému nebo skrytému sledování, odposlechu a záznamu jeho telefonických hovorů, kontrole elektronické pošty nebo kontrole listovních zásilek adresovaných zaměstnanci, přičemž lze dodat, že i ze stávající judikatury ESLP, českých soudů a rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů vyplývá, že zaměstnavatel nesmí sledovat, monitorovat a zpracovávat obsah telefonické, e-mailové a listinné korespondence svých zaměstnanců (ŠTEFKO, Martin. §316 [Majetek zaměstnavatele; soukromí zaměstnance; nesouvisející informace]. In: BĚLINA, Miroslav, DRÁPAL, Ljubomír a kol. Zákoník práce. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 1250, marg. č. 11.), avšak k porušení takto uloženého zákazu kontroly ve věci posuzované nedošlo. Soudy nižších stupňů stran této problematiky věc po skutkové stránce uzavřely tak, že ke kontrole elektronické pošty pracovníků poškozené společnosti (a tím i e-mailové pošty R. M.) v uvažovaném smyslu ze strany této společnosti nedocházelo a že ke kontrole jejího obsahu ze strany P. B. došlo až za okolností jím zmíněných, tedy v reakci na poškozování společnosti způsobem jím uvedeným neznámou osobou. K žádnému zpochybnění takového dílčího skutkového závěru soudů nedošlo. Pokud svědek v pozici generálního ředitele společnosti za těchto zvláštních a šetření věci vyžadujících okolností přistoupil k seznámení se s obsahem elektronické pošty R. M. (a nutno dodat e-mailové korespondence, k níž mu primárně zjednal přístup obviněný tím, že ji vložil do složky, k níž měl P. B. a další osoba z vedení společnosti oprávněný přístup), není takový jeho postup možno hodnotit jako rozporný s obviněným odkazovaným ustanovením zákoníku práce. Za legitimní důvod pro příslušnou kontrolu je totiž považována mimo jiné i ochrana majetku zaměstnavatele a s touto motivací P. B. k seznámení se s e-mailovou poštou R. M. přistoupil. Tvrzení obviněného o rozporu jeho postupu se zněním §316 odst. 2 zákoníku práce a tím i o procesní nepoužitelnosti jím předloženého důkazu tak nelze přisvědčit.
27. Obviněný se ve svém dovolání opírá též o námitku (neprovedení navrženého důkazu), která je podřaditelná pod třetí alternativu dovolacího důvodu podle písm. g), avšak při její formulaci odhlíží od toho, co je obsahem odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu, resp. i obsahu protokolu o veřejném zasedání. Tvrdí-li totiž, že „nedošlo ani k zamítnutí tohoto návrhu na doplnění dokazování“, pak o opaku svědčí zmíněný protokol. Z něho plyne, že po ukončení výslechu znalce k dotazu soudu ohledně návrhů na doplnění dokazování obhájkyně navrhla zajistit počítač S. H. a že po poradě senátu vyhlásil jeho předseda usnesení, jímž byl návrh obviněného na doplnění dokazování zamítnut. Tvrdí-li obviněný, že z odůvodnění usnesení odvolacího soudu není zřejmé, proč důkaznímu návrhu nevyhověl, resp. že toto (údajně nerealizované) zamítnutí nebylo adekvátně odůvodněno, pak zjevně zamlčuje to, na co upozornil ve svém vyjádření již státní zástupce. V souladu s tím, co zmínil, dovolací soud konstatuje, že v bodě 5. odůvodnění napadeného usnesení odvolací soud uvedl stanovisko poškozeného k obhajobě obviněného (a původnímu důkaznímu návrhu obhajoby, jemuž odvolací soud vyhověl), což se následně zobrazilo i v bodě 7. tohoto odůvodnění, kde je opět zmíněn postoj poškozeného. Vlastní stanovisko odvolacího soudu k důkaznímu návrhu (a v tomto směru je třeba dovolateli přisvědčit, že jediné) je obsaženo v bodě 12., kde soud uvedl, že „nebylo důvodu ničím doplňovat provedené důkazy po výslechu znalce odvolacím soudem o zajištění a analýzu počítače S. H., který používal v době, kdy byl zaměstnán u poškozené společnosti, jak se domáhal obžalovaný, když bylo zřejmé, že to byl obžalovaný, který měl dostatek času, příležitost, možnost i prostředky k dokonání protiprávního jednání, jak ještě bude dále zmíněno. Jinými slovy, s přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů dospěl odvolací soud k závěru, že návrh obžalovaného na doplnění dokazování se jeví jako nedůvodný, který má z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam.“
28. Dovolací důvod podle písm. g) v jeho třetí alternativě není naplněn tím, že soud navrhovaný důkaz neprovede, neboť nezávislost soudní moci se projevuje v tom, že je plně na soudu, aby sám vyhodnotil, v jakém rozsahu je nezbytné provést dokazování, aby mohl vydat rozhodnutí, které bude odpovídat požadavku §2 odst. 5 tr. ř. Soud pak stíhá povinnost, pokud navržený důkaz neprovede, aby ve svém rozhodnutí vyložil, proč tak postupoval (viz §125 odst. 1 tr. ř. a v něm vymezený obsah odůvodnění rozsudku). Tuto povinnost odvolací soud splnil. K naplnění dovolacího důvodu by došlo tehdy, pokud nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy , které mají vztah k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu.
29. Obviněný sice tvrdí, že navržený důkaz může zcela prokázat jeho nevinu, pokud by se prokázalo, že notebook v předmětné době nevykazoval činnost a nenaleznou se stopy po vzdáleném přístupu, avšak taková argumentace odhlíží od toho, z čeho vyšly soudy nižších stupňů. Ty na základě ničím nezpochybněného zjištění, že obviněný měl opakovaně k dispozici předmětný notebook, uzavřely, že trestné činnosti se dopustil způsobem jimi popsaným.
30. Z hlediska namítaného (tj. neprovedení dalšího dokazování) sice nelze pomíjet to, že obhajobou předložený znalecký posudek sice připouští i další alternativy, jimiž by bylo možno vysvětlit, že se e-mailová pošta určená pro S. H. ocitla u R. M., avšak potřeba dalšího dokazování nemůže být hodnocena jen z hlediska izolovaného posuzování jednotlivého důkazu, resp. důkazního prostředku (zde znaleckého posudku), z něhož vícero možných alternativ vyplývá. Při řešení otázky, v jakém rozsahu je nezbytné dokazování provést, resp. již provedené dokazování dalšími důkazy doplnit, musí být vzaty v úvahu veškeré souvislosti, které se s posuzovanou věcí pojí. Dokazování nemůže být bezbřehé a jeho účelem nemůže být prověřování jakékoli v úvahu připadající alternativy. Na soudu je, aby vyhodnotil, zda neprovedení navrženého důkazu důvodně nezpochybní jeho skutková zjištění, která vyvodil z důkazů již provedených.
31. Odvolací soud tak učinil, když vyšel z nezpochybnitelného (resp. obviněným v jeho procesní výpovědi doznaného) faktu, že obviněný e-mailovou poštu (která z hlediska svého obsahu zjevně nebyla určena pro jeho kamaráda R. M.) tomuto přeposlal, a to opakovaně, a když současně v souladu se svým oprávněním vyhodnotil, že je neprosto nereálné, aby mu tato korespondence byla jejími odesilateli zaslána v tzv. skryté kopii, tedy aby se do jeho dispozice dostala bez jeho přičinění. Příklad toho, jak odlišně může vyznívat izolované posuzovaní řešené otázky (tj. nezbytnosti dalšího dokazování) na podkladě jednoho důkazního prostředku na straně jedné a při zohlednění poznatků nabytých z dalších důkazů na straně druhé, představuje právě otázka odeslání e-mailů R. M. obviněným. Ačkoli z odborných zjištění znalce plyne, že toto nelze na podkladě jeho zkoumání jednoznačně konstatovat (protože se předmětné e-maily sice nacházely v záloze e-mail schránky r.m.@s.m.com , avšak nebyly nalezeny v emailové schránce obviněného), což by mohlo zavdávat pochyb o důvodnosti části skutkového zjištění soudů týkající se této otázky („… následně přeposlal do emailové schránky R. M. …“), pochybnost o správnosti skutkového zjištění soudů nevzniká, neboť má podklad ve výpovědi obviněného. Obdobně lze přistupovat i k dalším zpochybněním, která by mohla být na podkladě zpracovaného znaleckého posudku dovozována. U některých možností znalec uznává, že jsou málo pravděpodobné, a co je rovněž podstatné, jeho odborná zjištění nevyvracejí, že trestný čin mohl být spáchán tak, jak uzavřely soudy nižších stupňů. Ze znaleckého posudku a výslechu znalce totiž plyne, že tato možnost existuje, jen ji není schopen prokázat.
32. Odvolací soud připomenul, že soud prvního stupně při odůvodnění svého rozsudku poukázal na to, že obviněný nebyl schopen vysvětlit, jak se k němu jím přeposlaná korespondence dostala. Na to navázal sdělením (bod 15. odůvodnění), že se mu s přihlédnutím k pracovnímu zařazení obviněného (IT technik ve společnosti) jeví jako je zcela nesmyslné, aby ten na výskyt pro něj zcela neznámé e-mailové komunikace v jeho e-mailové schránce reagoval jen jejím přeposláním R. M. (a nikoli též jejím zasláním jeho adresátovi se sdělením, že se mu předmětný e-mail dostal do dispozice) a dále se nezajímal o to, z jakého důvodu se toto děje. Uzavřel-li již soud prvního stupně, že obviněný měl motiv ke spáchání mu vytýkaného jednání (kamarádská snaha poskytovat informace o činnosti výrobního ředitele R. M., který tuto funkci původně zastával) a je-li prokázáno, že současně disponoval jak odbornými dovednostmi, tak notebookem S. H. do něhož měl přístup, pak lze procesní postup odvolacího soudu, který nevyhověl dalšímu důkaznímu návrhu obhajoby (poté, co k jejímu návrhu doplnil dokazování předloženým znaleckým posudkem a výslechem jeho zpracovatele Mgr. Martina Ludmy) označit za oprávněný. Dospěl-li odvolací soud, který se ke zjištěním znalce v odůvodnění svého rozhodnutí vyjádřil a zaujal k nim své stanovisko, k závěru (bod 13. odůvodnění), že „[s]kutkový děj byl zjištěn správně, tj. bez důvodných pochybností a v rozsahu nutném pro rozhodnutí (§2 odst. 5 trestního řádu)“, s čímž se dovolací soud ztotožňuje, pak nelze dospět k závěru, že jím nebyl nedůvodně proveden navrhovaný podstatný důkaz ve smyslu citovaného ustanovení trestního řádu.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
33. V případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. by dovolatel měl ve svém podání uvést, jakou alternativu jím upravenou uplatňuje a z jakých důvodů. Nic takového obviněný neučinil. S ohledem na to, že odvolací soud o jeho odvolání rozhodl způsobem upraveným v §256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání napadeného rozsudku soudu prvního stupně, je zřejmé, že nemůže být naplněna první alternativa tohoto dovolacího důvodu.
34. Co se týče naplnění alternativy druhé, ta je odvislá od posouzení důvodnosti dalšího dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu [zde písm. g)]. Jak bylo vyloženo, Nejvyšší soud neshledal, že by řízení napadenému usnesení předcházející, resp. odvolacím soudem přezkoumávaný rozsudek soudu prvního stupně, zatěžovala vada odpovídající dovolacímu důvodu podle písm. g). Za tohoto stavu nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
K námitce nepodřaditelné pod dovolací důvody vymezené §265b tr. ř.
35. Obviněný ve svém dovoláním odvolacímu soud vytkl, že provedl takové dokazování (znaleckým posudkem a výslechem znalce), které v zásadě přísluší provést soudu prvního stupně.
36. Pomine-li dovolací soud, že toto dokazování neprovedl odvolací soud z vlastní iniciativy, nýbrž na základě požadavku samotného obviněného, který předmětný znalecký posudek opatřil, odvolacímu soudu předložil a trval na osobním výslechu znalce, poté musí sdělit, že pro rozhodování o dovolání je tato námitka zcela irelevantní, neboť ji nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů, a navíc je i věcně neopodstatněná. Provádění dokazování totiž není výlučnou doménou soudu prvního stupně, neboť zákon počítá i s provedením dokazování soudem druhého stupně (viz např. §259 odst. 3, §263 odst. 7 tr. ř.), a to v rozsahu nezbytném pro jeho rozhodnutí. Odvolacímu soud je tak zapovězeno jen provedení dokazování v rozsahu, jímž by již docházelo k nahrazení činnosti soudu prvního stupně (podle §259 odst. 1 tr. ř. rozhodne po zrušení napadeného rozsudku o vrácení věci soud prvního stupně, je-li nutno ... provádět rozsáhlé a obtížně proveditelné doplnění dokazování ). Za takové nelze považovat doplnění dokazování předloženým znaleckým posudkem a výslechem jeho zpracovatele. Procesní postup odvolacího soudu byl oprávněný a zákonný, plně odpovídající posílení apelačního principu, který současná právní úprava vyjadřuje.
V.
Způsob rozhodnutí
37. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten sice ve svém dovolání uplatnil námitky, které formálně vyhověly uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tyto jsou však zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o tomto dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
38. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání.
39. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 8. 2023
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu