ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.698.2023.1
sp. zn. 6 Tdo 698/2023-2712
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. 8. 2023 o dovolání, které podal obviněný J. Š. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 4. 2023, č. j. 1 To 8/2023-2668, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 61 T 13/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 31. 1. 2022, č. j. 61 T 13/2021-2489 , byl obviněný J. Š. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným (ad I.1 až I.39) pokusem trestného činu úvěrového podvodu podle §21 odst. 1, §211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, (ad I.1, I.2, I.3, I.6, I.12, I.13, I.16, I.22, I.23, I.28, I.30, I.32, I.35 a I.36) trestným činem poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a (ad II.), trestným činem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, jichž se dopustil v období od 15. 5. 2015 do 21. 1. 2020 ve Zlíně a okolí jako obchodní zástupce společnosti Českomoravská stavební spořitelna, a.s. (dále jen ČMSS, a.s.) a následně po ukončení pracovního poměru ode dne 31. 12. 2015 jako fyzická osoba, vystupující pod záminkou poskytnutí finančního poradenství (ad I.) a v období od 25. 2. 2015 do 15. 5. 2018 ve Zlíně a okolí … zneužívajíc svého postavení obchodního zástupce společnosti Českomoravská stavební spořitelna, a.s. jako fyzická osoba (ad II.) způsobem popsaným ve výroku rozsudku.
2. Obviněný byl za tyto trestné činy odsouzen podle §211 odst. 6 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku a §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán nahradit škodu poškozeným ČSOB, a. s., ve výši 417.473,50 Kč, Zaplo Finance, s. r. o., ve výši 25.000 Kč, Home Credit, a. s., ve výši 15.000 Kč, Českomoravské stavební spořitelně, a. s., výši 1.261.250 Kč, COFIDIS, s. r. o., ve výši 2.072.158 Kč a BNP Paribas Personal Finance SA ve výši 4.300.000 Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození P. Š. a P. F. odkázáni se svými nároky na náhradu škody a náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvoláních obviněného a státního zástupce proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 6. 4. 2023, č. j. 1 To 8/2023-2668 , tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), f), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku podle §229 odst. 1 tr. ř. učiněnému ve vztahu k poškozenému P. Š. a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl o povinnosti obviněného nahradit tomuto poškozenému škodu v částce 693.500 Kč, přičemž jej současně podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal s nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. Odvolání obviněného odvolací soud podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku vrchního soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Pavla Pechance, Ph.D., dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h), i) a m) tr. ř. Svým mimořádným opravným prostředkem napadá výrok o trestu, neboť má za to, že rozhodnutí spočívá v nesprávném hmotně právním posouzení, čímž je dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V důsledku této nesprávnosti nebyla při jeho uložení zohledněna jeho zmenšená příčetnost při spáchání trestných činů, čímž je dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Zamítnutí odvolání obviněného odvolacím soudem zakládá podle dovolatele dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
5. Obviněný soudům vytýká nesprávné posouzení otázky příčetnosti, když namítá, že vyšly ze znaleckého posudku znalce přibraného orgány činnými v trestním řízení (dále „OČTŘ“), jehož závěry jsou rozporné se závěry znaleckého posudku, který předložil on a jenž byl zpracován dvěma znalci. Znalecký posudek, z něhož soudy vyšly, je podle dovolatele zpracován velmi formalisticky. Obviněný vznáší otázku možného ovlivnění v něm obsažených odborných závěrů závislostí znalce na OČTŘ a možnou snahou vyjít jim vstříc. Naopak znalci, kteří zpracovali posudek jím předložený, jsou předními českými adiktology nezávislými na OČTŘ. Své závěry před soudem prezentovali přehledně a přezkoumatelně.
6. Dovolatel dále zmiňuje nález Ústavního soudu ze dne 10. 2. 2021, sp. zn. II. ÚS 1904/20, a při vědomí toho, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. „nezakládá prostor pro polemiku s právním hodnocení skutku“, tvrdí, že se soud druhého stupně právně relevantními námitkami nezabýval. Extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé, a to zejména k řádnému hodnocení zmenšené příčetnosti, odůvodňují podle dovolatele jím podané dovolání.
7. Nesprávná aplikace normy hmotného práva soudy obou stupňů, konkrétně §27 tr. zákoníku, založila podle dovolatele dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (pro jiné nesprávné hmotně právní posouzení) a vedla k uložení trestu v rozporu s §40 odst. 1 tr. zákoníku, čímž vyvstal dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Uložený trest je extrémně přísný, zjevně nespravedlivý a nepřiměřený a byl-li uložen osobě neschopné ovládat své jednání pro nemoc, není trestem proporcionálním.
8. Obviněný proto závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a jemu předcházející rozsudek krajského soudu a podle §265k odst. 2 tr. ř. také všechna další rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně přikázal, aby věc znovu v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
9. Obviněný současně v podaném odvolání učinil podnět, aby mu dovolací soud podle §265o tr. ř. odložil, případně přerušil výkon uloženého trestu.
10. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství ke dni rozhodování Nejvyššího soudu o tomto mimořádném opravném prostředku nevyjádřil.
III.
Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
12. Obviněný, který v řízení před soudem prvního stupně učinil prohlášení podle §206c odst. 1 tr. ř., jež bylo soudem přijato, a který rozsudek uvedeného soudu napadl odvoláním jen ve výroku o trestu, své dovolání zaměřil rovněž pouze proti výroku o jemu uloženém trestu odnětí svobody. Jak již odeznělo výše (body 4. až 8.), zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu a jemu předcházejícího rozsudku soudu prvního stupně se domáhá na základě tvrzení, že trestných činů, jimiž byl shledán vinným, se dopustil ve stavu zmenšené příčetnosti a tuto skutečnost soudy obou stupňů nevyjádřily při svém rozhodování o právním následku zjištěné trestní odpovědnosti (tj. ve výroku o trestu).
13. Ačkoli má obviněný za to, že v důsledku jím tvrzeného pochybení soudů obou stupňů jsou jejich rozhodnutí zatížena vadami naplňujícími dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h) a i) tr. ř. a rozsudek odvolacího soudu navíc i vadou zakládající dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., Nejvyšší soud jeho hodnocení nesdílí.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
14. Obviněný v souladu se svou dovolací argumentací tento dovolací důvod podřadil pod jeho druhou alternativu, tj. jiného nesprávného hmotně právního posouzení , již by obecně pojímáno nesprávné posouzení otázky příčetnosti pachatele při činu (vyslovením závěru o plné příčetnosti v situaci, kdy by správné zjištění odůvodňovalo závěr, že čin spáchal ve stavu zmenšené příčetnosti ve smyslu §27 tr. zákoníku) mohlo odůvodnit, avšak svými konkrétními námitkami Nejvyšší soud o správnosti svých tvrzení nepřesvědčil. Přestože namítá, že znalci se – v otázce, zda zjišťovaná impulzivní porucha (tzv. patologické hráčství), měla vliv na ovládací schopnost obviněného – ve svých odborných závěrech rozešli a že v této otázce existuje mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé extrémní nesoulad (bod 15. dovolání), žádnými konkrétními námitkami tento nesoulad neosvědčuje a vůči ucelené argumentaci odvolacího soudu (body 13. až 15. odůvodnění rozsudku) této otázce věnované, nepředkládá vlastní rozbor, který by svědčil o očividné vadě soudu nastalé při jejím řešení. Ve své podstatě se uchyluje pouze k ničím konkrétně a přesvědčivě nezdůvodněné preferenci jím opatřeného znaleckého posudku (vyzdvihuje toliko, že posudek zpracovali dva znalci, kteří mají být nezávislí na OČTŘ a své závěry před soudem prezentovali přehledně a přezkoumatelně), resp. k zpochybnění odborných závěrů znalce MUDr. Nedomy ničím nepodloženými úvahami (body 4. až 6. dovolání) o chybějící nestrannosti znalce pro jeho údajnou závislost na OČTŘ.
15. Argumentace obviněného se tak ve skutečnosti vymyká z obsahového zaměření tohoto důvodu dovolání, neboť má procesní, skutkový základ. Její podstatou jsou námitky vůči způsobu hodnocení protichůdně vyznívajících důkazů a snaha o prosazení toho skutkového základu, který vyjadřuje odborný závěr znaleckého posudku opatřeného obviněným. Vyjádřeno jinak, k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. by v posuzované věci došlo, pokud by soudy učinily skutkové zjištění, že u obviněného zjišťovaná impulzivní porucha (tzv. patologické hráčství) měla forenzně významný vliv na jeho ovládací schopnost (tato schopnost by při páchání trestné činnosti byla podstatnou měrou snížena) a přitom neučinily právní závěr, že tuto trestnou činnost spáchal ve stavu zmenšené příčetnosti ve smyslu §27 tr. zákoníku. Takové zjištění však soudy neučinily, neboť vyšly z odborných zjištění znalce MUDr. Nedomy.
16. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (a to i v jeho druhé variantě) nemůže být naplněn poznatkem, že jiné skutkové zjištění by vyžadovalo odlišné právní posouzení. Právě takového řešení (skrze prosazení jiné skutkové verze) se však domáhá dovolatel, pokud namítá vadu spočívající v nezohlednění (podle soudu neexistující) zmenšené příčetnosti při spáchání trestné činnosti, jíž byl uznán vinným.
17. Stejně tak v rovině pouhé obecnosti zůstávají tvrzení obviněného (bod 14. dovolání), že se odvolací soud nezabýval právně relevantními námitkami. Pokud dovolatel v konkrétnosti neuvede, v čem soudy selhaly, tj. v případě odvolacího soudu na jakou odvolací námitku tento soud nereagoval, nemůže očekávat, že soud dovolací snese ve svém rozhodnutí jím očekávané vyložení příslušné otázky, resp. že přistoupí ke kasaci dovoláním napadeného rozhodnutí.
18. Dlužno dodat, že odkaz dovolatele na jím citovaný nález Ústavního soudu nemůže být přínosný již proto, že závěry v něm obsažené byly zaujaty k procesně odlišné situaci. Zatímco v odkazované věci nebyla otázka příčetnosti pachatele, u něhož byla rovněž zjišťována patologická hráčská závislost, soudem řešena za pomoci znaleckého zkoumání pachatele, ve věci nyní Nejvyšší soudem posuzované, tomu tak není, neboť vypracovány byly dokonce posudky dva. Je pak věcí orgánu, který důkaz provádí – ve věci posuzované soud odvolací – aby tento důkaz (zde posudek předložený obhajobou) vyhodnotil, a to nejen z hlediska jeho procesní účinnosti, ale zejména i z hlediska správnosti jeho odborných závěrů. Odvolací soud v již odkazované pasáži vyložil, proč se nepřiklonil k závěrům tohoto posudku a proč naopak (ve shodě se soudem prvního stupně) vyšel z odborných závěrů znalce MUDr. Nedomy. Mimořádný opravný prostředek obviněného nepřináší žádnou konkrétní argumentaci, která by svědčila o tom, že hodnotící postup odvolacího soudu je ve zjevném rozporu s požadavkem plynoucím z §2 odst. 6 tr. ř., tedy že postrádá elementární prvky logiky a je projevem zjevné svévole ze strany odvolacího soudu. Nic takového podle zjištění dovolacího soudu o odůvodnění napadeného rozsudku tvrdit nelze.
19. Uvedená konstatování ústí do závěru, že napadený rozsudek, resp. i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně vadou ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zatížen není.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř.
20. K naplnění tohoto obviněným užitého důvodu dovolání dochází tehdy, pokud obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Obviněný jeho naplnění shledává v nezohlednění jím tvrzené přítomnosti jeho zmenšené příčetnosti při spáchání trestných činů, resp. v nikoli proporcionální, ale naopak zjevně nespravedlivé a nepřiměřené povaze mu uloženého trestu.
21. Nedůvodnost první námitky (nezohlednění zmenšené příčetnosti) vyplývá ze závěru, který Nejvyšší soud vyložil v bodě 14. a násl. odůvodnění tohoto usnesení. Druhou námitku je třeba rovněž odmítnout, neboť obviněnému byl uložen druh trestu (odnětí svobody), který zákon stanoví na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Úhrnný trest byl obviněnému správně ukládán podle trestní sazby stanovené na trestný čin nejpřísněji trestný, tj. podle trestní sazby stanovené v §211 odst. 6 tr. zákoníku (pět až deset let), přičemž při užití §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku mu byl uložen pod dolní hranicí této trestní sazby v trvání čtyř let. Trest uložený v této výměře je ze zákona trestem nepodmíněným. Uváží-li se, že postup podle posledně citovaného ustanovení je fakultativní a že obviněnému přitěžoval jak souběh trestných činů, tak i počet poškozených a doba páchání trestné činnosti, poté trest, který mu byl uložen, není možno považovat za excesivní, který by bylo třeba k jeho dovolání zrušit.
22. Uvedené konstatování platí proto, že tvrzenou neproporcionálnost trestu vztahoval obviněné k otázce nezohlednění zmenšené příčetnosti při zvažování právního následku trestní odpovědnosti. Jak však Nejvyšší soud vyložil, k takového zohlednění v případě dovolatele nenastal důvod.
23. Výrok o trestu proto nezatěžuje vada naplňující dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., a to ani z hlediska pohledu, který se někdy (trest zjevně excesivní) uplatňuje mimo rámec tímto dovolacím důvodem striktně vymezený (v uvedeném směru odkazuje dovolací soud na svou ustálenou judikaturu, podle níž přiměřenost trestu není hlediskem, o nějž lze tento dovolací důvod opírat).
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
24. Obviněný své dovolání opřel o obě (navzájem se vylučující) varianty tohoto dovolacího důvodu. O první variantu spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnu té řádného opraného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž by byly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí , nemohlo jít proto, že odvolací soud napadený rozsudek věcně přezkoumal. Naplněna však není ani druhá varianta spočívající v tom, že zamítavým způsobem bylo o odvolání obviněného rozhodnuto, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l), neboť Nejvyšší soud nepřisvědčil tvrzení dovolatele, že předcházející řízení zatěžuje vada naplňující dovolací důvod podle §265i odst. 1 písm. h) tr. ř. Jak bylo již vyloženo, rozsudku soudu prvního stupně nelze vytknout ani existenci vady, která by naplnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř.
V.
Způsob rozhodnutí
25. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že jeho námitky ani formálně vyhověly obsahovému zaměření vznesených dovolacích důvodů. Nejvyšší soud proto o jeho dovolání rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
26. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
27. Předseda senátu Nejvyššího soudu, který je oprávněn rozhodnout o podnětu dovolatele podle §265o odst. 1 tr. ř. na základě předběžného posouzení dovolání nedospěl k závěru, že by podnětu obviněného mělo být vyhověno. O tomto podnětu se samostatné negativní rozhodnutí nevydává, neboť dostačuje zmínit se o způsobu naložení s ním v odůvodnění rozhodnutí o dovolání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 2. 8. 2023
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu