ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.746.2023.1
sp. zn. 6 Tdo 746/2023-754
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 31. 8. 2023 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný Ing. Jaromír Bařina , nar. 11. 4. 1971 ve Zlíně, trvale bytem náměstí Míru 12, Zlín, adresa pro doručování Bedřichov 19, Špindlerův Mlýn, okres Trutnov, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 2. 2023, sp. zn. 10 To 291/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 4 T 49/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. Jaromíra Bařiny odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 24. 10. 2022, sp. zn. 4 T 49/2022 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný Ing. Jaromír Bařina (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle §208 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že:
v době ode dne 9. března 2018 do dne 17. ledna 2020 jako předseda představenstva společnosti SUN SKI CZ, a. s., IČ 284 88 709, se sídlem Praha 1, Revoluční 1082/8, Nové Město, nevyklidil a ponechal tak uvedené společnosti k užívání bez právního důvodu pro podnikatelské účely spočívající v provozu půjčovny lyžařského vybavení budovu bez čísla popisného, která se nachází na pozemku parc.č.st. XY, a pozemek parc.č.st. XY v obci XY, katastrální území XY, zapsané v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrálním pracovištěm XY na listu vlastnictví č. XY, přestože společnost A - Trading, a. s., IČ 482 89 540, vydražila na základě pravomocného usnesení Exekutorského úřadu Praha o příklepu ze dne 31. 8. 2017, č. j. 067 EX 47/04-1238, spoluvlastnický podíl o velikosti ½ k těmto nemovitostem, čímž podle ustanovení §336l odst. 5 o. s. ř. mj. zaniklo společnosti SUN SKI CZ, a. s., případné nájemní právo k jejich užívání, a dále přestože společnost ThunderSlope, s. r. o., IČ 071 85 472, se stala podílovou spoluvlastnicí těchto nemovitostí v rozsahu spoluvlastnického podílu o velikosti ½ na základě kupní smlouvy uzavřené dne 28. 6. 2018 s prodávající společností KS Faktoring, s. r. o., IČ 047 04 291, která jej nabyla do vlastnictví na základě kupní smlouvy ze dne 28. 8. 2017 v rámci zpeněžení majetkové podstaty dlužnice A. N. v rámci konkursu vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 88 INS 17505/2012, což mělo za následek rovněž zánik nájemního práva váznoucího na nemovitosti podle §283 odst. 5 insolvenčního zákona a §285 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona, přičemž společnost KS Faktoring, s. r. o., i přes tuto skutečnost vypověděla ještě z důvodu právní jistoty svým písemným přípisem ze dne 12. 2. 2018 údajnou nájemní smlouvu, na základě níž měla společnost SUN SKI CZ, a. s., předmětné nemovitosti údajně užívat, a společnosti A - Trading, a. s., a ThunderSlope, s. r. o., následně vyzvaly přípisem ze dne 28. 8. 2018 společnost SUN SKI CZ, a. s., k vyklizení těchto nemovitostí, kdy Jaromír Bařina se nejpozději dne 9. 3. 2018 dozvěděl o výpovědi z nájmu shora uvedených nemovitostí ze strany společnosti KS Faktoring, s. r. o., avšak na ni nijak nereagoval, a společnost SUN SKI CZ, a. s., i nadále tyto nemovitosti užívala, aniž by hradila za jejich užívání společnosti A - Trading, a. s., jejíž vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu o velikosti ½ k těmto nemovitostem bylo zapsáno do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu ke dni 9. 3. 2018, a společnosti KS Faktoring, s. r. o., resp. následně společnosti ThunderSlope, s. r. o., nějaké finanční prostředky, přičemž v tomto jednání pokračoval i přesto, že rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 25. 6. 2019, č. j. 30 C 262/2018-291, který nabyl právní moci dne 27. 12. 2019 a vykonatelnosti dne 14. 1. 2020, bylo rozhodnuto o tom, že společnost SUN SKI CZ, a. s., je povinna shora uvedené nemovitosti vyklidit do dne 14. 1. 2020 a vyklizené je předat společnostem A - Trading, a. s., IČ 482 89 540, se sídlem Politických vězňů 911/8, 110 00 Praha 1 – Nové Město a společnosti ThunderSlope, s. r. o., IČ 071 85 4725, se sídlem Karlova 455/48, 110 00 Praha 1 – Staré Město, kdy proti tomuto rozsudku podal jménem společnosti SUN SKI CZ, a. s., ještě i odvolání, na základě něhož Krajský soud v Hradci Králové svým rozsudkem ze dne 26. 11. 2019, č. j. 47 Co 193/ 2019-429, shora označený rozsudek Okresního soudu v Trutnově potvrdil, kdy jednání u prvostupňového i odvolacího soudu záměrně protahoval za použití nejrůznějších procesních obstrukcí a snažil se tak oddálit vydání meritorního rozhodnutí o vyklizení nemovitostí, a shora uvedené nemovitosti předal jejich podílovým spoluvlastnicím, tj. společnostem A - Trading, a. s., a ThunderSlope, s. r. o., vyklizené až dne 17. 1. 2020 poté, co se obě tyto společnosti pokusily převzít tyto nemovitosti tak, že vymění zámky u budovy bez čísla popisného, která se nachází na pozemku parc.č.st. 202.
2. Za to byl obviněný Ing. Jaromír Bařina podle §208 odst. 1 tr. zákoníku za použití §67 odst. 2 písm. a), odst. 3 a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku odsouzen k peněžitému trestu ve výši 150denních sazeb s výší denní sazby 500 Kč, tedy celkem ve výměře 75.000 Kč. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto rovněž o vině společnosti SUN SKI CZ, a. s., podle §208 odst. 1 tr. zákoníku a za použití §18 odst. 1, 2 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob byla odsouzena k peněžitému trestu ve výši 50denních sazeb s výší denní sazby 5.000 Kč, tedy celkem ve výměře 250.000 Kč. Poškozené společnosti A – Trading, a. s., a ThunderSlope, s. r. o., byly podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázány s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Proti shora citovanému rozsudku podali obviněný Ing. Jaromír Bařina a společnost SUN SKI CZ, a. s., odvolání, která Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 16. 2. 2023, sp. zn. 10 To 291/2022, podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti zamítavému usnesení soudu druhého stupně podal obviněný Ing. Jaromír Bařina mimořádný opravný prostředek v podobě dovolání, který opřel o dovolací důvody podle
§265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
5. Úvodem vytkl vady ve skutkových závěrech soudů, neboť počátek protiprávního jednání je podle jeho názoru stanoven až dnem vykonatelnosti rozsudku Okresního soudu v Trutnově č. j. 30 C 262/2018-291, tedy 14. 1. 2020. Taktéž nebyl brán ohled na výpovědní lhůtu k nemovitostem, která vyplývá z prodloužené nájemní smlouvy společnosti SUN SKI CZ, a. s., k předmětným pozemkům do 30. 4. 2024. Ostatně soudy nebylo prokázáno, že výpověď této smlouvy byla správně doručena či uplatněna v souladu se zákonem s ohledem na fakt, že smlouvu vypověděl pouze spoluvlastník s podílem o velikosti ½, což neodpovídá podmínkám stanoveným v §2222 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Ve hmotněprávní rovině obviněný namítl, že v rozporu s ustálenou judikaturou soudy pouze předpokládaly naplnění subjektivní stránky, neboť on sám nevěděl o změnách ve vlastnictví k předmětným pozemkům a veškeré úkony činil v dobré víře, že se pouze snaží prodloužit existující nájemní smlouvu. Zdůraznil, že si nemohl být vědom možné protiprávnosti jeho jednání, když otázka existence nájmu musela být rozhodnuta až soudem v rámci občanskoprávního řízení, kterému předcházelo zamítnutí návrhu poškozených společností na předběžné opatření. Právní závěry soudu prvního stupně jsou nesprávné i ohledně zániku nájemního vztahu, jenž nenastává v případě podílového spoluvlastnictví. Soudy obou stupňů nereflektovaly tyto okolnosti, čímž nedodržely zásadu subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku, zvláště když ve věci již bylo pravomocně uplatněno občanské právo.
6. Obviněný závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a tomuto soudu přikázal, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve svém písemném vyjádření k dovolání nejprve zrekapitulovala podstatné části řízení pro projednávanou věc a obsah dovolacích důvodů obviněného. Následně uvedla, že námitka obviněného o existenci nájemní smlouvy zcela míjí nejen podstatu exekučního a insolvenčního řízení, ale i výklad dotčených ustanovení občanského práva. Byť přisvědčila v obecné rovině obviněnému, že vypovězení nájemní smlouvy ze strany oprávněných osob bylo neplatné, jednalo se o reakci na odmítavý postoj obviněného. V této souvislosti upozornila, že výhrady obviněného o nedoručení předmětné výpovědi jsou liché, neboť toto tvrzení vyvrací v dokazování provedená emailová komunikace. Celkový přístup obviněného, ať už s ohledem na doručenou výpověď nájmu, tak účelově obstrukční chování během občanskoprávního řízení, lze charakterizovat jako úmysl podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. V otázce subsidiarity trestní represe státní zástupkyně odkázala na podrobné odůvodnění soudu prvního i druhého stupně, přičemž nad rámec uvedeného upozornila na absenci jakékoliv sebereflexe ze strany obviněného.
8. Z výše uvedených důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně vyjádřila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 tr. ř.
9. Obviněný zaslal repliku k vyjádření státního zástupce. Zopakoval svou argumentaci z dovolání a dodal, že státní zástupce pouze nekriticky přejal závěry soudů nižší instance. Rovněž se i vymezil proti postupu orgánů činných v trestním řízení, čímž ovšem rozšířil rozsah dovolání v rozporu s §265f odst. 2 tr. ř., a k uvedené námitce proto nebylo přihlíženo.
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
11. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 2. 2023, sp. zn. 10 To 291/2022, je přípustné z hlediska ustanovení
§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
12. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud proto nejprve hodnotil, zda obviněným vznesené námitky svým obsahem vyhovují jím uplatněným důvodům dovolání.
13. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Naplnění tohoto dovolacího důvodu tak vyžaduje významné narušení procesu dokazování, které má za následek deformaci skutkových zjištění v intenzitě, která již zasahuje do práva na spravedlivý proces a je s to ovlivnit rozhodnutí soudů o otázce naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Tento dovolací důvod tedy nemohou naplnit námitky, které toliko obecně vytýkají nesprávné hodnocení důkazů, případně pouze nastiňují jinou verzi skutkového stavu, aniž by označily konkrétní evidentní rozpory mezi obsahem důkazů a jejich interpretací soudy obou stupňů, ani takové námitky, které se týkají jen nepodstatných skutkových zjištění.
14. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že tento dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jeho podstatou tudíž je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
IV.
Důvodnost dovolání
15. Vzhledem k obsahu podaného dovolání lze uzavřít, že uplatněné námitky je možno formálně podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Nelze je však hodnotit jako námitky, jež by mohly odůvodnit obviněným požadovanou kasaci napadeného rozhodnutí.
16. Argumentace obviněného brojí proti skutkovým, ale i hmotněprávním závěrům soudu prvního a druhého stupně, které shledává jako nedostatečné bez řádné opory v provedených důkazech. Zvláště existence nájemního vztahu odsouzené společnosti SUN SKI CZ, a. s., k pozemku parc.č.st. XY, a pozemku parc.č.st. XY v obci XY, katastrální území XY, zapsané v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj a na to navazující posouzení počátku trestné činnosti, mají být v rozporu se hmotněprávními závěry v trestním řízení. V zásadě tvrdí, že nájemní vztah jmenované společnosti trval prakticky až do 14. 1. 2020, a tedy protiprávního jednání se mohl dopustit maximálně od tohoto dne až do 17. 1. 2020. V souvislosti s tím obviněný zpochybnil i naplnění subjektivní stránky trestného činu a jeho společenskou škodlivost ve světle principu ultima ratio trestního práva.
17. V návaznosti na to je možné zmínit, že část uvedených námitek formálně odpovídá (a obviněný je výslovně přiřadil k) první alternativě dovolacího důvodu ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle níž rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Předpokladem pro naplnění uvedeného je ovšem zjištění hrubých vad ve skutkových závěrech, pro které nelze setrvat na nezměnitelnosti a závaznosti napadeného rozhodnutí, jak ostatně bylo rozvedeno výše. O zjevný rozpor se jedná tehdy, když rozhodná skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů.
18. Dovolací soud však konstatuje, že v posuzované věci není zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů dán. Z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů (především rozsudku soudu prvního stupně) je totiž seznatelné, že si byly vědomy důkazní situace (v řízení bylo provedeno dokazování odpovídající ustanovení §2 odst. 5 tr. ř.), je patrné, jak hodnotily provedené důkazy (postupovaly v mezích ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.) a k jakým závěrům přitom dospěly – je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními, potažmo právními závěry.
19. Zároveň lze poznamenat, že existence případného extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové a právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
20. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Podstatné je, jak už výše uvedeno, že soudy se při zjišťování skutkového stavu věci nedopustily pochybení, jež by vedlo k vadě v podobě zjevného rozporu s obsahem provedených důkazů.
21. Lze ještě dodat, že pokud soudy nižších stupňů po vyhodnocení důkazní situace dospěly k závěru, že jedna ze skupin důkazů je pravdivá, že její věrohodnost není ničím zpochybněna a úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrnuly do odůvodnění svých rozhodnutí, nejsou splněny ani podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch“ (in dubio pro reo), neboť soudy tyto pochybnosti neměly (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. II. ÚS 3068/17).
22. Namítaná existence nájemního vztahu a s tím podle obviněného související počátek trestné činnosti jsou okolnosti mající spíše hmotněprávní přesah. Podle obviněného přitom soud prvního stupně, potažmo i soud odvolací, tuto otázku vadně posoudil. Vzhledem ke skutečnosti, že se k věci vztahuje občanskoprávní i trestní větev soudního rozhodování, je prvně nezbytné upozornit, že byť dovolání výslovně napadá skutečnosti uvedené v citované skutkové větě, z faktického hlediska brojí proti závěrům soudů nižších stupňů týkajícím se zmíněné občanskoprávní problematiky, jež byly shodné se závěry civilních soudů. Uvedené svým obsahem odpovídá námitce proti postupu při posuzování předběžné otázky ve smyslu §9 odst. 1 tr. ř. Podle tohoto ustanovení orgány činné v trestním řízení posuzují předběžné otázky, které se v řízení vyskytnou, samostatně, je-li tu však o takové otázce pravomocné rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu, jsou orgány činné v trestním řízení takovým rozhodnutím vázány, pokud nejde o posouzení viny obviněného. Jinými slovy, orgány činné v trestním řízení přistoupí k posouzení předběžných otázek, pouze pokud již nebyly pravomocně rozhodnuty příslušnými orgány. Výjimku tvoří posouzení viny, což je možno provést pouze v rámci trestního řízení. I v tomto případě však má soud povinnost zdůvodnit, proč se odchyluje od případných závěrů občanskoprávního řízení a vypořádat se se všemi relevantními důkazy, jež byly podkladem civilního rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 8 Tdo 624/2011, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 5 Tdo 490/2019). Tedy, byť je dáno k diskreci soudu, zda se odchýlí od již pravomocných závěrů civilních soudů, je tak možno učinit pouze z relevantních důvodů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2007, sp. zn. 8 Tdo 872/2007, rozhodnutí Nejvyššího soudu SSR ze dne 27. 10. 1977, sp. zn. 4 Tz 67/77, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2009, sp. zn. 8 Tdo 1111/2009).
23. Bylo-li pravomocně rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 25. 6. 2019, č. j. 30 C 262/2018-291, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 11. 2019, č. j. 47 Co 193/ 2019-429, o vyklizení předmětné nemovitosti právě v důsledku zániku nájemního práva SUN SKI CZ, a. s., k ní, a to s ohledem na exekuční a insolvenční řízení vedená proti původním vlastníkům, resp. důsledky plynoucí z úkonů činěných v těchto řízeních, soudy v trestním řízení nemohly tuto skutečnost pominout. Nutno ovšem konstatovat, že soudy v rámci trestního řízení postupovaly řádně (provedly dostatečné dokazování, mimo jiné rozhodnutími z řízení občanskoprávního, a provedené důkazy, jak již shora ostatně konstatováno, hodnotily způsobem korespondujícím s §2 odst. 6 tr. ř. a nedopustily se ani excesivního a nepřijatelného hmotněprávního posouzení otázky trvání nájemního práva). Nepochybily, pokud stran dané hmotněprávní problematiky učinily stejné závěry jako civilní soudy, neboť nebyl dán důvod (jak z hlediska skutkového, tak z hlediska hmotněprávního) pro dovození závěrů odlišných (v daných souvislostech lze mimo jiné připomenout, že již v civilním řízení obviněný stran otázky existence nájemního práva svědčícího jeho společnosti uplatňoval v zásadě stejnou argumentaci jako v řízením trestním). Tvrzení obviněného stojící na platnosti nájemní smlouvy až do ledna 2020 proto neobstojí. Samotná skutečnost, že soudy obou stupňů v rámci trestního řízení neměly závažného důvodu přehodnocovat závěry učiněné v občanskoprávním řízení a rovněž na základě toho rozhodly o vině obviněného shora uvedeným skutkem a trestným činem, tak nezatěžuje napadené rozhodnutí žádnou právní, či skutkovou deformací. Jinými slovy, trestní soud nemůže ignorovat rozhodnutí soudů učiněné v občanském soudním řízení a nemůže dospět k odlišnému závěru založeném pouze na argumentu, že je oprávněn samostatně řešit konkrétní otázku jako předběžnou (viz již citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 490/2019).
24. Navazující námitky obviněný založil na zpochybnění naplnění subjektivní stránky v podobě úmyslného zavinění. Zde je v první řadě nutno odmítnout jeho úvahu, podle níž nesprávné skutkové závěry vedly k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení subjektivní stránky. Jak výše uvedeno, soudy nižších stupňů učinily na základě dostatečného dokazování a správného hodnocení provedených důkazů skutková zjištění, o nichž nevznikly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí. Přitom již soud prvního stupně srozumitelně odůvodnil na str. 11 svého rozsudku, že obviněný si musel být minimálně od 9. 3. 2018 vědom toho, že společnost SUN SKI CZ, a. s., postrádá právní titul pro užívání nemovitosti, což vyplývá z předložené emailové komunikace. Pokud s tímto vědomím po dobu 2 let aktivně bránil právoplatným vlastníkům ve výkonu jejich práv k předmětné nemovitosti, naplnil tím všechny nezbytné náležitosti subjektivní stránky, konkrétně úmyslného zavinění pokrývajícího všechny znaky objektivní stránky skutkové podstaty přečinu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu, nebo nebytovému prostoru podle §208 odst. 1 tr. zákoníku. Opět přitom lze odkázat na odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku soudu prvního stupně, a to na str. 12, kde se soud s otázkou subjektivní stránky vypořádal. Spatřuje-li obviněný důkaz vyvracející jeho úmysl v tom, že předběžná opatření Okresního soudu v Trutnově byla ve prospěch jeho společnosti, zcela tím pomíjí především usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 3. 2018, č. j. 47 Co 52/2018-113, kterým byl zamítnut jeho (obviněného) návrh na předběžné opatření o zdržení se zásahů ze strany poškozených. Nutno přitom podotknout, že v předmětném usnesení, které velmi úzce časově navazuje na události ze dne 9. 3. 2018, soud označil existenci nájemní smlouvy za natolik spornou otázku, že to vylučuje zásah do vlastnických práv tehdy žalovaných (KS Faktoring, s. r. o., a A - Trading, a. s.) prostřednictvím předběžného opatření. Není přitom od věci ještě poznamenat, že tímto rozhodnutím byl zpochybněn samotný dodatek k nájemní smlouvě, kterým měla být prodloužena doba nájmu a na nějž obviněný odkazuje i v rámci trestního řízení, z důvodu nedostatku oprávnění bývalých spoluvlastníků nakládat s předmětnou nemovitostí. Na tomto základě pak nelze přisvědčit obviněnému, že by soud prvního stupně postrádal důkazy pro závěr o jeho zavinění, případně je nehodnotil v souvislostech.
25. Popsané závěry týkající se jak otázky zániku nájemního práva společnosti SUN SKI CZ, a. s. (objektivní rovina), tak otázky existence zavinění obviněného (subjektivní rovina) v kontextu užívání předmětné nemovitosti jmenovanou společností v době, kdy jí již nájemní právo nesvědčilo, přímo dopadají i na námitku nesprávného určení počátku trestné činnosti, která podle obviněného má připadnout až na den vykonatelnosti shora zmíněného civilního rozsudku. Pro zdůraznění již uvedeného lze znovu připomenout, že soud prvního stupně provedl k objasnění všech rozhodných okolností daného skutku potřebné dokazování a po patřičném vyhodnocení provedených důkazů učinil úplná a rozumně nezpochybnitelná skutková zjištění, která nezávadně právně posoudil (a odvolací soud jeho závěry potvrdil). V rámci svého postupu pak také správně vymezil dobu, po kterou obviněný daný skutek páchal.
26. S ohledem na uvedené okolnosti a další okolnosti rozvedené v napadených rozhodnutích pak lze učinit závěr, že soudy nepochybily, pokud shledaly, že jimi zjištěný a shora popsaný skutek naplňuje znaky přečinu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu, nebo nebytovému prostoru podle §208 odst. 1 tr. zákoníku.
27. Stran námitek subsidiarity trestní represe Nejvyšší soud podotýká, že trestným činem je podle trestního zákoníku takový protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v tomto zákoně (§13 odst. 1 tr. zákoníku). Zásadně tedy platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem a je třeba vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání. Tento závěr je však v případě méně závažných trestných činů korigován použitím zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku, podle níž trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku neznamená negaci formálního pojetí (definice) trestného činu, a to proto, že byť je trestný čin v ustanovení §13 odst. 1 tr. zákoníku vymezen jako jednání protiprávní a trestné na podkladě formálních znaků trestného činu, je zároveň chápán jako souhrn takových znaků, které ho ve svém celku charakterizují jako čin společensky škodlivý, před kterým je třeba společnost i jednotlivé fyzické a právnické osoby chránit, neboť porušuje základní právní statky, na nichž je vybudována demokratická společnost. Již vymezením konkrétní skutkové podstaty v trestním zákoníku pomocí konkrétních znaků a trestní sazby zákonodárce stanovil, že při jejím naplnění v běžně se vyskytujících případech zásadně půjde o trestný čin. Uplatnění zásady subsidiarity trestní represe v podobě nevyvození trestní odpovědnosti je tedy možné pouze za předpokladu, že posuzovaný skutek s ohledem na konkrétní zjištěné skutečnosti z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty (stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012). O subsidiaritě trestní represe lze tak uvažovat pouze pokud aplikací jiné právní odpovědnosti je dosaženo splnění všech funkcí trestního práva, tzn. naplnění cílů reparace a prevence, přičemž není nezbytná represe (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1148/2009).
28. Jednání obviněného v tomto ohledu představuje zcela běžný způsob naplnění skutkové podstaty trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu, nebo nebytovému prostoru podle §208 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný, který byl předsedou představenstva společnosti SUN SKI CZ, a. s., popsaným způsobem vytvořil podmínky pro to, aby jmenovaná společnost mohla profitovat z užívání nemovitosti bez potřebného právního titulu, zatímco poškozené společnosti utrpěly újmu, i když byly zákonnými vlastníky. Velmi hrubým způsobem tak zasáhl do práv oprávněných subjektů. Tento stav trval po dobu téměř dvou let, což bylo podle zjištění soudů způsobeno i obstrukčním jednáním obviněného během civilního řízení. Škodlivost jednání ospravedlňující aplikaci norem trestního práva v projednávaném případě lze spatřovat v celkovém přístupu obviněného, který, resp. jím řízená společnost, úmyslně profitoval z dlouhodobého protiprávního užívání shora specifikovaného nebytového prostoru na úkor právoplatných vlastníků. V kontextu uvedeného je třeba konstatovat, že občanskoprávní řízení mohlo v tomto případě sice zjednat nápravu ve vztahu mezi obviněným a poškozenými v otázce nájmu (užívání) nemovitosti a případné náhrady škody, ale vzhledem ke skutečnostem charakterizujícím jednání obviněného tím rozhodně nemohly být a nebyly vyváženy veškeré trestněprávní aspekty posuzované věci. Jinak řečeno, vzhledem k charakteru posuzovaného skutku zde zjevně vyvstala potřeba uplatnění trestní represe.
V.
Způsob rozhodnutí
29. Je tedy možno uzavřít, že námitky obviněného Ing. Jaromíra Bařiny dílem nerespektovaly věcné zaměření důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a dílem z hlediska tohoto ustanovení a §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. postrádaly jakékoli věcné opodstatnění. Nejvyšší soud proto jeho dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, přičemž tak za splnění podmínky uvedené v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 8. 2023
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu