ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.799.2023.1
sp. zn. 6 Tdo 799/2023-283
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 8. 2023 o dovolání, které podala obviněná J. I. B. t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2022, č. j. 9 To 204/2022-160, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 2 T 33/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 28. 4. 2022, č. j. 2 T 33/2022-115 , byla obviněná J. I. B. (dále „obviněná“, příp. „dovolatelka“) uznána vinou přečinem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle §208 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustila tím, že
v době od 3. 4. 2021 do 21. 7. 2021 v obci XY, okres XY, bez právního titulu užívala bytovou jednotku č. 4 ve druhém nadzemním podlaží bytového domu č. p. XY, ve výše uvedené obci, jež je součástí pozemku parc. č. st. XY, zapsaném na listu vlastnictví č. XY, vědoma si skutečnosti, že dne 30. 6. 2020 vypršela platnost dříve sjednané nájemní smlouvy ze dne 27. 12. 2019, přičemž bytovou jednotku užívala i přes opakované výzvy majitelky nemovitosti, K. R. B., k okamžitému vyklizení a bez jejího souhlasu v bytě předmětné době neoprávněně setrvávala.
2. Obviněná byla za tento přečin odsouzena podle §208 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. ř. zařazena do věznice s ostrahou. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození K. R. B. a R. R. odkázáni s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání obviněné proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 19. 12. 2022, č. j. 9 To 204/2022-160 , jímž ho podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podala obviněná prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jana Švarce dovolání, jež opřela o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
5. Obviněná považuje trest jí uložený za zcela nepřiměřený a namítá, že napadená rozhodnutí zcela ignorují zájmy jejího nezletilého syna. Při vědomí toho, že její argumentace zdánlivě nespadá pod žádný z dovolacích důvodů odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu (nález ze dne 7. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 2027/17) a s jeho oporou dovozuje, že pokud se soudy posouzením dopadu rozhodnutí na nezletilé dítě nezabývaly, pro ústavněprávní přesah věci by měl podle jejího názoru nápravu zjednat Nejvyšší soud. V této souvislosti dovolatelka uvádí, že nemá žádnou širší rodinu a syn by skončil v dětském domově. Dále namítá, že ač se trestné činnosti dopustila opakovaně, soudy nezkoumaly důvody, které jí k tomu vedly. Neměla kam jít, pokud by byt opustila, ocitla by se se synem na ulici. Zvolila „menší zlo“. Klade otázku, proč poškození nepostupovali cestou občanskoprávní, zda trestní oznámení nebylo formou jakési jejich msty a zda intenzita porušení zákona z její strany neměla být nahlížena pohledem subsidiarity trestní represe.
6. Závěrem svého dovolání obviněná navrhla, aby dovolací soud jednak napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení a jednak odložil výkon napadeného rozhodnutí, neboť opak by měl nevratný důsledek pro nezletilé dítě.
7. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která uvedla, že dovolatelka sice správně označila dovolací důvod, avšak jí uplatněná argumentace mu v celé šíři neodpovídá, což se vztahuje zejména k námitkám směřujícím proti výroku o trestu.
8. Obviněná zpochybnila správnost právní kvalifikace skutku tvrzením, že její čin nedosáhl dostatečného stupně společenské škodlivosti, jak předpokládá ustanovení §12 odst. 2 tr. ř. (pozn. správně tr. zákoníku), do nějž je promítnuta zásada subsidiarity trestní represe, neboť poškození měli využít občanskoprávních institutů k řešení celé záležitosti a trestní oznámení bylo z jejich strany formou msty.
9. Podle státní zástupkyně jednání obviněné dosáhlo odpovídajícího stupně společenské škodlivosti, neboť si byla zjevně vědoma toho, že k datu 30. 6. 2020 vypršela platnost dříve sjednané nájemní smlouvy ze dne 27. 12. 2019, přičemž předmětnou bytovou jednotku v obci XY užívala i přes opakované výzvy majitelky nemovitosti. Tyto skutečnosti jsou podloženy zjištěním, že za stejné jednání (a to v období od 1. 7. 2020 do 12. 10. 2020 a v období od 13. 10. 2020 do 2. 4. 2021) byla odsouzena trestním příkazem Okresního soudu v Kladně ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. 2 T 125/2020, a rozsudkem téhož soudu ze dne 3. 6. 2021, sp. zn. 26 T 10/2021. Obviněná po ukončení nájemní smlouvy dne 30. 6. 2020 byt neopustila a neoprávněně jej užívala až do 21. 7. 2021, a to, aniž by hradila jakékoli náklady spojené s bydlením. Veškeré uváděné okolnosti, tedy doba páchání trestné činnosti, ani důrazné upozornění na závadovost jejího jednání, neměly odpovídající odezvu. Míra zavinění obviněné vzhledem k předchozím dvěma odsouzením je velmi vysoká. Bylo by nepřípadné v daných souvislostech uvažovat o užití zásady subsidiarity trestní represe, jak je vyjádřena v §12 odst. 2 tr. zákoníku.
10. V dalším textu mimořádného opravného prostředku dovolatelka brojí proti výroku o trestu. Je třeba připomenout, že za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat pouze jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je například pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu a podobně. Uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu v důsledku nesprávného vyhodnocení kritérií podle §39, §41 a §42 tr. zákoníku nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí), lze v dovolání úspěšně uplatnit pouze v rámci zákonného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který je v soustavě dovolacích důvodů dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
11. Podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek, že buď byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, ale mimo zákonnou trestní sazbu. Takové pochybení ale dovolatelka nevytýká.
12. V rámci dovolacího řízení by mohl být výrok o trestu zrušen pouze v tom případě, pokud by uložený trest byl tak extrémně přísný, že by se jednalo o porušení ústavního principu proporcionality trestní represe a zásah do ústavně zaručeného práva obviněné na ochranu před zasahováním do jejího soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Šlo by o krajní případ, pokud by extrémní rozpor mezi druhem a výměrou uloženého trestu a jeho účelem a kritérii stanovenými zákonem dosahoval ústavněprávní roviny.
13. V posuzované trestní věci je třeba zhodnotit, že trest, byť relativně přísný, je k nápravě obviněné nezbytný, jak vyplývá z odůvodnění rozsudku soudu nalézacího, ale i z odůvodnění usnesení odvolacího soudu. Tyto se zabývaly všemi kritérii pro uložení trestu z hledisek stanovených v §38 – §42 tr. zákoníku. Ve prospěch obviněné hodnotily doznání, ale nemohly odhlédnout v její neprospěch od přitěžující speciální recidivy, tedy předchozích dvou odsouzení pro naprosto obdobnou trestnou činnost, kdy v prvním případě jí byl uložen podmíněně odložený trest odnětí svobody, ve druhém případě trest obecně prospěšných prací. Pro nepodmíněnost uloženého trestu, respektive pro zásah do osobní svobody obviněné, je v posuzovaném případě určující to, že se projednávané trestné činnosti dopustila ve dvou zkušebních dobách předchozích odsouzení. Právě uvedená nenapravitelnost obviněné, u níž jiné formy trestní nápravy selhaly, vedla soudy k nutnosti uložit jí nepodmíněný trest odnětí svobody. Důvodem tedy bylo, že na obviněnou vůbec neměly vliv předchozí druhy trestu, které nebyly spojené s přímým výkonem odnětí svobody. Byť je obviněná matkou nezletilého dítěte, je třeba zvažovat v této souvislosti i další kritéria, tedy že je matkou čtyř děti, přičemž pouze jedno má ve své výchově, nikde nepracuje, avšak není vedena ani jako uchazečka o zaměstnání. Soudně trestaná přitom byla čtyřikrát, a to dokonce i pro přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku a v minulosti jí bylo ukládáno i ochranné protialkoholní léčení formou ambulantní. Je tedy zjevné, že ani její péče o děti není příkladná. Navíc její syn už dokončil školní docházku a jeho vývoj tedy nemůže být v nějaké zásadní míře dotčen, neboť v uvedeném věku není podíl péče o dítě tak zásadní jako u menších dětí. V posuzovaném případě tedy absentují specifické okolnosti, které by významněji zvyšovaly negativní dopad odsouzení rodiče k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dítě v porovnání s jinými případy.
14. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Zároveň vyjádřila souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
16. Obviněná, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání opřela o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jí vznesené námitky obsahově odpovídají tomuto důvodu dovolání, a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat důvodnost a zda jsou tudíž způsobilé odůvodnit jí požadovanou kasaci napadených rozhodnutí.
17. K naplnění obviněnou vzneseného dovolacího důvodu dochází podle jeho obsahového vymezení (jak již uvedla státní zástupkyně) tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právní posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení . Protože obviněná brojí proti usnesení odvolacího soudu, jímž zamítl její odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, měla své dovolání opřít i o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., který nastává pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takového rozhodnutí nebo přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Nedostatek projevující se neuplatněním tohoto dovolacího důvodu však neměl žádný vliv na postup dovolacího soudu, který důvodnost mimořádného opravného prostředku obviněné posoudil na podkladě jejích námitek.
18. Ve shodě se státní zástupkyní lze konstatovat, že obviněná (s vyšší mírou tolerance vyhodnocení její dovolací argumentace) svou námitkou zpochybňuje právní kvalifikaci skutku (jeho posouzení jako činu soudně trestného) a že formálně lze uvažovat o tom, že poukaz na subsidiaritu trestní represe vyžaduje posouzení této její námitky z pohledu první alternativy uplatněného dovolacího důvodu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Toto je však jediná námitka, kterou lze pod uplatněný důvod dovolání podřadit. Nejvyšší soud opakovaně ve svých rozhodnutích vyjádřil, že dovolatel se nemůže omezit na pouhé vymezení důvodů, o něž své dovolání opírá, aniž by ve vztahu k nim uvedl je odůvodňující argumentaci v podobě konkrétních námitek, které odrážejí jejich obsahové zaměření. Obviněná ve svém dovolání soudům explicitně nevyčítá, že se problematikou možného uplatnění zásady subsidiarity trestní represe nezabývaly, resp. přímo netvrdí, že jimi vydaná rozhodnutí jsou z tohoto důvodu vadná. Omezuje na pouhé sdělení, že „[j]e otázkou, proč poškození nepostupovali cestou občanskoprávní, která by pro ně byla více efektivní, zda trestní oznámení nebylo formou jakési msty a zda intenzita porušení zákona by neměla být nahlížena pohledem subsidiarity trestní represe“. Takto činí, aniž by v konkrétnosti namítla, že škodlivost jejího činu nedosáhla úrovně vyžadující reakci trestněprávními prostředky, a ač příslušnou námitku neuplatnila v řízení před soudy nižších stupňů.
19. Byť to výslovně v odůvodněních rozhodnutí uvedeno není, soudy se při řešení otázky viny obviněné nepochybně touto otázkou (materiálně) zabývaly a vyložily ji v tom smyslu, že je nezbytné dovodit její trestní odpovědnost označeným přečinem. S takovým závěrem je nezbytné se ztotožnit, a to s ohledem na zjištění soudů vyjádřená v jejich rozhodnutí (opakované protiprávní jednání obviněné vůči týmž poškozeným navzdory vyslovení její viny stejným přečinem a uložení výchovného druhu trestu nespojeného s přímým odnětím svobody, který pozitivně neovlivnil další jednání obviněné) a rovněž tím, co ve svém vyjádření k dovolání obviněné uvedla státní zástupkyně. Nejvyšší soud necítí potřebu toto opakovat, neboť na již uvedenou argumentaci stačí odkázat.
20. Zcela mimo uplatněný dovolací důvod se nachází námitka, jíž se obviněná snaží o dosažení kasace výroku o trestu. Jak již správně uvedla státní zástupkyně, prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze výrok o trestu napadat jen z hlediska vad, které vymezilo rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., k nápravě jiných vad výroku o trestu je určen dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. ( obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestu sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným ).
21. Žádnou takovou vadu obviněná napadeným rozhodnutím nevytkla (a ty jí ani netrpí). Své dovolání opřela o tvrzení ústavněprávního rozměru její věci, jenž však ve věci posuzované vůbec nemůže dosahovat úrovně, kterou by byl dovolací soud povinen při svém rozhodnutí zohlednit. Postihu vědomé speciální recidivy obviněné a spáchání přečinu ve zkušební době podmíněného odsouzení v podobě nepodmíněného trestu nemůže zabránit její poukaz na zájem jednoho z jejích dětí (nejstaršího syna AAAAA (pseudonym)), se kterým jako jediným z celkem čtyř dětí, jichž je matkou, obviněná žila. S ostatními dětmi (BBBBB (pseudonym), CCCCC (pseudonym) a DDDDD (pseudonym)) nebyla obviněná dlouhodobě v kontaktu. Zcela důvodně proto státní zástupkyně poukázala na to, že péči obviněné o děti nelze pojímat jako příkladnou. Vyjma toho, že o tři z nich osobně nepečuje a neprojevuje o ně zájem, nesnaží se je zabezpečit ani po stránce hmotné, jak plyne z jejího pravomocného odsouzení pro přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku (spáchaný v době od 1. 11. 2017 do 19. 2. 2020 neplněním vyživovací povinnosti vůči dceři DDDDD).
22. Aniž by Nejvyšší soud popíral, že úkolem trestního soudu je při zvažování otázky právního následku zjištěné trestní odpovědnosti rodiče nezletilého dítěte (tj. při rozhodování o trestu) zohlednit i nejlepší zájem dítěte (a v uvedeném směru je tato povinnost obsažena v §39 odst. 1 tr. zákoníku, požadujícím přihlížet při ukládání trestů mimo jiné i k rodinným poměrům pachatele), sama tato skutečnost neznamená, že by konkurující veřejný zájem na přiměřeném potrestání pachatele nemohl v konkrétním případě převážit. Možnost uložit nepodmíněný trest odnětí svobody rodiči, který pečuje o dítě, z hlediska rodičova práva na soukromý a rodinný život podle čl. 8 Úmluvy není vyloučena ani judikaturou ESLP. Obdobně ani SD EU ve své judikatuře nestanovuje absolutní převahu nejlepšího zájmu dítěte za všech okolností. Jakkoli lze proto připustit, že na podkladě argumentace obviněné čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte má posuzovaná věc i jistý ústavní přesah, důvod ke kasaci dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu tím odůvodněn není. Nelze totiž přehlížet to, že soudy se zpočátku snažily a zohlednění zájmů obviněné (a rovněž i syna, s nímž žila) a o změnu jejího chování a přístupu usilovaly nejprve ukládáním alternativních trestů. Takový druhem trestu (obecně prospěšných prací) postihly obviněnou (rozsudkem ze dne 3. 6. 2021, č. j. 26 T 10/2021-88) i v případě jejího druhého odsouzení za přečin podle §208 odst. 1 tr. zákoníku (spáchaný od 13. 10. 2020 do 2. 4. 2021), ač již tohoto se z větší zčásti dopouštěla ve zkušební době podmíněně uloženého trestu odnětí svobody za stejné jednání v předcházející době (trestní příkaz ze dne 30. 9. 2020, č. j. 2 T 125/2020 nabyl právní moci dne 21. 10. 2020). K opuštění bez právního důvodu užívaného bytu nepřimělo obviněnou ani to, že se od 23. 2. 2021 nacházela v další zkušební době (odsouzení pro přečin podle §196 odst. 1 tr. zákoníku).
23. Dospěly-li soudy za tohoto stavu k závěru, že na obviněnou je již nezbytné působit přímým výkonem trestu, je toto zcela opodstatněno. Veřejný zájem na adekvátním postihu jejího úmyslného jednání převýšil zájem, na který obviněná (při upozadění toho, že ve vztahu ke svým mladším dětem se jako odpovědný rodič neprojevuje) poukázala. Uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody v jejím případě nepředstavuje porušení hledisek, k nimž mají obecné soudy i podle judikatury Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. IV ÚS 950/19 a část věnovaná otázce zohlednění nejlepšího zájmu dítěte) přihlížet.
V.
Způsob rozhodnutí
24. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněné plyne, že její námitky se – vyjma té, která se týká otázky subsidiarity trestní represe a jež byla Nejvyšším soudem vyhodnocena jako zjevně neopodstatněná – s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. věcně rozešly. Nejvyšší soud proto o jejím dovolání jako celku rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, je-li zjevně neopodstatněné.
25. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
26. K návrhu obviněné na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, jenž byl vyhodnocen jako podnět předsedovi senátu Nejvyššího soudu, se uvádí, že ten na podkladě předběžného posouzení dovolání nedospěl k závěru, že by podle §265o odst. 1 tr. ř. měl výkon trestu odnětí svobody obviněné odložit. O takovém podnětu se nevydává samostatné negativní rozhodnutí, neboť o způsobu naložení s ním se dostačuje zmínit v odůvodnění vlastního rozhodnutí o dovolání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 8. 2023
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu