ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.804.2023.1
sp. zn. 6 Tdo 804/2023-340
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 5. 10. 2023 dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného M. Č. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2023, sp. zn. 9 To 116/2023, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 30 T 30/2022, a rozhodl takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2023, sp. zn. 9 To 116/2023, zrušuje.
II. Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje , aby věc znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. 2. 2023, sp. zn. 30 T 30/2022, byl obviněný M. Č. (dále také „obviněný“) uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. c), d) tr. zákoníku, za které byl podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyřiceti dvou měsíců. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 30 denních sazeb po 1 000 Kč, tedy ve výši 30 000 Kč. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost k náhradě škody vůči poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně.
2. Podle skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se obviněný přečinů ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a krádeže podle §205 odst. 1 písm. c), d) tr. zákoníku dopustil tím, že dne 26. 6. 2021 kolem 01:27 hodin v Praze 5 - XY, na ul. XY, poté, co si prostřednictvím aplikace společnosti BOLT v 01:15 hod. objednal odvoz do ul. XY, Praha - XY, když jízda se uskutečnila z ul. XY do ul. XY, požadoval snížení úhrady za jízdu ze 140 Kč na 100 Kč, což odůvodnil nebezpečnou jízdou řidičky, poškozené: S. K., nar. XY, která však požadavek neakceptovala a vyzývala obviněného, aby z vozidla vystoupil a zaplatil, obviněný vzápětí z držáku ve vozidle neočekávaně vzal mobilní telefon poškozené zn. Honor P9 s krytem v hodnotě 3 000 Kč a následně vystoupil z vozidla, na což poškozená reagovala tak, že obviněného vozidlem předjela a zablokovala mu cestu, přičemž obviněný upadl, a poté, co poškozená vystoupila z vozidla a domáhala se vrácení svého telefonu, obviněný jí přístroj nevrátil, a poté, co se zvedl ze země, poškozenou kopl do oblasti žeber tak silně, že upadla, a vzápětí ji do stejného místa kopl znovu, čímž jí způsobil zlomeninu VII. žebra vpravo, tedy zranění, které ji omezovalo v obvyklém způsobu života po dobu 5 týdnů pro bolestivost, přičemž poškozené mobilní telefon vrátil až po příjezdu a výzvě hlídky Policie ČR.
3. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. 2. 2023, sp. zn. 30 T 30/2022, podal obviněný odvolání. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2023, sp. zn. 9 To 116/2023, byl napadený rozsudek podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. v celém rozsahu zrušen a trestní věc obviněného pro skutek spočívající v tom, že:
„dne 26. 6. 2021 kolem 01:27 hodin v Praze 5 - XY, na ul. XY, poté, co si prostřednictvím aplikace společnosti BOLT v 01:15 hod. objednal odvoz do ul. XY, Praha - XY, když jízda se uskutečnila z ul. XY do ul. XY, kde obžalovaný za jízdu zaplatil bankovkou 200 Kč a požadoval snížení úhrady za jízdu ze 140 Kč na 100 Kč, což odůvodnil nebezpečnou jízdou řidičky - poškozené: S. K., nar. XY, která však požadavek neakceptovala a vyzývala obžalovaného, aby z vozidla vystoupil, obžalovaný následně z držáku ve vozidle vzal mobilní telefon poškozené zn. Honor P9 s krytem v hodnotě 3 000 Kč s tím, že jí ho vrátí, až mu bude vrácen rozdíl mezi platbou a skutečnou cenou jízdy, a následně vystoupil z vozidla, na což poškozená reagovala tak, že obžalovaného vozidlem předjela a zablokovala mu cestu, přičemž v důsledku najetí obžalovaný upadl a utrpěl pohmoždění dolních končetin, a poté, co poškozená vystoupila z vozidla a domáhala se vrácení svého telefonu, v rámci vzájemného slovního a fyzického konfliktu přesně nezjištěným způsobem obžalovaný kopl poškozenou do oblasti žeber, a po příjezdu policie ČR poškozené obžalovaný telefon vrátil, přičemž poškozená v důsledku bolesti s odstupem několika dnů navštívila lékaře a byla u ní zjištěna zlomenina VII. žebra vpravo, tedy zranění, které jí omezovalo v obvyklém způsobu života po dobu 5 týdnů pro bolestivost“,
byla postoupena Úřadu městské části Praha 16 (Praha – Radotín), neboť skutek by mohl být posouzen jako přestupek.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2023, sp. zn. 9 To 116/2023, podal nejvyšší státní zástupce (dále také „dovolatel“) dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. f), g), h) tr. ř. a namítl, že bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, a to jednak z toho důvodu, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, a jednak proto, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
5. Dovolatel rekapituloval skutková zjištění soudu prvního stupně a poukázal na výpověď obviněného, který sám připustil, že v autě v rámci konfliktu s řidičkou popadl její mobilní telefon, který měla na palubní desce, a řekl jí, ať si sežene drobné a přijede, že adresu má a že jí ho vrátí. Důvodem mělo být jednak nevrácených 100 Kč a jednak samotné chování řidičky. Kopy vůči tělu poškozené obviněný negoval. Svědek M. G., řidič autobusu městské hromadné dopravy, který na místo přivolal policii, ve své výpovědi u hlavního líčení tvrdil, že žádný kop do žeber poškozené neviděl, neviděl tedy, že by muž ženu kopem nohou zasáhl, přičemž jistý si tím nebyl. Jistý si naopak byl fackou, byť tuto ve své dřívější výpovědi negoval. Výpověď svědka byla zjevně ovlivněna plynutím času, neboť i při svém výslechu v hlavním líčení hovořil nejprve o úplně jiném incidentu, kterého byl jako řidič autobusu svědkem. Stěžejním důkazem, který kopy potvrdil, byl ale vedle výpovědi poškozené rovněž zvukový záznam hovoru na linku 158, z něhož vyplynulo, co svědek M. G. sdělil operačnímu důstojníkovi: „…a vidím prostě, jak vylezl a začal do ní kopat. Vypadá, že je v podnapilém stavu, a vzal jí telefon, tady té paní…..“. Podle dovolatele je z uvedeného zvukového záznamu zřejmé, že svědek M. G. pouze zaměnil role účastníků konfliktu, neboť za taxikáře považoval obviněného a nikoli poškozenou. Poranění poškozené bylo posouzeno znalecky MUDr. Michalem Beranem, Ph.D., znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, který uvedl, že dva kopy do oblasti žeber vysvětlují vznik poškozenou utrpěného poranění, poškozená vůbec vznik takového úrazu nemusela zaznamenat, neboť bolest se rozvíjí až s odstupem času. To rovněž vysvětluje, proč poškozená lékaře nenavštívila bezprostředně.
6. Pokud jde o právní rovinu posuzovaného případu, soud prvního stupně dospěl k závěru, že obviněný naplnil veškeré znaky skutkové podstaty přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. c), d) tr. zákoníku, neboť si přisvojil mobilní telefon poškozené tím, že se ho zmocnil, bezprostředně po činu se pokusil si ho uchovat násilím a čin spáchal na věci, kterou měla poškozená při sobě. Pokud jde o úmysl, soud zvážil, že obviněný se krádeže dopustil v přímém úmyslu podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Soud rovněž uvedl, že obviněného nemůže vyvinit ani tvrzení, že si mobilní telefon chtěl nechat pouze dočasně, a de facto tak poškozenou motivovat k rozměnění hotovosti a vrácení finančních prostředků. Nedostatku protiprávnosti zmocnění se cizí věci s poukazem na uplatnění zadržovacího práva se nemůže dovolávat ten, kdo takovou věc odejme svémocně proti vůli vlastníka. Zadržovací právo totiž nesvědčí osobě, která má věc, k níž by mohlo toto právo vzniknout, u sebe neprávem, zejména když se jí zmocnila svévolně nebo lstí. V této souvislosti soud odkázal na rozhodnutí TR NS 8/2004-T ve spojení s §1396 občanského zákoníku.
7. Dovolatel dále připomněl, že odvolací soud předtím, než věc postoupil k projednání jako přestupku, ve veřejném zasedání znovu vyslechl obviněného a následně zopakoval důkaz fotodokumentací předloženou obviněným a přepisem vyhodnocení hovoru na linku 158. Na základě takto doplněného dokazování však dospěl k diametrálně odlišným skutkovým závěrům. Uzavřel totiž, že se nepodařilo jednoznačně dokázat, jakým způsobem fakticky došlo k poranění poškozené, byť nelze vyloučit, že se tak mohlo stát v rámci fyzického kontaktu mezi oběma zúčastněnými. Odvolací soud zmínil, že jednání obviněného vůči poškozené bylo zejména motivováno obavou z poškozené, která předtím najela na chodník, kde se obviněný pohyboval. Podle soudu druhého stupně se sama poškozená chovala nevhodně, pokud odmítla obviněnému vrátit peníze nazpět.
8. Tyto závěry označil nejvyšší státní zástupce za spekulativní, nejednoznačné a tendenční. Měl za to, že tyto navíc nebyly podpořeny ani doplněným dokazováním, což lze podle něj demonstrovat na tom, že odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí uvedl, že sama poškozená obviněného vozidlem předjela a zablokovala mu cestu, přičemž v důsledku najetí obviněný upadl a utrpěl pohmoždění dolních končetin, což však připouští více různých interpretací. Odvolací soud patrně mínil, že poškozená obviněného prakticky srazila. V najetí na chodník, které nepopírá ani sama poškozená, lze podle odvolacího soudu spatřovat určité ohrožení na obviněného. Ten předložil fotografie zachycující na jeho nohou drobné pohmožděniny. Podle odvolacího soudu lze uvažovat o najetí poškozenou na obviněného vozidlem. Nejvyšší státního zástupce polemizoval nad tím, zda byl odvolací soud oprávněn zaujmout uvedený názor bez jakéhokoli odborného posouzení. Navíc uvedená tvrzení odvolacího soudu, jimiž preferuje skutkovou verzi obviněného, nejsou v souladu s provedeným dokazováním, neboť oba na místě zakročující policisté shodně vypověděli, že obviněný uvedl několik verzí situace před svým pádem, aby nakonec řekl, že zranění utrpěl v důsledku svého pádu, který ale nebyl způsoben tím, že by na něj poškozená vozidlem najela, resp. ho vozidlem srazila. Pocit ohrožení obviněného v době, kdy do poškozené kopal, je podle dovolatele iluzorní, neboť v tento moment již byla poškozená mimo vozidlo a poměr sil účastníků konfliktu vyzníval jednoznačně ve prospěch obviněného, neboť poškozená je výrazně drobnějšího habitu.
9. Stran zlomeniny žebra poškozené odvolací soud dovodil, že provedenými důkazy se nepodařilo jednoznačně prokázat, jakým způsobem k poranění poškozené fakticky došlo. Ignoroval tím telefonát svědka M. G. na linku 158 spolu s dalšími důkazy, zejména s výslechem znalce MUDr. Michala Berana, Ph.D., který jednak uvedl, že zranění, které poškozená utrpěla, odpovídá jí popisovanému mechanismu útoku. Bylo tak podle názoru dovolatele možné dospět k odůvodněnému závěru, že předmětné zranění způsobil poškozené fyzickým napadením právě obviněný, a to opakovanými kopy. Důkaz v podobě záznamu volání na linku 158 je pro posouzení věci klíčový, a to i pro ten případ, pokud svědek M. G. v hlavním líčení kopy obviněného nepřipustil. Bylo totiž prokázáno, že svědek nedokáže zpětně spojit předmětný konflikt s událostí, kvůli níž telefonoval na linku 158.
10. Dovolatel konstatoval, že skutkové závěry odvolacího soudu jsou vadné pro zjevný rozpor skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. Skutková zjištění odvolacího soudu jsou opakem toho, co je obsahem důkazů. Verze skutkového děje, k níž dospěl odvolací soud, z důkazů zcela zřejmě nevyplývá. Odvolací soud přihlédl ke skutečnostem, které jsou z hlediska posouzení trestnosti jednání obviněného nevýznamné, např. k vadnému postupu policejní hlídky, která se na místo činu dostavila, dále k nevhodnému chování řidičky, která se s obviněným nemohla dohodnout na ceně přepravy. Současně zcela nelogicky upřednostnil výpověď jediného přímého svědka konfliktu M. G. u hlavního líčení, přestože tato zjevně kolidovala se záznamem volajícího (tohoto svědka) na linku 158 inkriminovaného dne, ale i s dalšími důkazy, především s výpovědí poškozené a se závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. Zavádějící je rovněž úvaha odvolacího soudu o ohrožení obviněného poškozenou, neboť k samotnému fyzickému útoku prokazatelně došlo v momentě, kdy byla poškozená již mimo vozidlo, kterým najela na chodník, kde se pohyboval obviněný, proto, aby mu zabránila odejít s jejím mobilním telefonem, který byl pro ni jako řidičku taxi, ale i matku dítěte žádajícího právě v ten moment o pomoc, kruciální.
11. Pokud odvolací soud neshledal zákonné znaky skutkové podstaty přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. c), d) tr. zákoníku, a to především proto, že nebylo prokázáno, že obviněný měl v úmyslu se sebraným telefonem nadále nakládat jako s vlastním a že by poškozená měla telefon „při sobě“, dovolatel reagoval, že pojem „při sobě“ vyjadřuje nejen stav, kdy poškozený určitý předmět drží přímo v ruce, ale i situaci, kdy jej odloží v souvislosti s nějakou činností. V posuzované trestní věci přitom měla poškozená mobilní telefon v držáku na palubní desce, tedy zjevně při sobě, aby mohla bezpečně tento telefon užívat při jízdě. Naplněn byl rovněž pojem „zmocnění se“ věci, neboť pachatel se cizí věci zmocní, pokud si vytvoří možnost s touto věcí volně nakládat s vyloučením faktické moci osoby, která nad ní má moc a které se odnímá. Do trvalé dispozice s věcí je nutné zařadit i takové naložení s cizí věcí, které poškozenému výrazně ztíží obnovení dispozičního práva. Trestný čin je dokonán i v případě, pokud pachatel krátce po činu na naléhání poškozeného odcizenou věc vrátí (srov. č. 27/1966 – I. Sb. rozh. tr.). Dovolatel též akcentoval, že obviněný v daném případě nemohl uplatnit ani zadržovací, resp. retenční právo.
12. Podle nejvyššího státního zástupce neobstojí ani úvaha o nenaplnění subjektivní stránky přečinu krádeže, protože obviněný nikdy nepojal úmysl si mobilní telefon poškozené přisvojit nebo jej užívat pro svoji potřebu. Zavinění lze zjistit i na podkladě jiných důkazů, nejenom z doznání obviněného. Může to být i určité chování pachatele, neboť i jednání je projevem jeho vůle. Obviněný poškozené výrazně ztížil obnovení dispozičního práva s jejím mobilním telefonem tím, že jeho vrácení vázal na okolnost vrácení finančního obnosu ve výši 60 Kč, což je částka nesouměřitelná s hodnotou telefonu. Poškozená neměla nijak zajištěno, že jí mobilní telefon vrátí, a nakonec tak učinil až na základě zásahu hlídky Policie České republiky. Obviněný tedy jednal minimálně v úmyslu nepřímém, neboť mu muselo být jasné, že neshody ohledně vrácení marginálního finančního obnosu jej nijak neopravňují k odnětí mobilního telefonu poškozené.
13. Nejvyšší státní zástupce uzavřel, že odvolací soud učinil vadné skutkové závěry, když skutková zjištění ohledně vzniku poranění poškozené kolidují s provedenými důkazy. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo rovněž zatíženo vadou spočívající v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, neboť odvolací soud nesprávně vyhodnotil jak objektivní, tak subjektivní stránku trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 písm. c), d) tr. zákoníku. Uvedené vady způsobily nesprávné procesní rozhodnutí o postoupení věci, neboť obviněný svým jednáním naplnil jak zákonné znaky přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, tak zákonné znaky přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. c), d) tr. zákoníku.
14. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř., podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2023, sp. zn. 9 To 116/2023, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle §265 l odst. 1 tr. ř. a přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pokud by Nejvyšší soud shledal, že v posuzované věci je třeba rozhodnout jiným než navrhovaným způsobem, vyjádřil i pro tento případ souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání nejvyššího státního zástupce je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. ř. přípustné, že je dovolatel podal včas (§265e odst. 1 tr. ř.) jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.] a že splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
16. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Nejvyšší státní zástupce odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. f), g), h) tr. ř.
17. Podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.
18. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Za právně relevantní dovolací argumentaci lze tedy považovat též takovou, která důvodně poukazuje na ty závažné procesní vady, které ve svých důsledcích zpravidla mají za následek porušení práva na spravedlivý proces a jsou podřaditelné pod alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
19. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Východiskem pro posuzování, zda je tento dovolací důvod naplněn, jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
IV. Důvodnost dovolání
20. V projednávaném případě dovolací soud výše uvedená pochybení zaznamenal. Výtkám nejvyššího státního zástupce obsaženým v podaném mimořádném opravném prostředku nutno přisvědčit.
21. Z hlediska napadeného rozhodnutí, obsahu dovolání a uplatněných důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 písm. f), g), h) tr. ř. bylo významnou otázkou, zda odvolací soud dospěl na základě provedeného dokazování ke správným či vadným skutkovým závěrům a zda skutek spáchaný obviněným M. Č. vykazuje zákonné znaky přečinů krádeže podle §205 odst. 1 písm. c), d) tr. zákoníku a ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, jak ve shodě se soudem prvního stupně tvrdí i nejvyšší státní zástupce, nebo zda lze akceptovat právní závěry odvolacího soudu, podle nichž skutek jako tyto přečiny nelze posoudit, nevykazuje zákonné znaky žádného trestného činu, ale mohlo by se jednat o přestupek podle zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích.
22. Předně lze souhlasit s dovolatelem, že jsou vadné závěry odvolacího soudu, podle nichž se nepodařilo prokázat, jakým způsobem došlo k poranění poškozené, a podle nichž jednání obviněného vůči poškozené bylo zejména motivováno obavou z poškozené, která předtím najela na chodník, kde se obviněný pohyboval, přičemž v důsledku najetí obviněný upadl a utrpěl pohmoždění dolních končetin. Skutková zjištění odvolacího soudu, k nimž tento soud dospěl i na podkladě doplněného dokazování, z provedeného dokazování nevyplývají. Nutno ve shodě s dovolatelem akcentovat audiozáznam hovoru svědka M. G. na linku 158, z něhož vyplynulo, že svědek sdělil operačnímu důstojníkovi, že nějaký taxikář je s paní a kope do ní, bije ji a neví, proč. Svědek v daný okamžik celkem dvakrát v průběhu telefonátu výslovně popsal mj. kopání obviněného (podle názoru svědka podnapilého) do poškozené („začal do ní kopat“) a popsal i to, že jí vzal telefon (tato skutečnost byla zaznamenána i v pozadí telefonátu přímo z úst poškozené) – vše viz přepis hovoru na č. l. 105. Skutečnost, že svědek zaměnil role účastníků konfliktu a za taxikáře evidentně považoval obviněného a nikoli poškozenou, není z hlediska posuzované věci podstatná, resp. nečiní vyjádření svědka nerelevantním. Významné totiž je, že svědek, který v návaznosti na zpozorované protiprávního jednání jako řidič autobusu městské hromadné dopravy v rozhodnou dobu vytočil linku 158 a na místo přivolal policejní hlídku, operačnímu důstojníkovi autenticky popisoval situaci, kterou bezprostředně vnímal. Popisoval fyzický útok podnapilého muže vůči ženě – bití a kopy – a vzetí mobilního telefonu. Fakt, že posléze v hlavním líčení kopy ze strany obviněného vůči poškozené negoval, nemůže jeho prvotní sdělení devalvovat. Jak dovolatel správně upozornil, bylo prokázáno, že svědek nedokáže zpětně spojit předmětný konflikt s událostí, kvůli níž telefonoval na linku 158. Jeho pozdější tvrzení u hlavního líčení o vyloučení kopů v průběhu konfliktu bylo zjevně ovlivněno plynutím času, neboť při svém výslechu v hlavním líčení hovořil nejprve o úplně jiném incidentu, kterého byl jako řidič autobusu svědkem (viz č. l. 192 verte). Nadto předmětný audiozáznam na linku 158 koresponduje nejen s výpovědí poškozené, ale rovněž se závěry MUDr. Michala Berana, Ph.D., znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, který uvedl, že dva kopy do oblasti žeber vysvětlují vznik poškozenou utrpěného poranění. Zároveň charakter poranění a později nastupující bolesti podle znalce odůvodňují, proč poškozená vyhledala lékařskou péči s jistým časovým odstupem od události. Ve světle uvedených důkazů nemůže obstát závěr odvolacího soudu, že se nepodařilo prokázat, jakým způsobem došlo k poranění poškozené. Z provedeného dokazování naopak bezpečně vyplývá, že zranění poškozené – zlomenina žebra – včetně souvisejících dopadů na její obvyklý způsob života byla způsobena jednáním obviněného, jeho kopy do oblasti žeber.
23. Pokud jde o skutkový závěr odvolacího soudu, který se promítl v úpravě popisu skutku v podobě, že „…v důsledku najetí obžalovaný upadl a utrpěl pohmoždění dolních končetin…“, nutno poznamenat, že v kontextu upravené skutkové věty není zřejmé, zda poškozená měla obviněného autem vyloženě zezadu srazit, či obviněný upadl v důsledku najetí auta na chodník. Není sporu o tom, že poškozená poté, co jí obviněný vzal z držáku umístěného v automobilu mobilní telefon, obviněného vozidlem předjela a zablokovala mu cestu tak, že přední částí vozidla najela na chodník před obviněného, přičemž obviněný v důsledku uvedeného manévru upadl. Sama poškozená totiž vypověděla, že před obviněného najela na chodník předními koly, aby mu zabránila v odchodu s jejím mobilním telefonem, obviněný uskočil a asi vlivem alkoholu, který zjevně požil, upadl. Najetí vozidla na chodník tedy mělo na pohyb obviněného jistý dopad, resp. způsobilo jeho reakci v podobě úskoku. (Obviněný sám sice popsal, že poškozená vozem do něj najela, ale on těsně předtím povyskočil, čímž byl zasažen do nohou a spadl na zem.) Nicméně samotný pád na zem byl ovlivněn nejen tímto úskokem, nýbrž rovněž alkoholovým opojením obviněného, které zaznamenali poškozená, svědek M. G. (podle něj obviněný vykazoval známky podnapilosti a motal se) a zasahující policisté M. H. (podle něj obviněný jevil známky opilosti, pohyboval rukama, různě tam pobíhal, mluvil nesouvisle a vrávoral) a M. S. (i podle něj obviněný jevil známky opilosti, byl veselý, lehce arogantní a vrávoral). Rychlý úhybný manévr ve spojení s aktuální neschopností koordinovaných pohybů pád na zem spolehlivě vysvětluje. Navíc je významné, že zasahující policisté shodně uvedli, že obviněný jim nejprve tvrdil, že jej poškozená přejela, poté jim sdělil, že jej chtěla přejet, a nakonec konstatoval, že jen upadl. Odvolací soud, přestože měl k dispozici předmětné výpovědi jmenovaných osob, které svědčily pro závěr, že obviněný upadl v důsledku úskoku před vozidlem ve spojení s alkoholovým opojením, přiklonil se k výpovědi obviněného (podpořené fotografiemi jeho nohou a lékařskou zprávou), podle níž upadl v důsledku sražení vozem poškozené. Odvolací soud si rovněž sám vyhodnotil původ drobných pohmožděnin na nohách obviněného zachycených na fotografiích z údajného kontaktu s vozidlem. Takový závěr však není opřen o odborný relevantní důkaz a koliduje s popisem události poškozenou i s vyjádřením dvou policistů přítomných na místě, jimž obviněný pád popsal trojím diametrálně odlišným způsobem.
24. Co se týče argumentace odvolacího soudu, že s ohledem na absenci svědeckých výpovědí nelze jednoznačně uzavřít, že by jednání obviněného bylo vedeno ve snaze zabránit vrácení mobilního telefonu poškozené a nikoli ve snaze zajistit se před domnělým útokem ze strany poškozené, když je třeba mít na zřeteli, že bylo prokázáno, že poškozená najela na chodník před obviněného a tím jej zásadně ohrozila, nelze než ve shodě s dovolatelem zdůraznit, že v době, kdy obviněný do poškozené kopal, byla poškozená mimo vozidlo, tedy vozidlo jako zbraň vůči obviněnému evidentně nemohla použít, přičemž poměr sil účastníků konfliktu vyzněl skutečně jednoznačně ve prospěch obviněného. Poškozená je v porovnání s obviněným výrazně drobnější tělesné konstituce. Lze si jen s velkými obtížemi představit, že by obviněný – muž ve věku přes 40 let bez známek zjevné fyzické indispozice vůči případným útokům ze strany třetích osob měl obavy z neozbrojené ženy vysoké 156 cm o váze 50 kg, která se toliko domáhá vrácení jejího mobilního telefonu. Navíc skutková zjištění vyplývající z provedeného dokazování svědčí o diametrálně odlišných důvodech vedoucích obviněného k jeho fyzickému útoku vůči poškozené, než je strach. Obviněný poškozenou kopl jednak v okamžiku, kdy ležel na zemi, v ruce držel její telefon, přičemž ona se k němu skláněla, aby si telefon vzala zpět, jednak v okamžiku, kdy v důsledku jeho kopu upadla na zem a ležela tam. Je zjevné, že fyzický atak obviněného vůči poškozené byl motivován jednak jeho snahou zabránit vrácení mobilního telefonu poškozené, jednak jeho snahou se poškozené pomstít za její předchozí chování. Za to, že s ním uskutečnila svižnou a z jeho pohledu nebezpečnou jízdu ve vozidle, odmítla snížit stanovené jízdné a zamezila mu svým vozidlem v jeho nerušeném odchodu z místa i se „zadrženým“ telefonem. Z provedených důkazů – z výpovědi poškozené, která popsala způsob jednání obviněného, i z výpovědi svědka M. G. – lze motivaci útoku obviněného na poškozenou jednoznačně dovodit. Jmenovaný svědek vypověděl, že poškozená po obviněném požadovala vrácení mobilního telefonu s tím, že si potřebuje zavolat, a on jí na to odpověděl, že nikam volat nebude, a kopal před ní nohou, aby na telefon nedosáhla. Svědek zmínil rovněž agresivní rozpoložení obviněného a psychické oslabení poškozené.
25. Ze shora rozvedeného je zřejmé, že odvolací soud dospěl na základě provedeného dokazování k vadným skutkovým závěrům stěžejním z hlediska úvah o naplnění znaků přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku. V důsledku těchto chybných skutkových závěrů předmětnou právní kvalifikaci skutku předčasně vyloučil. Nutno též poukázat na ustanovení §263 odst. 7 tr. ř., podle něhož z hlediska změny nebo doplnění skutkových zjištění odvolací soud může přihlížet jen k důkazům, které byly provedeny ve veřejném zasedání před odvolacím soudem; tyto důkazy hodnotí v návaznosti na důkazy provedené soudem prvního stupně v hlavním líčení. Odvolací soud je vázán hodnocením těchto důkazů soudem prvního stupně s výjimkou těch důkazů, které odvolací soud sám ve veřejném zasedání znovu provedl. Odvolací soud však provedl důkaz toliko výpovědí obviněného, přepisem telefonátu na linku 158 (svědkem G.) a fotografiemi nohou obviněného, skutkově zcela odlišně od soudu prvního stupně však hodnotil mj. též výpověď poškozené a důkazy svědčící o její újmě na zdraví. Verzi obviněného pak upřednostnil též navzdory tomu, že sám provedl důkaz zmíněným přepisem telefonátu, který zjevně plně podporuje skutkovou verzi poškozené, kterou akceptoval i soud prvního stupně. Za naplněný je tak třeba považovat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě.
26. Pokud jde o právní kvalifikaci skutku jako přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. c), d) tr. zákoníku, odvolací soud mylně dovodil absenci znaků objektivní a subjektivní stránky tohoto trestného činu. Lze se plně ztotožnit s argumentací nejvyššího státního zástupce, který podrobně vyložil, proč byly v posuzované věci znaky tohoto přečinu naplněny. Přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. c), d) tr. zákoníku se dopustí, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a bezprostředně po činu se pokusí uchovat si věc násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí a čin spáchá na věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě.
27. Odvolací soud oproti soudu prvního stupně odmítl, že by poškozená měla mobilní telefon „při sobě“ ve smyslu žalovaného přečinu, když jej měla v držáku na palubní desce. Dále konstatoval, že obviněný tento telefon sice odcizil, nebylo však prokázáno, že by se tak stalo v úmyslu s ním nadále nakládat jako s vlastním, když opakovaně předesílal, že jej okamžitě vrátí poté, co mu bude vrácena jím požadovaná částka. Dovolatel v kontextu úvah odvolacího soudu správně připomněl, že pojem „při sobě“ vyjadřuje nejen stav, kdy poškozený určitý předmět drží přímo v ruce, ale i situaci, kdy jej odloží v souvislosti s nějakou činností. Dovolací soud doplňuje, že pro posouzení otázky, zda poškozená měla nad odloženým telefonem takovou míru kontroly, aby to odůvodňovalo závěr, že telefon byl stále v její moci, má zásadní význam zjištění, jaká byla vzdálenost mezi poškozenou a odloženým telefonem. Pouze za předpokladu, že poškozená měla odloženou věc (telefon) ve své bezprostřední blízkosti, lze uvažovat o tom, že ji měla ve své moci (viz č. 32/2008 Sb. rozh. tr.). V posuzované trestní věci měla poškozená mobilní telefon v držáku na palubní desce, tedy zjevně při sobě, aby mohla tento telefon při jízdě bezpečně užívat. Neměla jej jen na dohled, tedy v koridoru prostoru, kam pouze dohlédla, ale měla jej uložený tak, aby jej mohla použít. Telefon poškozené se nacházel v její bezprostřední blízkosti, tzv. „na dosah“, a ona jej měla ve své moci.
28. Obviněný přitom tím, že jí tento telefon z držáku vzal (poškozená hovořila o tom, že obviněný telefon ze stojanu vyrval a stojan rozbil) a odcházel s ním pryč, se uvedeného telefonu „zmocnil“, poněvadž si vytvořil možnost s tímto telefonem volně nakládat s vyloučením faktické moci poškozené. Obviněnému skutečně nesvědčilo žádné zadržovací právo (viz §1395 až 1399 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) (dále jen „občanský zákoník“). Z ustanovení §1395 odst. 1 občanského zákoníku přitom vyplývá, že kdo má povinnost vydat cizí věc, kterou má u sebe, může ji ze své vůle zadržet k zajištění splatného dluhu osoby, jíž by měl věc vydat. Jak je však patrno z navazujícího ustanovení §1396 odst. 1 občanského zákoníku, zadržet cizí věc nesmí ten, kdo ji má u sebe neprávem, zejména zmocnil-li se jí násilně či lstí. S ohledem na učiněná skutková zjištění v posuzované věci je nepatřičné dovozovat, že obviněný, který deklaroval, že mobilní telefon poškozené vrátí poté, co mu bude vrácena jím požadovaná částka, jednal oprávněně, poněvadž pouze realizoval své zadržovací právo. Mobilní telefon poškozené se do držení obviněného dostal proti vůli poškozené, a proto jej obviněný nemohl zadržovat. Z hlediska subjektivní stránky trestného činu je vhodné připomenout, že podle konstantní judikatury zloděj nemusí mít úmysl věc trvale užívat, neboť o krádež jde i v tom případě, když si věc přisvojí, což znamená trvalé vyloučení poškozeného z dispozice s odcizenou věcí, aby ji vzápětí zničil nebo daroval jinému (srov. č. 45/1994 -II. Sb. rozh. tr.). Pachatel ani nemusí mít úmysl se obohatit. Ani skutečný či domnělý majetkový nárok vůči poškozenému nevylučuje trestní odpovědnost za krádež. Trestní odpovědnost za krádež nezaniká ani tím, že pachatel krátce po činu věc vrátí, a to buď na naléhání poškozeného, nebo z vlastního rozhodnutí (srov. č. 22/1966 -I.). V posuzované věci obviněný poškozené vydal mobilní telefon až na základě zásahu přivolané hlídky Policie České republiky, po celou dobu předtím fakticky i verbálně zcela vyloučil možnost, že by hodlal telefon vrátit, ač se toho poškozená velmi intenzivně domáhala (z pochopitelného důvodu urgentního řešení péče o dceru). Dovolací soud tak sdílí závěr nejvyššího státního zástupce, že v daném případě musel být obviněný přinejmenším srozuměn s tím, že zmocněním se mobilního telefonu, který patřil poškozené, jí výrazně ztíží obnovení dispozičního práva a tím poruší zájem chráněný trestním zákonem na ochraně vlastnického práva. Správným se jeví též závěr o jednání minimálně v úmyslu nepřímém podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, tedy že obviněný si byl vědom svého útoku na majetek poškozené a pro případ, že nebude zjednána náprava této újmy, byl s takovým následkem srozuměn.
29. Lze tak uzavřít, že též důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. byl v daném případě naplněn, neboť v jednání obviněného je třeba zákonné znaky přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. c), d) tr. zákoníku spatřovat.
V. Způsob rozhodnutí
30. Nejvyšší soud uzavírá, že podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2023, sp. zn. 9 To 116/2023, zrušil. Podle §265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl. Věc se tak vrací do stadia řízení před soudem druhého stupně, na němž bude, aby se zabýval všemi otázkami uvedenými v předchozí části odůvodnění tohoto usnesení. Jeho úkolem bude, aby znovu zhodnotil z podnětu odvolání obviněného provedené dokazování, na základě toho učinil skutková zjištění a v návaznosti na to, aby se znovu zabýval právním posouzením skutku. Nejvyšší soud závěrem připomíná, že podle §265s odst. 1 tr. ř. je odvolací soud v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. 10. 2023
Mgr. Pavel Göth
předseda senátu