ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.874.2023.1
6 Tdo 874/2023-
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 10. 2023 o dovolání obviněného R. K. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kuřim, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. 3 To 17/2023, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 53 T 7/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 25. 1. 2023, sp. zn. 53 T 7/2021, byl obviněný R. K. (dále také „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a za tyto trestné činy byl podle §173 odst. 2 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku a §58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle §84 tr. zákoníku podmíněně odložen za současného vyslovení dohledu v rozsahu §50 tr. zákoníku, přičemž podle §85 odst. 1 tr. zákoníku mu byla stanovena zkušební doba v trvání pěti let. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných D. B., D. K., R. O. a D. T.
2. Podle skutkové věty výroku o vině rozsudku nalézacího soudu se obviněný R. K. dopustil označené trestné činnosti tím, že s výše uvedenými spoluobviněnými:
dne 6. 9. 2020 kolem 22:00 hod. D. B. a obviněný R. K. na základě žádosti D. T. o vrácení dluhu ve výši 7 000 Kč od poškozeného P. B., po předchozí domluvě D. B. a R. K. o tom, že za tím účelem fyzicky poškozeného napadnou, o čemž věděli i další obvinění, odjeli všichni osobním motorovým vozidlem zn. Audi A4, které řídil D. K., k prodejně Večerka v XY, na ulici XY, kdy na toto místo vylákala R. O. P. B. pod záminkou setkání, kdy poté, co na místo přišel P. B., vyšli z osobního motorového vozidla D. B. s obviněným R. K., přičemž D. B. udeřil P. B. pěstí dvakrát do obličeje, obviněný R. K. uchopil P. B. pod krkem do tzv. kravaty, D. B. poškozeného nejméně dvakrát udeřil pěstí do oblasti břicha, přičemž na poškozeného během útoku křičel, kde má peníze, na což zezačátku poškozený nereagoval, ale následně sdělil, že peníze má v peněžence, proto ho prohledali a z kapsy kalhot mu obviněný R. K. vzal látkovou peněženku s finanční hotovostí ve výši přibližně 1 500 Kč, občanský průkaz, platební kartu České spořitelny, stravovací kartu zn. Edenret a pouzdro s pervitinem, kdy tyto věci předal obviněný R. K. D. B., nasedli zpět do vozidla a z místa odjeli, přičemž cestou D. B. rozděloval odcizené věci, a v důsledku útoku utrpěl poškozený P. B. pohmatovou bolestivost v oblasti obou podžebří, podkožní krevní výron v pravém podžebří, trhliny střední a dolní části sleziny se zhmožděním a prokrvácením její tkáně, krev v dutině pobřišnicové, tržně zhmožděnou ránu v oblasti pravého obočí a mírný otok dolní čelisti vlevo, pro tato zranění byl v ranních hodinách dne 7. 9. 2020 hospitalizován v nemocnici, kdy byla poškozenému provedena operace dutiny břišní s nutností odstranění sleziny s dobou léčení přibližně 2 měsíce.
3. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 25. 1. 2023, sp. zn. 53 T 7/2021, podali odvolání obviněný D. B. a státní zástupce. Státní zástupce napadl předmětný rozsudek odvoláním podaným do výroku o trestu v neprospěch obviněného R. K. a do výroků o vině a trestu ve prospěch obviněných D. K., R. O. a D. T. Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. 3 To 17/2023, byl rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce částečně zrušen, a to ve výroku o trestu uloženém obviněnému R. K., a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný R. K. byl za zvlášť závažný zločin loupeže podle §173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, spáchaný formou spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, a za přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaný formou spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, ohledně kterých zůstal napadený rozsudek nezměněn, podle §173 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §256 tr. ř. byla odvolání obviněného D. B. a státního zástupce ve vztahu k obviněným D. K., R. O. a D. T. zamítnuta. Jinak zůstal napadený rozsudek beze změn.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. 3 To 17/2023, podal obviněný R. K. prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Dovolatel měl za to, že napadené rozhodnutí obsahuje nesprávné právní posouzení skutku, je postiženo vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí, neboť vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování. Podle dovolatele krajský soud zcela nepochybně objasnil kriminální děj, určil spravedlivě jednak podíly jednotlivých spolupachatelů na vlastním přepadení poškozeného a také podíl na těžké újmě na zdraví způsobené poškozenému. Co se týče dovolatele, ten držel poškozeného zezadu kolem pasu přes ruce – ne za účelem způsobení těžké újmy, ale za účelem prohledání jeho kapes a nalezení dlužných peněz. Dále dovolatel popsal skutkový děj v souladu s krajským soudem. Podle dovolatele se jednalo o hraniční případ loupeže, poněvadž k přepadení došlo na základě objednávky věřitele k vymožení dlužné částky, nikoli za účelem užití násilí k vlastnímu obohacení.
6. Odvolací soud se plně ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně a neshledal pochybení či vady, pro které by mohl do procesu hodnocení důkazů zasahovat. Podle dovolatele „odvolací soud dále uvedl, že žádný z účastníků nesdělil, kdo a jak se měl vůči poškozenému chovat, jmenovaní se neshodli ani na jedné variantě. Jinými slovy – žádná dohoda mezi účastníky ohledně vlastního přepadení a způsobení těžké újmy na zdraví poškozenému neexistovala. To je důkaz a nelze dále spekulovat, jakou měl každý z pachatelů představu o přepadení poškozeného a způsobení těžké újmy na zdraví. V tomto se odvolací soud odchýlil od výše uvedeného… Má-li odvolací soud jiný názor na věrohodnost důkazů provedených soudem prvního stupně, ač dokazování provedené soudem prvního stupně označil za ucelené a bez vad, nemůže současně přistoupit ke změně skutkového stavu… K rozhodnutí odvolacího soudu došlo v situaci, kdy soud uplatnil svůj subjektivní pohled na celý skutek, což z hlediska pravidel dokazování přípustné není.“ V takovém postupu dovolatel spatřoval nerespektování rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2009, sp. zn. 26 Cdo 2530/2008. Pouze spravedlivý trest plní svůj výchovný účel a působí i na právní vědomí občanů formou víry ve spravedlnost. Takový trest uložil dovolateli soud prvního stupně, nikoli soud odvolací.
7. Dovolatel závěrem připomněl pojmy pachatel trestného činu a spolupachatel trestného činu, vyložil podmínky spolupachatelství a zopakoval, že poškozeného toliko držel zezadu přes ruce, nikoli za účelem způsobené těžké újmy na zdraví, ale za účelem prohledání jeho kapes, nalezení dlužné částky a jejího vrácení věřiteli/objednateli přepadení. Nemůže tedy být spolupachatelem ke spáchání trestného činu „těžké újmy na zdraví“. Jemu uložený nepodmíněný trest odnětí svobody tak není spravedlivý.
8. Navrhl, aby dovolací soud připustil důvodnost dovolání a následně rozhodl o zrušení rozhodnutí odvolacího soud v části, kdy mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody. Dovolatel k výzvě soudu prvního stupně doplnil, že „dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu – bodu I. v rozsahu uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání pěti let a potvrzení původně uloženého úhrnného trestu odnětí svobody v trvání 3 let s podmíněným odkladem na zkušební dobu 5 let za současného vyslovení dohledu v rozsahu ustanovení §50 tr. zákoníku.“ Zároveň upřesnil, že „dovolání opírá o §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože došlo k nesprávnému posouzení viny bez důkazu i k uložení nespravedlivého trestu. Odvolací soud nemůže přistoupit ke změně skutkových zjištění pouze proto, že si sám představuje jiné hodnocení důkazů“.
9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) vyjádřil určité pochybnosti o tom, zda lze podání dovolání obviněného, resp. jeho obhájce, formou e-mailové zprávy přiznat procesní účinky, neboť ze spisového materiálu, který má Nejvyšší státní zastupitelství k dispozici, nevyplývá, zda bylo opatřeno uznávaným elektronickým podpisem (§6 odst. 1 zákona č. 297/2016 Sb.). Pro případ, že podání bude shledáno způsobilým k meritornímu projednání, státní zástupce uvedl, že dovolání je sice formálně zaměřeno toliko proti výroku o trestu z rozhodnutí odvolacího soudu, fakticky však směřuje i proti výroku o vině, když dovolatel v podstatě odmítá trestní odpovědnost za způsobení těžké újmy na zdraví poškozenému a tím fakticky i kvalifikaci podle §173 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Proti výroku o vině však není dovolání přípustné, neboť dovoláním lze rozhodnutí odvolacího soudu zásadně napadat jen v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn přezkoumat rozhodnutí soudu nalézacího. V dané trestní věci obviněný R. K. odvolání vůbec nepodal a v jeho neprospěch podané odvolání státního zástupce směřovalo pouze proti výroku o trestu. Odvolací soud tedy nebyl oprávněn výrok o vině ve vztahu k obviněnému R. K. přezkoumávat a nečinil tak ani z důvodů §254 odst. 2 tr. ř. (bod 29. rozhodnutí odvolacího soudu). Za této situace nepovažoval státní zástupce za nutné zabývat se nejasnostmi ohledně uplatněného dovolacího důvodu ani určitou obsahovou zmatečností námitek, když odvolací soud žádná rozhodná skutková zjištění neměnil.
10. Proti výroku o trestu dovolání formálně přípustné je. Námitky by ovšem podle úpravy účinné od 1. 1. 2022 měly být opřeny především o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i), popř. o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Ani podle dřívější, ani podle aktuálně platné úpravy nelze v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani v rámci žádného jiného dovolacího důvodu vznášet námitky směřující toliko proti přílišné přísnosti uloženého trestu. Dovolatel navíc ani nevznáší žádné konkrétní námitky, které by se týkaly skutečnosti, že odvolací soud neshledal na rozdíl od soudu nalézacího podmínky pro aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody; nevznáší ani žádné námitky týkající se nerespektování obecných zásad pro stanovení druhu a výměry trestu ve smyslu §39 tr. zákoníku. Tvrzení dovolatele o nespravedlnosti uloženého trestu vychází výlučně z nepřípustných námitek proti výroku o vině, když dovolatel považuje uložený nepodmíněný trest odnětí svobody za nespravedlivý proto, že odmítá svou trestní odpovědnost za způsobení těžké újmy na zdraví poškozenému. Ani námitky směřující proti výroku o trestu tedy nelze považovat za relevantně uplatněné v rámci formálně deklarovaného ani jiného dovolacího důvodu. Proto na tomto závěru nic nemění ani nález Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. I. ÚS 631/23, představující jinak obrat v posuzování námitek směřujících proti neuložení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby.
11. Státní zástupce pro případ, že dovolání bude shledáno způsobilým k meritornímu projednání, navrhl, aby je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasil státní zástupce i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
12. Obviněný R. K. v reakci na vyjádření státního zástupce zdůraznil, že jeho podání – dovolání bylo opatřeno potřebným elektronickým podpisem. Dále konstatoval, že dovolání je podáno z důvodů, že rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení skutku, a v důsledku toho i v nespravedlivě uloženém trestu, který tak nemůže plnit požadovaný výchovný účel, a z důvodu, že odvolací soud nemůže přistoupit ke změně skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně pouze na základě toho, že si sám představuje jiné hodnocení skutkového děje. Dovolání tak není podáváno pouze do výše nespravedlivě uloženého trestu.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného R. K. je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. (částečně) přípustné, že je obviněný podal včas (§265e odst. 1 tr. ř.) jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. c) tr. ř.] a že splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
14. Předně je zapotřebí uvést, že pokud jde o úvahu státního zástupce, zda lze podání obviněného přiznat procesní účinky podaného dovolání, když bylo učiněno formou e-mailové zprávy, přičemž není zřejmé, zda bylo opatřeno uznávaným elektronickým podpisem ve smyslu §6 odst. 1 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, nutno připomenout, že zákon nestanoví pro podání dovolání žádnou zvláštní formu a lze je učinit mimo jiné i v elektronické podobě (srov. §59 odst. 1 věta druhá tr. ř.). Podle konstantní judikatury písemné podání učiněné v elektronické podobě, které se nepovažuje za podepsané ve smyslu §18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (viz úkon učiněný prostřednictvím datové schránky), je třeba pokládat za podepsané (opatřené) uznávaným elektronickým podpisem jen tehdy, byl-li k němu připojen uznávaný elektronický podpis v souladu s požadavky ustanovení §6 odst. 1, 2 zákona č. 297/2016 Sb. Uznávaný elektronický podpis musí být platný v době, kdy podání v elektronické podobě bylo doručeno (došlo) soudu. Okolnost, zda je podání vskutku opatřeno uznávaným elektronickým podpisem a zda jde o platný podpis, soud zkoumá již při přijetí elektronického dokumentu. Není-li připojený elektronický podpis uznávaný nebo není-li ověřeno, že je platný, popřípadě má-li oba takové nedostatky, má to stejné právní následky, jako kdyby podání vůbec nebylo podepsáno uznávaným elektronickým podpisem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2021, sp. zn. 4 Tdo 667/2021). V projednávané trestní věci je z obsahu trestního spisu zřejmé, že elektronické podání obviněného R. K. je opatřeno elektronickým podpisem, který vyhovuje podmínkám uznávaného elektronického podpisu ve smyslu §6 odst. 1, 2 zákona č. 297/2016 Sb., resp. z podání obviněného zpracovaného automaticky elektronickým systémem nevyplynulo ničeho, co by činilo podání vadným, zejména nedostatečně elektronicky identifikovaným stran totožnosti obhájce dovolatele. Tudíž takovému podání nutno přiznat procesní účinky podaného dovolání.
15. Dále je nezbytné poznamenat, že co se týče přípustnosti dovolání, dovoláním lze podle §265a odst. 1 tr. ř. napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Rozhodnutím ve věci samé se rozumí rozhodnutí vyjmenovaná v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. Předpokladem přípustnosti tedy je, aby proběhlo řízení před soudem prvního stupně, aby ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí majících povahu rozhodnutí ve věci samé a aby dovolání nebránily žádné překážky (zejména podle §265a odst. 3, 4 tr. ř.); dovolatel pak může s dovoláním uspět za předpokladu, že je dán některý z výslovně stanovených důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř.
16. Odvolací řízení spočívá na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, resp. vytýkanými vadami. Podle §254 odst. 1 tr. ř. nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Oddělitelnými výroky jsou takové výroky, které lze samostatně přezkoumat a v případě zjištěné vady i samostatně zrušit; podle praxe soudů jsou jimi např. výrok o trestu, výrok o náhradě škody (eventuálně chybějící výrok o náhradě škody) apod.
17. V těchto souvislostech nelze pominout, že zásada vyjádřená v ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. je prolomena v navazujících ustanoveních odst. 2 a 3, podle nichž mají-li však vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, přezkoumá odvolací soud i správnost takového výroku, na který v odvolání napadený výrok navazuje, jestliže oprávněná osoba proti němu mohla podat odvolání (§254 odst. 2 tr. ř.), nebo jestliže oprávněná osoba podá odvolání proti výroku o vině, přezkoumá odvolací soud v návaznosti na vytýkané vady vždy i výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, bez ohledu na to, zda bylo i proti těmto výrokům podáno odvolání (§254 odst. 3 tr. ř.).
18. Z obsahu posuzovaného trestního spisu vyplývá, že proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný D. B. a státní zástupce. Obviněný D. B. brojil proti výroku o trestu, státní zástupce napadl předmětný rozsudek odvoláním podaným do výroku o trestu v neprospěch obviněného R. K. a do výroků o vině a trestu ve prospěch obviněných D. K., R. O. a D. T. V návaznosti na to odvolací soud přezkoumal v souladu s ustanovením §254 tr. ř. napadený rozsudek v intencích podaných odvolání , tedy ve výroku o trestu u obviněných R. K. a D. B. a ve výrocích o vině a trestu u obviněných D. K., R. O. a D. T. (bod 23. rozsudku odvolacího soudu). Jestliže tedy v případě obviněného R. K. bylo podáno odvolání toliko do výroku o trestu a toliko předmětný výrok také odvolací soud v případě jmenovaného obviněného přezkoumal, aniž byl přitom s ohledem na povahu vad vytýkaných v odvolání státního zástupce v konkrétním případě povinen přezkoumat jiné výroky týkající se tohoto obviněného postupem podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., mohl dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud povinen přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Obviněný mohl proto podat dovolání jen proti výroku o trestu.
19. Obviněný však uplatnil v dovolání rovněž výhrady proti výroku o vině. Jestliže se domníval, že právní kvalifikace skutku též jako zločinu loupeže podle §173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku je nesprávná, měl tyto skutečnosti namítat v odvolacím řízení. Pochybil, pokud takovou domnělou nesprávnost namítl až v řízení o dovolání [nadto by taková vada musela být správně podřazena pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který obviněný neuplatnil]. Dovolání obviněného proti výroku o vině, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. a nebyl povinen přezkoumat podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., není přípustné. Názor, že dovolatel může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn, resp. povinen, přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně, odpovídá i ustálené soudní praxi (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003, publikované pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr., usnesení téhož soudu ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 199/2003, ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. 8 Tdo 129/2004, aj.). Jiný závěr by byl v kolizi s podstatou a funkcí dovolání, jako specifického mimořádného opravného prostředku (k tomu viz usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2003, sp. zn. I. ÚS 660/02). Z výše uvedeného tedy vyplývá, že pokud součástí dovolání učinil obviněný námitky proti závěrům o vině a právní kvalifikaci podle §173 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, muselo být v tomto rozsahu dovolání vyhodnoceno jako nepřípustné. Nad rámec Nejvyšší soud doplňuje, že pokud se obviněný opakovaně ohrazoval proti „nezákonné změně skutkového stavu odvolacím soudem“ (při odhlédnutí od nepřehledné a nejasné dovolací argumentace), žádná taková změna provedena nebyla, jak vyplývá zejména ze samotného výroku rozhodnutí odvolacího soudu, který se se skutkovými závěry soudu prvního stupně naopak jednoznačně ztotožnil a nijak do nich nezasahoval, což opakovaně výslovně deklaroval v odůvodnění rozhodnutí (zejména viz body 27. až 29., 32., 35. jeho rozsudku).
20. Nejvyšší soud dále v souvislosti s dovolacími důvody podotýká, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
21. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Za právně relevantní dovolací argumentaci lze tedy považovat též takovou, která důvodně poukazuje na ty závažné procesní vady, které ve svých důsledcích zpravidla mají za následek porušení práva na spravedlivý proces a jsou podřaditelná pod alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
22. V projednávaném případě nevznesl dovolatel žádnou námitku podřaditelnou pod citovaný dovolací důvod ani pod dovolací důvod jiný. Jeho výhrady proti výroku o trestu odnětí svobody, nikterak blíže specifikované, spočívají pouze v obecném tvrzení, že se jedná o nespravedlivý trest (dovolací argumentaci pak Nejvyšší soud není nejen oprávněn blíže rozvíjet a domýšlet, ale takový postup je mu přímo zapovězen, neboť jako soud dovolací je vázán vymezením dovolání, tj. uplatněnými dovolacími důvody i rozsahem dovolání, které jsou obligatorními náležitostmi dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř. a určují tak podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. obsah a rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu). Proto tyto výhrady nelze subsumovat pod uplatněný ani pod jiný dovolací důvod. Námitky obviněného nespadají pod jím výslovně neuplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., na základě kterého lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod totiž musí být obsahem námitek buď tvrzení, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného (nebo naopak mírného trestu), nelze v dovolání vytýkat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (k tomu viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). V projednávané trestní věci byl obviněnému R. K. vyměřen úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let, přičemž trestní sazba podle 173 odst. 2 tr. zákoníku činí pět až dvanáct let. Již jen z tohoto důvodu se nemůže jednat ve smyslu §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. o druh trestu, který zákon nepřipouští, ani o trest uložený mimo zákonem stanovenou sazbu. Jak správně upozornil státní zástupce, tezi o nespravedlivém trestu uplatnil dovolatel výlučně ve vazbě na závěr o nesprávné právní kvalifikaci jeho jednání [zpochybnění kvalifikované skutkové podstaty podle §173 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku], který však nebylo přípustné na základě podaného dovolání vůbec přezkoumat, a bez uplatnění jakékoli konkrétní argumentace, na niž by mohl dovolací soud reagovat.
V. Způsob rozhodnutí
23. Se zřetelem k rozvedeným skutečnostem Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného R. K. bylo v rozsahu, v němž bylo možno mu přiznat přípustnost, podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., a proto je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. 10. 2023
Mgr. Pavel Göth
předseda senátu